POLICEJNÍ NÁSILÍ

     Konec komunistické totality v roce 1989 bohužel neznamenal definitivní skončení porušování lidských práv ze strany státních orgánů. Velkou změnou je však fakt, že na tyto případy je již nyní možné veřejně upozorňovat a požadovat nápravu.

     Od roku 1989 došlo v České republice k mnoha případům policejního násilí, špatného zacházení se zadrženými a dalšímu zneužívání pravomocí veřejného činitele ze strany příslušníků Policie České republiky.
     Některé z těchto případů jsou veřejně známé: brutalita policistů při zásahu proti aktivistům při Velké pardubické v roce 1993, zásah v rockovém klubu Propast, brutální chování policistů vůči občanům v době Global Street Party v roce 1998, zásah proti chodcům, zvědavcům a demonstrantům 1.května 1999 v Praze.
     Desítky dalších jsou veřejnosti známé méně. Navíc je velmi pravděpodobné, že o dalších desítkách případů se dosud nikdo nedozvěděl, protože se oběti takového porušení svých práv bojí proti policistům vystoupit.

     O častém porušování práv občanů svědčí i oficiální statistiky o počtu stížností na policisty. Jen za rok 1998 bylo podáno 7337 stížností. Z tohoto počtu však policisté sami vyhodnotili pouze 970 stížností jako oprávněné. U většiny těchto uznaných stížností bylo rozhodnuto, že se nejedná o trestný čin, ale pouze o kázeňský přestupek. Je nutné zdůraznit, že o oprávněnosti stížností nerozhodují orgány nezávislé na policii, nýbrž odbor kontroly a stížností Policie ČR, případně Inspekce ministra vnitra.

     Ze statistických údajů i rozboru řady konkrétních případů je jasné, že současné kontrolní mechanismy policie ani platná právní úprava neposkytují záruky dostatečné ochrany práv občanů před zneužíváním policejních pravomocí. Právě z tohoto důvodu je nezbytné upozorňovat na známé případy a vyvíjet tlak na jejich řádné vyšetření, potrestání viníků a usilovat rovněž o legislativní změny v této oblasti.