PRÁVNÍ NORMY
Branný zákon

218/1999 Sb.
ZÁKON ze dne 14. září 1999 o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
 

Část první
Branná povinnost

(1) Branná povinnost je povinnost státního občana České republiky (dále jen "občan") připravovat se k obraně státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil České republiky (dále jen "ozbrojené síly").
(2) Branná povinnost zahrnuje odvodní povinnost, služební povinnost a další povinnosti stanovené tímto zákonem.
(3) Náklady spojené s brannou povinností hradí stát.

(1) Branná povinnost vzniká dnem, v němž občan dosáhne věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z důvodů stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.¹⁾
(2) Občané starší 60 let mají brannou povinnost jen tehdy, konají-li mimořádnou službu po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu anebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena. Vojáci z povolání mají brannou povinnost do dosažení věku 62 let.
(3) Osoby, které nabyly státní občanství České republiky po dovršení věku 18 let, podléhají branné povinnosti ode dne nabytí tohoto občanství.
(4) Ženám může být uložena jen odvodní povinnost a povinnost k mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.

Občané, kteří nepodléhají branné povinnosti, a cizinci²⁾ mohou požádat o její dobrovolné převzetí počínaje dnem, v němž dosáhli věku 18 let. Žádost o dobrovolné převzetí branné povinnosti občan podává příslušné územní vojenské správě, cizinec Ministerstvu obrany (dále jen "ministerstvo").

§ 4

(1) Branná povinnost nebo dobrovolně převzatá branná povinnost zaniká
a) osobám, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní důvod,
b) osobám, které se staly trvale neschopnými vojenské činné služby na základě odvodního řízení nebo přezkumného řízení,
c) osobám, které pozbyly státní občanství České republiky,
d) občanům, kteří nastoupili k výkonu civilní služby nebo kteří této služby byli zproštěni anebo kterým bylo vykonání této služby prominuto,
e) ženám, které základní nebo náhradní službu nenastoupily nebo se k jejímu výkonu staly dočasně neschopné anebo z ní byly předčasně propuštěny na základě přezkumného řízení.
(2) O zániku branné povinnosti brance, odvedence a vojáka podle odstavce 1, podle § 2 a podle § 48 odst. 5 vydá příslušná územní vojenská správa osvědčení.

Část druhá
Vojenské správní úřady

§ 5

(1) Zřizují se územní vojenské správy jako vojenské správní úřady prvního stupně a velitelství územní obrany jako vojenské správní úřady druhého stupně.
(2) Názvy, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.

§ 6

(1) Vojenské správní úřady vykonávají státní správu podle tohoto zákona a dalších zvláštních právních předpisů. Jejich místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu fyzických osob nebo sídlem právnických osob.
(2) Vojenské správní úřady jako vojenské orgány současně plní úkoly obrany státu.

Část třetí
Povinnosti občana před vznikem branné povinnosti

§ 7

(1) Občan je povinen v roce, v němž dovrší věk 18let, před zahájením odvodního řízení vyplnit dotazník zaslaný mu příslušnou územní vojenskou správou poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů, vyžádat jeho doplnění ošetřujícím lékařem a se 2 fotografiemi, odpovídajícími jeho současné podobě, jej této územní vojenské správě bez zbytečného odkladu vrátit.
(2) Občan v dotazníku uvede jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu trvalého a přechodného pobytu, dosažené vzdělání, zaměstnání, zvláštní schopnosti a znalosti, subjektivní údaje o svém zdravotním stavu, jméno, příjmení, adresu trvalého pobytu rodičů nebo manželky anebo družky. V dotazníku je povinen uvést pravdivé informace.
(3) Součástí dotazníku jsou údaje o zdravotním stavu zjištěné na základě preventivní prohlídky provedené v příslušném období podle zvláštního právního předpisu³⁾ a výsledků nových vyšetření provedených v období od poslední preventivní prohlídky do vyplnění dotazníku.
(4) Ošetřující lékař⁴⁾ je povinen provést preventivní prohlídku ve stanoveném rozsahu,⁵⁾ pokud nebyla dosud provedena, a vyplnit zdravotní část dotazníku.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor dotazníku.

Část čtvrtá
Odvodní povinnost a odvodní řízení

(1) Odvodní povinnost je povinnost podrobit se odvodnímu řízení.
(2) Odvodní povinnost je pravidelná, mimořádná a dobrovolná.
(3) Obsahem odvodního řízení je povinnost občana dostavit se k odvodu, podrobit se lékařské prohlídce, popřípadě odborným vyšetřením a vyšetření osobnostní způsobilosti.
(4) Odvodní povinnost vzniká občanům dnem, v němž dosáhnou věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let.
(5) Odvodní povinnost zaniká pravomocným odvodním rozhodnutím o schopnosti nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
(6) Občan, který má odvodní povinnost, je brancem.

(1) Účelem odvodu je vzít brance do vojenské evidence a rozhodnout o jeho schopnosti k vojenské činné službě na základě zjištěné zdravotní způsobilosti a výsledků dalších vyšetření podle § 8 odst. 3. K provádění odvodů se zřizují u územních vojenských správ odvodní komise a u velitelství územní obrany vyšší odvodní komise.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné a dobrovolné.
(3) Územní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každý kalendářní rok muže, kteří v daném roce dosáhnou věku 18 let, na základě seznamu. Seznamy pořizují k 1. lednu každého kalendářního roku pověřené obecní úřady,⁶⁾ v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu, a předkládají je příslušné územní vojenské správě do 15. ledna. Seznam obsahuje jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo a adresu trvalého pobytu.
(4) Seznamy občanů, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady České republiky, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 3 zasílá Ministerstvo zahraničních věcí ministerstvu do 31. ledna každého kalendářního roku.
(5) Okresní úřad zajistí na žádost náčelníka územní vojenské správy k provedení odvodů místnosti, jejich vybavení, otop a údržbu, lékaře a ostatní zdravotnické pracovníky a materiální zabezpečení lékařských prohlídek.

(1) Odvodní komise u územní vojenské správy působí ve složení
a) předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený,
b) členové - zástupce okresního úřadu určený přednostou okresního úřadu a 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí přednosta okresního úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy.
V odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.
(2) Přípravu členů odvodní komise provádí velitelství územní obrany. Účast členů odvodní komise na přípravě zajistí přednosta okresního úřadu.
(3) Mimo členů odvodní komise, osob určených náčelníkem územní vojenské správy a brance mohou být odvodu přítomny jen osoby pověřené orgány nadřízenými územní vojenské správě.
(4) Odvodu mohou být přítomni též zástupci obce, z níž jsou branci povoláni k odvodu.

(1) Při odvodu se branci podrobují lékařské prohlídce. Lékařské prohlídce mohou být přítomni jen zdravotničtí pracovníci. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance, zejména ve vztahu k požívání alkoholických nápojů, jiných návykových látek nebo AIDS, odešlou ho k odbornému vyšetření do zdravotnického zařízení, které určí.
(2) Podle výsledku lékařské prohlídky, popřípadě výsledku odborného vyšetření posoudí lékaři zdravotní způsobilost brance k vojenské činné službě.
(3) Podle výsledku lékařské prohlídky odvodní komise rozhodne
a) o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo
b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, anebo
c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro nemoc nebo vadu.
(4) Odvodní rozhodnutí může být ze zdravotních důvodů odročeno nejdéle na dobu 3 let. Do této doby musí být rozhodnuto o schopnosti nebo trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(5) Proti odvodnímu rozhodnutí se může branec odvolat k příslušné vyšší odvodní komisi; za stavu ohrožení státu a válečného stavu není odvolání přípustné.
(6) Odvodní rozhodnutí, podle kterého je branec povinen vojenskou činnou službou, se nazývá odvedením. Od právní moci tohoto odvodního rozhodnutí je branec vojákem a do dne nástupu vojenské činné služby se nazývá odvedencem.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti branců k vojenské činné službě při odvodu a stupně zdravotní způsobilosti.

(1) Občané, kteří podléhají pravidelnému odvodu, jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem vydaným územní vojenskou správou, prokázat svoji totožnost a předložit příslušné doklady, zejména řidičský průkaz a doklady o nejvyšším dosaženém vzdělání. Povolávání občanů se provádí doručením povolávacích rozkazů zpravidla poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů. Jestliže občan povolávací rozkaz neobdrží, je povinen dostavit se k pravidelnému odvodu na místo a v období stanoveném veřejnou vyhláškou. Občan, který se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, se dostaví k pravidelnému odvodu po návratu do České republiky.
(2) Občan, který se bez náležité omluvy nebo bez vážných důvodů na první předvolání k pravidelnému odvodu nedostaví, může být předveden.
(3) Za vážné důvody, pro které se občan nemůže dostavit k pravidelnému odvodu, se považují
a) dočasná pracovní neschopnost, při které zdravotní stav a léčebný režim neumožňují podle ošetřujícího lékaře cestu,
b) zajištění, zadržení, zatčení, výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody,
c) jiné překážky, které vznikly nezávisle na něm a které mu zabránily dostavit se včas; o tom však musí předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného správního úřadu místa, kde překážka vznikla.
(4) Občané, kteří se nemohli dostavit ve stanovené době k pravidelnému odvodu z důvodů uvedených v odstavci 3, jsou povinni neodkladně ohlásit příslušné územní vojenské správě pominutí překážek. Pravidelnému odvodu se podrobí dodatečně.
(5) Občané zcela neschopní vojenské činné služby se k pravidelnému odvodu nepovolávají. Za zcela neschopné vojenské činné služby se považují občané bez končetiny, nevidomí, neslyšící, němí, zbavení způsobilosti k právním úkonům, postižení vadou nebo nemocí, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat, nebo postižení nevyléčitelnou nebo život ohrožující nemocí.
(6) Pravidelný odvod občanů zcela neschopných vojenské činné služby provede odvodní komise bez jejich účasti na základě dokladů předložených příslušné územní vojenské správě.
(7) Vláda může stanovit nařízením pozastavení pravidelné odvodní povinnosti podle potřeb doplňování ozbrojených sil.

(1) Dobrovolné odvody se konají v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(2) Dobrovolnému odvodu podléhají pouze občané a cizinci, kteří převzali dobrovolně brannou povinnost.
(3) O dobrovolném odvodu platí přiměřeně ustanovení o pravidelných odvodech.

(1) Vyšší odvodní komise u velitelství územní obrany působí ve složení
a) předseda - velitel velitelství územní obrany nebo zástupce jím určený,
b) členové - vojenský lékař a vojenský právník, jejichž účast zajistí velitel velitelství územní obrany.
Ve vyšší odvodní komisi nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.
(2) Vyšší odvodní komise
a) řídí a kontroluje činnost odvodních komisí,
b) rozhoduje o odvolání proti odvodnímu rozhodnutí,
c) přezkušuje pravomocné odvodní rozhodnutí vydané odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby.
(3) Vyšší odvodní komise odvodní rozhodnutí nebo pravomocné odvodní rozhodnutí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(1) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí vydaného odvodní komisí, podle něhož se branec stal trvale neschopným vojenské činné služby, provádí vyšší odvodní komise, jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto zákonem anebo jiným zvláštním právním předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí, jako mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od nabytí právní moci tohoto odvodního rozhodnutí; bylo-li vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné kdykoli.
(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které provádělo původní vyšetření.

Část pátá
Služební povinnost

(1) Služební povinnost je povinnost včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu. Vzniká dnem nabytí právní moci odvodního rozhodnutí o schopnosti k vojenské činné službě.
(2) Vojenská činná služba zahrnuje
a) základní službu,
b) náhradní službu,
c) vojenská cvičení,
d) mimořádnou službu.
(3) Zvláštním druhem vojenské činné služby je služba vojáka z povolání vykonávaná jako zaměstnání ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.⁷⁾
(4) Voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle své fyzické zdatnosti, psychických schopností a podle svých znalostí.
(5) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavcích 2 a 3, jsou vojáky v činné službě; ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.

(1) Základní služba trvá 12 měsíců; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.
(2) Ministerstvo započítá do této doby vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Průběh základní služby upravuje zvláštní právní předpis.⁸⁾

(1) Náhradní služba se vykonává místo základní služby a trvá 3 měsíce; začíná dnem jejího nastoupení u vojenského útvaru a končí dnem propuštění od vojenského útvaru.
(2) K náhradní službě je voják určen ze zákona, na žádost nebo z moci úřední.
(3) Ministerstvo do náhradní služby započítá vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(4) Průběh náhradní služby upravuje zvláštní právní předpis.⁸⁾

(1) K náhradní službě ze zákona určí náčelník územní vojenské správy občany, kteří bez vlastní viny byli odvedeni po 31. prosinci roku, v němž dovršili věk 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupili základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let.
(2) Určení k náhradní službě ze zákona se nevztahuje na občany, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí.

§ 20

(1) K náhradní službě na žádost lze určit odvedence a vojáky v základní službě, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby, nebo vojáky, kterým byla základní služba přerušena, aniž vykonali 3 měsíce základní služby, požádají-li o to ze závažných rodinných, sociálních nebo hospodářských důvodů. Na určení k náhradní službě na žádost není právní nárok.
(2) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec příslušné územní vojenské správě, voják služebnímu orgánu.⁹⁾
(3) K žádosti o určení k náhradní službě žadatel připojí prohlášení o rodinných, sociálních nebo hospodářských poměrech. Udává-li žadatel jako důvod zdravotní stav osob blízkých, připojí potvrzení ošetřujícího lékaře.
(4) O žádostech odvedenců o určení k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy; o žádostech vojáků v základní službě rozhoduje služební orgán.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah závažných důvodů pro možné určování k náhradní službě na žádost.

§ 21

(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě v době, kdy by jinak měl ještě konat základní službu, je povinen tuto okolnost neprodleně ohlásit příslušné územní vojenské správě.
(2) Náčelník územní vojenské správy rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zruší, jestliže důvody pominuly nebo důvody pro určení k náhradní službě nebyly dány anebo došlo-li k neoprávněnému určení k náhradní službě. Odvolání proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě nemá odkladný účinek.
(3) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno po pominutí důvodů, se povolá k základní službě jen na dobu, jež končí dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyl určen k náhradní službě; do základní služby se započítá doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, a doba, po kterou trvaly důvody pro určení k náhradní službě. Zbývá-li do dokončení základní služby doba kratší než 3 měsíce, zbývající část základní služby promine náčelník příslušné územní vojenské správy.
(4) Odvedenec nebo voják, kterému bylo rozhodnutí o určení k náhradní službě na žádost zrušeno proto, že důvody pro určení nebyly dány nebo došlo k neoprávněnému určení k náhradní službě, se povolá k základní službě nebo k dokončení základní služby.

(1) K náhradní službě z moci úřední určí náčelník územní vojenské správy odvedence, kteří žádají o přijetí do služebního¹⁰⁾ nebo pracovního¹¹⁾ poměru podle zvláštních právních předpisů.
(2) K náhradní službě z moci úřední lze určit odvedence a vojáky, kteří dosud nevykonali 3 měsíce základní služby a kterých není třeba k doplnění ozbrojených sil. Jejich počet stanoví ministerstvo. O určení odvedence k náhradní službě rozhoduje náčelník územní vojenské správy, o určení vojáka k náhradní službě rozhoduje služební orgán. Pro určení k náhradní službě platí přiměřeně § 20.
(3) Rozhodnutí o určení k náhradní službě podle odstavce 1 se zruší, pominou-li důvody; rozhodnutí podle odstavce 2 lze zrušit z důvodů potřeb ozbrojených sil. Proti rozhodnutí o zrušení určení k náhradní službě z moci úřední není přípustné odvolání.
(4) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 3 se odvedenci a vojáci určení k náhradní službě povolají k základní službě jen na dobu končící dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyli určeni k náhradní službě; pokud služební nebo pracovní poměr podle zvláštních právních předpisů,^10),11) nevznikl, povolávají se vojáci určení k náhradní službě k dokončení základní služby v zákonné výměře.

(1) Odvedenci nastupují základní nebo náhradní službu zpravidla v kalendářním roce, ve kterém byli odvedeni, nebo v roce následujícím.
(2) Odvedenci, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, nastupují základní nebo náhradní službu až po návratu do České republiky.
(3) Odvedence povolává do základní nebo náhradní služby příslušná územní vojenská správa. Povolávací rozkaz se odvedencům doručuje zpravidla poštovní zásilkou nebo prostřednictvím správních anebo obecních úřadů.
(4) Odvedenec je povinen dostavit se k určenému vojenskému útvaru v době, která je stanovena povolávacím rozkazem, prokázat svoji totožnost, předložit příslušné doklady, zejména řidičský průkaz a zdravotní průkaz, a podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.
(5) Odvedenec, který se nemohl dostavit ve stanovené době k určenému vojenskému útvaru ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů, je povinen neprodleně to oznámit územní vojenské správě, která ho povolává, a předložit potřebná potvrzení obdobně jako při odvodu.
(6) Odvedenec je povinen pominutí důvodů nenastoupení základní nebo náhradní služby neprodleně oznámit územní vojenské správě, která ho povolává. K nastoupení základní nebo náhradní služby se povolá zpravidla v následujícím nástupním termínu.

(1) Odvedencům, kteří se připravují na své povolání, nebo vyžadují-li to jiné důvody hodné zvláštního zřetele, lze na jejich žádost povolit odklad základní nebo náhradní služby, a to nejdéle do nástupního dne v roce, v němž dovrší věk 26 let, studentům vysokých škol do ukončení studia, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž dovrší věk 30 let.
(2) Žádost doplněná potvrzeními, které osvědčují důvody, se podává příslušné územní vojenské správě.
(3) O odkladu základní nebo náhradní služby rozhoduje náčelník územní vojenské správy. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(4) Odvedenec, kterému byl odklad povolen, je povinen pominutí důvodů odkladu do 8 dnů oznámit příslušné územní vojenské správě.
(5) Vojákům v základní nebo náhradní službě lze povolit dodatečně odklad na žádost, kterou podávají služebnímu orgánu. O žádostech rozhoduje ministerstvo. Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně.
(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody hodné zvláštního zřetele pro povolení odkladu základní nebo náhradní služby.

(1) Vojákům, kteří nemohou být určeni k náhradní službě podle § 20 odst. 1 jenom proto, že vykonali základní službu delší než 3 měsíce, lze základní službu přerušit. Při přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní služby předčasně propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení základní služby, voják je povinen tuto okolnost neprodleně hlásit příslušné územní vojenské správě. Voják se povolá k základní službě jen na dobu končící dnem, kterým by základní služba skončila, kdyby nebyla přerušena.
(3) Vojákům, kterým byla základní služba přerušena podle § 26 a u nichž nastaly důvody pro určení k náhradní službě na žádost, lze o tyto důvody přerušení rozšířit.
(4) Nebyly-li dány důvody pro přerušení základní služby nebo došlo-li k neoprávněnému přerušení, povolá se voják k dokončení přerušené základní služby.
(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody pro přerušení základní služby místo určení k náhradní službě.

(1) Základní služba se přeruší vojákům
a) vykonávají-li funkce uvedené v § 33,
b) rozhodne-li se tak na základě přezkumného řízení,
c) kterým by měla být udělena zdravotní dovolená na dobu zbývající k dokončení základní služby, nepřesahuje-li tato doba 30 kalendářních dnů,¹²⁾
d) kterým byl dodatečně povolen odklad,
e) kteří byli vzati do vazby,
f) dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody,
g) kteří se svémocně vzdálili, dnem následujícím po uplynutí 30 dnů svémocného vzdálení.
(2) Základní službu lze přerušit vojákům,
a) mají-li být vyrovnány přebytečné počty,
b) jde-li o hromadné propuštění jednoho nástupního termínu.
(3) Při přerušení základní služby služební orgán vojáky ze základní služby předčasně propustí.
(4) Pominou-li důvody přerušení základní služby, vojáci se povolají k dokončení základní služby, pokud jim zbytek nebyl prominut.

(1) Náhradní služba se přeruší vojákům z důvodů uvedených v § 26 odst. 1 písm. a), b), d) až g). Při přerušení náhradní služby služební orgán vojáky z náhradní služby předčasně propustí.
(2) Pominou-li důvody přerušení náhradní služby, vojáci se povolají k dokončení náhradní služby, pokud jim zbytek nebyl prominut.

(1) Ze základní nebo náhradní služby se propustí vojáci po jejím vykonání, popřípadě po nahrazení zameškané služby, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Před propuštěním ze základní nebo náhradní služby je voják povinen podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.

(1) Odvedencům nebo vojákům, jejichž sourozenec zemřel v přímé souvislosti s výkonem vojenské činné služby nebo jejichž zvlášť závažné rodinné důvody nelze účinně řešit podle § 20, 24 nebo 25, lze vykonání základní nebo náhradní služby nebo její nevykonanou část prominout.
(2) Odvedencům, kteří byli určeni k náhradní službě a kteří bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 30 let, nenastoupili náhradní službu, se vykonání náhradní služby promine.
(3) Odvedencům, kteří z vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili věk 35 let, nenastoupili základní nebo náhradní službu, lze vykonání základní nebo náhradní služby prominout.
(4) Vojákům, kterým byla základní služba přerušena podle § 26 odst. 1 písm. a) až f) a odstavce 2, se zbytek základní služby, nepřesahuje-li 30 kalendářních dnů, promíjí. Jde-li při přerušení podle § 26 odst. 2 písm. b) o dobu kratší než 15 kalendářních dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
(5) Vojákům, kterým byla náhradní služba přerušena podle § 26 odst. 1 písm. a), b), d) až f), se zbytek náhradní služby, nepřesahuje-li 15 kalendářních dnů, promíjí.
(6) Rozhodnutí o prominutí základní nebo náhradní služby nebo jejího zbytku a započítání do vojenské činné služby vydává ministerstvo nebo příslušná územní vojenská správa.

(1) Celkový rozsah vojenských cvičení činí nejvýše
a) u mužstva a poddůstojníků v záloze 12 týdnů,
b) u rotmistrů, praporčíků, důstojníků a generálů v záloze 16 týdnů.
(2) Vojáci z povolání jsou po zařazení do zálohy povinni vykonávat vojenská cvičení jako ostatní vojáci v záloze.
(3) Ministerstvo stanoví počet a délku jednotlivých vojenských cvičení podle potřeb výcviku nebo zajištění bojové pohotovosti ozbrojených sil tak, aby nebyl překročen celkový rozsah vojenských cvičení.
(4) Ministerstvo může prominout konání některých vojenských cvičení, je-li vycvičeno více osob, než je třeba pro doplňování v mobilizaci, a vojákům v záloze, kteří vzhledem k vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou schopni plnit v potřebném rozsahu úkoly ozbrojených sil.
(5) Ministerstvo může vojákům v záloze, kteří se dlouhodobě zdržují v zahraničí, prominout vykonání všech nebo některých vojenských cvičení zejména z rodinných nebo sociálních důvodů.
(6) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská správa povolit, aby konali též vojenská cvičení dobrovolná.
(7) Zavádí-li se nová výzbroj a jiné technické prostředky, vyžadují-li to potřeby výcviku nebo plnění úkolů ozbrojených sil anebo záchranné práce při pohromách ohrožujících životy, zdraví, životní prostředí nebo značné majetkové hodnoty, mohou být povoláni vojáci v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 8 týdnů. Výjimečné vojenské cvičení ministerstvo započítá do celkového rozsahu vojenských cvičení.
(8) Vojákům v záloze může na jejich žádost územní vojenská správa povolit odklad vykonání vojenských cvičení na jiné období roku, popřípadě na příští rok. Žádost o odklad vojenských cvičení podává voják v záloze příslušné územní vojenské správě. O odklad vojenského cvičení může se souhlasem vojáka v záloze žádat i zaměstnavatel. Podání žádosti nemá odkladný účinek.
(9) O odkladu rozhoduje náčelník územní vojenské správy. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(10) Vojáky v záloze povolává na vojenské cvičení územní vojenská správa zpravidla nejméně 4 týdny přede dnem nástupu. Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení vojenského cvičení. Vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení jsou povinni dostavit se ve stanovenou dobu na určené místo. Povolání vojáků v záloze na vojenské cvičení se provádí doručením povolávacího rozkazu zpravidla poštovní zásilkou nebo vojáky v záloze určenými k osobním úkonům anebo prostřednictvím správních nebo obecních úřadů.
(11) O nastoupení vojáků v záloze na vojenské cvičení a jejich propuštění zvojenského cvičení platí obdobně § 23 a 28.
(12) Z vojenského cvičení se předčasně propustí vojáci, u kterých při nástupu vojenský lékař zjistí neschopnost k vojenské činné službě pro nemoc nebo úraz, kteří se pro nemoc nebo úraz stanou na zbývající dobu vojenského cvičení neschopnými vojenské činné služby, dále ti, kteří byli během vojenského cvičení vzati do vazby nebo kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody, kterým byl během vojenského cvičení povolen odklad vojenského cvičení, anebo ti, kteří se svémocně vzdálili. Doba, po kterou konali vojenské cvičení, se započítá do celkové doby vojenských cvičení.
(13) Průběh vojenských cvičení a pracovněprávní nároky z toho vyplývající upravují zvláštní právní předpisy.^8),13)

(1) Vojáci konající základní nebo náhradní službu a vojenské cvičení jsou povinni nahradit vojenskou činnou službu, kterou zameškali překročením dovolené, výkonem kázeňského trestu vězení nebo svémocným vzdálením.
(2) Nahrazuje se zameškaná doba, která dosahuje délky celého kalendářního dne. Kratší doba se nahrazuje pouze tehdy, jestliže její souhrn v průběhu vojenské činné služby dosáhne délky 24 hodin.
(3) Nahrazování zameškané vojenské činné služby podle odstavce 1 se může prominout, kromě nahrazování doby delší než 24 hodin zameškané svémocným vzdálením.

§ 32

Prezident republiky stanoví v řádu způsob propouštění vojáků ze základní nebo náhradní služby a z vojenského cvičení, důvody, pro které lze prominout nahrazování zameškané základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení, a služební orgán, který o prominutí může rozhodnout.

(1) Poslanci a senátoři Parlamentu, předseda a členové vlády, soudci Ústavního soudu, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, občané ve funkcích s diplomatickými a konzulárními výsadami a imunitami a přednostové okresních úřadů se po dobu výkonu funkce k vojenské činné službě nepovolávají nebo se jim vojenská činná služba přeruší. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí.
(2) Obdobně podle odstavce 1 se postupuje při zvolení do funkcí v zastupitelstvech vyšších územních samosprávných celků a v obecních zastupitelstvech, pro jejichž výkon jsou členové těchto zastupitelstev uvolněni ze svého zaměstnání.
(3) Kandidáti na poslance a senátory Parlamentu a kandidáti do zastupitelstev územních samosprávných celků se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní nebo náhradní služby anebo se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu trvání volební kampaně.
(4) Odboroví funkcionáři, kterými se rozumějí členové příslušných odborových orgánů a příslušných vyšších odborových orgánů, které jsou oprávněny vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace, se nepovolávají k výkonu základní nebo náhradní služby anebo na vojenské cvičení v době od vyhlášení stávky do jejího ukončení.

(1) Občané, kteří jsou ve služebním nebo pracovním poměru podle zvláštních právních předpisů^10),11) (dále jen "příslušníci sborů") a vykonali základní nebo náhradní službu, jsou po dobu trvání tohoto poměru osvobozeni od služební povinnosti, kterou by jinak byli povinni.
(2) Příslušníci sborů jsou povinni do 8 dnů oznámit příslušné územní vojenské správě skončení služebního nebo pracovního poměru. Podléhají-li branné povinnosti, mají služební povinnost jako vojáci v záloze.
(3) Vojenská hodnost propuštěných příslušníků sborů se stanoví podle potřeb ozbrojených sil; může se upravit podle hodnosti dosažené v předchozím služebním poměru.
(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou odborné a vojenské požadavky pro úpravu vojenské hodnosti podle odstavce 3.

(1) Pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu se vytváří záloha.
(2) Zálohu tvoří vojáci propuštění z vojenské činné služby, odvedenci, kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta, a příslušníci sborů propuštění ze služebního nebo pracovního poměru; jsou to vojáci mimo činnou službu.
(3) Do zálohy se zařazují vojáci dnem následujícím po dni propuštění z vojenské činné služby a odvedenci, kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta, dnem následujícím po vydání rozhodnutí o prominutí a setrvávají v ní po dobu, po kterou se na ně vztahuje branná povinnost.

Část šestá
Posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků

§ 36

(1) Při přezkumném řízení se posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců a vojáků k vojenské činné službě na základě závažných změn jejich zdravotního stavu, které vedou ke změně schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu. Zdravotní způsobilost se zjišťuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborné vyšetření.
(2) K provádění přezkumného řízení se zřizují přezkumné komise u územních vojenských správ, u vojenských nemocnic a u Ústavu leteckého zdravotnictví.
(3) Přezkumná komise u územní vojenské správy posuzuje zdravotní způsobilost odvedenců, vojáků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba, a vojáků v záloze; působí ve složení
a) předseda - náčelník územní vojenské správy nebo zástupce jím určený,
b) členové - 2 civilní lékaři, jejichž účast zajistí přednosta okresního úřadu na žádost náčelníka územní vojenské správy.
(4) Přezkumná komise u vojenské nemocnice posuzuje zdravotní způsobilost vojáků v činné službě kromě vojenského leteckého personálu; působí ve složení
a) předseda - ředitel vojenské nemocnice nebo zástupce jím určený,
b) členové - 2 lékaři vojenské nemocnice určení ředitelem vojenské nemocnice.
(5) Přezkumná letecká komise u Ústavu leteckého zdravotnictví posuzuje zdravotní způsobilost vojenského leteckého personálu; působí ve složení
a) předseda - ředitel Ústavu leteckého zdravotnictví nebo zástupce jím určený,
b) členové - 2 lékaři Ústavu leteckého zdravotnictví určení ředitelem Ústavu leteckého zdravotnictví.
(6) Členem přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky.
(7) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou způsob posuzování zdravotní způsobilosti odvedenců a vojáků k vojenské činné službě při přezkumném řízení, stupně zdravotní způsobilosti a základní dokumentaci pro přezkumné řízení.

§ 37

(1) K přezkumnému řízení povolává odvedence a vojáky mimo činnou službu povolávacím rozkazem příslušná územní vojenská správa, vojáky v činné službě služební orgán. Povolaní odvedenci a vojáci jsou povinni se k přezkumnému řízení dostavit a prokázat svoji totožnost. Za vážné důvody, pro které se nemohou k přezkumnému řízení dostavit, se považují důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(2) K přezkumnému řízení se nepovolávají odvedenci a vojáci zcela neschopní vojenské činné služby podle § 12 odst. 5. Přezkumné řízení provede přezkumná komise bez jejich účasti na základě předložených dokladů.
(3) Podle výsledků lékařské prohlídky přezkumná komise rozhodne o schopnosti, snížené schopnosti a dočasné nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě.
(4) Bylo-li vydáno přezkumné rozhodnutí o dočasné neschopnosti k vojenské činné službě, musí být nejdéle do 3 let od nabytí právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí rozhodnuto v novém přezkumném řízení o schopnosti nebo trvalé neschopnosti odvedence a vojáka k vojenské činné službě; tato doba se prodlužuje o důvody uvedené v § 12 odst. 3.
(5) Proti přezkumnému rozhodnutí se může odvedenec a voják odvolat k příslušné vyšší přezkumné komisi; za stavu ohrožení státu a za válečného stavu není odvolání přípustné.

(1) K rozhodování o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí se zřizují tříčlenné vyšší přezkumné komise u velitelství územní obrany a u Generálního štábu Armády České republiky.
(2) Vyšší přezkumná komise u velitelství územní obrany rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné komise u územní vojenské správy. Její složení stanoví velitel velitelství územní obrany; členy musí být 2 vojenští lékaři.
(3) Vyšší přezkumná komise u Generálního štábu Armády České republiky rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné komise u vojenské nemocnice. Její složení stanoví náčelník Generálního štábu Armády České republiky; členy musí být 2vojenští lékaři.
(4) Vyšší přezkumná letecká komise u Generálního štábu Armády České republiky rozhoduje o odvolání proti přezkumnému rozhodnutí přezkumné letecké komise u Ústavu leteckého zdravotnictví. Její složení stanoví náčelník Generálního štábu Armády České republiky; členy musí být 2 vojenští lékaři.
(5) Členem vyšší přezkumné komise nemůže být osoba, která nemá státní občanství České republiky, ani ten, kdo rozhodoval v prvním stupni.
(6) Vyšší přezkumná komise přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(1) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí vydaného přezkumnou komisí, podle něhož byla odvedenci nebo vojákovi stanovena trvalá neschopnost k vojenské činné službě, provádí vyšší přezkumná komise, jestliže je podezření, že bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, nebo bylo vydáno v rozporu s tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.
(2) Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí, jako mimořádný opravný prostředek, je přípustné jen do 3 let od právní moci tohoto přezkumného rozhodnutí; bylo-li vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem, je přípustné kdykoli.
(3) O přezkoušení platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech a o průběhu odvodu. Je-li třeba odborného vyšetření, může být občan odeslán i do jiného zdravotnického zařízení, než které provádělo původní vyšetření.
(4) Vyšší přezkumná komise pravomocné přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(1) Méně závažné změny zdravotního stavu, které vedou pouze ke změně stupně zdravotní způsobilosti u odvedenců, mužstva a poddůstojníků v činné službě a v záloze a u mužstva a poddůstojníků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba podle § 25, § 26 odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst. 1, se posuzují mimo přezkumné řízení.
(2) Posouzení stupně zdravotní způsobilosti a jeho změnu mimo přezkumné řízení provádí
a) u mužstva a poddůstojníků v základní nebo náhradní službě anebo na vojenském cvičení vojenský lékař,
b) u odvedenců, mužstva a poddůstojníků v záloze a u mužstva a poddůstojníků, kterým byla přerušena základní nebo náhradní služba podle § 25, § 26 odst. 1 písm. a), c) až g) a § 27 odst. 1, lékař určený do přezkumné komise územní vojenské správy.
(3) Proti závěru posouzení stupně zdravotní způsobilosti se nelze odvolat.

Část sedmá
Mimořádná opatření za stavu ohrožení státu a za válečného stavu

(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze, která souvisí s mimořádnými opatřeními.
(2) Bylo-li nařízeno mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni příslušnou územní vojenskou správou. Tito vojáci nejsou po dobu plnění osobních úkonů vojáky v činné službě, ale podléhají vojenské kázeňské pravomoci a mají trestní odpovědnost i za trestné činy vojenské.
(3) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají nezbytnou přípravu. Pro povolání k této přípravě, o jejím nastoupení a propuštění z ní platí přiměřeně § 30.
(4) Pro povolání k osobním úkonům, nastoupení k osobním úkonům a propuštění z nich platí přiměřeně § 47 a 48.
(5) Povoláním vojáků v záloze k mimořádné službě se ruší jejich určení k osobním úkonům.

Mimořádnými opatřeními jsou
a) povolání vojáků v záloze k mimořádné službě v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze 7 nejmladších ročníků narození,
b) mobilizace ozbrojených sil,
c) mimořádné odvody,
d) mimořádná služba.

(1) Po vyhlášení stavu ohrožení státu může prezident republiky na návrh vlády nařídit, aby byli povoláni vojáci v záloze k mimořádné službě v rozsahu podle § 42 písm. a).
(2) Po dobu stavu ohrožení státu nelze propustit z vojenské činné služby vojáky, kteří v této době dosáhli věku 60 let.
(3) Mimořádná opatření zrušuje prezident republiky na návrh vlády.

(1) Po vyhlášení válečného stavu prezident republiky na návrh vlády nařizuje mobilizaci ozbrojených sil.
(2) Mobilizace ozbrojených sil může být všeobecná nebo částečná. Všeobecná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na všechny vojáky v záloze kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti nebo kteří jsou zproštěni mimořádné služby, a na celé státní území. Částečná mobilizace ozbrojených sil se vztahuje na část vojáků v záloze nebo na část státního území.
(3) Mobilizace se zrušuje demobilizací. Demobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády.

(1) Okamžikem vyhlášení válečného stavu jsou vojáci, kteří dlí mimo území České republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení mimořádné služby, kromě těch, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti.
(2) Prezident republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit mimořádnou službu podle odstavce 1, aby se přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout.
(3) Za válečného stavu se konají jen mimořádné odvody a dobrovolné odvody.
(4) Vojákům v záloze, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může příslušná územní vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost o povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.

(1) Za válečného stavu občané podléhající branné povinnosti a dosud neodvedení mají mimořádnou odvodní povinnost. Jsou povinni podrobit se mimořádným odvodům, které nařizuje prezident republiky na návrh vlády.
(2) Dobu konání mimořádných odvodů stanoví veřejná vyhláška.
(3) Občané jsou povinni přihlásit se k mimořádným odvodům u obecního úřadu v místě jejich trvalého nebo přechodného pobytu.
(4) Pro mimořádné odvody platí přiměřeně § 12.

§ 47

(1) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu vykonávají všichni vojáci, kteří jsou v činné službě, mimořádnou službu, a to ode dne účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
(2) Za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se odvedenci a vojáci mimo činnou službu povolávají k mimořádné službě.
(3) Povolání vojáků v záloze a odvedenců k mimořádné službě se provádí zpravidla povolávacím rozkazem vydaným územní vojenskou správou, veřejnou vyhláškou nebo mobilizační výzvou oznámenou prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(4) Povolávací rozkazy doručují vojáci v záloze určení k osobním úkonům, správní nebo obecní úřady. Mohou se přepravovat i jako poštovní zásilka.
(5) Vojáci v záloze a odvedenci odvedení při mimořádných odvodech jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době uvedené v povolávacím rozkaze; pokud povolávací rozkaz neobdrží, jsou povinni dostavit se na stanovené místo v době uvedené ve veřejné vyhlášce nebo v mobilizační výzvě.
(6) O nastoupení mimořádné služby, není-li stanoveno jinak, platí obdobně ustanovení o nastoupení základní služby. Povolaní vojáci a odvedenci jsou povinni při nástupu k vojenskému útvaru upozornit na své zdravotní potíže, a pokud je toho třeba, podrobit se lékařské prohlídce vojenským lékařem.

§ 48

(1) Mimořádná služba končí zrušením mimořádných opatření nebo nařízením demobilizace.
(2) Vojáci, kteří vykonávali mimořádnou službu, se propustí z vojenské činné služby, pokud délka mimořádné služby je shodná s délkou základní služby nebo byla delší anebo jsou starší 60 let. Pokud délka mimořádné služby byla kratší než délka základní nebo náhradní služby, postupuje se podle ustanovení upravujících základní nebo náhradní službu. Vojáci, kteří vykonávali vojenskou činnou službu jako své povolání ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu,⁷⁾ se propustí z vojenské činné služby, jen mohou-li být propuštěni podle tohoto zvláštního právního předpisu.
(3) Z mimořádné služby se propouští buď jednotlivě nebo hromadně. Vojáci se propouštějí nejpozději do 30 dnů od zrušení mimořádných opatření nebo nařízení demobilizace. Pro propouštění z mimořádné služby platí obdobně § 26 a 28.
(4) Vojáci propuštění z mimořádné služby se zařazují do zálohy, pokud podléhají branné povinnosti.
(5) Ženám odvedeným při mimořádných odvodech a osobám, které dobrovolně vstoupily do ozbrojených sil jen na dobu válečného stavu, zaniká branná povinnost dnem propuštění z mimořádné služby.

(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit občany, u nichž je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba, aby mohli dále vykonávat civilní zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěni mimořádné služby jen z důvodů hodných zvláštního zřetele.
(2) Žádost o zproštění mimořádné služby podávají zaměstnavatelé pro své zaměstnance u územní vojenské správy, v jejímž obvodu mají sídlo. Správní úřady mohou žádat o zproštění pro občany po projednání s jejich zaměstnavatelem.
(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem v míru nebo za stavu ohrožení státu anebo za válečného stavu.
(4) Územní vojenská správa rozhoduje o zproštění a vede evidenci zproštěných občanů. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby nabývá účinnosti, je-li provedeno v míru, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno za mimořádných opatření, dnem, kdy územní vojenská správa rozhodla o zproštění.
(5) Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, územní vojenské správě, která zproštění provedla, a územní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěného zaměstnance.
(6) Zproštění mimořádné služby může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí o zproštění mimořádné služby lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.
(7) Proti rozhodnutí o zproštění mimořádné služby a o zrušení zproštění za stavu ohrožení státu a válečného stavu není odvolání přípustné.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou důvody důležitého zájmu bezpečnosti České republiky a důvody hodné zvláštního zřetele, pro které lze zprostit mimořádné služby, dobu, na kterou lze zproštění omezit, a postup při zprošťování.

Část osmá
Další ustanovení o branné povinnosti

(1) Ministerstvo, vojenské správní úřady a vojenské útvary vedou vojenskou evidenci pro potřebu ozbrojených sil.
(2) Vojenskou evidencí se rozumí shromažďování, zpracovávání a uchovávání osobních údajů, které souvisejí s brannou povinností. Vede se počínaje shromažďováním informací o občanech před zahájením odvodního řízení podle § 7 po dobu 60 let.
(3) Zaměstnanci orgánů uvedených v odstavci 1, kterými se rozumějí vojáci v činné službě a občanští zaměstnanci, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili ve vojenské evidenci. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru nebo pracovněprávního vztahu.

(1) Občané před vznikem branné povinnosti, branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu předkládají veškerá podání ve věcech branné povinnosti příslušné územní vojenské správě.
(2) Občan, který má více státních občanství a vykoná vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je také státním občanem nebo byl tímto státem zproštěn branné povinnosti, je povinen předložit o tom doklady příslušné územní vojenské správě.
(3) Branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu jsou povinni neodkladně hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, zejména změnu adresy místa trvalého a přechodného pobytu, změnu v přípravě na povolání, zaměstnavatele a zaměstnání, dlouhodobý pobyt v zahraničí a návrat do České republiky, úrazy a vážná onemocnění, a předložit příslušné doklady.
(4) Územní vojenské správy mohou povolat osoby uvedené v odstavcích 2 a 3 k jednání, je-li jejich osobní účast nutná.

(1) Vojenskými doklady, které jsou veřejnými listinami, jsou vojenský průkaz, vojenská knížka, povolávací rozkaz a osvědčení o zániku branné povinnosti.
(2) Vojenský průkaz obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné číslo, adresu místa trvalého pobytu, vojenskou hodnost a vojenský útvar. Vojenský průkaz se vydává vojákům z povolání k prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám.
(3) Vojenská knížka obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné číslo, osobní známku, vojenskou hodnost, vojenský útvar, údaje o plnění služební povinnosti a vojenské odbornosti. Vojenská knížka se vydává vojákům v základní nebo náhradní službě, odvedencům povolaným do mimořádné služby a vojákům v záloze.
(4) Vojenský průkaz a vojenská knížka nenahrazují občanský průkaz, nepřipojují se jako příloha k návrhům a podáním. Voják v činné službě a voják mimo činnou službu je povinen ztrátu nebo poškození vojenského průkazu a vojenské knížky hlásit nadřízenému nebo příslušné územní vojenské správě.
(5) Povolávací rozkaz obsahuje důvod povolání, titul, jméno, příjmení, rodné číslo, adresu místa trvalého pobytu povolávaného, dobu a místo, kam se povolaný má dostavit; dále podle důvodu povolání obsahuje zejména adresu pracoviště a způsob přepravy. Povolávací rozkaz se doručuje do vlastních rukou.
(6) Osvědčení o zániku branné povinnosti obsahuje titul, jméno, příjmení, rodné číslo a důvod zániku branné povinnosti.
(7) Vojenské doklady vydávají územní vojenské správy, vojenské útvary nebo ministerstvo.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory vojenských dokladů.

(1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu musí mít občané, kteří podléhají branné povinnosti, k cestování do zahraničí souhlas.
(2) Souhlas k cestování do zahraničí může udělit brancům, odvedencům a vojákům mimo činnou službu příslušná územní vojenská správa, vojákům v mimořádné službě ministerstvo.
(3) Proti rozhodnutí o nevydání souhlasu k cestování do zahraničí není přípustné odvolání.

(1) Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává příslušné územní vojenské správě.
(2) Žádost o povolení vstupu do ozbrojených sil jiných států předkládá prezidentovi republiky ministerstvo po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí.
(3) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident republiky kdykoli odvolat. Povolení pozbývá platnosti při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tím není dotčeno ustanovení § 45 odst. 2.
(4) Občan, který má více státních občanství, může vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je také státním občanem, bez povolení prezidenta republiky.
(5) Občan je po dobu vojenské služby v ozbrojených silách jiného státu osvobozen od plnění branné povinnosti v České republice.
(6) Cizinec může dobrovolně vstoupit do ozbrojených sil jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává ministerstvu, které ji po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí předkládá prezidentu republiky.

Část devátá
Společná ustanovení

(1) Obec proplácí brancům jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného pobytu na území České republiky k odvodu, ke stanovené lékařské prohlídce, odbornému vyšetření a zpět.
(2) Okresní úřad proplácí náklady spojené s vyplňováním zdravotní části dotazníku ošetřujícími lékaři podle § 7 odst. 4 a jeho vyhodnocením lékařem odvodní komise, s pronájmem místností k odvodu, jejich vybavením, otopem a údržbou po dobu odvodu, náklady na lékařské prohlídky a jejich materiální zabezpečení, na zdravotnické pracovníky odvodních komisí včetně jejich přípravy a odborná vyšetření branců pro potřebu odvodu a odvolání proti odvodnímu rozhodnutí.
(3) Územní vojenská správa proplácí občanům jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného pobytu na území České republiky k přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného rozhodnutí a zpět. Dále proplácí jízdné odvedencům a vojákům mimo činnou službu k přezkumnému řízení, vojákům propuštěným ze základní nebo náhradní služby, z vojenského cvičení, z mimořádné služby a osobních úkonů pro potřeby ozbrojených sil a osobám povolaným k jednání podle § 51 odst. 4. Proplácí též odborná vyšetření občanů pro potřebu přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí nebo přezkoušení přezkumného rozhodnutí. Proplácí náklady na přezkumné řízení odvedenců a vojáků mimo činnou službu, na odvolání proti přezkumnému rozhodnutí a na přezkoušení pravomocného odvodního rozhodnutí a přezkumného rozhodnutí a náklady na posuzování zdravotní způsobilosti mimo přezkumné řízení.
(4) Vojenský útvar nebo ministerstvo proplácejí odvedencům a vojákům mimo činnou službu jízdné autobusem nebo v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného pobytu na území České republiky k nástupu základní nebo náhradní služby, vojenského cvičení, mimořádné služby a k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil do místa uvedeného v povolávacím rozkaze. Vojákům v činné službě proplácí jízdné k přezkumnému řízení podle zvláštních právních předpisů.^7),8)
(5) Ministerstvo proplácí náklady na přezkumné řízení a na odvolání proti přezkumnému rozhodnutí, které se týká vojáků v činné službě.
(6) Občan, který se nedostavil bez vážného důvodu k přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo způsobeno trestným činem, je povinen nahradit náklady vynaložené na přezkoušení. Je-li nutné předvedení občana do zdravotnického zařízení nebo jiného místa řízení, hradí náklady za předvedení předvedený občan.

(1) Správní úřady, orgány územní samosprávy, soudy, státní zastupitelství a zaměstnavatelé jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a dalších právních předpisů vydaných podle něj.
(2) Soudy oznamují vzetí do vazby, rozhodnutí o schválení narovnání, pravomocné odsouzení brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu územní vojenské správě příslušné podle místa jejich trvalého pobytu a vojáka v činné službě příslušnému vojenskému útvaru.
(3) Věznice oznamují propuštění brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu z vazby, jejich přijetí k výkonu trestu odnětí svobody a propuštění z něj příslušné územní vojenské správě. Propuštění vojáka z povolání z vazby, jeho přijetí k výkonu trestu odnětí svobody a jeho propuštění oznamují příslušnému vojenskému útvaru. Přijetí vojáka v základní nebo náhradní službě a na vojenském cvičení k výkonu trestu odnětí svobody oznamují příslušnému vojenskému útvaru; jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a z vazby oznamují příslušné územní vojenské správě.
(4) Správní úřady podle své působnosti spolupracují s územními vojenskými správami při vedení vojenské evidence zejména tak, že oznamují, kteří branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili, nabyli nebo pozbyli státní občanství České republiky a získali nebo ztratili řidičské oprávnění. Na základě dožádání územních vojenských správ zjišťují pobyt branců, kteří se nedostavili k odvodu nebo přezkoušení, odvedenců a vojáků mimo činnou službu, kteří se nedostavili k přezkumnému řízení, přezkoušení nebo nenastoupili vojenskou činnou službu.
(5) Orgány pověřené vedením matrik zasílají kopii úmrtního listu brance, odvedence nebo vojáka mimo činnou službu územní vojenské správě podle místa jejich posledního trvalého pobytu. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílají kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.
(6) Zdravotnická zařízení jsou povinna na vyžádání územních vojenských správ pro potřebu posuzování zdravotní způsobilosti občanů k výkonu vojenské činné služby provádět lékařské prohlídky a odborná vyšetření, vydávat lékařské nálezy, posudky a podávat zprávy o průběhu jejich nemocí a pořizovat výpisy ze zdravotnické dokumentace.
(7) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců předložení vojenského dokladu ke zjištění údajů potřebných pro jejich zproštění mimořádné služby. Zaměstnanci jsou povinni tomuto požadavku vyhovět.

(1) Stanoví-li mezinárodní smlouva Parlamentem schválená, vyhlášená a pro Českou republiku závazná něco jiného než tento zákon, platí ustanovení této mezinárodní smlouvy.
(2) Ministerstvo osobám, které nabyly státní občanství České republiky, osobám, které mají více státních občanství, a občanům započítá podle odstavce 1 do celkové doby základní nebo náhradní služby, popřípadě vojenských cvičení dobu vojenské služby nebo její část, kterou vykonali v ozbrojených silách jiných států, a může jim stanovit vojenskou hodnost.
(3) Vojenská služba vykonaná v ozbrojených silách spojeneckého státu podle § 45 odst. 2 na podkladě výzvy prezidenta republiky se započítává jako mimořádná služba konaná podle § 47.

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro řízení podle něj správní řád.

Část desátá
Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 59

(1) Úkoly okresních a jim na roveň postavených vojenských správ a orgánů nadřízených těmto správám přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona na vojenské správní úřady zřízené tímto zákonem.
(2) Rozhodnutí, která do dne účinnosti tohoto zákona vydaly okresní a jim na roveň postavené vojenské správy a orgány nadřízené těmto správám podle dosavadních předpisů, zůstávají nedotčena.
(3) Řízení, která před účinností tohoto zákona zahájily a neskončily okresní a jim na roveň postavené vojenské správy, orgány nadřízené těmto správám, odvodní komise, vyšší odvodní komise, přezkumné komise a vyšší přezkumné komise, dokončí vojenské správní úřady a komise zřízené podle tohoto zákona; při řízení postupují podle tohoto zákona.

§ 60

Branná povinnost, která občanovi vznikla podle § 5 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za brannou povinnost podle tohoto zákona.

§ 61

Vojáci, kteří nastoupí k výkonu nebo k dokončení základní služby počínaje dnem účinnosti tohoto zákona, vykonají základní službu v trvání
a) 9 měsíců, jde-li o absolventa vojenské katedry nebo absolventa vysoké školy zařazeného do vojenské přípravy na vysokých školách, který tuto přípravu ukončil závěrečnými zkouškami,
b) 11 měsíců, jde-li o absolventa vysoké školy zařazeného do vojenské přípravy na vysokých školách, který ukončil část této přípravy zápočtem.

§ 62

Vojáci, kteří nastoupili k výkonu nebo k dokončení náhradní služby na dobu 5 měsíců přede dnem účinnosti tohoto zákona, se propustí z této služby, jestliže ji vykonali v délce nejméně 3 měsíců. Ustanovení § 31 zůstávají nedotčena.

§ 63

Vojákyním v základní službě, které byly předčasně propuštěny na trvalou dovolenou rozhodnutím přezkumné komise nebo pro těhotenství podle § 36 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, přede dnem účinnosti tohoto zákona, zaniká branná povinnost podle § 4 odst. 1 písm. e).

§ 64

Vojáci, kteří jsou vojáky ve výslužbě podle § 25 odst. 4 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů, jsou ke dni účinnosti tohoto zákona vojáky v záloze, jestliže podléhají branné povinnosti.

§ 65

Zrušují se:
1. Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon.
2. Zákon č. 19/1958 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb.
3. Zákon č. 64/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
4. Zákon č. 72/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.
5. Zákon č. 227/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 164/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7. Zákon č. 188/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.

Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.

¹⁾ Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů.
²⁾ § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.
³⁾ § 29 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.
⁴⁾ § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.
⁵⁾ Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek.
⁶⁾ § 60 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 302/1992 Sb.
⁷⁾ Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
⁸⁾ Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.
⁹⁾ § 2 odst. 1 zákona č. 220/1999 Sb.
¹⁰⁾ Například zákon č. 221/1999 Sb., zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
¹¹⁾ Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
¹²⁾ § 20 zákona č. 220/1999 Sb.
¹³⁾ § 125 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

---

Příloha k zákonu č. 218/1999 Sb.

Název, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů

1. Název, sídla a územní obvody územních vojenských správ

Název	Sídlo	Územní obvod
Územní vojenská správa, Benešov	Benešov	území okresu Benešov
Územní vojenská správa, Beroun	Beroun	území okresu Beroun
Územní vojenská správa, Blansko	Blansko	území okresu Blansko
Územní vojenská správa, Brno-město	Brno	území okresu Brno-město
Územní vojenská správa, Brno-venkov	Brno	území okresu Brno-venkov
Územní vojenská správa, Bruntál	Bruntál	území okresu Bruntál
Územní vojenská správa, Břeclav	Břeclav	území okresu Břeclav
Územní vojenská správa, Česká Lípa	Česká Lípa	území okresu Česká Lípa
Územní vojenská správa, České Budějovice	České Budějovice	území okresu České Budějovice
Územní vojenská správa, Český Krumlov	Český Krumlov	území okresu Český Krumlov
Územní vojenská správa, Děčín	Děčín	území okresu Děčín
Územní vojenská správa, Domažlice	Domažlice	území okresu Domažlice
Územní vojenská správa, Frýdek-Místek	Frýdek-Místek	území okresu Frýdek-Místek
Územní vojenská správa, Havlíčkův Brod	Havlíčkův Brod	území okresu Havlíčkův Brod
Územní vojenská správa, Hodonín	Hodonín	území okresu Hodonín
Územní vojenská správa, Hradec Králové	Hradec Králové	území okresu Hradec Králové
Územní vojenská správa, Cheb	Cheb	území okresu Cheb
Územní vojenská správa, Chomutov	Chomutov	území okresu Chomutov
Územní vojenská správa, Chrudim	Chrudim	území okresu Chrudim
Územní vojenská správa, Jablonec nad Nisou	Jablonec nad Nisou	území okresu Jablonec nad Nisou
Územní vojenská správa, Jeseník	Jeseník	území okresu Jeseník
Územní vojenská správa, Jičín	Jičín	území okresu Jičín
Územní vojenská správa, Jihlava	Jihlava	území okresu Jihlava
Územní vojenská správa, Jindřichův Hradec	Jindřichův Hradec	území okresu Jindřichův Hradec
Územní vojenská správa, Karlovy Vary	Karlovy Vary	území okresu Karlovy Vary
Územní vojenská správa, Karviná	Karviná	území okresu Karviná
Územní vojenská správa, Kladno	Kladno	území okresu Kladno
Územní vojenská správa, Klatovy	Klatovy	území okresu Klatovy
Územní vojenská správa, Kolín	Kolín	území okresu Kolín
Územní vojenská správa, Kroměříž	Kroměříž	území okresu Kroměříž
Územní vojenská správa, Kutná Hora	Kutná Hora	území okresu Kutná Hora
Územní vojenská správa, Liberec	Liberec	území okresu Liberec
Územní vojenská správa, Litoměřice	Litoměřice	území okresu Litoměřice
Územní vojenská správa, Louny	Louny	území okresu Louny
Územní vojenská správa, Mělník	Mělník	území okresu Mělník
Územní vojenská správa, Mladá Boleslav	Mladá Boleslav	území okresu Mladá Boleslav
Územní vojenská správa, Most	Most	území okresu Most
Územní vojenská správa, Náchod	Náchod	území okresu Náchod
Územní vojenská správa, Nový Jičín	Nový Jičín	území okresu Nový Jičín
Územní vojenská správa, Nymburk	Nymburk	území okresu Nymburk
Územní vojenská správa, Olomouc	Olomouc	území okresu Olomouc
Územní vojenská správa, Opava	Opava	území okresu Opava
Územní vojenská správa, Ostrava-město	Ostrava	území okresu Ostrava-město
Územní vojenská správa, Pardubice	Pardubice	území okresu Pardubice
Územní vojenská správa, Pelhřimov	Pelhřimov	území okresu Pelhřimov
Územní vojenská správa, Písek	Písek	území okresu Písek
Územní vojenská správa, Plzeň-město	Plzeň	území okresu Plzeň-město
Územní vojenská správa, Plzeň-jih	Plzeň	území okresu Plzeň-jih
Územní vojenská správa, Plzeň-sever	Plzeň	území okresu Plzeň-sever
Územní vojenská správa, Praha 1	Praha	území obvodu Praha 1
Územní vojenská správa, Praha 2	Praha	území obvodu Praha 2
Územní vojenská správa, Praha 3	Praha	území obvodu Praha 3
Územní vojenská správa, Praha 4	Praha	území obvodu Praha 4
Územní vojenská správa, Praha 5	Praha	území obvodu Praha 5
Územní vojenská správa, Praha 6	Praha	území obvodu Praha 6
Územní vojenská správa, Praha 7	Praha	území obvodu Praha 7
Územní vojenská správa, Praha 8	Praha	území obvodu Praha 8
Územní vojenská správa, Praha 9	Praha	území obvodu Praha 9
Územní vojenská správa, Praha 10	Praha	území obvodu Praha 10
Územní vojenská správa, Praha-východ	Praha	území okresu Praha-východ
Územní vojenská správa, Praha-západ	Praha	území okresu Praha-západ
Územní vojenská správa, Prachatice	Prachatice	území okresu Prachatice
Územní vojenská správa, Prostějov	Prostějov	území okresu Prostějov
Územní vojenská správa, Přerov	Přerov	území okresu Přerov
Územní vojenská správa, Příbram	Příbram	území okresu Příbram
Územní vojenská správa, Rakovník	Rakovník	území okresu Rakovník
Územní vojenská správa, Rokycany	Rokycany	území okresu Rokycany
Územní vojenská správa, Rychnov nad Kněžnou	Rychnov nad Kněžnou	území okresu Rychnov nad Kněžnou
Územní vojenská správa, Semily	Semily	území okresu Semily
Územní vojenská správa, Sokolov	Sokolov	území okresu Sokolov
Územní vojenská správa, Strakonice	Strakonice	území okresu Strakonice
Územní vojenská správa, Svitavy	Svitavy	území okresu Svitavy
Územní vojenská správa, Šumperk	Šumperk	území okresu Šumperk
Územní vojenská správa, Tábor	Tábor	území okresu Tábor
Územní vojenská správa, Tachov	Tachov	území okresu Tachov
Územní vojenská správa, Teplice	Teplice	území okresu Teplice
Územní vojenská správa, Trutnov	Trutnov	území okresu Trutnov
Územní vojenská správa, Třebíč	Třebíč	území okresu Třebíč
Územní vojenská správa, Uherské Hradiště	Uherské Hradiště	území okresu Uherské Hradiště
Územní vojenská správa, Ústí nad Labem	Ústí nad Labem	území okresu Ústí nad Labem
Územní vojenská správa, Ústí nad Orlicí	Ústí nad Orlicí	území okresu Ústí nad Orlicí
Územní vojenská správa, Vsetín	Vsetín	území okresu Vsetín
Územní vojenská správa, Vyškov	Vyškov	území okresu Vyškov
Územní vojenská správa, Zlín	Zlín	území okresu Zlín
Územní vojenská správa, Znojmo	Znojmo	území okresu Znojmo
Územní vojenská správa, Žďár nad Sázavou	Žďár nad Sázavou	území okresu Žďár nad Sázavou.

 

2. Název, sídla a územní obvody velitelství územní obrany

Název	Sídlo	Územní obvod
Velitelství územní obrany hlavního města Prahy	Praha	územní obvody územních vojenských správ: Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha4, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8, Praha 9 a Praha 10
Velitelství územní obrany, Praha	Praha	územní obvody územních vojenských správ: Praha-východ, Praha-západ, Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram a Rakovník
Velitelství územní obrany, Plzeň	Plzeň	územní obvody územních vojenských správ: Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Domažlice, Cheb, Karlovy Vary, Klatovy, Rokycany, Sokolov a Tachov
Velitelství územní obrany, České Budějovice	České Budějovice	územní obvody územních vojenských správ: České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor
Velitelství územní obrany, Ústí nad Labem	Ústí nad Labem	územní obvody územních vojenských správ: Ústí nad Labem, Česká Lípa, Děčín, Chomutov, Jablonec nad Nisou, Liberec, Litoměřice, Louny, Most, Semily a Teplice
Velitelství územní obrany, Hradec Králové	Hradec Králové	územní obvody územních vojenských správ: Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy, Ústí nad Orlicí a Trutnov
Velitelství územní obrany, Brno	Brno	územní obvody územních vojenských správ: Brno-město, Brno-venkov, Blansko, Břeclav, Havlíčkův Brod, Hodonín, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Vyškov, Znojmo a Žďár nad Sázavou
Velitelství územní obrany, Ostrava	Ostrava	územní obvody územních vojenských správ: Ostrava-město, Bruntál, Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Kroměříž, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Prostějov, Přerov, Šumperk, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.

 

---

Dokumentační středisko pro lidská práva
Poštovní schránka 70, 149 01  Praha 415
Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083
E-mail: info@lidska-prava.cz

23. 11. 1999