DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
Preambule zrušena Zrušeno Čl. I Zrušen. Čl. II Zrušen. Čl. III Zrušen. Čl. IV Zrušen. Čl. V Zrušen. Čl. VI Zrušen. Čl. VII Zrušen. Čl. VIII Zrušen.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně: ČÁST PRVNÍ Obecná ustanovení HLAVA PRVNÍ § 1 (1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv
a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví. § 2 (1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných
skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje. § 3 (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí
bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v
rozporu s dobrými mravy. § 4 Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud. § 5 Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. § 6 Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.
HLAVA DRUHÁ ODDÍL PRVNÍ § 7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto
způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. § 8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na
sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. § 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není
vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. Ochrana osobnosti § 11 Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. § 12 (1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové
záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být
pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. § 13 (1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od
neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny
následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. § 14 Zrušen. § 15 Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. § 16 Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. § 17 Zrušen.
ODDÍL DRUHÝ § 18 (1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. § 19 (1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací
listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. § 19a (1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen
zákonem. § 19b (1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich
zřízení. § 19c Sídlo právnické osoby musí být určeno při jejím vzniku. § 20 (1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou
oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem
(statutární orgány). § 20a (1) Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby, nebo splněním účelu,
pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. zrušeno § 20b zrušen § 20c zrušen § 20d zrušen § 20e zrušen Zájmová sdružení právnických osob § 20f K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen "sdružení"). § 20g K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli, nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi. O založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdružení, jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze. § 20h (1) Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení, úpravu
majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány
sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a naložení s
jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na určitý členský
příspěvek. § 20i (1) Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za nesplnění
svých povinností. § 20j (1) Před zánikem sdružení se vyžaduje likvidace, jestliže jmění sdružení
nepřechází na právního nástupce. § 21 Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.
HLAVA TŘETÍ § 22 (1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení
vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. § 23 Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci. § 24 Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. § 25 zrušen Zákonné zastoupení § 26 Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci. § 27 (1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině. § 28 Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu. § 29 Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu. § 30 Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem, ustanoví soud zvláštního zástupce. Zastoupení na základě plné moci § 31 (1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou
osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být
uveden rozsah zmocněncova oprávnění. § 32 (1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí,
že jedná vlastním jménem. § 33 (1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je
zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel
osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co
se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. § 33a (1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala
za zmocnitele § 33b (1) Plná moc zanikne
HLAVA ČTVRTÁ § 34 Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. § 35 (1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník
projevit. § 36 (1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky.
K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se
nepřihlíží. § 37 (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně;
jinak je neplatný. § 38 (1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k
právním úkonům. § 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. § 40 (1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda
účastníků, je neplatný. § 40a Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1 a § 775 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. § 41 Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. § 41a (1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je
platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající
osoby. § 42 Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. § 42a (1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony,
pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně
neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho
odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. Smlouvy § 43 Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Návrh na uzavření smlouvy § 43a (1) Projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více
určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"),
jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán
v případě jeho přijetí. § 43b (1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká Přijetí návrhu § 43c (1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné
její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. § 44 (1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy
nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí
návrhu. § 45 (1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. § 46 (1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné
smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. § 47 (1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného
orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. § 48 (1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně
stanoveno nebo účastníky dohodnuto. § 49 Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit. § 49a Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. § 50 (1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby. § 50a (1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu;
musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech. § 50b Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo. § 51 Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
HLAVA PÁTÁ Zrušeno § 52 Zrušen. § 53 Zrušen. § 54 Zrušen. § 55 Zrušen. § 56 Zrušen. Zrušeno § 57 Zrušen. Zrušeno § 58 Zrušen. § 59 Zrušen. § 60 Zrušen. § 61 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 62 Zrušen.
HLAVA ŠESTÁ Zrušeno § 63 Zrušen. § 64 Zrušen. § 65 Zrušen. § 66 Zrušen. § 67 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 68 Zrušen. § 69 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 70 Zrušen.
HLAVA SEDMÁ Zrušeno § 71 Zrušen. § 72 Zrušen. § 73 Zrušen. § 74 Zrušen. § 75 Zrušen. § 76 Zrušen. § 77 Zrušen. § 78 Zrušen. § 79 Zrušen. § 80 Zrušen. § 81 Zrušen. § 82 Zrušen. § 83 Zrušen. § 84 Zrušen. § 85 Zrušen. § 86 Zrušen. § 87 Zrušen. § 88 Zrušen. § 89 Zrušen. Zrušeno § 90 Zrušen. § 91 Zrušen. § 92 Zrušen. Zrušeno § 93 Zrušen. Zrušeno § 94 Zrušen. Zrušeno § 95 Zrušen. Zrušeno § 96 Zrušen. § 97 Zrušen. § 98 Zrušen. Zrušeno § 99 Zrušen.
HLAVA OSMÁ § 100 (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené
(§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se
dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Promlčecí doba § 101 Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. § 102 U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. § 103 Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky. § 104 U práv na plnění z pojištění počíná běžet promlčecí doba za rok po pojistné události. § 105 Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno. § 106 (1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený
dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. § 107 (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky
ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na
jeho úkor obohatil. § 108 Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob. § 109 Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. § 110 (1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu,
promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li
právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let
ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění,
běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Běh promlčecí doby § 111 Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. § 112 Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. § 113 Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine. § 114 Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.
HLAVA DEVÁTÁ Domácnost § 115 Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Osoby blízké § 116 Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. § 117 Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka. Věci a práva § 118 (1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha
připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. § 119 (1) Věci jsou movité nebo nemovité. § 120 (1) Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být
odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. § 121 (1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a
jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Počítání času § 122 (1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je
rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní. ČÁST DRUHÁ Věcná práva HLAVA PRVNÍ Vlastnické právo § 123 Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. § 124 Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Nadpis zrušen Nadpis zrušen § 125 (1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám. § 126 (1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva
neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji
neprávem zadržuje. Nadpis zrušen § 127 (1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům
obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména
nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na
něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo
pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem,
popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem,
stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a
nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny
stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. § 128 (1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném
zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc,
nelze-li dosáhnout účelu jinak. Držba § 129 (1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává
právo pro sebe. Nadpis zrušen § 130 (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc
nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba
je oprávněná. § 130a Zrušen. § 131 (1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími
plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si
odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci. Nabývání vlastnictví § 132 (1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním,
rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených
zákonem. Nadpis vypuštěn § 132a Zrušen. Nadpis vypuštěn § 133 (1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto
jinak. § 134 (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v
držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. § 135 (1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník
znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu.
Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc
do vlastnictví státu. Nadpis vypuštěn § 135a Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní. Nadpis vypuštěn § 135b (1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem
nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému
vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a
účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. § 135c (1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na
návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo
stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").
HLAVA DRUHÁ § 136 (1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. Podílové spoluvlastnictví § 137 (1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a
povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. § 138 Zrušen. § 139 (1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni
všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. § 140 Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. § 141 (1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném
vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda
písemná. § 142 (1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh
některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému
využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za
přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu,
aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků,
nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů. Společné jmění manželů § 143 (1) Společné jmění manželů tvoří § 143a (1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo
zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit
rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a
závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou
být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy
nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného
majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. § 144 Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. § 145 (1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba
manželé společně. § 146 Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. § 147 Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně. § 148 (1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit
společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné
domácnosti. § 148a zrušen § 149 (1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. § 149a Pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru. § 150 (1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu.
Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda
účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. § 151 Jestliže za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.
HLAVA TŘETÍ Zástavní právo § 151a (1) Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství
tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel
oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na
zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou
oddělené. § 151b (1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické
dohody nebo ze zákona. § 151c (1) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojí se přednostně
zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného. § 151d (1) Dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má
k věci jiné věcné právo, neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní
právo jen, je-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré
víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností platí, že
zástavní věřitel jednal v dobré víře. § 151e (1) Zástavní věřitel je povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat,
chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění
této povinnosti náklady, má proti zástavci právo na jejich úhradu. Zástavní
věřitel může zástavu užívat jen dá-li k tomu zástavce výslovný souhlas. § 151f (1) Není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může zástavní
věřitel u soudu navrhnout prodej zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka
je promlčena. § 151g Zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava, anebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci; zástavní právo též zanikne, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno. Vzdání se zástavního práva věřitelem se musí stát formou notářského zápisu. Zastavení pohledávky § 151h (1) Zastavit lze i pohledávku, jestliže předmětem jejího plnění je věc, právo
nebo jiná majetková hodnota. § 151i Byl-li vznik zástavního práva poddlužníku oznámen nebo prokázán, je poddlužník povinen plnit svůj závazek zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem plnění věc, vzniká jejím předáním zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k této věci a zastavení pohledávky zaniká. Plnění závazku poddlužníka je zástavní věřitel povinen oznámit zástavci. § 151j Zástavní právo k pohledávce zaniká též písemným oznámením zástavního věřitele poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena, nebo tím, že zástavce to poddlužníkovi prokáže. Právo podzástavní § 151k Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem. K vzniku podzástavního práva se nevyžaduje souhlas vlastníka zastavené věci, avšak podzástavní právo lze vůči němu uplatnit, jen když mu byl jeho vznik oznámen. § 151l (1) Je-li zástava předána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní
věřitel za škodu na zástavě tak, jakoby ji měl sám u sebe. § 151m Na podzástavní právo se použijí přiměřeně ustanovení o právu zástavním. Věcná břemena § 151n (1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného
tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva
odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité
nemovitosti, nebo patří určité osobě. § 151o (1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s
výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím
příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze
nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K
nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru
nemovitostí. § 151p (1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K
zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru
nemovitostí. § 151r zrušen Právo zadržovací § 151s (1) Kdo je povinen vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou
peněžitou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat. Nelze však
zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou. § 151t Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy. § 151u Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem. § 151v Zadržovací právo zanikne uspokojením zajištěné pohledávky nebo poskytnutím dostatečné jistoty. ČÁST TŘETÍ Zrušena HLAVA PRVNÍ Zrušena § 152 Zrušen. § 153 Zrušen. § 154 Zrušen. § 155 Zrušen. § 156 Zrušen. § 157 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 158 Zrušen. § 159 Zrušen. § 160 Zrušen. § 161 Zrušen. § 162 Zrušen. § 163 Zrušen. § 164 Zrušen. § 165 Zrušen. § 166 Zrušen. § 167 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 168 Zrušen. § 169 Zrušen. § 170 Zrušen. § 171 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 172 Zrušen. § 173 Zrušen. § 174 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 175 Zrušen. § 176 Zrušen. § 177 Zrušen. § 178 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 179 Zrušen. § 180 Zrušen. § 181 Zrušen. § 182 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 183 Zrušen. § 184 Zrušen. § 185 Zrušen. § 186 Zrušen. § 187 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 188 Zrušen. § 189 Zrušen.
HLAVA DRUHÁ § 190 Zrušen. § 191 Zrušen. § 192 Zrušen. § 193 Zrušen. § 194 Zrušen. § 195 Zrušen.
HLAVA TŘETÍ § 196 Zrušen. § 197 Zrušen.
HLAVA ČTVRTÁ § 198 Zrušen. § 199 Zrušen. § 200 Zrušen. § 201 Zrušen. § 202 Zrušen. § 203 Zrušen. § 203a Zrušen. § 204 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 205 Zrušen. § 206 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 207 Zrušen. § 208 Zrušen. § 209 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 210 Zrušen. § 211 Zrušen. § 212 Zrušen. § 213 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 214 Zrušen. § 215 Zrušen. § 216 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 217 Zrušen. § 218 Zrušen. § 219 Zrušen. § 220 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 221 Zrušen. ČÁST ČTVRTÁ Zrušena HLAVA PRVNÍ Zrušena § 222 Zrušen. § 223 Zrušen. § 224 Zrušen. § 225 Zrušen. § 226 Zrušen. § 227 Zrušen. § 228 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 229 Zrušen. § 230 Zrušen. § 231 Zrušen. § 232 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 233 Zrušen. § 234 Zrušen. § 235 Zrušen. § 236 Zrušen. § 237 Zrušen. § 238 Zrušen.
HLAVA DRUHÁ § 239 Zrušen. § 240 Zrušen. § 241 Zrušen. § 242 Zrušen. § 243 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 244 Zrušen. § 245 Zrušen. § 246 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 247 Zrušen. § 248 Zrušen. § 249 Zrušen. § 250 Zrušen. § 251 Zrušen. § 252 Zrušen. § 253 Zrušen. § 254 Zrušen. § 255 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 256 Zrušen.
HLAVA TŘETÍ § 257 Zrušen. § 258 Zrušen. § 259 Zrušen. § 260 Zrušen. § 261 Zrušen. § 262 Zrušen.
HLAVA ČTVRTÁ § 263 Zrušen. § 263a Zrušen. § 264 Zrušen. § 265 Zrušen. § 266 Zrušen. § 267 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 268 Zrušen. § 269 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 270 Zrušen. § 271 Zrušen. § 272 Zrušen. § 273 Zrušen. § 274 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 275 Zrušen.
HLAVA PÁTÁ § 276 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 277 Zrušen. § 278 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 279 Zrušen. § 280 Zrušen. § 281 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 282 Zrušen. § 283 Zrušen.
HLAVA ŠESTÁ § 284 Zrušen. § 285 Zrušen. § 286 Zrušen. § 287 Zrušen. § 288 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 289 Zrušen. § 290 Zrušen. § 291 Zrušen. § 292 Zrušen. § 293 Zrušen. § 294 Zrušen. § 295 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 296 Zrušen. § 297 Zrušen. § 298 Zrušen. § 299 Zrušen.
HLAVA SEDMÁ § 300 Zrušen. § 301 Zrušen. § 302 Zrušen. § 303 Zrušen. § 304 Zrušen. § 305 Zrušen. § 306 Zrušen.
HLAVA OSMÁ ODDÍL PRVNÍ § 307 Zrušen. § 308 Zrušen. § 309 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 310 Zrušen. § 311 Zrušen.
ODDÍL DRUHÝ § 312 Zrušen. § 313 Zrušen. § 314 Zrušen. § 315 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 316 Zrušen. § 317 Zrušen. § 318 Zrušen.
ODDÍL TŘETÍ § 319 Zrušen. § 320 Zrušen.
HLAVA DEVÁTÁ § 321 Zrušen. § 322 Zrušen. § 323 Zrušen. § 324 Zrušen.
HLAVA DESÁTÁ ODDÍL PRVNÍ § 325 Zrušen. § 326 Zrušen. § 327 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 328 Zrušen. § 329 Zrušen. § 330 Zrušen. § 331 Zrušen. § 332 Zrušen. § 333 Zrušen. Nadpis vypuštěn. § 334 Zrušen. § 335 Zrušen. § 336 Zrušen. § 337 Zrušen. § 338 Zrušen. § 339 Zrušen. § 340 Zrušen.
ODDÍL DRUHÝ § 341 Zrušen. § 342 Zrušen. § 343 Zrušen. § 344 Zrušen.
HLAVA JEDENÁCTÁ ODDÍL PRVNÍ § 345 Zrušen. § 346 Zrušen. § 347 Zrušen. § 348 Zrušen.
ODDÍL DRUHÝ Nadpis vypuštěn § 349 Zrušen. § 350 Zrušen. § 351 Zrušen. § 352 Zrušen. Nadpis zrušen § 353 Zrušen. § 354 Zrušen. § 355 Zrušen. § 356 Zrušen. § 357 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 358 Zrušen. § 359 Zrušen. § 360 Zrušen. § 361 Zrušen. § 362 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 362a Zrušen.
ODDÍL TŘETÍ § 363 Zrušen. § 364 Zrušen. § 365 Zrušen. § 366 Zrušen. § 367 Zrušen. § 368 Zrušen. § 369 Zrušen. § 370 Zrušen.
ODDÍL ČTVRTÝ § 371 Zrušen. § 372 Zrušen. § 373 Zrušen. § 374 Zrušen. § 375 Zrušen. § 376 Zrušen.
ODDÍL PÁTÝ § 377 Zrušen. § 378 Zrušen. § 379 Zrušen. § 380 Zrušen. § 381 Zrušen. § 382 Zrušen. § 383 Zrušen. ČÁST PÁTÁ Zrušena HLAVA PRVNÍ Zrušena Nadpis vypuštěn § 384 Zrušen. § 385 Zrušen. § 386 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 387 Zrušen. § 388 Zrušen. § 389 Zrušen.
HLAVA DRUHÁ ODDÍL PRVNÍ § 390 Zrušen. § 391 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 392 Zrušen § 393 Zrušen
ODDÍL DRUHÝ § 394 Zrušen. § 395 Zrušen. § 396 Zrušen.
ODDÍL TŘETÍ § 397 Zrušen. § 398 Zrušen.
ODDÍL ČTVRTÝ Nadpis vypuštěn § 399 Zrušen. § 400 Zrušen. § 401 Zrušen. § 402 Zrušen. § 403 Zrušen. § 404 Zrušen. § 405 Zrušen. § 406 Zrušen. Nadpis vypuštěn § 407 Zrušen. § 408 Zrušen. § 409 Zrušen.
ODDÍL PÁTÝ § 410 Zrušen. § 411 Zrušen.
HLAVA TŘETÍ § 412 Zrušen. § 413 Zrušen. § 414 Zrušen. ČÁST ŠESTÁ Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení HLAVA PRVNÍ Předcházení hrozícím škodám § 415 Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. § 416 Zrušen. § 417 (1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem
přiměřeným okolnostem ohrožení. § 418 (1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám
nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných
okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně
závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. § 419 Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena.
HLAVA DRUHÁ ODDÍL PRVNÍ Nadpis vypuštěn § 420 (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. § 420a (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
ODDÍL DRUHÝ Nadpis zrušen § 421 Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. § 421a (1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze
přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této
odpovědnosti se nemůže zprostit. Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání § 422 (1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím
způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně
a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten,
kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své
jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen
vykonávat nad ním dohled. § 423 Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli. Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům § 424 Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Nadpis vypuštěn § 425 Zrušen. Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím § 426 Zrušen Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků § 427 (1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou
zvláštní povahou tohoto provozu. § 428 Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. § 429 Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyla-li fyzická osoba při poškození možnosti je opatrovat. § 430 (1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez
vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním,
jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. § 431 Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným § 432 Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech § 433 (1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech,
které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě
došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly
vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem
odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele. § 434 (1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené
prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi,
kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení. § 435 Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství. § 436 Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. § 437 Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich provozem (§ 427 až 431).
ODDÍL TŘETÍ Společná odpovědnost § 438 (1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. § 439 Kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. § 440 Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih. Zavinění poškozeného § 441 Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Způsob a rozsah náhrady § 442 (1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). § 443 Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. § 444 Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. § 445 Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. § 446 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. § 447 (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při
invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem
dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo
částečného invalidního důchodu. § 447a Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou fyzická osoba pobírala v období rozhodném pro vyměření důchodu. § 448 (1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým,
kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na
výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového
zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. § 449 (1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. Snížení náhrady § 450 Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
HLAVA TŘETÍ § 451 (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. § 452 Zrušen. § 453 Zrušen. § 453a Zrušen. § 454 Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. § 455 (1) Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčeného
dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy. § 456 Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. § 457 Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. § 458 (1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to
dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být
poskytnuta peněžitá náhrada. § 459 Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat. ČÁST SEDMÁ Dědění HLAVA PRVNÍ Nabývání dědictví § 460 Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. § 461 (1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. § 462 Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Odmítnutí dědictví § 463 (1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním
prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným. § 464 Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. § 465 Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. § 466 K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví. § 467 Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá. § 468 K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se při projednávání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit. Dědická nezpůsobilost § 469 Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil. Vydědění § 469a (1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže Přechod dluhů § 470 (1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly
zůstavitelovou smrtí. § 471 (1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim
dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li
zákonu nebo dobrým mravům. § 472 (1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za
přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
HLAVA DRUHÁ § 473 (1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným
dílem. § 474 (1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel,
zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu
jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. § 475 (1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným
dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu
jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. § 475a Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.
HLAVA TŘETÍ § 476 (1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné
písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. § 476a Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. § 476b Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. § 476c (1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli
před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a
přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje
jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však
nesmí být zároveň předčitatelem. § 476d (1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu;
zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít
formu notářského zápisu. § 476e Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. § 476f Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé. § 477 (1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo
věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti
určeny, platí, že podíly jsou stejné. § 478 Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno. § 479 Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. § 480 (1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže
obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k
závěti.
HLAVA ČTVRTÁ § 481 Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl. § 482 (1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. § 483 Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno. § 484 Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.
HLAVA PÁTÁ § 485 (1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo
jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který
z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový
prospěch na újmu pravého dědice. § 486 Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. § 487 Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu. ČÁST OSMÁ Závazkové právo HLAVA PRVNÍ Obecná ustanovení ODDÍL PRVNÍ § 488 Závazkový právní vztah Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Vznik závazku § 489 Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. § 489a Zrušen. § 490 Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a násl., pokud dále není stanoveno jinak. § 491 (1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou
však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv
obsahujících prvky různých smluv. § 492 Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvláštní úpravy. § 493 Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak. Obsah závazků § 494 Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat. § 495 Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá. § 496 Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité množství věcí určených v průměrné střední jakosti. § 497 Každý z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné. Nadpis vypuštěn § 498 Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu. Odpovědnost za vady § 499 Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. § 500 (1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné evidence
nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, ledaže zcizitel
výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoli vad. § 501 Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil. § 502 (1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné
prohlášení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady,
které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění. § 503 Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce může proti němu uplatnit všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě. § 504 Nabyvatel může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne. § 505 Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby. § 506 (1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat po
přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady. § 507 (1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo
řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může nabyvatel
domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí. § 507a Zrušen. § 507b Zrušen. § 507c Zrušen. § 508 Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u zcizitele. § 509 (1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit
u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba
vytknout vady; jinak právo zanikne. Nadpis vypuštěn § 510 Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla.
ODDÍL DRUHÝ Společné závazky § 511 (1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo
účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má
témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn
požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník,
povinnost ostatních zanikne. Společná práva § 512 (1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné,
může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník
oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. § 513 Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první. § 514 Splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat. § 515 (1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění,
které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům
něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.
ODDÍL TŘETÍ Dohoda stran § 516 (1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. Prodlení dlužníka § 517 (1) Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže
jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má
věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se
odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. § 518 Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší. § 519 Právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není dotčeno; při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení. § 520 K prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty, zničení nebo poškození. § 521 Dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. Prodlení věřitele § 522 Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových případech je věřitel zejména povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě toho je dlužník oprávněn žádat od věřitele náhradu jiných škod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat zavinění. § 523 Za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky.
ODDÍL ČTVRTÝ Postoupení pohledávky § 524 (1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou
smlouvou jinému. § 525 (1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo
jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud
nemůže být postižena výkonem rozhodnutí. § 526 (1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit
dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud
postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník
závazku plněním postupiteli. § 527 (1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi, jestliže § 528 (1) Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem,
ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat
zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla. § 529 (1) Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení,
zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky. § 530 (1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým
jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo
prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v
případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas
postupníka s tímto vymáháním. Převzetí dluhu § 531 (1) Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na
jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď
původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal. § 532 Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avšak zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka. Přistoupení k závazku § 533 Kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně. § 534 Kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne. Poukázka § 535 Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že poukázku přijímá. § 536 (1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči němu
povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze tím,
že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se má poukázkou splnit dluh
poukazatele u poukazníka, který s tím souhlasil, je poukazník povinen poukázaného
vyzvat, aby plnil. § 537 Jestliže přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi. § 538 (1) Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat. § 539 Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí doba ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi došlo sdělení poukázaného o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí doba ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem. Poukázka na cenné papíry § 540 Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou poukázku, znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku. § 541 (1) Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem. § 542 (1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit tomu, v
jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena. § 543 O náležitostech přijetí rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách. Podle těchto ustanovení se rovněž posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel.
ODDÍL PÁTÝ Smluvní pokuta § 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je
účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když
oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. § 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník
zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po
jejím zaplacení. Ručení § 546 Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. § 547 Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky. § 548 (1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu
věřitelem písemně vyzván. § 549 Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. § 550 Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. § 551 (1) Uspokojení pohledávky lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a
dlužníkem o srážkách ze mzdy; srážky ze mzdy nesmějí činit více, než by
činily srážky při výkonu rozhodnutí. § 552 Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka zástavou věci nebo práva je upraveno v části o věcných právech. § 553 (1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch
věřitele (zajišťovací převod práva). § 554 Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby. Jistota § 555 Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. § 556 Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. § 557 Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen "peněžní ústav") a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše. § 558 Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.
ODDÍL ŠESTÝ Splnění dluhu § 559 (1) Splněním dluh zanikne. § 560 Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel. § 561 (1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li
dohodnuto jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit. § 562 Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout. § 563 Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. § 564 Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. § 565 Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. § 566 Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky. § 567 (1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění
takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. § 568 Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel. § 569 (1) Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o
tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn. Dohoda § 570 (1) Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje
závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.
§ 571 Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku. § 572 (1) Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i
závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo osoby, vůči
nimž mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajištěn
nový závazek, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky
proti dosavadnímu závazku zůstávají zachovány. § 573 Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného, zaniká současně i závazek druhé strany a jestliže byl již splněn, má druhá strana nárok na jeho vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s úroky. Dohodnou-li se strany na zrušení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrušované části závazku. § 574 (1) Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že
dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně. Nemožnost plnění § 575 (1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. § 576 Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, může druhá strana od smlouvy odstoupit. § 577 (1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti,
jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za škodu,
která vznikne věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn. § 578 Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. § 579 (1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které
mělo být provedeno osobně dlužníkem. Započtení § 580 Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. § 581 (1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na
zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu.
Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem
rozhodnutí. § 582 (1) Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. (2) Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti, jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen. § 583 K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. § 584 Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. Narovnání § 585 (1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo
pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká
se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. § 586 (1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost
dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se
druhá strana neplatnosti dovolat. § 587 I když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena veškerá vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání nepochybně vyplývá, že se narovnání týká i jiných vztahů.
HLAVA DRUHÁ ODDÍL PRVNÍ § 588 Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. § 589 Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a. § 590 Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví. Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve než dojde k odevzdání předmětu koupě, má prodávající až do odevzdání práva a povinnosti schovatele. § 591 Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě prohlédnout. § 592 Je-li kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele nebo jej může po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, upozornění není nutné. § 593 Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě, zejména náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady spojené s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady odeslání kupující. § 594 Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak. § 595 Tomu, kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno. § 596 Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit. § 597 (1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího
neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny
odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc
neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. § 598 Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady. § 599 (1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva
z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl
nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady
zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci. § 600 Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody.
ODDÍL DRUHÝ § 601 Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci. Předkupní právo § 602 (1) Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji
chtěl prodat, má předkupní právo. § 603 (1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke
koupi. § 604 Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu. § 605 Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná. § 606 Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne. Právo zpětné koupě § 607 (1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do
určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné
koupě. § 608 (1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a není-li
dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak
právo zpětné koupě zanikne. § 609 (1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká
uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu. § 610 (1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání
mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu
založeného kupní smlouvou.
ODDÍL TŘETÍ § 611 Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.
ODDÍL ČTVRTÝ § 612 Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až § 627. § 613 Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody. § 614 (1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen
dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při
dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji,
nedohodne-li se s prodávajícím jinak. § 615 Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout. Jakost a množství § 616 Prodávaná věc musí mít požadovanou, popřípadě právními předpisy stanovenou jakost, množství, míru nebo hmotnost a musí být bez vad, zejména musí odpovídat závazným technickým normám. Při potravinách musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé skáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena. § 617 Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. § 618 Věci, které mají vady, jež nebrání, aby mohlo být věci užíváno k určenému účelu, musí být prodávány jen za nižší ceny, než je obvyklá cena bezvadné věci; kupujícího je třeba upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje. Odpovědnost za vady prodané věci § 619 (1) Prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí
kupujícím. U věcí použitých neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím nebo
opotřebením. U věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá za vadu, pro kterou
byla sjednána nižší cena. § 620 (1) Záruční doba je šest měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží, je
záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů.
Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta
k použití věci, neskončí záruční doba před uplynutím této lhůty. § 621 Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční doba běžet až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost. § 622 Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna. Prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Nebyla-li věc ještě použita, může kupující namísto odstranění vady požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Prodávající může vždy namísto odstranění vady vyměnit vadnou věc za bezvadnou. § 623 (1) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být
řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci anebo má
právo od smlouvy odstoupit. Táž práva příslušejí kupujícímu, jde-li sice o vady
odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po
opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. § 624 Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu. § 625 Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím. § 626 (1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou,
nebyla-li uplatněna v záruční době. § 627 (1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po
skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá.
Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož
i o provedení opravy a o době jejího trvání.
HLAVA TŘETÍ § 628 (1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje
obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. § 629 Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. § 630 Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.
HLAVA ČTVRTÁ ODDÍL PRVNÍ § 631 Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. § 632 Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení. § 633 (1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době.
Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení
odpovídat této normě. § 634 (1) Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je
třeba poskytnout cenu přiměřenou. § 635 (1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele
zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy,
schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.
§ 636 (1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se určit
alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu určenou odhadem
podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit a
oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. § 637 (1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému
vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného odkladu
upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, žádá-li objednatel, aby dílo bylo
provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné. § 638 (1) Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel oprávněn
určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může od smlouvy
odstoupit, upozorní-li na takový následek. § 639 Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne. § 640 Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí zhotovitel nárok na odměnu. § 641 (1) I když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena, byl-li
ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Je však
povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo
co úmyslně zameškal vydělat. § 642 (1) Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen
zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel
nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady. § 643 (1) Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních vlastnostech zhotovitele,
ruší se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou domáhat pouze zaplacení
upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny přiměřené
upotřebitelným výsledkům vykonané práce.
ODDÍL DRUHÝ § 644 Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. § 645 (1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při
převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v
záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při
zakázce vymíněné. § 646 (1) Záruční doba je šest měsíců. § 647 Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel věc až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již ode dne, kdy měl tuto povinnost. § 648 (1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn požadovat bezplatné
odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu. § 649 Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a době jejího trvání. § 650 (1) Objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí
doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho
měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit dohodnutý poplatek
za uskladnění. § 651 Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, odpovídá zhotovitel za poškození nebo zničení stavby až do převzetí zhotovené stavby, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
ODDÍL TŘETÍ § 652 (1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel
podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby
mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. § 653 (1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při
převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v
záruční době. § 654 (1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy
stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně osmnáct měsíců. § 655 (1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné
odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě.
Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo
vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo na
přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy. § 656 (1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce od
uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a byla-li provedena
později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení. Neučiní-li tak, je
povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
HLAVA PÁTÁ § 657 Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. § 658 (1) Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
HLAVA ŠESTÁ § 659 Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. § 660 Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro užívání věci. § 661 (1) Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který
byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před
poškozením, ztrátou nebo zničením. § 662 (1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do
konce stanovené doby zapůjčení.
HLAVA SEDMÁ ODDÍL PRVNÍ § 663 Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. § 664 Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. § 665 (1) Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li
dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn
požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným
způsobem. § 666 (1) Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva
jinak. § 667 (1) Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele.
Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k
tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu
nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v
mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou,
ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu
protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. § 668 (1) Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřeby
oprav, které má provést pronajímatel. Při porušení této povinnosti odpovídá
nájemce za škodu tím způsobenou a nemá nároky, které by mu jinak příslušely pro
nemožnost nebo omezenou možnost užívat věc pro vady věci, jež nebyly včas
pronajímateli oznámeny. § 669 Jestliže nájemce vynaložil na věc náklady při opravě, ke které je povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže oprava byla provedena se souhlasem pronajímatele, nebo jestliže pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její potřeba. Jinak může nájemce požadovat jen to, o co se pronajímatel obohatil. § 670 Nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla škoda. Je povinen dát věc pojistit, jen jestliže to stanoví smlouva.
ODDÍL DRUHÝ § 671 (1) Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v
době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího
užívání. § 672 (1) Na zajištění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k
movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s
ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu
rozhodnutí. § 673 Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým, nebo nebyl-li způsob užívání dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo nemohl-li z uvedených příčin při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků docílit žádný výnos. § 674 Může-li nájemce užívat pronajatou věc z důvodů uvedených v § 673 pouze omezeně nebo jestliže při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků užitky z věci klesly z uvedených důvodů pod polovinu běžného výnosu, má nájemce nárok na přiměřenou slevu z nájemného. Pronajímatel si však musí započíst náklad, který ušetřil, a cenu výhod, které měl z toho, že nájemce věc užíval jen omezeně. § 675 Právo na prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebude-li uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy došlo ke skutečnostem toto právo zakládajícím.
ODDÍL TŘETÍ § 676 (1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se
pronajímatel s nájemcem jinak. § 677 (1) Zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě
pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí. § 678 Ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání platí pouze tehdy, není-li smlouvou nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak. § 679 (1) Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá věc
předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému užívání, anebo
stane-li se později - aniž by nájemce porušil svoji povinnost - nezpůsobilou ke
smluvenému nebo obvyklému užívání, stane-li se neupotřebitelnou anebo bude-li mu
odňata taková část věci, že by tím byl zmařen účel smlouvy. § 680 (1) Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká. § 681 Po podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením nájmu a předáním věci je nájemce nemovité věci povinen, není-li dohodnuto jinak, umožnit zájemci o pronajmutí její prohlídku v přítomnosti pronajímatele nebo jeho zástupce. Nájemce nesmí být prohlídkou zbytečně obtěžován. § 682 Skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání věci; nebyl-li způsob užívání výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. § 683 (1) Došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku
jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil
k pronajaté věci přístup, za náhodu však neodpovídá. § 684 Uplatňuje-li třetí osoba k věci práva, jež jsou neslučitelná s právy nájemce, je pronajímatel povinen učinit potřebná právní opatření k jeho ochraně. Jestliže tak pronajímatel v přiměřené lhůtě neučiní, nebo nejsou-li jeho opatření úspěšná, může nájemce odstoupit od smlouvy.
ODDÍL ČTVRTÝ § 685 (1) Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci
za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání.
Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej může vypovědět jen z důvodů stanovených
v zákoně. § 686 (1) Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah
jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s
užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu. Práva a povinnosti z nájmu bytu § 687 (1) Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému
užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním
bytu. § 688 Nájemce bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti, mají vedle práva užívat byt i právo užívat společné prostory a zařízení domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. § 689 Nájemce je povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a řádně požívat plnění, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu. § 690 Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. § 691 Nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící řádnému užívání bytu, nebo jimiž je výkon nájemcova práva ohrožen, má nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a požadovat od něj náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad. § 692 (1) Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli potřebu těch
oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umožnit jejich provedení; jinak
odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla. § 693 Nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo po předchozím upozornění nájemce závady a poškození odstranit a požadovat od nájemce náhradu. § 694 Nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V případě porušení této povinnosti je pronajímatel oprávněn požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil. § 695 Pronajímatel je oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze odepřít jen z vážných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz příslušného orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení umožnit; jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla. Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu § 696 (1) Způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním
bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn
jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a
změnit další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis. § 697 Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění, poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. § 698 (1) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes
jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po
delší dobu zhoršuje jejich užívání. Právo na přiměřenou slevu z nájemného má
nájemce i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s užíváním bytu,
nebo byla poskytována vadně, a jestliže se v důsledku toho užívání bytu zhoršilo.
§ 699 Právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad. Společný nájem bytu § 700 (1) Byt může být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají stejná
práva a povinnosti. § 701 (1) Běžné věci, týkající se společného nájmu bytu, může vyřizovat každý
ze společných nájemců. V ostatních věcech je třeba souhlasu všech; jinak je
právní úkon neplatný. § 702 (1) Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech
vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh některého z nich soud. Společný nájem bytu manžely § 703 (1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci
bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. § 704 (1) Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství,
vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství. § 705 (1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich
rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z
manželů bude byt dále užívat jako nájemce. Přechod nájmu bytu § 706 (1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů,
stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť
a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti
a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří
pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni
výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu
tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. § 707 (1) Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se
jediným nájemcem pozůstalý manžel. § 708 Ustanovení § 706 odst. 1 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost. § 709 Ustanovení § 703 až 708 neplatí pro byty služební, pro byty zvláštního určení a pro byty v domech zvláštního určení. Zánik nájmu bytu § 710 (1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo
písemnou výpovědí. § 711 (1) Pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu z těchto
důvodů: nadpis vypuštěn § 712 (1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování. § 712a V období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 až 699 a přiměřeně § 700 až § 702 odst. 1. § 713 (1) Jestliže služební byt po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho manželství
užívají dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 706 odst. 1, nejsou povinny se
z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený náhradní byt. To platí i v
případě, jestliže nájemce služebního bytu opustí trvale společnou domácnost. V
odůvodněných případech soud může rozhodnout, že stačí náhradní byt o menší
podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec,
než je vyklizovaný byt nebo náhradní ubytování. § 714 Zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu. Nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada za podmínek stanovených v § 712. Vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Úprava práv nájemců při vzájemné výměně bytu § 715 Se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele. § 716 (1) Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do tří
měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo zanikne.
ODDÍL PÁTÝ § 717 (1) V zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné místnosti
nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem. § 718 Je-li nájemce povinen se z obytné místnosti vystěhovat, stačí mu poskytnout náhradní ubytování, pokud nájemní smlouvou nebylo účastníky dohodnuto něco jiného.
ODDÍL ŠESTÝ § 719 (1) Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu
určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového určení jen s písemným souhlasem
pronajímatele. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti podle §
711 odstavce 1 písm. d). Smlouva o podnájmu upravuje podmínky skončení podnájmu,
zejména možnost dát výpověď ze strany pronajímatele; nebylo-li dohodnuto jinak,
platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst.
3.
ODDÍL SEDMÝ § 720 Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem.6)
ODDÍL OSMÝ § 721 (1) Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které ji nelze řádně užívat,
nebo které takové užívání ztěžují, má nájemce právo, aby mu byla poskytnuta
jiná věc sloužící témuž účelu. Kromě toho má právo na prominutí nájemného
nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl pro její vadu řádně
užívat buď vůbec, nebo jen za ztížených podmínek. § 722 (1) Za opotřebení věci způsobené řádným užíváním nájemce neodpovídá. § 723 (1) Vrátí-li nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen platit
nájemné až do vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v prodlení, je
povinen zaplatit též poplatek z prodlení.
HLAVA OSMÁ ODDÍL PRVNÍ § 724 Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Povinnosti příkazníka § 725 Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu. § 726 Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný, odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce. § 727 Příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování. Povinnosti příkazce § 728 Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi předem na jeho žádost přiměřené prostředky, nezbytné ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady, vynaložené při provádění příkazu, a to i když se výsledek nedostavil. § 729 (1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné škody i tu
škodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu. § 730 (1) Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže
byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka. Zánik příkazní smlouvy § 731 Pro zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (§ 33b). § 732 Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou škodu a přísluší-li příkazníkovi odměna, i její část odpovídající provedené práci. To platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které nedal příkazník podnět. ODDÍL DRUHÝ Smlouva o obstarání věci § 733 Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu. § 734 O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání. § 735 Objednatel může až do obstarání věci od smlouvy odstoupit; musí však obstarateli nahradit účelně vynaložené náklady a jinou újmu vzniklou obstarateli, pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen nárok na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění obstaratele. § 736 Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů objednatele; odchýlit se od nich může pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele nevyhnutelné a nemůže-li včas dosáhnout jeho souhlasu.
ODDÍL TŘETÍ § 737 Smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji. § 738 Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci. § 739 (1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc prodána. § 740 Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu. § 741 (1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje kupujícímu
za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá i za to, že prodaná věc má
vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.
HLAVA DEVÁTÁ § 742 Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil. § 743 (1) Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost
jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. § 744 (1) Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící
škody, odpovídá za vzniklou škodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i za
náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu. § 745 Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to možné, co pořídil svým nákladem. § 746 Jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral.
HLAVA DESÁTÁ § 747 (1) Smlouvou o úschově vznikne složiteli právo, aby schovatel movitou věc od něj
do úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o úschově lze uzavřít i tak, že
odevzdání i převzetí věci bude zajištěno mechanickými prostředky. § 748 Složitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynaložil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele anebo zvyklostem. § 749 (1) Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a nebyla-li
dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat pečlivě, zejména je
povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po uplynutí doby úschovy převzatou věc
vrátit spolu s tím, co k ní přibylo. § 750 Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit. § 751 Použije-li schovatel převzatou věc, umožní-li její použití jinému, dá-li ji bez svolení složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do úschovy, anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou škodu, ledaže by tato škoda postihla uschovanou věc i jinak. § 752 Složitel je povinen, není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit schovateli škodu vzniklou mu úschovou, jakož i náklad, který schovatel na věc vynaložil pro splnění své povinnosti. § 753 Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do šesti měsíců po vrácení věci; jinak zaniknou.
HLAVA JEDENÁCTÁ § 754 (1) Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel poskytl
přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu
ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a jiná
zařízení). § 755 Ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a používat služeb, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno. § 756 Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k ubytování ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním. § 757 Ubytovaný je povinen užívat prostory vyhrazené mu k ubytování a plnění s ubytováním spojená řádně; v těchto prostorách nesmí ubytovaný bez souhlasu ubytovatele provádět žádné podstatné změny. § 758 O odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do ubytovacích prostor ubytovaným nebo pro něj platí ustanovení § 433 a 436. § 759 (1) Ubytovaný může odstoupit od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby; újmu
vzniklou ubytovateli předčasným zrušením ubytování je ubytovaný povinen nahradit,
pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.
HLAVA DVANÁCTÁ ODDÍL PRVNÍ § 760 Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. § 761 Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády. § 762 (1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod
jeho dohledem, nebo odděleně. Odpovědnost § 763 (1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má
cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas. § 764 (1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech
přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni
dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních
prostředků (§ 427 až 431).
ODDÍL DRUHÝ § 765 (1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce za
přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému příjemci. § 766 (1) Až do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek stanovených
přepravními řády dopravci nové příkazy. § 767 Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovené lhůtě. § 768 (1) Dopravce může užít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo
právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám. Odpovědnost § 769 (1) Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od
převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo
příjemcem vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky,
anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit. § 770 (1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou
měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě
toho je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou
ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě zásilky
hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést
opravu, hradí dopravce náklady opravy. § 771 Právo na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne.
ODDÍL TŘETÍ § 772 Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády též převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro přepravu vnitrostátní; odpovědnost za škodu na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena. § 773 (1) O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656 odst. 2 a
3.
HLAVA TŘINÁCTÁ § 774 Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. § 775 Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a. § 776 Zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto; v pochybnostech jen, jestliže mu vznikl nárok na odměnu. § 777 Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si navzájem všechny důležité okolnosti související se zprostředkováním, zejména okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovávanou smlouvu. Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat cokoliv, jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.
HLAVA ČTRNÁCTÁ Obecná ustanovení § 778 Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen "vkladatel") a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem. § 779 Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené peněžním ústavem v souladu s opatřením podle zvláštních předpisů 7). § 780 (1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má
právo s vkladem nakládat. Vklady na vkladních knížkách § 781 (1) Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak, aby z
ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav. § 782 (1) Vkladní knížka může být vystavena na doručitele nebo na jméno. § 783 (1) Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat. § 784 (1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem
nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho, kdo má
na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou. § 785 Jestliže vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku na doplnění záznamů, ruší se vkladový vztah uplynutím této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zrušeného vkladu. § 786 (1) Vkladní list je potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém vkladu.
Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní list vztahují
přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knížkách. § 787 (1) Peněžní ústav může sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů.
HLAVA PATNÁCTÁ ODDÍL PRVNÍ § 788 (1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu
plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo
právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit
pojistné. § 789 Zvláštní právní předpis může uložit fyzické a právnické osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. Může též stanovit, že pojištění bez uzavření pojistné smlouvy vznikne na základě jiné skutečnosti za podmínek v něm uvedených (pojištění zákonné). § 790 Pojistit lze zejména: § 791 (1) Pro právní úkony týkající se pojištění je třeba písemné formy, není-li
v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak.
ODDÍL DRUHÝ § 792 (1) K uzavření pojistné smlouvy je třeba, aby návrh byl přijat ve lhůtě, kterou
navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do jednoho měsíce ode dne, kdy druhý účastník
návrh obdržel. Pojistná smlouva je uzavřena okamžikem, kdy navrhovatel obdrží
sdělení o přijetí svého návrhu. § 793 (1) Kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět pravdivě a
úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného
pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění. § 794 (1) Pojistnou smlouvu lze uzavřít i ve prospěch jiné osoby.
ODDÍL TŘETÍ § 795 (1) Povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné vznikne prvým dnem po
uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky dohodnuto, že vznikne již
uzavřením pojistné smlouvy nebo později. § 796 (1) Ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné, a
to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že
pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno
(jednorázové pojistné). § 797 (1) Právo na plnění má, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných
podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož
odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný). § 798 Pojistitel je oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit, jestliže na základě vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi (§ 793) bylo určeno nižší pojistné. § 799 (1) Pojištěný je povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo které
jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách stanoveny.
ODDÍL ČTVRTÝ § 800 (1) Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, zanikne výpovědí ke
konci pojistného období; výpověď musí být dána aspoň šest týdnů před jeho
uplynutím. § 801 Pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného. § 802 (1) Při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení § 793 může
pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném
odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel
uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo
zanikne. § 803 (1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. § 804 Pojistné podmínky pro pojištění osob stanoví, ve kterých případech je pojistitel povinen vyplatit při zániku pojištění odbytné, kdy pojištění nezanikne pro neplacení pojistného a na které případy se nevztahuje ustanovení § 803 odst. 2 o vrácení pojistného.
ODDÍL PÁTÝ § 805 Pojistné podmínky pro pojištění majetku a pro pojištění odpovědnosti za škodu, týkající se pojištění majetku ve společném jmění manželů stanoví, za jakých předpokladů zaniká pojištění majetku nebo pojištění odpovědnosti za škodu, na koho přecházejí a na které věci se vztahuje, zaniklo-li společné jmění.
ODDÍL ŠESTÝ § 806 Z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje. § 807 Je-li táž věc pojištěna pro stejný případ u více pojistitelů a převyšuje-li úhrn pojistných částek pojistnou hodnotu věci nebo převyšuje-li úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z téže události pojistitelé byli povinni plnit (vícenásobné pojištění), je každý z pojistitelů povinen poskytnout plnění do výše hodnoty věci, nebo dohodnuté pojistné částky pouze v poměru částky, kterou by byl povinen plnit podle své smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni plnit všichni pojistitelé. § 808 Pokud je věc pojištěna pro tutéž dobu zároveň jiným pojištěním proti jednotlivým zvláštním nebezpečím, poskytne pojistitel plnění z pojistné události způsobené takovým zvláštním nebezpečím - má-li vůbec povinnost škodu nahradit - pokud pojištěný nemohl dosáhnout plnění z pojištění pro případ takového zvláštního nebezpečí. § 809 (1) Pojištěný je povinen dbát, aby pojistná událost nenastala; zejména nesmí
porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou
mu právními předpisy uloženy nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou. § 810 Pojištěný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na odvrácení pojistné události, která pojištěnému majetku bezprostředně hrozila. Rovněž má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil, aby zmírnil následky pojistné události. § 811 (1) Týká-li se pojistná událost zastavené nemovitosti (§ 151a a násl.), plní
pojistitel jen se souhlasem zástavního věřitele, avšak jen tehdy, ohlásí-li
zástavní věřitel nejpozději do výplaty plnění, že zástavní právo vzniklo
vkladem do katastru nemovitostí. § 812 Změnou v osobě vlastníka pojištěné věci pojištění zanikne, nestanoví-li pojistné podmínky jinak. § 813 (1) Jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené
pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše plnění,
které mu pojistitel poskytl. § 814 Nahradil-li pojistitel pojištěnému jen část škody, je osoba, proti níž má pojištěný právo na úhradu zbývající části škody, povinna uspokojit pojistitele až po uspokojení pojištěného. § 815 (1) Pojištění se může vztahovat na majetek jiného než toho, kdo pojistnou
smlouvu s pojistitelem uzavřel. Pojistné podmínky stanoví, kdy v tomto případě
nevzniká právo na plnění z pojistné události pojištěnému, ale jiné osobě.
ODDÍL SEDMÝ § 816 Z pojištění osob má pojištěný právo, aby mu byla vyplacena dohodnutá částka nebo aby mu byl placen dohodnutý důchod, anebo aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, nastane-li u něho pojistná událost. § 817 (1) Je-li dohodnuto, že pojistnou událostí je smrt pojištěného, může ten, kdo
pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel, určit osobu, které má pojistnou událostí
vzniknout právo na plnění, a to jménem nebo vztahem k pojištěnému. Až do vzniku
pojistné události může určení osoby změnit; není-li ten, kdo smlouvu uzavřel,
sám pojištěným, může tak učinit jen se souhlasem pojištěného. Změna určení
osoby je účinná doručením sdělení pojistiteli. § 818 Vznikne-li právo na plnění několika osobám a nejsou-li podíly určeny, má každý z nich právo na stejný díl. § 819 Zemře-li ten, kdo uzavřel s pojistitelem pojistnou smlouvu, podle které je pojištěn někdo jiný, vstupuje do pojištění na jeho místo pojištěný. Totéž platí, zanikne-li právnická osoba, která pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřela. § 820 Je-li pojistnou událostí úraz pojištěného, je pojistitel oprávněn snížit částku, kterou má vyplatit, došlo-li k úrazu následkem požití alkoholu nebo návykových látek pojištěným. § 821 Právem vůči pojistiteli není dotčeno právo na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá.
ODDÍL OSMÝ § 822 Z pojištění odpovědnosti za škody má pojištěný právo, aby v případě pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných podmínek škodu, za kterou pojištěný odpovídá. § 823 Náhradu platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. § 824 Pojistné podmínky mohou stanovit, v kterých případech změnou v osobě vlastníka věci nezaniká pojištění odpovědnosti za škody. § 825 Pojistitel nemá právo snížit podle ustanovení § 799 odst. 3 náhradu, kterou za pojištěného vyplácí poškozenému; částku, o kterou pojistitel takto nemohl své plnění snížit, je povinen mu uhradit pojištěný. § 826 Jestliže pojištěný způsobí škodu následkem požití alkoholu nebo návykových látek, má pojistitel proti němu právo na přiměřenou náhradu toho, co za něj plnil. § 827 Pokud pojistitel nahradil za pojištěného škodu, přechází na něj právo pojištěného na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které mu v souvislosti s jeho odpovědností za škodu vzniklo proti jinému. Přešlo-li na pojistitele právo na náhradu škody proti fyzické osobě, platí při jeho uplatňování přiměřeně ustanovení § 450. § 828 (1) Pojištění se může vztahovat i na odpovědnost jiného než toho, kdo pojistnou
smlouvu s pojistitelem uzavřel.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ § 829 (1) Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení
sjednaného účelu. § 830 Každý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu. § 831 Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty. § 832 (1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy v době
stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. § 833 Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech účastníků. § 834 Majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím všech účastníků. § 835 (1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou
určeno jinak. § 836 (1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o obstarávání
společných věcí jednomyslně. § 837 Každý účastník, i když nevykonává správu, má právo přesvědčit se o hospodářském stavu sdružení. Ustanovení smlouvy tomu odporující jsou neplatná. § 838 (1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a k
újmě ostatních účastníků sdružení. Z vážných důvodů však může ze
sdružení vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta. § 839 Účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích. § 840 Účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprošťuje odpovědnosti za závazky z činnosti sdružení, které vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení. § 841 Při rozpuštění sdružení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdružení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdružení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ § 842 Smlouvou o důchodu se zakládá někomu na doživotně nebo na jinak stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu. § 843 Smlouva o důchodu musí být uzavřena písemně. § 844 Právo na důchod nelze převést na jiného. Splatné dávky lze však postoupit.
HLAVA OSMNÁCTÁ § 845 (1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček,
poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně
zajistit. § 846 Ustanovení § 845 neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen.
HLAVA DEVATENÁCTÁ § 847 Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba veřejnou soutěž (dále jen "vyhlašovatel soutěže") veřejnou soutěž na určité dílo nebo výkon, musí ve vyhlášení uvést přesné vymezení předmětu a lhůty soutěže, výši cen a ostatní soutěžní podmínky; rovněž musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěže a provede ocenění. § 848 (1) Vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou
soutěží těm, kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěže určené
pro udílení cen. § 849 (1) Veřejnou soutěž lze odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání se musí
provést stejným způsobem, jakým došlo k vyhlášení soutěže, nebo jiným stejně
účinným způsobem.
HLAVA DVACÁTÁ § 850 Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu. § 851 Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní. § 852 Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich obsahu vyplývá, že odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem. ČÁST DEVÁTÁ Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení HLAVA PRVNÍ Obecná ustanovení § 853 Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.
HLAVA DRUHÁ § 854 Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. § 855 (1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbaveni svéprávnosti,
se po 31. březnu 1964 považují za osoby zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k
právním úkonům. § 856 (1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů
zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví
manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví
patří. § 857 Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne tímto dnem právo společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo však nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí. § 858 (1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto zákona ve
prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění
pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.); je-li pojistnou
událostí smrt pojištěného, vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372 ve
znění zákona č. 40/1964 Sb. § 859 (1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li však
závěť zřízena před 1. dubna 1964, posuzuje se její platnost podle dosavadních
předpisů. § 860 Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem 1964. § 861 Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964 promlčelo podle dosavadních předpisů. § 862 Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č.40/1964 Sb., pokud nejsou upraveny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy. § 863 Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy, kterými se řídilo dosud. § 864 Zrušují se: 1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352; 2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů; 3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy; 4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy; 5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů zemědělských pozemků; 6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě; 7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky; 8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a lesní půdy; 9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví; 10.ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském; 11.ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), 58, 59 odst. 1 a § 60 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví; 12.ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona); 13.ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a nemocech z povolání; 14.vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích; 15.vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti; 16.vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti; 17.nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra spravedlnosti č. 37/1955 Sb.; 18.nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrušení bez výpovědi; 19.vládní vyhláška č. 113/1956 Ú.l., o vybírání nedoplatků nájemného, s výjimkou ustanovení § 5 až 7; 20.vládní vyhláška č. 211/1957 Ú.l., o provádění drobných oprav v bytech; 21.příloha vyhlášky ministerstva financí č. 157/1954 Ú.l., kterou se vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění; 22.přílohy 1 až 11 vyhlášky ministerstva financí č. 237/1955 Ú.l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou; 23.vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú.l., o vkladních knížkách; 24.vyhláška ministerstva financí č. 33/1958 Ú.l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou; 25.ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú.l., o základních předpisech pro práci prodejen.
HLAVA TŘETÍ § 865 (1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní
vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983. § 866 Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.
HLAVA ČTVRTÁ § 867 Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1. lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.
HLAVA PÁTÁ § 868 Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. § 869 Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne. § 870 Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona. § 871 (1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných
místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních
předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem
účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání
bytu manžely se mění na společný nájem. § 872 (1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů,
které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto
zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není
dotčeno. § 873 Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění. § 874 Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jež vzniklo před účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy. § 875 (1) Zájmová sdružení, jež vznikla podle § 360b hospodářského zákoníku,
zájmové organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském
družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové organizace, jež vznikly
podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném
družstevnictví, se považují za sdružení podle § 20f tohoto zákona. Tato sdružení
jsou povinna se registrovat podle § 20i do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto
zákona. § 876 (1) Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský
zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby vydání zvláštního
zákona. § 877 (1) Ceny, úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy podle
tohoto zákona a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis o cenách, se
považují za ceny podle tohoto předpisu. § 878 Zrušují se: 1. Ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník); 2. Zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty; 3. Ustanovení § 4, 6, 9 odstavec 2 a § 10 odstavec 2 zákona č. 52/1966 Sb., ve znění zákona č. 30/1978 Sb., o osobním vlastnictví bytů.
HLAVA ŠESTÁ § 879 (1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České
republiky nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv. osadnické vztahy, urbariáty a
komposesoráty) upraví zákon národní rady příslušné republiky. § 879a Podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslušná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České republiky může vydat podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku.
HLAVA SEDMÁ § 879b (1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné než písemné formě jsou
platné i nadále. 1) Např. § 261 odst. 2
obchodního zákoníku. Dokumentační středisko pro lidská práva Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415 Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083 E-mail: info@lidska-prava.cz 4. 9. 1999
|