|
DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
PRÁVNÍ NORMY
Trestní řád
141/1961 Sb.
ZÁKON ze dne 29. listopadu 1961 o trestním řízení
soudním (trestní řád)
Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.
Změna: 173/1968 Sb.
Změna: 58/1969 Sb.
Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.
Změna: 48/1973 Sb.
Změna: 29/1978 Sb.
Změna: 43/1980 Sb.
Změna: 159/1989 Sb.
Změna: 50/1990 Sb.
Změna: 53/1990 Sb.
Změna: 81/1990 Sb.
Změna: 101/1990 Sb.
Změna: 178/1990 Sb.
Změna: 303/1990 Sb.
Změna: 558/1991 Sb.
Změna: 25/1993 Sb.
Změna: 115/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.
Změna: 154/1994 Sb.
Změna: 214/1994 Sb.
Změna: 8/1995 Sb.
Změna: 152/1995 Sb.
Změna: 150/1997 Sb.
Změna: 209/1997 Sb.
Změna: 148/1998 Sb.
Změna: 166/1998 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Společná ustanovení
HLAVA PRVNÍ
Obecná ustanovení
§ 1
Účel zákona
(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním
řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle
zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování
zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v
duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného
plnění povinností ke státu a společnosti.
(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení
tohoto zákona i povinností občanů.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a
způsobem, který stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho,
proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví,
pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána, nestanoví jinak.
(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v
trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co
nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených ústavou. K obsahu
petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení
nepřihlížejí.
(5) Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící
ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány
činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu
jednotlivě i v jejich souhrnu.
(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými
sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané
státním zástupcem.
(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu
nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v
přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli
projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném
zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v
tomto zákoně.
(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a
obviněného se provádí zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá.
(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném
zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání
provedeny.
(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období
řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že
si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou
povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
(14) Každý je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého
mateřského jazyka. Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují
svá rozhodnutí v českém jazyce.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
§ 3
(1) Orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími
občanů, aby posílily výchovné působení trestního řízení a také tímto
způsobem trestnou činnost zamezovaly a jí předcházely.
(2) Zájmová sdružení občanů mohou upozorňovat orgány činné v trestním řízení
na případy porušení zákonnosti a dávat tak podnět k zahájení trestního
stíhání. Mohou navrhovat, aby soud k prohloubení výchovného účinku trestního
řízení projednal věc na pracovišti obviněného nebo v místě jeho bydliště. Se
zájmovými sdruženími občanů soud spolupracuje při zajištění účasti občanů
při jednání soudu; tato sdružení spolupůsobí podle ustanovení tohoto zákona a
při výchově osob podmíněně odsouzených a podmíněně propuštěných; pomáhají
také vytvářet podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.
§ 4
(1) Zájmová sdružení občanů, kterými se pro účely tohoto zákona rozumějí
zejména odborové a jiné společenské organizace, pracovní kolektivy a církve, s
výjimkou politických stran a politických hnutí, mohou po projednání v kolektivu
nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, mají-li důvodně za to, že jsou
tu předpoklady, aby se obviněný působením kolektivu napravil. Soud, jemuž byl
zaslán takový návrh, projedná věc v hlavním líčení zpravidla před kolektivem
zájmového sdružení občanů, a rozhodne-li se záruku přijmout, vezme na ni zřetel
při rozhodování o trestu. Může zejména, pokud to trestní zákon připouští,
povolit podmíněný odklad výkonu trestu, nebo uložit jiný druh trestu, který není
spojen s odnětím svobody, nebo upustit od potrestání.
(2) Zájmové sdružení, které převzalo záruku, pečuje o převýchovu a nápravu
obviněného, který mu byl na záruku svěřen, a dbá, aby nahradil škodu, kterou
způsobil trestným činem.
§ 5
Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mají právo vyslat k projednání věci
před okresním a krajským soudem jako soudem odvolacím svého zástupce, který se pak
na podkladě usnesení soudu zúčastní jednání podle ustanovení tohoto zákona a
soudu tlumočí stanovisko jejich kolektivu k projednávané trestní věci, k osobě
pachatele a k možnostem jeho nápravy (§ 183).
§ 6
(1) Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mohou nabídnout, že převezmou
záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a žádat na tomto podkladě o jeho
podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody nebo o podmíněné upuštění od
výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání podkladů pro
takovou žádost mohou se informovat o stavu převýchovy odsouzeného.
(2) Uvedená zájmová sdružení mohou také navrhnout, aby vazba u obviněného byla
nahrazena jejich zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti
a o zahlazení odsouzení.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
§ 7
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění
úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
§ 8
(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného
odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním
orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány
jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům
skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nebo v řízení před soudem
též k posouzení poměrů obviněného anebo pro výkon rozhodnutí, může státní
zástupce a po podání obžaloby předseda senátu požadovat údaje, které jsou
předmětem bankovního tajemství, a údaje z evidence cenných papírů. Podmínky, za
nichž může orgán činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané v daňovém
řízení, stanoví zvláštní zákon. Údaje, které jsou předmětem bankovního
tajemství, nebo údaje z evidence cenných papírů anebo údaje, které byly získány v
daňovém řízení, nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož
rámci byly vyžádány.
(3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat tajnost utajovaných
skutečností chráněných zvláštním zákonem ani státem uložená nebo uznaná
povinnost mlčenlivosti. Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto
zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale
vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
§ 8a
Poskytování informací o trestním řízení
(1) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost
poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby
neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci,
nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které
přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud
pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se
vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2).
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 orgány činné v trestním řízení odepřou
poskytnutí informací.
§ 9
Posuzování předběžných otázek
(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v
řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí
soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány činné v trestním řízení takovým
rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně
předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve
věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě
vydáno, vyčkají jeho vydání.
§ 10
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou
vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci
orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh
dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud.
§ 11
Nepřípustnost trestního stíhání
(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm
pokračovat a musí být zastaveno,
a) nařídí-li to president republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,
b) je-li trestní stíhání promlčeno,
c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže
takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,
d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e) proti tomu, kdo zemřel,
f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo
v předepsaném řízení zrušeno,
g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo
pravomocným rozhodnutím jiného orgánu ke stíhání trestných činů oprávněného,
jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
h) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo
byl vzat zpět (§ 163a), nebo
ch) stanoví - li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána.
(2) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm.
a), b) nebo h), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy
mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci
trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce,
vyšetřovatel a policejní orgán.
(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. Stejné
postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil i
pověřené orgány Vojenské policie, v řízení o trestných činech příslušníků
Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby a v řízení o
trestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby pověřené
orgány Bezpečnostní informační služby. Postavení policejních orgánů mají i
celní úřady v řízení o trestných činech
a) porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 trestního
zákona,
b) porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi podle
§ 124a až 124c trestního zákona,
c) padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů
dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a trestního zákona,
d) ohrožení devizového hospodářství podle § 146 trestního zákona, pokud byl čin
spáchán v souvislosti s dovozem nebo vývozem devizových hodnot, české měny nebo
hodnot znějících na českou měnu,
e) zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 trestního zákona, pokud byl
čin spáchán zkrácením cla, daně z přidané hodnoty, spotřební daně nebo
silniční daně,
f) porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a trestního
zákona,
g) nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
trestního zákona, pokud byl čin spáchán v souvislosti s dovozem, vývozem nebo
průvozem omamných a psychotropních látek a jedů, s výjimkou případů, kdy jde o
trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů.
(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud,
krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen
"nejvyšší soud").
(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud,
popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském
soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i obvodní
státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností; kde
tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní
zástupce v Praze.
(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba
a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský
zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo
žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.
(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též
obžalovaný a odsouzený.
(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl
právní moci.
(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním
pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku,
případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a
přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání, případně od
provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160 odst. 1, 2) do podání
obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání před
podáním obžaloby.
(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení
obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
HLAVA DRUHÁ
Soud a osoby na řízení zúčastněné
ODDÍL PRVNÍ
Pravomoc a příslušnost soudů
§ 13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní
soudy a nejvyšší soud.
nadpis vypuštěn
§ 14
zrušen
§ 15
zrušen
Věcná příslušnost
§ 16
Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného,
okresní soud.
§ 17
Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně
zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let
anebo pokud je za ně možno uložit výjimečný trest. O trestném činu teroru,
záškodnictví, sabotáže a o trestných činech podle zákona na ochranu míru koná v
prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší.
Místní příslušnost
§ 18
(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.
(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení
soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají
tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v
jehož obvodu čin vyšel najevo.
§ 19
Zrušen.
Společné řízení
§ 20
(1) O všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným,
jejichž trestné činy spolu souvisí, koná se společné řízení.
(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce,
a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.
§ 21
(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení
alespoň o jednom z trestných činů.
(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti
pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
§ 22
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná
řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu nebo jemuž
byla věc postoupena nepříslušným soudem.
§ 23
Vyloučení a spojení věci
(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o
některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze
společného řízení.
(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský
soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji
postoupit tomuto soudu.
(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému
projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
§ 24
Spory o příslušnost
Spory o příslušnost mezi soudy rozhoduje soud, který je jim nejblíže společně
nadřízen.
bez nadpisu
§ 25
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána
jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který
je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 26
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v
jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává
příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud
nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce
činného mimo obvod tohoto soudu.
ODDÍL DRUHÝ
Pomocné osoby
§ 27
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se přibere
zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol
osoba provádějící úkon.
Tlumočník
§ 28
Je-li třeba přetlumočit obsah výpovědi nebo písemnosti nebo prohlásí-li
obviněný, že neovládá jazyk, ve kterém se jednání vede, přibere se tlumočník;
tlumočník může být zároveň zapisovatelem.
§ 29
(1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o
právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o připomenutí povinností
před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o náhradě hotových výloh a odměně
za tlumočnický úkon platí zvláštní předpisy.
(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí ten orgán, který tlumočníka
přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Nesouhlasí-li tento orgán nebo
předseda senátu s vyúčtováním náhrady a odměny tlumočníka, rozhodne o jejich
výši usnesením. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
ODDÍL TŘETÍ
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 30
(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo
přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít
pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo
dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k
jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony,
které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v
trestním řízení.
(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce,
vyšetřovatel, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec
zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v
přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo
rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo
přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z
rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce,
který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
§ 31
(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto
důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud
rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené
rozhodnutí vydal.
ODDÍL ČTVRTÝ
Obviněný
§ 32
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za
obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy,
bylo-li mu sděleno obvinění (§ 160).
§ 33
Práva obviněného
(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za
vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a
důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné
prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů
prováděných orgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu
svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může
žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i
jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená
práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k právním
úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
(2) Obviněný, který nemá dostatečných prostředků, aby hradil náklady obhajoby,
má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
(3) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho
právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.
§ 34
Zákonný zástupce obviněného
(1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním
úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn
obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy,
podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se
těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch
obviněného může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.
(2) V případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá
práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv obviněnému
ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná
stížnost.
ODDÍL PÁTÝ
Obhájce
§ 35
Obhájce
(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony
trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního
stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit
koncipientem.
(2) V hlavním líčení a ve veřejném zasedání nemůže být obhájcem ten, kdo je k
němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
(3) V trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti chráněné
zvláštním zákonem, je orgán činný v trestním řízení povinen obhájce poučit
podle takového zákona. Stejně postupuje v případě osob, jejichž účast na
řízení nelze vyloučit. O provedeném poučení učiní záznam do spisu.
Nutná obhajoba
§ 36
(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v
zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k
právním úkonům omezena,
c) jde-li o řízení proti mladistvému, nebo
d) jde-li o řízení proti uprchlému.
(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném
řízení vyšetřovatel nebo státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k
tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti
náležitě se hájit.
(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí
svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v
přípravném řízení.
(4) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v
němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení
protialkoholního.
§ 36a
(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí
mít odsouzený obhájce,
a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k
právním úkonům omezena,
b) jde-li o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mladistvého,
který v době konání veřejného zasedání nedovršil osmnáctý rok,
c) je-li ve vazbě, nebo
d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona a v řízení o návrhu na povolení
obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice převyšuje pět let,
c) je-li mladistvý a v době konání veřejného zasedání o stížnosti pro porušení
zákona nebo o návrhu na povolení obnovy nedovršil osmnáctý rok, nebo
d) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
§ 37
Zvolený obhájce
(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho
zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho
sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li
obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k
právním úkonům omezena, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu
oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.
Ustanovený obhájce
§ 38
(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a),
určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen,
bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně
ustanoven.
(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním
řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 39
(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší
předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému
byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném
řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později.
Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří
byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu.
§ 40
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může
však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování
zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprostí v
řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně
využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v
zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny
skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím
přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného
návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65)
a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným,
který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,
kterých se může zúčastnit obviněný.
(4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho
způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v
odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak,
zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je
obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě žádost o milost a o odklad výkonu
trestu.
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem
kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány
činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou
jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je
povinen vůči státu uhradit.
ODDÍL ŠESTÝ
Zúčastněná osoba
§ 42
(1) Tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána
(zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může
být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy,
nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených
opravné prostředky.
(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích
právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3) Je-li zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její
způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona
její zákonný zástupce.
ODDÍL SEDMÝ
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody
§ 43
(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková,
morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění
dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se hlavního líčení a
veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se k věci
vyjádřit.
(2) Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody,
jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v
odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je
třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206
odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na
náhradu škody uplatňuje.
§ 44
(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení
stíhán jako spoluobviněný.
(2) V řízení o trestných činech náležejících do příslušnosti krajského soudu
(§ 17 odst. 1) rozhodne o účasti poškozeného soud podle povahy projednávané věci.
(3) Návrh podle § 43 odst. 2 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v
občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
§ 45
(1) Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její
způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona
její zákonný zástupce.
(2) V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá
práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv poškozenému
opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody (§ 43 odst. 2), přecházejí práva,
která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.
§ 46
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech
poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
§ 47
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody
způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do
pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění
popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se přitom zpravidla
uloží do úschovy soudu. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění
příslušnému katastrálnímu úřadu. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby
místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu.
(3) Zajišťovat podle odstavce 2 nelze nárok, který není možno v trestním řízení
uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle
občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí, ani pohledávek
obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru,
pohledávek na výplatu výživného a na výplatu dávek z nemocenského pojištění a
sociálního zabezpečení.
(4) O zajištění rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v
přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném
řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného,
vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(5) Poškozeného je třeba o zajištění jeho nároku vždy vyrozumět s upozorněním
na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
§ 48
(1) Zajištění se zruší,
a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným
zprošťujícím rozsudkem, nebo
c) uplynuly-li dva měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl
obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla
věc postoupena jinému orgánu.
(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž
bylo nařízeno. Jestliže byly zajištěním postiženy věci náležející jiné osobě
než obviněnému, vyjmou se ze zajištění.
§ 49
Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o
zrušení zajištění, jeho omezení nebo vynětí ze zajištění, odkladný účinek.
ODDÍL OSMÝ
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
§ 50
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem.
(2) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného může být jen osoba, jejíž
způsobilost k právním úkonům není omezena; při hlavním líčení a veřejném
zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec
nebo tlumočník.
(3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém
jsou probírány utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem, může být
pouze určená osoba podle zvláštního zákona nebo osoba podle takového zákona
poučená.
§ 51
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou
osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je
též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit
zúčastněná osoba nebo poškozený.
HLAVA TŘETÍ
Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení
§ 52
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu
zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení;
vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
ODDÍL PRVNÍ
Dožádání
§ 53
(1) Soud, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán vykonávají
jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod
vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu,
státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být
úkon proveden; jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné posouzení
věci nezbytně třeba, vykonají však úkon i mimo svůj obvod sami.
(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém
obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden;
Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.
§ 54
(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k
řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a
poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán
je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn
i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a
dotazovat se na okolnosti v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a
správnému rozhodnutí věci.
(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a povinnosti
předsedy senátu.
ODDÍL DRUHÝ
Protokol
§ 55
Sepisování protokolu
(1) O každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo
bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu konajícího úkon,
b) místo, čas a předmět úkonu,
c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
přítomných stran, jméno a příjmení zákonných zástupců, obhájců a zmocněnců,
kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného též adresu, kterou uvede pro účely
doručování (§ 62, 63),
d) stručné, ale výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i
zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný
obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis
rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení,
e) návrhy stran, udělení poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti obsahu protokolu.
(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v
souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné
nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě
zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k
utajení podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do
protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi
seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu
požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením,
pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené
vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu a podoba
svědka už nebude utajována.
(3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení
nebo veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k
dřívějším výpovědím.
(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba
vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše
zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku,
jímž tato osoba vypovídá.
(5) V důležitých případech lze kromě protokolu pořídit o jednání i těsnopisný
zápis, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu. K
zachycení průběhu jednání lze v případě potřeby použít i jiného vhodného
prostředku. Pomůcku k tomu použitou je třeba označit, spolehlivě uschovat a v
protokole poznamenat, kde je uložena.
§ 56
Podpisování protokolu
(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje
předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podepíše ten, kdo úkon vykonal, a
osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná
osoba přivzatá k úkonu. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí vyslýchaná
osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo jiná osoba
přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním důvodu
odmítnutí.
(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol o
hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání,podepíše jej jiný
člen senátu. Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v
protokolu důvod, proč podpis odpadl.
§ 57
Oprava protokolu
(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném
zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož
protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu
nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností.
Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podepíše ten, kdo
ji nařídil.
§ 58
Protokol o hlasování
(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§ 55 odst.
1)
a) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí,
b) mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným
odůvodněním.
(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání, pojme
se do jediného protokolu o hlasování.
(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít jej
smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném
prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro
porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej
opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.
(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se
senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez
přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že
usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
ODDÍL TŘETÍ
Podání
§ 59
(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno.
Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
(2) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout o
okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se
oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li
oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o
tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu
škody. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
(3) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu,
zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
ODDÍL ČTVRTÝ
Lhůty
§ 60
Počítání lhůt
(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost
určující počátek lhůty.
(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne,
který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost
určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí
lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá
se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a) dáno na poštu a adresováno soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo
policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě
u jeho náčelníka,
d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve
vazbě nebo v trestu, nebo
e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního
státního zástupce.
§ 61
Navrácení lhůty
(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k
podání opravného prostředku, povolí mu orgán, jemuž přísluší o opravném
prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do
tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je
třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání
odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení
lhůty.
(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán při
povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného
prostředku.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta
k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána
nebyla.
ODDÍL PÁTÝ
Doručování
§ 62
Obecné ustanovení
(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručí se
zpravidla poštou. Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu na adresu, kterou k tomu
účelu uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(2) V případě potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti
pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je
uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtahem v doručování bude jednání
zmařeno, lze o doručení požádat i policejní orgán nebo orgán obce.
(3) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se
jiné dorostlé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané
na témže pracovišti, je-li ochotna písemnost převzít a její odevzdání obstarat.
(4) Není-li takové osoby, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem
vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy
byla uložena, i když se adresát o uložení nedověděl.
(5) Písemnosti určené osobám požívajícím výsad a imunit podle mezinárodního
práva nebo osobám v jejich bytech se předloží ministerstvu spravedlnosti; to
zařídí jejich doručení.
§ 63
Doručování do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručuje
a) obviněnému obžaloba a předvolání,
b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto
rozhodnutí,
c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, vyšetřovatel
nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen,
zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může
vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se
poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl,
ačkoliv se v místě doručení zdržuje.
(3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se
a) obviněnému obžaloba, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu
líčení nebo veřejnému zasedání,
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo
vyšetřovatel z důležitých důvodů nařídí.
(4) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce
nápadně vyznačit.
§ 64
Odepření přijetí
(1) Odepře-li adresát písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s
datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán,
který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se
písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být
adresát doručovatelem upozorněn.
ODDÍL ŠESTÝ
Nahlížení do spisů
§ 65
(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci,
jakož i společenský zástupce mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu
o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a
poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Totéž právo
mají zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže
tyto osoby jsou zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost
k právním úkonům omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu
a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce, vyšetřovatele nebo
policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2) V přípravném řízení může státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní
orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1
ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel
vyšetřovatel nebo policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká,
státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít
obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy.
(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do
protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno
nahlédnutí do záznamu o sdělení obvinění (§ 160 odst. 1).
(4) Práva státních orgánů nahlížet do spisů podle jiných zákonných předpisů
nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla
zachována tajnost utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem.
ODDÍL SEDMÝ
Pořádková pokuta
§ 66
(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu
zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez
dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány
podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním
zástupcem, vyšetřovatelem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do
50 000 Kč.
(2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených sil nebo
ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli nebo
náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba,
která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat
řediteli věznice nebo nápravně výchovného ústavu k uložení pořádkového
opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo
ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení před
soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento
orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
Zajištění osob a věcí
ODDÍL PRVNÍ
Vazba
§ 67
Důvody vazby
(1) Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti,
které odůvodňují obavu,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul,
zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo
hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak
mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude pokračovat v trestné činnosti, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin,
o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
(2) V přípravném řízení může soud rozhodnout o vzetí obviněného do vazby nebo o
jejím prodloužení jen tehdy, jestliže je dán některý z důvodů vazby uvedený v
odstavci 1 a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který
bylo sděleno obvinění, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou
zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný.
§ 68
Rozhodnutí o vazbě
Vzít do vazby lze toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§ 160). Rozhodnutí
o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
§ 69
Příkaz k zatčení
(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze
předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v
přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem
předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude
zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný
stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný
popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též
povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho
neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal;
není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od
sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný vydán nejpozději 24
hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být
obviněný propuštěn na svobodu.
(5) Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout,
rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl
obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce,
informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k
zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své
rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému.
Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo
soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud
je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce.
(7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní
orgány.
§ 70
Vyrozumění o vzetí do vazby
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného
příslušníka obviněného, jakož i vedoucího jeho pracoviště. O vzetí do vazby
příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba vyrozumět též jeho
velitele nebo náčelníka. Nestanoví-li jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou
je Česká republika vázána, vyrozumí soud o vzetí cizince do vazby též konzulární
úřad státu, jehož je cizinec občanem.
Trvání vazby
§ 71
(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci
přednostně s největším urychlením.
(2) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně
nutnou dobu. Jestliže by vazba v přípravném řízení přesáhla šest měsíců a
propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení
účelu trestního řízení, na návrh státního zástupce může o dalším trvání
vazby do jednoho roku rozhodnout soudce a nad tuto lhůtu, nejvýše však do dvou let,
může rozhodnout senát.
(3) Vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat
déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných
závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním
obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení
účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu
rozhodnout vrchní soud.
(4) Prodloužit vazbu podle odstavců 2 a 3 lze jen tak, aby vykonaná vazba a lhůta, o
níž je trvání vazby prodlouženo, nepřesáhla tři roky, a u zvlášť závažných
trestných činů 1) čtyři roky.
(5) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 3 podává v řízení před soudem
předseda senátu a v přípravném řízení vrchní státní zástupce.
(6) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 je nutno doručit soudu
nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh není uvedeným
způsobem předložen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce propustit obviněného na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na níž
bylo trvání vazby omezeno.
(7) Za podmínek uvedených v odstavci 3 je vrchní státní zástupce povinen podat
návrh na prodloužení vazby způsobem uvedeným v odstavci 6 i tehdy, jestliže v době
kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu.
(8) Lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení
nebo zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby,
kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Při
vrácení věci státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2
ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(9) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287, se
posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
§ 72
(1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém
období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily.
Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o návrhu státního
zástupce na prodloužení vazby (§ 71 odst. 1) a při rozhodování o žádosti
obviněného o propuštění z vazby podle odstavce 2. Pomine-li důvod vazby, musí být
obviněný ihned propuštěn na svobodu. V přípravném řízení o tom může rozhodnout
též státní zástupce.
(2) Obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. Nevyhoví-li v
přípravném řízení státní zástupce takové žádosti, předloží ji neprodleně
soudu; o tom zašle vyrozumění obviněnému. O takové žádosti musí být neodkladně
rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné
důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
(3) Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného na svobodu, může v
řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.
§ 73
Nahrazení vazby zárukou nebo slibem
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu,
jestliže
a) sdružení uvedené v § 4 odst. 1 anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě
ovlivňovat chování obviněného nabídnou převzetí záruky za další chování
obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu
zástupci nebo vyšetřovateli a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu
a soud nebo v přípravném řízení soudce považuje záruku vzhledem k osobě
obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji, nebo
b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí
trestné činnosti a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a
soud nebo v přípravném řízení soudce považuje slib vzhledem k osobě obviněného a
k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej.
(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí
převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s
podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může soud a v
přípravném řízení soudce ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na
svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši
určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin teroru (§ 93 a 93a), obecného
ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 3, vraždy (§ 219), ublížení na
zdraví (§ 222), loupeže podle § 234 odst. 3, znásilnění podle 241 odst. 2, 3 a
pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4 tr. zák. a je-li dán důvod vazby
uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného
může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím
seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod
vazby.
(2) S přihlédnutím k osobě a majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za
něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze spáchaného činu a výši
způsobené škody určí soud nebo soudce výši peněžité záruky v rozmezí od 10 000
Kč výše a způsob jejího složení.
(3) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že
peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu a znemožní tak doručení
předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele,
b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož
provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c) pokračuje v trestné činnosti nebo se pokusí dokonat trestný čin, který dříve
nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu nebo
výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.
Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, musí být
obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
(4) Peněžitou záruku zruší na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila,
nebo i bez návrhu soud nebo soudce, který o jejím přijetí rozhodl, jestliže pominuly
důvody, které k jejímu přijetí vedly. Byl-li obviněný pravomocně odsouzen k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, může soud
rozhodnout, že peněžitá záruka trvá do dne, kdy odsouzený nastoupí výkon trestu
odnětí svobody nebo zaplatí peněžitý trest. Obviněný, který byl pravomocně
odsouzen k peněžitému trestu, může též požádat, aby záruky, kterou složil, bylo
použito k zaplacení peněžitého trestu.
§ 74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1) Proti rozhodnutí o vazbě je přípustná stížnost.
(2) Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o
propuštění obviněného z vazby nebo proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na
prodloužení vazby, a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité
záruky státu. Byl-li však státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí
přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po
vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího
rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li
státní zástupce také odvolání proti rozsudku.
§ 74a
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí
svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu
a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce.
(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl
obviněný podroben ve vazbě.
(3) Na řízení o omezeních a o jejich trvání se užijí přiměřeně ustanovení §
71, 72. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
ODDÍL DRUHÝ
Zadržení
§ 75
Zadržení obviněného vyšetřovatelem
Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze
rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může vyšetřovatel obviněného zadržet
prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně
ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál,
který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do
vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od
zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
§ 76
Zadržení osoby podezřelé
(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý z
důvodů vazby (§ 67), vyšetřovatel v naléhavých případech zadržet, i když jí
dosud nebylo sděleno obvinění (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího
souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen
jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba
přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.
(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její
totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu
předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil
může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky.
Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení
osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3) Vyšetřovatel, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu
sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede
osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4) Vyšetřovatel, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2
odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu
v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny
odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci
protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění (§ 160) a další
důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí
do vazby. Návrh musí vyšetřovatel podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto
zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak
musí být propuštěna na svobodu.
(5) Ustanovení § 33 odst. 1, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy,
jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy jí ještě nebylo sděleno
obvinění (§ 160).
(6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce a radit se s ním již v průběhu
zadržení; má též právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu
podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě tam uvedené nedosažitelný.
§ 77
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě
materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen
odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K
návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.
(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do 24 hodin od
doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo
rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí
bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je
dosažitelný a o jeho účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce.
Obhájce a státní zástupce se mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě
otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24
hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem
rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.
ODDÍL TŘETÍ
Vydání a odnětí věci
§ 78
Povinnost k vydání věci
(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání
předložit soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu; je-li
ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto
orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě,
může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66).
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se týká
okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti
zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99).
(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení
státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.
§ 79
Odnětí věci
(1) Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji
má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na
příkaz státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu odňata.
Vyšetřovatel nebo policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu
předchozí souhlas státního zástupce.
(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám,
provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz
vyšetřovatelem nebo policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího
souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci
zúčastněna.
(5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis
vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost.
(6) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán, který úkon
provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu.
§ 79a
Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na
účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly
užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán
rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Vyšetřovatel a policejní
orgán k takovému rozhodnutí potřebují předchozí souhlas státního zástupce.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede účet, a poté,
co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V rozhodnutí se uvede bankovní
spojení, kterým se rozumí číslo účtu a kód banky, a dále peněžní částka v
příslušné měně, na kterou se zajištění vztahuje. Nestanoví-li orgán činný v
trestním řízení uvedený v odstavci 1 jinak, zakáže se okamžikem doručení
rozhodnutí jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které se na účtu
nacházejí, až do výše zajištění, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Na úhradu
pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, se přednostně použijí
peněžní prostředky nedotčené rozhodnutím o zajištění, a nepostačují-li k
úhradě takové pohledávky, i peněžní prostředky zajištěné.
(3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního
řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán
činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo je omezí.
Vyšetřovatel a policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebují předchozí souhlas
státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je třeba
doručit bance a majiteli účtu.
(4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo
kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. Nevyhoví-li v přípravném
řízení státní zástupce takové žádosti, předloží ji neprodleně soudu. O
takové žádosti musí být neodkladně rozhodnuto. Byla-li žádost zamítnuta, může
ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od
právní moci rozhodnutí.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost.
Vrácení věci
§ 80
(1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k
dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo
zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni
uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb.Při
pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se
upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba,
která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a
částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije
přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle
odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu. Na
prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení
státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a
vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 81
(1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal nebo
pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo
není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se
učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s
vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než
obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo
jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí zkázy už prodána, částka za
ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným
činem. Jde-li o takovou věc nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci, věc se
odevzdá orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů, který provede její
realizaci. Tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání částky stržené za
věc.
(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit, a jde-li o věc nepatrné ceny, lze ji
odevzdat orgánu příslušnému podle zvláštních předpisů k realizaci, a to v obou
případech i bez předchozího vyhlášení popisu.
(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Proti
usnesení o vydání věci, odevzdání věci orgánu příslušnému podle zvláštních
předpisů k realizaci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL ČTVRTÝ
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do
obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků
(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v
jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí)
je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k
bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.
(3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe
věc důležitou pro trestní řízení.
(4) U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere do vazby, lze
vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň nebo
jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
§ 83
Příkaz k domovní prohlídce
(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může
namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu
nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce
musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se
prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po
odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní
orgán, v přípravném řízení též vyšetřovatel.
§ 83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1) Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu,
v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.
Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního
zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se
uživateli dotčených prostor nebo pozemku, a nebyl-li zastižen při prohlídce,
bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
(2) Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na
jeho příkaz policejní orgán.
(3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo
policejní orgán provést prohlídku jiných prostor a pozemků jen tehdy, jestliže
příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu
však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu
uvedenému v odstavci 1 oprávněn.
§ 83b
Příkaz k osobní prohlídce
(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.
(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho
příkaz policejní orgán.
(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo
policejní orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu
předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou
při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo
souhlasu lze též provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
§ 83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1) Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor
nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro
ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro
odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2) Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl
vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do
výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující.
(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než
takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení
osoby.
§ 84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a
pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon
vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání
hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu.
Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze
provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 85
nadpis vypuštěn
(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je
povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému
členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu
zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto
osoby poučit.
(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na
věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o
předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li
při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také
údaje uvedené v § 79 odst. 5.
(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon
vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté písemné potvrzení o
výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty,
anebo opis protokolu.
(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1
až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze
odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení
jejího života nebo zdraví.
§ 85a
(1) Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a
pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
(2) Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1, provedení
takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné
výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní
záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).
§ 85b
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85 a 85a se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto
ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici nebo vyšetřovací
pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se
má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
ODDÍL PÁTÝ
Zadržení a otevření zásilek a jejich záměna
§ 86
Zadržení zásilky
(1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit
obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od
obviněného nebo jsou jemu určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném
řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich dopravu
vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli,
anebo policejnímu orgánu.
(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na
příkaz vyšetřovatele nebo policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a
nařízení nelze předem dosáhnout. Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící
dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí
dopravu zásilek dále zdržovat.
§ 87
Otevření zásilky
(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu a v
přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce, vyšetřovatel nebo
policejní orgán.
(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a není-li
zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků;
jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by
mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání,
připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu
nebo telegramu. Není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou,
učiní se oznámení některému z jeho rodinných příslušníků.
(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned adresátovi
nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
§ 87a
Záměna zásilky
(1) V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou
obsahující omamné látky, psychotropní látky, jedy, radioaktivní materiál,
padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné
zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba
zvláštního povolení, věci určené ke spáchání trestného činu, anebo věci z
trestného činu pocházející, může předseda senátu a v přípravném řízení se
souhlasem soudce státní zástupce nařídit, aby byl obsah takové zásilky, vydané
podle § 86 odst. 1, zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána k
další přepravě.
(2) Záměnu provede policejní orgán, který o tom sepíše záznam a zabezpečí
úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se nakládá jako s
věcmi odňatými.
ODDÍL ŠESTÝ
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin
nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu,
pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro
trestní řízení. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi
obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je
povinen odposlech ihned přerušit, záznam o jeho obsahu zničit a informace, které se v
této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(2) Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán
písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude
odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto
dobu může soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. O vydání
příkazu o délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna
organizace obstarávající provoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude
odposlech a záznam prováděn. Opis příkazu soudce bez odkladu zašle státnímu
zástupci. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán.
(3) Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit
odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, a to i tehdy,
je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím
účastník odposlouchávané stanice souhlasí.
(4) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu
připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného
záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba
označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou
uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam
telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je
současně i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v
odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.
(5) Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro
trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
HLAVA PÁTÁ
Dokazování
§ 89
Obecná ustanovení
(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu,
d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené
trestným činem,
f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména
výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro
trestní řízení a ohledání. Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v
trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí
takového důkazu.
(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být
použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě,
která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
ODDÍL PRVNÍ
Výpověď obviněného
§ 90
Předvolání a předvedení
(1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez
dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§
66) musí být v předvolání upozorněn.
(2) Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže je to
nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo
nemá stálé bydliště.
(3) O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán. O předvedení
příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě je třeba
požádat jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
§ 91
(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, dotázat se jej
na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty, objasnit mu
podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech. Obsah poučení se
poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k
protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být
zaměněna s jinou.
(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz
o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným
způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho
osobnost.
(2) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména
souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti,
které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění
neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez
předstírání klamavých a nepravdivých okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak
na ně odpovědět.
§ 93
(1) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do
písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k
nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2) Má-li se výslechem zjistit totožnost nějaké osoby nebo věci, vyzve se
obviněný, aby ji popsal; teprve pak mu má být osoba nebo věc ukázána, a to
zpravidla mezi několika osobami nebo několika věcmi téhož druhu.
(3) Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby
napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným způsobem donucován.
Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho
totožnost.
§ 94
(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s
výpovědí svědka nebo spoluobviněného a rozpor nelze vyjasnit jinak, může být
obviněný postaven těmto osobám tváří v tvář.
(2) Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem
vyslýchajícího.
§ 95
(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu
vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být
protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení, nebo požádá-li
o to, přečten; obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby v něm
byly provedeny opravy v souhlase s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného
poučit.
(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno
vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti
nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je
projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek projednání pojmout do protokolu.
§ 96
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Svědci
§ 97
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je
mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní
řízení.
§ 98
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví,
může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být svědek
v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo
ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka,
aby sdělil důvod, proč se předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
§ 99
Zákaz výslechu
(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se utajovaných
skutečností chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti,
ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze
odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil
státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti
příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající
se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního
zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných skutečnostech
klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení "Důvěrné" nebo
"Vyhrazené".
§ 100
Právo odepřít výpověď
(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh; jestliže je
obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo
odepřít výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď,
která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v
tomto poměru.
(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,
svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v
poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu
vlastní.
(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného činu,
jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.
Výslech svědka
§ 101
(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr k
obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o
zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je
povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu
svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé
výpovědi. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je třeba ji
poučit přiměřeně jejímu věku.
(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a
ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho
hodnověrnosti. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co
sám o věci ví a odkud zvěděl okolnosti jím uváděné.
(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění
neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by
byly obsaženy okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi
přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
§ 101a
Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem
uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní
skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují,
vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu
vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby,
než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do
přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost
svědka zůstala utajena.
§ 102
(1) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let o okolnostech,
jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její
duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po
obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba
opakovat; k výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s
výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního
vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to
přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče.
(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných
případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést
důkaz přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v § 211. Osoba, která byla k
výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k
způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba
vypovídala.
§ 103
Ustanovení § 93 odst. 1 a 2, § 94 a 95 o výslechu obviněného se užije
přiměřeně i na výslech svědka.
§ 104
Svědečné
(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů a ušlé odměny za práci
(svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu
nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek
upozorněn.
(2) Výši svědečného určí ten, kdo svědka předvolal, a v řízení před soudem
předseda senátu.
ODDÍL TŘETÍ
Znalci
Přibrání znalce
§ 105
(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba
odborných znalostí, rozhodne orgán činný v trestním řízení a v řízení před
soudem předseda senátu o přibrání znalce. Místo přibrání znalce je možno se
spokojit v jednoduchých případech s potvrzením nebo odborným vyjádřením
příslušného orgánu, o jejichž správnosti nejsou pochybnosti. Státní orgán
předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.
(2) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba přibrat
znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly (§
115) anebo o vyšetření duševního stavu (§ 116). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí
být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval za choroby, jež
smrti bezprostředně předcházela.
(3) Proti rozhodnutí o přibrání znalce je přípustná stížnost.
§ 106
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a na
povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu
jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o
významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích
křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na
znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.
§ 107
Příprava posudku
(1) Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisů
a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší
provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku
třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu
být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim
kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. Znalec může
též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k
podání posudku.
(2) Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek se doručuje
též obhájci, a to na náklady obhajoby.
§ 108
Výslech znalce
(1) Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu naň odvolal
a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu
do protokolu.
(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným
závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k tomu určili; různí-li
se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.
(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li vyšetřovatel ani
státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku
pochybnosti.
§ 109
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je
nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec
jiný.
§ 110
Posudek ústavu
(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících
zvláštního vědeckého posouzení, může vyšetřovatel nebo státní zástupce a v
řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání státního orgánu nebo
státního ústavu k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.
(2) Státní orgán nebo státní ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu,
která posudek vypracovala a může být v případě potřeby jako znalec slyšena.
Jde-li o případ, v němž by bylo třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 2), uvede
státní orgán nebo státní ústav v posudku dvě takové osoby.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
§ 111
Použití zvláštních předpisů o znalcích
(1) O ustanovení znalce, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o
právu odepřít provedení znaleckého úkonu, o slibu a o připomenutí povinností
před provedením znaleckého úkonu, jakož i o náhradě hotových výloh a o odměně
za znalecký úkon (znalečné) platí zvláštní předpisy.
(2) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před soudem
předseda senátu. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral, nebo předseda senátu s
výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti rozhodnutí je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
ODDÍL ČTVRTÝ
Věcné a listinné důkazy
§ 112
(1) Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin
spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a
mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu a jeho pachatele,
jakož i stopy trestného činu.
(2) Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí
dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému.
ODDÍL PÁTÝ
Ohledání
§ 113
Účel ohledání a protokol o něm
(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti
důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.
(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání;
mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.
§ 114
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit,
zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu. Není-li prohlídka těla
prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví.
(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o
kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník
odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro
její zdraví.
(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě
činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.
(4) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s upozorněním
na následky nevyhovění (§ 66).
§ 115
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činem, musí
být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se
souhlasem státního zástupce nebo vyšetřovatele. O tom rozhodne státní zástupce
nebo vyšetřovatel s největším urychlením.
(2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
§ 116
(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přiberou se k tomu vždy dva
znalci z oboru psychiatrie.
(2) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na
návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve
zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení
nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(3) Shledají-li znalci u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti
nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda je jeho pobyt na svobodě
nebezpečný.
§ 117
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby je
třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však
více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
§ 118
Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro
rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo
vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav svědka. Pozorování
duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však přípustné.
HLAVA ŠESTÁ
Rozhodnutí
§ 119
Způsob rozhodování
(1) Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních
případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
(2) Státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon
nestanoví něco jiného, usnesením.
ODDÍL PRVNÍ
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na
rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a
místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji
potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Jde-li o příslušníka
ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar,
jehož je příslušníkem.
(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje,
musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným
pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením
místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností,
jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením
všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a) o náhradě škody, jestliže byl nárok na její náhradu včas uplatněn (§ 43 odst.
2),
b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
§ 122
(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných
ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání
upuštěno, a to popřípadě s poukazem na přijatou záruku. Byl-li uložen trest,
jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl
podmíněný odklad povolen, a popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li uložen
nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu
tohoto trestu (§ 39a, 81 tr. zák.). Je-li odsouzený zvlášť nebezpečným
recidivistou, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů
uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě
odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen
částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu
rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější
rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější
rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o
trestu souhrnném.
§ 125
Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které
skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a
jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si
vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s
obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými
právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle
příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku
pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud zejména,
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
f) zda přijímá záruku nabídnutou zájmovým sdružením občanů za nápravu
obžalovaného,
g) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
h) zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit
poškozenému škodu,
ch) zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
§ 127
(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících
zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a
zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,
připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich
příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění
je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí otázce
přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo
hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro
obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před
staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,
aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení
musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku
předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na
dobu nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí být ve
shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, vyhotoví jej zpravidla
do pěti dnů po vyhlášení předseda senátu. Může však jeho vyhotovením pověřit
některého soudce, který byl členem senátu.
(3) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně
vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu
jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.
(4) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval.
Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího
trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení
rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1) Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné
osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to i když byli při
vyhlášení rozsudku přítomni.
(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku
též jim.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí se opis
rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
(4) Vystupoval-li u hlavního líčení společenský zástupce, doručí se opis rozsudku
též zájmovému sdružení občanů, které ho vyslalo.
§ 131
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby
a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech,
tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen.
Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku,
tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem
zpět.
§ 132
zrušen
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla
obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným
výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a
byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o
stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
ODDÍL DRUHÝ
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu,
zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se
skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při
hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě
posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
(3) Ve vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit zjednodušené
usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení ve veřejném zasedání obviněný nebo
jiná oprávněná osoba a státní zástupce vzdali práva stížnosti. Zjednodušené
usnesení neobsahuje odůvodnění.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném za
účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v
hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení nebo
způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném svém
znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé
osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze státnímu zástupci,
lze mu doručit opis protokolu.
§ 137
Oznamování usnesení
(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě,
která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu
zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž
je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce,
stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci,
popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen
obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu zbavenou způsobilosti k právním
úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, která obhájce,
popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům
nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, usnesení, proti němuž má
stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho zákonnému
zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na
pozorování ve zdravotnickém ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak
obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž způsobilost k
právním úkonům není omezena.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci,
osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k
usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení
přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
ODDÍL TŘETÍ
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
§ 139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i
vykonatelný,
a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět,
nebo
cc) podané odvolání bylo zamítnuto.
(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou osobou
nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány.
Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání
tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána
oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do
pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a) jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,
b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět,
nebo
cc) podaná stížnost byla zamítnuta.
(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže zákon
proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více
věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má
odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních
částech, lze-li je oddělit.
(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána,
avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení
vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
Stížnost a řízení o ní
§ 141
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2) Stížností lze napadnout každé usnesení vyšetřovatele nebo policejního
orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch
případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v
prvním stupni.
(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost pouze, jde-li
o usnesení o zajištění majetku podle § 146a. O stížnosti rozhoduje nejvyšší
soud.
(4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se
usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž
ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní
zástupce, a to i ve prospěch obviněného.
(2) Proti usnesení o vazbě a o ochranném léčení mohou podat stížnost ve prospěch
obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to
do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak
obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho
oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch
obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému;
státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní
nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i státní zástupce
nadřízený.
(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za
obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem, může být vzata zpět jen s
výslovným souhlasem obviněného. Státní zástupce však může vzít takovou
stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží obviněnému
nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost byla vzata zpět.
(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán
povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena,
orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí
toto rozhodnutí předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1) Usnesení lze napadnout
a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto
porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,
nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení.
Jde-li o usnesení vyšetřovatele nebo policejního orgánu, které bylo vydáno s
předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může vyšetřovatel nebo
policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního
zástupce.
(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a
stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a) vyšetřovatel nebo policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad
přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento
státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému
státnímu zástupci,
b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu
krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu
Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu
zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena.
§ 146a
Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění majetku
O stížnosti proti rozhodnutí, kterým
a) státní zástupce zajistil majetek obviněného k zajištění nároku poškozeného
(§ 47),
b) státní zástupce zajistil majetek obviněného (§ 347), rozhoduje soud, v jehož
obvodě je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal, a to zpravidla
do pěti dnů.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat
stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí,
o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost
výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející
přezkoumávané části usnesení.
§ 148
(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně
vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět,
nebo
c) není-li důvodná.
(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala
opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při
oznámení usnesení.
§ 149
(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li
podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu
jednal a rozhodl.
(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání
může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení
napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a to i v tom
případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení hlavního líčení
(§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních anebo
týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán
své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí nebo je
neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení,
buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost
směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby
věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení
senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je při novém
rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený, a
je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
§ 150
(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v
neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost
podána.
(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu, který
prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch
tohoto spoluobviněného.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc
přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
Náklady trestního řízení
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení vykonávacího
nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a
poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese
náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti
pro porušení zákona.
(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a
náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.2)
(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán
činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo trestní stíhání pravomocně
skončeno. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na
návrh obhájce může orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby
obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená
záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou
trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu
a) náklady spojené s výkonem vazby,
b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok
na obhajobu bezplatnou,
c) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a
d) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a způsob úhrady
těchto nákladů stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním
předpisem.
(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. d) stanoví obecně závazným
právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje zákon o
výkonu trestu odnětí svobody.
§ 153
(1) Kdo podal zcela bezvýsledně návrh na obnovu řízení, je povinen státu
nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví
ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen
nahradit státu odměnu a hotové výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým
návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu
za sníženou odměnu.
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce a orgán
pověřený péčí o mládež.
§ 154
Povinnost k náhradě nákladů poškozeného
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody, je
odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, povinen nahradit mu
náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním
řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o
jejich výši
§ 155
(1) O povinnosti k náhradě nákladů poškozeného a o jejich výši [§ 154], jakož
i o povinnosti k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby a o povinnosti k
náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem [§ 152
odst. 1 písm.
a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 156
Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. d) a § 153
odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti k jejich náhradě
po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
ČÁST DRUHÁ
Vyšetřování trestných činů
§ 157
Obecné ustanovení
(1) Státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni organizovat
svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního
stíhání.
(2) Státní zástupce je oprávněn uložit vyšetřovateli a policejnímu orgánu
provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je
třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. Stejná oprávnění má i
vyšetřovatel ve vztahu k policejnímu orgánu. K prověření oznámení o
skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní
zástupce dále oprávněn:
a) vyžadovat od vyšetřovatele a policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a
zprávy o postupu při prověřování oznámení,
b) odejmout kteroukoliv věc vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu a učinit
opatření, aby věc byla přikázána jinému vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu,
c) odejmout věc policejnímu orgánu a z důvodů uvedených v tomto zákoně ji
přikázat vyšetřovateli,
d) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.
HLAVA DEVÁTÁ
Postup před zahájením trestního stíhání
§ 158
(1) Státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni přijímat
oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a co
nejrychleji je vyřizovat; přitom jsou povinni oznamovatele poučit o odpovědnosti za
vědomě nepravdivé údaje a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od
oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(2) Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření
k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též
nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
(3) K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán
trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a
policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a
zajišťují stopy trestného činu; vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto
ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice převyšuje tři roky. Právní posouzení trestného činu
vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.
(4) O obsahu vysvětlení,která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného
úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záznam slouží státnímu zástupci a
obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla
vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Záznam nelze v
řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později
vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.
(5) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil
zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této
povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost
má. Vysvětlení může odepřít, kdo by jím způsobil nebezpečí trestního
stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2.
(6) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní
orgán než orgán Policie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření
neprodleně orgán Policie České republiky, který by jinak byl příslušný k
řízení. Vznikne-li mezi orgánem Policie České republiky a jiným policejním
orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení vyšetřovateli. Stanovisko
vyšetřovatele je pro tyto orgány závazné.
nadpis části druhé vypuštěn
nadpis hlavy deváté vypuštěn
nadpis oddílu prvního vypuštěn
§ 159
(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce,
vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě
vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, nebo
b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2) Státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán před zahájením trestního
stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11
odst. 1.
(3) Státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán může před zahájením
trestního stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné
vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2.
(4) Vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo
zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li
důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(5) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám,
který proti němu může podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2
až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení
věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 1 požádal.
§ 159a
Dočasné odložení trestního stíhání
(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch
zločinného spolčení, zvlášť závažného úmyslného trestného činu nebo jiného
úmyslného trestného činu, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní
smlouva, anebo zjištění jejich pachatelů, může vyšetřovatel se souhlasem
státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou
dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání dočasně odloženo, může
státní zástupce na návrh vyšetřovatele vyslovit souhlas s prodloužením lhůty
uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3) O dočasném odložení trestního stíhání vyšetřovatel vyhotoví záznam, jehož
opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(4) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, vyšetřovatel
trestní stíhání neprodleně zahájí.
HLAVA DESÁTÁ
Zahájení trestního stíhání a další postup v něm
ODDÍL PRVNÍ
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a
je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí
vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159
odst. 2 a 3 nebo § 159a odst. 1. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě
nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a
učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn
s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a
důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu vyšetřovatel doručí
obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.
(2) Nelze-li zahájit trestní stíhání podle odstavce 1 proto, že osoba, která může
být obviněna, není ještě známa nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění
anebo zahájení trestního stíhání bylo dočasně odloženo, může vyšetřovatel
nebo policejní orgán provádět způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté jen
neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Opis protokolu o těchto úkonech zašle do 48
hodin státnímu zástupci. Tento postup nezbavuje policejní orgán povinnosti
neprodleně předat věc vyšetřovateli, je-li důvod sdělit určité osobě obvinění,
a vyšetřovatele povinnosti sdělit osobě, která má být stíhána, obvinění v
souladu s odstavcem 1.
(3) Vyšetřovatel nebo policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo
neopakovatelné úkony a vyšetřovatel zahájí trestní stíhání, pokud nelze
dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od
jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4) Neodkladným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který vzhledem k
nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního
řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným
úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který nebude možno před soudem
provést.
(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku,
který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku
způsobem uvedeným v odstavci 1.
(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo sděleno
obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v záznamu o sdělení obvinění
právně posouzen, upozorní na to vyšetřovatel obviněného a učiní o tom záznam do
protokolu.
ODDÍL DRUHÝ
Vyšetřování
§ 161
Vyšetřovací orgány
(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie.
(2) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných
činech spáchaných na této lodi.
§ 162
Předání věci vyšetřovateli
Jestliže se vyšetřovatel, kterému byla věc předána jiným orgánem, nepovažuje
za příslušného, předloží spisy neprodleně se svým stanoviskem státnímu
zástupci; jinak pokračuje v řízení.
nadpis vypuštěn
§ 163
zrušen
§ 163a
(1) Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti
jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208,
poškozování cizích práv podle § 209, ublížení na zdraví podle § 221, 223 a 224,
ohrožování pohlavní nemocí podle § 226, omezování osobní svobody podle § 231
odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238
odst. 1, krádeže podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání
cizí věci podle § 249, neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k
nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1, podvodu podle § 250, podílnictví podle §
251 a 252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování povinnosti
při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele podle § 256 a
poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k
poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít
výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle
§ 241 odst. 1 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k
poškozenému manželem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a
trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto
trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat
pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí
souhlas byť jen jednoho z nich.
(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, byla-li takovým činem způsobena smrt.
(3) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci, vyšetřovateli
nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s
trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět,
a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně
odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
nadpis vypuštěn
§ 164
Postup při vyšetřování
(1) Vyšetřovatel koná vyšetřování zpravidla osobně. Úkony, které byly
provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele
policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny
způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 158 odst. 3 a 4 se
při provádění vyšetřovacích úkonů užije obdobně.
(2) Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co
nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro
posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst.
1).
(3) Důkazy opatřuje vyšetřovatel bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či
neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo
doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela
bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4) Vyšetřovatel může umožnit obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a
klást otázky vyslýchaným svědkům.
(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce,
činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění
vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné
provedení. Odepřít splnění pokynu státního zástupce může vyšetřovatel jen
tehdy, má-li za to, že pokyn není v souladu se zákonem; trvá-li státní zástupce na
svém pokynu, předloží věc státnímu zástupci bezprostředně vyššího stupně,
který pokyn buď zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli.
nadpis vypuštěn
§ 165
Účast obhájců ve vyšetřování
(1) Obhájce je již od sdělení obvinění oprávněn být přítomen při
vyšetřovacích úkonech; může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky,
avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Účastní-li
se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55
odst. 2 utajena, je vyšetřovatel povinen přijmout opatření, která znemožňují
obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2) Oznámí-li obhájce vyšetřovateli, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu,
je vyšetřovatel povinen sdělit mu včas dobu a místo konání úkonu, ledaže nelze
provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1) Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za
postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené
době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost
upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se
souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li vyšetřovatel navrhované
doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní vyšetřovatel záznam ve
spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo
obhájce.
(2) Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni
byli řádně upozorněni, učiní o tom vyšetřovatel záznam do spisu a postupuje
dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s
návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč
nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní některé rozhodnutí
podle § 171 až 173.
§ 167
Žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele
Obviněný a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat
státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v
postupu vyšetřovatele. Žádost není vázána lhůtou. Tuto žádost, kterou je nutno
státnímu zástupci ihned předložit, musí státní zástupce neprodleně vyřídit. O
výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
ODDÍL TŘETÍ
zrušen
§ 168
zrušen
§ 169
zrušen
§ 170
zrušen
ODDÍL ČTVRTÝ
Rozhodnutí v přípravném řízení
§ 171
Postoupení věci
(1) Vyšetřovatel postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného
řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být
jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.
(2) Usnesení o postoupení věci je nutno oznámit obviněnému a poškozenému; opis
usnesení vyšetřovatele je nutno doručit též státnímu zástupci, a to do 48 hodin.
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
nadpis vypuštěn
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1) Vyšetřovatel zastaví trestní stíhání,
a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,
b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 odst. 1),
e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f) zanikla-li trestnost činu.
(2) Vyšetřovatel může zastavit trestní stíhání,
a) je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který
pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne,
nebo
b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně
anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za
postačující.
(3) Usnesení o zastavení trestního stíhání musí být doručeno obviněnému.
Usnesení vyšetřovatele je nutno doručit státnímu zástupci, a to do 48 hodin. Proti
usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí.
(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v
odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo
usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O
tom je třeba obviněného poučit.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1) Vyšetřovatel přeruší trestní stíhání,
a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu,
schopen chápat smysl trestního stíhání,
d) je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(2) Před přerušením trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba k
zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání. Pomine-li důvod
přerušení, v trestním stíhání se pokračuje.
(3) Opis usnesení o přerušení trestního stíhání nutno doručit do 48 hodin
státnímu zástupci. Poškozeného je nutno o přerušení trestního stíhání
vyrozumět.
ODDÍL PÁTÝ
Dozor státního zástupce
§ 174
(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní
zástupce.
(2) Při výkonu tohoto dozoru je státní zástupce oprávněn:
a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b) vyžadovat od vyšetřovatele nebo policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a
zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda vyšetřovatel včas
zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c) zúčastnit se provádění úkonů vyšetřovatele nebo policejního orgánu, osobně
provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv
věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro vyšetřovatele a proti jeho
rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí
vyšetřovatele,
d) vracet věc vyšetřovateli se svými pokyny k doplnění,
e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a
policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o zastavení a
přerušení trestního stíhání nebo o postoupení věci může tak učinit do 30 dnů
od doručení; jestliže rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu nahradil
vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti
usnesení vyšetřovatele a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná
stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele a policejního
orgánu,
f) odejmout kteroukoliv věc určitému vyšetřovateli a učinit opatření, aby věc
byla přikázána jinému vyšetřovateli.
§ 175
Pouze státní zástupce je oprávněn:
a) podat obžalobu,
b) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se
toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
c) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit
takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
d) nařídit exhumaci mrtvoly,
e) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,
f) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.
ODDÍL ŠESTÝ
Obžaloba
§ 176
(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení
obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a
jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného a obhájce.
(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo sděleno obvinění (§
160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než
jak ho posuzoval vyšetřovatel, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a
jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování
doplnit.
§ 177
nadpis vypuštěn
Obžaloba musí obsahovat
a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a
bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou
osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se též
hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,
c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je
obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s
uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být
zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu
být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho
zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech
zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění
opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, jakož i
právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností
podle příslušných ustanovení zákona.
§ 178
nadpis vypuštěn
(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení nebo
ochrannou výchovu anebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to zákonné
podmínky.
(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.
nadpis vypuštěn
§ 179
nadpis vypuštěn
K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní
zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud
vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a věc
nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.
nadpis zrušen
§ 179a
zrušen
§ 179b
zrušen
§ 179c
zrušen
§ 179d
zrušen
§ 179e
zrušen
§ 179f
zrušen
ČÁST TŘETÍ
Řízení před soudem
HLAVA JEDENÁCTÁ
Základní ustanovení
§ 180
(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby, kterou
podává a před soudem zastupuje státní zástupce.
(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a
vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu.
§ 181
(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro
další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda přípravné
řízení, které jí předcházelo, bylo provedeno způsobem odpovídajícím tomuto
zákonu a zda jeho výsledky dostatečně odůvodňují postavení obviněného před
soud. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby
řízení směřovalo k vyřízení věci, včetně výkonu soudního rozhodnutí.
§ 182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního
stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může
učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím
obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.
§ 183
(1) Zájmová sdružení uvedená v § 4 odst. 1 mohou navrhnout, aby se
projednávání věci v hlavním líčení před okresním soudem nebo ve veřejném
zasedání konaném o odvolání před krajským soudem zúčastnil jejich zástupce k
výkonu práva podle § 5. Předseda senátu a v přípravném řízení státní
zástupce jsou povinni poskytnout zájmovému sdružení občanů na podkladě spisu k
tomu potřebné informace.
(2) O návrhu podle odstavce 1 rozhodne soud; vyhovět návrhu může též předseda
senátu sám. Společenský zástupce je oprávněn poté, co soud o jeho účasti na
řízení kladně rozhodl, nahlížet do spisů, činit důkazní a jiné návrhy,
účastnit se hlavního líčení, klást tam vyslýchaným osobám otázky a podílet se
na závěrečných řečech. Soud je povinen společenskému zástupci při výkonu jeho
funkce všestranně pomáhat.
(3) Společenský zástupce tlumočí při soudním jednání stanovisko kolektivu k
projednávané věci a k osobě obviněného, a to na podkladě bezprostřední znalosti
jeho osoby, jeho poměru k ústavnímu zřízení republiky,poměru k práci, rodině a
spoluobčanům a pomáhá k tomu, aby soud mohl zejména
a) všestranně, úplně a objektivně zjistit všechny okolnosti případu,
b) odpovědně posoudit osobu obviněného,
c) správně rozhodnout o vině a trestu,
d) odhalit příčiny, které vedly k trestné činnosti, a dát podnět k jejich
odstranění.
§ 184
Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin,
které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
HLAVA DVANÁCTÁ
Předběžné projednání obžaloby
§ 185
Obecné ustanovení
(1) Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a
podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu
anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
(2) K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná
vysvětlení.
§ 186
Důvody k předběžnému projednání obžaloby
Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to,
a) že věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b) že má věc být postoupena podle § 171 odst. 1,
c) že jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172
odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d), anebo okolnosti
odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
d) že skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného
ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba,
e) že přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, zejména že v něm byly
porušeny předpisy zajišťující právo obhajoby, nebo
f) že věc není v potřebném rozsahu objasněna z hledisek, která soud potřebuje pro
svoje rozhodnutí.
§ 187
Způsob předběžného projednání obžaloby
(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání.
Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o
předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.
(2) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu;
předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se zaměří na otázky,
které je třeba řešit.
(3) Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost obžaloby na
základě spisu.
Rozhodnutí
§ 188
(1) Po předběžném projednání obžaloby soud
a) postoupí věc příslušnému soudu, není-li sám k jejímu projednání
příslušný,
b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1 písm.
a) až d),
e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění
závažných vad přípravného řízení nebo k objasnění základních skutečností
pro rozhodnutí, nebo
f) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení
narovnání podle § 309 odst. 1.
(2) Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní
stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až f) a podle odstavce 2 mohou státní
zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního
stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního
stíhání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený;
rozhodne-li soud o schválení narovnání podle § 309 odst. 1, může stížnost, jež
má odkladný účinek, podat jen státní zástupce.
§ 189
Postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla věc postoupena podle § 188
odst. 1 písm. a) nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení
příslušnosti mezitím podstatně změnil.
§ 190
(1) Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je
předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej
posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření [§ 188 odst. 1
písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže
objasnit.
(2) Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného
právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1).
§ 191
(1) Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení, v
kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba
objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
(2) Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření nabylo
právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
§ 192
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby
vždy také o dalším trvání vazby.
§ 193
zrušen
§ 194
zrušen
§ 195
Nové předběžné projednání obžaloby
(1) Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k došetření,
opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům provedeného došetření.
Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u soudu znovu předběžně projedná.
(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná také u
soudu, jemuž byla věc postoupena podle § 188 odst. 1 písm. a).
HLAVA TŘINÁCTÁ
Hlavní líčení
ODDÍL PRVNÍ
Příprava hlavního líčení
§ 196
Doručení obžaloby
(1) Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá
předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li
obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k
právním úkonům omezena, také jeho zákonnému zástupci; opis obžaloby dá doručit
poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Bylo-li v obžalobě navrženo
zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu
doručit opis obžaloby též této osobě. Bylo-li už kladně rozhodnuto o účasti
společenského zástupce u hlavního líčení, dá předseda senátu opis obžaloby
doručit též příslušnému zájmovému sdružení občanů.
(2) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby návrhy na
provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly
okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
(3) Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení
nebo s vyrozuměním o něm.
§ 197
Náhradní soudce
(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí
předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo přísedící
náhradní.
(2) Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení člena
senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán
na místo soudce nebo přísedícího, kterému zabránila nějaká překážka v další
účasti na hlavním líčení. Soudce nebo přísedící, za něhož nastoupil náhradní
soudce nebo přísedící, se hlavního líčení dále již nezúčastní.
§ 198
Nařízení hlavního líčení
(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od
doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň
lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich
souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení
dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu
líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň
třídenní lhůtu.
(2) O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, zákonný zástupce a obhájce
obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li poškozený nebo
zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním líčení jen jejich
zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění upozornit, že nedostaví-li se k
hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody rozhodovat na podkladě
jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve,
než se přikročí k dokazování. Byl-li k účasti na hlavním líčení připuštěn
společenský zástupce, vyrozumí se o hlavním líčení též zájmové sdružení
občanů, které ho vyslalo.
(3) Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna
opatření, jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu.
ODDÍL DRUHÝ
Veřejnost hlavního líčení
§ 199
(1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
(2) Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře
příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji projevilo
výchovné působení trestního řízení na širokou veřejnost ve smyslu jejího
aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet. Ve
vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo v místě, kde byl
trestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v bydlišti obžalovaného. V
tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí zájmové sdružení, občanů
jež může účast občanů zajistit a účinně přispět ke splnění účelu
sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
§ 200
(1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné
projednání věci ohrozilo utajované skutečnosti chráněné zvláštním zákonem,
mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý
zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená
opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.
(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením, které
veřejně vyhlásí.
§ 201
(1) I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít přístup
k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by mohli rušit
důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná opatření proti
přeplňování jednací síně.
(2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých důvodů
povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost obžalovaného
musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má
právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet
důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru
nedohodnou, provede výběr soud. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení
utajovaných skutečností chráněných zvláštním zákonem, případně bezpečnosti
nebo jiného důležitého zájmu svědků, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové
osoby, proti nimž nemá soud námitek.
(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných skutečností chráněných
zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho,
kdyby nepovolaným osobám vyjevili skutečnosti, o nichž se při jednání dovědí;
může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.
ODDÍL TŘETÍ
Zahájení hlavního líčení
§ 202
Přítomnost při hlavním líčení
(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu,
zapisovatele a státního zástupce.
(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud
má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i
bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu
líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem
činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o sdělení
obvinění (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit
návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1).
(3) Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve
vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který
zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V
případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti
obhájce.
(4) Ustanovení první věty odstavce 3 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby
hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.
Řízení hlavního líčení
§ 203
(1) Hlavní líčení řídí předseda senátu.
(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního
jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah k
projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.
(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení
zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je
třeba zaznamenat v protokole.
§ 204
(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně
vykázat.
(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a
to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací
síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho
nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
Počátek hlavního líčení
§ 205
(1) Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude
projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k hlavnímu
líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost. U osob, u
kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla
zachována.
(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení
přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno je
odročit.
§ 206
(1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního
zástupce, aby přednesl obžalobu.
(2) Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje,
aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem
a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh
obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
(3) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší,
vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení
nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku na náhradu škody před
příslušným orgánem.
(4) Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti poškozeného
okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
ODDÍL ČTVRTÝ
Dokazování
Výslech obžalovaného
§ 207
(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu
obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody, též k
tomuto nároku.
(2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se
jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když
se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při
hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem
odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného
upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu.
§ 208
Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby
obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však
je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi
spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.
Provádění dalších důkazů
§ 209
(1) Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen
při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti
obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu
blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné
nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo
utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu
takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být
obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž
by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky.
Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda
senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2) Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena (§ 55
odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho
věrohodnosti.
§ 210
Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho odchyluje
nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho doplněk
nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
§ 211
(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho
výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i
obžalovaný s tím souhlasí.
(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li
výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba
a) zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou,
nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo pro dohlednou dobu znemožňuje její
výslech,
b) v hlavním líčení bez oprávnění odepřela vypovídat, nebo se odchyluje v
podstatných bodech od své dřívější výpovědi.
(3) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva
odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl
před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně
prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem
odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se
tohoto výslechu zúčastnit.
(4) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný
posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou
pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím
souhlasí.
§ 212
zrušen
§ 213
(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se
provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se do nich nahlédnout
stranám, a pokud je to třeba, i svědkům a znalcům.
(2) Jiné věcné důkazy se předloží stranám, a je-li toho třeba, též svědkům a
znalcům.
§ 214
Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu
vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.
§ 215
Součinnost stran při dokazování
(1) Státní zástupce, společenský zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a
zákonný zástupce, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se
souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když
předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu.
(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo
umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy,
jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.
(3) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy
na doplnění dokazování.
ODDÍL PÁTÝ
Závěr hlavního líčení
Závěrečné řeči
§ 216
(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další
důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a
udělí slovo k závěrečným řečem.
(2) Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná
osoba, společenský zástupce, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li
poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba,
určí předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního
zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného,
popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3) Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu státní
zástupce nebo společenský zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na
to odpovědět.
(4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li
zřejmě z rámce projednávané věci.
§ 217
Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí
předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být
obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
§ 218
Doplnění dokazování
(1) Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem nebo při závěrečné poradě,
že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že dokazování bude
doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.
(2) Po doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným řečem.
ODDÍL ŠESTÝ
Odročení hlavního líčení
§ 219
(1) Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze
hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat. Dříve než hlavní líčení
odročí, zjistí, zda strany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k
příštímu líčení opatřit.
(2) Při pokračování v odročeném hlavním líčení sdělí předseda senátu
podstatný obsah dosavadního jednání. Jestliže se však změnilo sestavení senátu
nebo jestliže z jiného důvodu je toho třeba, musí být hlavní líčení provedeno
znovu.
ODDÍL SEDMÝ
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
§ 220
Podklad pro rozhodnutí
(1) Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
(2) Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v
hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny.
(3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
§ 221
Vrácení věci státnímu zástupci
(1) Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu
a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc
státnímu zástupci k došetření.
(2) Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li
výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku,
který je trestným činem, a státní zástupce o vrácení věci požádá vzhledem k
potřebě společného projednání.
(3) Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 222
Postoupení věci
(1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednávání
není příslušný, postoupí věc příslušnému soudu. Je však povinen rozhodnout
věc sám, jde-li toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž
je povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být postoupena soudu téhož druhu,
avšak nižšího stupně. Postoupit věc jinému soudu nemůže soud, jemuž byla věc
postoupena nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení
příslušnosti mezitím podstatně změnil.
(2) Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin,
avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo
kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(3) Proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může státní zástupce podat
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223
Zastavení trestního stíhání
(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je
některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1.
(2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního
líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze skutků,
pro které byla podána obžaloba.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat stížnost,
jež má odkladný účinek.
§ 223a
Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
(1) Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne
o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo § 309
odst. 1.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost, jež
má odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání
mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
§ 224
Přerušení trestního stíhání
(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je
některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až d).
(2) Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému doručit
předvolání k hlavnímu líčení.
(3) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
(4) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž návrh na
pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v
dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s
ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem; v
tomto případě předloží věc Ústavnímu soudu.
Rozsudek
§ 225
(1) Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221 ani postoupena podle §
222 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání podle § 223, k podmíněnému
zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání podle § 223a nebo k jeho
přerušení podle § 224, rozhodne soud rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným
nebo zda se obžaloby zprošťuje.
(2) Uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení
zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když
obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle
§ 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit
ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k
přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby,
a) nebylo-li prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) není-li tento skutek trestným činem,
c) nebylo-li prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d) není-li obžalovaný pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e) zanikla-li trestnost činu.
§ 227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie,
promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo
byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení
se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 2, §
172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného,
vysloví sice vinu, trest však neuloží.
§ 228
(1) Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému
majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil,
jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 2).
(2) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody musí přesně označovat osobu
oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V odůvodněných případech může
soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky
splatnosti zároveň určí.
§ 229
(1) Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody
podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět
další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je
protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních,
popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
(2) Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným
příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku,
jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
(3) Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho
nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních,
popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 230
(1) Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření, může
je uložit i bez návrhu státního zástupce.
(2) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě
další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o
ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce učinil návrh
na zabrání věci nenáležející obžalovanému.
ODDÍL OSMÝ
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
§ 231
(1) Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v § 223
odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne o zastavení
trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního
stíhání, anebo o schválení narovnání.
(2) Rozhodnutí o schválení narovnání může soud mimo hlavní líčení učinit jen
ve veřejném zasedání.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost, jež
má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí
o podmíněném zastavení trestního stíhání mohou takovou stížnost podat též
obviněný a poškozený.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
Veřejné zasedání
§ 232
Obecné ustanovení
Ve veřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde to zákon výslovně stanoví.
§ 233
Příprava veřejného zasedání
(1) Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní
účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce,
jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu,
která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k
veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a
zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis
návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
(2) Vystupoval-li v hlavním líčení před okresním soudem společenský zástupce,
vyrozumí předseda senátu krajského soudu o veřejném zasedání konaném o odvolání
též zájmové sdružení občanů, které společenského zástupce vyslalo.
(3) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k
veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo
dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu
zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od
vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je
možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které
se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat
zpravidla třídenní lhůtu.
§ 234
Přítomnost při veřejném zasedání
(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
zapisovatele.
(2) Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při
veřejném zasedání nutná.
Průběh veřejného zasedání
§ 235
(1) Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen
senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba
ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému
zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena
rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami
navrhovateli.
(2) Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně
ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazů
čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 4) platí pouze pro
veřejné zasedání konané o odvolání.
(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li
osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit
poslední.
§ 236
Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
§ 237
Podklad pro rozhodnutí
Při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly
probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném
zasedání provedeny.
§ 238
Použití ustanovení o hlavním líčení
Na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije
přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
Ochranné léčení a zabrání věci
§ 239
nadpis vypuštěn
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení nebo o
zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání,
jen navrhne-li to státní zástupce.
(2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení a o zabrání věci je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 239a
(1) Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci, jež
má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda senátu
opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva jako její
vlastník.
(2) Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze opatrovníku.
Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným způsobem uveřejní.
Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti vlastníka věci, a to bez ohledu
na to, zda se vlastník věci o něm dověděl.
(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
HLAVA PATNÁCTÁ
Neveřejné zasedání
§ 240
V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se
rozhoduje v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
§ 241
zrušen
§ 242
(1) Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a
zapisovatele.
(2) Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
§ 243
Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením
protokolů a jiných písemností.
§ 244
Rozhodnutí se vždy vyhlásí.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
Odvolání a řízení o něm
§ 245
Přípustnost a účinek
(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání.
(2) Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněné osoby
§ 246
(1) Rozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o
náhradě škody.
(2) Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může
jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení
ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo
způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
§ 247
(1) V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní
zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody.
(2) Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného
a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho
sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může tak učinit i
proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům
nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli
obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a
jeho obhájce.
§ 248
Lhůta a místo podání
(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů
od doručení opisu rozsudku.
(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému
zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3) Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního zástupce, končí
lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
§ 249
Obsah odvolání
(1) Odvolání státního zástupce, odvolání, které podává za obžalovaného jeho
obhájce, jakož i odvolání, které podává za poškozeného nebo za zúčastněnou
osobu jejich zmocněnec, musí být ve lhůtě uvedené v § 248 také odůvodněno tak,
aby bylo patrno, v které části je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány
rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
(2) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 250
Vzdání se a zpětvzetí odvolání
(1) Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát.
(2) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a
to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání
státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce.
(3) Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za
obžalovaného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato zpět jen s
výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání
zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží obžalovanému nová
lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání bylo vzato zpět.
(4) Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda
senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda
senátu soudu prvního stupně.
§ 251
Řízení u soudu prvního stupně
Předseda senátu doručí opis odvolání ostatním stranám, které by mohly být
rozhodnutím o odvolání přímo dotčeny, s upozorněním, že se mohou k odvolání
vyjádřit; jakmile lhůta k podání odvolání všem oprávněným osobám uplynula,
předloží spisy odvolacímu soudu.
§ 252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o
odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší
vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu
jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 253
(1) Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou
neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala
odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala
opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
§ 254
(1) Nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a
odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i
správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k
vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
(2) Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více
osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud podle odstavce
1 jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 255
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení
najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených
v § 173 odst. 1 písm. b) až d), anebo nelze-li obžalovanému doručit předvolání k
veřejnému zasedání odvolacího soudu.
§ 256
Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 257
Odvolací soud napadený rozsudek zruší a
a) věc postoupí, měl - li tak učinit již soud prvního stupně (§ 222 odst. 1 a 2),
b) trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by
odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1 a
2),
c) trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§ 224
odst. 1 a 2).
§ 258
(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v
tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci
nebo právo obhajoby,
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění
nebo proto, že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, k objasnění věci je
třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před
odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
d) bylo-li napadeným rozsudkem porušeno ustanovení trestního zákona,
e) je-li uložený trest nepřiměřený, nebo
f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody nesprávné.
(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních,
zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen
zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další
výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
§ 259
(1) Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit
ve věci rozhodnutí nové, vrátí odvolací soud věc zpravidla soudu prvního stupně,
aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je
neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně
vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové
rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku
správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn.
V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na
podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného;
ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání
poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
(4) Odvolací soud nemůže sám
a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v
napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).
§ 260
Považuje-li to odvolací soud pro náležité objasnění věci za potřebné, může
při zrušení rozsudku vyslovit, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření.
Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 platí i tu.
§ 261
Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého
obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne
odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch
obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné
osoby.
§ 262
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí
soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v
jiném složení senátu. Z důležitého důvodu může také nařídit, aby ji projednal
a rozhodl jiný soud téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodě.
§ 263
Řízení u odvolacího soudu
(1) O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v
neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
a) podle § 253, 255 a 257,
b) podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném
zasedání.
(2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
(3) Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve
všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
(4) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí
svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže
obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5) Po zahájení veřejného zasedání předseda senátu nebo jím určený člen
senátu přednese nejdříve napadený rozsudek, uvede, které vady rozsudku anebo
řízení jsou vytýkány, a sdělí podstatný obsah dosavadního řízení.
(6) Důkazy před odvolacím soudem se zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může
odvolací soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o odvolání
rozhodnout.
§ 264
Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
(1) Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán
právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen
provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil.
(2) Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch
obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho
neprospěch.
§ 265
Důsledky zrušení výroku o náhradě škody
Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody a
nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech
občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní
§ 266
(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele,
jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu
řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro
porušení zákona.
(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy,
jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost
nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s
účelem trestu.
(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro
porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká
některé z těchto osob.
(4) Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému
rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259
odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu, státního
zástupce nebo vyšetřovatele učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6) Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou
podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona
odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí
předseda senátu tohoto soudu.
(7) Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení
zákona přípustná.
§ 266a
zrušen
§ 267
(1) Nejvyšší soud přezkoumá na podkladě stížnosti pro porušení zákona
správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu
předcházelo.
(2) Byla-li stížnost pro porušení zákona omezena podle § 266 odst. 3, přezkoumá
správnost jen těch výroků, které se týkají osoby, jíž se stížnost pro
porušení zákona dotýká, jakož i řízení, jež této části rozhodnutí
předcházelo.
§ 268
(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen nebyl, stížnost pro porušení
zákona usnesením zamítne.
(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že
napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení,
jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
§ 269
(1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.
(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud
zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část,
popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý
výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší
soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší
vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o
vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 270
(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno
učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o
jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2) Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý
výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší,
přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo
neúplný výrok doplnil.
(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a
rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném
složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a
rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4) Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil
ve věci nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení
nejvyšší soud nařídil.
§ 271
(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned
rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu,
který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však
sám
a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby
zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být uznán
vinným napadeným rozsudkem,
c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nebo
trest odnětí svobody na doživotí.
(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody, užije
přiměřeně § 265.
§ 272
Nebyl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, může Nejvyšší soud postupovat
podle § 269 odst. 2 až § 271 jen tehdy, navrhl-li to ministr spravedlnosti ve
stížnosti pro porušení zákona podané do šesti měsíců od právní moci
napadeného rozhodnutí a rozhodl-li Nejvyšší soud o této stížnosti do tří
měsíců od jejího podání.
§ 273
Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch
obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho
neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
§ 274
O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném
zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství; rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může učinit též v neveřejném
zasedání.
§ 275
(1) Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt
provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání
nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch
obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti
pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.
(2) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o
stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena, stačí o konání
veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato
osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit.
Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(3) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu
zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
(4) Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti
němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti.
Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i nejvyšší soud.
§ 276
Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit nějakou
okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu anebo na
jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popřípadě i
policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť
naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít na podkladě
usnesení senátu i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného
vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však jen tehdy, navrhne-li to
ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch
obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za nezbytné vzhledem k závažnosti
trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
HLAVA OSMNÁCTÁ
Obnova řízení
§ 277
Obecné ustanovení
Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem
nebo pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, lze v trestním
stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, jen byla-li povolena obnova
trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a
k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích
ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy
§ 278
(1) Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí, vyjdou-li
najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě
nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné
rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo
vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni
nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu
by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
(2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení
trestního stíhání, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a
důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k zastavení tu nebyly a že
je na místě v řízení o obžalobě pokračovat.
(3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce nebo
vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání, se povolí, vyjdou-li najevo
skutečnosti nebo důkazy orgánu, o jehož rozhodnutí jde, dříve neznámé, které by
mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést
k závěru, že důvody k zastavení tu nebyly a že je na místě podat proti
obviněnému obžalobu.
(4) Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích
odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že
policejní orgán, vyšetřovatel, státní zástupce nebo soudce v původním řízení
porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný čin.
§ 279
Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
a) trestnost činu zanikla,
b) na čin se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil, aby se v
trestním stíhání nepokračovalo, nebo
c) obviněný zemřel.
§ 280
Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
(1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
(2) V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen státní
zástupce.
(3) Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě obviněného
též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Jestliže by tak mohly
učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho vůli podat i návrh na povolení
obnovy. Takový návrh mohou učinit i po smrti obviněného.
(4) Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla odůvodnit
návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu zástupci. Jestliže jde o
okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného,
je státní zástupce povinen zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to
možné, jinou osobu oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
§ 281
Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
(1) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením
státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání, rozhoduje
soud, který by byl příslušný rozhodovat o obžalobě.
(2) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, a
řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního
stíhání, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne o návrhu na
povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že
vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšly najevo, jde o trestný čin
náležející do příslušnosti krajského soudu.
Řízení o návrhu na povolení obnovy
§ 282
(1) Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho důvodnosti
třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné šetření předseda
senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení,
popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté.
(2) V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu na
podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit
osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však před
povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní zástupce podávaje návrh na obnovu v
neprospěch obviněného a považuje-li to soud za nezbytné vzhledem k povaze
skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, závažnosti trestného činu a
naléhavosti vazebních důvodů.
(3) Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného, může
soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, odložit nebo
přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v původním řízení.
§ 283
Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
a) byl-li podán osobou neoprávněnou,
b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není
přípustná,
c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
d) neshledá-li důvody obnovy podle § 278.
§ 284
(1) Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela
nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti výrok o
vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo,
pozbyla podkladu.
(2) Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným usnesením
soudu o zastavení trestního stíhání, nebo jestliže povolí v otázce viny obnovu
řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se zrušením
rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za
potřebné pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3 povolil
obnovu řízení, v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud, vrátí věc vždy
státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.
(3) Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku poškozeného na
náhradu škody, odkáže poškozeného při zrušení tohoto výroku na řízení ve
věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným
orgánem.
§ 285
Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které prospívají
také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí zároveň obnovu
též v jejich prospěch.
§ 286
(1) O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
(2) Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v
neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh zamítnout
v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o tytéž
skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh nově podaný je
jen jeho opakováním.
(3) Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Řízení po povolení obnovy
§ 287
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním
rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s povolením obnovy
zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
§ 288
(1) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo pravomocným
usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání,
pokračuje se v přípravném řízení.
(2) V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy v řízení
na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se věc vrací
státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
(3) Jestliže byla povolena obnova jen pokud jde o některý z trestných činů, za něž
byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest a soud vrátil věc státnímu
zástupci k došetření, stanoví po právní moci usnesení povolujícího obnovu ve
veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.
§ 289
Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
a) doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení povolujícího
obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl uložen
původním rozsudkem,
c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze
zastavit proto, že obviněný zemřel.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
Zvláštní způsoby řízení
§ 290
Obecné ustanovení
Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na řízení podle
této hlavy obecných předpisů.
ODDÍL PRVNÍ
Řízení proti mladistvým
§ 291
Obhajoba mladistvého
Mladistvý musí mít od sdělení obvinění obhájce.
§ 292
Zjištění poměrů mladistvého
V řízení proti mladistvému je nutno co nejdůkladněji zjistit též stupeň
rozumového a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, poměry i prostředí, v němž
žil a byl vychován, jeho chování před spácháním trestného činu a po něm a jiné
okolnosti důležité pro volbu prostředků vhodných pro jeho nápravu, zejména pro
posouzení, zda má být nařízena ochranná výchova mladistvého. Zjištění poměrů
mladistvého se zpravidla uloží orgánu pověřenému péčí o mládež.
§ 293
Vazba mladistvého
I když jsou tu vazební důvody podle § 67, smí být mladistvý vzat do vazby
jedině tehdy, nelze-li účelu vazby dosáhnout jinak.
Řízení před soudem
§ 294
Předseda senátu dá opis obžaloby doručit (§ 196 odst. 1) též orgánu
pověřenému péčí o mládež.
§ 295
Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit věc soudu,
v jehož obvodě mladistvý bydlí, nebo soudu, u něhož z jiných důvodů je konání
trestního řízení se zřetelem na zájmy mladistvého nejúčelnější.
§ 296
Společné řízení proti mladistvému a osobě starší než osmnáct let lze konat
jen výjimečně, je-li to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci nebo
jsou-li pro to jiné důležité důvody. Pokud jde o mladistvého, užije se i ve
společném řízení ustanovení tohoto oddílu.
§ 297
(1) Hlavní líčení nelze konat v nepřítomnosti mladistvého.
(2) O hlavním líčení a veřejném zasedání je třeba vyrozumět též orgán
pověřený péčí o mládež. Státní zástupce musí být i při veřejném zasedání
vždy přítomen.
(3) Při hlavním líčení a veřejném zasedání proti mladistvému
a) soud vyloučí veřejnost také tehdy, jestliže je to na prospěch mladistvého,
b) předseda senátu může mladistvému přikázat, aby se při některé části
hlavního líčení nebo veřejného zasedání vzdálil z jednací síně, je-li obava,
že by tato část jednání mohla na jeho mravní vývoj působit nepříznivě; po
návratu mladistvého do jednací síně mu sdělí podstatný obsah jednání konaného
za jeho nepřítomnosti, aby se mohl k němu vyjádřit,
c) zástupce orgánu pověřeného péčí o mládež má právo činit návrhy a dávat
vyslýchaným otázky; slovo k závěrečné řeči mu přísluší po mladistvém.
§ 298
Oznamování rozhodnutí
(1) Opis rozsudku se doručí vždy též orgánu pověřenému péčí o mládež.
(2) Nebyl-li zástupce orgánu pověřeného péčí o mládež přítomen při
vyhlašování usnesení, proti němuž je přípustná stížnost nebo jímž bylo
trestní stíhání zastaveno nebo přerušeno anebo věc postoupena, doručí se orgánu
pověřenému péčí o mládež opis tohoto usnesení.
§ 299
Osoby oprávněné podat opravné prostředky
(1) Opravné prostředky ve prospěch mladistvého může podat, a to i proti jeho
vůli, též orgán pověřený péčí o mládež; lhůta k podání opravného
prostředku mu běží samostatně.
(2) Stížnost ve prospěch mladistvého mohou podat též jeho příbuzní v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhůta k podání stížnosti jim
končí týmž dnem jako mladistvému.
§ 300
Uložení ochranné výchovy
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranné výchově vyhradil podle
§ 230 odst. 2, může ji uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní
zástupce.
(2) Proti rozhodnutí o ochranné výchově je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 301
Společná ustanovení
(1) V řízení proti mladistvým je třeba dbát toho, aby jak vyšetřování, tak i
rozhodování bylo svěřováno osobám, jejichž životní zkušenosti a znalost otázek
souvisících s výchovou mládeže zaručují splnění výchovného účelu řízení.
Orgány činné v trestním řízení postupují v nejtěsnější spolupráci se
zařízeními, jimž je svěřena péče o mládež, popřípadě se zařízeními
psychiatrické péče. K vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere zpravidla
znalec z oboru dětské nebo dorostové psychiatrie.
(2) Ustanovení tohoto oddílu se neužije
a) v řízení o trestných činech, které obviněný spáchal jednak před dovršením
osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení, jestliže zákon na čin spáchaný po
dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo přísnější, nebo
b) dojde-li k vznesení obvinění až po dovršení devatenáctého roku obviněného.
(3) Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se
neužije ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení
devatenáctého roku mladistvého.
ODDÍL DRUHÝ
Řízení proti uprchlému
§ 302
(1) Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá
trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
(2) Proti osobě mladistvé tohoto řízení použít nelze.
§ 303
V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením sdělení
obhájci, že obviněný je stíhán.
§ 304
Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako
obviněný.
§ 305
Řízení před soudem se koná podle ustanovení tohoto oddílu jen na návrh
státního zástupce. Návrh může být učiněn už v obžalobě.
§ 306
(1) Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci.
(2) Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným
způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak provede
i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm
dověděl.
ODDÍL TŘETÍ
Podmíněné zastavení trestního stíhání
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
bez nadpisu
(1) V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,
jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v
přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání,
jestliže
a) obviněný se k trestnému činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě
uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k
osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu
lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební
doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
(3) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v
rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v
průběhu zkušební doby nahradil.
(4) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená
omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(5) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a
poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném
zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil
povinnost nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne
orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se
osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním
stíhání pokračuje.
(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí
podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty
uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1
písm. f)].
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat stížnost,
jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má toto právo též
státní zástupce.
ODDÍL ČTVRTÝ
Narovnání
§ 309
(1) Jestliže obviněný před soudem prohlásí, že spáchal skutek, pro který je
stíhán, uhradí poškozenému škodu způsobenou trestným činem nebo učiní
potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou trestným
činem, a složí na účet soudu peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k
obecně prospěšným účelům, a takové plnění není zřejmě nepřiměřené
závažnosti trestného činu, může soud se souhlasem obviněného a poškozeného
rozhodnout o schválení narovnání, nejsou-li o prohlášení obviněného důvodné
pochybnosti a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující.
(2) Při rozhodování soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného činu, k
míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho
osobním a majetkovým poměrům.
(3) Rozhodnout o schválení narovnání může soud tehdy, jestliže obviněný je
stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice nepřevyšuje pět let.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 310
Před rozhodnutím o schválení narovnání soud vždy vyslechne obviněného a
poškozeného.
§ 311
(1) Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí
obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah
narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly
provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé
trestným činem, peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům s
uvedením jejího příjemce a výrok o zastavení trestního stíhání. Při určení
příjemce peněžní částky k obecně prospěšným účelům je soud vázán návrhem
obviněného.
(2) Součástí rozhodnutí o schválení narovnání je též výrok o zastavení
trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, jehož se
narovnání týká.
§ 312
(1) Za peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům se považují
částky pro obce a jiné právnické osoby se sídlem na území České republiky na
financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na požární ochranu, na podporu
a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a
ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a
náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a částky odevzdané státu na
peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
(2) Z peněžní částky k obecně prospěšným účelům musí obviněný určit
nejméně 50 % státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle
zvláštního zákona.
§ 313
Rozhodnutí o schválení narovnání se eviduje jako skutečnost významná pro
trestní řízení podle zvláštního zákona.
§ 314
Zvláštní ustanovení o rozhodnutí soudu o schválení narovnání v
přípravném řízení
(1) Není-li dále stanoveno jinak, užijí se na řízení o návrhu na rozhodnutí o
schválení narovnání v přípravném řízení ustanovení § 309 až 313.
(2) V přípravném řízení může státní zástupce podat soudu návrh na rozhodnutí
o schválení narovnání, má-li za to, že lze postupovat podle § 309 odst. 1. K
návrhu připojí dosud shromážděné důkazy a vyjádření obviněného a
poškozeného, že souhlasí s takovým postupem. Obviněný může složit peněžní
částku určenou k obecně prospěšným účelům až po podání takového návrhu
soudu.
(3) Rozhodnutí o schválení narovnání v přípravném řízení činí soudce ve
veřejném zasedání.
(4) Proti rozhodnutí, jímž v přípravném řízení soud návrh státního zástupce
na schválení narovnání a zastavení trestního stíhání zamítl, může stížnost
podat státní zástupce, obviněný a poškozený.
(5) Státní zástupce může vzít návrh na schválení narovnání zpět až do doby,
než soudce počal vyhlašovat rozhodnutí.
(6) Podání návrhu podle odstavce 2 není překážkou v provádění dalších úkonů
přípravného řízení. Byl-li takový návrh vzat zpět nebo byl-li pravomocně
zamítnut, nelze k prohlášení obviněného podle § 309 odst. 1 v dalším řízení
přihlížet jako k důkazu.
ODDÍL PÁTÝ
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1) Samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest a
dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
§ 314b
(1) Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2) Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
§ 314c
(1) Samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, přezkoumá ji však z hledisek
uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle výsledků přezkoumání obžaloby samosoudce
a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až d) a f),
b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2,
nebo
c) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, jestliže v přípravném řízení
nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině.
(2) Ustanovení § 189 až 191 se užijí i na řízení před samosoudcem. O schválení
narovnání samosoudce rozhodne ve veřejném zasedání.
(3) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání obžaloby vždy
také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce a obviněný podat
stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek.
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může podat
stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený; rozhodne-li soud o schválení
narovnání podle § 309 odst. 1, může stížnost, jež má odkladný účinek, podat
jen státní zástupce.
§ 314d
(1) Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1,
nařídí hlavní líčení.
(2) Jestliže se po vyhlášení rozsudku státní zástupce i obviněný vzdali
odvolání nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě,
kterou jim samosoudce stanovil, může samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný
rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.
Trestní příkaz
§ 314e
(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní
příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
(2) Trestním příkazem lze uložit
a) trest odnětí svobody do jednoho roku,
b) trest obecně prospěšných prací,
c) trest zákazu činnosti do pěti let,
d) peněžitý trest,
e) trest propadnutí věci.
(3) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem
odnětí svobody přesahovat jeden rok.
(4) Trestní příkaz nelze vydat
a) v řízení proti mladistvému, pokud v době jeho vydání nedovršil osmnáctý rok
svého věku,
b) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo
jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
c) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
d) jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(5) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s
vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1) Trestní příkaz obsahuje
a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b) den a místo vydání trestního příkazu,
c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e) výrok o náhradě škody (§ 228 a § 229 odst. 1,2), jestliže byl nárok na její
náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 2),
f) poučení o právu podat odpor.
(2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému,
který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou
(§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
§ 314g
(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a
státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u
soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám,
které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce,
končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak
obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo
provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.
(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor,
trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při
projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani
druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz
stane pravomocným a vykonatelným.
(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený
vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz
doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní
příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do
doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1.
Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného
řízení.
HLAVA DVACÁTÁ
Vykonávací řízení
§ 315
Příslušnost ve vykonávacím řízení
(1) Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který
rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho
výkon zařizuje předseda senátu.
(2) Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li
dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3) Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů
trestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší
spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li dále stanoveno
něco jiného, předseda senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
ODDÍL PRVNÍ
nadpis zrušen
§ 316
zrušen
§ 317
zrušen
§ 318
zrušen
§ 319
zrušen
ODDÍL DRUHÝ
Výkon trestu odnětí svobody
§ 320
Obecná ustanovení
(1) Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí
svobody.
(2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící
s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(3) Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob
výkonu trestu (§ 39a a § 81 tr. zák.), určí společný způsob výkonu postupně
uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
§ 321
Nařízení výkonu trestu
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí
svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení
výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest nastoupil. Stal-li se
výrok o uložení trestu odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu,
může výkon tohoto trestu nařídit u obviněného, který je ve vazbě, předseda
senátu odvolacího soudu hned při vyhlášení rozhodnutí.
(2) Není-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, uprchne, může mu předseda
senátu k nastoupení trestu poskytnout přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své
záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo
právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3) Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo je-li
obava, že uprchne, nařídí předseda senátu, aby byl do trestu dodán. Není-li známo
místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání do trestu přiměřeně
ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho
dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.
Odklad výkonu trestu
§ 322
(1) Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody,
jestliže by výkon trestu ohrozil život nebo zdraví odsouzeného.
(2) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce novorozeného dítěte
předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 323
(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda
senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne,
kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(2) Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší než tři
měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze zvlášť
důležitých důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro odsouzeného nebo jeho
rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však povolit nejdéle na dobu šesti
měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(3) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného odkladu,
předseda senátu odklad odvolá.
(4) Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle odstavce 2, může
státní zástupce podat stížnost.
§ 324
Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1) O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o
rozhodování o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené, též na
žádost odsouzeného nebo i bez takového podnětu okresní soud, v jehož obvodu se
trest odnětí svobody vykonává.
(2) Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí být
odsouzený vyslechnut.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
Přerušení výkonu trestu
§ 325
(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou
chorobou, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; předseda
senátu vždy přeruší výkon trestu na těhotné ženě nebo matce dítěte mladšího
jednoho roku.
(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení,
předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
§ 326
zrušen
§ 327
Upuštění od výkonu trestu
(1) Ministr spravedlnosti může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho
zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
Nedojde-li k vydání do ciziny nebo k vyhoštění anebo vrátí-li se vydaný nebo
vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek vykoná.
(2) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku též tehdy,
zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo
nevyléčitelnou chorobou duševní.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 328
Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků a
odsouzených povolaných k výkonu civilní služby
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody
nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní
vojenské služby nebo civilní služby.
(2) Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný čin a
konal řádně vojenskou nebo civilní službu, upustí soud od výkonu trestu nebo jeho
zbytku; jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná. Bylo-li upuštěno od
výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon
odložen nebo přerušen.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
Podmíněné odsouzení
§ 329
(1) Jakmile nabyl právní moci rozsudek ukládající trest odnětí svobody, jehož
výkon byl podmíněně odložen se zřetelem na to, že se zájmové sdružení občanů
zaručilo za nápravu odsouzeného, zašle předseda senátu opis rozsudku zájmovému
sdružení, které záruku převzalo, a požádá je o výchovné spolupůsobení.
Požádá je zároveň, aby v případě, že by záruka neplnila své poslání a
zájmové sdružení pro způsob života odsouzeného, porušování omezení a podmínek
stanovených soudem nebo z jiných příčin záruku odvolalo, sdělilo toto své
rozhodnutí soudu.
(2) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho
bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, i když
podmíněný odklad výkonu trestu byl povolen bez jeho záruky.
(3) Soud sleduje chování podmíněně odsouzeného ve zkušební době, přičemž se
opírá o pomoc zájmových sdružení občanů.
§ 330
(1) O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon
podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve veřejném
zasedání rozhodne soud i o tom, zda se v důsledku odvolání záruky zájmovým
sdružením občanů nařídí výkon podmíněně odloženého trestu nebo zda se
podmíněné odsouzení ponechá v platnosti, jakož i o ponechání podmíněného
odsouzení v platnosti a o prodloužení zkušební doby u mladistvého v případě § 82
odst. 2 tr. zák.
(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se soud opírá též o
vyjádření zájmového sdružení občanů.
(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(4) Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem státního
zástupce učinit též předseda senátu.
§ 330a
(1) Jestliže bylo uloženo podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s
dohledem, soud sleduje chování podmíněně odsouzeného a dodržování uložených
omezení a povinností způsobem, k němuž jej opravňuje zákon. Podle povahy věci
požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a
další orgány, instituce a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému
ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího
rozsudku.
(2) Na rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož byl
vysloven dohled, nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, se
obdobně užije ustanovení § 330.
Podmíněné propuštění
§ 331
(1) O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh
státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost
odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. Byla-li žádost
odsouzeného o podmíněné propuštění zamítnuta, může ji odsouzený opakovat teprve
po uplynutí jednoho roku od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta
jen proto, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné
propuštění.
(2) Podmíněné propuštění může navrhnout též zájmové sdružení občanů
uvedené v § 4 odst. 1, nabídne-li převzetí záruky za dovršení nápravy
odsouzeného. Před podáním návrhu může požádat ředitele věznice, v níž se
vykonává trest, aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.
(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává
trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se
podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda
senátu.
(4) Na dožádání zájmového sdružení občanů o spolupůsobení při výchově
podmíněně propuštěného se užije přiměřeně ustanovení § 329.
§ 332
(1) O tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek trestu
vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá v platnosti
podmíněné propuštění při odvolání záruky zájmovým sdružením občanů,
rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný
osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu.
(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se soud opírá též o
vyjádření zájmového sdružení občanů.
§ 333
(1) Rozhodnutí podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí
svobody vykonává, rozhodnutí podle § 332 soud, který odsouzeného z trestu
podmíněně propustil.
(2) Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku trestu musí
být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.
(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o
stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 334
Započítání vazby a trestu
(1) O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to
zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke
dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda obviněného byla
omezena.
(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3) O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody
nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu odnětí svobody
za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo věznice, stalo-li se tak
v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, rozhoduje soud
ve veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
ODDÍL TŘETÍ
Výkon trestu obecně prospěšných prací
§ 335
Obecné ustanovení
Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve
kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento
obvod.
Nařízení výkonu trestu
§ 336
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných
prací, stane vykonatelným, předseda senátu jeho opis zašle okresnímu soudu, v jehož
obvodu má odsouzený trest vykonávat.
(2) O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud
uvedený v odstavci 1. Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu
a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí.
Odsouzeného zároveň poučí o povinnosti dostavit se do 14 dnů od doručení výzvy na
obecní úřad, v jehož obvodu má trest vykonávat, k projednání podmínek výkonu
trestu.
§ 337
Nesplní-li odsouzený povinnost stanovenou v § 336 odst. 2, nebo bez závažného
důvodu neprovádí určené práce, obecní úřad to bezodkladně sdělí soudu, který
výkon trestu nařídil. Rovněž mu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest
obecně prospěšných prací vykonal.
§ 338
nadpis vypuštěn
(1) Jestliže soud přijal záruku zájmového sdružení občanů za nápravu
odsouzeného nebo považuje-li výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů
za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329.
(2) Okresní úřad je povinen soustřeďovat požadavky obcí na provedení obecně
prospěšných prací ve svém obvodu a předávat je okresnímu soudu, aby byl zajištěn
průběžný přehled o potřebě těchto prací.
§ 339
Odklad a přerušení výkonu trestu
(1) Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně
prospěšných prací, jestliže odsouzený je stižen chorobou, která mu ve výkonu
trestu brání.
(2) Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného
dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu.
(3) Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně
prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí,
kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci.
(4) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo
přerušení odvolá.
(5) Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen nebo
přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán.
(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 340
Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků a odsouzených povolaných k
výkonu civilní služby
(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných
prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby nebo civilní
služby.
(2) Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených, jimž byl
výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 340a
Upuštění od výkonu trestu
(1) Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho
zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě
neschopen tento trest vykonat.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 340b
Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody
(1) O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v
trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh okresního úřadu nebo i bez
takového návrhu ve veřejném zasedání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
ODDÍL ČTVRTÝ
Výkon některých dalších trestů
Výkon peněžitého trestu
§ 341
Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit
peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do patnácti
dnů, a upozorní ho, že jinak bude nařízen výkon náhradního trestu odnětí
svobody.
§ 342
(1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů
a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne,
kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo
b) povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý zaplacen
nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(2) Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo
nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může předseda senátu
povolení odkladu nebo splátek odvolat.
§ 343
zrušen
§ 344
(1) Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se
odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným
peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo
výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen
pečovat.
(2) Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup podle odstavce 1
nebo § 342 odst. 1, nařídí soud výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho
poměrné části; přitom rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.
(3) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné
části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O tom, jakou
část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
Výkon trestu propadnutí majetku
§ 345
Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku nebo jeho
části, vykonatelným, zašle předseda senátu orgánu, který podle zvláštních
předpisů provádí trest propadnutí majetku, opis rozsudku bez odůvodnění k
provedení tohoto trestu.
§ 346
(1) Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti, zda se tento
trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k tomu, že je jich nezbytně
třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejich výživu nebo
výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na
návrh příslušného orgánu, který provádí trest propadnutí majetku, anebo na
žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu jde. Takovouto žádost
je možno podat jen do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li
o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy
teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(3) Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda senátu orgánu,
který podle zvláštních předpisů provádí trest propadnutí majetku.
(4) Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při
provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1, nýbrž toliko
podle předpisů občanskoprávních.
Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
§ 347
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a
závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu propadnutí
majetku, a je obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen, může soud a v
přípravném řízení státní zástupce majetek obviněného zajistit. Soud zajistí
majetek obviněného vždy, uložil-li trest propadnutí majetku rozsudkem, který dosud
nenabyl právní moci.
(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstek a výtěžky,
které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po
zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona
nevztahuje propadnutí majetku.
(2) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne na návrh
příslušného orgánu, který podle zvláštních předpisů provádí rozhodnutí o
zajištění, nebo na žádost obviněného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu
je obviněný podle zákona povinen pečovat, zda se na určité prostředky nebo věci
zajištění majetku nevztahuje proto, že jich je nezbytně třeba k ukojení životních
potřeb obviněného nebo uvedené osoby. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná
stížnost.
(3) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného,
které se týkají zajištěného majetku, vyjímaje úkony směřující k odvrácení
bezprostředně hrozící škody.
(4) Kdo má ve své moci věci, které náležejí do zajištěného majetku, je povinen,
jakmile se o zajištění doví, oznámit to státnímu zástupci nebo soudu, který
majetek zajistil; jinak odpovídá za škodu způsobenou opomenutím oznámení.
(5) Vlastnické právo třetí osoby k zajištěným prostředkům a věcem nelze uplatnit
podle odstavce 2, nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.
§ 349
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší zajištění,
pomine-li důvod, pro který byl majetek zajištěn.
§ 350
Výkon trestu zákazu činnosti
(1) Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému
uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před
právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v
souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů, nebo na základě
opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat, do doby výkonu
uloženého trestu zákazu činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti,
jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se užije přiměřeně
ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí soud, který ve věci
rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2).
§ 350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1) O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a policejní
orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní úřad a policejní orgán,
v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2) Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu, uvědomí
předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním poměru.
(3) Z důležitých důvodů může policejní orgán v místě jeho bydliště nebo
pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se vztahuje zákaz
pobytu.
(4) Po dobu, po kterou odsouzený vykonává činnou vojenskou službu, se trest zákazu
pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu této služby žádný
trestný čin a konal řádně vojenskou službu, soud od výkonu trestu zákazu pobytu
nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
(5) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu,
jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně užije
ustanovení § 331 až 333.
(6) Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest zákazu
pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve veřejném
zasedání soud, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody naposledy vykonáván. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Výkon trestu vyhoštění
§ 350b
(1) Jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění,
předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a vyzve
zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
(2) Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat nebo jinak
mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou
lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden
měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost odsouzeného i
opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne, kdy rozsudek nabyl právní
moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil všechny úkony potřebné k obstarání
cestovních dokladů a dalších náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud
nemůže z České republiky vycestovat.
§ 350c
Vyhošťovací vazba
(1) Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu
vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného do vyhošťovací
vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou.
(2) Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a její
nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí ustanovení hlavy
čtvrté oddílu prvního.
(3) Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá předseda
senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu
trestu vyhoštění Policii České republiky.
§ 350d
Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění,
vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu
trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České republiky v nařízení
výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá, pokud je to třeba, o
zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby
tento trest bezprostředně navazoval na výkon trestu odnětí svobody.
§ 350e
Jestliže soud rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho
zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo o účasti na
amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody u odsouzeného, kterému byl
uložen trest vyhoštění, vyrozumí ihned bez ohledu na právní moc takového
rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu vyhoštění a Policii České republiky;
stejně postupuje Ministerstvo spravedlnosti v případě, že o upuštění od výkonu
trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku rozhodl ministr spravedlnosti.
§ 350f
Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu vyhoštění, se
odsouzený již na území České republiky nenachází, předseda senátu zašle
nařízení výkonu trestu Policii České republiky a další úkony neprovádí.
ODDÍL PÁTÝ
Výkon ochranného léčení a ochranné výchovy
§ 351
Nařízení výkonu ochranného léčení
(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu léčebnému ústavu, v
němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo
uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a v nápravně výchovném ústavu
jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit,
aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody.
(2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě
nebezpečná pro své okolí, zařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do
léčebného ústavu; jinak může jí poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání
jejích záležitostí.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě,
požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho
dopravení do léčebného ústavu.
(4) Předseda senátu požádá léčebný ústav, aby oznámil soudu, který ochranné
léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň
požádá ústav, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení
vykonává, podal neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání
ochranného léčení.
§ 351a
Změna způsobu výkonu ochranného léčení
O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje ve veřejném zasedání
soud, v jehož obvodu je léčebné zařízení, ve kterém se ochranné léčení
vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 352
Upuštění od výkonu ochranného léčení
O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne soud,
který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního
zástupce nebo obviněného, anebo i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
O propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení rozhodne na návrh
státního zástupce, obviněného nebo léčebného ústavu, anebo i bez takového
návrhu, ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení
vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 354
Nařízení výkonu ochranné výchovy
(1) Výkon ochranné výchovy nařídí předseda senátu výchovnému zařízení, v
němž má být s výkonem započato.
(2) Jestliže mladistvý není ve vazbě a není obava, že uprchne, může mu předseda
senátu poskytnout před nástupem přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí.
§ 355
Upuštění od výkonu ochranné výchovy
(1) O upuštění od výkonu ochranné výchovy před jejím započetím rozhodne soud,
který ochrannou výchovu uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního
zástupce, orgánu pověřeného péčí o mládež nebo mladistvého, anebo i bez
takového návrhu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 356
Propuštění z ochranné výchovy
(1) O propuštění z ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání okresní
soud, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a to na návrh státního
zástupce, orgánu pověřeného péčí o mládež, mladistvého nebo výchovného
zařízení, anebo i bez takového návrhu.
(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením, je před
rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 356a
Podmíněné umístění mimo výchovný ústav
(1) O podmíněném umístění mladistvého mimo výchovné zařízení rozhoduje ve
veřejném zasedání na návrh státního zástupce, orgánu pověřeného péčí o
mládež nebo ředitele výchovného zařízení, na žádost mladistvého anebo i bez
takového podnětu okresní soud, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává.
(2) Tento soud stejně rozhoduje i o zrušení podmíněného umístění mladistvého
mimo výchovné zařízení.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
§ 357
Prodloužení ochranné výchovy
(1) O prodloužení ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání okresní
soud, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a to na návrh státního
zástupce, orgánu pověřeného péčí o mládež nebo výchovného zařízení, anebo i
bez takového návrhu.
(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením, je před
rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.
(3) Prodloužit ochrannou výchovu lze jen tehdy, jestliže bylo s jejím výkonem již
započato.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
§ 358
nadpis vypuštěn
zrušen
ODDÍL ŠESTÝ
Výkon některých jiných rozhodnutí
§ 359
Upuštění od potrestání v důsledku záruky
Přijal-li soud záruku zájmového sdružení uvedeného v § 4 odst. 1 a v důsledku
toho upustil od potrestání, doručí zájmovému sdružení opis rozsudku. Současně je
požádá, aby ve smyslu záruky vzalo na sebe péči o nápravu odsouzeného a dbalo, aby
nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem, jestliže se tak nestalo už dříve.
§ 359a
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad odsouzeným, u
něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a na rozhodnutí o tom,
zda se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo zda se mu ukládá trest, se přiměřeně
užije ustanovení § 330a. O uložení trestu odsouzenému, u něhož bylo podmíněně
upuštěno od potrestání s dohledem, soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
§ 360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.
§ 361
Vymáhání pořádkové pokuty a nákladů trestního řízení
(1) Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková pokuta,
vyzve policejní orgán, vyšetřovatel, státní zástupce nebo předseda senátu, který
pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do patnácti dnů, a
upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno. Zaplacená pořádková pokuta
připadá státu.
(2) Náklady trestního řízení stanovené paušální částkou vymáhají orgány
státní správy soudů.
§ 362
Opatření v řízení o schválení narovnání
(1) Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž soud schválil narovnání,
předseda senátu zajistí, aby peněžní částka složená obviněným k obecně
prospěšným účelům byla poukázána adresátovi uvedenému v rozhodnutí.
(2) Nelze-li peněžní částku podle odstavce 1 předat nebo odmítne-li ten, komu je
určena, ji přijmout, předseda senátu rozhodne o jejím předání jiné obci nebo
jiné právnické osobě na některou z činností uvedených v § 312.
(3) Jestliže soud v přípravném řízení pravomocně zamítne návrh na schválení
narovnání nebo státní zástupce vezme takový návrh zpět, anebo soud po podání
obžaloby nerozhodne o podání obviněného proto, že takový způsob vyřízení věci
nepovažuje za dostačující, předseda senátu zajistí, aby peněžní částka
složená k obecně prospěšným účelům byla vrácena obviněnému.
(4) Proti usnesení podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
Zahlazení odsouzení
§ 363
O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na žádost odsouzeného nebo na návrh
zájmového sdružení uvedeného v § 4 odst. 1, a nejde-li o případ upravený v § 69
odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve prospěch odsouzeného podat
odvolání. O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud i bez návrhu nebo
žádosti.
§ 364
(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož
obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v
prvním stupni.
(3) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 365
(1) Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci, vyrozumí
předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede rejstřík trestů;
zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z rejstříku trestů.
(2) Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu podána teprve
po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula doba
zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost přesto podanou zamítne soud bez šetření.
ČÁST ČTVRTÁ
Některé úkony souvisící s trestním řízením
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
Udělení milosti a použití amnestie
§ 366
Udělení milosti
(1) President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti
řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky, trestní
řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a
obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší.
§ 367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost
zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a) se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se
nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o
milost vyřízena.
§ 368
Rozhodnutí o použití amnestie
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest,
účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si
taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v
jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
§ 369
Podmíněné udělení milosti
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod stanovenými
podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného sleduje soud, který ve věci
rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení § 329 o spolupráci se zájmovými sdruženími
občanů se tu užije přiměřeně.
§ 370
Změna výměry trestu
(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných
činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela
vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za
trestné činy amnestií nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,
jež má odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest
uložil v prvním stupni.
§ 370a
zrušen
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
zrušena
§ 371
zrušen
§ 372
zrušen
§ 373
zrušen
§ 374
zrušen
HLAVA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Právní styk s cizinou
§ 375
Obecné ustanovení
Ustanovení této hlavy se užije jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní
smlouva postup jiný.
ODDÍL PRVNÍ
Vyžádání z ciziny
§ 376
(1) Zdržuje-li se obviněný v cizině a je-li třeba ho vyžádat, vydá proti němu
předseda senátu zatýkací rozkaz a na jeho podkladě požádá ministerstvo
spravedlnosti o další opatření. V přípravném řízení učiní tak na návrh
státního zástupce.
(2) Nesnese-li věc odkladu,požádá předseda senátu ministerstvo spravedlnosti o
zařízení předběžného zatčení obviněného; zatýkací rozkaz zašle ministerstvu
spravedlnosti dodatečně.
(3) Zatýkací rozkaz musí obsahovat
a) jméno a příjmení obviněného, jeho osobní data a údaje o státním občanství,
popřípadě i jeho popis a fotografii,
b) zákonné pojmenování trestného činu s uvedením příslušných zákonných
ustanovení a vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a
způsobu spáchání,
c) doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s
uvedením zákonné sazby, jež je naň v zákoně stanovena, a
d) jde-li o vyžádání odsouzeného k výkonu trestu, též údaj, kterým soudem a k
jakému trestu byl odsouzen, s připojením opisu rozsudku opatřeného doložkou právní
moci.
§ 377
(1) Obviněného, jehož cizí stát vydal, převezmou policejní orgány. Převzatou
osobu bez odkladu odevzdají předsedovi senátu, který vydal zatýkací rozkaz.
(2) Nejde-li o vydání k výkonu trestu, předseda senátu je povinen obviněného do 24
hodin od odevzdání vyslechnout a rozhodnout o vazbě.
§ 378
(1) Byl-li obviněný vydán cizím státem s výhradou, je nutno výhradě vyhovět.
(2) Obviněný může být stíhán jen pro trestné činy, pro které byl vydán, ledaže
byl dán dodatečný souhlas k trestnímu stíhání pro trestné činy další.
(3) Byl-li obviněný z ciziny vyžádán nebo vydán k výkonu trestu jen pro některý z
trestných činů, za které mu byl dříve uložen úhrnný nebo souhrnný trest,
stanoví soud ve veřejném zasedání přiměřený trest za trestné činy, na které se
vydání vztahuje.
(4) Vydá-li cizí stát k výkonu trestu nebo ochranného opatření osobu, které byl
pravomocným rozsudkem uložen trest nebo ochranné opatření, a učiní-li přitom
výhradu vztahující se na rozsudek nebo řízení mu předcházející, krajský soud po
převzetí odsouzeného policejními orgány v neveřejném zasedání rozsudek v
potřebném rozsahu zruší a rozhodne o dalším postupu tak, aby bylo vyhověno
výhradě. Zruší-li celý rozsudek nebo jen jeho výrok o trestu, rozhodne zároveň o
vazbě. Je-li třeba doplnit skutková zjištění, může věc vrátit státnímu
zástupci k došetření.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, nejde-li
o rozhodnutí o vazbě, odkladný účinek.
ODDÍL DRUHÝ
Vydání do ciziny
§ 379
Předběžné šetření
(1) Státní zástupce, jemuž ministerstvo spravedlnosti nebo nejvyšší státní
zástupce zaslali žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném
činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné
šetření. Účelem předběžného šetření je zjistit, zda jsou tu podmínky pro
vydání, zejména že jde o čin trestný podle práva obou států, pro který je
vydání přípustné a jehož trestnost nezanikla, a že nejde o občana České
republiky.
(2) V řízení o vydání musí osoba, o jejíž vydání jde, mít obhájce.
(3) Státní zástupce takovou osobu vyslechne a seznámí ji přitom s obsahem žádosti
o vydání. Jestliže ona osoba uvádí okolnosti vyvracející podezření a nabízí o
nich důkazy, které mohou být bez značných průtahů provedeny, vztahuje se
předběžné šetření i na ně.
§ 380
Rozhodnutí soudu
(1) Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve
veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má
pobyt nebo byla postižena, zda je vydání přípustné, a po právní moci rozhodnutí
věc předloží ministerstvu spravedlnosti.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(3) Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc
předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání tohoto rozhodnutí.
§ 381
Vydávací vazba
(1) Je-li to nutné k zamezení útěku osoby, o jejíž vydání jde, může ji
předseda senátu krajského soudu na návrh státního zástupce provádějícího
předběžné šetření vzít do vazby.
(2) Bylo-li rozhodnuto, že vydání do ciziny je přípustné, vezme krajský soud osobu,
o jejíž vydání jde, do vazby, pokud tak již neučinil předseda senátu podle
odstavce 1. Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán.
(3) Bylo-li rozhodnuto, že vydání přípustné není, nebo nařídí-li to ministr
spravedlnosti, je třeba zařídit ihned propuštění z vazby.
§ 382
Povolení a provedení vydání
(1) Vydání do ciziny povoluje ministr spravedlnosti, a to jen tehdy, jestliže
krajský soud nebo Nejvyšší soud podle § 380 rozhodly, že vydání je přípustné.
(2) Vydání po jeho povolení a s tím související propuštění osoby, o jejíž
vydání jde, z vazby, zařídí předseda senátu krajského soudu.
§ 382a
Zkrácené vydávací řízení
(1) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, před soudem prohlásí, že souhlasí se
svým vydáním do cizího státu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu za čin,
který je uveden v žádosti o vydání, státní zástupce může předložit věc
Ministerstvu spravedlnosti s návrhem, aby ministr spravedlnosti povolil vydání, aniž
by předtím soud rozhodl o přípustnosti vydání.
(2) Jestliže osoba, o jejíž vydání jde, souhlas se svým vydáním vyjádří až v
průběhu veřejného zasedání konaného o přípustnosti vydání, může státní
zástupce svůj návrh podle § 380 odst. 1 vzít zpět a postupovat podle odstavce 1.
Návrh může vzít zpět nejpozději do doby, než se soud odebere k závěrečné
poradě.
(3) Osoba, o jejíž vydání jde, musí být předem poučena o významu souhlasu s
vydáním a o následcích, které jsou s takovým prohlášením spojeny. Souhlas s
vydáním nelze vzít zpět.
(4) Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o přípustnosti vydání, ačkoliv s ním
osoba, o jejíž vydání jde, vyslovila souhlas, může věc vrátit státnímu zástupci
s tím, že je třeba, aby o přípustnosti vydání nejprve rozhodl podle § 380 odst. 1
soud.
§ 383
Rozšíření vydání na jiný trestný čin
Žádá-li stát, jemuž určitá osoba byla vydána, aby ji mohl stíhat pro jiný
trestný čin nebo aby mohl být na ní vykonán trest uložený za jiný trestný čin,
než pro který bylo vydání povoleno, užije se přiměřeně ustanovení o vydání.
ODDÍL TŘETÍ
Převzetí a odevzdání trestní věci
§ 383a
Převzetí trestní věci z ciziny
O návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání občana
České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin,
převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Nejvyšší státní
zastupitelství, které v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně
podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle
ustanovení tohoto zákona.
§ 383b
Odevzdání trestní věci do ciziny
Je-li proti státnímu občanu cizího státu vedeno trestní stíhání pro trestný
čin spáchaný na území České republiky, může Nejvyšší státní zastupitelství
a po podání obžaloby ministerstvo spravedlnosti předat trestní stíhání
příslušnému orgánu cizího státu, jehož je obviněný státním občanem.
§ 383c
Průvoz pro účely řízení v cizině
Jestliže má být na žádost cizího státu proveden průvoz osoby pro účely
trestního řízení v cizině, rozhodne o přípustnosti průvozu na základě žádosti
cizího státu nejvyšší soud. Na rozhodování o přípustnosti průvozu a
zajišťovacích opatřeních se užije ustanovení oddílu druhého přiměřeně.
ODDÍL ČTVRTÝ
Dožádání
§ 384
(1) Při dožádání cizozemských soudů a úřadů o poskytnutí právní pomoci,
jakož i při poskytování právní pomoci cizozemským soudům a úřadům se postupuje,
není-li mezinárodní smlouvou stanoveno něco jiného, i v trestních věcech s
přiměřeným užitím předpisů platných pro styk s cizinou ve věcech
občanskoprávních.
(2) Na základě žádosti cizího státu může soud na návrh státního zástupce
rozhodnout o předběžném zajištění majetku nebo jeho části nebo o jeho zabrání
za podmínek stanovených v mezinárodní smlouvě, kterou je Česká republika vázána.
O návrhu je příslušný rozhodnout okresní soud, v jehož obvodu se nachází majetek,
který je předmětem návrhu.
(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, na
řízení a výkon rozhodnutí podle odstavce 2 se užijí přiměřeně ustanovení
týkající se řízení o zabrání věci.
ODDÍL PÁTÝ
Výkon rozsudků cizozemských soudů
§ 384a
Má-li být podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika
vázána, vykonán rozsudek cizozemského soudu v trestní věci, předloží ministerstvo
spravedlnosti věc nejvyššímu soudu s návrhem, aby rozhodl o uznání rozhodnutí
cizozemského soudu na území České republiky. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu po
slyšení nejvyššího státního zástupce rozsudkem.
§ 384b
Byl-li rozsudek cizozemského soudu podle § 384a uznán, může ministerstvo
spravedlnosti vyslovit souhlas s převzetím odsouzeného k výkonu trestu nebo požádat
stát, jehož soud vynesl rozsudek, aby odsouzeného předal.
§ 384c
Odsouzeného, jehož cizí stát předal, převezmou orgány Sboru nápravné výchovy.
Do 24 hodin od předání rozhodne soudce soudu naznačeného v § 384d o jeho vzetí do
vazby, přičemž vazebními důvody podle § 67 není vázán.
§ 384d
O výkonu rozsudku cizozemského soudu (§ 384a) rozhodne soud příslušný podle §
14 až 18 ve veřejném zasedání rozsudkem. Odsouzený musí mít v tomto řízení
vždy obhájce.
§ 384e
(1) Ustanovení § 384a a 384d se užije obdobně na řízení o návrhu, aby na
základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, bylo uznáno a
vykonáno rozhodnutí cizozemského soudu o předběžném zajištění majetku nebo o
jeho propadnutí či zabrání v trestním řízení.
(2) Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak,
majetek, který je předmětem propadnutí nebo zabrání podle odstavce 1, připadá
České republice.
ČÁST PÁTÁ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 385
Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto dnem
užít jen v mezích ustanovení této části.
§ 386
(1) Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na
potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem.
(2) Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem 1990 se
užije předpisů platných před tímto dnem.
(3) Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními předpisy.
§ 387
(1) Na řízení o obnově trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno
před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto zákona.
Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona,
který je pro obviněného příznivější.
(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v prvním
stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten soud, který by byl
podle tohoto zákona věcně a místně příslušný; jestliže rozhodoval v prvním
stupni bývalý státní soud, rozhoduje o návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský)
soud, který by byl podle tohoto zákona ve věci místně příslušný.
§ 388
(1) Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech
trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a závažností
odpovídají trestným činům uvedeným v § 17 odst. 1.
(2) Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených Nejvyšším
soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a v oboru vojenského
soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí ministr spravedlnosti.
§ 389
(1) Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku
změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud, který ve věci
rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený
za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný
sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci
rozhodl v prvním stupni.
(3) Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest odnětí
svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání soud, který ve věci
rozhodl v prvním stupni.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 389a
Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro porušení
zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí ministr spravedlnosti. K
prošetření je příslušné státní zastupitelství bezprostředně nadřízené
státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v
posledním stupni. Po prošetření státní zastupitelství předloží ministru
spravedlnosti stanovisko, v němž navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost
pro porušení zákona.
§ 390
Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se zrušuje.
§ 391
Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené podle
tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník soudu.
§ 391a
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro
okresní a krajské soudy.
§ 391b
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti
vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě
zajištěného majetku.
§ 392
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
1) § 41 odst. 2 trestního
zákona.
2) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č.
270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní
pomoci, ve znění pozdějších předpisů.
Dokumentační středisko pro lidská práva
Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415
Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083
E-mail: info@lidska-prava.cz
2. 9. 1999
|