DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO
PRO LIDSKÁ PRÁVA
PRÁVNÍ NORMY
Zákon o výkonu trestu odnětí svobody
59/1965 Sb.
ZÁKON ze dne 17. června 1965 o výkonu trestu odnětí svobody
(ve znění, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených zákonem Národního
shromáždění ze dne 20. prosince 1968, č. 173 Sb., ústavním zákonem Národního
shromáždění ze dne 27. října 1968, č. 143 Sb. a zákonem České národní rady ze
dne 8. ledna 1969, č. 2 Sb.)
Změna: 100/1970 Sb.
Změna: 47/1973 Sb.
Změna: 179/1990 Sb.
Změna: 555/1992 Sb.
Změna: 294/1993 Sb.
Změna: 8/1995 Sb.
Změna: 59/1965 Sb.
Národní shromáždění Československé
socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Oddíl 1
Základní ustanovení
§ 1
Účel výkonu trestu odnětí svobody
(1) Účelem výkonu trestu odnětí svobody je zabránit odsouzenému v dalším
páchání trestné činnosti a soustavně ho vychovávat k tomu, aby vedl řádný život
občana.
(2) Ve výkonu trestu odnětí svobody se musí respektovat přirozená důstojnost
lidské osobnosti, nesmí být použity kruté nebo lidskou důstojnost ponižující
způsoby zacházení a trestání.
§ 2
Nápravně výchovná činnost
K dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody se provádí nápravně výchovná
činnost, která je souhrnem působení zvláštních výchovných postupů, kulturně
výchovné práce, pracovní výchovy a stanoveného pořádku a kázně (režimu) v
místech, ve kterých se trest odnětí svobody (dále jen "trest") vykonává.
§ 3
Věznice
Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice (dále
jen "věznice").
§ 4
zrušen
Oddíl 2
Diferenciace výkonu trestu
nadpis vypuštěn
§ 5
Typy věznic
(1) Věznice se člení podle míry vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a
způsobu uplatňování resocializačních programů do čtyř základních typů
(stupňů):
a) s dohledem,
b) s dozorem,
c) s ostrahou,
d) se zvýšenou ostrahou.
(2) Zřizuje se zvláštní typ nebo zvláštní oddělení věznice pro mladistvé
členěné podle odstavce 1, do kterých se umísťují odsouzení, kteří ve výkonu
trestu nedovršili osmnáctý rok svého věku, nebo o nichž tak rozhodl soud (dále jen
"mladiství").
(3) V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých základních typů,
pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.
(4) Diferencovaným výkonem trestu v jednotlivých typech věznic se sleduje, aby méně
narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a
aby v nápravně výchovné činnosti u odsouzených, u nichž to vyžaduje vyšší
stupeň nebo povaha jejich narušení, se uplatňovaly účinnější prostředky k jejich
nápravě. Obdobně diferencovaně se volí též formy a metody pracovní výchovy a
kulturně výchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy, stupeň vnější ostrahy a
způsob zajištění bezpečnosti.
§ 6
(1) O tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu výkonu trestu zařadí
(§ 5 odst. 1 a 2), rozhoduje soud.
(2) Umístění odsouzených do jednotlivých věznic podle rozhodnutí soudu provádí
generální ředitelství Vězeňské služby. Odděleně do samostatných věznic nebo
samostatných oddělení věznic po nástupu výkonu trestu umístí
a) odsouzené se změněnou pracovní schopností,
b) odsouzené muže starší 60 let,
c) odsouzené ženy.
§ 7
Nástupní oddělení
(1) Pro příjem odsouzených se ve věznicích zřizují nástupní oddělení.
(2) V průběhu výkonu trestu v nástupním oddělení se zpracuje komplexní zpráva o
odsouzeném, v níž se na základě chování odsouzeného, výsledků jeho vyšetření
a dostupných materiálů k jeho osobě zhodnotí jeho sociální úroveň, osobnostní
rysy a s přihlédnutím k délce uloženého trestu, předchozímu odsouzení a míře
nebezpečnosti odsouzeného se zváží možnosti výchovného působení a předpoklady
jeho účinnosti.
(3) Informace o odsouzeném získané v souvislosti se zpracováním komplexní zprávy
podle odstavce 2 jsou důvěrné a nesmí být sdělovány nebo zpřístupněny
nepovolané osobě.
§ 8
Resocializační programy
(1) Pro odsouzené zpracovává věznice resocializační programy, které
představují souhrn pracovních, vzdělávacích, terapeutických a zájmových aktivit s
diferencovaným přístupem při jejich realizaci. Skladba resocializačního programu
vždy sleduje dosažení účelu výkonu trestu.
(2) Odsouzený má možnost si zvolit resocializační program z těch, které správa
věznice vzhledem k hlediskům uvedeným v § 5, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 považuje za
vhodné. Pokud si žádný z těchto programů nezvolí, zúčastní se minimálního
programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Jeho základ tvoří pracovní činnost
odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.
(3) Resocializační programy musí být v závislosti na vývoji osobnosti odsouzeného,
jeho chování a délce trestu aktualizovány.
§ 9
zrušen
§ 9a
zrušen
Oddíl 3
Práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu
§ 10
Obecné ustanovení
(1) Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících ze zákonů a jiných
předpisů též povinnosti uložené podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu mohou
být odsouzeným omezena pouze ta občanská práva, jejichž výkon by byl v rozporu s
účelem výkonu trestu (§ 1) nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu
uplatněna.
(2) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní řízení a je splněn
důvod vazby podle § 67 trestního řádu, uplatní se proti němu přiměřeně
omezení, která by si podle zákona vyžadoval důvod vazby, zejména odloučení
spolupachatelů trestného činu, cenzura korespondence, povolování návštěv a
případné nezařazování odsouzeného do práce.
§ 11
Základní sociální práva odsouzených
(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí takové materiální a kulturní
podmínky života, aby byl zabezpečen jejich náležitý tělesný a duševní rozvoj. V
souladu s tím se stanoví náležitosti a podmínky stravování tak, aby odpovídaly
obvyklým hodnotám výživy potřebným k udržení zdraví a síly, s přihlédnutím k
obtížnosti vykonávané práce. Náležitosti a podmínky ubytování a vystrojování
se stanoví v souladu s obecnými hygienickými požadavky a požadavky hygienických
norem na hygienická zařízení, přičemž ubytovací plocha připadající na
odsouzeného musí být nejméně 3,5 m2, každý odsouzený musí mít zabezpečeno
lůžko a prostor pro uložení osobních věcí. Odívání odsouzených musí odpovídat
klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví.
(2) Umístit odsouzeného tak, že na něj připadne menší ubytovací plocha, než je
uvedena v odstavci 1, lze pouze za mimořádných okolností na nezbytně nutnou dobu.
(3) Odsouzeným se zabezpečuje nepřetržitá osmihodinová doba ke spánku, doba
potřebná k osobní hygieně a úklidu, nejméně jednohodinová vycházka a
přiměřené osobní volno.
(4) Odsouzeným se poskytují zdravotnické služby v rozsahu a za podmínek stanovených
obecnými předpisy o péči o zdraví lidu; organizaci a výkon zdravotnických služeb
poskytovaných odsouzeným upraví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem
zdravotnictví.
(5) Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení odsouzených upravují obecné
předpisy.
§ 12
Korespondence a návštěvy
(1) Odsouzený smí přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále
jen "korespondence") bez omezení. Vězeňská služba je oprávněna obsah
korespondence zkontrolovat, s výjimkou korespondence mezi odsouzeným a advokátem,
státním orgánem České republiky nebo mezinárodní organizací, která je podle
mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k
projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Právo kontroly
zahrnuje i oprávnění seznámit se s obsahem sdělovaných informací. Pokud obsah
korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin,
Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním
řízení.
(2) Odsouzený smí přijímat návštěvy blízkých osob 2)
v závislosti na typu věznice, ve kterém je zařazen. Období mezi termíny návštěv
však nesmí být delší než tři týdny ve věznici s dohledem nebo s dozorem a šest
týdnů ve věznici s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. Nestanoví-li vnitřní řád
věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři
osoby. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému
povolit návštěvu jiné osoby.
§ 13
Knihy a jiné publikace
(1) Odsouzený může odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace podle
svého zájmu, duševních potřeb a vyznání víry v rozsahu, jako je to umožněno
ostatním členům společnosti.
(2) Ve věznicích jsou zřízeny knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné
knihovny, v nichž si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního výběru; ministr
spravedlnosti stanoví povinné vybavení knihoven právními předpisy, právnickou,
jinou odbornou a náboženskou literaturou.
§ 14
Nákup potravin a věcí osobní potřeby a příjem balíčků
(1) Odsouzený si smí za kapesné nakupovat potraviny a věci osobní potřeby.
(2) Odsouzený smí čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi
osobní potřeby. V řádu výkonu trestu lze stanovit právo odsouzeného na častější
příjem balíčků, zejména s přihlédnutím k jednotlivým typům věznice. Tím není
dotčeno ustanovení § 19 odst. 2 písm. c).
§ 15
Ochrana práv odsouzených
(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat
stížnosti a žádosti příslušným orgánům; stížnost, popřípadě žádost musí
být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ve věznicích se vytvářejí
takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby byla
vyloučena možnost zacházení s nimi jinými než oprávněnými osobami. Ředitel
věznice určí okruh osob pověřených přebíráním a odesíláním stížností a
žádostí a jejich evidencí.
(2) Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního
zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti
odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.
(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má
oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s
ním bez omezení. Ředitel věznice je povinen vytvořit podmínky umožňující
pověřené osobě Vězeňské služby rozhovor mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne
však slyšet.
(4) Příslušníci Vězeňské služby jsou povinni dbát o zachovávání práv, která
odsouzení mají ve výkonu trestu.
§ 16
Samospráva odsouzených
(1) Samosprávy odsouzených se volí na 1 rok ve všech věznicích příslušnými
kolektivy odsouzených v tajných volbách.
(2) Odsouzení si volí ze svého středu oddílové samosprávy a z odsouzených,
zvolených do oddílových samospráv, si volí celoústavní samosprávu.
(3) Posláním samosprávy odsouzených je vést odsouzené k samostatnému řešení
otázek, které souvisejí se způsobem života a s prací ve výkonu trestu, napomáhat
dodržování stanoveného pořádku a kázně, zvyšovat pracovní aktivitu, všeobecné
i odborné vzdělání odsouzených, a tím je připravovat na aktivní zapojení do
života společnosti po propuštění z výkonu trestu. Samospráva se též zabývá
otázkami, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za tím účelem
samosprávy odsouzených mají právo navrhovat řediteli věznice udělení kázeňské
odměny (§ 19) a uložení kázeňských trestů (§ 20), projednávat s ředitelem
věznice anebo jím pověřenou osobou zaměření a obsah nápravně výchovné
činnosti, zejména zaměření pracovní výchovy odsouzených a obsah kulturně
výchovné práce, mohou zprostředkovat podání a projednání společných
stížností, žádostí a návrhů více odsouzených, pokud se týkají stejné věci,
zastupují odsouzené při řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci (§ 28) a dalších otázek vyplývajících ze zařazení
odsouzených do práce (§ 26 a 27).
§ 17
Základní povinnosti odsouzených
(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň,
plnit pokyny a příkazy příslušníků Vězeňské služby, řádně plnit pracovní
úkoly, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, dodržovat zásady slušného jednání
s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního
řádu věznice (§ 18).
(2) Odsouzený nesmí vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné
návykové látky,2a) vyrábět a přechovávat předměty,
které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku,
nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit
zdraví.
(3) Mezi základní povinnosti odsouzeného patří i povinnost dodržovat opatření a
pokyny k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zvláštních
předpisů.3)
(4) Odsouzený je povinen podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny podmínky
uvedené v § 82 odst. 2 a 3 trestního řádu, nebo je potřebné ji vykonat za účelem
bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění služebního zákroku anebo výkonu
trestu odnětí svobody.
(5) Odsouzeného, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, je potřebné,
pokud nestačila předcházející výzva nebo napomenutí, donutit k jejich plnění
prostředky podle zákona povolenými.
§ 18
Vnitřní řád věznice
(1) Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitele
Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost
odsouzených. Vnitřním řádem věznice se zejména vymezuje doba pro pracovní
činnost, odpočinek, jídlo a kulturně výchovnou práci.
(2) Vnitřním řádem věznice se též vymezí rozsah oprávnění samosprávy
odsouzených při organizování zájmové činnosti a řešení otázek jejich
společného života.
Oddíl 4
Kázeňské odměny a tresty a zabavení věci
§ 19
Kázeňské odměny
(1) Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin může být
odsouzenému udělena kázeňská odměna.
(2) Kázeňskými odměnami jsou:
a) pochvala,
b) mimořádné povolení návštěvy,
c) mimořádné povolení balíčku,
d) zvýšení kapesného,
e) peněžitá nebo věcná odměna,
f) přerušení výkonu trestu podle § 35.
§ 20
Kázeňské tresty
(1) Zaviněné porušení stanoveného pořádku a kázně (režimu) při výkonu
trestu je kázeňským přestupkem, za nějž se může odsouzenému uložit kázeňský
trest.
(2) Kázeňskými tresty jsou:
a) důtka,
b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
c) zákaz přijetí balíčků až na dobu tří měsíců,
d) propadnutí věci,
e) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 20 dnů,
f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,
g) umístění do samovazby až do 20 dnů.
(3) Propadnutí věci je možno uložit, jde-li o věc,
a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,
b) která byla určena k spáchání kázeňského přestupku,
c) kterou odsouzený získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za něj,
d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem c). Propadnutí věci je možno
uložit samostatně nebo s jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli
kázeňského přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
(4) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k
povaze kázeňského přestupku.
(5) Pro umístění odsouzeného do celodenního umístění do uzavřeného oddělení a
samovazby je potřebné předcházející vyjádření ústavního lékaře o tom, že ze
zdravotního hlediska je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému trestu. Při
umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti
a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci
osobní potřeby (§ 14) kromě základních hygienických potřeb. Stejně se postupuje i
při celodenním umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený
je povinen vykonávat práce uvedené v § 27 odst. 2. S výkonem znovu uloženého
kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění
do samovazby nelze začít dříve, než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu
některého z těchto kázeňských trestů; jestliže však kázeňský trest
celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby byl
znovu uložen ještě v průběhu výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze
vykonat dva takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou. Celodenní umístění do
uzavřeného oddělení a umístění do samovazby nelze uložit odsouzené ženě.
Umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době lze uložit odsouzené ženě
jen do 10 dnů.
(6) Osoby umístěné do samovazby a do celodenního umístění do uzavřeného
oddělení musí být nejméně jedenkrát za týden navštíveny lékařem, který
posoudí, zda jsou zdravotně schopné podrobit se trestu.
§ 21
Ukládání kázeňských trestů
(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti
kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského
trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.
(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného
kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na nápravě odsouzených. Za
kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest s výjimkou propadnutí
věci.
(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku
uplynula doba 1 roku.
§ 21a
Prominutí kázeňského trestu a upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu
(1) Jestliže výkon kázeňského trestu, proti jehož uložení již nelze podat
stížnost, není vzhledem na další chování odsouzeného potřebný, lze tento trest
odpustit.
(2) Jestliže další výkon kázeňského trestu není potřebný, protože odsouzený
projevuje účinnou snahu po nápravě, lze od výkonu jeho zbytku upustit.
(3) Prominutím kázeňského trestu a upuštěním od výkonu jeho zbytku se kázeňský
trest považuje za vykonaný.
§ 21b
Zahlazení kázeňského trestu
(1) Jestliže po výkonu kázeňského trestu odsouzený splní podmínky pro udělení
kázeňské odměny, lze mu místo jejího udělení zahladit kázeňské potrestání,
kterým byl uložen zpravidla poslední vykonaný kázeňský trest.
(2) Zahlazením kázeňského potrestání se na odsouzeného hledí, jako by mu nebyl
kázeňský trest uložen.
§ 21c
Zabavení věci
(1) Jestliže nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že se
taková věc zabavuje,
a) jestliže pachatele nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo kázeňsky potrestat,
b) jestliže mu věc nepatří nebo
c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, případně jiný obdobný obecný
zájem.
(2) Rozhodnutí o zabavení věci je třeba písemně oznámit pachateli kázeňského
přestupku a osobě, které se přímo týká, pokud je známa; vlastníkem zabavené
věci se stává stát. Zabavení věci nelze uložit, jestliže od spáchání
kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.
§ 22
Stížnost
(1) Odsouzený má právo do 3 dnů od oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského
trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení
propadnutí věci.
(2) Proti rozhodnutí o zabavení věci má pachatel kázeňského přestupku a osoba,
které se rozhodnutí o zabavení věci přímo týká, právo do 3 dnů od oznámení
tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný účinek.
(3) O stížnosti rozhodne do 3 dnů ředitel věznice nebo k tomu zmocněný jiný
pracovník. K rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit pracovníka, který kázeňský
trest uložil nebo který rozhodl o zabavení věci.
§ 23
Kázeňská pravomoc
Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají funkcionáři Vězeňské služby,
pokud k tomu byli zmocněni.
§ 24
Kázeňské vyřizování jiných protispolečenských činů
(1) Uložením kázeňských trestů se vyřizují též přestupky.
(2) Kázeňským potrestáním odsouzeného se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li
jeho skutek trestným činem.
Oddíl 5
Zaměstnávání odsouzených
§ 25
Obsah zaměstnávání odsouzených
Zaměstnávání odsouzených zahrnuje:
a) zařazování odsouzených do společensky prospěšné práce a jejich odměňování
za práci,
b) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji
pracovní kvalifikaci.
§ 26
Zařazování odsouzených do práce
(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci
vlastní podnikatelské činnosti, nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským
subjektem nebo organizací. Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu
zařazováni do práce podle jejich zdravotního stavu a pracovních schopností.
(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž
základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější
podmínky, za nichž budou odsouzení vykonávat práce, případně i postup při
zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich
pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při
práci mají podnikatelský subjekt nebo organizace stejné povinnosti, jaké by měly
vůči pracovníkům v pracovním poměru.
(3) Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud mu to dovoluje
jeho zdravotní stav.
§ 27
Pracovní postavení a podmínky odsouzených
(1) Podnikatelské subjekty a organizace uvedené v § 26 odst. 1 poskytují věznicím
za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 2).
(2) Pracovní čas, pracovní podmínky a podmínky pro uložení přesčasové práce
jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků. Ředitel věznice může
nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními
předpisy;4) nad tuto hranici může práci přesčas povolit
na návrh ministra spravedlnosti vláda.
(3) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce
odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu věznice. Tyto práce nesmějí
však být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.
§ 28
Účast odsouzených na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Odsouzeným se zajišťuje účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a
ochrany zdraví při jejich práci.
§ 29
Pracovní odměna odsouzených
(1) Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky
pro její poskytování stanoví vláda nařízením.
(2) Z pracovní odměny odsouzeného se provedou srážky jednak k úhradě výživného
pro jeho děti, jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z
pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí
pracovně právní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle pracovně
právních předpisů. Rozsah, popřípadě též pořadí srážek z pracovní odměny
odsouzených stanoví ministr spravedlnosti; přitom přihlédne zejména k tomu, aby byl
podporován zájem odsouzeného na výsledcích jeho práce, jakož i zájem na
zabezpečení výživy jeho dětí.
(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny
odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na
jeho základě.
(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle
odstavce 2, popřípadě podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem,
který stanoví ministr spravedlnosti.
(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své
závazky; rozsah a podmínky stanoví ministr spravedlnosti. Zbytek úložného se
odsouzenému vyplatí neprodleně po propuštění z výkonu trestu.
Oddíl 6
Kulturně výchovná práce
§ 30
Posláním kulturně výchovné práce je vytvářet u odsouzených uvědomělý vztah
ke společnosti založený na zásadách občanské morálky a kultury. Je zaměřena
především na výchovu odsouzených k zachovávání zákonů a pravidel občanského
spolužití, k poctivému poměru k práci, k ochraně všech forem vlastnictví, jakož i
na celkové zvyšování všeobecného vzdělání odsouzených a jejich kulturní
úrovně.
§ 31
Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady vzhledem k jejich schopnostem, věku a
délce trestu, se obvykle umožní, aby získali základní nebo i vyšší vzdělání,
anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání.
Oddíl 7
Odpovědnost za škodu
§ 32
Způsobí-li odsouzený svým zaviněním škodu na majetku věznice, která
nepřevyšuje částku 5000 Kč, může mu být rozhodnutím ředitele věznice uložena
povinnost k její náhradě.
§ 33
(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil věznici, podnikatelskému
subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen k výkonu práce, zaviněným porušením
povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to
obdobně jako ostatní pracovníci.
(2) Podnikatelský subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají
výši požadované náhrady též s věznicí.
§ 34
Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzenými se jinak řídí obecnými předpisy.
§ 34a
Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá věznice nebo podnikatelský subjekt
nebo organizace, k nimž byl odsouzený k výkonu práce zařazen, podle zvláštních
předpisů.5) Obdobně odpovídá věznice, podnikatelský
subjekt nebo organizace odsouzenému za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z
povolání6) a za škodu způsobenou na odložených věcech
a při odvracení škody.7)
Oddíl 8
Přerušení výkonu trestu a upuštění od výkonu zbytku trestu
Přerušení výkonu trestu
§ 35
Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin (§ 19 odst. 1)
může ředitel věznice přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i
opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.
§ 36
(1) Pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit odsouzenému
výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu
trestu.
(2) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze
zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské
služby, může ředitel věznice odsouzenému přerušit na nezbytně nutnou dobu výkon
trestu. Pokud si odsouzený újmu na zdraví nezpůsobil úmyslně, doba přerušení
nepřesahující 30 dnů se započítává do doby výkonu trestu.
§ 37
(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest, stižen těžkou chorobou, může
soud výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; soud přeruší výkon trestu vždy,
jde-li o těhotnou ženu nebo o ženu krátce po porodu, jestliže by výkonem trestu bylo
ohroženo její zdraví nebo zdraví jejího očekávaného nebo novorozeného dítěte.
(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení,
soud přerušení výkonu trestu odvolá.
§ 38
Je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby, přeruší soud
výkon trestu, který byl uložen na dobu nepřevyšující 6 měsíců.
Upuštění od výkonu zbytku trestu
§ 39
Ministr spravedlnosti může upustit od výkonu zbytku trestu, jestliže odsouzený byl
nebo má být vydán do ciziny nebo vyhoštěn. Nedojde-li k vydání do ciziny nebo k
vyhoštění, anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, soud rozhodne, že zbytek
trestu se vykoná.
§ 40
Jestliže odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo
nevyléčitelnou chorobou duševní, může soud upustit od výkonu zbytku jeho trestu.
§ 41
(1) Jestliže odsouzený, jemuž byl výkon trestu přerušen podle § 38, ve výkonu
základní vojenské služby nespáchal žádný trestný čin a tuto službu řádně
konal, upustí soud od výkonu zbytku trestu; jinak rozhodne, že se zbytek trestu
vykoná.
(2) Bylo-li od výkonu zbytku trestu upuštěno, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy
byl jeho výkon přerušen (§ 38).
Oddíl 9
Podmíněné propuštění
§ 42
Před uplynutím stanovené doby trestu může být odsouzený z výkonu trestu
podmíněně propuštěn na svobodu za podmínek stanovených v § 61 až 64 trestního
zákona. K tomu si odsouzený vytvoří předpoklady, jestliže ve výkonu trestu vzorným
chováním a poctivým poměrem k práci prokáže polepšení, takže lze od něho
očekávat, že v budoucnu povede řádný život občana.
§ 43
(1) O podmíněném propuštění rozhoduje soud podle ustanovení § 331 až 333
trestního řádu.
(2) Oprávnění ředitele věznice navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného je
nutno co nejúčinněji využívat k výchovnému působení na odsouzené.
Oddíl 10
Spolupůsobení při výkonu trestu a jeho kontrola
§ 44
Dozor nad výkonem trestu a jeho kontrola
Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu a kontrolu nad
výkonem trestu provádí ministr spravedlnosti.
§ 45
Účast soudů
Soudy spolupůsobí při provádění nápravně výchovné činnosti, a to zejména
rozhodováním v případech v tomto zákoně uvedených. Soudci jsou oprávněni
navštěvovat odsouzené v místech, kde se trest vykonává, mluvit s nimi bez
přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů, pracovních výkazů
a výkazů o pracovních odměnách; přitom jsou povinni výchovně působit na
odsouzené.
§ 46
zrušen
§ 47
zrušen
§ 48
Účast církevních organizací a sdružení občanů
(1) Na nápravě odsouzených se zúčastňují i církevní organizace a zájmová
sdružení občanů, působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy a
mající vztah k odsouzenému, zejména tím, že jejich pověření zástupci mohou po
dobu výkonu trestu udržovat s odsouzenými osobní styk, zajímat se o jejich chování
ve výkonu trestu a pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jejich budoucí
život. Na požádání je správa věznice informuje o stavu a o chování odsouzeného.
(2) Věznice umožňují konat v době pracovního klidu společné náboženské obřady
odsouzených. Účast na náboženských obřadech je dobrovolná. Dobu konání
společných náboženských obřadů vymezí vnitřní řád věznice (§ 18).
Oddíl 11
Péče o dovršení nápravy odsouzených
§ 48a
Úkoly věznic při propouštění odsouzených
Věznice vytvářejí po dobu výkonu trestu předpoklady pro plynulý přechod osob
propuštěných z výkonu trestu do občanského života; přitom úzce spolupracují s
příslušnými orgány státní správy a územní samosprávy, zejména jim poskytují
včas potřebné informace.
§ 49
Úkoly orgánů státní správy a územní samosprávy
Ve spolupráci se zájmovými sdruženími občanů orgány státní správy a územní
samosprávy v rámci své působnosti pečují o vytváření vhodných podmínek pro
dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Zejména jim
jsou nápomocny při zajištění vhodného zaměstnání a ubytování.
§ 50
zrušen
Oddíl 12
Výkon trestu u mladistvých
§ 51
Obecné ustanovení
Pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon trestu u
mladistvých odsouzených ostatních ustanovení tohoto zákona.
§ 52
Účel výkonu trestu
(1) Účelem výkonu trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného
občana, a to též se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a
k prostředí, z něhož pochází. Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým
vedením zajistit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.
(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice zabezpečí její
plnění vyučováním místo výkonu práce.
§ 53
zrušen
§ 54
Vnitřní diferenciace výkonu trestu
Mladiství se rozdělují do kolektivů podle povahových vlastností, pracovních
schopností, druhu a závažnosti spáchaného činu, recidivy a výměry trestu tak, aby
byli odděleni zejména mladiství, u kterých je možnost účinnějšího ovlivnění
nápravně výchovnou činností, mladiství s kladným vztahem k práci a společnosti,
odsouzení za trestné činy spáchané z nedbalosti a trestné činy menší
společenské nebezpečnosti, prvně trestaní mladiství od mladistvých narušených,
odsouzených za zvlášť závažné trestné činy, organizátorů a vedoucích
skupinové trestné činnosti a agresivních mladistvých, a podle možnosti i od těch,
kteří z výkonu trestu předtím uprchli, nebo se o to pokusili.
§ 55
Návštěvy
Mladistvý smí přijímat návštěvy v rozsahu, který se stanoví se zřetelem na
zájem upevnění vztahu mladistvého k rodině, na posilnění výchovného vlivu výkonu
trestu. Návštěvy příbuzných smí přijímat nejméně jednou za týden.
§ 56
Kázeňské tresty
(1) Kázeňskými tresty u mladistvých jsou:
a) důtka,
b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až do dvou měsíců,
c) propadnutí věci,
d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 10 dnů,
e) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 10 dnů,
f) umístění do samovazby až do 10 dnů.
(2) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení je mladistvému dovoleno
číst denní tisk, knihy a jiné publikace.
§ 57
Pracovní výchova
(1) Mladistvým, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady,
se zajišťuje příprava na budoucí povolání, a to i bez souhlasu zákonného
zástupce mladistvého.
(2) Při zařazování mladistvých, kteří dosud nepřekročili 18. rok svého věku, do
práce se přihlíží též k zajištění jejich přípravy na budoucí povolání.
Pracovní podmínky takových mladistvých ve výkonu trestu jsou stejné jako u
ostatních mladistvých pracovníků.
§ 58
Kulturně výchovná práce
Úkolům nápravně výchovné činnosti, vyplývajícím z účelu výkonu trestu u
mladistvých, je třeba přizpůsobit též formy a metody kulturně výchovné práce s
nimi.
§ 59
zrušen
§ 60
zrušen
Oddíl 13
Výkon trestu u některých dalších kategorií odsouzených
§ 61
Obecná ustanovení
Na výkon trestu u dále uvedených kategorií odsouzených se užije ostatních
ustanovení tohoto zákona, pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní. § 61a
zrušen
§ 62
Výkon trestu odsouzených se změněnou pracovní schopností a odsouzených v
důchodovém věku
(1) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně
zohledňují schopnosti, duševní a tělesný stav odsouzených se změněnou pracovní
schopností nebo v důchodovém věku.
(2) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 lze ukládat jen takové kázeňské tresty, které
lze jinak uložit mladistvým.
§ 62a
Výkon trestu u odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzených drogově
závislých a odsouzených s duševní poruchou
(1) Odsouzení, u nichž byla na základě komplexní zprávy doplněné závěrem
odborného lékařského vyšetření shledána duševní porucha nebo závislost
vyžadující specifické přístupy, se podle povahy a závažnosti takové poruchy nebo
závislosti zpravidla zařadí do zvláštních oddělení v rámci jednotlivých typů
věznic.
(2) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně
přihlížejí k nutnosti individuálního přístupu a terapeutického zaměření.
§ 63
Výkon doživotního trestu
(1) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů a vnitřní
diferenciace zásadně přihlížejí k psychickým, fyziologickým a věkovým
zvláštnostem odsouzených a k dalším skutečnostem vyplývajícím z povahy trestu.
(2) Návštěvy, vycházky a výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného
oddělení zásadně probíhají odděleně od ostatních odsouzených.
(3) Je-li vzhledem k předchozím projevům odsouzeného důvodná obava, že by se mohl
chovat násilným způsobem, lze při předvádění odsouzeného použít předváděcí
řetízky, pouta nebo pouta s poutacím opaskem i bez splnění podmínek stanovených
zvláštním předpisem.7a)
§ 63a
Výkon trestu u cizinců
Při umísťování odsouzených cizinců do věznice se podle možnosti postupuje tak,
aby odsouzení stejné národnosti nebo hovořící stejným jazykem spolu mohli
komunikovat, umožní se jim přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají,
případně v závislosti na délce trestu se jim vytvoří vhodné příležitosti pro
výuku českého jazyka.
Oddíl 14
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 64
Postupně uložené dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu
trestu za trest jediný.
§ 65
(1) Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým
zaviněním způsobil, že tyto náklady se nemohly uhradit srážkami z jeho pracovní
odměny (§ 29 odst. 2).
(2) Podle odstavce 1 hradí odsouzený náklady výkonu trestu i po dobu léčebně
preventivní péče, která byla potřebná, protože si úmyslně způsobil nebo jinému
dovolil způsobit mu újmu na zdraví nebo bez závažných důvodů se odmítl podrobit
lékařskému zákroku, ke kterému dal podnět anebo předcházející souhlas. V těchto
případech je odsouzený povinen nahradit i zvýšené náklady ochrany a dopravy do
zdravotnických zařízení.
(3) Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá ředitel věznice. Způsob
určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení a postup při
jejich náhradě upraví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady
nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 1000 Kč; toto omezení
se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem
odsouzeného na povolení obnovy řízení.
§ 66
(1) Výkon rozhodnutí, kterým se uložila povinnost nahradit škodu (§ 32) a
náklady výkonu trestu, náklady ochrany a dopravy a náklady předvedení (§ 65),
uskutečňuje srážkami ze mzdy 8) nebo přikázáním
pohledávky podle zvláštních předpisů ta organizační složka Vězeňské služby,
která pohledávku spravuje.
(2) Podle odstavce 1 se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.9)
§ 67
zrušen
§ 67a
zrušen
§ 68
(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně
uloženy před účinností tohoto zákona.
(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských
trestů uložených před účinností tohoto zákona.
§ 69
Ustanovení § 32 a 33 o odpovědnosti za škodu se užije též na případy, kdy ke
škodě došlo před účinností tohoto zákona, ledaže o náhradě škody již bylo
pravomocně rozhodnuto.
§ 70
zrušen
§ 71
zrušen
§ 72
Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhláškou řád výkonu trestu, v němž stanoví
pravidla diferenciace výkonu trestu v jednotlivých typech věznic a zásady pro
zabezpečení vnitřního pořádku ve věznicích. Ministr spravedlnosti se zmocňuje
dávat souhlas k ověřování nových, od tohoto zákona odchylných metod nápravně
výchovné činnosti, a to pokud uplatnění takových metod znamená pro odsouzené
zmírnění omezení jejich občanských práv.
§ 72a
Během výkonu trestu lze též vykonávat soudem uložené ochranné léčení;
bližší podmínky a způsob výkonu ochranného léčení stanoví ministr spravedlnosti
v dohodě s ministrem zdravotnictví.
§ 73
Zrušuje se zákon č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob;
důchody, které byly podle tohoto zákona nebo dřívějších obdobných předpisů
upraveny, nebo na něž nárok zanikl, popřípadě jejichž výplata byla zastavena v
důsledku odsouzení podle dřívějších předpisů, mohou národní výbory zvýšit,
popřípadě přiznat až do plné zákonné výměry. Jde-li o důchody ze sociálního
zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů,
vykonávají působnost národních výborů uvedenou v předchozí větě orgány
ministerstev obrany a vnitra.
§ 74
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.
2) § 116 občanského
zákoníku.
2a) § 89 odst. 13 trestního
zákona.
3) § 135 odst. 2 písm. a), b), c), f) zákoníku práce.
4) § 97 odst. 1 až 3 zákoníku práce.
5) § 187, 205a a 205b zákoníku práce.
6) § 190 až 203 zákoníku práce.
7) § 204 a 205 zákoníku práce.
7a) § 17 odst. 1 zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o
Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.
8) § 71 až 80 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád).
9) § 152 odst. 1 písm. a) trestního
řádu.