DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí ČR Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 1. února 1995 byla ve Štrasburku přijata Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin.Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 28. dubna 1995. S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a schválil ji podle článku 39 odst. 4 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky. Prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 18. prosince 1997. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dnem 1. února 1998 a pro Českou republiku podle odstavce 2 téhož článku vstoupila v platnost dnem 1. dubna 1998. Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
RÁMCOVÁ ÚMLUVA o ochraně národnostních menšin Členské státy Rady Evropy a ostatní státy, které podepsaly tuto rámcovou
Úmluvu, ODDÍL I Článek 1 Ochrana národnostních menšin a práv a svobod příslušníků těchto menšin tvoří nedílnou část mezinárodní ochrany lidských práv a jako taková spadá do rámce mezinárodní spolupráce. Článek 2 Ustanovení této rámcové Úmluvy jsou prováděna v dobré víře, v duchu porozumění a tolerance a v souladu se zásadami dobrého sousedství, přátelských vztahů a spolupráce mezi státy. Článek 3 1. Každý příslušník národnostní menšiny má právo svobodně si zvolit, zda
chce či nechce být za takového příslušníka považován, a žádná nevýhoda nesmí
vzejít z této volby nebo z výkonu práv s ní spojených.
ODDÍL II Článek 4 1. Strany se zavazují, že příslušníkům národnostních menšin zaručí právo
rovnosti před zákonem a stejné ochrany zákona. V tomto ohledu je jakákoliv
diskriminace založená na příslušnosti k národnostní menšině zakázána. Článek 5 1. Strany se zavazují podporovat podmínky nezbytné pro příslušníky
národnostních menšin k tomu, aby mohli zachovávat a rozvíjet svou kulturu a
uchovávat si základní prvky své identity, zejména své náboženství, jazyk, tradice
a kulturní dědictví. Článek 6 1. Strany podporují duch tolerance a dialog mezi kulturami a přijímají účinná
opatření za účelem podpory vzájemného respektu a porozumění a spolupráce mezi
všemi osobami žijícími na jejich území bez ohledu na jejich etnickou, kulturní,
jazykovou nebo náboženskou identitu, a to zvláště v oblasti vzdělání, kultury a
sdělovacích prostředků. Článek 7 Strany zajistí respektování práva všech příslušníků národnostních menšin na svobodu pokojného shromažďování, svobodu sdružování, svobodu vyjadřování a svobodu myšlení, svědomí a vyznání. Článek 8 Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo vyznávat své náboženství nebo víru a zakládat náboženské instituce, organizace a sdružení. Článek 9 1. Strany se zavazují uznávat, že právo na svobodu vyjadřování každého
příslušníka národnostní menšiny zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a
rozšiřovat informace a myšlenky v menšinovém jazyce bez zasahování veřejné moci a
bez ohledu na hranice. V rámci svého právního řádu strany zajistí, aby
příslušníci národnostních menšin nebyli diskriminováni ve svém přístupu ke
sdělovacím prostředkům. Článek 10 1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má
právo svobodně a bez zasahování užívat svůj menšinový jazyk, a to v soukromí i
na veřejnosti, ústně i písemně. Článek 11 1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má
právo používat své příjmení (jméno po otci) a křestní jména v menšinovém
jazyce a právo na jejich oficiální uznání způsobem určeným jejich právním
řádem. Článek 12 1. Pokud je to vhodné, strany v oblasti vzdělání a výzkumu přijímají opatření
na podporu znalostí kultury, historie, jazyka a náboženství svých národnostních
menšin a většiny. Článek 13 1. V rámci svého vzdělávacího systému strany uznávají, že příslušníci
národnostní menšiny mají právo zakládat a spravovat svá vlastní soukromá
vzdělávací zařízení. Článek 14 1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má
právo učit se svému menšinovému jazyku. Článek 15 Strany vytvářejí podmínky nezbytné pro účinnou účast příslušníků národnostních menšin v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště pak v těch, jež se jich týkají. Článek 16 Strany se zdrží opatření, která mění poměr obyvatel v oblastech obývaných příslušníky národnostních menšin a která mají za cíl omezit práva a svobody vyplývající ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě. Článek 17 1. Strany se zavazují nezasahovat do práva příslušníků národnostních menšin
navazovat a udržovat přes hranice svobodné a pokojné vztahy s osobami zdržujícími
se právoplatně v jiných státech, zvláště s těmi, s nimiž sdílí stejnou
etnickou, kulturní, jazykovou nebo náboženskou identitu nebo společné kulturní
dědictví. Článek 18 1. Strany usilují, pokud je to nezbytné, o uzavírání dvoustranných a
mnohostranných dohod s jinými státy, zvláště se sousedními státy, za účelem
zajištění ochrany příslušníků dotyčných národnostních menšin. Článek 19 Strany se zavazují respektovat a uplatňovat zásady zakotvené v této rámcové Úmluvě, přičemž provádí, pokud je to nezbytné, jen taková omezení nebo výjimky, které jim umožňují mezinárodní právní instrumenty, zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, a to pokud se vztahují k právům a svobodám vyplývajícím ze zmíněných zásad.
ODDÍL III Článek 20 Při výkonu práv a svobod vyplývajících ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě každý příslušník národnostní menšiny respektuje vnitrostátní právní řád a práva ostatních, zejména práva příslušníku většiny nebo jiných národnostních menšin. Článek 21 Nic v této rámcové Úmluvě nesmí být vykládáno tak, jako by zahrnovalo právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se jednání, které je v rozporu se základními zásadami mezinárodního práva, zejména se zásadami svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti států. Článek 22 Nic v této rámcové Úmluvě nesmí být vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo jakékoliv lidské právo nebo základní svobodu, které mohou být zajištěny zákony kterékoliv smluvní strany nebo jakoukoliv jinou dohodou, jíž je tato stranou. Článek 23 Práva a svobody vyplývající ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě, pokud jsou předmětem odpovídajícího ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Protokolů k této Úmluvě, jsou chápány tak, aby byly v souladu s ustanoveními této Úmluvy a Protokolů k ní.
ODDÍL IV Článek 24 1. Sledováním provádění této rámcové Úmluvy smluvními stranami je pověřen
Výbor ministrů Rady Evropy. Článek 25 1. Do jednoho roku po vstupu této rámcové Úmluvy pro příslušnou smluvní stranu
v platnost poskytne tato smluvní strana generálnímu tajemníkovi Rady Evropy úplné
informace o legislativních a dalších opatřeních, která byla přijata k naplnění
zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě. Článek 26 1. Při hodnocení adekvátnosti opatření přijatých stranami k uplatňování
zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě Výboru ministrů pomáhá poradní výbor,
jehož členové jsou uznávanými odborníky v oblasti ochrany národnostních menšin.
ODDÍL V Článek 27 Tato rámcová Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Do doby jejího vstupu v platnost je otevřena k podpisu rovněž kterémukoliv dalšímu státu, který k tomu bude přizván Výborem ministrů. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. Článek 28 1. Tato rámcová Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po
uplynutí období tří měsíců od data, ke kterému dvanáct členských států Rady
Evropy vyjádří souhlas být vázán Úmluvou v souladu s ustanoveními článku 27. Článek 29 1. Po vstupu této rámcové Úmluvy v platnost a po konzultacích se smluvními státy
může Výbor ministrů Rady Evropy na základě rozhodnutí, přijatého většinou
stanovenou v článku 20.d Statutu Rady Evropy, přizvat k přístupu kterýkoliv
nečlenský stát Rady Evropy, který byl přizván k podpisu a ještě tak neučinil, a
kterýkoliv jiný nečlenský stát. Článek 30 1. V době podpisu nebo při ukládání ratifikačních listin nebo listin o
přijetí, schválení nebo přistoupení může kterýkoliv stát specifikovat území,
za jehož nebo za jejichž mezinárodní vztahy je odpovědný, na něž se bude vztahovat
tato rámcová Úmluva. Článek 31 1. Kterákoliv strana může kdykoliv vypovědět tuto rámcovou Úmluvu sdělením
zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Článek 32 Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady, dalším
signatářským státům a každému státu, který přistoupil k této rámcové
Úmluvě: Dáno ve Štrasburku dne 1. února 1995 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy a každému státu, jenž byl přizván k podpisu nebo k přístupu k této rámcové Úmluvě. Dokumentační středisko pro lidská práva Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415 Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083 E-mail: info@lidska-prava.cz 12. 1. 2000
|