Smluvní státy této smlouvy,
připomínajíce ustanovení Charty Organizace spojených národů, podle kterých se
všechny členské státy zavazují podnikat ve spolupráci s touto organizací společné
i samostatné akce k dosažení všeobecného uznání a respektování lidských práv a
základních svobod pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženského
vyznání,
berouce v úvahu Všeobecnou deklaraci lidských práv, která stanoví, že všichni
lidé se narodili jako svobodní a rovnoprávní ve své důstojnosti i právech a že
každý člověk má nárok na veškerá práva a svobody uvedené v této deklaraci bez
jakéhokoliv rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti nebo národnostního
původu,
berouce v úvahu Deklaraci o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům,
ve které Valné shromáždění prohlašuje, že proces osvobozování je nezadržitelný
a nezvratný a že v zájmu lidské důstojnosti, pokroku a spravedlnosti je nezbytné
likvidovat kolonialismus a všechny praktiky segregace a diskriminace, které jsou s ním
spjaty,
připomínajíce, že v souladu s Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem
rasové diskriminace státy odsuzují především rasovou segregaci a apartheid a
zavazují se znemožnit, zakázat a vymýtit všechny praktiky tohoto druhu na územích,
která spadají pod jejich jurisdikci,
připomínajíce, že podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia
některé činy, které mohou být též pokládány za činy apartheidu, jsou zločinem
podle mezinárodního práva,
připomínajíce, že podle Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a
zločinů proti lidskosti jsou "nelidské činy vyplývající z politiky
apartheidu" pokládány za zločiny proti lidskosti,
připomínajíce, že Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo řadu
rezolucí, které odsuzují politiku a praktiky apartheidu jako zločin proti lidskosti,
připomínajíce, že Rada bezpečnosti důrazně upozorňuje, že apartheid, jeho další
stupňování a šíření vážně narušuje a ohrožuje mezinárodní mír a
bezpečnost,
přesvědčeny, že Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu
by umožnila přijmout ještě účinnější mezinárodní i vnitrostátní opatření k
potlačení a trestání zločinu apartheidu,
se dohodly takto:
Čl. I
1. Smluvní státy této úmluvy prohlašují, že apartheid je zločinem proti
lidskosti a že nelidské činy vyplývající z politiky a praktik apartheidu a obdobné
politiky a praktik rasové segregace a diskriminace, které jsou uvedeny v článku II
této úmluvy, jsou zločiny, které jsou v rozporu se zásadami mezinárodního práva,
především s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů a vážně
ohrožují mezinárodní mír a bezpečnost.
2. Smluvní státy této úmluvy prohlašují za zločinné organizace, instituce i
jednotlivce, kteří páchají zločin apartheidu.
Čl. II
Pro účely této úmluvy se pojem "zločin apartheidu", který zahrnuje
obdobnou politiku a praktiky rasové segregace a diskriminace, jaké jsou uplatňovány v
Jižní Africe, vztahuje na následující nelidské činy, páchané s cílem vytvořit a
upevnit nadvládu jedné rasové skupiny osob nad jakoukoliv jinou rasovou skupinou osob a
systematicky tyto osoby utlačovat:
a) zbavení příslušníka nebo příslušníků rasové skupiny nebo skupin práva na
život a svobodu osobnosti:
i) zavražděním příslušníků rasové skupiny nebo skupin;
ii) způsobením vážné tělesné nebo duševní újmy příslušníkům rasové skupiny
nebo skupin, omezením jejich svobody nebo důstojnosti nebo jejich mučením či krutým,
nelidským nebo ponižujícím zacházením či tresty;
iii) svévolným uvězněním a nezákonným žalářováním příslušníků rasové
skupiny nebo skupin;
b) úmyslné vytváření životních podmínek rasové skupině nebo skupinám,
zaměřeným k dosažení její nebo jejich částečné nebo úplné fyzické likvidace;
c) jakákoliv legislativní a jiná opatření, jejichž smyslem je zabránit rasové
skupině nebo skupinám v účasti na politickém, sociálním, ekonomickém a kulturním
životě země a záměrné vytváření podmínek, které znemožňují plný rozvoj
takové skupiny nebo skupin zejména tím, že příslušníci rasové skupiny nebo skupin
jsou zbaveni základních lidských práv a svobod včetně práva na práci, práva
založit povolené odborové organizace, práva na vzdělání, práva výjezdu a návratu
do své země, práva na státní příslušnost, práva na svobodu pohybu a volbu místa
usídlení, práva na svobodu myšlení a projevu a práva na svobodu pokojného
shromažďování a sdružování;
d) jakákoliv opatření včetně legislativních, jejichž smyslem je rozdělovat
obyvatelstvo podle rasy zřizováním oddělených rezervací a ghet pro příslušníky
určité rasové skupiny nebo skupin, zákazem uzavírat smíšená manželství mezi
příslušníky různých rasových skupin, vyvlastňováním půdy, kterou vlastní
rasová skupina nebo skupiny či jejich příslušníci;
e) vykořisťování práce příslušníků rasové skupiny nebo skupin, zejména jejich
nasazením na nucené práce;
f) pronásledování organizací a osob za jejich odpor proti apartheidu odnětím jejich
základních práv a svobod.
Čl. III
Mezinárodní trestní odpovědnost se vztahuje, bez ohledu na motivaci, na
jednotlivce, členy organizací nebo institucí a představitele státu bez zřetele na
to, zda sídlí na území státu, ve kterém došlo ke spáchání činů nebo v
některém jiném státě ve všech případech, kdy:
a) se dopustí, přímo podnítí, zúčastní nebo se spojí s jinými ke spáchání
činů uvedených v článku II této úmluvy;
b) budou přímo navádět, povzbuzovat nebo napomáhat spáchání zločinu apartheidu.
Čl. IV
Smluvní státy této úmluvy se zavazují:
a) přijmout jakákoliv legislativní nebo jiná opatření nezbytná k potlačení,
jakož i k zabránění jakémukoliv povzbuzování ke zločinu apartheidu a obdobné
politice rasové segregace nebo jejím projevům a k potrestání osob, které se
takového zločinu dopustí;
b) přijmout legislativní, soudní a správní opatření ke stíhání, souzení a
trestání osob, v souladu se svou jurisdikcí, které jsou odpovědné za činy uvedené
v článku II této úmluvy, nebo jsou z těchto činů obviněny bez ohledu na to, zda
tyto osoby jsou usídlené na území státu, ve kterém byly činy spáchány, nebo jsou
občany tohoto státu či některého jiného státu, nebo jsou osobami bez státní
příslušnosti.
Čl. V
Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy mohou
být souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu této úmluvy, který
může mít jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo mezinárodním trestním soudem,
který je příslušný pokud jde o ty smluvní státy, které jeho jurisdikci přijaly.
Čl. VI
Smluvní státy této úmluvy se zavazují k dosažení cílů této úmluvy přijmout
a provádět v souladu s Chartou Organizace spojených národů rozhodnutí Rady
bezpečnosti určená k zabránění, potlačení a trestání zločinu apartheidu a
spolupracovat při provádění rozhodnutí přijatých jinými příslušnými orgány
Organizace spojených národů.
Čl. VII
1. Smluvní státy této úmluvy se zavazují předkládat skupině ustavené podle
článku IX pravidelné zprávy o legislativních, soudních, správních nebo jiných
opatřeních, která přijaly a která naplňují ustanovení této úmluvy.
2. Kopie těchto zpráv budou zasílány prostřednictvím generálního tajemníka
Organizace spojených národů Zvláštnímu výboru pro apartheid.
Čl. VIII
Jakýkoli smluvní stát této úmluvy může vyzvat kterýkoliv příslušný orgán
Organizace spojených národů, aby v souladu s Chartou Organizace spojených národů
podnikl podle vlastního uvážení vhodné kroky k zabránění a potlačení zločinu
apartheidu.
Čl. IX
1. Předseda Komise pro lidská práva jmenuje skupinu pro projednávání zpráv
předkládaných smluvními státy podle článku VII, skládající se ze tří členů
Komise pro lidská práva, kteří jsou současně zástupci smluvních států této
úmluvy.
2. Jestliže mezi členy Komise pro lidská práva nebudou zástupci smluvních států
této úmluvy nebo bude-li jich méně než tři, generální tajemník Organizace
spojených národů jmenuje po konzultaci se všemi smluvními státy této úmluvy
zástupce smluvního státu nebo smluvních států, kteří nejsou členy Komise pro
lidská práva, aby se zúčastnili práce skupiny, vytvořené podle odstavce 1 tohoto
článku, až do té doby, kdy do Komise pro lidská práva bude zvolen zástupce
smluvního státu této úmluvy.
3. Tato skupina se může scházet k projednávání zpráv předložených podle článku
VII na dobu nepřesahující pět dnů ať již před zahájením zasedání Komise pro
lidská práva nebo po jeho skončení.
Čl. X
1. Smluvní státy této úmluvy zmocňují Komisi pro lidská práva, aby:
a) požádala orgány Organizace spojených národů, aby při předávání kopie petic
podle článku 15 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace
věnovaly pozornost stížnostem týkajícím se činů, které jsou uvedeny v článku II
této úmluvy;
b) na základě zpráv příslušných orgánů Organizace spojených národů a
pravidelných zpráv smluvních států této úmluvy vypracovala seznam osob,
organizací, institucí a představitelů států, kteří jsou podezřelí z
odpovědnosti za zločiny uvedené v článku II této úmluvy, jakož i těch, proti
kterým smluvní státy této úmluvy již zahájily soudní řízení;
c) vyžádala od příslušných orgánů Organizace spojených národů informace
týkající se opatření, která přijaly orgány odpovědné za správu poručenských a
nesamosprávných území a všech dalších území, na která se vztahuje rezoluce
Valného shromáždění 1514 (XV) ze 14. prosince 1960, pokud jde o osoby podezřelé ze
spáchání zločinů podle článku II této úmluvy, o kterých se má za to, že
podléhají jejich územní a administrativní jurisdikci.
2. Do splnění cílů Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a
národům, která je obsažena v rezoluci Valného shromáždění 1514 (XV), nebudou
ustanovení této úmluvy žádným způsobem omezovat právo předkládat petice,
poskytnuté těmto národům jinými mezinárodními dokumenty nebo Organizací spojených
národů a jejími odbornými organizacemi.
Čl. XI
1. Činy uvedené v článku II této úmluvy nebudou pro účely extradice pokládány
za politické zločiny.
2. Smluvní státy této úmluvy se v těchto případech zavazují vyhovět v souladu s
jejich právním řádem a platnými smlouvami žádostem o extradici.
Čl. XII
Spory mezi smluvními státy týkající se výkladu použití nebo plnění této
úmluvy, které se nevyřeší jednáním, budou na žádost smluvních států, které
jsou stranami sporu, předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru s výjimkou případů,
kdy se strany sporu dohodnou na některém jiném způsobu řešení sporu.
Čl. XIII
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům. Kterýkoliv stát, který
nepodepíše tuto úmluvu před datem jejího vstupu v platnost, může k ní přistoupit.
Čl. XIV
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Přístup k úmluvě se uskuteční uložením listiny o přístupu u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
Čl. XV
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po datu uložení dvacáté listiny
o ratifikaci nebo přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který ratifikuje nebo přistoupí k této úmluvě po datu
uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí tato úmluva
v platnost třicátý den po datu uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o
přístupu.
Čl. XVI
Smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu písemným sdělením generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po
datu, kdy generální tajemník obdrží toto sdělení.
Čl. XVII
1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv požádat o revizi této úmluvy formou
písemného oznámení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne, pokud to bude nutné, o
krocích, které je třeba, pokud jde o takovou žádost, učinit.
Čl. XVIII
Generální tajemník Organizace spojených národů bude informovat všechny státy o
následujících skutečnostech:
a) o podpisech, ratifikacích nebo přístupech podle článku XIII a XIV;
b) o datu vstupu v platnost této úmluvy podle článku XV;
c) o výpovědích podle článku XVI;
d) o oznámeních podle článku XVII.
Čl. XIX
1. Tato úmluva, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské
znění má stejnou platnost, bude uložena v archivech Organizace spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů předá ověřený stejnopis této
úmluvy všem státům.