DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
Úvod U vědomí toho, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím
účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci
stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a
svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich
všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států
samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí. Článek 1 Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.
Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Článek 2 (1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací,
bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka,
náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního
původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 4 Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví
a obchodu s otroky jsou zakázány. Článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo
ponižujícímu zacházení nebo trestu. Článek 6 Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost. Článek 7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona
bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli
diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové
diskriminaci. Článek 8 Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou
ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou
nebo zákonem. Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do
vyhnanství. Článek 10 Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut
nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech,
nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu. Článek 11 (1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného,
dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu
byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. Článek 12 Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do
rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má
právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Článek 13 (1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště
uvnitř určitého státu. Článek 14 (1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v
jiných zemích a požívat tam azylu. Článek 15 (1) Každý má právo na státní příslušnost. Článek 16 (1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli
omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít
sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho
rozvázání stejná práva. Článek 17 (1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. Článek 18 Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo
zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu
projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně
nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a
zachováváním obřadů. Článek 19 Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo
nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo
vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez
ohledu na hranice. Článek 20 (1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování. Článek 21 (1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo
prostřednictvím svobodně volených zástupců. Článek 22 Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení
a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu
s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská,
sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho
osobnosti. Článek 23 (1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na
spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. Článek 24 Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné
vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. Článek 25 (1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to
zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to
zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální
opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti
k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty
výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. Článek 26 (1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné,
alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné.
Technické a odborné vzdělání budiž všeobecně přístupné a rovněž vyšší
vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností. Článek 27 (1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti,
užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích. Článek 28 Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád,
ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny. Článek 29 (1) Každý má povinnosti vůči společnosti, v níž jediné může volně a
plně rozvinout svou osobnost. Článek 30 Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo kterémukoli
státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo
dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo
některé ze svobod v této deklaraci uvedených. Dokumentační středisko pro lidská práva Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415 Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083 E-mail: info@lidska-prava.cz 21. 8. 1999
|