DOKUMENTAČNÍ STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA
32/1955 Sb. Na III. Valném shromáždění Organisace spojených národů byla sjednána Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 8. prosince 1948. Československo učinilo při podpisu úmluvy tyto výhrady: Národní shromáždění projevilo se zmíněnou úmluvou souhlas dne 22. února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluva byla ratifikována presidentem republiky dne 24. října 1950 a ratifikační listiny byly uloženy u generálního tajemníka Organisace spojených národů dne 21. prosince 1950. Při ratifikaci Československo potvrdilo výhrady připojené při podpisu úmluvy. Podle svého článku XIII nabyla tato úmluva účinnosti devadesátým dnem ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, t.j. dnem 12. ledna 1951. Kromě Československa jsou touto úmluvou až dosud vázány tyto státy: Australie (s platností též pro všechna území, za jejichž zahraniční styky Australie jest odpovědna), Belgie (s platností též pro území Belgického Konga a pro poručenská území Ruanda-Urundi), Běloruská sovětská socialistická republika (s výhradami), Brazilie, Bulharsko (s výhradami), Ceylon, Costa Rica, Dánsko, Ecuador, Egypt, El Salvador, Ethiopie, Filipiny (s výhradami), Francie, Guatemala, Haiti, Honduras, Chile, Island, Italie, Izrael, Jordánsko, Jugoslavie, Kambodža, Kanada, Kuba, Laos, Libanon, Liberie, Maďarsko (s výhradami), Mexiko, Monaco, Německá spolková republika, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko (s výhradami), Rumunsko (s výhradami), Řecko, Saudská Arabie, Svaz sovětských socialistických republik (s výhradami), Švédsko, Turecko, Ukrajinská sovětská socialistická republika (s výhradami), Vietnam (jižní). Český překlad Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia se vyhlašuje jako samostatná část Přílohy ke Sbírce zákonů. David v. r.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia Smluvní strany Čl. I Smluvní strany potvrzují, že genocidium, ať spáchané v míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva a zavazují se proto zabraňovati mu a trestati jej. Čl. II V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů,
spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou,
rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: Čl. III Trestné jsou tyto činy: Čl. IV Osoby, páchající genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědné vládní činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé. Čl. V Smluvní strany se zavazují, že učiní ve shodně se svými příslušnými ústavami nutná zákonodárná opatření, aby zajistily účinnost ustanovení této Úmluvy a že zejména stanoví účinné tresty proti osobám, spáchavším genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III. Čl. VI Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který může být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc. Čl. VII Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické. Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv. Čl. VIII Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán Organisace spojených národů, aby v souhlase s ustanoveními Charty Organisace spojených národů učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III. Čl. IX Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy včetně sporů týkajících se odpovědnosti státu za genocidium nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Čl. X Tato Úmluva, jejíž znění anglické, čínské, francouzské, španělské a ruské mají stejnou platnost, bude datována dnem 9. prosince 1948. Čl. XI Tato Úmluva bude do 31. prosince 1949 otevřena k podpisu jménem kteréhokoli
členského státu Organisace spojených národů, jakož i kteréhokoli státu
nečlenského, jež Valné shromáždění pozve k podpisu. Čl. XII Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace spojených národů rozšířit používání této Úmluvy na všechna nebo některá území, za jejichž zahraniční styky odpovídá. Čl. XIII Jakmile bude u generálního tajemníka uloženo prvních dvacet ratifikačních listin
nebo listin o přístupu, sepíše o tom generální tajemník protokol, jehož opis
zašle všem členským státům Organisace spojených národů a státům nečlenským
uvedeným v článku XI. Čl. XV Klesne-li v důsledku výpovědí počet smluvních stran této Úmluvy pod šestnáct, pozbude Úmluva platnosti dnem, kdy poslední výpověď nabude účinnosti. Čl. XVI Žádost o revisi této Úmluvy může kdykoli vznésti kterákoli smluvní strana
písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Čl. XVII Generální tajemník Organizace spojených národů vyrozumí všechny členské
státy Organisace spojených národů a nečlenské státy uvedené v článku XI: Čl. XVIII Originál této Úmluvy bude uložen v archivu Organisace spojených národů. Čl. XIX Tato Úmluva bude v den, kdy nabude účinnosti, zapsána do rejstříku generálním tajemníkem Organisace spojených národů. Dokumentační středisko pro lidská práva Poštovní schránka 70, 149 01 Praha 415 Tel./fax/zázn.: +420 2 22522083 E-mail: info@lidska-prava.cz 14. 7. 1999
|