http://hn.ihned.cz/c1-17494820-stanislav-penc-vecny-potizista-ze-samoty
HN, z domova
PRAHA, 29. 12. 2005
Stanislav Penc: věčný potížista ze samoty
Pro jedny statečný občanský aktivista, kterého nenechá
sebemenší nespravedlnost v klidu, pro druhé sebestředný hysterik.
Pětatřicetiletý Stanislav Penc je už na nejrůznější hodnocení své osoby zvyklý:
stejně jako na konflikty se státní mocí.
Ty začaly už v roce 1988. Jeden z nejmladších členů pražského disentu si své
první trestní stíhání vykoledoval už v osmnácti za distribuci protirežimních
letáků. Jen pár měsíců před pádem komunismu, na jaře 1989, jej režim odsoudil
za to, že spolu s Václavem Havlem během Palachova týdne položil květiny k soše
sv. Václava.
Po listopadu 1989 Penc nakrátko zamířil do politiky - v
pouhých dvaceti má
důležité slovo při sestavování kandidátek
Občanského fóra pro první svobodné
volby v červnu 1990.
Po rozpadu OF v roce 1991 se ale znovu vrací k "občanské
angažovanosti":
postupně zakládá protirasistické Hnutí
občanské solidarity a tolerance,
Dokumentační středisko pro lidská práva,
stává se členem vládní rady pro
lidská
práva. A hlavně: nikdy nechybí na žádné
demonstraci nebo tiskové konferenci,
která se jakkoliv týká lidských
práv.
V roce 1999 opouští Prahu a na samotě v Českém ráji začíná pěstovat kozy,
včely, osly, kočky i ryby. Ani tady ho ale neopouští jeho aktivistická
"posedlost". Na internetu jako první zveřejňuje kompletní seznamy
estébáků Jičínska nebo pořádá výstavy o české minulosti.