Co se událo na českém webu počátkem roku 2009? Pár konců, pár nových začátků a samozřejmě bilancování výsledků. Text je součástí CZIF ročenky za rok 2009.

Červenec 2009

České sociální sítě přicházejí o návštěvníky - Přes nepřesnost Google Trends je jasné, že trendově se nepochybně děje něco podstatného – Facebook je na vzestupu, stejně jako kdysi byl Google. A české sociální sítě ztrácejí návštěvníky – vidět je to i na NetMonitoru datech.

Problém českých sociálních sítí je, že málo reagují na rozvoj sociálních (komunitních) médií a služeb na Internetu. A lidé jsou tam, kde jsou jejich přátelé a kde jim jsou nabízeny nové možnosti – jak se bavit, vzdělávat, komunikovat. Internet se přitom výrazně proměňuje právě prostřednictvím sociálních sítí – zatímco internet „před Facebookem“ byl hlavně o vyhledávání, současný Internet je o sítích kontaktů, sledování dění jejich prostřednictvím a komunikaci s nimi.

Komunitní weby denně navštíví dvě pětiny uživatelů - Podle průzkumu společnosti Mediaresearch z letošního května navštíví komunitní weby (sociální sítě) alespoň jednou denně dvě pětiny internetové populace. Minimálně jednou týdně až tři čtvrtiny lidí využívajících Internet. Nejaktivnější je skupina 15-24 let, téměř polovina jich navštěvuje komunitní weby několikrát denně.

Vlastní profil na některém komunitním webu má vytvořeno 67 procent uživatelů starších 15 let a pouze čtvrtina lidí profil vytvořen nemá a ani o tom v nejbližší době neuvažuje. Přibližně desetina respondentů by si profil vytvořila, ale neví přesně jak.

Ještě jednu podstatnou věc je potřeba zmínit. Na komunitních webech (sociálních sítích) lidé tráví enormní množství času – až desetinásobky toho, co trávili (či tráví) na ostatních webech.

Atlas definitivně umřel - V návštěvnosti českých webů vlastně není nic nového. Dlouho očekávané se stalo skutečností, Atlas.cz se stal součástí Centrum.cz (homepage Atlasu má nyní adresu na centrum.cz, ale zůstala zachována jako samostatná „značka“).

Telefónica O2 zavádí účtování intervalů místo kilobajtů - Co přesně vedlo Telefóniku O2 k zavedení účtování intervalů místo kilobajtů u mobilního Internetu, asi nezjistíte. Co je jisté, je, že byste si měli prověřit, jaký „mobilní Internet“ vlastně používáte – a pokud náhodou patříte do kategorie těch, kteří spadli do účtování pomocí 10minutových intervalů, měli byste rychle přejít na paušální (O2 Internet v mobilu coby nejlevnější varianta za 150 Kč měsíčně). Pokud tak neuděláte, můžete se dočkat účtu až v tisících korun. Stačí obyčejné používání ICQ nebo poštovní klient, který si pravidelně stahuje poštu.

Google v českém vyhledávání zohledňuje polohu uživatele - Výsledky v českém hledání na Google (Google.cz) zohledňují polohu uživatele u některých typů hledaných informací – počasí, program kin, firmy.

Máte-li zbytečných 2958 Euro … - Nikdy nekončící aktivity podvodných katalogů, jen tak lze označit (nejenom) World Business Guide. Před aktivitou tohoto „katalogu firem“ konečně varoval i někdo povolaný, tedy Sdružení na ochranu spotřebitele. A díky tomu se varování dostalo i do médií. „Zdarma“ registrace v tomto katalogu totiž nakonec stojí 2958 Euro. V českém prostředí se podobných katalogů vyskytuje několik.

Nejznámější český příklad je RejstrikFirem.cz a jména Michal Malý a Vladana Petržílková (nyní již také Malá, navíc známá z řady případů doménových spekulací a spamu). Součástí taktiky této „firmy“ je zakládání záznamů v katalogu a poté rozesílání faktur firmám, které si běžně ani žádný zápis v katalogu neobjednaly. Roli zde hraje také ona „bezplatnost“, stejně tak jako postupné proměny firmy, která je provozovatelem. Firmy se mění, lidé zůstávají, je každopádně další vhodná poučka.

Seznam nasadil vyhledávání od Microsoftu - Vyhledávání v zahraničních stránkách na Seznam.cz zajišťuje od konce července Bing.com od Microsoft. Nahradil tak doposud používané vyhledávání od Google. Podle Seznamu jim nový vyhledávací stroj poskytuje více prostoru pro přidání vlastních funkcí.

Srpen 2009

O2 TV roste, v mezích možností a mírně - IP TV služba Telefónica O2 pod názvem O2 TV patří dlouhodobě k výrazně podporovaným službám. V druhém kvartále 2009 se TO2 podařilo pro tuto službu získat 133 tisíc zákazníků.

DSL.CZ hlásí pokles průměrné rychlosti pevného připojení - Komentáře k nízké rychlosti ADSL a problémům s „last mile“ potvrzují nakonec i dlouhodobě statistiky serveru DSL.CZ – průměrná rychlost ADSL se v létě snížila o 2 % (červenec vs. červen) a je 3,85 Mbit/s.

Nejrychlejší Internet v ČR je jednoznačně „kabelovka“. Internet od UPC je v měřeních DSL.cz na průměrné rychlosti 9,16 Mbit/s.

Velký bratr ovládl už i Telefónicu O2 - Černý čtvrtek 13. srpna 2009 měl být spíše pátkem, datum by bylo příznačnější. Telefónica O2 v tento den nasadila blokování „některých“ webových stránek. Přidala se tak k Vodafone (ten si již v roce 2008 naběhl oznámením o blokování „nevhodných“ stránek, které později musel přehodnotit na blokování „jen“ dětské pornografie) i T-Mobile.

Paradoxně to byla Telefónica O2, která v letech uplynulých komentovala blokování u konkurentů poněkud pobaveně a uváděla, že bude raději vzdělávat.

Dle našeho názoru není blokování nevhodného obsahu dostačujícím řešením, říká Veronika Řečníková. Telefónica O2 se tímto krokem odlišuje od svých konkurentů, kteří upřednostňují cestu blokování.

Jenže, 1. srpna se v Provozních podmínkách objevilo něco, co by mělo vyvolat alarmující (minimálně) znepokojení a ostré nesouhlasné reakce:

O2 je oprávněna zamezit šíření dat, které Účastník šíří v rozporu se Všeobecnými podmínkami, Provozními podmínkami, obecně závaznými právními předpisy České republiky nebo s dobrými mravy. O2 je oprávněna zamezit Účastníkovi přístup k internetovým stránkám na určitých serverech sítě Internet s nelegálním obsahem nebo obsahem odporujícím dobrým mravům.

Ano, v rozporu s „dobrými mravy“. Ve výsledku se nasazení blokování „nevhodného obsahu“ u Telefónica O2 projevilo obvyklými blokováním nevinných stránek. A o pár dnů/týdnů později masivním výpadkem konektivity. A otazníky nad smysluplností implementace – TO2 totiž blokaci řeší na úrovni DNS a místo správné IP adresy serveru vrátí IP adresu vlastního serveru informujícího o zamezení přístupu. Ti minimálně zkušení tak tuší, že řešení je v použití vlastních DNS serverů, případně nastavení DNS serverů na OpenDNS.

přístup byl odepřen

Přístup byl odepřen Vaším internetovým poskytovatelem. Toto URL je na seznamu Internet Watch Foundation mezi stránkami, které zobrazují sexuálně zneužívané děti. Takové stránky jsou ve všech státech EU nelegální.

Pokud vás něco takového poskytne a máte jistotu, že doména jistě není semeniště dětského porna, tak si pokaždé přečtěte vyjádření TO2. Můžete jenom kroutit hlavou. Případně změnit operátora:

Od 13. srpna došlo v rámci pilotního provozu k implementaci blacklistů do systému. Z toho důvodu mohlo dojít k dočasnému výpadku celých domén. V současné době je již vše v pořádku. Omlouváme se všem uživatelům, kterých se toto omezení dotklo a prosíme je o pochopení, protože pomáhají dobré věci.

Jak už to tak u blokování chodí, Telefónica O2 si pochopitelně naběhla i v tom, že blokovala weby, kde žádný „EU nelegální“ obsah není. Mezi blokované servery se tak dostal například filehosting hotfile.com – tedy daleko spíš služba, která je trnem v oku hudebním a filmovým vydavatelům.

Z Atlasu už zbyla jenom domovská stránka - A velkou otázkou je, jak dlouho to vydrží. Aktuální (předběžná) čísla ze září totiž ukazují na stále pokračující pokles, který je součástí i konečných čísel z předchozího měsíce.

Skončil Peprnet.cz. Zůstaly dluhy a pachuť - „Lifestylový“ server Peprnet.cz skončil kvůli úpadku poté, co Václav Boura od loňského roku neúspěšně hledal investora. Peprnet.cz byl přitom paradoxně zafinancován státními penězi a od samého počátku byl ostře kritizován.

První tisícovka českých domén s DNSSEC - CZ.NIC ohlásil na počátku srpna překročení hranice 1000 českých domén s DNSSEC, tedy systémem zlepšujících zabezpečení domén proti manipulaci a napadení. A bez zajímavosti není, že v září překročil počet českých domén číslo 600 tisíc.

Pro doplnění – počet .eu domén překonal hranici 3 milionů. Češi mají v pomyslném žebříčku osmé místo (první mají Němci) s 86 tisíci doménami. A pro představu, .com domén je více než 80 milionů.

Celosvětově je nejasné, jak se daří DNSSEC implementovat - .org domény mají například stále „beta“ test a v provozu pár desítek DNSSEC chráněných domén. Největší tld .com a .net možná DNSSEC mají, ale VeriSign hraje mrtvého brouka a čísla nesděluje. A www.dnssec-deployment.org také moc čísly nehýří.

domény a DNSSEC

Internetové aukční weby jsou v oblibě podvodníků - Byla to opravdu jenom otázka času, kdy se chytráci a podvodníci naučí správně využívat aukční weby. V srpnu se objevil jeden z poměrně zajímavých (a větších případů) – 400 tisíc korun podvodně vylákaných lidmi, kteří se nechali nalákat na „nové počítače s vyvolávací cenou 1Kč“. „Leni22“ na Aukro.cz vybírala pochopitelně peníze předem, počítače dodány nebyly.

BSA jde po fontech. Pirátech. Fontů. - BSA (Business Software Aliance) vydala v srpnu upozornění, že „nelegálně používané fonty“ jsou stále problémem. Firma si objedná grafické práce související například se změnou firemní identity. Grafické studio dodá zakázku perfektně zpracovanou, ale již kupujícího neupozorní, že pro dodané písmo je třeba zakoupit licenci. Firma se tak stává majitelem grafiky, která porušuje práva majitelů písem, tvrdí Jan Hlaváč, tiskový mluvčí BSA pro Českou republiku.

Nechme stranou skutečnost, že BSA coby organizace neexistuje a že původní a jediná BSA byla zrušena, aby se vyhnula placení soudem určených peněz. Nechme stranou i to, že BSA v tomto případě je jenom hlásnou troubou těch „členů“, kteří mají něco společného s fonty. Na upozornění, že dochází k nelegálnímu užívání fontů, je samozřejmě pravdivé to, že tomu tak skutečně je. U obrázků i fontů se totiž běžně zdrojem stane „Internet“. A „zlodějům“ vůbec nedochází, že všechno je něčí autorské dílo a bez smlouvy, prokazatelné, ho prostě užívat nemohou.

Nejznámějším falešným profilem na Facebooku se stal Vojtěch Filip - „Vojtěch Filip“ vypadal několik týdnů jako Facebook účet skutečně patřící komunistickému Vojtěchu Filipovi. Informoval o dění ve straně, nijak výrazně. Až do okamžiku, kdy poněkud překročil hranici a začal volat po návratu starých časů. Po bouřlivé reakci uživatelů Facebooku i médií se ukázalo, že nejde o skutečného Vojtěcha Filipa. A učet z Facebooku zmizel.

Vojtěch Filip Všem je jasné, že po listopadu 1989 to dopadlo přesně opačně, než si lidé přáli….

Nový web ČSSD nabídl a nabízí zábavu při vyhledávání - Pokud chcete vědět, co je „totalita“, je dobré se zeptat webu www.csdd.cz – odpovědi se vám dostane rychle a snadno, jde o Dlouhodobý program ČSSD - zkrácená verze. A ačkoliv se tahle hříčka (odpovídající „Google Bombs“ z minulosti) zjistila již v srpnu (a český Internet se hodně bavil), nepodařilo se ČSSD zjednat nápravu. I v říjnu tak „totalita“ poukazuje na dlouhodobý program ČSSD.

Stejnou hříčkou je i zadání „paroubek je“ do vyhledávacího políčka Google. Našeptávač stabilně nabízí dvě možnosti „je prase“ a „je vůl“

Září 2009

Piráti do Sněmovny -

Ano, pokud by české volby dopadly podle ankety na Facebooku, stala by se Česká Pirátská Strana třetí nejsilnější stranou v Parlament. Virtuální volby v podobě aplikace na Facebooku by vůbec Parlament změnila k nepoznání – třetina pro ODS, čtvrtina TOP09, pětina pirátům, desetina ČSD a dvacetina Věci veřejné. Nedostali by se Zelení, komunisté ani lidovci.

Internet oslavil 40 let -

Září přineslo důležité internetové výročí – před 40 lety (přesně 2.září 1969) protekla první data vznikající sítí ARPAnet – ta se stala základem dnešního celosvětového Internetu. Ve skutečnost se ale spíš asi má slavit 29. října – to je datum, kdy se podařilo propojit (na dálku) dva uzly.

Aukro.cz hlásí překonání roku 2008 -

Letošní prodeje přes internetové aukce na Aukro.cz již překonaly počty prodaných předmětů za loňský rok. Do září prodali uživatelé na Aukro.cz 7,3 milionu předmětů, o milion více, než za celý rok 2008. Aukro.cz má 1,3 milionu uživatelů. Obrat firmy loni přesáhl 2,5 miliardy korun, letos za devět měsíců to již byly tři miliardy Kč

Internetová inzerce bude letos stagnovat -

Aktuální odhady OMD hovoří o stagnaci internetové inzerce pro letošní rok, 5% pokles pro rok příští. Celý inzertní koláč se letos zmenší o 25%, příští rok o dalších 14%.

CentralWay investuje do dalších serverů -

Švýcarská investiční skupina CentralWay odkoupila třetinový podíl v projektech HyperMedia a AutoBazar.eu. Předcházející nedávné investice spočívaly ve vstupech do TopRecepty.cz, FDB.CZ a HledejCeny.cz.

T-Mobile přebral část zákazníků Českých Radiokomunikací -

České Radiokomunikace se rozhodly ukončit obsluhu drobnějších zákazníků a tuto část podnikání prodaly T-Mobile. Ponechávají si infrastrukturu se záměrem obsluhovat zde klienty velké. „Maloobchodní“ část Čro představuje až 170 tisíc klientů. T-Mobile tak získá i lepší možnosti v poskytování služeb pevných linek (od Čro v rámci LLU ADSL či WiMax).

Azet.sk zvažuje vstup na český Internet -

Nejnavštěvovanější slovenský portál Azet.sk zvažuje, podle vyjádření generálního ředitele Milana Dubce, vstup na český trh. Azet.sk má na na slovensku denní návštěvnost zhruba 600 tisíc uživatelů (o třetinu více, než konkurenční Zoznam.sk). Měsíčně jej navštíví zhruba 1,7 milionu lidí.

Google chce do pěti let porazit Seznam -

Šéfka české pobočky Google, Taťána le Moigne, v rozhovoru pro iHNed uvádí (alespoň redakce to naznačuje v komentáři k článku), že firma chce být do pěti let i jedničkou na českém trhu.

Tuzemská pobočka internetové společnosti Google získala během tří let působení v Česku více než třetinu trhu internetového vyhledávání. Firmě tak patří druhá pozice za vedoucím Seznamem.cz. Oba vyhledávače používá 64 procent uživatelů.

Zpoplatnění internetového zpravodajství v hledáčku vydavatelů -

Krize a problémy s financováním projektů z inzertních příjmů jsou důvodem úvah vydavatelů o zpoplatnění zpravodajství na Internetu ve světě i v ČR. Podle průzkumu Mediaresearch by podobné zpoplatnění nevadilo 38 % českých uživatelů. Téměř pětiny by byla ochotná platit nejvýše 50 korun měsíčně. Zhruba desetina odmítá model paušálního předplatného.

Jak používají české firmy Twitter? -

Způsob a rozsah používaní mikroblogovací služby Twitter se snažil zjistit průzkum Lupy. Šel na to sice hodně laicky a technologicky, ale některé zajímavé výsledky z průzkumu rozhodně využijete. Twitteru je nejvíce využíván v oblasti podnikání v reklamě (18.8 % firem) a elektronických obchodů (14,5 %). Nejstarší firemní účty na Twitteru patří, očekávatelně, technologickým firmám. Zajímavé je i zjistit, proč vlastně firmy Twitteru používají.

56 % evropské populace používá Internet -

Evropská komise vydala aktuální výsledky výzkumu, který popisuje růst v sektoru IT na území EU. Podle něj více než polovina obyvatelů EU používá Internet, zejména vysokorychlostní. Od roku 2005 vzrostl podíl na 56 % z tehdejších 43 %. Polovina domácností asi 80 % firem má pevné vysokorychlostní připojení. Na druhou stranu – třetina obyvatel EU nikdy nepoužila Internet.

Češi se v průzkumu objevují několikrát – například na 17. místě v tabulce určující procento populace, která používá Internet alespoň jednou týdně (51 %) – na prvním místě je zde Švédsko s 83 %. A také v údajích o stahování hudby a filmů – Češi 19 %, nejvíce Holandsko s necelými 51 %.

Údaje klientů české pojišťovny Uniqa na internetu -

Prostřednictvím nedostatečně zabezpečené internetové aplikace na sjednávání pojištění se na Internet dostaly údaj klientů české pojišťovny Uniqa. Aplikaci bylo možné využít k data miningu údajů prostým generováním rodných čísel – Uniqa tuto aplikace má od třetího dodavatele (KAKTUS Software). Uniqa prý podá trestní oznámení na neznámého pachatele.

Album Klenot od Vypsané fiXy za dobrovolný poplatek -

T-Mobile začal na T-Music nabízet album Klenot od české punkové kapely Vypsaná fiXa za dobrovolný poplatek. Do konce října uživatelé zaplatili 221 129 Kč. V podobném projektu alba kapely Wohnout bylo dobrovolně zaplaceno 257 tisíc korun.

Centrum.cz (konečně) spustilo novou podobu domovské stránky -

Do ostrého provozu se dostala nová podoba hlavní/domovské stránky portálu Centrum.cz. Současně s tím došlo i ke změnám vzhledu v ICQ 6.5 – zmizel branding Atlasu a nový ICQ klient je plně v barvách Centra. Zároveň s tím došlo i k přejmenování na ICQ Centrum.cz a ICQ2GO Centrum.cz.

Atlas.cz už je minulostí, návštěvnost započítána do Centrum.cz -

Červencová data NetMonitoru již neobsahují samostatný Atlas.cz – ten se přesunul pod Centrum.cz (a změnila se i adresa na atlas.centrum.cz) a v NetMonitoru jeho zbytky najdete jenom v podobě samostatně sledované hlavní stránky a samostatných aMap. Na návštěvnosti Centrum.cz se ovšem tato změna nijak neprojevila.

Peníze.cz mění majitele -

Padesát procent společnosti provozující server Peníze.cz získala investiční společnost Clareo, zbylých padesát procent vlastní soukromý investor František Alexa. Ten server odkoupil po selhání dohody s Janem Václavem Čepem a (poněkud mysteriózní) skupinou Dignity. Hodnota transakce se pohybuje okolo osmi milionů korun.

Seznam se chystá zpoplatnit Zboží.cz -

Vlnu nesouhlasných komentářů si vysloužil Seznam.cz po oznámení plánů na zpoplatnění služeb serveru Zbozi.cz – do výsledků vyhledávání by měli totiž být zahrnuti jen obchodníci, kteří budou platit 1Kč za klik na jejich obchod. Neplatící obchodníci uvidí své zboží ve výsledcích jen tehdy, když se nenajde žádné zboží od platících obchodníků. Seznam později vydal prohlášení, že „placený“ seznam je pouze tzv. agregovaný seznam. Standardní vyhledávání prý bude fungovat jako doposud.

Spuštěn projekt Mozilla.cz -

Pavel Franc a Pavel Cvrček (první se stará o lokalizace Mozilla produktů do češtiny, druhý se doposud staral o lokální verze Mozilla webů) spustili web Mozilla.cz – ten je určen příznivcům prohlížeče Firefox, manilového klienta Thunderbird i dalších produktů z projektu Mozilla.

Vltava.cz už není v insolvenčním řízení -

Brněnský krajský soud podle informací z ČTK zastavil insolvenční řízení – provozovatel prý provedl řadu krok, které toto umožnily. Do insolvenčního řízení se společnost dostala v květnu na žádost vlastního vedení.

Firma všem věřitelům při vyhlášení insolvence dlužila zhruba 34 milionů korun, z toho SWS 16,5 milionu a Milestone Partners 6,3 milionu.

Svazky.cz ztratily možnost vyhledávání -

Svazky.cz, provozované aktivistou Stanislavem Pencem, ztratily možnost prohledávat vlastní databázi. Důvodem je, podle Pence, požadavek ÚOOÚ, který se obrátil na hostingovou společnost. Svazky.cz zpřístupnily data z tzv. Evidence Zájmových Osob (EZO) bývalé československé rozvědky – podle ÚOOÚ ale jde o neoprávněné nakládání s osobními údaji.

ZmenPolitiku.cz chce sblížit občany a politiky -

Vytvořit nový komunikační prostor mezi občany a politiky chce nový webový portál Změňpolitiku.cz - návštěvníci mohou komentovat, blogovat a diskutovat o politice nejen mezi sebou, ale i s osobnostmi veřejného života.

Facebook má 1,3 milionů uživatelů z ČR -

Počet „uživatelů udávajících že žijí v ČR“ sociální sítě Facebook.com překročil 1.3 milionu. Na počátku tohoto roku to přitom byla zhruba polovina, před rokem desetina.

Čeští nakladatelé se bouří proti Google Books -

Čeští nakladatelé odmítají postup, jakým společnost Google připravuje svou digitální knihovnu. Říkají, že pokud Google naskenované texty zpřístupní, poruší tím autorská práva evropských autorů. Nakladatelé se spolu s evropskými kolegy obrátili na Evropskou komisi (EK), aby bránila jejich autorská práva. Google slibuje umožnit vlastníkům autorských práv přijímat kompenzaci z online přístupu k jejich dílům

Volby se přenesly na Internet -

Na mladé voliče míří politické strany v letošní předvolební kampani formou i obsahem. Oslovují je především na internetu. Politických hesel jsou plné třeba sociální sítě Facebook a Youtube. Setkávají se tam s různorodým příjetím, zejména v okamžiku, kdy strana nedokáže správně odhadnout míru a příjemci začínají být znechucení.

Mimo zábavných pokusů s falešnými identitami se ovšem objevily i snahy o rozsáhlejší dezinformační kampaně. Provedení naivní a odhalitelnost snadná.

dezinformacni kampan

Snaha o komunikaci na Facebooku paradoxně umožnila i snadné usvědčování ze lží a upozorňování na náhlé změny v chování. Nejvíce klasickým se v tomto ohledu stal veletoč Jiřího Paroubka. Ano, řeč je o okamžiku, kdy Jiří Paroubek nejprve „doufal“ v uskutečnění voleb, aby je o několik málo okamžiků později zcela potopil.

Paroubek3

RRTV nemůže obstát v regulaci Internetu -

(RRTV), která by měla na základě připravovaného zákona dohlížet nad internetovými televizemi, nemá podle provozovatelů tuzemských serverů šanci obstát. Uvádí to týdeník Euro - Kritikům vadí především to, že ministerstvo kultury ani RRTV až dosud neměly s internetem prakticky žádné zkušenosti. Všechna dosavadní setkání s úředníky ohledně připravovaného zákona se týkala vysvětlování, co vše je na webu možné, jak internet funguje a podobně. Bylo to jedno velké školení, řekl týdeníku Euro zdroj, který si nepřál být jmenován.

RRTV se zabývala stránkou pořadu Otázky V.M na Facebooku -

V typicky kocourkovském stylu se RRTV (Rada pro Rozhlasové a Televizní Vysílání) zabývala tím, jestli fanouškovská stránka pořadu Otázky Václava Moravce na sociální síti Facebook není zločinem v podobě skryté reklamy.

Opustila nás Milena Dvorská

23.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Jedna z významných českých hereček ukončila svoji životní dráhu dva dny před Štědrým dnem v 71 letech. Je mně smutno stejně jako všem, co jí měli rádi. Píši tento článeček proto, abych připomněl i jinou stránku jejího života nežli hereckou. Tou je její veřejná statečnost a občanská angažovanost. Milenu Dvorskou jsem poprvé osobně poznal v roce 1989 při oslavě návratu Václava Havla z vězení. Tehdy pro mě byla její přítomnost ve veskrze protirežimním prostředí ukázkou její osobní statečnosti. Na rozdíl od naprosté většiny přítomných měla právě ona co ztratit. Proto mě zaujala natolik, že jsme se v následujícím období stali osobními přáteli. Po listopadové revoluci a nástupu dravého tržního hospodářství, kuponové a jiné privatizace a vytváření pocitu vítězství z nově zvolené cesty se Milena i navzdory většinového latentního rasismu a xenofobie připojila k občanské iniciativě HOST - Hnutí občanské solidarity a tolerance, která na začátku 90 let začala upozorňovat na rasismus a násilí ve společnosti. Vzpomínám si na aktivitu protestující proti zavírání lidí za odepření vojenské služby a její procítěné vystoupení v televizi na toto téma. Stejně tak na podporu alternativních kulturních aktivit. Kdyby alespoň část veřejně známých lidí během svého života nemyslela jen na sebe a zájmy svých soukmenovců a angažovali se ve veřejném prostoru tak jako Milena Dvorská bylo by nám všem mnohem lépe. Mileno děkuji za vše.

Je Pavel Žáček žábou na prameni?

22.12.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V 51. čísle týdeníku Euro vydaném 21.12.2009 je popisován vztah Pavla Žáčka ke komunistické líhni SSM a jeho kontaktu s StB.

Když k tomu přidáme fakt, že Ústav za skoro tři roky činnosti pod Žáčkovým vedením nepředal žádné podklady pro případný právní postih konkrétních viníků. Dále prokazatelně utajuje informace, ve veřejných vystoupeních systematicky lže, plýtvá penězi a dobrým jménem jinak potřebné instituce, je na místě se ptát, jestli je vůbec takový ředitel, který ještě navíc neprošel žádným výběrovým řízením, muž na pravém místě. Špatnou personální politikou a plánovaným omezením vydavatelské, výstavní a badatelské činnosti v příštím roce jasně Žáček ukazuje, že nejde o pravdivý obraz minulosti a poučení z něho předané mladší generaci, ale o osobní prebendy sobě a hrstce kamarádů. Je to degradace a pohrdání práce většiny zaměstnanců Ústavu a Archivů.

Brigádní referent Žáček

Co si počít s Ústavem pro studium totalitních režimů

HISTORIE

Dne 12. listopadu přišli za Joskou Skalníkem pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a natočili s ním vzpomínky na vznik Občanského fóra a jeho plakátu Havel na Hrad. O jeho agentství se s ním však nebavili. O den později za ním přišla reportérka Reflexu kvůli rozhovoru o Občanském fóru. A sdělila mu, že má dokument, z něhož vyplývá, že se 20. listopadu 1989 sešel s příslušníkem StB. Následně vyšel 16. listopadu na iDnes článek Jiřího Šťastného, v němž se o Josku Skalníkovi zmiňuje jako o agentovi StB. Tentýž den ÚSTR oznámil, že 18. listopadu vydává knihu Občanské fórum, den první, v níž se o Skalníkovi píše jako o agentovi StB.

Faktem je, že se Skalníka na jeho činnost agenta z ústavu nikdo nezeptal. Tato nedávná aféra vyvolala vznik petice iniciované Stanislavem Pencem a nazvané Dějiny nejsou pouze dokumenty StB, která se Skalníka zastává. Tím se opět upřela pozornost na zmiňovaný ústav. O zasvěcený pohled jsme požádali spolupracovníka týdeníku EURO Jana Schneidra, který se touto problematikou systematicky zabývá. Práce, ba sama existence Ústavu pro studium totalitních režimů polarizuje veřejnost. Některé výhrady k této instituci jsme publikovali již v době jejího vzniku (EURO 17/2007). Zkusme s odstupem času stručně zrekapitulovat, proč vlastně ÚSTR vznikl, co má dělat a jak svou práci podává. Prizmatem kritérií a postupů uplatňovaných tímto ústavem se nakonec podívejme i na jeho ředitele.

POCHYBNÉ PŘEDPOKLADY

Vytvoření ústavu bylo vítězstvím pojetí dějin, před nímž varoval George Orwell. Zákonem byly soustředěny zpravodajské archivy, vytvořen ÚSTR k jejich prezentaci a rámcově stanovena i konkrétní interpretace dějin! Práce expertů ústavu je založena na dokumentech Státní bezpečnosti – která je však, když se to hodí, týmiž „experty“ prohlašována za ďáblovo lejno. Některé dokumenty pochopitelně již nejsou k nalezení. Jiné jsou naopak dokonce medializovány, často podle politických potřeb doby. Příklady jsou známy: zveřejnění seznamu příslušníků rozvědky, kauzy Kundera, Gott, Tošovský, Neckář, Bohdalová, Hlaváček, Ploc a jiné.

Druhou kritickou okolností v rodném listu ústavu je scestné pojetí „vyrovnávání se s minulostí“. Očistu zástupně za národ rituálně provádí jakési lustrační kněžstvo – a občas nějakou oběť předhodí davu. Novodobí inkvizitoři nepostrádají pocit výlučnosti. Jejich posláním je boj s temnými silami. Pomalu, ale jistě tak začínají splývat se studovanou (revolučně totalitární) matérií.

JAK SE MĚNILA LEGISLATIVA

ÚSTR má podle dikce zákona především „zkoumat a nestranně hodnotit“ a „analyzovat“ v předmětném období „zločinnou činnost Komunistické strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její ideologii“. V této souvislosti bude výhodou citovat ze stanov Socialistického svazu mládeže (SSM): „SSM je ... blízkým spolubojovníkem KSČ. ... SSM rozvíjí svoji činnost pod vedením KSČ – vedoucí síly naší společnosti. Vychází z programu a cílů KSČ...“ a tak dále. K SSM se totiž ještě vrátíme.

Původně zamýšlenou pouze „pamětní roli“ ústavu poslanci změnili na studijní, zaměřenou na totalitní režimy. ÚSTR by tedy měl studovat všechny aspekty vzniku a praxe ne jednoho (komunismu), ani dvou (plus nacismu), ale totalitních režimů obecně. To nutně zahrnuje studium totalitních prvků a tendencí, a to i u režimů demokratických. Diskutovanou tezí by mohlo být, že totalitní prvky jsou všudypřítomné. Režimy je do jisté míry asi musejí mít, jinak by nepřežily. Musejí je však kontrolovat, jinak by nezůstaly demokratické. Jak je však účinně držet pod kontrolou, aby se to na společnosti příliš nepodepsalo? Jako se to stalo právě ÚSTR...

DĚJINY NEJSOU POUZE DOKUMENTY STB

Takto nazvaná petice Stanislava Pence byla vyvolána publikací ústavu týkající se vzniku Občanského fóra v listopadu 1989. V ní byl bývalý místopředseda Jazzové sekce Joska Skalník dehonestován jako agent StB, aniž by dostal šanci se k tomu vyjádřit (třeba v poznámce pod čarou). ÚSTR dokonce na toto odhalení média ještě v předstihu upozornil. Brzy nato však ředitel ústavu Pavel Žáček zařadil zpátečku a prohlásil, že jde o záležitost – vzhledem k záměru publikace – marginální. Korunu všemu nasadilo sdělení, že Josku Skalníkovi byly následně předloženy materiály, v nichž je zmiňován. Tyto materiály však byly vyhledány až poté, co aféra vypukla. To znamená, že v době vzniku publikace je odborníci nestudovali, takže Skalník byl uveden skutečně bez znalosti kontextu a bez interview. Bohudík tato odporná praxe narazila.

Jsou „historici“, kteří se s bádáním opravdu moc nepářou. Například Prokop Tomek vydal knihu Okres na východě 1960–1989, v níž se údajně snažil popsat různé aspekty činnosti Státní bezpečnosti vůči občanům havlíčkobrodského okresu. Výsledkem je publikace, v níž pouze okomentoval to, co v archivech náhodou ponechala StB. Nic víc. Nemluvil snad s žádným z žijících pamětníků. „Tak to bychom museli obíhat všechny ty aktéry a ptát se jich,“ reaguje na výhrady „historik“ Žáček.

K ČEMU MÁ ÚSTAV SLOUŽIT

Položili jsme si kdysi otázku, zda má ÚSTR vzniknout a čemu má sloužit – zda ke smíření, nebo k permanentní studené občanské válce. To druhé bylo správně – jak ukázala praxe. Oslyšen bohužel zůstal názor Václava Klause, že se zkoumáním minulosti se to má jako se zpětným zrcátkem v autě: musí být, ale ne větší než čelní sklo.

Abychom správně porozuměli jistým rozdílům: ÚSTR zveřejnil jakési materiály se jmény kmenových zpravodajců a osob, které šmahem označil za spolupracovníky Státní bezpečnosti. Lze namítnout, že Stanislav Penc před časem publikoval seznam ještě obsáhlejší. Jenže na rozdíl od ústavu se Penc nedopustil žádné dehonestace. Zveřejnil vlastně rejstřík osob, o něž se StB dále nespecifikovaným způsobem zajímala, doplněný odkazy na konkrétní archiválie. Proti tomu nelze z lidského hlediska nic namítat, a z badatelského dokonce naopak.

Mnoho komentářů se již intuitivně dotklo tušeného velkého problému: když už ÚSTR takto zásobuje média, škodí všem alespoň rovnoměrně? Zde je zakopaný pes. Žáček se nestará, „kde ty lidi dělaj dneska“, jak arogantně reagoval na otázku, zda ho zajímají případné problémy lidí z jím publikovaných seznamů kádrových příslušníků civilní rozvědky. Mohli bychom právem předpokládat, že zveřejní též personální sestavu vojenské rozvědky, známé za předchozího režimu pod názvem Zpravodajská služba Generálního štábu. Jestli tak neučinil a učinit nehodlá, může to vyvolávat řadu podezření. Může být, že pracuje v její prospěch? Se všemi důsledky z toho plynoucími? Nebo jen pomáhá destruovat civilní rozvědku v boji zpravodajských složek státu o rozpočtové prostředky? Znejistit její osazenstvo, poškodit jeho morálku? Obě varianty však znamenají státobezpečnostní riziko!

ZIFČÁK A SSM

ÚSTR na svých internetových stránkách kvantifikuje svoji činnost. Můžeme se dočíst počty stran, publikací, konferencí. Nás však dvacet let po cereport lospolečenské změně zajímá, co vlastně ústav vybádal. Například o roli příslušníka StB Ludvíka Zifčáka? Na svých webových stránkách totiž dosud uvádí, že po brutálním potlačení demonstrace na Národní třídě sehrál dosud nepříliš objasněnou roli „mrtvého studenta“. Nepokládá Zifčákovu úlohu za důležitou k objasnění tehdejších událostí a k vyvrácení „listopadových“ mýtů? ÚSTR se podle vyjádření svého mluvčího Zifčákovou rolí zabývá. Máme prý sledovat odborné výstupy. Otázkou je, jestli se jich dočkáme dříve, než sejdeme věkem.

A jak se ÚSTR věnuje roli vrcholových orgánů SSM v průběhu roku 1989? Je možné se seznámit s výsledky bádání o činnosti tohoto – podle citovaných stanov – „blízkého spolubojovníka KSČ“? Nakolik mají odborníci z ústavu prostudovánu roli SSM v majetkové transformaci jednoho režimu do druhého? Mluvčí ústavu na tuto otázku nemá jinou odpověď než upozornění, že „zde máme pluralitní prostředí, tj. kromě ústavu existují v ČR i další instituce (např. ÚSD, ÚDV), které se zcela jistě tématy, o něž máte zájem, zabývají. Obraťte se také na ně, třeba vás jejich pracovní výsledky uspokojí“. Nojo, ale bezpečnostní archivy má pod palcem ÚSTR.

ŽÁČEK SE NECHCE BAVIT

Můžeme se však tázat dále: Má ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček bezpečnostní prověrku – a jestli ano, na jaký stupeň? Zastával za minulého režimu nějakou funkci v SSM? Jestli ano, necítí se být ve střetu zájmů? Mluvčí ústavu odpovídá: „Jak jistě dobře víte, ÚSTR nepracuje s utajovanými informacemi, a proto žádný z jeho zaměstnanců bezpečnostní prověrku nepotřebuje. S podrobnostmi o bezpečnostních rizicích řešených v rámci zákona č. 41/2005 Sb. se obraťte na kompetenta, tj. Národní bezpečnostní úřad.“ O Žáčkově svazácké minulosti ani čárka.

Právě Žáček ovšem silně ovlivnil podobu vznikajícího ústavu a řídí jeho současnou činnost. Jak jsme již uvedli, ÚSTR namísto studia totalitních režimů preferuje šťárání v minulosti různých osob, a to pouze na základě různě důvěryhodných dokumentů, bez interview s těmito osobami. Pan ředitel se tedy nemůže divit pokusu o drobnou sondu do jeho minulosti. Interview i odpověď na naše otázky odmítl, takže si musíme vypomoci jinak. Nejlépe tím, co o sobě sám napsal v knize Sto studentských revolucí (1999).

ŽÁČEK A SSM

Připomeňme, že Žáček byl studentem Fakulty žurnalistiky UK a přijat ke studiu byl – nepochybně s dobrým kádrovým profilem – v době komunistické totality. Ve zmíněné knize píše: „Členové SSM si v prvních svobodných volbách na téhle fakultě měli ‚svobodně‘ zvolit školní výbor SSM. ... Nicméně, fakultní výbor se změnil, něco se začalo dít, nebyl tam, myslím, nikdo z minulé doby přežívačů. Já jsem dostal tu nejblbější funkci, jaká tam byla, brigádního referenta.“ (str. 844–845) Svědectví se s největší pravděpodobností týká podzimu roku 1988 (sám Žáček to v knize neuvádí přesně).

Jak se brigádní referent Žáček podílel na činnosti totalitního dohledu nad tiskovými aktivitami vysokoškolských studentů (kde StB stačilo mít jednoho jediného konfidenta, aby věděla všechno), z něhož se mávnutím kouzelného listopadového proutku stala demokratická organizační struktura (stejná závorka)?

„...do tohodle všeho tehdy také vzniklo Studentské tiskové a informační středisko (STIS), které podchycovalo snahy všech redaktorů studentských časopisů. Ukázalo se to jako výborný nápad. Studenti se každý den informovali o situaci na té které fakultě, získali pod patronací městské vysokoškolské rady SSM legální platformu k diskusi a hlavně postupně ztráceli strach. Ač mě zpočátku šéf střediska Martin Mejstřík bral spíše za blázna, za potrhlíka, stal jsem se, tuším že s Monikou Pajerovou, místopředsedou. Sešel se tam děsný konglomerát lidí, který, i když tam taky byla ve vzduchu občas cítit jakási nedůvěra, vytvářel každý čtvrtek U Bílého koníčka zvláštní povzbudivou atmosféru. Tím vším prolínal STIS, který prorážel informační bariéru, vytvářel jakousi organizační strukturu, která se posléze na jedničku osvědčila v prvních dnech po 17. listopadu...“ (str. 845–846)

ŽÁČEK A STB

I o tom, jak si ve svých aktivitách počínal, referuje sám Žáček. „Právě Venca (Bartuška) nám ‚zkušeně‘ radil, že kdyby něco, tak (na výslechu na StB) řekněte, že nechceš být konfident, a oni se toho slova konfident zaleknou a už se o tebe nebudou zajímat. Já jim to tam opakoval asi pětkrát a pořád nic.“ (str. 847)

„V Bartolomějské jsem si to zavařil především tím, že se ‚nějak‘ řeč stočila k Protu (studentský časopis ‚Proto‘, jehož byl Žáček šéfredaktorem) a já se jich ptal, zda mají poslední číslo, protože jsem si myslel, že ho mají. Řekli, že ne, ale stejně už ho asi měli. Domníval jsem se, že nebude nic proti ničemu, když jim ho nechám, ‚když půjdu kolem‘. Pak jsem vypadl, oddechl jsem si, ale říkal jsem si, sliby se mají plnit, tak jsem přišel asi za týden na vrátnici a říkal jsem tomu dozorčímu, že tady mám nějaký časopis a kde ho mám nechat, že to je na jméno Šrámek.“ (str. 848)

„Prohlašuji, že jsem nikomu žádné informace a materiály OF nepředal,“ uvedl nedávno výtvarník Joska Skalník. Jak vidno, takové prohlášení ředitel Pavel Žáček učinit nemohl.

Z toho všeho se dá usuzovat, že ředitel Pavel Žáček zřetelně osvědčoval své uvědomění ve svazácké funkci. A protože na ni mohla navazovat kandidatura na členství v KSČ, bylo nutno ověřovat, zda se to vše děje upřímně a bez postranních úmyslů. Na to dohlížely bdělým okem shodou okolností mimo jiné právě orgány, jejichž archivy se Žáček tak nějak přirozeně začal po převratu zabývat. A tak Impérium bylo schopno uštědřit úder Jazzové sekci ještě i po dvaceti letech!

***

Novodobí inkvizitoři nepostrádají pocit výlučnosti. Jejich posláním je boj s temnými silami. Pomalu, ale jistě tak začínají splývat se studovanou matérií. Co vlastně ústav vybádal? Například o roli příslušníka StB Ludvíka Zifčáka? Dá se usuzovat, že ředitel Pavel Žáček zřetelně osvědčoval své uvědomění ve svazácké funkci

JAN SCHNEIDER, spolupracovník redakce Euro

Vyšlo v 51 čísle 21.12.2009

Brigádní referent Žáček

21.12.2009 Euro

JAN SCHNEIDER

Co si počít s Ústavem pro studium totalitních režimů

HISTORIE

POCHYBNÉ PŘEDPOKLADY

JAK SE MĚNILA LEGISLATIVA

DĚJINY NEJSOU POUZE DOKUMENTY STB

K ČEMU MÁ ÚSTAV SLOUŽIT

ZIFČÁK A SSM

ŽÁČEK SE NECHCE BAVIT

ŽÁČEK A SSM

ŽÁČEK A STB

„Prohlašuji, že jsem nikomu žádné informace a materiály OF nepředal,“ uvedl nedávno výtvarník Joska Skalník. Jak vidno, takové prohlášení ředitel Pavel Žáček učinit nemohl.

***

Jména příslušníků Stb na stránkách svazky.cz

18.12.2009

ČT 2

Zprávy - Ostrava

Eva LANKOČÍ, redaktorka

--------------------

Jména 13,5 tisíc příslušníků komunistické Státní bezpečnosti zveřejnil na internetových stránkách svazky.cz aktivista Stanislav Penc. Kromě jmen seznamy obsahují i hodnost, datum narození a služební číslo.

Politika

18.12.2009

Euro 24

? Pražský radní Petr Štěpánek (SZ) následoval Markétu Reedovou a rezignoval. Na uvolněná místa byli dosazeni Ondřej Pecha a Štěpán Šlosár (oba ODS). Dosavadní radní Milan Richter, jehož kariéru provázely např. protesty části divadelníků kvůli grantovému systému, se stal náměstkem primátora. (LN/3) ? Evropský soud rozhodl, že 4letý trest vězení pro komunistického funkcionáře Karla Hoffmanna (85) za vypnutí rozhlasu v srpnu 1968 byl spravedlivý. Za mřížemi kvůli špatnému zdraví byl 25 dnů. (LN/3) ? Aktivista Stanislav Penc na internetu zveřejnil seznamy přibližně 13 500 kmenových zaměstnanců StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. (ČT24) ? Do čela kabinetu eurokomisaře Štefana Füleho se posadí expert na unijní politiku Simon Mordue z Velké Británie. Potvrdily to 2 zdroje z EK. Kandidát na komisaře pro rozšíření si vybral svého spolupracovníka z řad bruselského úřednictva. (E24) ? STEM: ČSSD mírně posiluje a s 28,7 % v prosincovém průzkumu vede před ODS s 22,5 % voličských preferencí. Komunisté mají 10,9 %, TOP 09 podporuje 8,3 % a lidovce 5,7 % lidí. Podle CVVM má ČSSD 23 %, ODS 16 %. Do sněmovny by se dostaly ještě TOP 09 a KSČM, těsně pod 5 % skončily SZ a Věci veřejné, až za nimi se 4 % KDU-ČSL. (LN/3) ? Belgický týdeník The Bulletin ocenil prezidenta Václava Klause jako osobnost roku v unii. Klaus prý dal lekci Sarkozymu i Merkelové. (MFD/A2) ? Policie navrhla obžalovat 4 muže, které podezírá ze srpnového útoku na Mirka Topolánka v Hustopečích. Údajného objednavatele útoku policisté nenašli. O tom, zda čtveřice stane před soudem, rozhodne břeclavské státní zastupitelství. (LN/3) ? Do civilu v nejbližších týdnech odejde 6 z 33 generálů AČR. Emil Pupiš, Libor Krejcar a Miroslav Bálint odcházejí do důchodu. Konec jejich kariéry nesouvisí s extremistickými projevy vojáků. (P/2) ? Miloš Zeman zaregistroval Stranu práv občanů. Přípravnému výboru, jehož je členem, předložil pracovní verzi návrhu programového prohlášení. (P/2) ? Silvio Berlusconi, kterého v neděli poranil psychicky

narušený muž, byl propuštěn s ovázanou tváří a nosem z nemocnice. Čeká ho plastika. (HN/8)

Seznam příslušníků StB je na internetu

18.12.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc včera na internetové adrese www.svazky. cz zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců předlistopadové Státní bezpečnosti (StB). Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru.

Koho si platila StB? Penc dal seznamy na web

17.12.2009

aktualne.cz

ČTK

Zaměstnanců bylo podle aktivisty asi 13,5 tisíce

Milkovice - Aktivista Stanislav Penc dnes na svém webu Svazky.cz zveřejnil seznamy zhruba třinácti a půl tisíce kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti.

Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989.

Seznamy podle Pence vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil.

Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. "Kniha ale měla náklad pouhých 200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví."

Dohledejte si je, vybízí Penc

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí hodnost, jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu.

Například podle čísla průkazu si může každý v Archivu bezpečnostních složek na Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat osobní spis dotyčného příslušníka StB.

"Dvacet let se o tom hovoří, ale dosud jsme jména těch, co byli strůjci špiclování, neznali," řekl Penc. Tvrdí, že dosud na ministerstvu vnitra a u policie pracuje nejméně sedm set příslušníků StB uvedených v těchto dokumentech.

Podle aktivisty měl seznamy zveřejnit Ústav pro studium totalitních režimů. Dnešní zveřejnění by podle něj mělo ústav motivovat k tomu, aby tak učinil.

Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické strany v Československu se podle něj odhaduje na 85 tisíc.

Obavu, že by se zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon uvádí, že archiválie a materiály vzniklé z činnosti Státní bezpečnosti nemají ochranu osobních dat, což znamená, že se mohou takto dostat na veřejnost.

Penc na webu svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se StB zajímala.

Kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však stránka později nefungovala. Penc databázi znovu zpřístupnil na konci listopadu.

Zaměstnanci StB

17.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Na stránkách www.svazky.cz je nyní zveřejněn alespoň částečný seznam zaměstnanců StB. I přestože je StB obecně i zákonem považována za zločineckou organizaci, stát ani 20.let po revoluci nezveřejnil ani částečně seznam zaměstnanců StB. Jako první část uvádíme seznam příslušníků StB, kteří byli uvedeni v příloze tajného rozkazu ministra vnitra Richarda Sachera, který 15.2.1990 StB zrušil. Vyšlo v knize Bořivoje Čelovského „Slova do větru“ vydané v roce 2006 v nakladatelství Tilia.

Z 13 500 příslušníků StB, kteří byli ve službě na konci roku 1989, jen určitá část dostala výpověď bez náhrady. Dodnes se odhaduje, že na Ministerstvu vnitra a u Policie ČR pracuje nejméně 700 z nich.Jen na odstupném vyplatil stát 82 mil Kč.

MÉDIA: Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

17.12.2009

ceska-media.cz

ČTK, (mai)

Milkovice (Jičínsko) - Aktivista Stanislav Penc dnes na internetové adrese www.svazky.cz zveřejnil seznamy zhruba 13.500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB). Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. ČTK to řekl Penc.

Seznamy podle něj vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. "Kniha ale měla náklad pouhých 200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví," řekl Penc.

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí hodnost, jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu. Například podle čísla průkazu si podle Pence může každý v Archivu bezpečnostních složek na Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat osobní spis dotyčného příslušníka StB.

Penc zveřejnil na internetu seznam 13.500 zaměstnanců StB

17.12.2009

ceskenoviny.

ČTK

Milkovice (Jičínsko) - Aktivista Stanislav Penc dnes na internetu veřejnil seznamy zhruba 13.500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB). Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989. ČTK to řekl Penc. Seznamy (na adrese www.svazky.cz) podle něj vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. "Kniha ale měla náklad pouhých 200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví," řekl Penc.

Penc tvrdí, že dosud s výjimkou Čelovského knihy a jeho webu nikde jinde seznamy kmenových příslušníků StB zveřejněny nebyly. "Dvacet let se o tom hovoří, ale dosud jsme jména těch, co byli strůjci špiclování, neznali," řekl Penc. Tvrdí, že dosud na ministerstvu vnitra a u policie pracuje nejméně 700 příslušníků StB uvedených v dnes zveřejněných seznamech.

Podle Pence měl seznamy zveřejnit Ústav pro studium totalitních režimů. Dnešní zveřejnění by podle něj mělo ústav motivovat k tomu, aby zveřejnil kompletní seznamy příslušníků Státní bezpečnosti. Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické strany v Československu se podle něj odhaduje na 85.000.

Obavu, že by se zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon uvádí, že archiválie a materiály vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, což znamená, že mohou být zveřejněny.

Penc na webu svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi zhruba 770.000 lidí, o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však později nefungovala. Opět Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu. Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat.

I v případě v červenci zveřejněné databáze Penc kritizoval Ústav pro studium totalitních režimů. Nezveřejnění databáze ústavem označil za selhání jeho ředitele Pavla Žáčka. Později Penc inicioval petici požadující Žáčkovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Žáčkovi příznivci dali naopak podnět k petici na podporu ústavu. Ústav podporuje řada historiků i disidentů.

Penc dal na internet seznam 13 500 zaměstnanců StB

17.12.2009

ČT24

Milkovice (Jičínsko) - Aktivista Stanislav Penc dnes na internetu zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB), kteří byli ve službě ke konci roku 1989. Seznamy podle Pence vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil.

Penc připomněl, že seznamy vyšly už v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru: "Kniha ale měla náklad pouhých 200 výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví."

Naskenované seznamy u každého příslušníka StB uvádějí hodnost, jméno bez diakritiky, datum narození a číslo služebního průkazu. Například podle čísla průkazu si může každý občan v Archivu bezpečnostních složek na Ústavu pro studium totalitních režimů nechat dohledat osobní spis dotyčného příslušníka StB.

Zveřejněné seznamy jmen pracovníků StB

17.12.2009

ČT 24

22:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Jména 13,5 tisíc příslušníků komunistické státní bezpečnosti zveřejnil na internetových stránkách svazky.cz aktivista Stanislav Penc. Kromě jmen seznamy obsahují i hodnost, datum narození a služební číslo.

redaktor

--------------------

Seznam, který Stanislav Penc zveřejnil, je rozkaz někdejšího ministra vnitra Richarda Sachra, kterým 15. února roku 90 zrušil část Státní bezpečnosti a 13 500 jejich příslušníků postavil mimo službu.

Stanislav PENC

--------------------

Seznam pracovníků Státní bezpečnosti je skutečně seznam lidí, který se zla dopouštěli a páchali ho a který můžou za všechny ty zničený osudy.

redaktor

--------------------

Zveřejněný seznam ale neobsahuje jména všech příslušníku StB. Podle Pence jich mohlo být kolem 80 tisíc. Část z nich už navíc z StB odešla před vydáním Sachrova rozkazu.

Petr BLAŽEK, historik

--------------------

Není tam samozřejmě rozvědka, vojenská kontrarozvědka, správa zpravodajské techniky, správa sledování.

redaktor

--------------------

Seznam se neobjevil na veřejnosti úplně poprvé. Před několika lety ho zveřejnil v knize Bořivoj Čelovský.

Stanislav PENC

--------------------

Ten seznam je přímo xerokopie z tý knížky pana Čelovského.

redaktor

--------------------

Penc na Internetu před časem zveřejnil i takzvanou evidenci zájmových osob StB. Kvůli sporům o osobní údaje, stránky několik měsíců nefungovaly. Teď jména lidí, o které se StB zajímala, visí i na výstavě v Galerii Dox.

Novela zákona o drogách počítá s mírnějšími tresty

17.12.2009

TV Nova

19:30 Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------

Lidem, kteří se v minulosti dostali kvůli užívání nebo držení drog mimo zákon a byli odsouzeni, teď svitla naděje. Od nového roku mají šanci, že jim trest bude zmírněn nebo ho budou úplně zproštěni. Podle ministryně spravedlnosti to umožní novela zákona, která přesně určuje limity pro držení drog.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

--------------------

Neznamená to automatickou amnestii. Ten, kdo byl odsouzen za takové množství drogy, které ale už od ledna nebude trestným činem, má šanci vyhrát.

Daniela KOVÁŘOVÁ, ministryně spravedlnosti

--------------------

Dovedla bych si představit, že osoba, která byla v minulosti odsouzena za trestný čin držení omamných látek, by po novém roce požádala o obnovu řízení a že v takovém případě by jí mohl být uložen mírnější trest anebo že by dokonce mohlo být trestní stíhání zastaveno.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

--------------------

Kolik lidí by se mohlo po znovuotevření svého případu dostat z vězení nebo zbavit podmíněného trestu, si ministerstvo spravedlnosti odhadnout netroufá. Předpokládají ale, že se o to pokusí minimálně desítky lidí.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Určitě se to bude týkat lidí, který dostali podmínku za to, že je škola udala, že někde s kamarádama kouřili jointa.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

--------------------

Kromě podmínky by se tak prý mohly zbavit i nepříjemného záznamu v rejstříku trestů.

Jiří X. DOLEŽAL, publicista, odborník na drogovou problematiku

--------------------

Zákon nyní hovoří spíše ve prospěch uživatelů a je potřeba to využít.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

--------------------

Například tato třiasedmdesátiletá důchodkyně z Bruntálska, která má tříletou podmínku za pěstování marihuany, z níž si prý vyráběla léčivé mastičky, ale říká, že už má soudů po krk a nikam se odvolávat nebude.

podmíněně odsouzená ke třem letům

--------------------

Už temu nevěřím, pořád jsem s tím měla jenom problémy a trápení a už nic.

Markéta HOLATOVÁ, redaktorka

--------------------

Jaké množství drog bude od ledna trestným činem, najdete už teď na webu tn.cz. Markéta Holatová a Tomáš Petržela, televize Nova.

Penc zveřejnil na internetu seznam zaměstnanců StB

17.12.2009

tyden.cz

ČTK

Aktivista Stanislav Penc zveřejnil seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB).

Aktivista Stanislav Penc zveřejnil na internetové adrese www.svazky.cz seznamy zhruba 13 500 kmenových zaměstnanců komunistické Státní bezpečnosti (StB). "Obsahují jména příslušníků StB, kteří byli ve službě ke konci roku 1989," řekl Penc.

Seznamy podle něj vycházejí z přílohy tajného rozkazu bývalého federálního ministra vnitra Richarda Sachera, kterým 15. února 1990 Státní bezpečnost zrušil. Penc připomněl, že seznamy vyšly již v roce 2006 v knize Bořivoje Čelovského Slova do větru. "Kniha ale měla náklad pouhých dvě stě výtisků a zapadla a nikdo z veřejnosti o ní neví," řekl Penc.

Penc tvrdí, že dosud s výjimkou Čelovského knihy a jeho webu nikde jinde seznamy kmenových příslušníků StB zveřejněny nebyly. "Dvacet let se o tom hovoří, ale dosud jsme jména těch, co byli strůjci špiclování, neznali," řekl Penc. Tvrdí, že dosud na ministerstvu vnitra a u policie pracuje nejméně sedm set příslušníků StB uvedených ve zveřejněných seznamech.

Podle Pence měl seznamy zveřejnit Ústav pro studium totalitních režimů. Penc chtěl zveřejněním seznamů ústav motivovat k tomu, aby zveřejnil kompletní seznamy příslušníků Státní bezpečnosti. Celkový počet příslušníků StB za dobu vlády komunistické strany v Československu se podle něj odhaduje na 85 tisíc.

Obavu, že by se zveřejněním jmen příslušníků StB dostal do rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, Penc nemá. Podle něj zákon uvádí, že archiválie a materiály vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, což znamená, že mohou být zveřejněny.

Penc na webu svazky.cz letos v červenci zveřejnil databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala Státní bezpečnost. Kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, však později nefungovala. Opět Penc databázi zpřístupnil na konci listopadu. Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat.

napětí

9.12.2009

Souboj o nedávnou českou historii a způsob jejího výkladu pokračuje.

Dne 17. listopadu začal Stanislav Penc sbírat podpisy pod petici, v níž žádá Radu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) o odvolání současného ředitele Pavla Žáčka. Dokument poukazuje na neprofesionální práci ÚSTR a manažerská selhání, jejichž posledním projevem je prý anonce knihy vydané k 20. výročí vzniku Občanského fóra, v níž byl otištěn dokument StB, který podle zprávy ÚSTR „umožňuje identifi kaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra“. V denním tisku byl ještě před vydáním knihy za tento zdroj označen výtvarník a někdejší blízký spolupracovník Václava Havla Joska Skalník. Petici podepsal mimo jiné Václav Havel, Vladimír Hanzel, John Bok, Ondřej Liška či Petra Procházková. Média přinesla vzápětí informace o protipetici na Žáčkovu podporu, kterou podepsal Jan Ruml, Alexandr Vondra, Jiří Křižan, Jaromír Štětina či Martin Mejstřík. Protipetice se vyslovuje proti „neuváženým pokusům“ o „zpochybňování práce a výstupů“ ÚSTR. Rada na konci listopadu ředitele neodvolala.

Česká komora architektů (ČKA) vyzvala 3. prosince vládu, aby doplnila protikorupční balíček a zadávala veřejné zakázky prostřednictvím architektonických soutěží. ČKA již před několika měsíci oslovila politické strany a požádala je, aby odstranily lehkovážné nakládání s penězi a stále sílící podezření o velmi rozsáhlém koruptivním chování. Na tuto výzvu komoře sice písemně odpověděli předsedové tří politických stran, ale jinak se nic zvláštního nestalo. Komora zatím zpřesnila statistiku soutěží u nás a zjistila, že v ČR proběhlo v roce 2008 pouhých deset architektonických soutěží, přičemž jen ze tří z nich by mohla vzejít veřejná zakázka.

Aktivisté Greenpeace přivezli bourací jeřáb před ministerstvo průmyslu a obchodu a pokusili se o symbolickou demolici budovy. Chtěli tak upozornit na osud dvou tisíc obyvatel Horního Jiřetína a Černic na Litvínovsku, jejichž domovy by padly za oběť prolomení „limitů těžby“ hnědého uhlí, které vláda připravuje. Ministr Vladimír Tošovský se na demonstranty přišel podívat, prohlásil, že „limity jsou nesystémovým krokem“ a „uhlí tam je a my ho potřebujeme“. Aktivisty vyzval, aby mu vysvětlili, čím budou tři miliony lidí topit, a pokusil se je na místě zkoušet z vládní energetické koncepce. Jan Rovenský z Greenpeace kontroval poukazy na to, že ministerstvo hájí zájmy Pavla Tykače a lidí z firmy Czech Coal, a obviněním ministra z toho, že nezná nebo úmyslně překrucuje horní zákon, když tvrdí, že se lidé v Horním Jiřetíně nemusí bát pohrůžek vyvlastněním.

–fp–

Zrození Zelených poznamenala StB

9.12.2009

ČT24

Praha - Již krátce po 17. listopadu 1989 se v Československu začaly vedle Občanského fóra formovat také politické strany. Mezi prvními obnovená sociální demokracie, do konce roku 1989 vznikly i Křesťanskodemokratická strana nebo Občanská demokratická aliance. A necelé dva týdny po událostech na Národní třídě začaly přípravy na vznik Strany zelených (SZ). Zástupci přípravných výborů, vznikajících z ekologických hnutí po celé republice, se potom sjeli 9. prosince 1989 do Prahy.

StB se snažila infiltrovat do vznikající strany

Další osudy rodící se strany ale nebyly jednoduché, oficiálně vznikla až v únoru 1990; ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Původní přípravný výbor se totiž již krátce po svém vzniku rozpustil, a to kvůli podezření, že řada jeho členů byla spolupracovníky StB. "Pozvali mě na zakládající schůzi. Mezi přítomnými jsem poznal dva estébáky, kteří mě předtím vyšetřovali," vzpomínal před několika lety na počátky strany disident a bývalý královéhradecký lídr SZ Stanislav Penc.

StB se o ekologická hnutí zajímala již dříve, například podle časopisu Reportér se na jaře 1989 snažila jejich prostřednictvím infiltrovat do opozičních skupin. A když se v létě 1989 začaly rýsovat plány na ustavení Čs. strany zelených (impulzem bylo setkání ve Vimperku, jehož se zúčastnili Milan Horáček, výrazná postava německých zelených, či ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal), vynaložila StB podle historika Miroslava Vaňka velké úsilí, aby vzniku strany zhatila.

Podle pozdějšího předsedy Jiřího Čejky (ve funkci 1999-2002) ale při založení strany začátkem roku 1990 už lidé spojení se Státní bezpečností nefigurovali. "Skupina lidí z Prahy a z venkova je vytlačila," řekl v roce 2001 Čejka. SZ, do které se podle dobových zpráv hlásily po listopadu 1989 tisíce lidí, to ale tehdy k úspěchu na politické scéně nepomohlo. V červnu 1990 ji do Federálního shromáždění volilo jen něco přes tři procenta lidí a poslance nezískala ani v České národní radě.

Liberálně sociální unie a první účast ve sněmovně

V roce 1991 se ale zelení spojili s Československou stranou socialistickou a Zemědělskou stranou v Liberálně sociální unii a po volbách v roce 1992 jejich zástupci zasedli ve sněmovně. Všichni tři poslanci však záhy ze strany vystoupili. Strana se poté ocitla na okraji politické scény, její preference i volební výsledky se pohybovaly kolem jednoho či dvou procent. Zelené provázely i vnitřní šarvátky a strana se v očích veřejnosti nedokázala zbavit nálepky ekologického radikalismu.

Za prvních 15 let fungování se navíc v čele SZ vystřídalo sedm předsedů, někteří zanechali ve stranických řadách hluboké šrámy. Například Jaroslav Vlček (1992-1995) po rezignaci odešel s řadou členů vedení do ČSSD, později se jeho jméno objevilo například v tzv. bamberské aféře. Také na Vlčkova nástupce Emila Zemana (1995-1999) nevzpomínají zelení v nejlepším. Čelil třeba podezření, že SZ připravil o peníze na volební kampaň; nedávno figuroval i v aféře kolem nabízení prezidentské milosti.

Bursíkova éra

Uklidnění nepřineslo ani zvolení ekologického aktivisty Jana Beránka do čela strany v dubnu 2003. Ani jemu se během více než dvou let nepodařilo urovnat dlouhodobé konflikty uvnitř strany, naopak byl kritizován za nekoncepčnost a autoritářské způsoby řízení. Na mimořádném sjezdu v září 2005 nakonec nahradil Beránka zkušený politik Martin Bursík. Za jeho vedení se zelení po více než deseti letech dostali v červnu 2006 opět do sněmovny (již dříve se jim podařilo mít zástupce v Senátu).

Bursík sice SZ přivedl začátkem roku 2007 do koaliční vlády s ODS a KDU-ČSL, zároveň se ale stále častěji dostával do sporů s vnitrostranickými oponenty kolem někdejší první místopředsedkyně Dany Kuchtové. Strana navíc propadla v loňských senátních a krajských volbách a po letošním červnovém debaklu ve volbách do Evropského parlamentu Bursík rezignoval. Strana, jíž podle průzkumů preferencí hrozí, že příští rok zůstane před branami sněmovny, se nyní pokusí vyvést z krize nový předseda. Tím se v sobotu 5. prosince stal exministr Ondřej Liška.

Minulost jako rozluštěná hádanka

9.12.2009

Mladá fronta DNES

Včera Diář Tomáše Zahradníčka

Zveřejnění osobních údajů zaměstnanců rozvědky má svou dohru: poslanci KSČM navrhli převést bezpečnostní archivy z dosahu Ústavu pro studium totalitních režimů pod Národní archiv. Nápad pokládám za vynikající. Má jenom jedinou chybu - že s ním přišli poslanci KSČM.

Škoda. Bezpečnostní archivy totiž do Národního archivu patří, jednou tam také skončí. Čím dřív, tím líp.

Otázka už nestojí, zda mají být předlistopadové bezpečnostní archivy přístupné. Dávno byla zodpovězena kladně. Po bezmála dvou letech okopírovávání ztratily svou výlučnost, informace v nich obsažené zlevnily - alespoň v bezpečnostním smyslu.

Historická mise samostatného Archivu bezpečnostních složek tím byla naplněna. Jeho další přežívání jako samostatné instituce spojené pupeční šňůrou s Ústavem pro studium totalitních režimů nemá valný smysl. I když „smysl“ je obyčejně to poslední, co státní úřad ke své samostatné existenci potřebuje.

V této souvislosti je také čas podívat se po dvou letech na bilanci Ústavu pro studium totalitních režimů. Vidět ho a slyšet o něm bylo za tu dobu často. Zpočátku se projevoval jako dodavatel policejních záznamů o celebritách chtivým médiím, což vyvrcholilo a prozatím i skončilo případy Kundera a Skalník. Hodnotit odbornou a vědeckou činnost po dvou letech je ještě brzy. Předpokládejme tedy, že se časem aspoň nějaká začne objevovat.

Ale už teď je zjevné, že mnohem více než na výzkum se ústav soustředí na osvětu: výstavy, veřejné přednášky, debaty, udělování vlastních pamětních medailí, tvorba výukových programů pro školy. Tedy na propagaci určitých pohledů na minulost. Propagaci, již žádné vlastní bádání nepředcházelo, založené tedy v podstatě na šíření jisté apriorní vize, co by si lidé měli myslet.

Mám dojem, že v tomto smyslu se naplnily obavy kritiků, kteří před dvěma lety odmítali založení zvláštního pracoviště s odůvodněním, že se jím zakládá Ústav dějin KSČ nové doby, v němž opět nepůjde o výzkum, ale o správné názory.

Slyšel jsem teď v rozhlasu ředitele Pavla Žáčka odmítat kritiku předlistopadového disidenta Stanislava Pence s odůvodněním, že Penc není expert, takže se s ním nebude bavit, a že navíc svými výhradami nevědomky slouží komunistům. Zaposlouchal jsem se do neodolatelně arogantní dikce dobře zabydleného papaláše, v něhož se Žáček v tomto rozhovoru proměnil, a musel jsem uznat, že příměr s Ústavem dějin KSČ nebyl v žádném ohledu přehnaný, i když před dvěma lety jsem ho za trochu nadsazený pokládal.

Když pan Žáček o sobě v rozhlase hovořil jako o člověku, za nímž stojí odborné dílo, a který tudíž nemůže ztrácet čas s každým otrapou z ulice, tak mi, přiznám se, zatrnulo. Našlo by se po vlastech českých pár stovek lidí, kteří by mohli připomenout své zásluhy o českou historiografii bez toho, aby to znělo trapně, ovšem Pavel Žáček k nim nepatří.

Ale na rozdíl od pana Pence si myslím, že personální obsazení ředitelny Žáčkova ústavu je vedlejší. Úplně stejně, jako bylo do značné míry fuk, zda byl v čele Ústavu dějin KSČ soudruh hodný nebo zlý.

Odborný přínos celého podniku bude mizivý v obou případech, a to kvůli chybnému úvodnímu zadání.

Když přesně vymezíte nejen to, čím se má instituce zabývat, ale i výsledky, k nimž má dospět, nedostanete nikdy vědu, ale vždycky jenom propagandu. Že se to velké části novinářů a učitelů takhle líbí, že je vzrušuje propaganda, a ne věda, je úplně normální. Šokující by byl přece opak. Minulost je vzrušující hádanka, na niž většina lidí zná odpověď předem - a žádný výzkum je tudíž nezajímá.

Kritika ústavu vedeného Žáčkem

8.12.2009

Haló noviny

(ku)

PRAHA - Ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů je cílem novely zákona komunistických poslankyň Kateřiny Konečné a Zuzky Bebarové Rujbrové. Vadí jim, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv o 20 let dříve, než se počítalo. Novelu mají od včerejška v lavicích poslanci.

Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Poslankyně by byly rády, aby novela byla schválena hned v prvním čtení. To jim určitě bude minimálně ODS vetovat.

Novela mění termín 1. leden 2030, k němuž se podle zákona má Archiv bezpečnostních složek stát součástí Národního archivu, už na 1. červenec 2010. K tomuto datu by pak platil pro všechny archiválie zákon o archivnictví a spisové službě. Tím má být zajištěna garance, že v budoucnu nedojde k ohrožení bezpečnosti ČR ani jejich občanů.

»Návrh napravuje zjevné chyby, ke kterým došlo přijetím zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, který plně nerespektuje zákon o archivnictví. To umožnilo Ústavu pro studium totalitních režimů, aby na svém webu plošně zveřejnil data, jmenný seznam včetně osobních údajů a fotografií, o československých rozvědčících,« zdůvodňují komunistické předkladatelky svůj návrh.

»Jedná se o bezprecedentní čin, který následně kritizoval Úřad pro zahraniční styky a informace, tedy stávající česká civilní rozvědka.

ÚZSI označil plošné zveřejnění dat za kontraproduktivní a pozastavil se nad tím, proč došlo k prolomení pravidla o diskrétnosti a ochraně údajů,« dodávají Konečná s Rujbrovou. Jejich cílem tedy je, aby ústav nemohl svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili nejen pro československou rozvědku, ale i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat je i jejich rodiny.

Ústav pod Žáčkovým vedením čelí kritice ze strany KSČM, ČSSD a občas i od jiných subjektů. Ozývají se proti němu i někteří bývalí disidenti, kteří se cítí být poškozeni informacemi, které ústav publikuje. Jde třeba o výtvarníka Josku Skalníka, který podle ústavu donášel StB o okolnostech vzniku Občanského fóra. Skalník to popírá. Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám.

Proč si z nás tiskový mluvčí dělají srandu?

7.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Žádám Vás o přeposlání původní tiskové zprávy k vydání knihy Občanské fórum – den první a zdůvodnění, proč původní tisková zpráva ze stránek Ústavu zmizela a její znění se neobjevilo ani v další zprávě o tomto tématu.

Další diskusi o vydání této naší reprezentativní publikace považujeme za kontraproduktivní. Veškeré postoje všech zúčastněných se dají nalézt v médiích.

Žádám o sdělení z jakého důvodu byly 3 podpisové archy petice, které jsem na žádost Naděždy Kavalírové předával radě Ústavu „Minulost nejsou jen materiály StB! vystaveny na internetové stránce Ústavu. Proč jsou archy v podobě, která výrazně omezuje jejich přečtení?

Pokud by Radě Ústavu byly předány originály petice, zcela jistě by na webové stránce Ústavu byly zveřejněny originály.

Sdělte jaké ocenění od Ministra obrany a s jakým odůvodněním obdržel současný ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Obraťte se, prosím, s tímto dotazem na ministerstvo občany ČR.

Uveďte počet žádostí o nahlížení do archiválii za období od vzniku Ústavu po jednotlivých měsících, případně statistiku úspěšnosti vyřízení.

V souladu se zákonem č. 499/2004 Sb. realizuje nahlížení Archiv bezpečnostních složek (ABS) a nikoliv Ústav, který v souladu s platnou legislativou zveřejňuje výsledky své archivní činnosti. Pokud by Vám jako odpověď nestačila ani Tisková zpráva Ústavu a Archivu z 3. 12. 2009, obraťte se přímo na ABS,

V rámci letošního roku byl několikrát omezen provoz badatelny Ústavu. Uveďte v jakém období a důvod omezení. V případě že plánujete takovéto omezení i v následujícím půl roce, uveďte na kdy a důvod.

Ústav žádnou badatelnu nemá. Zřejmě máte na opět mysli badatelnu Archivu bezpečnostních složek. Proto se, prosím, v této věci obraťe na ABS.

Na základě krácení státního rozpočtu omezí Ústav svojí činnost. Co konkrétně omezí ve vydavatelské, publikační, výstavní a osvětové činnosti?

Ústav na tuto otázku odpoví v rámci Vaší žádosti dle zák. č 106/1999 Sb.

Tazatel Stanislav Penc – www.svazky.cz

Na otázky odpověděl Jiří Reichl

tiskový mluvčí - Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek

130 00; Siwiecova 2; Praha 3

tel: 725 787 524 email: jiri.reichl@ustrcr.cz

KSČM chce ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

7.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha - Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé, řekla ČTK autorka novely poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Novela zákona je předložena tak, aby ji bylo možné schválit už v prvním čtení. "Cílem je, aby (ústav) nemohl svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili nejen pro československou rozvědku, ale i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat je i jejich rodiny," uvedla Konečná. Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) začernil i fotografie.

Ústav a archiv zveřejnily u příležitosti dvacátého výročí pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam příslušníků komunistické rozvědky - tehdy označované jako První správa Sboru národní bezpečnosti (SNB), která prováděla pro totalitní komunistický režim špionáž v zahraničí a byla nedílnou součástí sovětského rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího světa.

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770.000 osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Komunisté chtějí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů

7.12.2009

ČT24

Praha - Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jim, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé. Autorkou novely je poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

ÚSTR čelí kritice politiků, ale i disidentů

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 000 osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Návrh na omezení pravomocí Ústavu pro studium totalitních režimů

7.12.2009 Č

Ro 1 - Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Omezit pravomoci Ústavu pro studium totalitních režimů se snaží KSČM. Vadí jí především, že ústav zveřejnil u příležitosti 20. výročí takzvané sametové revoluce údaje agentů někdejší komunistické rozvědky. Příslušnou novelu zákona předkládá ve sněmovně poslankyně za KSČM Kateřina Konečná. Podle ní by měli mít pracovníci ústavu k datům pouze takový přístup jako ostatní badatelé. A jak by toho chtěla dosáhnout? Na to se zeptám přímo jí. Dobrý večer, paní poslankyně.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

Krásný večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tedy jak byste chtěla dosáhnout toho, aby pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů měli přístup k údajům pouze takoví jako ostatní badatelé?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

My v tom zákoně navrhujeme převedení vlastně toho archivu bezpečnostních složek, který má dnes k dispozici ústav, do národního archivu. Zatím je to v tom zákoně tak, že by se tak mělo stát až 1. ledna 2030. A my navrhujeme, aby se tak stalo už v červenci příštího roku.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tedy nejvíce vám vadí, že ústav zveřejnil, jak už jsem řekla, údaje o bývalých agentech tehdejší komunistické rozvědky?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

To je jedna z řady chyb ústavu. My jsme dlouhodobě upozorňovali na to, že je velmi nebezpečné, když máme zde ústav, který není pod režimem zákona o archivnictví a spisové službě tak jako ostatní badatelé. A my ten ústav nechceme rušit, my jenom říkáme, aby ten ústav se stal vědeckým pracovištěm, ale aby měl, respektive jeho pracovníci, měli stejné povinnosti jako všichni ostatní badatelé v České republice, jako Akademie věd a řada dalších institucí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vám, pokud bychom zůstali konkrétně u té věci, o které jsme se bavili, to znamená o těch agentech bývalé rozvědky, nestačilo, že tam jsou začerněny pasáže o činnosti lidí, kteří pracovali pro rozvědku i po roce 90 a potom byli začerněny i fotografie? Podle vás to není dostatečně kryté?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

Tak on ten ústav na počátku na tom webu zpřístupnil ty osobní karty těch rozvědčíků, oni byly začerněny až posléze, de facto až ve chvíli, kdy se ozvaly de facto ani ne české zpravodajské služby, ale zahraniční zpravodajské služby, které se velmi divily tomuto bezprecedentnímu kroku, který není normální v žádné civilizované zemi,že by země vyzrazovaly své agenty, ať už bývalé nebo agenty, kteří ještě navíc i v době vlastně třeba války v Perském zálivu pro Českou republiku pracovali.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale tady, paní poslankyně, se nabízí otázka, jestli česká veřejnost by naopak neměla mít informace o tom, kdo se podílel na chodu totalitního režimu, kdo ho podporoval,a to velmi aktivně i v demokratických strukturách tehdejších států demokratických a třetího světa.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

Já jistě chápu vaši otázku,že by naše veřejnost měla mít informace o všem, co se zde dělo. Na druhou stranu civilní rozvědka je natolik citlivá věc, kdy spousta těch lidí samozřejmě přešla i po roce 89 do toho statutu vlastně, že pracovala i nadále pro tu civilní rozvědku. A já si myslím, že jsou to lidé, kteří především nasazujou život za náš stát. A my jsme se jim dneska odměnili tak, že po 20 letech zveřejňujeme jejich údaje.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy myslíte život za náš stát i za bývalé Československo socialistické?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

I za bývalé Československo.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

To podle vás není rozdíl?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

To podle mě není rozdíl, protože ti lidé pracovali pro stát, jak pro Československo, tak dnes někteří pracují pro Českou republiku. A my jim dneska říkáme, že může ústav bezprecedentně v rozporu s Ústavem pro ochranu osobních údajů zveřejnit jejich údaje. A já si myslím, že jsou to natolik citlivá data a že to natolik ohrožuje bezpečnost našeho státu, že to byl tak bezprecedentní krok, na který my jsme navázali tím zákonem.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

A nehájíte, paní poslankyně, ty agenty komunistické tajné rozvědky z let minulých právě proto, že jste ve straně, která na ně svým způsobem navazuje už minimálně názvem?

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

Tak to mě fakt nenapadlo do této chvíle, paní redaktorko. Já je hájím jenom proto, že si myslím, že jsou to lidé, kteří pracovali pro Československou republiku a hlavně, že to, co se stalo, tak opravdu bezprecedentně, a to nemluvím sama za sebe, to mluvím především ze zahraničních zdrojů tak, jak nás na to upozornily zahraniční zpravodajské služby, tak ohrožuje bezpečnost České republiky, a to je věc, která si myslím, že je natolik závažná, že ji musíme řešit.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Říká poslankyně za KSČM Kateřina Konečná. Děkuji za odpovědi. Na shledanou.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně /KSČM/

--------------------

Také. Krásný večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Na druhé lince je poslanec za ČSSD Jeroným Tejc. Dobrý večer i vám.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

--------------------

Hezký večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane poslanče, ČSSD byla v minulosti vůči Ústavu pro studium totalitních režimů také občas kritická. Jak se díváte na návrh KSČM, aby přišel o některé pravomoce, například tím, že archiv přejde pod národní archiv?

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

--------------------

Tak já myslím, že je potřeba rozdělit ten problém na dvě části. První věc je, že my jsme jako sociální demokraté mnohokrát kritizovali tento ústav za neprofesionalitu, především jeho vedení, což myslím, že nakonec není věc, na které bychom se neshodli s takovými lidmi, jako je Stanislav Penc, Václav Havel a další. Druhá věc je to, co se stalo teď, na co reaguje pravděpodobně návrh KSČM, a to je, řekněme, zveřejnění i členů rozvědky, kteří pracovali v této civilní rozvědce i po roce 89, což podle mého názoru skutečně nebyl krok dobrý, byl to krok, který byl neprofesionální. A jestli jsme se chtěli s těmito lidmi vypořádat, tak jsme neměli přebírat tyto lidi do služeb demokratického státu a myslím, že to je věc, která byla zanedbána. Pokud tedy si řekneme, že je potřeba tyto,řekněme, osoby zveřejňovat právě v roce 89, kdy došlo k převzetí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Což už se nestane. Pane poslanče, proto se ptám, jestli jste ochotní podpořit návrh KSČM, o kterém jsme mluvili, v současnosti.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

--------------------

Tak a druhá věc ale je, jestli všechny tyto kritiky mají směřovat k tomu, že v jednom čtení bez jakékoliv rozsáhlejší diskuse změníme pravomoci tohoto ústavu, radikálně omezíme přístup k informacím, které mám. To si myslím, že také není dobře. Mě ta debata chyběla v té chvíli,kdy předkládala návrh na zřízení tohoto ústavu vláda Mirka Topolánka bez podrobné diskuse a bez toho, aniž bychom skutečně se bavili o jasných mechanismech, které zajistí, že bude skutečně zkoumána minulost a nebudou, řekněme, vytahovány jednotlivé drobnosti, spíše bulvarizované informace bez jakýchkoliv ověření. To, co se dělo například kolem případu pana Kundery. Ale na straně druhé myslím, že nelze jít ani stejnou cestou, abychom teď, zase bez diskuse, na základě jednoho konkrétního selhání, řekněme, radikálně omezovali přístup tohoto ústavu k informacím tak, abychom mu do budoucna bránili ve zkoumání té historie. A to si myslím, že bychom činit neměli.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Paní poslankyně za KSČM Kateřina Konečná řekla, že je v podstatě jedno, jestli agenti pracovali pro komunistickou rozvědku nebo pro rozvědku po roce 89, že v každém případě hájili zájmy své země. Byl byste toho názoru, že je možné v uvozovkách házet vše do jednoho pytle?

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

--------------------

Tak já myslím, že určitě ne. Ale pravda zase na druhé straně je, že jestli teď můžeme, řekněme, oddělovat a posuzovat určitou vinu nebo nějaký, řekněme, podíl na tom režimu těch lidí, kteří přešli po roce 89 právě na základě té situace, která v roce 89 proběhla, to znamená to, že nový demokratický stát začal využívat právě služeb těchto lidí. Já nevím, jestli to bylo nutné, jestli to bylo dobré, ale to už, řekněme, je skutečně na posouzení spíše historiků. Tak se stalo a teď, 20 let po revoluci my to těžko změníme.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Domnívá se poslanec a bezpečnostní expert ČSSD Jeroným Tejc. Děkuji vám, přeji hezký zbytek večera.

Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/

--------------------

Na shledanou.

Komunisté vymysleli zákon, jak přistřihnout křídla Žáčkově ústavu

7.12.2009

lidovky.cz

ČTK

Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv. Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je.

Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé, řekla autorka novely poslankyně Kateřina Konečná (KSČM). Novela zákona je předložena tak, aby ji bylo možné schválit už v prvním čtení. "Cílem je, aby (ústav) nemohl svévolně zveřejňovat jména a fotografie agentů civilní rozvědky, kteří sloužili nejen pro československou rozvědku, ale i po roce 1989, a tím vážně ohrožovat je i jejich rodiny," uvedla Konečná. Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) začernil i fotografie. Ústav a archiv zveřejnily u příležitosti dvacátého výročí pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam příslušníků komunistické rozvědky - tehdy označované jako První správa Sboru národní bezpečnosti (SNB), která prováděla pro totalitní komunistický režim špionáž v zahraničí a byla nedílnou součástí sovětského rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího světa. Kritika a petice Ústav pod Žáčkovým vedením čelí kritice ze strany KSČM, ČSSD a občas i od jiných subjektů. Ozývají se proti němu i někteří bývalí disidenti, kteří se cítí být poškozeni informacemi, které ústav publikuje. Jde třeba o výtvarníka Josku Skalníka, který podle ústavu donášel komunistické Státní bezpečnosti (StB) o okolnostech vzniku Občanského fóra. Skalník to popírá. Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770.000 osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Komunisté proti Žáčkovu ústavu: vadí jim údaje agentů

7.12.2009

tyden.cz

ČTK

Komunisté se novelou pokusí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů. Vadí jim, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky.

Komunisté se novelou zákona pokusí ztížit práci Ústavu pro studium totalitních režimů. Vadí jí, že ústav zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. Novela navrhuje převést Archiv bezpečnostních složek pod Národní archiv.

"Ústav vedený Pavlem Žáčkem by tak ztratil pravomoc nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je. Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé," řekla autorka novely poslankyně Kateřina Konečná (KSČM).

Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní mechanismy než Ústav pro studium totalitních režimů. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů začernil i fotografie.

Ústav a archiv zveřejnily u příležitosti dvacátého výročí pádu komunismu letos v listopadu jmenný seznam příslušníků komunistické rozvědky - tehdy označované jako První správa Sboru národní bezpečnosti, která prováděla pro totalitní komunistický režim špionáž v zahraničí a byla nedílnou součástí sovětského rozvědného aparátu. Členové rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího světa.

Kritika od levice

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel. Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

KSČM chce za zveřejněné údaje o agentech ztížit práci ústavu pro totalitu

7.12.2009 z

pravy.iDNES.cz

ČTK

Komunisté chystají odplatu za to, že Ústav pro studium totalitních režimů zveřejnil údaje agentů komunistické rozvědky. KSČM chce novelou zákona práci ústavu ztížit a převést dokumenty o bývalé StB pod Národní archiv. Ústav by pak nemohl nakládat s údaji podle svých pravidel a zveřejňovat je.

Pracovníci ústavu by měli k datům přístup jako ostatní badatelé, řekla ČTK autorka novely, komunistická poslankyně Kateřina Konečná.

Národní archiv má podle poslankyně lepší kontrolní mechanismy než ÚSTR. Údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla, jsou přitom v kartách začerněny. Ústav na webu zpřístupnil osobní karty rozvědčíků s jejich fotografiemi, později po konzultaci s Úřadem na ochranu osobních údajů začernil i fotografie.

Členové rozvědky se podle Žáčka pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího světa. Informace zveřejňované ústavem vadí politikům i disidentům

Práce ústavu se nelíbí ani aktivistovi Stanislavu Pencovi, který inicioval petici požadující ředitelovo odvolání. Podepsal ji i exprezident Václav Havel.

Penc považuje za selhání ústavu a jeho ředitele mimo jiné to, že nezveřejnil databázi zhruba 770 tisíc osob, které vedla v evidenci komunistická Státní bezpečnost. Protože to neudělal ústav, zveřejnil ji na internetu sám. Řada historiků i disidentů ale naopak ústav podporuje.

Smíření před kamerami, a jak dál?

6.12.2009 ceska-media.cz

Média-Hydepark

Jan Dvořák

Kdo sledoval ve čtvrtek v České televizi třičtvrtěhodinovou debatu Máte slovo, byl svědkem jedné z mnoha dalších málo přínosných diskusí o naší minulosti, respektive o kvalitní či nekvalitní práci tzv. Žáčkova ústavu a o smyslu zveřejňování či nezveřejňování seznamu spolupracovníků státní bezpečnosti vůbec.

Neplodnost spočívala v tom, že stály proti sobě dvě názorově „zabetonované“ osobnosti – ředitel Pavel Žáček a známý aktivista Stanislav Penc. Druhý prvního obviňuje z účelového zveřejňování a z nedostatku skutečně odborného historického přístupu, první argumentuje právními mantinely a rozsah práce ústavu dokládá konkrétními publikacemi.

Navíc jsou tu dvě petice: pro a proti ústavu, které hýbají zejména okruhem disidentů a historiků.

Do toho se občas vmísí historik Petr Blažek, který ústav opustil, a poukáže na nevídaně vysoký rozpočet téhle instituce přes 200 miliónů korun.

Režisér Igor Chaun jako představitel veřejnosti dost vzrušeně, avšak mimo problém, se podělil o stále sílící pocit získaný při natáčení dokumentu o 17. listopadu ´89,že všechno bylo kdo ví jak. Domluvené.

Mlčenlivý hlas veřejnosti dvě, soukromý autodopravce, překvapivě konstatuje, že si estébáci po revoluci nahrabali..

Snad jen Tereza Boučková mluvila valné části veřejnosti z duše, když postrádala od ústavu to hlavní, jména strůjců, tedy p r a c o v n í k ů Stb, nikoli jen jejich - v drtivé většině - obětí. To ale prý není možné, nedovolují to naše zákony.

Hovořila dohromady nějaké dvě, tři minuty. Přibližně stejnou dobu tvořil sestřih ankety posluchačů rádia Impuls.

Do dalších deseti minut by se jistě vešla zkratka zbytku pořadu, pokud by mělo jít o věcnou výměnu názorů.

Trochu umělým plodem pak bylo závěrečné reality - show smíření hlavních rivalů, iniciované moderátorkou: podání rukou Pence a Žáčka na znamení, že všem jde nakonec o zkvalitnění práce ústavu.

To opravdu může podepsat každý. Pochybuji ovšem, že k tomu právě tenhle sumář prezentovaných postojů přispěl a že divák pak nabyl dojmu, že se teď orientuje v problematice lépe. Možná mávnul rukou nad tím, že tohle nejsou jeho „hrátky“. Ale vyveďte ho z omylu, pokud se vůbec plete.

Jan Dvořák

Autor je režisér.

Zeleným už nepomůže nic, je to strana kariéristů.

4.12.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Jaké má Strana zelených šance v politickém světě podle bývalého člena, politického disidenta a aktivisty Stanislava Pence? Žádné, je to strana kariéristů a stejná svoloč jako ostatní. Nepomůže jí Liška ani nikdo jiný, tvrdí v rozhovoru pro Lidovky.cz Penc.

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem zelených?

Mně je to osobně jedno. Já Stranu zelených ve volbách volit nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky života. Je jedno, jestli to bude Liška, nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany?

Martin Bursík měl narozdíl od Lišky k dispozici jednu věc. A to že v době Bursíka byla strana na výsluní. On mohl hovořit o kvalitě a o výsledcích. Strana byla i ve vládě. Liška se nemůže chlubit dílčími výsledky, protože nejsou.

Na předsedu strany kandiduje také Matěj Stropnický. Jak se koukáte na něj?

To je právě to, s čím já nemůžu souhlasit. S takovým pohledem na svět se nemůžu ztotožnit. On hovoří o tom, že je to vlastně zviditelnění nějaké vnitřní opozice. Co to znamená? Politická strana, která má nějaký program, tak jí přeci jde o společnou věc. Matěj Stropnický je přesně jeden z těch lidí, kteří by byli ochotní tolerovat komunisty, spojit se s ďáblem, jen aby dosáhli svého. Jeho si v politice vůbec vážit nemůžu.

Jaký je váš názor na současné zelené?

Po sedmnácti letech jsem vstoupil do politického angažmá u strany, která byla mladá a vypadala, že jí jde o stejnou věc. A zjistil jsem, že je to vlastně stejná svoloč jako ostatní, že většině těm lidem jde o osobní prospěch a kariéru a ne o věci veřejné.

Co by mohlo zeleným tedy ještě pomoci?

Jedině to, že by se strana úplně otevřela. Znovu oslovila všechny ty, které oslovila v roce 1996. Ale je poznat, že o to současnému vedení nejde. Takže si myslím, že naděje ve stranu zelených jsou pohřbené.

Kde byl prvopočátek tohoto pohřbívání?

Jsou tu dvě věci. Jedna z nich je osobní nevraživost Kateřiny Jacques vůči ostatním poslankyním a lidem, a druhou jsou komunisticky formulované myšlenky Stropnického a jemu podobných, sabotážní aktivita Zubové, Kuchtové a dalších, kteří nebyli schopni konstruktivně uvažovat. A samozřejmě i úspěch v parlamentních volbách, protože do strany, která měla pár set členů, začalo vstupovat více lidí a dnes už jich má přes dva tisíce. V té době do ní vstoupila celá řada kariéristů.

Jste rád, že jste zelené opustil?

Ano. Mám radost, že jsem ze strany odešel v říjnu 2008, tedy před tím, než se začalo vylučovat a než se začali chlubit cizím peřím. Co se straně povedlo? Jen zklamání lidí. Osobní jednotlivé šarvátky a hádky naštvaly lidi tak, že dnes mají asi jen 2 procenta.

POLITIKA: Lidovky.cz: Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

4.12.2009

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.lidovky.cz dne 4.12.2009, autor: mk, (mr)

Strana zelených je na sjezdu v brněnské sportovní hale Morenda. V sobotu budou delegáti volit předsedu strany. Počítá se s tím, že křeslo obhájí Ondřej Liška. Jeho protikandidáti Matěj Stropnický a Jan Linhart nemají podle ostatních téměř žádné šance.

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem zelených?

Mně je to osobně jedno. Já Stranu zelených ve volbách volit nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky života. Je jedno, jestli to bude Liška, nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany?

Stanislav Penc vyzval Pavla Žáčka k demisi

4.12.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka

--------------------

A jsme u dalšího domácího a žhavého tématu. Ve chvíli, kdy čelí kritice a pokusům o odvolání z funkce, hovořil s kolegy Janou Šmídovou a Petrem Holubem host čtvrtečního vydání Studia STOP ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Toho v minulých dnech vyzval bývalý disident občanský aktivista Stanislav Penc k demisi s poukazem na, dle něho, nevhodné zveřejnění kompromitujících materiálů na jednu z výrazných osobností disentu Josku Skalníka. Penc rovněž vyčítá Žáčkovi manažerské selhání a plýtvání státními prostředky. Tomu se ovšem Žáček brání.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

Každé nepravdě a každému účelovému ataku je nutné se postavit pochopitelně. Tím spíš, že za námi výsledky jsou. Kdo není slepý, tak to pozná, třeba už jenom z webové stránky, máme výbornou mezinárodní spolupráci, máme výbornou vědeckou radu. Ti lidé by tam nešli, kdyby to byla pravda, to co říká Standa Penc. Čili já bych spíš se dovolil optat, kolik lidí z těch signatářů se seznámilo s tou naší prací? Znají důsledně ty naše publikace? To není otázka jedné publikace, ale v podstatě už několika desítek dalších. Zda vědí, že nám prošlo našimi škamnami v ústavu vlastně třeba 300 učitelů při převzdělávacích speciálních, specializovaných seminářích? Že máme výstavy po celé republice, v Evropě. Dnes je máme i ve Spojených státech. A tato činnost prostě nelze jen tak spláchnout špinavou pomluvu nebo něco takového. Myslím si, že rada reagovala správně, která je jediná kompetentní, která má v úplnosti veškeré informace. A asi teda ví, proč jsem ředitelem, zná naši činnosti lépe než Stanislav Penc. Pozvala teda ty signatáře k nám na ústav. Můžu s radostí konstatovat, že jedním z prvních byl předseda Strany zelených Ondřej Liška, byl u nás v pátek asi 2 hodiny. A myslím si, že byl v maximální úplnosti seznámen s činností jak archivu, tak ústavu a že jsme si jaksi přímo z očí do očí, bych řekl, vyřešili spoustu otazníků.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže ten svůj podpis odvolá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

I toho mediálního. To ne, nicméně vyjádřil velmi silnou podporu činnosti ústavu a činnosti archivu. To si myslím, že mohu říct. On říkal, že se k tomu vyjádří sám. Takže já to nechci nijak předjímat. Nicméně cítil jsem od něj, já osobně i instituce, velmi silnou podporu, protože spíš to bral tak, že a což je i o té petici pravděpodobně, o těch podepsaných, že teda není vidět úplně v plné šíři ta činnost bohatá ústavu i archivu. Jak se bránit, víme, jak fungujou média. Když prostě se do toho mediálního světa něco dostane, tak pak už to není tak, že by jedna publikace sebekvalitnější mohla 5 nějakých takových plivanců prostě smazat. To prostě jaksi nejde, funguje se jinak. A kdo chce, tak ví, kdo nechce, tak neví. Ale myslím si, že to, že to není fér a že by měli všichni ocenit to, co se nám podařilo v tom našem světě České republiky, kdy napravujeme ty resty devadesátých let, kdy toto nebylo možné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak, já nevím, podpis nejvyššího kalibru je podpis exprezidenta, symbolu sametové revoluce Václava Havla. Ten sice také potom k té kauze měl určité prohlášení, že proti ústavu v žádném případě není. S ním jste se také sešel, konzultoval jste s ním, nebo jak je to s jeho podpisem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

Ne, ne, ne. Já vím, že radě ústavu v tom petičním archu předán nebyl, přestože Standa Penc vlastně jeho jméno jako druhé už na tiskové konferenci přečetl. Tam právě byly některé otazníky. Pan prezident na to nějak reagoval. Ale stejně si myslím, že i z toho, co se objevilo, že ty věci prostě děláme. Já konkrétně je dělám od devadesátých let. Já si pamatuju na dobu, kdy se vlastně nad obranou a nad fungováním institucí vůbec nikdo nebavil. První náměstek můj je Miroslav Lehký, chartista, mluvčí Charty 77. Když v roce 1998 při útoku na Úřad dokumentace vyšetřování napsal Václavu Havlovi dopis, kdy vysvětloval pozici úřadu tehdejšího, kterého, jestli si vzpomínáte, vlastně dvěma kontrolama se snažil likvidovat nový ministr Václav Grulich, tak se odpovědi nedočkal. Dneska už máme nějaké vysvětlení. Dneska jsme se posunuli, že můžem diskutovat, že tady žádné tabu není. V tomto smyslu vidím tu situaci pozitivní. Na druhou stranu, proč to vlastně vzniklo? To znamená, když jsme zpátky u té poznámky TS Gog a to, co je spojeno s Joskou Skalníkem, tak se prostě vracíme na začátek devadesátých let, to mě mrzí. Myslím si, že bychom měli řešit důležitější věci, důležitější, než o kterých mluví Standa Penc.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Co říkáte takovému tomu kritickému mainstreamu, nakonec jsme to slyšeli od pana Pence trochu, že prostě zbytečně utrácíte peníze, tudíž teď už volně navazuji, by vás bylo nejlepší zrušit. Protože by se ušetřilo, protože stejnou práci nakonec a na mnohem lepší vědecké úrovni by dělaly ústavy Akademie věd. To je asi ta kritika, se kterou se setkáváte nejčastěji.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

To je právě ta základní, základní nepravda. My jsme dostali peníze delimitací z činností, které provozovalo ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, zpravodajské služby. A my jsme ty peníze distribuovali, my jsme vytvořili dvě instituce, čili děláme z těch peněz, které byly v minulosti vyhrazeny na jenom zpřístupňování, odbornou vědeckou činnost, výstavy, archivně se ty materiály řádně zpracovávají, kolegové archiváři dělají neuvěřitelné věci, ty statistiky jsou fantastické. To se nedá srovnat s tím, poměřujeme to s tím, co bylo před 1. 2. 2008. Čili my mnohem efektivně s většími výstupy nakládáme s těmi prostředky. My jsme kontrolováni velmi tvrdě. Ministerstvem financí. Už půl roku u nás byl Nejvyšší kontrolní úřad. A i teď třeba šéf kontrolního výboru Poslanecké sněmovny před 10 dny bylo projednávání na výjezdním zasedáním v Harrachově, musel konstatovat, já vám přesně neřeknu teď ta slova, a byl to, prosím, představitel KSČM, tak musel jako docela pozitivně konstatovat, co se nám podařilo zvládnout. NKÚ kontroloval celou naši delimitaci. Čili není jasné, o čem Standa Penc mluví. Myslím si, že tomu nerozumí a že zde jsou orgány, a my jsme si toho od začátku velmi dobře vědomi, že je to jedna z nejpodstatnějších věcí, protože třeba personál na ekonomiku a provoz jsme žádný po těch předchozích našich těch institucích, třeba ministerstvech, nedostali. Čili my to museli znova vybudovat. Já jsem hrdý na to, že se nám to podařilo, protože tam by bylo to nejslabší místo. Jinde ne.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A to by tu vaši činnost nemohla převzít Akademie věd, jak se doporučuje?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

Já jsem 9 let na Akademii dělal. Ono to vzniklo také z toho, že to byla reakce na to, co Akademie dělá. Na co se granty nevydávají. Čili bylo tady legitimní ten, tu část toho veřejného zájmu, aby zde byla instituce po vzoru Německa, Polska, Slovenska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Estonska a dalších, kteří do toho klubu chtějí vstoupit, vybudovat instituce. A my jsme teda ze specifických historických důvodů vybudovali dvě, nicméně pořád si myslím, že tam jsou efektivně vynaložené peníze, tak nevím, proč bychom touto cestou jít neměli. Tato cesta je standardní pro celý postkomunistický svět, kromě pochopitelně Ruska a Běloruska.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Není ona ta petiční šarvátka jenom takovým vyústěním situace, kdy vy jste stále pod, a už jste to řekl, drobnohledem médií, ale zároveň i nejrůznějších orgánů. Bylo vám vyčítáno, nebo bylo poukazováno na to, že z vaší instituce odešla řada historiků, že některé ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

Řada, to nebyla žádná řada. To byla malá řádka.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak řádka, tak povídejte.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů, bývalý disident, občanský aktivista

--------------------

To určitě bylo vytýkáno, ale není tomu tak. Byli to lidé, kteří odešli sami. Mě dnes samozřejmě mrzí, že se staví proti instituci, kterou pomáhali zakládat. Ale povětšinou odešli z toho důvodu, že nezvládli své řídící funkce, nikoliv to, co umějí jako historici. Já jsem, nikdy bych si nedovolil zpochybňovat to, že to byli špatní historikové. Bohužel se rozhodli odejít. Co ovšem mohu říci, aniž bych šel v souladu se zákoníkem práce do podrobností, a myslím si, že to je ta věc, že to prostě nelze sdělit, je ta jaksi možná jejich sociální nezkušenost, je to, že předtím žádné funkce neměli a je to, že nezvládli určitý kolektiv. To je vše, za tím nic víc není.

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka

--------------------

Řekl ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Joska Skalník promluvil: Nedonášel jsem

4.12.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Přítel exprezidenta Václava Havla malíř Joska Skalník tvrdí, že nespolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Dokumenty nedávno nalezené Ústavem pro studium totalitních režimů jsou podle něj neúplné.

Skalník prý StB nikdy nedonášel informace o vzniku Občanského fóra (OF) ani nebyl komunistickou kontrarozvědkou pověřen pracovat proti americkému velvyslanectví v Praze. „Toto rozhodně odmítám a poukazuji, že jsem po listopadu 1989 bez problému nejméně čtyřikrát obdržel víza k návštěvě USA, kde jsem se s některými bývalými diplomaty sešel,“ napsal včera Skalník ve svém prohlášení pro ČTK. To samé LN už dříve řekl Skalníkův zmocněnec John Bok.

Kvůli kontaktům Skalníka s StB se před několika dny rozhádali bývalí odpůrci komunistického režimu. Aktivista Stanislav Penc totiž 17. listopadu sepsal petici požadující odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Skalníka svým podpisem podpořil také Havel, i když se později ukázalo, že Pencovo volání po Žáčkově hlavě v doušce připojené ke svému podpisu výslovně odmítl. O pár dní později se Žáčka naopak zastali další aktivní odpůrci předlistopadového režimu - Jiří Křižan, Alexandr Vondra či Jan Ruml.

Penc argumentoval pasáží z nejnovější knihy ústavu o vzniku OF, jejíž autoři označili Skalníka za informátora StB, aniž vyslechli jeho verzi příběhu. Kniha dokumentů totiž obsahuje i zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy „umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra“ - tedy Skalníka.

„Prohlašuji, že jsem nikomu žádné informace a materiály OF nepředal,“ namítá malíř.

Styky s StB výtvarník připouští, o spolupráci prý ale nešlo: „Kontakty s příslušníky StB jsem vždy považoval za vynucené a jsem hluboce přesvědčen, že jsem nikomu neublížil.“

Aktivista Penc: Zeleným už nepomůže nic. Je to strana kariéristů

4.12.2009

Lidovky.cz

Michaela Kabátová

Co říkáte na to, že by se měl Ondřej Liška stát znovu šéfem zelených? Mně je to osobně jedno. Já Stranu zelených ve volbách volit nebudu, přestože jsem jí věnovat dva roky života. Je jedno, jestli to bude Liška, nebo někdo jiný.

Jaký byl podle vás Martin Bursík v čele strany? Martin Bursík měl narozdíl od Lišky k dispozici jednu věc. A to že v době Bursíka byla strana na výsluní. On mohl hovořit o kvalitě a o výsledcích. Strana byla i ve vládě. Liška se nemůže chlubit dílčími výsledky, protože nejsou.

Na předsedu strany kandiduje také Matěj Stropnický . Jak se koukáte na něj? To je právě to, s čím já nemůžu souhlasit. S takovým pohledem na svět se nemůžu ztotožnit. On hovoří o tom, že je to vlastně zviditelnění nějaké vnitřní opozice. Co to znamená? Politická strana, která má nějaký program, tak jí přeci jde o společnou věc. Matěj Stropnický je přesně jeden z těch lidí, kteří by byli ochotní tolerovat komunisty, spojit se s ďáblem, jen aby dosáhli svého. Jeho si v politice vůbec vážit nemůžu.

Jaký je váš názor na současné zelené? Po sedmnácti letech jsem vstoupil do politického angažmá u strany, která byla mladá a vypadala, že jí jde o stejnou věc. A zjistil jsem, že je to vlastně stejná svoloč jako ostatní, že většině těm lidem jde o osobní prospěch a kariéru a ne o věci veřejné.

Co by mohlo zeleným tedy ještě pomoci? Jedině to, že by se strana úplně otevřela. Znovu oslovila všechny ty, které oslovila v roce 1996. Ale je poznat, že o to současnému vedení nejde. Takže si myslím, že naděje ve stranu zelených jsou pohřbené.

Kde byl prvopočátek tohoto pohřbívání? Jsou tu dvě věci. Jedna z nich je osobní nevraživost Kateřiny Jacques vůči ostatním poslankyním a lidem, a druhou jsou komunisticky formulované myšlenky Stropnického a jemu podobných, sabotážní aktivita Zubové, Kuchtové a dalších, kteří nebyli schopni konstruktivně uvažovat. A samozřejmě i úspěch v parlamentních volbách, protože do strany, která měla pár set členů, začalo vstupovat více lidí a dnes už jich má přes dva tisíce. V té době do ní vstoupila celá řada kariéristů.

Jste rád, že jste zelené opustil? Ano. Mám radost, že jsem ze strany odešel v říjnu 2008, tedy před tím, než se začalo vylučovat a než se začali chlubit cizím peřím. Co se straně povedlo? Jen zklamání lidí. Osobní jednotlivé šarvátky a hádky naštvaly lidi tak, že dnes mají asi jen 2 procenta.

Ano, k poblití

3.12.2009

ceska-media.cz

Ondřej Neff

Václav Havel netouží po odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, nicméně jeho postoj k věci samé není jasný. Aktivista Stanislav Penc sepsal petici, v níž požaduje Žáčkovo odvolání. Havlovým podpisem se oháněl, ten ale na petici není a Havel sám připsal poznámku k petici, že se do personálních věcí neplete, ale že se mu nelíbí praktiky ústavu.

Všechno to vzniklo tak, že zmíněný ústav vydal publikaci, v níž zopakoval dávno známý fakt, že výtvarník Jožka Skalník donášel komunistické státní policii. To se o něm ví dvacet let. Pencova petice má pro Skalníka ten efekt, že se o tom teď všude píše horem dolem, zatímco před peticí se na to dávno zapomnělo a publikaci ústavu by sotva četlo tolik lidí, jako si přečetlo všechny ty články v tisku a na webu.

Petičníci nezpochybňují fakt, že Skalník donášel, ale to, že to ústav publikuje a že nepožádal Skalníka o vyjádření. Že bere dokumenty StB jako hlavní zdroj informace a nebere v úvahu to, co lidé evidovaní ve zmíněných dokumentech o svém případu říkají.

Není pochyb o tom, že StB používala hnusných metod. V mé rodině jsme měli člověka, který byl zavřený osm let na základě vykonstruovaného procesu. Byl to lékař a ve vězení nafackoval bachařce, která ho včas nezavolala k porodu a žena zemřela. Dostal dva roky navíc. Umřel ještě před revolucí... a kdosi mi pak vítězně hlásil, že jeho jméno našel v Cibulkových seznamech. Ano, k poblití.

Jenže celý ten režim byl k poblití a vyděračské metody využíval doslova na každého, i na členy své vlastní strany. Každý byl pod nějakým tlakem a k poblití mi připadají dnešní výlevy mudrlantů typu pana Stoniše, který píše ironické poznámky o tom, že "národ nevystoupil proti režimu, protože se to nesmělo". Žili jsme v koncentráku. Ano, je třeba zkoumat individuální postoje, individuální odpovědnosti. Není ovšem divu, že pozornost přitahují jasně rozeznatelné kroky, jako je vázací akt StB a vstup do komunistické strany. Někdo se v minulém režimu choval tak, jiný onak, někdo víc statečně, a Václav Havel mezi ty lidi bezesporu patří, jiný méně statečně a jiný zase vysloveně svinsky. Jenže k poblití by byl i dvojí metr, že tedy budeme uctivě chodit po špičkách kolem pana Skalníka a pak budeme vykládat o "nahrbeném národu", který se podvolil diktátu. Odtud ona teze, že vinu nese obyvatelstvo, protože si komunismus nechalo líbit.

Tato teze je vůbec nejvíc k poblití a vede k toleranci ke komunismu, který se oklepal, žije a tato strana vedená za jednu ručičku sociálními demokraty a za druhou ručičku lidovci se vrací na výsluní moci.

Ondřej Neff

Zveřejněno s laskavým svolením autoraPublikováno na serveru neviditelnypes.lidovky.cz.

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

3.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha - Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) podle výtvarníka Josky Skalníka poskytl o něm médiím neúplné a nepravdivé údaje. Skalník tvrdí, že nikdy nedonášel informace o vzniku Občanského fóra (OF) komunistické Státní bezpečnosti(StB), ani nebyl StB pověřen pracovat proti americkému velvyslanectví v tehdejším Československu. Materiály ústavu, ze kterých takové informace vyplývají, označil za nekompletní. Jeho svazek byl zničen v prosinci 1989, sdělil dnes výtvarník ČTK.

Kvůli údajným kontaktům Skalníka s StB vzniklo napětí mezi ústavem a některými bývalými disidenty. Aktivista Stanislav Penc podnítil vznik petice požadující odvolání ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Hlavním argumentem byl právě fakt, že ústav ve své nové publikaci o vzniku OF označil výtvarníka za informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Žáčkova instituce vydala k 20. výročí OF knihu, která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje i dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy "umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra". Tímto informátorem byl údajně Skalník. "Prohlašuji, že jsem nikomu žádné informace a materiály OF nepředal," uvedl dnes výtvarník.

Deník Lidové noviny také ve středu napsal, že podle dokumentů ústavu Skalník mnoho let informoval StB o svých schůzkách se zaměstnanci amerického velvyslanectví v Československu. "Toto rozhodně odmítám a poukazuji, že jsem po listopadu 1989 bez problému nejméně čtyřikrát obdržel víza k návštěvě USA, kde jsem se s některými bývalými diplomaty sešel," napsal Skalník v tiskovém prohlášení. Dodal, že ztratil veškerou důvěru v Žáčkovu instituci.

"Kontakty s příslušníky StB jsem vždy považoval za vynucené a jsem hluboce přesvědčen, že jsem nikomu neublížil," dodal. Konkrétní podobu kontaktů s StB a dobové souvislosti popíše v knize, kterou připravuje.

Podle Lidových novin protiamerický odbor kontrarozvědky, tehdy součásti StB, plánoval, že Skalníka a další agenty využije v akci HELIUM-86, která měla vést k diskreditaci a vypovězení tajemníka politického oddělení velvyslanectví Roberta Loyda Normana.

ÚSTR prý dohledal stovky stran materiálů, které kontakty Skalníka s StB popisují. Jde hlavně o desítky agenturních zpráv, ve kterých kapitán StB Václav Čadek popisuje své schůzky se Skalníkem. Podle deníku však na žádném dokumentu není výtvarníkův podpis, a české soudy by proto podobně jako v jiných případech asi uznaly, že ho StB registrovala neoprávněně.

Všechny materiály si vyzvedl Skalníkův zmocněnec John Bok. Podle něj si Čadek vše vymyslel. Žáček považuje úvahy, zda si bývalý kapitán StB opravdu mohl vše vymyslet, za absurdní.

Petici za odvolání Žáčka podepsal i exprezident Václav Havel. Šéf ÚSTR ji však označil za pokus o cenzuru ústavu. Vznikla naopak i petice zastánců ústavu a Žáčka, i tu podepsali někteří bývalí disidenti.

Skalník: Informace ÚSTR o mé spolupráci s StB jsou nepravdivé

3.12.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Všechny materiály si vyzvedl Skalníkův zmocněnec John Bok. Podle něj si Čadek vše vymyslel. Žáček považuje úvahy, zda si bývalý kapitán StB opravdu mohl vše vymyslet, za absurdní.

Rozhovor s Pavlem Žáčkem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů

3.12.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno Interview Studia STOP. Od mikrofonu se hlásí ...

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Jana Šmídová.

Ve chvíli, kdy čelí kritice a pokusům o odvolání, přijal pozvání do studia Českého rozhlasu 6 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Dobrý večer, pane Žáčku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Na počátek debaty si poslechněme názor bývalého disidenta a aktivisty Stanislava Pence, iniciátora petice za odvolání Pavla Žáčka, zde přítomného, z funkce. Petice, která vznikla příznačně v období dvacátého výročí sametové revoluce.

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice za odvolání Pavla Žáčka

--------------------

Tak nás k tomu vedla ta poslední skutečnost, kdy ústav pod vedením pana Žáčka bulvarizuje historii a poukazuje na fakta, který nejsou fakta. A byla to už několikátá věc za dvouletou existenci toho ústavu, která je natolik závažná, že stojí za to, aby se rada případnou výměnou ředitele zaobírala.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Ovšem vás k tomu vedl jeden konkrétní případ, že? A to je případ bývalého disidenta Josky Skalníka.

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice za odvolání Pavla Žáčka

--------------------

Nás k tomu vedlo několik věcí, ale v petici je přímo napsáno, že v momentu, kdy ústav anoncuje knížku jako nové zjištění a poté takové to nové zjištění do knížky nezadá, tak je to bulvarizace historie. Jinak nás k tomu vedly i věci, že například ústav publikacema, kterejma se dneska pyšní, tak lidi, který je napsali, už pro ústav nepracují. Nebo velice špatný hospodaření ústavu, anebo vědci, který vedou státní instituce v tom, že ústavu dávají výpovědi. Těch věcí je celá řada a já jsem o nich chtěl mluvit na radě ústavu, která nad radou dohlíží, a bohužel slovo dostal jenom pan ředitel Žáček a mně na radu vůbec nepustili.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

To jsou velmi silná obvinění. Vy máte nějaké podklady pro tvrzení, že ústav špatně hospodaří?

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice za odvolání Pavla Žáčka

--------------------

Vemme v úvahu to, že ústav sídlí v budově, kde předtím sídlilo ministerstvo informatiky, kde v kanceláři Pavla Žáčka sídlili 2 ministři pan Mlynář a paní Bérová. A Pavel Žáček si nově tuto kancelář, která sloužila pro 2 ministry, upravil za 950 tisíc korun. Nebo si pořídil jenom auto pro svoji služební potřebu za 1 milion 100 tisíc. V době šetření státního rozpočtu je to jako zajímavý. Je i zajímavý, že stát na základě státního rozpočtu snížil ústavu kapitolu o 14 milionů korun a Pavel Žáček to jakožto šéf toho úřadu to pojmul tak, že nevyjde během příštího roku žádná kniha, nebude zrealizovaná žádná výstava a většina badatelskejch oddělení se sníží jejich aktivita. Místo toho, aby například rada společně s panem ředitelem se rozhodli, že odměny a nadstandardní finanční prostředky pro ně, že například těch se vzdají, aby badatelská aktivita mohla pokračovat. Tak to je to, proč mě vede k takto silným slovům.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Vysvětlil Stanislav Penc, na jehož petici hned reagovala petice druhá. Tu iniciovala bývalá studentská aktivistka, dnes ředitelka občanského sdružení Ano pro Evropu Monika Pajerová, která naší stanici objasnila.

Monika PAJEROVÁ, ředitelka, občanské sdružení Ano pro Evropu

--------------------

Já a další přátelé nebo kolegové, kteří jsme před 5 lety sbírali podpis na tu petici, která se jmenovala Máme právo vědět, a fakticky vedla k tomu, že se Ústav pro studium totalitních režimů založil, jsme už tehdy před těmi 5 lety vlastně ty podpisy sbírali s tím, že je nutné, abychom měli nějaký ústav paměti národa jako ho mají na Slovensku, jako ho mají v Polsku, jako je Gauckův institut v Německu. A za druhé, věděli jsme, že v osobě Pavla Žáčka máme záruku toho, že zkrátka archívy a svazky z celé republiky se soustředí na jedno místo, že s nimi nikdo nebude kšeftovat, že je nikdo nebude za nic vyměňovat a že skutečně se tam bude dělat nějaká vědecká publikační, výstavní a jiná činnost. Útok na Pavla Žáčka jako na šéfa toho ústavu je útokem na ústav samotný. Druhý důvod je ten, že komunistická strana a velká část sociální demokracie, ne-li celá, bohužel, se netají tím, že pokud by prostě uspěli v příštích volbách, tak první věc, kterou by udělali, že by zavřeli tento Ústav pro studium totalitních režimů. To by znamenalo, že by se nikdo nedostal k archívům, nikdo by se nedostal ke svazkům, vznikla by nějaká zvláštní takzvaně vědecká instituce, do které by měli přístup zřejmě jenom takzvaní vědci. A jak teď vidíme třeba kolem plzeňské Právnické fakulty, u nás se ty diplomy a doktoráty a různé potvrzení o tom, kdo co vystudoval, získávají velmi podivným způsobem. Takže to by znamenalo, že zkrátka ani veřejnost, ani novináři, ani lidi, kterých se to týká, by se k těm svazkům nedostali. A třetí důvod je ten, že Stanislav Penc, kterého si jinak vážím za to, co v minulosti dělal, Petr Koura a Petr Blažek sbírali podpisy tady na tu petici za odvolání Pavla Žáčka velmi podivným způsobem. Tedy uprostřed večírku 17. listopadu někdy kolem půlnoci v RockCafé, kdy pořádně ti lidé ani nevěděli, co jako podepisují. A hlavní, co bylo, že tam nebylo jakoby na konci toho textu, já si pamatuju velice přesně, že tam nebyla věta, že žádají odvolání Pavla Žáčka. Tam prostě bylo jenom, že chtějí nějak, aby ústav pracoval více vědecky a tak dále.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Zdůrazňuje Monika Pajerová.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka prosíme o reakci. Slyšel jste i tu kritiku pana Pence, která je velice ostrá a obviňuje vás, myslím, především z plýtvání s penězi.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To není žádná kritika. To je prostě co věta, to lež. Co věta, to nepravda. Standa Penc je člověk, který nezná chod institucí, neví, podle jakých legislativních úprav se řídí. Je vidět, že má i špatné rádce ve věci badatelské činnosti ústavu. Já jako nevím, jak se na tohle dá reagovat. To je prostě snůška naprosto nesmyslných tvrzení.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A proč to tedy podle vás Stanislav Penc, jistě výrazná osoba disentu, velmi aktivní aktivista, abych to tak nazvala, dělá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je dobrá otázka. Spíš bych řekl, komu tím slouží. Já si myslím, že on daleko předčí kritiku ze strany komunistických poslanců a komunistických politiků. V tomto smyslu jim nahrává neuvěřitelným způsobem.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A to, že kupujete drahé auto, myslím za milion a opravujete si draze kancelář, to není pravda?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je věc úplně jiná. To plánování, což on vůbec neví, je dlouhou dobu dopředu. Ta realizace, která je povolována různými orgány, včetně ministerstva financí, je plánovaná dlouhou dobu dopředu. Čili před krizí. To je první věc. Druhá věc, on musel vědět, že my jsme se zbavili 3 starých aut, které měly hodnotu více než 3 miliony a koupili jsme 2 nové, včetně jednoho, kterým vozíme výstavy po celé Evropě. Ale to on neví, netuší. S tou kanceláří je to naprosto jednoduché. To je dům ze sedmdesátých let, který byl postaven asi na 3 roky. Ministerstvo informatiky vzhledem k tomu, že nově vznikalo, provedlo jeho obnovu, ale vnitřní. Třeba z vnějšího pláště do toho ty desítky milionů jaksi neinvestovali. A když se půjdete podívat do mý kanceláře, tam normálně teče. Tam při každém dešti tam vtéká dovnitř a ta úprava je nekonečná. A zase na druhou stranu víme, že tolik prostředků jako dát na to nemůžeme i z našeho poměrně malého rozpočtu. Jediné řešení je, a to teď řešíme, získat nějako novou budovu společnou s archivem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc má další výhradu, a to je ta, že stát tedy už v rámci šetření asi redukuje příspěvky na vaší činnost a vy jste měl reagovat slovy nebo činy, že nebudete vydávat žádné knihy, žádné publikace, nebudete dělat žádné výstavy, že víceméně ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To zase není pravda.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

... zmrazíte činnost. Ale, prosím, máte slovo.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ta částka není, těch asi 13 milionů korun, není poměrně. Čili není možné říci, že by ze všech činností ústavu by se ukrátila tato částka. Ale jenom z některých položek. A ten klíč zase je stanoven velmi složitě v rámci státního rozpočtu. Čili my z těch položek, které máme mimo mandatorních výdajů, musíme třeba hradit zateplení budov, musíme hradit některé další činnosti, které jakoby primárně souvisí se správou majetku, nikoliv s tou činností. Že teda půjdeme s publikacemi a máme ten plán nastavený tak operativně níže, že uděláme jakýsi strop povinný, abychom naplnili zákon, to prostě musíme, to dělá každá kapitola, o tom Standa Penc vůbec nic neví. Ale na druhou stranu myslím si, že výsledky z letošního roku nás opravňují, že u některých dalších projektů, u některých dalších publikací seženeme koeditory, s kterými to budeme vydávat. Uděláme vnitřní náklady, připravíme publikaci a s někým to vydáme. Ale potřebujem na to ty partnery. Všichni dnes přehodnocují, já se divím, že se třeba lidi nebaví o Úřadu dokumentace vyšetřování, jak ten šetří. Že, a taky jsou směřovány vůči nám, instituce, která dokázala během necelých dvou let, že má svoje právo na život. A na druhou stranu i u některých partnerů z akademických institucí příští rok je tak, že my za ně budem přebírat i činnost i některých těchto kolegů.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Když z toho, co říkáte, vyplývá, že jde o nedorozumění, tak proč si prostě nezavoláte s panem Pencem a nějak si to nevysvětlíte? Ono zase pro vás musí být nepříjemné, že on má běžně přístup do médií, takže s tím máte problémy.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já ze strany Standy Pence to nejde o žádné nedorozumění. Proto si myslím, že se dohodnout nelze. On si nás vzal jako cíl už s tím svým projektem, o kterém by možná mohl mluvit více, s tím svým slavným Ezem, kterému také nerozumí. A ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Možná byste to mohl lépe našim posluchačům a posluchačkám objasnit.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je ta evidence, kde publikovalo 770 tisíc údajů o našich spoluobčanech, cizích státních příslušnících a v jejím důsledku archiv bezpečnostních složek musí dnes a denně vysvětlovat lidem, že nejsou agenti, protože Standa Penc díky těm nedostatkům, které v té, logicky v té evidenci jsou, to nedokáže vysvětlit a odkazuje se na nás. Je to prostě určitý bič na nás a účelově využitý. Proč to dělá, o tom se můžu domnívat, ale ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, to by mě právě zajímalo. Aby tato otázka, kdy vy jste už tak jako povzdechl a řekl, komu tedy tím Stanislav Penc slouží, tak buďte otevřený. Komu slouží?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No ne, komu slouží, to je jasně těm, který se od začátku vymezovali vůči této idei. To znamená zejména teda politikům komunistické strany, oni by tyto argumenty neměli takové, které jim dává do ruky. A za chvilku oni budou před volbami říkat pochopitelně, podívejte se, vždyť i Standa Penc, tak na tom musí být něco pravdy. To je první věc. Na druhou stranu já se vrátím k té petici, abysme tomu neunikli. Standa Penc odvádí pozornost od toho merita, kvůli kterému to údajně celé vzniklo. To jest ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

To jsme se chtěli zeptat právě.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... ten záznam tajného spolupracovníka s krycím jménem Bok. A to je vidět mimochodem i v tomto velotoči, který tady vlastně na začátku vychrlil, se dostal od té obrany toho svého přítele, kamaráda, až k další kritice ústavu. Což je nelogické, ale stejně si myslím, že kdyby někdo psal na obranu svého blízkého nějakou petici, tak bude více emocionální. V tomto smyslu vidím rozdíl mezi Johnem Bokem, emoce, a mezi Standou Pencem, chladné využívání ale jako odrazového můstku proti dalším útokům proti ústavu a archivu. A myslím si, že i kdybychom znali ty pravé formulátory té petice, tak by bylo vidět, že je za tím něco jiného než, a že to dokonce i je účelové zneužití obrany Josky Skalníka, která může být ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A kdo tedy tu petici podle vás formuloval?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No, to já nevím. To měl říct Standa Penc.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, Standa Penc dostane teď za chvíli ještě slovo, protože věc se nám zdá mnohem složitější, neboť jde o samotnou existenci Ústavu pro studium totalitních režimů. A tak jsme se Stanislava Pence optali.

Vy tedy, pokud tomu dobře rozumím, máte výhrady k řediteli Pavlu Žáčkovi, ale nad existencí samotného ústavu se zamýšlíte spíše pozitivně, nebo byste byl také pro to, jako zejména představitelé levicových stran, aby ten ústav byl zrušen s poukazem na to, že máme dostatečný počet vědeckých pracovišť, která se dotčenou materií mohou zabývat?

Stanislav PENC, bývalý disident, aktivista, iniciátor petice za odvolání Pavla Žáčka

--------------------

No, já jsem se poprvý, že jsem údajně proti tomu ústavu a ne jenom já, ale i většina těch signatářů, dozvěděl právě od Pavla Žáčka, což jenom ukazuje nekompetentnost této osoby jaksi ve funkci ředitele takhle důležitý instituce. Nelze přeci říct, že předseda Strany zelených nebo bývalý prezident republiky Havel, anebo moje osoba, že bysme byli proti existenci takhle důležitý instituce, ba naopak. Všichni 3 a řada dalších signatářů této petice se jaksi zamýšlí nad fungováním, nad kvalitním fungováním této instituce. Protože problém je, že socialisti a komunisti, který od začátku hovořili o zrušení toho ústavu a taky podali ústavní stížnost, tak je potřeba se podívat na jejich argumenty. Ty argumenty, který se ze začátku daly velice jednoduše vyvrátit, že to, co oni říkají, že tak nebude, tak to bohužel Pavel Žáček svojí aktivitou a svojím vlastně řízením týhletý instituce krásně naplňuje. A teď je potřeba buď se jaksi zamyslet nad tím, jestli kritika, kterou my jsme vznesli, jestli má bejt potrestaná a jestli my máme bejt ti, o kterých se má hovořit jako o těch, který svojí kritikou vlastně potlačujou ten ústav. Anebo jestli kritika je po 20 letech fungování naší demokracie normálně přípustná a jestli je možný i z kritiky jaksi pozitivně něco učinit. A je vidět zatím z řad Pavla Žáčka i rady ústavu, že kritika přijímána není.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Osvětluje Stanislav Penc a Monika Pajerová, která v rozhovoru s naší stanicí víceméně zpochybnila některé podpisy lidí pod Pencovu petici, k tomu ještě dodává. A mimo jiného objasňuje genezi petice na Žáčkovu podporu.

Monika PAJEROVÁ, ředitelka, občanské sdružení Ano pro Evropu

--------------------

Petici, ten text, napsal Jiří Křižan, který je známý tím svým postojem ke komunistické minulosti, k agentům StB i k tomu, jakým způsobem bychom se s tou minulostí měli vyrovnávat. Takže my jsme vlastně ty první 2 dny a 2 noci sbírali podpisy strašně intenzivně a šlo nám hlavně o podpisy lidí významných, kteří prostě o té věci dlouhodobě přemýšlejí, čili nebrali jsme podpis jako kohokoliv. V této fázi už je to otevřeno úplně všem, takže se nám tam prostě valí každý den, já nevím kolik, desítky podpisů. Důležitá věc je ta, že samozřejmě každý nemůže znát osobně Pavla Žáčka. Já, jelikož Pavla Žáčka osobně znám 25 let, byl to velmi aktivní člověk ve studentském hnutí, vždycky naprosto spolehlivý jako šéfredaktor Studentských listů, což vlastně byly ty naše noviny studentské. To byl opravdu vždycky a je absolutně obdivuhodný člověk. A když se podíváte na produkci toho Ústavu pro studium totalitních režimů, co jim se podařilo za 2 roky udělat, tak je to úplně neuvěřitelné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Informuje o své petici, o petici, kterou sama iniciovala, bývalá studentská aktivistka Monika Pajerová.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Je paradoxní, že se celá věc rozhořela právě kolem listopadového výročí. A jsou v ní angažovány tehdejší protirežimní osobnosti, dokonce Václav Havel, Jiří Křižan. Vy jste oslavil dvacáté výročí pádu komunismu něčím jiným než obranou proti snaze odvolat vás z funkce, pane Žáčku? A jak jste s kolegy ze studentského hnutí vzpomínali na události před 20 lety?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, já jsem bral, ještě k tomu dvacátému výročí, přesně toho 17. listopadu jsem se nijak nebránil. Kolem mě volně plynuly i v tom RockCafé John Bok a další a já jsem v podstatě neměl nějaký ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Všichni jste byli na jednom místě ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No ne, tak my jsme se tak bratřili třeba i s Johnem a on mi, pacholek jeden, neřekl, že proti mě sbírá podpisy pod tu petici. Takže to je taková věc, která je mezi námi, ale připadá úsměvná, nicméně já jsem se nijak nebránil, neboť jsem neměl proti čemu. Samozřejmě to vypuklo až později. Ale k tomu meritu věci zase. Já si myslím, že každé nepravdě a každému účelovému ataku je nutné se postavit pochopitelně. Tím spíš, že za námi výsledky jsou. Kdo není slepý, tak to pozná, třeba už jenom z webové stránky, máme výbornou mezinárodní spolupráci, máme výbornou vědeckou radu. Ti lidé by tam nešli, kdyby to byla pravda, to co říká Standa Penc. Čili já bych spíš se dovolil optat, kolik lidí z těch signatářů se seznámilo s tou naší prací? Znají důsledně ty naše publikace? To není otázka jedné publikace, ale v podstatě už několika desítek dalších. Zda vědí, že nám prošlo našimi škamnami v ústavu vlastně třeba 300 učitelů při převzdělávacích speciálních, specializovaných seminářích? Že máme výstavy po celé republice, v Evropě. Dnes je máme i ve Spojených státech. A tato činnost prostě nelze jen tak spláchnout špinavou pomluvu nebo něco takového. Myslím si, že rada reagovala správně, která je jediná kompetentní, která má v úplnosti veškeré informace. A asi teda ví, proč jsem ředitelem, zná naši činnosti lépe než Stanislav Penc. Pozvala teda ty signatáře k nám na ústav. Můžu s radostí konstatovat, že jedním z prvních byl předseda Strany zelených Ondřej Liška, byl u nás v pátek asi 2 hodiny. A myslím si, že byl v maximální úplnosti seznámen s činností jak archivu, tak ústavu a že jsme si jaksi přímo z očí do očí, bych řekl, vyřešili spoustu otazníků.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže ten svůj podpis odvolá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

I toho mediálního. To ne, nicméně vyjádřil velmi silnou podporu činnosti ústavu a činnosti archivu. To si myslím, že mohu říct. On říkal, že se k tomu vyjádří sám. Takže já to nechci nijak předjímat. Nicméně cítil jsem od něj, já osobně i instituce, velmi silnou podporu, protože spíš to bral tak, že a což je i o té petici pravděpodobně, o těch podepsaných, že teda není vidět úplně v plné šíři ta činnost bohatá ústavu i archivu. Ono to vlastně, jak se bránit, víme, jak fungujou média. Když prostě se do toho mediálního světa něco dostane, tak pak už to není tak, že by jedna publikace sebekvalitnější mohla 5 nějakých takových plivanců prostě smazat. To prostě jaksi nejde, funguje se jinak. A kdo chce, tak ví, kdo nechce, tak neví. Ale myslím si, že to, že to není fér a že by měli všichni ocenit to, co se nám podařilo v tom našem světě České republiky, kdy napravujeme ty resty devadesátých let, kdy toto nebylo možné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ne, ne, ne. Já vím, že radě ústavu v tom petičním archu předán nebyl, přestože Standa Penc vlastně jeho jméno jako druhé už na tiskové konferenci přečetl. Tam právě byly některé otazníky. Pan prezident na to nějak reagoval. Ale stejně si myslím, že i z toho, co se objevilo, že ty věci prostě děláme. Já konkrétně je dělám od devadesátých let. Já si pamatuju na dobu, kdy se vlastně nad obranou a nad fungováním institucí vůbec nikdo nebavil. První náměstek můj je Miroslav Lehký, chartista, mluvčí Charty 77. Když v roce 1998 při útoku na Úřad dokumentace vyšetřování napsal Václavu Havlovi dopis, kdy vysvětloval pozici úřadu tehdejšího, kterého, jestli si vzpomínáte, vlastně dvěma kontrama se snažil likvidovat nový ministr Václav Grulich, tak se odpovědi nedočkal. Dneska už máme nějaké vysvětlení. Dneska jsme se posunuli, že můžem diskutovat, že tady žádné tabu není. V tomto smyslu vidím tu situaci pozitivní. Na druhou stranu, proč to vlastně vzniklo? To znamená, když jsme zpátky u té poznámky TS Gog a to, co je spojeno s Joskou Skalníkem, tak se prostě vracíme na začátek devadesátých let, to mě mrzí. Myslím si, že bychom měli řešit důležitější věci, důležitější, než o kterých mluví Standa Penc.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

No, mě by právě zajímalo, co říkáte takovému tomu, řekněme, kritickému mainstreamu, nakonec jsme to slyšeli od pana Pence trochu, že prostě zbytečně utrácíte peníze, tudíž teď už volně navazuji, by vás bylo nejlepší zrušit. Protože by se ušetřilo, protože stejnou práci nakonec a na mnohem lepší vědecké úrovni by dělaly ústavy Akademie věd. To je asi ta kritika, se kterou se setkáváte nejčastěji.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A to by tu vaši činnost nemohla převzít Akademie věd, jak se doporučuje?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Já bych ráda tu debatu později přesunula do obecnější roviny. A to je vyrovnávání se s totalitními režimy, s totalitními dobami. Ale přece jenom, není ona ta petiční šarvátka vlastně jenom takovým vyústěním situace, kdy vy jste stále pod, a už jste to řekl, drobnohledem médií, ale zároveň i nejrůznějších orgánů. Bylo vám vyčítáno, nebo bylo poukazováno na to, že z vaší instituce odešla řada historiků, že některé ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Řada, to nebyla žádná řada. To byla malá řádka.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak řádka, tak povídejte.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To určitě bylo vytýkáno, ale vtip je v tom, a v tom je ten posun, který prostě zase někam posouvá Standa Penc, který mimochodem předtím, jak řekl, že jsem je vyhodil, není tomu tak. Byli to lidé, kteří odešli sami. Mě dnes samozřejmě mrzí, že se staví proti instituci, kterou pomáhali zakládat. Ale povětšinou odešli z toho důvodu, že nezvládli své řídící funkce, nikoliv to, co umějí jako historici. Já jsem, nikdy bych si nedovolil zpochybňovat to, že to byli špatní historikové. Bohužel se rozhodli odejít. Co ovšem mohu říci, aniž bych šel v souladu se zákoníkem práce do podrobností, a myslím si, že to je ta věc, že to prostě nelze sdělit, je ta jaksi možná jejich sociální nezkušenost, je to, že předtím žádné funkce neměli a je to, že nezvládli určitý kolektiv. To je vše, za tím nic víc není.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Tak, když už teď necháme petice peticemi, on nakonec nějaký další vývoj možná v tom směru ještě bude, tak bych se podíval teď naopak zpět. A vy jste se zmíněných 20 let od pádu komunismu věnoval takzvanému vyrovnávání se z minulostí. Takže jste jedním z takových lídrů celé této aktivity. A tak jsem se chtěl zeptat na váš názor, jestli my Češi jsme dokázali pochopit a překonat své tehdejší chování a návyky, tím myslím normalizační, ať už jako společnost, nebo jako jednotlivci?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, že ne. Ono to za tu jednu generaci asi nešlo. Bohužel my dnes při tom zapomnění, a to vidím právě to, že tady ta instituce nebyla, že teda nedělala, vlastně nebyl tady ten katalyzátor, který by byl schopen ne ukazovat všem, jak, co si mají myslet o minulosti, ale nastolovat to téma. Vidíme mimo jiné, a to je součást té diskuse o tý instituci, součást jako boje o ten zákon a nakonec i existence, že ta diskuse se vede. Za to jsem strašně rád. Pamatujeme si třeba druhou polovinu devadesátých let, kde nic, tu nic. Nicméně v čem jsme trošku asi jiní proti ostatním je v tom, že my jsme schopni odříznout to naše uvažování o minulosti a kritizujeme třeba ty, ten, to, co bylo po roce 1990, aniž bychom k tomu dodali, že to je také důsledek našeho chování, vztahu, jaksi ekonomického chování, vztah k morálce, politika, že to je pořád součást toho ovlivňování z doby minulosti. To si myslím, že je podstatná věc. My jsme schopni říct, že třeba některé věci, které souvisí s korupcí, že vznikly jakoby nově po roce 90. Vždyť to proboha není pravda. Ten korupční systém, který zde předtím existoval, a který ještě nejsme schopni analyzovat niterně, nejsme schopni do toho dosadit jednotlivé v té struktuře, té hierarchii třeba ty osobnosti toho režimu, tak ten to celé způsobil. To není tak, že by to přišlo v devadesátém roce zvenku třeba nějakým kapitalismem nebo něco takového. To jsou naše vnitřní podmínky.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A tento názor, který jste teď řekl, tak docela v radikální podobě sdílí i exprezident a vůdce kdysi Občanského fóra Václav Havel, který řekl teď nedávno, že současná generace čtyřicátníků a padesátníků, tedy my, je určena tím, že vyrůstala za normalizace. Tudíž nemůže být ta naše generace svobodná, protože tehdy jsme vyrůstali v prostředí, které určoval strach právě z té vrchnosti, nebo z režimu, nebo z tajné policie. Skutečně svobodné budou až naše děti. Vy byste to také formuloval takovýmto radikálním způsobem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, že budou svobodnější. Mně bylo 20 v roce 1989. Já jsem teda ty okovy toho svého strachu, ač na Fakultě žurnalistiky, kde zase ten režim měl páky, jak nás určitým způsobem vydírat, jaksi shodil dříve než třeba generace mých rodičů. Moji rodiče, já jsem měl diskusi, myslím, že to bylo před říjnem 89 s maminkou jako velmi vážnou, kde jsem jí prostě řekl až šokující věc, já tam musím jít, i kdyby mě zabili, protože pak se to možná pohne. A řekl jsem, že jakmile se do toho pustí vaše generace, která si to prohrála v roce 68, 69, tak pak to padne. Pak jsem byl strašně rád, že jsem jí s otcem teda viděl, vlastně 20. listopadu večer, před fakultou naší na Smetanově nábřeží, že teda jdou v tom davu. Tak jsem si říkal, tak jsme to vyhráli. Já bych s tím plně souhlasil. Ona je otázka, tady byly představy o tom, že stačí 5 let, 3 roky, 5 let po roce 89, pořád se to rozšiřovalo. Takže krize se "prohlubovala". Dnes víme, že to nebude ani otázka jedné generace. A já vidím dneska jiný problém ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale 40 biblických let možná.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Možná, že 40 biblických let. Já dneska vidím jiný problém, když třeba chodím na diskuse a jsem tomu strašně rád, už i s ročníky narození po roce 89, které mimochodem pokládají velmi přesné otázky, proč nebyla zakázaná komunistická strana, a tak dále a tak dál. Proč nebylo víc odsouzeno lidí a, těch zodpovědných samozřejmě, těch funkcionářů a tak dále. Tak vidím u té valné části, u těch třeba méně aktivních, kteří tak pasivně poslouchají, problém, že dneska mají možnost se seznámit s demokracií v zahraničí. Můžou studovat neomezeně v západní Evropě. Můžou studovat ve Spojených státech. Ale chybí jim něco, co chybí nám. Jak jsme strašně opatrní, že když slyšíme někoho mluvit, nebo mluvit nějakým jiným jazykem, nějakým tím triepe, tak cítíme tam tu totalitu. Cítíme za tím skryté snahy nějakého ismu. A tohle jim chybí, tahle sociální zkušenost nebo historická a generační. A to si myslím, že to je náš ústav, který velmi vážně dělá projekty, o kterých Standa Penc ani neví. Kdybych se vrátil zpátky k té petici, omlouvám se za to. A to je to, že potřebujeme dostat tyto věci do školy, aby to bylo v učebnicích, aby to bylo v těch jaksi projektech, které jsou směřovány na mládež, mladé lidi, aby byli schopni v budoucnosti ty ismy ustát. Aby poznali ty viry totalitního myšlení, které prostě vznikly v Evropě. Bohužel přiznejme si, a kterým Evropa prostě není cizí.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Mladí lidé vždycky mají spíš srdce nalevo. To je asi ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je otázka v našich podmínkách.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Jistě, no, tak ti mladí už ty podmínky samozřejmě nezažili. Mluvíte o tom, jak tedy s nimi zacházet, aby to srdce bijící nalevo potom nebilo v nějakém totalitním taktu.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

My to přisuzujeme té levici hned tyto sklony. Samozřejmě mluvíme o té extrémní levici, třeba o mladých komunistech. Faktem je, že už za První republiky u nás bylo velmi silné levicové, ať už /nesrozumitelné/ nebo jiné hnutí politické, které ovšem nemělo žádnou totalitní tendenci. Tady prostě byla sociální demokracie, případně další subjekty, které neměly s tím totalitním myšlením, totalitní politikou nic společného. Čili já se nedomnívám, že bychom se nemohli, že bychom to kyvadlo nějakou drobnou prací k nasazení toho vymezování se na všech úrovních, prostě od té špičkové politické, až po tu drobnou místní. A vymezovat se proti komunistům a opravdu je dříve či později zatlačit do toho extrémního několikaprocentního prostoru, kam prostě patří. Stejně jako ostatní ismy.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Ovšem nejde jen o komunisty. Jak už jsme říkali, tak celá naše společnost nedokázala překonat, řekněme, dědictví normalizace, tak jsem se chtěl zeptat, co pro to, abychom překonali toto dědictví, můžete udělat vy nebo co může udělat úplně běžný občan?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No, tak především, tak co je naší úlohou, ta je nějakým způsobem obecněji, ale poměrně jasně vymezená v našem zákoně. A především tedy určitě si nelhat, určitě nedělat žádnou předběžnou cenzuru, určitě jakoby "padni komu padni", určitě zde není žádné jaksi politické posluhování, zase se vrátím k tomu jednomu z největších obvinění, které bych zase spíše cítili od pana Ransdorfa než od Standy Pence, neboť když to vezmu do důsledků, ono to nejde nikde z naší práce vyvodit. Pokud někdo to téma jako obecně nebere jako politické, protože opravdu neřešíme středověk, řešíme dvacáté století. Čili dobu, kterou všichni pamatujeme, jsou mezi námi i ti viníci, i ty oběti. A jinak z naší práce výstavy toho, co prezentujeme pro školy, publikace, tam nenajdete nic, že by to bylo účelově zaměřené. Ostatně ani o tom, co bylo teď, z čeho vznikla ta pseudoaféra. Nevidím nic politicky účelového. Joska Skalník je politicky účelový, jak? To měl být útok na koho? U, na Kundera, to měl být útok politický údajný na koho? Je to prostě nesmysl, vyvodit se to z našich výsledků nedá, protože tak konstruováni nejsme, takový náš zákon není.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A co by mohl dělat tedy běžný občan, pokud se chce vyrovnat s tím, v čem vyrostl?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Jít na vaše webové stránky, ne?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ne, já si myslím, že by to měly být nějaký diskuse, nějaká diskuse, že by to měl být nějaký kulatý stůl nebo podání svědectví, reakce, aby to nebylo pasivní. To je jedna rovina. Druhá rovina samozřejmě je chovat se občansky, chovat se jaksi sebevědomě občansky, nepodléhat těm stereotypům nebo té špatné náladě, kterou zde jakoby máme, nebo možná zčásti vytvářejí média. Myslím si, že se nemáme za co stydět za těch 20 let. Když to srovnáme třeba s jinými postkomunistickými státy, chci říct, tak dneska začínám žít občansky a v tom je kus politiky, v tom je kus, i v občanství. Napadlo mě za tím občanstvím, nad ním už nic jako není. To si myslím, že je úplně podstatné a v tom to celé je. Že se nám začli lidi trošku bát, úplně nedokážu analyzovat všechny ty příčiny. Po 20 letech mě to rozhodně mrzí, protože ta země je od roku 89 postavená na svobodě a demokracii.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Studio STOP dnes debatuje s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Pavlem Žáčkem. A hned se ptáme, a vracíme se ke snaze či plánům komunistů a jejich žádostem, ať se zruší váš ústav. Když se na to podíváme s odstupu těch 20 let, nelitujete, pane Žáčku, že jste se víc nesnažil, nebo vaši kolegové, že se víc nesnažili, aby byla v roce 1990 zrušena komunistická strana?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já nevím teďka, které kolegy máš na mysli. Mně se podařilo v roce 1990 jednou v televizi říct pane kolego tehdejšímu premiéru Pithartovi. Sem možná by měla být směrována ta otázka, nebo toto ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, my se ptáme leckoho teď.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

My jsme samozřejmě ve Studentských listech, myslím si, byli dost radikální od toho prosince 89. My jsme byli potom v té široké náruči Lidových novin a měli jsme tam někdy s některými kolegy, třeba osmašedesátníky, docela jaksi rozepře. Byly tam určité tlaky i na nás, abychom psali jinak. Ale naštěstí jsme to celé ustáli a do prosince 91 jsme byli tím hlasem studentského hnutí, které už v té míře jako třeba na konci roku 89 prostě neexistovalo. Takže my tam měli, my jsme řešili i otázku, a taky jsme si nebyli úplně jisti. Pamatuji si na článek z dubna 1990. Toto číslo uvozovala dokonce kresba, kdy byl srp a kladivo před soudem. Tam vím, že to taky nebylo úplně jasné. Na stranu druhou, myslím si, že jsme byli nejradikálnější a chtěli jsme jaksi tu minulost znát, chtěli jsme, aby se nezapomínalo, chtěli jsme, aby se ta vina ukázala. Čili nebyl jsem na úrovni nějaké politické rozhodovací, kde bych mohl toto ovlivnit. Dělal jsem, co jsem mohl a dnes zase dělám, co můžu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Hm, no, v tuto chvíli ovšem komunistická strana nereformovaná je stranou parlamentní. V preferencích se pohybuje po těch dvou velkých stranách na třetím místě. Tak jak se na to díváte dnes a jak se díváte na ten fakt, zmínila to, myslím, Monika Pajerová, že nejen komunisté, u těch by se to ještě dalo předpokládat, ale velká část ČSSD by si přála, aby váš ústav zmizel z povrchu zemského.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, těm komunistům, to je největší problém naší demokracie, to je největší problém našeho politického systému, protože tento fakt, tento elektorát, toto postavení politické strany objektivně blokuje vytváření demokratických většin, podporu demokratických vlád a tak dále. To je samozřejmě problém, s kterým se budeme potýkat a zde vidím opravdu ten klíčový problém naší demokracie po roce 89, že to nebylo tak, jak se předpovídalo, že oni brzo zaniknou a budou smeteni jaksi s onou historickou logikou dějin, nebo, abych použil jejich terminologie. Vidíme to, že teda ten elektorát, že to, ta podpora je tady poměrně slušná, přestože to je antisystémová strana. A to je o tom, jak jsem hovořil o tom potýkání se a střetávání se s demokratickými prostředky na nízké úrovni, až po tu úroveň vládní. U sociálních demokratů, což je demokratický subjekt a my jsme jako ústav i archiv otevřeni komunikaci jakémukoliv demokratickému subjektu, vím, že i dokonce představitelé některý sociální demokracie u nás studují, stejně jako řada dalších lidí. Tak já bych to viděl trošku jinak než to je zase mediálně, v určité mediální zkratce. Já to vidím tak, že když ta idea vznikla v Senátu, ještě tedy jako Ústavu paměti národa po vzoru Ústavu paměti národa Jána Langoše a kolegů z Polska, tak v té době snad kromě jednoho nebo dvou komunistů pro to zvedli ruku všichni. Tehdy tam byla větší názorová šíře, od sociálních demokratů, přes Unii svobody, ODS a tak dále. Ale potom se to téma zpolitizovalo. Já bych to vnímal, protože ten zákon musel vzniknout, ta instituce musí vzniknout z toho zákonného pověření. Tak bych to viděl tak, že zde teda byla koalice, byla zde opozice a když koalice to protlačovala určitým způsobem ten zákon, tak si opozice mohla politicky říct, k čemu to potřebuje, to bude asi nějaký nástroj proti nám. Což teda bylo to, jaksi, řekl bych, bipolární, jednoduché dělení, které do poslední chvíli nevypadalo, že bude taky v tom hlasování. Protože třeba s panem poslancem Jandákem, ten prezentoval na výboru před asi třetím čtením názor, řekl nemalé, nebo určité části sociálně demokratických poslanců, že když ten ústav nebude bádat jenom na poli komunismu, ale taky nacismu, tak že ho podpoří. No, a pak se hlasovalo blokově, pak teda se sociální demokracie rozhodla odejít v tom hlasování, čímž ale na druhou stranu odlišila se od komunistické strany, která hlasovala proti, ale snížilo se kvórum. Takže ona zase to svým způsobem podpora toho bylo, přestože potom politicky, je důležitý podle mě v politice výsledek, když to potom politicky vyslalo určitý signál a že tam jsou někteří konkrétní poslanci jako pan poslanec Jičínský, který prostě on to nemá rád, když někdo jiný nahlíží na tu minulost třeba před rokem 68. Já to chápu, ale nikde žádná účelovost není, nikde žádná zlovolnost z naší strany neexistuje, žádné hledání materiálu. To prostě je otevřeno pluralitně vůči všem. Největší posun po tom 1. 2. 2008 je, že všichni k tomu mohou. Nikoliv jenom ústav, to je prostě pluralitní přístup. A my vlastně jsme vybírali ty věci. Teďka ty kauzy diskutované dokonce nedávno, já nebudu konkrétní, v médiích, tak ty vznikly tím, že přišel představitel ministerstva vnitra k jednomu novináři a řekl, tady máte ten materiál. To se dneska absolutně neděje. To řešení je jediné. Pro všechny to otevřít, všichni mají stejná pravidla hry. Všichni to můžou dostat stejně rychle, respektive kdo dřív přijde, ten dřív s tím pracuje. Ale pak teda druhá strana mince, kterou asi nikdo nechápe je, že ta interpretace je taky na nich, že jo. Oni si nesou zodpovědnost za to, jak s tím budou pracovat, jak to použijí.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Když v jarních volbách zvítězí levice, obává se ředitel Pavel Žáček o svůj ústav?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, že ústav i archiv přežije. Tu činnost, která je dána zákonem, musí někdo dělat, tu nelze vymazat. A uvidíme teda, já si nemyslím, že to tak úplně dopadne, ale viděli bychom, kolik je tady pak teda lidí, kteří by tu zodpovědnost chtěli převzít. Nemyslím si, že je to úplně jednoduché, jsme mezinárodně určitým způsobem zakotveni, budujeme třeba i tu evropskou platformu a hrajeme s ní paradoxně přes konec našeho předsednictví výraznou roli. Nemyslím si, že by to bylo jednoduché a nemyslím si, že by zde byl i důvod i za této konstelace tento ústav a archiv likvidovat.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A když hovoříte o těch problémech, které nastávají po publikaci různých informací dosud neznámých, tak jak teď ze zpětného pohledu hodnotíte ten případ spisovatele Milana Kundery? Tam to téměř vypadalo, že to také je nějaký spíše informační únik než jako dobře zpracovaná studie, která se tedy předá médiím?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já se samozřejmě budu opakovat, ale v Respektu to zpracování bylo pro týdeník, myslím si, maximální. Pro ústav, kdyby teda se Adam Hradínek rozhodl to udělat, to, to jsme si vyjasnili už tenkrát jako určitou chybu, kdyby to publikoval třeba v Paměti a dějiny, v našem revue, tak by to prostě vypadalo jinak samozřejmě. A druhá věc je, že již dnes rok poté vlastně i některé analýzy některých kolegů novinářů dospěly k závěru, to jsem říkal na začátku, že to není kauza ústavu, nebyl to žádný oficiální ústavní výstup. Ale že nemůžeme my jako ústav, je to velmi složité předivo, řekl bych, vztahu k tomu, je zde svoboda projevu, svoboda bádání, čili já nemůžu bránit zaměstnanci, nota bene který ještě byl nějakou dobu v zahraničí na neplaceném volnu, aby dělal jakékoliv aktivity. A dokonce i k tomu využil některé poznatky, které zjistil při práci pro ústav. A už dokonce pro ústav ten třídy Miroslava Dvořáčka, kterému jsme dali tu medaili jako určitou omluvu, řekl bych, za Českou republiku. Prostě po těch letech teďka v nedávné době k 17. listopadu, tak si myslím, že jako má právo na to, vyjasnili jsme si, že není vhodné, aby vlastně se řešila jakoby rodinná historie. Já jsem nevěděl pochopitelně na rozdíl od těch jeho bývalých nadřízených, kteří také od nás odešli to, že je to docela složitá věc i pro něj, ale jsem rád, že máme ten odstup. Co mě překvapilo, byl to, a to co mě vracelo zpátky do poloviny devadesátých let, byla ta reakce části veřejnosti, nebo přátel, kdy prostě nejsou schopni být nad věcí a ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A silná mezinárodní reakce.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... a silná mezinárodní reakce, tak to je asi pochopitelné u toho. Nicméně jsou to lidé, kteří s tím nepracovali. A není moje chyba, že s tím nepracovali. Prostě my napravujeme nějaký stav, který zde byl prostě v devadesátých letech. Povězme si otevřeně, kdo k těm materiálům mohl. Někteří politici, jejich kamarádi, tajné služby, ministerstvo vnitra a to je všechno. Badatelská veřejnost vůbec ne. A my máme handicap, že ty materiály neznáme, nediskutujeme a pak teda, že někteří význační představitelé prostě kultury jsou schopni říct, já bych tomu nevěřil, to StB, to SNB prostě absolutně tomu nevěřit. To ale nejde. Ty materiály jsou zde a jsou zachovány, musíme s nimi pracovat. My musíme opravdu ty věci vyvětrat od toho smradu, bohužel nás to čeká.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Ústavy, které tedy zkoumají nedávné dějiny, tak fungují ve všech postkomunistických zemích. Nebo téměř ve všech. A takže máme i, řekněme, první rámcové pohledy, jak vlastně ten který režim a jeho represivní složky v těch kterých konkrétních zemích pracovaly. A například to vyplývá i z vašich závěrů. Je jasné, že česká StB třeba měla méně pravomocí, méně důstojníků, méně agentů než třeba východoněmecká Stasi. Z toho vlastně vzniká otázka, proč nakonec režim v Česku vydržel déle než ten východoněmecký, když ten represivní aparát byl slabší?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Nevím, jestli to lze úplně srovnávat. Musíme říct, že to všechno bylo podle sovětského modelu. Státní bezpečnost získala v průběhu let, desítek let, určitou zkušenost a techniku, jak ovládat, jak plnit tu svoji úlohu, kterou jí komunistická strana dala. A sovětské bezpečnostní orgány, to je taky za komunistickou stranu sovětskou. A došly k závěru, že teda pro Československo z nějakých historických důvodů je zapotřebí méně příslušníků, menší agenturní síť. Na druhou stranu si uvědomme, že oni pokrývali i plochu Spolkové republiky Německo. Těch asi 110 tisíc, nebo kolik jich bylo těch orgánů státní bezpečnosti, pracovalo vlastně ve dvou státech. My jsme žádné západní Československo neměli, čili, nicméně bych nebagatelizoval úlohu státní bezpečnosti. Ona pracovala prostě technikama, s kterými se dodnes potýkáme. Ta, i ten problém toho strachu, prostě to všechno čeká na svoji analýzu. Všechno čeká na to, až budem mít, budem znát materii, která je neznámá, a to jsou, to je ta svazková agenda. A myslím si, že teda v podstatě pozitivní i z té poslední jako aféry a té petice je teda to, že se v tom má pokračovat, že se teda nemůže to cenzurovat a teprve, až budeme mít už to určité penzum, které trvá logicky nějakou dobu, protože z toho opravdu od roku 1990 do začátku, do situace po roce 2000 plošně nedělalo, tak máme tento handicap na zdi od Němců a Poláků, tak vlastně teprve pak budeme moci na ty věci, kde nás vyzývá třeba i pan prezident Václav Havel spolu s dalšími partnery, zas to není práce jenom pro nás. Budeme moci na to odpovědět. To trvá nějakou dobu a za dva roky se to nedá nastudovat.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

No, počkejte, vy tvrdíte, že byť u nás těch estébáků, že jo, bylo řádově méně než lidí zaměstnaných v ministerstvu pro státní bezpečnosti, čili Stasi ve východním Německu, a že ten režim byl stejně represivní? To mi nedává žádnou logiku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, zase o kterých letech se bavíme. Jestli se bavíme o těch zakladatelských do poloviny padesátých let, nebo o osmdesátých letech. Na druhou stranu teďka vám nejsem schopen takhle z hlavy porovnat statistiky vyšetřování třeba nebo zatčených v osmdesátých letech. Ale já si myslím, že v tomto pohledu zde mezi těmi mezinárodními čekisty byl určitý i souboj, taková jaksi socialistická soutěž před tou Moskvou, čili já bych to opravdu nebagatelizoval. Uvědomme si, že oni měli možnosti, kdy, a do poslední chvíle toho využívali, dokonce volali po tom, aby se to v roce 89 rozšířilo, aby tu represi i ty věci, které s tím souvisely, to zastrašování, dělaly za ně jiné státní orgány. Čili byla to otázka, že v NDR ve státě, který byl jinak byrokratický, který měl jinou historii, gestapo a tak dále, tak vlastně tam to fungovalo více třeba na povel. U nás možná využívali sofistikovanějších metod. Já bych to opravdu nebagatelizoval. Bylo to závažné a ty výsledky pro ty lidi, kdy se do toho problému dostali, nemusel to být jenom disent, máme celou řadu lidí, nechci říkat z šedé zóny, ale z legálních institucí, jak tomu říkali, a ti byli persekuováni, zastrašováni velmi obdobně jako ten politický oponent.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

To znamená, že StB mohla využívat jiné, řekněme, složky komunistické moci a na koho se obraceli nejvíc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, pokud se to týká armády, tak tam využívali normální z hierarchie armády. Pokud se to týkalo zájmů, které byly primární komunistické straně, byl to aparát komunistické strany. Ovlivňovali ministerstva, zaměstnavatele, školy, národní výbory, takže to si myslím, že tady ty oficiální styky, nebo jak tomu říkali, zde byly. A ta vazba byla daleko složitější než jak ji nalezneme dneska v registrech svazků, samozřejmě.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

StB se tehdy všichni báli, byla opravdu, pane Žáčku, tak mocná, tak vlivná? Nebo to byl jenom jaksi mýtus, který stále přežívá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je otázka, jestli byla tak mocná a vlivná. To opravdu na rozdíl od kolegů z Německa či Polska, kteří mají primární studie, nejsme schopni říct. Tady je moc lidí, který to dělali. Já jsem třeba dělal publikaci o státní bezpečnosti za normalizace na Slovensku. Ale taky vím, že to byla prostě prvotní studie, která otevírala cestu dalším nástupcům po mně. A teďka, upřímně řečeno, na to Česko nemám tolik času, i když bych chtěl mít. Tak ten poměr mezi tím strachem je velmi podstatný. Oni tu atmosféru vytvářeli, asi to fungovalo v různé sociální skupině jinak. A to byl jejich pracovní nástroj, který jim pomáhal právě efektivněji využít ty své síly. To je pravda. Vzpomeňme si na tu situaci 17. listopadu ještě před tou demonstrací. Vzpomeňme si na jejich zásahy 19. listopadu. Možná dokonce Tomáš Halík mluvil dokonce o tom, že ho zakleštili 20. listopadu. Když si posloucháte třeba některé věci, které jsme dali na web, jako ty různé sledovačky, tak zjistíte, že ještě v tom týdnu po 17. listopadu nebo po 20. listopadu oni mluvějí velmi sebejistě. Oni prostě si mysleli 27. listopadu, že ještě tu situaci mohou zvládnout. A už to nebyla pravda. V polovině prosince už se, nastal rozpad struktur a oni bránili sebe, dokonce hodili komunistickou stranu přes palubu.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Náš čas se už téměř naplnil. Ale mě by zajímala ještě jedna věc. Když člověk přijede do Berlína, tak tam může navštívit v Hohenschenhausenu ohromný památník obětí komunismu, který je v bývalém vězení Stasi. Něco takového v Česku neexistuje, zvlášť ne v Praze. Kdy se tedy dočkáme podobné instituce?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Třeba v Ruzyni.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, to je samozřejmě otázka. Tady těch pokusů bylo vícero. My jsme se v minulém období snažili společně s Konfederací politických vězňů vlastně vybudovat, obnovit jeden z těch táborů na Jáchymovsku. A tam jsme chtěli udělat právě tu připomínku těch padesátých let. Bohužel se nám to zejména z finančních důvodů nepodařilo. Vím, že ještě určitě chybí to, čeho dosáhl Ján Langoš v Bratislavě, výstavba jakéhosi piedestalu těm mrtvým železné opony, kteří prostě zemřeli při cestě za svobodou. To zas my nemáme na naší západní hranici. Myslím si, že to zase může bejt úkol pro ústav, nicméně záleží to trošku také na tom, jaké budou finanční prostředky. To je zcela jednoznačné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže závisí to opravdu jenom na penězích, nebo když jsme tady slyšeli, jak se hádají listopadové osobnosti, nejsou nějaké spory mezi zainteresovanými složkami, tedy Bojovníky za svobodu, nejrůznějšími spolky, vedením ústavu a podobně?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ale, tak určitě, myslím si, že ta situace je taková rozjitřená, možná tomu nahrálo to, že to je teda dvacáté výročí. Nicméně my jsme v klidu a tichu vypracovali velmi seriózní projekt na to, jakým způsobem udělat ten památník vlastně u Ostrova nad Ohří, který jsme konzultovali s Úřadem vlády. A jediný problém, který způsobil, že jsem se do toho nepustili, nebo že to už dneska není v našem plánu činnosti na příští rok, je nedostatek finančních prostředků. Čili myslím si, že ty věci se, bylo to naprosto seriózně děláno, bylo to nad rámec toho, co my máme v plánu, ale víme, že tady je velký dluh vůči politickým vězňům, a toto byla, byl velký projekt, ke kterému se vrátíme, až se finanční situace v České republice zlepší. To je naprosto jasné.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Osvětluje host Studia STOP ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Děkujeme za váš čas, názory, argumenty.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Děkuji za pozvání.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Techniku dnes měla na starosti Valérie Radsmanová a od mikrofonu se loučí ...

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Jana Šmídová. Na slyšenou.

Rozhovor s Pavlem Žáčkem

3.12.2009

ČRo 6

18:10 Názory a argumenty

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

--------------------

Jakým způsobem se vyrovnáme s minulostí? Ten, který volí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, se mnohým nelíbí. Ve chvíli, kdy čelí kritice a pokusům o odvolání z funkce, hovořil s kolegy Janou Šmídovou a Petrem Holubem. Vyzval ho totiž bývalý disident, občanský aktivista Stanislav Penc k demisi s poukazem na dle něho nevhodné zveřejnění kompromitujících materiálů na jednu z výrazných osobností disentu Josku Skalníka. Penc rovněž vyčítá Žáčkovi manažerské selhání a plýtvání státními prostředky. Tomu se ovšem Žáček brání.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To není žádná kritika, to je prostě co věta, to lež, co věta, to nepravda. Standa Penc je člověk, který nezná chod institucí, neví, podle jakých legislativních úprav se řídí. Je vidět, že má i špatné rádce ve věci badatelské činnosti ústavu. Já jako nevím, jak se na to dá reagovat. To je prostě snůška naprosto nesmyslných tvrzení.

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

--------------------

A proč to tedy podle vás Stanislav Penc, jistě výrazná osoba disentu, velmi aktivní aktivista, abych to tak nazvala, dělá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je dobrá otázka, spíš bych řekl, komu tím slouží. Já si myslím, že on daleko předčí kritiku ze strany komunistických poslanců a komunistických politiků. V tomto smyslu jim nahrává neuvěřitelným způsobem.

Petr HOLUB, redaktor

--------------------

A to, že kupujete drahé auto, myslím, za milion, a opravujete si draze kancelář, to není pravda.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je věc úplně jiná, to plánování, což on vůbec neví, je dlouhou dobu dopředu. Ta realizace, která je povolována různými orgány, včetně ministerstva financí, je plánovaná na dlouhou dobu dopředu, čili před krizí. To je první věc. Druhá věc, on musel vědět, že my jsme se zbavili tří starých aut, které měly hodnotu více než tři miliony, a koupili jsme dvě nové, včetně jednoho, kterým vozíme výstavy po celé Evropě. Ale to on neví, netuší. S tou kanceláří je to naprosto jednoduché. To je dům ze sedmdesátých let, který byl postaven asi na tři roky. Ministerstvo informatiky, vzhledem k tomu, že nově vznikalo, provedlo jeho obnovu, ale vnitřní. Třeba z vnějšího pláště, do toho ty desítky milionů jaksi neinvestovali. A když se půjdete podívat do mojí kanceláře, tam normálně teče, tam při každým dešti tam vtéká dovnitř. A ta úprava je i nekonečná. Vlastně na druhou stranu víme, že tolik prostředků jako dát na to nemůžeme. I z našeho poměrně malého rozpočtu. Jiné řešení je, a to teď řešíme, získat nějakou novou budovu společně s archivem.

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

--------------------

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ta částka není, těch asi třináct milionů korun není poměrně, čili není poměrně, čili není možné říci, že by ze všech činností ústavu by se ukrátila tato částka. Ale jenom z některých položek. Ten klíč zase je stanoven velmi složitě v rámci státního rozpočtu. Čili my z těch položek, které máme mimo mandatorních výdajů, musíme třeba hradit zateplení budov. Musíme hradit některé další činnosti, které jakoby primárně souvisí se správou majetku, nikoliv s tou činností. Že teda půjdeme s publikacemi a máme ten plán nastavený tak operativně níže, že uděláme jakýsi strop povinný, abychom naplnili zákon, to prostě musíme, to dělá každá kapitola. O tom Standa Penc vůbec nic neví. Ale na druhou stranu myslím si, že výsledky z letošního roku nás opravňují, že u některých dalších projektů, u některých těch publikací seženeme koeditory, s kterými to budeme vydávat. Uděláme vnitřní náklady, připravíme publikaci a s někým to vydáme, ale potřebujeme na to ty partnery. Všichni dnes přehodnocují. Já se divím, že se třeba lidi nebaví o /nesrozumitelné/, jak ten šetří. A taky jsou směřovány vůči nám, instituci, která dokázala během necelých dvou let, že má svoje právo na život. A na druhou stranu i u některých partnerů s akademickou instrukcí příští rok je tak, že my zřejmě budeme přebírat i činnost některých těchto kolegů.

Petr HOLUB, redaktor

--------------------

Když z toho, co říkáte, vyplývá, že jde o nedorozumění, tak proč si prostě nezavoláte s panem Pencem a nějak si to nevysvětlíte. Zase pro vás musí být nepříjemné, že on má běžně přístup do médií, takže s tím máte problémy.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já ze strany Standy Pence to nejde o žádné nedorozumění. Proto si myslím, že se dohodnout nelze. On si nás vzal jako cíl už s tím svým projektem, o kterém by možná mohl mluvit více s tím svým ezem, kterému také nerozumí, a ...

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

--------------------

Možná byste to mohl lépe našim posluchačům ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je ta evidence, kde publikoval 770 tisíc údajů o našich spoluobčanech, cizích státních příslušnících a důsledků. Archiv bezpečnostních složek musí dnes a denně vysvětlovat lidem, že nejsou agenti, protože Standa Penc díky těm nedostatkům, které logicky v té evidenci jsou, to nedokáže vysvětlit a odkazuje se na nás. Je to prostě určitý bič na nás a účelově využití. Proč to dělá, o tom se můžeme jenom domnívat, ale ...

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

--------------------

To by mě právě zajímalo, aby tato otázka, vy jste už tak jako povzdechl a řekl, komu tedy tím Stanislav Penc slouží, tak buďte otevřený, komu slouží.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Komu slouží, to je jasné. Těm, který se od začátku vymezovali vůči této idei, to znamená zejména teda politikům komunistické strany. Oni by tyto argumenty, takové, které jim dává do ruky. A za chvilku oni budou před volbami říkat, pochopitelně, podívejte se, když i Standa Penc, tak na tom musí být něco pravdy. To je první věc. Na druhou stranu, já se vrátím k té petici, abysme tomu neunikli. Standa Penc odvádí pozornost od toho merita, kvůli kterému to údajně celé vzniklo, to jest ten záznam, kde, tajného spolupracovníka s krycím jménem Bok. A to je vidět mimochodem i v tomto veletoči, který tady vlastně na začátku vychrlil, se dostal od té obrany toho svého přítele, kamaráda, až k další kritice ústavu, což je nelogické, ale stejně si myslím, že kdyby někdo psal na obranu svého /nesrozumitelné/ nějakou petici a bude víc emocionální, v tomto smyslu vidím rozdíl mezi Johnem Bokem, emoce, a mezi Standou Pencem, chladné využívání, ale jako odrazového můstku proti dalším útokům proti ústavu archivu. A myslím si, že i kdybychom znali ty pravé formulátory této petice, tak by bylo vidět, že je za tím něco jiného než, a že to dokonce i je účelové zneužití obrany Josky Skalníka. Ta může být ...

Jana ŠMÍDOVÁ, redaktorka

--------------------

A kdo tedy to petici podle vás formuloval?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To já nevím, to měl říct Standa Penc.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

--------------------

Uvádí ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Ve dvaadvacet deset bude hostem Studia STOP.

Pavel Žáček Nebudu krýt něčí kamarády

3.12.2009

Instinkt

milan šíma

Boj bývalých disidentů o minulost, tak by se daly nazvat spory okolo Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Václav Havel, Stanislav Penc nebo John Bok si myslí, že ředitel ústavu Pavel Žáček v publikaci o začátcích Občanského fóra neměl zveřejnit informace o tom, že výtvarník a spoluzakladatel OF Joska Skalník byl informátorem StB bez jeho vyjádření. Požadují Žáčkovo odvolání. Naopak za Žáčka se postavila jiná skupina bývalých disidentů v čele s J anem Rumlem nebo Jiřím Křižanem. Kdo má pravdu?

* Myslíte, že je nezpochybnitelné, že Joska Skalník byl udavačem, který StB donášel informace o Občanském fóru?

Touto problematikou se zabývám docela dlouho. Těch svazků jsem viděl stovky a myslím, že jsem schopen rozlišit, jaká je relevance jednotlivých materiálů a toho, kdy StB něco zakrývala. Dokonce si myslím, že je to věc, která je známá. Jiří Křižan říká, že o tom všichni věděli.

* Takže jste si naprosto jistý?

Jiné vysvětlení se hledá obtížně. Pan Skalník musel být v té době pro StB velmi významný zdroj, protože byl velmi blízko Václavu Havlovi. A právě proto Státní bezpečnost ve zprávě pro generála Lorence svůj zdroj uvedla, i když pod krycím jménem Gogh.

* Co se vlastně se spisem Gogh, který měl být veden o panu Skalníkovi, stalo? Prý se ztratil.

Jak tomu rozumím, existovaly v roce 1990 některé jeho části a pan Jiří Křižan to v médiích formuloval tak, že tam měl být i nějaký vlastnoruční podpis pana Skalníka. U nás v archivu, pokud jsem informován, se tento svazek nenachází, tam je jenom standardní záznam, že existoval, a pak také některé jeho části, které byly distribuovány StB do jiných svazků. Z toho se to dá zčásti zrekonstruovat. Máme také například k dispozici personální svazek příslušníka StB, který byl označen jako řídící orgán zodpovědný za komunikaci s Goghem. Takže bychom si s ním také mohli promluvit, pokud je naživu a bude chtít hovořit.

* Reakce Johna Boka byla velmi vzrušená. „Seš zmetek, nedůstojnej zmetek,“ na vás Bok křičel. A to jste přece kamarádi. Jaké to je, když slyšíte taková slova od svých – teď už asi bývalých – kamarádů?

John Bok je můj dlouholetý kamarád, a proto je pro mě velkým překvapením, že není schopen některé věci, když se týkají jeho známých, brát s nadhledem.

* Překvapivě rychlý odchod Josky Skalníka v devadesátých letech z prezidentské kanceláře by mohl dokazovat, že se o jeho minulosti už v té době opravdu vědělo, je to tak?

Ano. Myslím, že z toho Hradu tenkrát odešlo vícero lidí a mluví o tom například i pan Křižan a potvrzují to i jiní lidé. Mě ale mrzí, že tohle řešíme v roce 2009, protože to je věc, která měla být už dávno vyřešena.

Věra Krincvajová, listopadová studentská aktivistka, dokonce tvrdí, že se Joska Skalník přiznal Magorovi Jirousovi, že na něj udával proto, že ho StB vydírala kvůli jeho nemocné manželce.

Já bych to rozhodnutí co zveřejňovat nechal v tuto chvíli na panu Skalníkovi. Jeho materiály pro nás archiváři připravili. Má je u nás k dispozici. Myslím, že by je měl vidět jako první.

* A jak si tu negativní reakci vysvětlujete? Myslíte, že někteří tehdejší disidenti sice vědí o tom, že Joska Skalník spolupracoval s StB, ale už nechtějí, aby se to na jejich kamaráda, který si za socialismu prožil svoje, po dvaceti letech vytahovalo?

Vnímám to tak, že je to otázka přátelství. Mohu citovat Johna Boka při jeho vášnivém vystoupení, kdy říká, že se to probíralo už tenkrát, a diví se, proč jsme to teď zveřejnili. Můžu na to říct jen jediné: zveřejnili jsme to proto, že jsme připravovali publikaci k založení Občanského fóra. My máme nestranně, profesionálně bádat, prezentovat a publikovat, a my bychom se přitom měli bát a dělat nějakou selekci? To znamená, že o lidech, kteří nejsou nikoho známí, o těch obyčejných, tak o těch můžeme informace z minulosti zveřejňovat, ale o takovéto osobě bychom měli mlčet? Nebo bychom měli dát její svazek do nějakého tajného fondu, aby ho už nikdo nikdy nenašel? Já prostě odmítám vnímat pana Skalníka jako něčího kamaráda. To tedy ne. My jsme do takovéto knížky jeho jméno prostě dát museli.

* Do jaké míry měla StB vlastně pod dohledem vznik Občanského fóra?

Mimo zpráv od Josky Skalníka jsme našli ještě také takzvané svodky – čili analytické záznamy. Některé jsou zjevně z více zdrojů. Jsou tam například dvě rozdílné zprávy přímo o prvním jednání OF v Činoherním klubu. Tam prostě musel být někdo, kdo měl důvěru toho prostředí a kdo tu zprávu mohl vynést, a nebo to také mohl být technický zdroj. My také víme, že první zdroj byl napojen na Správu Státní bezpečnosti Praha a například druhý na II. správu Sboru národní bezpečnosti čili na centrálu. Oba dva jsou trochu jiné. Dokonce ti lidé nahlásili – ať už to byli příslušníci, nebo spolupracovníci – trošku jiné věci.

* A vy nevíte, o koho šlo?

My jsme identifikovali v tom seznamu osob dalšího spolupracovníka StB, který seděl přímo na pódiu, a tím byl představitel Československé strany socialistické Jan Škoda, který se tehdy postavil srdnatě za Občanské fórum. To jsou věci, které je podle mě ještě nutné objasnit.

* Co říkáte na argument, který pronesl Joska Skalník, že je přece nesmysl, aby ještě v té nadšené listopadové atmosféře něco udával StB.

Ale v té době ještě nebylo jasné, jak to dopadne. Když máte k dispozici některé útržky informací z vrcholové úrovně ministerstva vnitra, tak oni si ještě do 27. listopadu pořád mysleli, že to jsou schopni zvládnout. Rozpad těch struktur, které vytvořila Státní bezpečnost, nastal až někdy na konci listopadu. Takže těch různých záznamů se zdrojem tohoto typu se objevilo více.

* S vašimi metodami nesouhlasí ani někteří historici, kteří ve vašem ústavu pracovali, například Petr Blažek, Tomáš Bursík a Tomáš Vilímek, Petr Koura, Prokop Tomek, Pavel Paleček, Pavlína Formánková a další. Co vy na to?

Mezi těmito lidmi bych asi hledal i formulátory toho textu proti mně, protože si nedovedu představit, že by si John Bok nebo Standa Penc byli schopni sednout a s chladnou hlavou napsat takto formulovanou petici. Dovedu si představit Johnův výkřik „Nesahejte nám na přítele a udělali jste chybu a chceme to a to!“, ale dojít k tomu, že to je „manažerské selhání“, že vydání takové fantastické publikace o začátcích OF je chyba? A dokonce dojít k tomu, že je potřeba udělat nové výběrové řízení? To mi na ně nesedí.

* Ti historici na protest proti vaší neprofesionalitě z ústavu odešli.

Mým handicapem a problémem bylo, že jsem tuto instituci z velké části vytvářel z lidí, které jsem znal a které jsem měl za své přátele, a když jsem pak musel měřit všem stejnou měrou, tak to někteří nebyli schopni pochopit. Já ale nemůžu přece nadržovat svým přátelům na úkor ostatních. Já to formuluji podle toho, co mi dovoluje zákoník práce, takže říkám, že tam chyběla určitá sociální zkušenost, scházel tam duch týmové práce.

* Je vám také vyčítán postup ústavu ve zveřejnění kauzy o Milanu Kunderovi. Prý bulvarizujete minulost.

My jsme si to v ústavu vyjasnili. Došlo tam k několika chybám a takový případ se už na základě této zkušenosti nemůže opakovat. Není třeba možné, aby byl někdo zaangažován na nějakém konkrétním případu rodinnými vazbami, jak tomu bylo v případě Adama Hradilka, a také mělo být vše nejprve publikováno v našem periodiku, a až poté v médiích. Ale na druhé straně, že bychom si měli říct: „Ježíš, tady je Milan Kundera nebo jiná taková významná osoba, tak to rychle dáme do nějakého toho tajného fondu a nebudeme se tím zabývat,“ to prostě opravdu nejde. Já si myslím, že přece můžeme vysoce hodnotit Milana Kunderu jako spisovatele světového významu, ale to ještě neznamená, že tuto jeho kvalitu nemůžeme propojit i s jeho minulostí a morálkou.

* Jak teď vidíte svoji budoucnost v ústavu?

V zákoně není stanoveno, jak dlouhé má být mé funkční období. V lednu nebo v únoru by snad mělo být vyhlášeno nové výběrové řízení.

* Přihlásíte se do něj?

Já jsem bojovník a nerad opouštím bojiště, když si myslím, že ještě je o co bojovat.

Pavel Žáček › 18. 5. 1969 N 1989 – 1992 šéfredaktor Studentských listů, později například redaktor Reflexu 1992 ukončil studia Fakulty sociálních věd UK Praha (2001 zde dodělal postgraduál) N 1993 – 1997 vedoucí odboru dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (1998 pověřen funkcí prvního náměstka) N 1999 – 2006 vědecký pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR N od 1. 11. 2006 ředitel odboru archiv bezpečnostních složek ministerstva vnitra N od 1. 1. 2008 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

Do odvolání Žáčka se Havel „neplete“

3.12.2009

Lidové noviny

PRAHA Exprezident Václav Havel neusiluje o odvolání Pavla Žáčka z postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. A to i přes to, že se Havlův podpis skutečně pod peticí aktivisty Stanislava Pence, který volal po Žáčkově demisi, objevil. Penc totiž nezveřejnil poznámku, kterou exprezident ke svému jménu připojil. A ta zní: „Souhlasím s podstatou dopisu. Do personálních věcí se však nepletu.“

Ústav Pencovu petici s Havlovou poznámkou včera zveřejnil na svých internetových stránkách. „Podpis zveřejňujeme se svolením Václava Havla, a to hlavně v zájmu transparentnosti,“ reagoval mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl. „Rozhodli jsme se k tomu i proto, že sám Stanislav Penc zatím všechny petiční archy, aby bylo jasné, kdo je podepsal, nezveřejnil,“ dodal.

Pencovi vadí, že ústav v nové publikaci o vzniku Občanského fóra uvedl výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi. „Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ píše v petici.

Pod tu se podepsali například herec Michal Pavlata, bývalý zaměstnanec ústavu Petr Blažek nebo šéf Strany zelených Ondřej Liška. Přestože byl jako signatář petice za odvolání Pavla Žáčka uváděn i exprezident Havel, Stanislav Penc jeho podpis, na rozdíl od ostatních, neukázal.

Žáčkův osud rozhádal bývalé disidenty. Krátce po Pencově petici totiž vznikla druhá, která Žáčka podporuje. Tu podepsali třeba dva bývalí „revoluční“ Havlovi poradci Jiří Křižan a Alexandr Vondra nebo Jan Ruml.

Příslušník StB na jednání OF

3.12.2009

Lidové noviny

JJB

Psalo se před 20 lety - Ve Stodůlkách jsou zaznamenávány pokusy sestavovat seznamy komunistů

NEZÁVISLÝ TISK

Před několika dny byl na zasedání předsednictva Občanského fóra zpozorován příslušník StB známý pod jménem Prchal. Tento muž s pěti dalšími spolupachateli ještě před několika málo týdny, během diskusního večera na Karlově mostě, mlátil a vyhrožoval shozením z mostu dvacetiletému členovi Mírového klubu Johna Lennona Stanislavu Pencovi. Tentýž příslušník StB řídil noční únos spisovatele Petra Placáka do Křivoklátských lesů, kde ho zbili a nechali ležet.

Jaký zájem přivedl tohoto důstojníka StB na jednání Občanského fóra? Než se podařilo zjistit, co svou přítomností sleduje, utekl. Zprávy o anonymních dezinformačních letácích a provokačních letácích se množí. Svědectví mluví o civilistech, kteří tyto letáky vyhazují v noci z aut a strhávají letáky a dokumenty Občanského fóra.

Netvrdíme, že všichni musí být příslušníky StB, ale musíme se ptát, kým je dnes tento obrovský, čtyřicet let budovaný aparát kontrolován. Kdo ho řídí a zda můžeme věřit ujištěním, „že složky bezpečnosti nepůjdou proti lidu“. Otázkou je, jak příslušníci těchto složek chápou lid a jeho vůli. Jedním z požadavků Občanského fóra je i vyšetření brutálního zákroku proti pokojně manifestujícím dne 17. 11. 1989. Ale tyto zákroky byly brutální ve všech případech od manifestace k 20. výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR přes Palachův týden až po listopadovou tragédii na Národní třídě. Přímých svědků těchto násilností je dost, odehrály se totiž přímo na veřejnosti. Ale je třeba upozornit na brutalitu příslušníků tajné policie, na jejich surové metody uplatňované proti aktivistům nezávislých iniciativ, proti chartistům, proti kulturnímu undergroundu 70. let. Pár příkladů z 80. let, které měly uspíšit občanovu žádost o vystěhovalecký pas: pálení prstů zapalovačem písničkáři Vlastovi Třešňákovi, surové zbití Ziny Freudové, služební pistole namířená na hudebníka Vratislava Brabence. Všichni víme, že Pavel Wonka zemřel ve věznici na následky surového zacházení. Dosud nevíme, kdo u toho byl. A nestalo se vůbec nic, aby se tyto hrůzy přestaly opakovat. Nestalo se vůbec nic, co by umožnilo kontrolu veřejnosti nad nápravnými zařízeními, nemluvě už o služebních místnostech StB.

Část zjistitelných případů zneužívání a porušování zákonů eviduje Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Nad mnohými přechází mráz po zádech, především kvůli všemocnosti a nekontrolovatelnosti StB. Dnes se hovoří zvláště o pohotovostních jednotkách a Lidových milicích. Myslíme si, že je nutné upozornit i na tajné vykonavatele státní moci.

Informační servis č. 15

***

ZPRÁVY ČTK Adamec doplnil federální vládu Prezident Gustáv Husák jmenoval na návrh předsedy vlády ČSSR Mariána Čalfu prvním místopředsedou vlády ČSSR, Josefa Hromádku místopředsedou vlády ČSSR, Miroslava Vacka ministrem národní obrany ČSSR, Františka Pince ministrem vnitra ČSSR, Květoslavu Kořínkovou ministrynípředsedkyní Výboru lidové kontroly ČSSR, Andreje Barčáka ministrem zahraničního obchodu ČSSR, Alfréda Šebka ministrem práce a sociálních věcí ČSSR, Ladislava Dvořáka ministrem vlády ČSSR a pověřil jej řízením Federálního cenového úřadu, Františka Reichela ministrem vlády ČSSR a Viliama Rotha ministrem vlády ČSSR.

Vyřiďte Kremlu, že šlo o okupaci Vláda Československé socialistické republiky považuje vstup vojsk států Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa za porušení norem vztahů mezi suverénními státy. Pověřuje svého předsedu Ladislava Adamce, aby s tímto stanoviskem seznámil sovětskou vládu. Zároveň navrhuje vládě Sovětského svazu zahájit jednání o mezivládní dohodě, která se týká dočasného pobytu sovětských vojsk na čs. území. Jednáním pověřuje ministra zahraničí Jaromíra Johanese.

Občanské fórum k nové vládě Občanské fórum vyjadřuje přesvědčení, že dnes vytvořená vláda není vládou novou. Naše země potřebuje vládu, která se opírá o podporu veřejnosti. Právě proto zdůrazněme, že v dnes vytvořené vládě se ani zdaleka nepřihlédlo k přiměřenému zastoupení nestraníků. Že tato vláda není vládou odborníků, jak bylo slíbeno. Že na klíčových místech hospodářských ministerstev nedošlo ke změnám. Občanské fórum trvá na tom, aby z vlády odešli ministři Johanes a Krumnikl. Komunistická strana musí vyvodit všechny důsledky z toho, že ztratila důvěru veřejnosti a že již nemá v této zemi žádnou vedoucí úlohu. Složení nové vlády s nadpoloviční většinou komunistů této skutečnosti vůbec neodpovídá.

DENNÍ ZPRÁVY StB Výhrůžky se množí Usmrcením členů rodin bylo anonymně vyhrožováno dvěma příslušníkům SNB v Trnavě, příslušníkovi ČSLA v Podbořanech a veliteli závodní stráže s. p. PREFA v Bratislavě. Dne 30. 11. 1989 obdržel náčelník politického oddělení VÚ 6383 Příbram anonymní dopis s podpisem „OF vojenského kolektivu Karlovy Vary“. Je v něm kritizován politický aparát ČSLA a požadováno odstranění ZVP 5961 Karlovy Vary. Na sídlišti Stodůlky v Praze 5 jsou zaznamenávány pokusy sestavovat seznamy komunistů, příslušníků SNB a vojáků ČSLA z povolání. K tomu má být využito i domovních důvěrníků. Mezi pracovníky ČSD České Budějovice byly zjištěny snahy vést přehledy o členech KSČ a LM pro případnou „možnost jejich fyzické likvidace“.

Dění na FF v Olomouci Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vznikl „nezávislý svaz studentů“. Pro svou činnost zabral část prostor Ústavu marxismuleninismu. Pracovníci ústavu mají být propuštěni s možností přihlásit se do konkursu na místa v nově vzniklých katedrách filozofie - občanské nauky. Mezi vedením filozofické fakulty a vzniklými strukturami došlo k jednání, na kterém byly předloženy požadavky např. na rehabilitaci učitelů postižených za činnost v roce 1968 a na změnu výuky předmětů, do kterých se prolíná marxismus-leninismus.

OF v Plzni řízeno z centra Na situaci v závodech Škoda Plzeň začíná mít pozitivní dopad působení řadových komunistů. Členové strany hodnotí KV a MěV KSČ jako zkorumpované, zcela paralyzované a neschopné a požadují jejich výměnu za řadové členy strany z rozhodujících podniků. Občanské fórum v Plzni je rozděleno do akčních skupin, které jsou do veškerých podrobností řízeny z centra. Splnění přesných úkolů telefonicky hlásí do Prahy, která odmítá jakékoliv pokusy o diskusi. Funkcionáři lidosprávy se začínají vyhýbat zasedání jednotlivých orgánů (např. výmluvy na nemoc).

Ano, k poblití

3.12.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Aston

Havel nechtěl odvolání Žáčka

3.12.2009

Právo

(zr)

Bývalý prezident Václav Havel nežádal odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

Vyplývá to z textu petice, kterou 17. listopadu šířil aktivista Stanislav Penc a jejíž znění i se signatáři zveřejnil ústav na svých internetových stránkách.

Havel petici sice skutečně podepsal, ale pod text připojil poznámku: „Souhlasím s podstatou dopisu. Do personálních věcí se nepletu.“

Petice kritizovala ústav za to, že v případě Josky Skalníka, údajného spolupracovníka StB, nepracoval profesionálně a spolehl se pouze na dokumenty Státní bezpečnosti. V jejím textu se hovoří o opakovaném profesním a manažerském selhání ze strany ústavu.

U Jílkové o svazcích Státní bezpečnosti

3.12.2009

Právo

(jp)

Má ještě smysl zveřejňovat seznamy Státní bezpečnosti (STB)? Jsou pravdivé? Lze historii objektivně soudit na základě archívu Státní bezpečnosti?

Na co upozorňují aktivisté, kteří vydali petici za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů? A o co jde jiným, kteří naopak ředitele podporují? O všem bude řeč v dnešním živém diskusním pořadu moderátorky Michaely Jílkové Máte slovo (ČT 1 od 21.35).

Pozvání do diskuse ve studiu přijal ředitel zmíněného ústavu Pavel Žáček, historik Petr Blažek a aktivisté-petičníci Stanislav Penc, režisér Igor Chaun a spisovatelka Tereza Boučková.

Kvůli Skalníkovi vznikly hned dvě petice

2.12.2009

Lidové noviny

kož

PRAHA Současný spor o dalším působení ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka vyostřily dvě protichůdné petice bývalých odpůrců komunistického režimu. Žáčkovo odstoupení na jedné straně požaduje disident Stanislav Penc, jehož podpořil například i exprezident Václav Havel.

Za Žáčka se postavil bývalý studentský vůdce Martin Bartůněk, který inicioval protipetici na podporu ústavu. Přidal se k němu Havlův „revoluční“ poradce Jiří Křižan, disident a exministr vnitra Jan Ruml a bývalí studentští vůdcové Monika MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík.

Spor o Žáčka je v podstatě sporem o malíře a Havlova kamaráda Josku Skalníka. Rozbuškou konfliktu se stala kniha dokumentů „Občanské fórum, den první“, kterou k 20. výročí pádu komunistické diktatury ústav otiskl. Jeden dokument naznačuje, že Skalník byl důležitým zdrojem informací StB z prostředí vznikajícího OF.

Krátce po zveřejnění se ozval Stanislav Penc, který historikům vyčítá, že pracovali pouze s materiály StB a Skalníka neoslovili. Podle Pence nejde o první pochybení šéfa ústavu Žáčka a žádá jeho odvolání. 17. listopadu se k jeho petici připojil i Václav Havel. „Jelikož jde již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany ÚSTR, žádáme Radu ÚSTR ... aby bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v petici.

Signatáři protipetice naopak tvrdí, že ústav je nenahraditelnou institucí a výpady proti řediteli jej ohrožují. „Je nutné poznat a pochopit příčiny, které vedly k nastolení a trvání totality... Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro studium totalitních režimů. Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či paralyzování tohoto ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce... Proto vyslovujeme ústavu a jeho činnosti plnou podporu,“ píší.

Havel nepožaduje Žáčkovu demisi, pod podpis připsal poznámku

2.12.2009

Lidové noviny

Pavla Kubálková

Exprezident Václav Havel neusiluje o odvolání Pavla Žáčka z postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, jak se zdálo, když se Havlův podpis objevil pod peticí aktivisty Stanislava Pence, který volal po Žáčkově demisi. Havel totiž ke svému podpisu připojil poznámku. "Souhlasím s podstatou dopisu. Do personálních věcí se však nepletu".

Ústav Pencovu petici, která Žáčka kritizuje, kvůli Havlově poznámce zveřejnil na svých internetových stránkách. Podívejte se zde.

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. "Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového," stojí v textu petice.

Havlův podpis Penc neukázal Pod tu se podepsali například herec Michal Pavlata, bývalý zaměstanec ústavu Petr Blažek nebo šéf Strany zelených Ondřej Liška. Přestože byl jako signatář petice za odvolání Pavla žáčka uváděn i exprezident Havel, Stanislav Penc jeho podpis, na rozdíl od ostatních, neukázal.

A tak se iniciativy chopil Žáčkův ústav a přešel do protiútoku. "Podpis zveřejňujeme se svolením Václava Havla a to hlavně v zájmu transparentnosti," reagoval mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl. "Stanislav Penc zatím nezveřejnil všechny petiční archy. Aby bylo jasné, kdo je podepsal, rozhodli jsme se my, že je zveřejníme," vysvětlil Reichl.

Žáčkův osud rozpoltil bývalé disidenty. Krátce po Pencově petici totiž vznikla druhá petice naopak na Žáčkovu podporu. Tu mimo jiné podepsali dva bývalí "revoluční" Havlovi poradci Jiří Křižan a Alexandr Vondra nebo Jan Ruml.

"Prožáčkovskou" petici podepsalo podle ústavu 267 lidí, Pencovu "protižáčkovskou" 42.

Havel nechce Žáčkovo odvolání, pod Pencovu petici napsal poznámku

2.12.2009

zpravy.iDNES.cz

Čeněk Třeček,

iDNES.cz, Lenka Veselá

Václav Havel netouží po odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. K podpisu pod peticí Stanislava Pence, která kritizuje způsob práce úřadu, totiž připojil poznámku. Vyplývá z ní, že mu spíše než Žáček vadí praktiky samotného ústavu.

"Souhlasím s podstatou dopisu. Do personálních věcí se však nepletu," připsal Havel ke svému jménu. Petici s Havlovým podpisem si můžete přečíst na stránkách ústavu .

Penc v petici, kterou Radě Ústavu pro studium totalitních režimů předal 25. listopadu, kritizuje skutečnost, že jeho pracovníci při zkoumání minulosti využívají pouze dokumenty Státní bezpečnosti a neberou dostatečně v potaz jiné prameny.

Konkrétně mu vadí informace, kterou ústav zveřejnil v knize k 20. výročí vzniku Občanského fóra. Podle ní měl důležité informace o vznikajícím Občanském fóru předávat Stb Havlův přítel, výtvarník Joska Skalník. Pence tvrdí, že je takový postup neprofesionální a může vést ke zkreslování minulosti - více zde .

Hned poté se však objevily dohady, jestli Havel, kterého před listopadem 89 Stb perzekuovala, vůbec petici signoval. Jeho podpis totiž na arších, které aktivista veřejně prezentoval, chyběl. Nakonec Havel potvrdil, že ano. Dodal však, že práci ústavu považuje za významnou - čtěte: ústav kritizuji, je však důležitý .

Penc však v dokumentu přímo vyzývá k Žáčkovu odvolání. "Jelikož se jedná již o několikáté profesní a manažerské selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ústavu, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového," píše Penc ve své petici.

Proč se však od začátku zaštiťoval podpisem Václava Havla a neukázal jeho podpis i s poznámkou? "Já jsem čekal, že na jednání rady ústavu budu moci vystoupit. Rada ale vyslala nejstarší členku, paní Kavalírovou, aby ode mě převzala petiční archy. Já jsem jí řekl, že jsem chtěl vystoupit. Ona ale trvala na tom, že to nejde, a tak jsem vzal z tašky první tři podpisové archy a dal jí je. Ty pak ústav bez dalšího vysvětlení zveřejnil," řekl iDNES.cz Stanislav Penc.

Podle Pence ale není Havlův dodatek nic, s čím by nesouhlasil. "Ani pro mě to není spor o Pavla Žáčka, protože o něj a personální věci skutečně nejde. Tady jde o to, aby kvalitně fungoval ústav. Jestliže žijeme v demokracii, tak za každou instituci, která je notabene státní, někdo nese zodpovědnost," vysvětlil Penc.

Není to zdaleka poprvé, kdy se aktivista Penc dostává s Ústavem pro studium totalitních režimů do křížku. V červenci na něj podal stížnost k soudu za to, že mu ústav odmítl předat databáze civilní a vojenské rozvědky. Penc tehdy argumentoval tím, že by mu měl ústav vyhovět na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Ten samý měsíc pak Penc i přes protesty ústavu zprovoznil webové stránky s databází spolupracovníků StB. Penc se tehdy nechal slyšet, že ke zveřejnění seznamů ho prý přiměla skutečnost, že si Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek, monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Už v září však byly Pencovy "estébácké" seznamy od internetu odpojeny. Firma, která je pro bývalého disidenta spravovala, se obávala desetimilionové pokuty, kterou jí hrozil Úřad pro ochranu osobních údajů.

Penc proto minulý týden zprovoznil databázi se 770 tisíc sám.

Spisy STB do každé rodiny!

30.11.2009

eportal.cz

Josef Provazník

Havel údajně chtěl, aby se spisy STB nikdy nedostaly k veřejnosti a nebo byly rovnou zničeny. Chápu, jaké k tomu měl důvody. Obával se, aby ve společnosti nevznikaly zbytečné spory a další osočování. Zlé krve jsme si nakonec v minulých desetiletích užili až dost. Asi jako když chce lékař ochránit pacienta před špatnými výsledky nálezu rakoviny. Úmysl dobrý, soucitný přístup prokazatelný. Až na jednu „maličkost“. Vše je postavené na lži.

Zdá se, že dlouhé období totality působí na uvažování některých z nás i dvacet let po změně režimu. Opět je nutné kolem vybraných témat chodit po špičkách a o dalších raději ani nepsat. Především je společensky neúnosné informovat o spolupracovnících STB. Nehodí se to. Dnes máme přeci jiné starosti. Otevřeně pojmenovávat zhůvěřilosti komunistického režimu a ukazovat prstem na jeho přisluhovače je dnes považováno málem za bláznovství. Antikomunismus je dnešními levicovými intelektuály vysmíván a považován za primitivní. Přitom, může být přirozenější postoj člověka narozeného ve středoevropském prostoru, než právě antikomunistický? Jistě, nedůvěryhodně působí u lidí, kteří prokazatelně kolaborovali s minulým režimem. Nedůvěryhodně a navíc hloupě. O tyto případy ale nyní nejde.

Aby člověk mohl posoudit jakýkoli totalitní režim a zaujmout k němu své stanovisko, potřebuje informace. Potřebuje přímo nekontrolovatelný, ničím a nikým neusměrňovaný proud informací. Žádné předžvýkané a uměle upravované pohádky s „bílými“ místy, abychom náhodou někoho neurazili. Koho tím chceme šetřit? Sami sebe? Ano, řeč je o Ústavu pro studium totalitních režimů. Proti jeho založení byli na politickém poli od začátku KSČM a ČSSD. Tomu se není třeba příliš divit. Členové a příznivci levicových partají by nejraději udělali za minulostí tlustou čáru. Občas vyjádří „upřímné“ pohoršení nad politickými procesy 50 let, na druhou stranu se nezapomenou zmínit, že všechno přeci nebylo tak špatné. Mají pravdu. V létě se chodilo na plovárnu, v zimě se lyžovalo a pivo se v hospodách točilo po celý rok. Byli jsme mladí a život byl přeci krásný. Ne sice pro všechny. Ale co, taková byla doba. Žijme raději přítomnosti a vzhlížejme ke světlým zítřkům.

Nejsem historik a netroufám si posuzovat, jestli Ústav pro studium totalitních režimů postupuje vždy podle běžných standardů. V médiích se mihne tu Milan Kundera, tu herec Kanyza, Josef Dvořák a další, kteří si nejspíš s režimem zadali. Poté dochází k soudním tahanicím a tento jedinec je většinou osvobozen s tím, že nikdy s STB nespolupracoval. Vytahování známých jmen na světlo a následné moralizování 25-ti letých novinářů je opravdu trochu nedůstojné a bulvární. Taková jsou ovšem dnešní česká média. Tak jsme si je pro roce 1989 nastavili a nyní už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Vždy si dokáží vyzobnout jen tu část informace, která vzbudí u čtenářů rozruch. A my jim na to pokaždé ochotně skočíme. Není ale na druhou stranu tato ničím nekontrolovaná smršť fascinující? Žádné hranice, žádná omezení, každý si píše, co chce. Při takové anarchii se ve změti tisíců článků objeví jisté procento textů patřících spíše do žumpy. To bezpochyby. Pomůže ale, když začneme některé věci opět zamlčovat? Zlepší se tím kvalita naší demokracie?

Před pár dny vznikla petice, která kritizuje práci šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Žáčka. Stojí za ní např. Václav Havel či aktivista Stanislav Penc. Ustav by prý neměl psát dějiny podle STB. V pořádku. Na tom se jistě shodneme. S peticí mám ale osobně problém.

Petice totiž přichází krátce poté, co vyšla kniha o vzniku Občanského fóra. Mj. se v ní říká, že disident Joska Skalník prý donášel tajné policii. Jde o člověka blízkého Václavu Havlovi a on i jeho další spolupracovníci se s touto informací nejsou schopni smířit. Není divu, že si člověk vznik petice interpretuje takto.

S trochou nadsázky, svazky STB by měly být vylepeny v ulicích, na billboardech, na nárožích domů. Jména spolupracovníků tajné policie ať jsou čtena v rádiích a televizích. Proč bychom měli být jakousi vyšší silou reprezentovanou bývalými disidenty uchráněni před nahlédnutím do své minulosti? Neškodilo by, kdyby bývali lidé hned po převratu mohli nahlížet do spisů STB. Lepší nechat volný průchod emocím, bouřlivým diskuzím i osočování, než se snažit vše zamést pod koberec. I za cenu drobných nespravedlnosti a ústrků nemá nikdo právo před občany ČR skrývat jejich minulost. Ať už je jakákoli. Krev v těle se potřebuje vyčistit, stejně tak i myšlení lidí by mělo dostat šanci se pročistit. Proces jistě bolestivý, ale na jeho konci může vzniknout něco nového. Něco nového, co není stahováno těžkým závažím komunismu ke dnu. Báli jsme se a stále se takového procesu bojíme. Jednoduše proto,že dost bolí.

Každý politik se dnes ohání Masarykem. Tak snad není od věci připomenout jeho obdivuhodný boj v kauzách s Rukopisy Zelenohorským a Královédvorský. Možná by tenkrát bylo přínosnější vzhledem k probuzení české národní hrdosti, prohlásit dekrety za pravé. Masaryk ale zastával názor, že sebelepší věc postavená na lži stejně nemůže fungovat. Podobné to je dnes s Občanským fórem.

Tak jsme se prostě dozvěděli, že i některé lidé z okruhu Václava Havla byli práskači, udavači či jemně řečeno spolupracovníci STB. Mysleli jsme si snad, že všichni kolem 17. listopadu byli andělé? Takové příjímání reality bylo naivní.

Nedokážeme takovou informací unést a musíme proto opět něco zakazovat? To by bylo příliš jednoduché. Ať už je pravda jakákoli, Josku Skalníka nikdo věšet na šibenici nebude. Nechme ale každého, ať si takovou informací vyhodnotí podle svého. Někdo si při jménu Skalníka odteď hlasitě uplivne. Druhý archivu STB neuvěří a třetí se na celou věc podívá reálně. To je přeci demokracie, že máme možnost si utvořit jakýkoli názor sami, bez předem upravené „pravdy“.

Hlavně si nenechme nikým namluvit, že bychom neměli (či dokonce nemáme právo) domnělé či skutečné spolupracovníky STB soudit. Já říkám, jen suďme. Bez pardonu a bez zbytečného sentimentu. Buďme klidně i nespravedliví a dělejme chyby. Takové věci k pročištění zatuchlého myšlení poznamenaného totalitním režimem patří. Všechno je lepší, než před realitou zavírat oči v domnění, že z toho všeho zas nějak vybruslíme bez ztráty kytičky.

SPOLEČNOST: Spisy StB do každé rodiny!

30.11.2009

neviditelnypes.cz

Josef Provazník

Zdá se, že dlouhé období totality působí na uvažování některých z nás i dvacet let po změně režimu. Opět je nutné kolem vybraných témat chodit po špičkách a o dalších raději ani nepsat. Především je společensky neúnosné informovat o spolupracovnících StB. Nehodí se to. Dnes máme přeci jiné starosti. Otevřeně pojmenovávat zhůvěřilosti komunistického režimu a ukazovat prstem na jeho přisluhovače je dnes považováno málem za bláznovství. Antikomunismus je dnešními levicovými intelektuály vysmíván a považován za primitivní. Přitom, může být přirozenější postoj člověka narozeného ve středoevropském prostoru než právě antikomunistický? Jistě, nedůvěryhodně působí u lidí, kteří prokazatelně kolaborovali s minulým režimem. Nedůvěryhodně a navíc hloupě. O tyto případy ale nyní nejde.

Aby člověk mohl posoudit jakýkoli totalitní režim a zaujmout k němu své stanovisko, potřebuje informace. Potřebuje přímo nekontrolovatelný, ničím a nikým neusměrňovaný proud informací. Žádné předžvýkané a uměle upravované pohádky s „bílými“ místy, abychom náhodou někoho neurazili. Koho tím chceme šetřit? Sami sebe? Ano, řeč je o Ústavu pro studium totalitních režimů. Proti jeho založení byly na politickém poli od začátku KSČM a ČSSD. Tomu se není třeba příliš divit. Členové a příznivci levicových partají by nejraději udělali za minulostí tlustou čáru. Občas vyjádří „upřímné“ pohoršení nad politickými procesy 50. let, na druhou stranu se nezapomenou zmínit, že všechno přeci nebylo tak špatné. Mají pravdu. V létě se chodilo na plovárnu, v zimě se lyžovalo a pivo se v hospodách točilo po celý rok. Byli jsme mladí a život byl přeci krásný. Ne sice pro všechny, ale co, taková byla doba. Žijme raději přítomností a vzhlížejme ke světlým zítřkům.

Nejsem historik a netroufám si posuzovat, jestli Ústav pro studium totalitních režimů postupuje vždy podle běžných standardů. V médiích se mihne tu Milan Kundera, tu herec Kanyza, Josef Dvořák a další, kteří si nejspíš s režimem zadali. Poté dochází k soudním tahanicím a tento jedinec je většinou osvobozen s tím, že nikdy s StB nespolupracoval. Vytahování známých jmen na světlo a následné moralizování přetadvacetiletých novinářů je opravdu trochu nedůstojné a bulvární. Taková jsou ovšem dnešní česká média. Tak jsme si je pro roce 1989 nastavili a nyní už je pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Vždy si dokáží vyzobnout jen tu část informace, která vzbudí u čtenářů rozruch. A my jim na to pokaždé ochotně skočíme. Není ale na druhou stranu tato ničím nekontrolovaná smršť fascinující? Žádné hranice, žádná omezení, každý si píše, co chce. Při takové anarchii se ve změti tisíců článků objeví jisté procento textů patřících spíše do žumpy. To bezpochyby. Pomůže ale, když začneme některé věci opět zamlčovat? Zlepší se tím kvalita naší demokracie?

Před pár dny vznikla petice, která kritizuje práci šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Žáčka. Stojí za ní aktivista Stanislav Penc. Ustav by prý neměl psát dějiny podle StB. V pořádku. Na tom se jistě shodneme. S peticí mám ale osobně problém.

Přichází totiž krátce poté, co vyšla kniha o vzniku Občanského fóra. Mj. se v ní říká, že disident Joska Skalník prý donášel tajné policii. Jde o člověka kdysi blízkého Václavu Havlovi a on i jeho další spolupracovníci se prý s touto informací nejsou schopni smířit. Není divu, že si člověk vznik petice interpretuje takto.

Havel údajně chtěl, aby se spisy StB nikdy nedostaly k veřejnosti, anebo byly rovnou zničeny. Chápu, jaké k tomu měl důvody. Obával se, aby ve společnosti nevznikaly zbytečné spory a další osočování. Zlé krve jsme si nakonec v minulých desetiletích užili až dost. Asi jako když chce lékař ochránit pacienta před špatnými výsledky nálezu rakoviny. Úmysl dobrý, soucitný přístup prokazatelný. Až na jednu „maličkost“. Vše je postavené na lži.

S trochou nadsázky, svazky StB by měly být vylepeny v ulicích, na billboardech, na nárožích domů. Jména spolupracovníků tajné policie ať jsou čtena v rádiích a televizích. Proč bychom měli být jakousi vyšší silou reprezentovanou bývalými disidenty uchráněni před nahlédnutím do své minulosti? Neškodilo by, kdyby bývali lidé hned po převratu mohli nahlížet do spisů StB. Lepší nechat volný průchod emocím, bouřlivým diskusím i osočování, než se snažit vše zamést pod koberec. I za cenu drobných nespravedlnosti a ústrků nemá nikdo právo před občany ČR skrývat jejich minulost. Ať už je jakákoli. Krev v těle se potřebuje vyčistit, stejně tak i myšlení lidí by mělo dostat šanci se pročistit. Proces jistě bolestivý, ale na jeho konci může vzniknout něco nového. Něco nového, co není stahováno těžkým závažím komunismu ke dnu. Báli jsme se a stále se takového procesu bojíme. Jednoduše proto, že dost bolí.

Každý politik se dnes ohání Masarykem. Tak snad není od věci připomenout jeho obdivuhodný boj v kauzách s rukopisy Zelenohorským a Královédvorským. Možná by tenkrát bylo přínosnější vzhledem k probuzení české národní hrdosti prohlásit dekrety za pravé. Masaryk ale zastával názor, že sebelepší věc postavená na lži stejně nemůže fungovat. Podobné to je dnes s Občanským fórem.

Tak jsme se prostě dozvěděli, že i některé lidé z okruhu Václava Havla byli práskači, udavači či jemně řečeno spolupracovníci StB. Mysleli jsme si snad, že všichni kolem 17. listopadu byli andělé? Takové příjímání reality bylo naivní.

Nedokážeme takovou informací unést, a musíme proto opět něco zakazovat? To by bylo příliš jednoduché. Ať už je pravda jakákoli, Josku Skalníka nikdo věšet na šibenici nebude. Nechme ale každého, ať si takovou informací vyhodnotí podle svého. Někdo si při jménu Skalníka odteď hlasitě uplivne. Druhý archivu StB neuvěří a třetí se na celou věc podívá reálně. To je přeci demokracie, že máme možnost si utvořit jakýkoli názor sami, bez předem upravené „pravdy“.

Hlavně si nenechme nikým namluvit, že bychom neměli (či dokonce nemáme právo) domnělé či skutečné spolupracovníky StB soudit. Já říkám, jen suďme. Bez pardonu a bez zbytečného sentimentu. Buďme klidně i nespravedliví a dělejme chyby. Takové věci k pročištění zatuchlého myšlení poznamenaného totalitním režimem patří. Všechno je lepší, než před realitou zavírat oči v domnění, že z toho všeho zas nějak vybruslíme bez ztráty kytičky.

Kdo ovládá minulost

30.11.2009

Respekt

Michal komárek

Petice za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů vyvolala novou vlnu diskusí o vyrovnávání se s minulostí

Na jedné straně stojí Václav Havel nebo Stanislav Penc, na straně druhé Alexandr Vondra nebo Jiří Křižan. Je to symbolické - hlavní aktéři převratné petice Několik vět se dvacet let po pádu režimu podepsali pod dvě jiné výzvy, které jdou ostře proti sobě a přou se o to, jak vykládat naši totalitní minulost. V centru sporu stojí Ústav pro studium totalitních režimů, resp. jeho ředitel Pavel Žáček. A především otázka, zda a nakolik jsme za těch dvacet let pokročili v porozumění tomu, jací jsme byli a proč jsme byli právě takoví.

Agent Gogh

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) provázely spory už dlouho před jeho vznikem v únoru minulého roku. Myšlenka na zřízení speciálního pracoviště, které bude shromažďovat, publikovat a zkoumat dokumenty tajných služeb minulého režimu, vytvořila ostré dělicí čáry mezi politiky, historiky i komentátory. Ke konkrétním argumentům obou stran se ještě dostaneme.

Před několika dny rozvířila novou vlnu diskusí publikace Občanské fórum, den první, kterou ÚSTR anoncoval s tím, že přináší i nový zásadní objev: o vzniku OF informoval StB přímý účastník jeho ustavující schůzky, agent Gogh. Ten je v publikaci identifikován jako bývalý disident, přítel Václava Havla, výtvarník Joska Skalník.

To na první pohled jako senzační odhalení vypadá: Skalník byl v osmdesátých letech proslulý především činností v pololegálním vydavatelství Jazzová sekce a v samizdatové Revolver Revue a odseděl si i několik měsíců ve vězení. Právě v jeho ateliéru přebýval Václav Havel, když na konci roku ’89 jednal o podobě nové vlády, a Skalník poté pracoval i v Havlově prezidentské kanceláři.

Publikace Žáčkova ústavu přináší záznam hlášení, v němž plukovník StB informuje svého šéfa generála Lorence o „poznatcích získaných prostřednictvím TS Gogh“ o činnosti OF. Hlášení ale nedoprovází žádný Skalníkem psaný či podepsaný dokument. A Skalník sám tvrdí, že žádné takové hlášení nepodal. Spor o „agenta Gogha“ rozpoutal petiční přestřelku.

Petiční zmatení

Petice Stanislava Pence, kterou podepsal i Václav Havel, vyčítá řediteli ÚSTR, že autoři jeho publikace nepožádali Josku Skalníka o vyjádření, a že tedy vycházejí pouze z materiálů StB. „Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit,“ píše se v petici a její signatáři požadují okamžité odvolání Pavla Žáčka s tím, že je to už několikáté jeho manažerské selhání. „Nejde o spor, zda Skalník byl, či nebyl na seznamech spolupracovníků, ani o to, zda a co případně StB sdělil. Jde o způsob, jakým s touto informací ústav pracoval,“ vysvětluje Penc.

„Podle mých informací není jasné, zda všichni věděli, co opravdu podepisují,“ reagoval na petici Pavel Žáček. Mluví přitom o „půlnoční, alkoholem prosáklé verzi z Rock Café“, či o tom, že lidé podepisovali text, v němž chyběl odstavec požadující jeho odvolání. Svědci událostí nic takového nepotvrzují. Nicméně Žáček Pencovu petici považuje za osobní útok a za snahu cenzurovat zveřejňování historických dokumentů.

Ředitele pak podpořila Křižanova „protipetice“, v níž je možno číst, že signatáři vyslovují ústavu plnou podporu a „neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů“ považují za „nebezpečné a trestuhodné“.

Jsou to silná slova a přes vlnu emocí a osobních útoků je nesnadné ve sporu rozeznat věcný problém. Těžko si odmyslet osobní spory Žáčka s historiky, kteří z jeho ústavu odešli -jeden z nich, Petr Blažek, podepsal Pencovu petici. Jsou tu přátelské vazby mezi Havlem a Skalníkem, roli může hrát nostalgický obraz disentu. Je tu „politická interpretace“ Křižanovy petice, která varuje před útoky na ÚSTR především proto, že se obává „tendencí KSČM a ČSSD ke zrušení či paralyzování ústavu“. Vše je o to méně srozumitelné, že většina aktérů sporu se shodne v tom, že dokumenty tajných služeb je třeba zveřejňovat a zpřístupňovat a že vytvoření ústavu bylo správné a přínosné.

Nicméně věcný a podstatný problém tu je: jde o přístup ke zkoumání našich nedávných dějin. A ten se bude zřejmě i v příštích týdnech intenzivně točit kolem ÚSTR. Jeho řídící orgán, rada ústavu, odhlasoval, že publikaci o OF nepovažuje za Žáčkovo selhání, zároveň ale také potvrdil své starší rozhodnutí, že na začátku příštího roku vypíše konkurz na ředitele.

Bulvarizace, nebo cenzura?

O vzniku ústavu, který by se podobal německému Gauckovu úřadu či polskému Institutu paměti národa, jež shromažďují a zpřístupňují materiály tamních komunistických tajných služeb, se u nás diskutovalo už od roku 2001. Do té doby byly tyto dokumenty rozesety na různých místech - například na ministerstvech vnitra, obrany nebo zahraničí -, nepracovalo se s nimi podle jednotné metodiky, a především nebyly plošně zpřístupněny. V našem prostředí fungoval Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který ale nedisponoval vlastním archivem a jen s obtížemi získával potřebné materiály.

Ústav nakonec vznikl až 1. února minulého roku na základě speciálního zákona jako státní instituce se zvláštní rozpočtovou kapitolou. Je řízený radou, kterou jmenuje Senát. Jeho autonomní součástí je Archiv bezpečnostních složek, který shromáždil veškeré dokumenty bývalých tajných služeb a pracuje na jejich digitalizaci a zpřístupnění. Spolupracuje také se státními orgány při bezpečnostních prověrkách. Pracovníci samotného ústavu se pak mají starat o publikaci a výklad dokumentů a o popularizaci obrazu nedávných dějin.

Zřízení ústavu oddalovaly politické spory -především komunističtí a část sociálnědemokratických poslanců vznik instituce odmítali s tím, že je zbytečná a hrozí riziko, že bude dějiny vykládat jednostranně a zpolitizovaně. Důkazy o tom, že k „politizaci“ došlo, odpůrci nemají, ale kritiku opírají mimo jiné o to, že radu ústavu jmenuje Senát a ústav je tak na rozdíl od jiných historických pracovišť přímo napojen na politiky.

Část kritiků se domnívá, že pravidla pro zveřejňování dokumentů tajných služeb jsou u nás nastavena příliš liberálně, v tomto duchu se v minulosti opakovaně vyjádřil mimo jiných i Václav Havel. Například v Německu podléhá přístup ke spisům přísnějším pravidlům a plošné seznamy spolupracovníků tajné policie tam neuveřejňují. formou grantů, ušetřil peníze za kanceláře a nepodléhal podezření z politických tlaků.

A konečně poslední tvrdí, že konstrukce ústavu je sice správná, ale Pavel Žáček ho vede špatně. Ústav podle nich nemá dostatečně kvalifikované historiky, omezuje se do značné míry na publikování dokumentů, nevykládá je, není schopen skutečně odborné historické práce, nadsazuje význam jen jednoho typu historických pramenů, totiž dokumentů tajných služeb, počet a kvalita publikací neodpovídá rozpočtu a množství zaměstnanců.

„A navíc ÚSTR dějiny ,bulvarizuje‘, vybírá si mediálně zajímavé kauzy a publikuje je, aniž by se zabýval jejich důkladným rozborem,“ dodává Penc. „Svědčí o tom poslední ,senzační‘ objev o Joskovi Skalníkovi nebo minulé kauzy, kdy ústav přinesl ,odhalení‘ o udavačství Milana Kundery či plánu bratrů Mašínů na atentát na Gottwalda, aniž by pro to měl přesvědčivé důkazy.“

Pavel Žáček kritiku odmítá. Podle něj přinesl archiv naprostý převrat ve zpracování a zpřístupnění materiálů tajných služeb. Což je ostatně fakt, který zpochybňuje málokdo. Pokud jde o historickou práci ústavu, pak Žáček tvrdí, že je především brzy na to, aby ji někdo soudil. Považuje totiž za logické, že buduje tým mladých badatelů, kteří jsou nezávislí na „starých akademických strukturách“, jež podle něj v uplynulých letech neprokázaly dostatek odvahy a zájmu soudobé dějiny jasně popisovat. „My jdeme s kůží na trh, vstupujeme na pole, které nikdo nedělá,“ říká Žáček. „A nehodláme badatele cenzurovat, i když někdy předkládají pro někoho nepříjemná fakta.“

Vyrovnáme se s tím?

Spory o Žáčka a jeho ústav i současné petice však především ukazují jednu podstatnou věc: i dvacet let po pádu komunismu nemáme jasno v tom, co znamená „vyrovnávat se s minulostí“. Respektive jsme svědky toho, že část historiků, ale třeba i bývalých disidentů soudí, že koncept „vyrovnání se s minulostí“ v očích jiných badatelů ustrnul v rovině „zúčtování“ s viníky, zveřejnění jmen spolupracovníků tajných služeb a zpřístupnění jejich dokumentů. A právě v tomto ohledu je pro ně Pavel Žáček reprezentantem překonané „staré školy“ a minulosti patří i myšlenka ústavu jako základního ohniska pro studium nedávných dějin.

„Termín ,vyrovnání se s minulostí‘ nemám rád, je to především politický termín,“ vysvětluje Petr Blažek. „To, oč jde, je prostě seriózní studium soudobých dějin, kvalitní historická práce, ne nějaké pomyslné historické tribunály.“ A Stanislav Penc k tomu dodává: „Vykládat dějiny na základě dokumentů StB, a tak někdy vypadá práce ÚSTR, je nesmysl. Je to absurdní -byla to zločinecká organizace, o které víme, že lhala a záměrně manipulovala fakty, a nyní ji budeme brát jako základní pramen informací o minulosti? Na většinu lidí, které StB dostala do spárů, je třeba pohlížet jako na oběti toho režimu, jejich jména na nějakém seznamu nic neznamenají. Historická práce musí být schopna jít mnohem dál, ukázat jejich příběhy, fungování moci, pracovat s dalšími typy pramenů. A to zatím ústav pod Žáčkovým vedením nedělá.“

Pavel Žáček to vidí právě naopak. „My jsme ti, kdo téma vyrovnání se s minulostí drží. Kdyby nebyl ústav, tak i to téma padne. A tyhle diskuse nás zbytečně vracejí na začátek devadesátých let,“ říká.

Kdo ovládá minulost

29.11.2009

respekt.cz

Michal Komárek

Petice za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů vyvolala novou vlnu diskusí o vyrovnávání se s minulostí

Agent Gogh

Publikace Žáčkova ústavu přináší záznam hlášení, v němž plukovník StB informuje svého šéfa generála Lorence o “poznatcích získaných prostřednictvím TS Gogh“ o činnosti OF. Hlášení ale nedoprovází žádný Skalníkem psaný či podepsaný dokument. A Skalník sám tvrdí, že žádné takové hlášení nepodal. Spor o “agenta Gogha“ rozpoutal petiční přestřelku.

Petiční zmatení

Petice Stanislava Pence, kterou podepsal i Václav Havel, vyčítá řediteli ÚSTR, že autoři jeho publikace nepožádali Josku Skalníka o vyjádření, a že tedy vycházejí pouze z materiálů StB. “Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit,“ píše se v petici a její signatáři požadují okamžité odvolání Pavla Žáčka s tím, že je to už několikáté jeho manažerské selhání. “Nejde o spor, zda Skalník byl, či nebyl na seznamech spolupracovníků, ani o to, zda a co případně StB sdělil. Jde o způsob, jakým s touto informací ústav pracoval,“ vysvětluje Penc.

“Podle mých informací není jasné, zda všichni věděli, co opravdu podepisují,“ reagoval na petici Pavel Žáček. Mluví přitom o “půlnoční, alkoholem prosáklé verzi z Rock Café“, či o tom, že lidé podepisovali text, v němž chyběl odstavec požadující jeho odvolání. Svědci událostí nic takového nepotvrzují. Nicméně Žáček Pencovu petici považuje za osobní útok a za snahu cenzurovat zveřejňování historických dokumentů.

Ředitele pak podpořila Křižanova “protipetice“, v níž je možno číst, že signatáři vyslovují ústavu plnou podporu a “neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů“ považují za “nebezpečné a trestuhodné“.

Jsou to silná slova a přes vlnu emocí a osobních útoků je nesnadné ve sporu rozeznat věcný problém. Těžko si odmyslet osobní spory Žáčka s historiky, kteří z jeho ústavu odešli - jeden z nich, Petr Blažek, podepsal Pencovu petici. Jsou tu přátelské vazby mezi Havlem a Skalníkem, roli může hrát nostalgický obraz disentu. Je tu “politická interpretace“ Křižanovy petice, která varuje před útoky na ÚSTR především proto, že se obává “tendencí KSČM a ČSSD ke zrušení či paralyzování ústavu“. Vše je o to méně srozumitelné, že většina aktérů sporu se shodne v tom, že dokumenty tajných služeb je třeba zveřejňovat a zpřístupňovat a že vytvoření ústavu bylo správné a přínosné.

Bulvarizace, nebo cenzura?

Zřízení ústavu oddalovaly politické spory - především komunističtí a část sociálnědemokratických poslanců vznik instituce odmítali s tím, že je zbytečná a hrozí riziko, že bude dějiny vykládat jednostranně a zpolitizovaně. Důkazy o tom, že k “politizaci“ došlo, odpůrci nemají, ale kritiku opírají mimo jiné o to, že radu ústavu jmenuje Senát a ústav je tak na rozdíl od jiných historických pracovišť přímo napojen na politiky.

Někteří historici soudí, že myšlenka archivu shromažďujícího veškerou dokumentaci je naprosto v pořádku, ale ústav by bylo lepší nahradit nadačním fondem, který by rozděloval prostředky formou grantů, ušetřil peníze za kanceláře a nepodléhal podezření z politických tlaků.

“A navíc ÚSTR dějiny ,bulvarizuje‘, vybírá si mediálně zajímavé kauzy a publikuje je, aniž by se zabýval jejich důkladným rozborem,“ dodává Stanislav Penc. “Svědčí o tom poslední ,senzační‘ objev o Joskovi Skalníkovi nebo minulé kauzy, kdy ústav přinesl ,odhalení‘ o udavačství Milana Kundery či plánu bratrů Mašínů na atentát na Gottwalda, aniž by pro to měl přesvědčivé důkazy.“

Pavel Žáček kritiku odmítá. Podle něj přinesl archiv naprostý převrat ve zpracování a zpřístupnění materiálů tajných služeb. Což je ostatně fakt, který zpochybňuje málokdo. Pokud jde o historickou práci ústavu, pak Žáček tvrdí, že je především brzy na to, aby ji někdo soudil. Považuje totiž za logické, že buduje tým mladých badatelů, kteří jsou nezávislí na “starých akademických strukturách“, jež podle něj v uplynulých letech neprokázaly dostatek odvahy a zájmu soudobé dějiny jasně popisovat. “My jdeme s kůží na trh, vstupujeme na pole, které nikdo nedělá,“ říká Žáček. “A nehodláme badatele cenzurovat, i když někdy předkládají pro někoho nepříjemná fakta.“

Vyrovnáme se s tím?

Spory o Žáčka a jeho ústav i současné petice však především ukazují jednu podstatnou věc: i dvacet let po pádu komunismu nemáme jasno v tom, co znamená “vyrovnávat se s minulostí“. Respektive jsme svědky toho, že část historiků, ale třeba i bývalých disidentů soudí, že koncept “vyrovnání se s minulostí“ v očích jiných badatelů ustrnul v rovině “zúčtování“ s viníky, zveřejnění jmen spolupracovníků tajných služeb a zpřístupnění jejich dokumentů. A právě v tomto ohledu je pro ně Pavel Žáček reprezentantem překonané “staré školy“ a minulosti patří i myšlenka ústavu jako základního ohniska pro studium nedávných dějin.

“Termín ,vyrovnání se s minulostí‘ nemám rád, je to především politický termín,“ vysvětluje Petr Blažek. “To, oč jde, je prostě seriózní studium soudobých dějin, kvalitní historická práce, ne nějaké pomyslné historické tribunály.“ A Stanislav Penc k tomu dodává: “Vykládat dějiny na základě dokumentů StB, a tak někdy vypadá práce ÚSTR, je nesmysl. Je to absurdní - byla to zločinecká organizace, o které víme, že lhala a záměrně manipulovala fakty, a nyní ji budeme brát jako základní pramen informací o minulosti? Na většinu lidí, které StB dostala do spárů, je třeba pohlížet jako na oběti toho režimu, jejich jména na nějakém seznamu nic neznamenají. Historická práce musí být schopna jít mnohem dál, ukázat jejich příběhy, fungování moci, pracovat s dalšími typy pramenů. A to zatím ústav pod Žáčkovým vedením nedělá.“

Pavel Žáček to vidí právě naopak. “My jsme ti, kdo téma vyrovnání se s minulostí drží. Kdyby nebyl ústav, tak i to téma padne. A tyhle diskuse nás zbytečně vracejí na začátek devadesátých let,“ říká.

SPOLEČNOST: Pozdní pláč nad Žáčkem

28.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Lukáš Jelínek

Exprezident Havel se hlasitě ozval až v okamžiku, kdy přišla řada na jeho přítele a pomocníka z roku 1989 Josku Skalníka. V nejnovější knize Žáčkova ústavu, nazvané Občanské fórum - den první, se objevil dokument, podle kterého měl výtvarník Skalník předávat informace o vzniku Občanského fóra Státní bezpečnosti. Skalník, o jehož údajném podlehnutí totalitní mašinérii hovoří někteří historici, ale i pamětníci - jako Jiří Křižan či Jan Ruml - už delší dobu, se brání a obvinění popírá. Ostatně stejně jako četní další klienti ústavu.

Ne každý však má tu čest jako pan Skalník, aby se na jeho obhajobu podepisovala petice. A máme zde další paradox: iniciátorem petice není nikdo jiný než Stanislav Penc, který sám před časem na internetu navázal na úsilí brněnského radikála Petra Cibulky a jal se zveřejňovat estébácká data. Dnes v petici tvrdí, že "naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti". Skalníkův případ je prý dalším důkazem neprofesionální práce Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho ředitel naopak namítá, že petice je manipulativní.

Kauzu Skalník opusťme s povzdechem, že je smutné, když tuzemským intelektuálním celebritám začne fungovat zdravý kritický úsudek až ve chvíli, kdy dojde na jejich kamarády.

Půda kolem Pavla Žáčka je žhavá už dlouho. Byla mu vyčítána absence odbornosti. Rádoby expertní výstupy ústavu produkovali z valné části lidé v lepším případě se vzděláním žurnalistů, v případě horším i bez něj. Mladá generace historiků reprezentovaná Petrem Blažkem, Petrem Kourou či Tomášem Bursíkem již dávno prchla. Žáček má pověst špatného, leč královsky placeného manažera. Ačkoli otec zakladatel, má to nahnuté i u senátorů, kteří se za vznik ústavu s pravomocemi úřadu státní správy bili a kteří vybírají radu na ústav dohlížející. V ní však měl Žáček dosud zastání. I to se ale může brzy změnit.

Ústav pro studium totalitních režimů je od prvních okamžiků předmětem politického sváru. Zejména levicovým proudům se nelíbí jeho ideový půdorys a do vínku daný apriorní odsudek období 1948-1989. Navíc setrvale provokuje aktivismus Žáčkova týmu, zvlášť v kombinaci se specifickými úkoly, které na sebe přebral po archívu ministerstva vnitra. Každé další pochybení, každá další revolta může ústav potopit i v očích těch, kteří mu z principu fandí.

Příliš vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze státního rozpočtu do takto problematické instituce, když například renomované ústavy Akademie věd, ale i vysoké školy a jejich kvalitní historická pracoviště jsou finančně vyprahlé a zápasí o holou existenci. Nelze se zbavit dojmu, že právě tam by mohli minulost rozkrývat a zkoumat opravdu nestranně, na úrovni a bez skandálů.

Případný vyhazov nepohodlného Pavla Žáčka by sice leckoho mohl utěšit, nicméně by šlo jen o další bizarní zářez v kostrbatém rodokmenu Ústavu pro studium totalitních režimů. Přišel by nový šéf, asi opatrnější, dávající si pozor, aby nešlápl na kuří oko kmotrů lehce bulvární organizace. Sotva by ovšem došlo k razantní změně způsobu práce vydávané za výzkum. S trochou sarkasmu se musím Pavla Žáčka zastat: k pochybnému ústavu prostě pochybný ředitel patří.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Před 20 lety

27.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Další političtí vězni mají být propuštěni

Dnes v odpoledních hodinách oznámil odpovědný pracovník ministerstva spravedlnosti ČSR aktivistovi MKJL Stanislavu Pencovi, že ministerstvo právě dokončilo návrh na udělení milosti 30 politickým vězňům a doručilo tento návrh prezidentu republiky na Hrad. Nepochybuje se, že prezident návrhu vyhoví. Mezi těmito vězni jsou zařazeni Renata Pánová, Otakar Veverka a Stanislav Pitaš, všichni tři ve výkonu trestu odnětí svobody a dále někteří vězni, odsouzení vojenskými soudy, jejichž případy VONS nesledoval. Není však známo, zda mezi navrhovanými vězni jsou i další vězni ze seznamu, předloženém Občanským fórem. Podle sdělení pracovníka ministerstva spravedlnosti lze očekávat, že formality, spojené s udělením milosti a se sdělením rozhodnutí prezidenta republiky jednotlivým nápravně výchovným ústavům, potrvají do zítřka do poledních hodin, takže propuštění těchto 30 vězňů se očekává zítra krátce po poledni.

Východoevropská informační agentura - 28.listopadu 1989

Penc ve skutečnosti Žáčkovi pomáhá

27.11.2009

E15

David Klimeš

Někdejší disidenti se přou, zda je v čele Ústavu pro studium totalitních režimů amatér, nebo povolaný člověk. Petice a protipetice létají vzduchem. Vzhledem k názvu petice Stanislava Pence „Dějiny nejsou pouze dokumenty StB!“ by si jeden mohl myslet, že publikace ústavu „Občanské fórum, den první“ je sebraným spisem estébáků. Ve skutečnosti jde hlavně o přepis klíčového sezení tvořícího se Občanského fóra v Činoherním klubu. Šéf ústavu Pavel Žáček zase svými výpady proti „půlnoční, alkoholem prosáklé“ petici nemá daleko ke slovníku, který denně v archivu komunistického režimu pročítá. Přes trapný mediální souboj se ale nakonec rozuzlení dočkáme. Rada ústavu bude v lednu jednat o novém výběrovém řízení a Žáček se do něj chce přihlásit. Rada tak bude muset svou volbou jasně říct, zda ústav řídil dobře, či ne.

Uplynulé dva roky, kdy Žáček archivy vedl, mohou jeho šance na znovuzvolení zvyšovat. V důsledku mu ale svou peticí pomůže i nepřítel Penc. Ten včera obnovil webovou stránku s databází StB Evidence zájmových osob. V něm šlo většinou o režimu nepohodlné osoby, nicméně sám Penc upozorňuje, že „je tam zhruba deset procent lidí, které už dávno stát zveřejnil jako agenty Státní bezpečnosti“. Přesto databázi označuje jako seznam těch, kteří byli „vlastně oběti komunistického režimu“. V tomto případě Pencovi zjevně uvádění jmen bez kontextu nevadí. Zato když Žáček zveřejní v příloze ke knize dokumentů zprávu 1. odboru II. správy SNB, která mluví o tom, kdo z OF donášel, je to podle Pence „manažerské a profesní selhání“. Pencův dvojí metr jednou tepe ústav, že nezveřejňuje informace dost rychle, podruhé, že je bezhlavě zveřejňuje bez kontextu. Pencův galimatyáš by Žáčka v očích radních neměl příliš poškodit.

To však neznamená, že si Žáček určitě dojde pro potvrzení svého mandátu. Rada potřebuje analýzu nákladů a přínosů dosavadního fungování ústavu. Nabízí se srovnání publikační produkce či popularizačních akcí s obdobnými ústavy ve střední Evropě, nebo ještě lépe s tuzemským Ústavem soudobých dějin. Ten byl spolu s dalšími historickými pracovišti při vzniku ÚSTR vykreslen bezmála jako hnízdo negramotných historiků slepých ke komunistické minulosti. Tak to není. Jejich práce za Žáčkovým ústavem nijak nepokulhává. Tamní historici jen nejsou tak náchylní k ukvapenému vypouštění senzací do novin, jak se stalo Ústavu pro studium totalitních režimů v případu Milana Kundery.

V prvním čísle ústavní revue Paměť a dějiny se Žáček zavázal k prezentaci nedávné historie, která „nahradí mnohdy zjednodušenou mediální prezentaci“. To se mu tedy moc nepovedlo, naopak ji občas živí. Ale na odvolání to není. A už vůbec ne, když ho požaduje Stanislav Penc.

Politika

27.11.2009

Euro 24

? Předseda EK José Barroso údajně slíbil českému kandidátovi na člena komise Fülemu, že bude komisařem pro rozšíření, jak Praha doufala. (LN/3) Evropský parlament bude o nové komisi hlasovat na konci ledna. Nominace Barroso oznámí dnes. (P/8) ? Novým ministrem pro evropské záležitosti bude velvyslanec v Austrálii s kontroverzní minulostí Juraj Chmiel. Vnitřní kontrola MZV stále šetří jeho ekoturistiku v jižním Pacifiku aj. Do čela min. živ. prostředí byl potvrzen Jan Dusík. Funkci ministra a šéfa legislativní rady dostane Pavel Zářecký. Po jednání s Mirkem Topolánkem to oznámil premiér Jan Fischer. (LN/1,3) Odstupující Miko i Füle mají nárok na odchodné ve výši jednoho měsíčního platu 117 200 Kč. Novým náměstkem ministryně spravedlnosti Kovářové bude od prosince Zdeněk Zajíček, který se v nedobrém rozešel s ministrem vnitra Pecinou, jemuž dělal náměstka. (MFD/A2,3) ? TOP 09 má na kandidátce časované bomby. Patří mezi ně starosta Dolních Břežan Věslav Michalík (za stamiliony zajistil prodloužení licence ČSOB na poštách), náměstek ministra zemědělství Karel Tureček (machinace s pozemky měla stát připravit o 0,5 mld.), starosta Moravských Budějovic Vlastimil Bařinka (pořádá tenisové turnaje pro poslance za dotace), Robert Vokáč (lobbista a rekordní absentér ve sněmovně), právník Stanislav Polčák (Ochranná asociace zvukařů) nebo Daniel Korte, který jako šéf RRTV přidělil CET 21 licenci pro TV Nova a byl na její výplatní listině. (LN/2) Miroslav Kalousek v rozhovoru uvedl, že se strana brání před diverzí kmotrů z ODS a ČSSD. Jeho snem je ve volbách předstihnout komunisty. (HN/11) ? Vladimír Dlouhý poslal straně na účet 200 tis. (HN/6) ? Ivan Langer připustil, že by mohl usilovat o šéfa ODS v modelu, kdy by superlídr kandidoval na premiéra a nezabýval se stranickými věcmi. (LN/1,3) ? Aktivista Stanislav Penc po 3 měsících opět zpřístupnil na internetu databázi zhruba 770 tis. osob, o které se zajímala StB. Je přesvědčen, že jedná podle zákona na ochranu osobních údajů. (HN/4) ? Kontroverzní nizozemský politik Geert Wilders do ČR nepřijede. Organizátorům jeho přednášky se nepodařilo zajistit místo, kde by mohl vystoupit. (P/2) ? Další postup ohledně pozastavení činnosti KSČM má premiér Jan Fischer projednat se senátní komisí 8. prosince. „Ministr Pecina to chtěl smést ze stolu, ale několik jiných ministrů by Senátu rádo vyhovělo,“ řekl předseda komise Jaromír Štětina. (MFD/A2) ? Sanep: S Davidem Rathem je spokojeno jen 27 % Středočechů. Nejlépe mezi hejtmany dopadl jihomoravský Michal Hašek se 64 % spokojených. (Bl/2)

Jména sledovaných jsou opět na webu

27.11.2009

Hospodářské noviny

Svazky StB

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala StB. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak není.

Pencovy seznamy jsou opět na webu

27.11.2009

Lidové noviny

ĽUBICA VANÍKOVÁ

PRAHA Zhruba 770 tisíc jmen, o která měla komunistická moc zájem, je opět na internetu. Webové stránky Svazky.cz s databázi Státní bezpečnosti Evidence zájmových osob (EZO) včera opětovně spustil bývalý disident Stanislav Penc.

Rozsáhlou databázi lidí, o které se z jakéhokoliv důvodu zajímala StB, na konci září stáhl samotný provozovatel serveru, na kterém běžela. Úřad pro ochranu osobních údajů mu totiž pohrozil desetimilionovou pokutou.

S Pencem věc úřad tenkrát vůbec neřešil. „ÚOOÚ použil právní lest a nezahájil řízení se mnou, ale s providerem stránek. Já jsem se nemohl bránit, a aby se to nemohlo opakovat, sám jsem se stal poskytovatel prostoru na internetu a sám sobě jsem dneska providerem,“ vysvětlil Penc.

Pokud ho úřad vyzve, aby opět stránky stáhl, bude se aktivista bránit článkem ze zákona o ochraně osobních údajů. V něm se uvádí, že omezení zveřejňování osobních dat neplatí u případů, kdy archiválie vznikla z činnosti represivních složek komunistického režimu před rokem 1990.

Jak se k opětovnému zveřejnění svazků StB ÚOOÚ postaví, není jasné. Mluvčí úřadu Hana Štěpánková totiž na dotaz LN odpověděla, že není co řešit, protože databáze je pořád mimo provoz. Ani po opětovném ujištění, že je vyhledávání v seznamu již plně funkční, nechtěla případný postup úřadu konkretizovat. Penc kritizuje Ústav pro studium totalitních režimů Stanislav Penc nedávno inicioval petici za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Vyloučil přitom, že by se jednalo o osobní spor, nebo že by cílem petice bylo zrušení ústavu. Žáček se podle Pence dopustil řady manažerských selhání. Jedním z pochybení byl podle něj už jen fakt, že ústav nezveřejnil svazky StB sám.

Upozornil také na to, že z instituce bylo vyhozeno nebo odešlo hodně kvalitních lidí, kteří si ztěžovali na atmosféru v ústavu. Přesto se jimi ústav dodnes chlubí.

Díky zveřejnění seznamu EZO vyplynulo na povrch, jak se StB zajímala i o některé současné politiky. Mezi nimi byl třeba ministr Michael Kocáb, který byl kvůli působení v kapele Pražský výběr veden jako nepřátelská osoba.

Jeho kolega Jan Kohout byl naopak označen za spolehlivý kádr. Premiér Jan Fischer či odcházející ministr Štefan Füle se do seznamu dostali kvůli prověrkám pro styk se státním tajemstvím.

Penc opět zpřístupnil databázi StB

27.11.2009

Mladá fronta DNES

(ČTK)

UDÁLOSTI

Praha - Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky. cz databázi zhruba 770 000 osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda její zveřejnění není nezákonné.

Databáze lidí sledovaných StB opět na internetu

27.11.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky. cz databázi zhruba 770 000 osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB).

Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, kvůli kterému byla databáze původně stažena. (

MÉDIA: Lidovky.cz: Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi StB

26.11.2009

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.lidovky.cz dne 26.11.2009, autor: ČTK, (KŠ)

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770.000 osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů, uvedl na tiskové konferenci.

Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak není.

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob sledovaných StB

26.11.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha - Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770.000 osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Řekl to na dnešní tiskové konferenci. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.

Uvedení jména v seznamu podle Pence neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala. Aktivista odhaduje, že v něm je 80 procent "hrdinů", kteří se ničeho nedopustili a byli pouze persekvováni StB.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících fungování, a pomohla jim.

Penc uvedl, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že je v "divné partě", tak je v databázi například se zpěvačkou Martou Kubišovou, exprezidentem Václavem Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem, uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání archiválií, kterých jsou kilometry. Databáze je pro archiv stejně potřebná jako například katalog knih pro Národní knihovnu, bez kterého by také nebylo možné vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat až 10 procent obyvatel. Jde o to, "aby nová generace neopakovala stejné chyby," zdůraznil.

Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů považuje Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů proč inicioval petici za odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji podepsalo 40 lidí. Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka, jako na informátora StB. To prý ale byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci iniciovali naopak petici na podporu ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc ale tvrdí, že mu o zrušení ústavu nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak má, a o vyvolání diskuse na toto téma.

Penc opět zpřístupnil na internetu databázi osob sledovaných StB

26.11.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Na webu opět visí Pencova databáze osob sledovaných StB

26.11.2009

ct24.cz

ČT24

Praha - Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na webu databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Řekl to na dnešní tiskové konferenci. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak není.

Databáze má být pomůckou usnadňující vyhledávání archiválií

Penc chce odvolat ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů bude mít nového ředitele

26.11.2009

ČRo - rádio Česko.cz

Martina Mašková,Jan Piroch,Marián Vojtek

Zhruba v polovině ledna by měla rada Ústavu pro studium totalitních režimů jednat o výběrovém řízení na nového ředitele ústavu. Ten současný, Pavel Žáček, čelí kritice za práci organizace a postup při zveřejňování některých kauz. S tím ale avizované výběrové řízení nesouvisí, rada o něm mluvila už před rokem. Aktivista Stanislav Penc na středeční jednání radním přinesl podpisové archy petice požadující Žáčkovo odvolání. Pencovi vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB uvnitř OF, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Spor se vede také o zveřejnění databáze StB Evidence zájmových osob. Ústav pro studium totalitních režimů tuto databázi podle Pence nikdy nezveřejnil, přestože by tak ze zákona udělat měl. Zastánci současného vedení ústavu argumentují naopak tendencemi ČSSD a KSČM ke zrušení nebo paralyzování tohoto ústavu."Tento spor jde zcela mimo radu. Výběrové řízení nevyhlásíme na základě nějaké kritiky, ale proto, že se tak rada dohodla letos v lednu. Vrátíme se tak k běžné praxi ve výzkumných institucích a vypíšeme konkurz na ředitele ústavu. Pavel Žáček byl totiž v té mimořádné situaci, kdy ústav vznikal, jmenován bez výběrového řízení," řekla Rádiu Česko členka rady ústavu a novinářka Petruška Šustrová.Pavel Žáček, který v čele ústavu stojí už dva roky, dal jasně najevo, že bude-li vypsáno nové výběrové řízení, přihlásí se do něj. "Výběrové řízení je otevřeno každému, kdo splňuje kvalifikační předpoklady. Pavel Žáček má navíc tu výhodu, že ústav již dva roky řídí a předtím řídil Archiv bezpečnostních složek. Nevidím důvod, proč by se tedy nemohl přihlásit. Je zcela běžné, že se do výběrových řízení hlásí dosavadní ředitelé," uvedla Šustrová.Celý spor je podle Šustrové nešťastnýŠustrová vnímá celý spor kolem ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka jako nešťastný: "Vypadá to, že spor obou petic se vede o to, zda má, či nemá ústav být, přičemž všichni se shodují na tom, že je ústav potřebnou institucí. Jedna petice říká, že by ho někdo jiný řídil lépe než Žáček a dává radě rady, kterým může, při vší úctě, těžko vyhovět. Druzí si zase myslí, že ústav stojí a padá s Pavlem Žáčkem. Podle mého názoru ale demokratická instituce, která zaniká po odchodu svého ředitele, je špatně postavená. Instituce musí obstát, i když se ředitel vymění."Pavel Žáček označil petici, žádající jeho odvolání, za pokus o cenzuru. Podle něj petice chce, aby ústav výsledky své práce cenzuroval."Já bych se k tomu na jeho místě vůbec nevyjadřovala. Že by se několik desítek občanů pokusilo cenzurovat tuto instituci je z mého hlediska absurdní. O cenzuře mluvíme ze strany státu. Jak by mohl ústav cenzurovat Vladimír Hanzl nebo Stanislav Penc si, při vší úctě, nedokážu představit," dodala novinářka a členka rady ústavu Petruška Šustrová.Další zprávy najdete na webu zprávy.rozhlas.cz

Rozhovor s Pavlem Žáčkem, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

26.11.2009

ČRo 1 - Radiožurnál

17:30 Dvacet minut Radiožurnálu

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček čelí velmi ostré kritice. Může za to kniha, kterou ústav vydal k 20. výročí listopadu 1989. Kniha ukázala na výtvarníka Jozku Skalníka jako na informátor StB, aniž by si autoři vyslechli jeho verzi příběhu. Na to konto inicioval aktivista Stanislav Penc petici za Žáčkovo odvolání. Petici měl podepsat i bývalý prezident a disident Václav Havel. Co se skrývá za snahami o žáčkovo Odvolání? Nechce ředitel raději odejít sám? Budeme se ptát. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, dobrý den, vítejte u nás. Pane řediteli, baví vás ta práce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Samozřejmě, já nedělám věci, které mě nebaví.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Kolikrát jste si v posledních dnech řekl, že to nemáte zapotřebí poslouchat a že raději odejdete?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak to, že mě některé názory osobní k té diskusi vadí a že bych je nechtěl poslouchat. To jsem řekl vícekrát, ale rozhodně jsem si neřekl, že bych měl odejít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ani jednou? Teď ta petice, která volá po vašem odvolání, zažíváte nejhorší chvíle za ty dva roky, co jste v čele úřadu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je prostě virtuální rovina. Takových těch krizových situací bylo vícero, ale toto není případ i to jak jste to uvedla, který by měl od té zveličené maličkosti v rámci té knihy vést až k nějakému odvolání. Rada to brala naprosto objektivně. Petice se mohou psát proti všemu, proti komukoliv, ale musí mít reálné jádro. V tomto případě zcela jistě nemají. Myslím si, že je to mířeno jiným směrem. Je to třeba záminka.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Záminka a proč?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Určitě. Kdybych to bral do důsledků, jestliže tedy někdo se dozví informaci, malinkou část publikace, kterou nezná, která je emocionální, protože se jedná o jeho kamaráda, přítele a sedne a napíše tak chladně kalkulovanou petici, která je a začíná od zneužívání já nevím čeho, až po snahy o jaksi výběrové řízení a změnu ředitele, to nesedí s tím, o čem to bylo. Takže já si myslím, že ten hlavní záměr je trošku jiný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A jaký tedy by měl záměr aktivista Stanislav Penc?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ovlivnit radu, aby rozhodovala pod určitým tlakem, tedy, když přijdou média před radou a říkají: My víme, že bude dnes ředitel odvolán, víme, že dnes bylo vyhlášeno výběrové řízení, tak je to naprosto virtuální, realita a pak jsou média zklamána a jednotliví novináři, kteří tam třeba čekají, že to tak není, ta rada má svůj život, má svá pravidla, řeší důležitější problémy, než je petice Stanislava Pence, třeba to, že jedno z pracovišť bezpečnostních složek v Praze je velmi důležité, nejdůležitější dostal výpověď od ministerstva vnitra.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy si myslíte, že tedy Stanislav Penc vám nějakým způsobem záměrně škodí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ale hlavně škodí ústavu. Hlavně mluví o věcech, které neví a nemluví pravdu, neprezentuje. Já mu nebráním v jeho rozletu, ať si zveřejňuje ty své za, když ho to baví, ale ať se prostě nenaváží osobně do tak sofistikované instituce, jako je ústav a nakonec i archiv bezpečnostních složek. On to dnes není schopen oddělit, to co dělá ústav a archiv, čili to nejde o mě. Tam prostě pracuje 260 osob, možná víc a dělají tu práci na 100 % a řeší úplně jiné závažnější problémy. Kdyby nám chtěl pomoct, tak o tom se bavme, ale tam on tu věcnou stránku věci moc nezná.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

My se hned vrátíme k té kritice od Stanislava Pence, ale jen abychom si v tom udělali pořádek, aby se v tom posluchač ani já, abychom se v tom neztratili, tak váš ústav vydal k listopadovému výročí knížku k založení Občanského fóra. Ta knížka se jmenuje Občanské fórum den první. Když byste měl stručně představit celou tu knížku, nejen tu pasáž, která se objevovala v médiích, tak co se v ní dočteme?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem si ji chtěl vzít před sebou, ale vy jste mi ji vzala.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Mám ji na stole.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to kniha, kdy jsme chtěli zveřejnit primární dokumentaci k 19. listopadu 1989 večer, kdy vzniklo občanské fórum jako určitý zlom, jako konec té komunistické éry a vznik nové politické éry, vlastně vzniklo hnutí, které porazilo tu aktuální jaksi nomenklaturu u moci a já jsem získal vlastně už v 90-tých letech primární zdroj, kterým byla audionahrávka pořízená jedním z techniků v Činoherním klubu toho večera a to jsme doplnili historickým úvodem, to jsme doplnili 52 fotografiemi nejucelenějším celkem, který byl dosud publikován Jaroslava Kořána, doplnili jsme vlastně video jaksi montáží nebo DVD, kde jsou 2 hodiny 40 plného rozsahu skoro až na posledních 8 minut z pohledu kamer několika originálního Radiožurnálu Richarda Krause. Je to fantasticky ověřitelný pramen o drobnostech toho zlomového bodu té naší historie. Jsou tam nějaké údaje o aktérech a pak také pochopitelně, protože už jsme nejlepším partnerem, nebo nejlepším naším partnerem našich bezpečnostních složek, tak jsme dali několik kromě prohlášení Občanského fóra úvodního několik svorek asi pět Státní bezpečnosti, z nichž dvě byly nové. Ty tři už byly publikovány jako edice. Tady to jsou v faximile,takže je vidět tamní kultura státní bezpečnosti i v těch prvních dnech revoluce a u jednoho shodou náhod je uvedeno krycí jméno Gog a registrační číslo svazku a tam to celé začalo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano, právě kvůli té knížce vy čelíte kritice a tohle mě kvůli pasáži, která pojednává o tom, že výtvarník Joska Skalník měl 21. listopadu 1989 oznámit na StB, že bylo založeno Občanské fórum. To, že někdo donášel na StB je závažné obvinění. Vy jste vycházeli tedy podle vás z naprosto důvěryhodného materiálu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak tam ten komentář není na StB, ale řídícím důstojníkovi, nějakému Hérovi, takže to je taková určitá mediální zkratka na StB donášet. Tam ty materiály, proč tedy je tento materiál zachován, to vám samozřejmě nedokážu sdělit, proč také nebyl jako řada ostatních zničen. Nicméně pro nás to byl, říkám, primární pramen a my jsme dokumentovali, co moc, konkrétně politická policie věděla a předložila svým nadřízeným, Lorencovi v tom dalším případě ÚVKSČ informace o vzniku Občanského fóra. Jinak bylo to standardně zpracováno jako jsou publikovány údaje této provenience ve standardních publikacích, třeba i v publikacích Petra Blažka, abych řekl, když je pod tím podepsán, tak on zpracovává ty dokumenty. Dokonce jsou tam odkazy na publikace 10 let staré u úřadu vyšetřování začalo mluvit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale tam je jedna věc, která je vám hodně vyčítaná a to je právě to, že jste nedali panu Skalníkovi prostor, aby se v té knize k tomu mohl vyjádřit. Z jakého důvodu?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to kniha o Občanském fóru, nikoliv o panu Skalníkovi, to je první bod. Druhý bod, tady bylo 20 let od roku 1989 ten případ Gog, nebo jak bych to měla nazvat, se propíral od pražského radu v médiích, zahraničních médiích, tady bylo mnohonásobně času o tom diskutovat. Říkám, to není kniha ani o Státní bezpečnosti po 17. listopadu a skoro se kloním k názoru, až bude chvilinka času v příštím roce, že bych se k tomu tématu mohl vrátit, protože je nutné to vysvětlit, jak ta Státní bezpečnost fungovala. Je zde spousta fám, i v tom revolučním po sedmnáctém listopadu a do kdy vlastně a čili já bych to bral jako standardní a my jsme se nějak neobešli, ta kniha je o něčem jiném.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy necítíte, že to je trošku nefér, že on vůbec nedostal jaksi prostor?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Myslíte jako Pence, který zveřejní 770 tisíc údajů o lidech?

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ne, myslím v té knize, že mohl tam mít třeba odstaveček, víte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Čili bychom tam napsali to, co řekl reflexu, že se nic nestalo nebo že nespolupracoval. Já si myslím, že to nešlo. Já mám obavu takovou, a tak jsem to cítil od Johna Boka, který velmi emotivně reagoval, že kdyby tam jsme začernili to Gog, o kterém každý ví, jak řekl, co to znamená, koho se to týká, takže by se nic nestalo. Ale já říkám, cenzuru jsme nemohli dělat a ta publikace není nějaké o historii o 17. listopadu, to bychom tam ostatně museli obíhat všechny ty aktéry a ptát se jich. O tom to nebylo. Ta primárně měla vydat něco, co dosud v těch volných kruzích nebylo prezentováno a byla to okrajová záležitost, prostě to nebyla věc, kdy ostatně ústav nestál o nějakou jako takovou tu aféru nebo takovou tu medializaci. Ostatně my jsme to nevyvolali a prostě to je věc, jak byla naše představivost. My jsme to chtěli prezentovat ke dni vzniklo to Občanské forum a tak to bylo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Joska Skalník nicméně byl na křtu té publikace, tam řekl, že je to celé lež, že nikdy nespolupracoval a nedonášel. Vy mu věříte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak on se ozval ten pátek před tím, po rozhovoru s redaktorkou Reflexu. Dohodli jsme se, že řešením aktuálním může být to, že by dostal prostor na té prezentaci na té tiskové konferenci. On tam přišel, řekl svůj názor, tam po určité diskusi, které se účastnil Saša Vondra, Karel Srb, ale ve finále i svým demokratickým způsobem Stanislav Penc si přečetl petici a odešel. Tak jsme se dohodli, že se sejdeme na půdě ústavu, to bude zítra v 10 hodin, respektive archivu, který je tím kompetenten, který může s těmi materiály zpřístupnit komukoliv a vím, že kolegové připravili ty materiály, které nalezly, které je chtěl vidět jako první, čili dohodli jsme se, že je naprosto fér, aby on se s tím mohl seznámit a teprve poté, protože dalšími žadateli jsou jaksi zástupci veřejnosti, čili média, takže on první by měl mít právo to vidět. A dohodneme se na základě toho, já jsem to řekl na té tiskovce, jestli uděláme nějaké společné vyjádření, jestli bude chtít regaovat, dohodneme, se co dál.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy už jste ty materiály viděl, které on zítra uvidí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem všechny neviděl. Vím, že tam je určitá množina těch materiálů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A ty materiály tedy prokazují vlastně to, že to tvrzení, které je v té knize, že je pravdivé, to co jste napsali v té knížce?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem právě nepovažoval za fér, abych se k tomu jaksi vyjádřil. Já bych to nechal až po té diskusi s panem Skalníkem. To mi připadá opravdu fér. Nicméně znovu opakuji, že v té publikaci ta poznámka, která uvozuje ten dokument třístránkový nebo dvoustránkový, tak ta se odkazuje na standardní historický pramen, který je třeba edice dokumentů vydaná v roce tehdy sborníkem Úřadu dokumentace a vyšetřování. Čili myslím si, že stojím a potvrdil to nakonec, včera říkám i to, jaká byla reakce rady, jak reagovala na tu petici, kdy se postavila za tu publikaci, to nebylo žádné selhání, notabene manažerské, manažerské plus je, když vyjde takováhle knížka pěkná. A zároveň pozvala všechny ty, co podepsali tu petici, všechny sekretáře k návštěvě ústavu, aby se konkrétně seznámily, aby věděli, o čem je řeč a aby věděli konkrétně jak kvalitně ústav pracuje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Překvapilo vás, že vlastně tu petici, kterou inicioval Stanislav Penc, petici za vaše odvolání z čela úřadů, že ji podepsal i bývalý prezident Václav Havel?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já nevím, za jakých podmínek to bylo. Člověk má informace různé, nakonec v tom Rock Café jsem byl také. Spíše mě mrzelo, že jsme se tam míjeli s Johnem Bokem jsme se bavili, bavili jsme tam kolem krku a on mi nebyl schopen jako kamarádovi říct: Hele, nesouhlasím s něčím, mám tady petici podepisuju to proti tobě. Tohle mi tam nikdo neřekl, což bylo takové překvapivé. Mohl bych ještě jmenovat nějaké určité jméno, které by vás zaujalo, ale neučiním tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Od Václava Havla vás to překvapilo, mrzelo?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já znovu opakuji, nevím jak to bylo v tom petičním archu, který večera, který předal Standa Penc radě ústavu, tak tam to jméno není. Nicméně mohu určitě říci za radu, že pan prezident je vítán na půdě ústavu a když bude chtít nás konkrétně se podívat, jak pracujeme, jaké máme další publikace, jaké máme další akce, mezinárodní konference, tak budeme rádi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Nicméně to, že Václav Havel tu petici podepsal, měli agentuře ČTK potvrdit lidé z Havlovy kanceláře. Tak ti by si to asi těžko vymýšleli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Zase říká, nevím, nebyl jsem u toho, ten podpis jsem tam neviděl. Já to vnímám trošku s nadhledem. I v té emocionální situaci, a to, že vznikem ústavu archivu jsme trošku rozšířily ty parametry z 90-tých let, kdy ty materiály byly tajné, kdy ty materiály byly v držení archivu ministerstva vnitra, kde jste neměla přehled, co tam všechno je. Je to držitel zpravodajské služby, kdy některé materiály byly prostě využívány, kdy se selektivně zpřístupňovaly a tak dále. Dneska jsme v situaci úplně jiné, která umožňuje mnohem širší diskusi, umožňuje mnohem širší využít těch materiálů, která umožňuje a podporuje tu mnohem hlubší veřejný diskurs a samozřejmě pro některé lidi to pochopitelně je citlivé. Nicméně jako obejít to nějak nelze. Tam ta materie je prostě je veřejně přístupná už podle našeho archivního zákona a kdyby tomu bylo jinak, to znamená, kdyby k tomu mohl nějaký novinář jako to bylo v minulosti, který by řekl: Podívejte se tam je nějaký materiál o Gogovi jako teď zrovna nemáme rádi pana prezidenta Havla nebo chceme nebo Johna Boka, tak vezměte si ho a publikujte ho. To se klidně mohlo stát. My jsme to udělali naprosto seriózní a standardní publikaci a říkám, trošku mě to překvapuje a ten duch té petice, ta formace je tak chladná, že ta prvotní emoce, kterou cítím k Johnu Bokovi, který pořád hájí samozřejmě svého přítele, tak na rozdíl o chladnějšího přístupu Standy Pence, tak si myslím, že je směrována jinam a že ta spojitost mezi tou branou pana Skalníka a cílem té petice je prostě rozdíl.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

V lednu se bude rada vašeho ústavu znovu zabývat tím, jestli má být vypsáno výběrové řízení na vaše místo. Vy sám jste řekl, že pokud bude vypsán konkurz, tak že byste se přihlásil. Jak dalece si myslíte, že je to reálné, že nakonec rada přeci jen vypíše konkurz? Předpokládám, že jste se radních ptal, že se o to zajímáte, když se vás to bezprostředně týká?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to samozřejmě na radě, ta diskuse byla vedena na přelomu vlastně loňského a letošního roku, kdy prostě rada přistoupila k tomu, že je nutné zrát, že ta instituce je ve stádiu zrodu a že je velmi obtížné zachovat její jakýsi vývoj a růst a zároveň měnit management. Já si myslím, že řada věcí se nám povedla, akce v Bruselu, konference mezinárodní, publikace, nakonec není to poslední publikace, kterou budeme dělat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Na druhou stranu nebylo by pro vás signálem, kdyby rada vypsala výběrové řízení? Nebyl by to pro vás signál, že už jaksi nemáte tu důvěru a že je lepší se tam nehlásit?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem sledoval tu diskusi od začátku, že by tam to výběrové řízení býti mělo. Z historických důvodů, protože ta rada byla zvolena pozdě. To nebylo úplně na začátku. Na stranu druhou zákon formuluje jmenování ze strany rady, čili to výběrové řízení je takovým určitým způsobem navíc. Je to na radě a já to vnímám pochopitelně a nejen já jako něco, že když už jsme to dotlačili tu instituci nebo vybudovali nebo podařilo se nám takovým způsobem vstoupit na tu veřejnou scénu a i tu mezinárodní, tak je škoda a bylo by to bráno jako můj ústupek, že nedokážu obhájit to, co jsem s kolegy dělal a nad čím si skutečně stojím, čili mně samozřejmě nezbývá jiná věc, než to obhájit v případě, že to výběrové řízení bude.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimům je hostem 20 minut Radiožurnálu. Další téma, jak vůbec pracovat s materiály, které psali estébáci, na kolik jim věřit, budeme se ptát?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak četl jsem ten výstup včerejší v novinách.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale vy určitě ten případ znáte docela a máte na něj nějaký konkrétní názor, jakým způsobem se to mohlo stát, že pan Kanyza tam byl veden a soud najednou zjistil, že to vlastně to celé bylo neoprávněně? Pane řediteli, nevím, jestli jste sledoval tento týden rozhodnutí vrchního soudu v kauze herce Jana Kanyzy. Jen připomínám, že soud definitivně potvrdil, že nebyl agentem, že ho StB registrovala neoprávněně. Sledoval jste ten případ?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já bych to řekl jen obecně. Já se nebudu vyjadřovat k těm konkrétním věcem. Nicméně to působí na veřejnost vlastně rozpačitě nebo zvláštně, když jednou soud rozhodne ano, podruhé ne. Potřetí něco dalšího. Je to otázka toho, že u toho soudu tak jak to vnímám i s ohledem na to množství materiálu, to znamená, že nejsou zachovány v úplnosti většina těch svazků nebo část těch materiálů, tak vlastně se nehledá pravda, ale důkaz. A je to otázka toho, jaká byla praxe ministerstva vnitra třeba od začátku 90-tých let, kdy se tyto kauzy vlastně objevily z důvodů lustračního zákona a z důvodů publikování prvních seznamů Petra Cibulky, tak vzdá ministerstvo vnitra a soudy o tom jaksi to přijaly, akceptovaly, hledaly ty důkazy, hledaly ty svědky a zda soudy pak nejdou po formální stránce věci spíše než po té obsahové.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Znáte ten případ tak dobře, případ Jana Kanyzy, že byste si troufl teď jednoznačně říci, jestli tam byl veden jako agent, jestli jste byl registrován oprávněně?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je právě ta otázka, co to znamená to oprávněně. Já to obejdu opravdu, bych se nechtěl k tomu konkrétnímu případu vyjadřovat, ale mně ta oprávněnost připadá jako takový zvláštní termín právní. Když to vezmu do důsledků jaksi věcně, zase budu toho slova, co to znamená oprávněně, tak ten člověk nebo to jméno, se objevilo v registračním protokolu, pokud proběhl ten mechanismus stanovený vnitřními normami Státní bezpečnosti k evidenci. Pokud tam byl vyplněn ten formulář a ty údaje tak jak měly být, pokud byly schváleny příslušnými funkcionáři na základě nějakého reportu, verbovací schůzky, dalších dokumentů, protože všechno ti příslušníci museli mít schváleno od nařízených. To nebyla žádná parta hic.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže ho tam nemohli zapsat jen tak?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Vlastně ten registrátor, který byl oddělen od toho operativce, který třeba řídil toho člověka nebo měl ten svazek, tak ten tam mohl zajít a vyplnit, až když to náčelník správy nebo náčelník odboru vlastně signoval. Čili ta oprávněnost vznikla tím, že ta oprávněná osoba potvrdila, že je čas chvíle rozpracování zavedení toho člověka do evidence a v roce 1991 vlastně jako podklad lustračnímu zákonu, který byl přijat v říjnu 1991 se vlastně vzaly a to bylo to klíčové rozhodnutí, se kterým si dodnes nevíme rady, vlastně ty registrační protokoly nebo ty archivní protokoly, které vytvářely ty neoperativní části stránky bezpečnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Víte, ono takových případů je docela dost. Před časem soud podobně rozhodl o herečce Jiřině Bohdalové. S žalobou u soudu uspěl i poslanec Walter Bartoš kvůli své evidenci v záznamech komunistické vojenské kontrarozvědky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To byl rozdíl mezi tím, jako evidován tajný spolupracovník a důvěrník, to oddělme, protože ty evidence opravdu je velmi kategorie.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ta otázka spíš směřovala k tomu, jestli to nevypovídá něco o tom, že v těch záznamech jsou prostě normální lži, které si StB mohli vymyslet na svazky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to otázka důkazů a neúplnosti důkazů a je to otázka toho, že to není úplně o tom obsahu. Tam prostě to vezme do ruky právník a ten vlastně formuluje tu věc tak, může ministerstvo vnitra dokázat, že ten člověk byl opravdu spolupracovník? Tam si myslím, že kdyby někdo byl ochotný k nějaké reflekci a řekl: Ano, bylo to tak, potvrzují to nebo zčásti potvrzují ty materiály, tak on vlastně pod vedením svého právníka ani nemůže, protože by ten soud pochopitelně vyhrál, takže je to o tom, že když se mnohdy ti lidé seznámí v jaké nekvalitní podobě zachovali ti operativci ten operativní svazek nebo to bylo poničeno nějakým způsobem při nějaké průběžné skartaci, kdy už nikdo k tomu nemá žádný vztah za některé ty věci, zejména vlastnoruční zprávy, to znamená, jednoznačně prokazatelné věci, které psal ten člověk, označení v tom materiálu jako spolupracovník, tak vlastně, když se dozví, že to není, tak pro něj je jednodušší nezpytovat svědomí, nehledat, jak to doopravdy bylo, rekonstruovat tu pravdu za pomoci i té materie, ale vlastně vyhrát ten soud, z čehož ta katarze moc úplně asi nevzniká. My čekáme od toho výrazu to poznávání něco jiného než tedy jen rozhodnutí. Dokázalo ministerstvo vnitra, že ten člověk byl nebo nedokázal.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Jedna otázka a poprosím o stručnou odpověď. Ta nám přišla na mail 20minut@rozhlas.cz je od pana Ludvika z Olomouce. Ptá se, jestli jste se někdy podíval, jaké materiály na vás vedla StB a co zajímavého jste si tam o sobě přečetl?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak na mě konkrétně svazek nevedla. Vedla spis na svého nejbližšího kamaráda z fakulty, z jehož svazku zřejmě vznikla i svodka nebo několik svodek, které jsou zachovány z listopadu 1989 doby těsně kolem 17. listopadu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky zato. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Ode dneška se na internet vrací databáze Státní bezpečnosti

26.11.2009 ČRo 1 - Radiožurnál str. 03 07:00 Právě dnes

Martin KŘÍŽEK, moderátor

--------------------

Ode dneška se na internet vrací databáze Státní bezpečnosti - Evidence zájmových osob. Dostupná bude na stránkách www.svazky.cz. Čítá přes sedm set sedmdesát tisíc jmen. Zhruba desetinu přitom stát zveřejnil jako agenty Státní bezpečnosti. Ústav pro studium totalitních režimů ale tuto databázi podle aktivisty Stanislava Pence nikdy nezveřejnil, přestože by tak ze zákona udělat měl.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Tak to je ten důvod, proč my ji zveřejníme a využijeme tu chvíli i k tomu, abychom jaksi sdělili veřejnosti důvod, proč si myslíme, že Pavel Žáček by neměl bejt šéfem toho úřadu a jak by ten ústav měl jako takovej fungovat.

Martin KŘÍŽEK, moderátor

--------------------

Penc se také angažuje v petici za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Ten ale kritiku svého fungování odmítá.

Penc zpřístupnil seznamy lidí, o které se zajímala StB

26.11.2009 ČRo 6 str. 08 18:00 Zprávy

Jan SEDMIDUBSKÝ, moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na Internetu databázi více než tři čtvrtě milionu lidí, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost. Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není jejich zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se ale nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k názoru, že tomu tak není. Uvedení jména v seznamu podle Pence neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 1 str. 01 08:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Je přesně osm hodin a já vám přeju pěkné ráno u zpráv.

Konkurz na možného nástupce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka až v příštím roce, tak rozhodla rada ústavu na svém včerejším jednání. Bod do zasedání rady prosadila její členka Petruška Šustrová. Své přišel říct taky aktivista Stanislav Penc, který přinesl petici za Žáčkovo odvolání.

redaktorka

--------------------

Aktivista Penc si stěžoval na to, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž by vyslechl Skalníkovu verzi. Jde prý o další pochybení úřadu. Rada po jednání dospěla k závěru, že ústav vydáním publikace nijak neselhal.

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

--------------------

Tím, že jsme napsali tu petici s kritickým akcentem, co se v tomto úřadě občas děje, čímž neříkám, že veškerá jeho činnost je nekvalitní, ba naopak, ale jsou excesy a ty se opakují a ty jsou nepřípustné.

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

--------------------

Každý, kdo v této zemi chce dělat nějakou pozitivní práci, tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady lidí, kteří se cítí být ohroženi a tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

--------------------

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Václav Havel je na samostatným podpisovým archu a není vůbec žádný problém a taky během krátký doby, kdy shromáždíme všechny ostatní podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

--------------------

Otázku nového ředitele rada odložila na příští rok. Současný šéf Žáček ale už dřív řekl, že je připravený se do výběrového řízení znovu přihlásit. Rada teď řeší jiný problém. Do konce roku musí podle nařízení ministerstva vnitra opustit se všemi materiály objekt v pražských Kobylisích a přesunout se do mimopražských Svojšic. Ústav vyzval ministerstvo, aby se vrátilo za jednací stůl.

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své stránky Svazky.cz

26.11.2009 ČT 1 str. 03 07:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své stránky Svazky.cz, které evidují jména statisíců lidí, kteří údajně spolupracovali se Státní bezpečností. Penc kvůli tomu uspořádal brífink, na kterém chce kromě informací o stránkách mluvit i o petici na odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Podle Pence totiž ústav pochybil, když označil výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření. Rada ústavu se ale za Žáčka včera postavila.

Rada ÚSTR odložila výběrové řízení na možného nástupce Pavla Žáčka na příští rok

26.11.2009 ČT 1 str. 08 06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Teď k některým zprávám podrobněji. Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nebude letos řešit konkurz na možného nástupce ředitele ústavu Pavla Žáčka. Jednání o výběrovém řízení odložila na příští rok. Bod do programu včerejšího zasedání rady prosadila její členka Petruška Šustrová. Své přišel říct taky aktivista Stanislav Penc, který přinesl petici za Žáčkovo odvolání.

redaktorka

--------------------

John BOCK, signatář petice, občanský aktivista /oprava: John BOK, signatář petice, občanský aktivista/

--------------------

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

--------------------

Každý, kdo v této zemi chce dělat nějakou pozitivní práci, tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady lidí, kteří se cítí být ohroženi a tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

--------------------

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Václav Havel je na samostatným podpisovým archu a není vůbec žádný problém a taky během krátký doby, kdy shromáždíme všechny ostatní podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

--------------------

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 1 str. 01 07:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Ranní zprávy v sedm, dobrý den.

redaktorka

--------------------

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

--------------------

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

--------------------

Každý, kdo v této zemi chce dělat nějakou pozitivní práci, tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady lidí, kteří se cítí být ohroženi a tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

--------------------

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Václav Havel je na samostatným podpisovým archu a není vůbec žádný problém a taky během krátký doby, kdy shromáždíme všechny ostatní podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

--------------------

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009

ČT 1

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Pěkné čtvrteční ráno i ode mě. Pojďme se podívat na to nejdůležitější.

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nebude letos řešit konkurz na možného nástupce ředitele ústavu Pavla Žáčka. Svým rozhodnutím tak nepodpořila snahy aktivisty Stanislava Pence, který na Žáčkovo odvolání zorganizoval petici. Pencovi se nelíbí, že ústav označil výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření.

Databáze 770 tisíc lidí ze svazků StB znovu funguje

26.11.2009

ČT 1

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

--------------------

Databáze 770 tisíc lidí, o které se zajímala komunistická StB, znovu funguje. Web svazky.cz dva měsíce blokovalo podezření, že porušuje zákon na ochranu osobních údajů. Jeho provozovateli, aktivistovi Stanislavu Pencovi, kritici vyčítají, že seznamy nečiní rozdíl mezi donašeči a oběťmi a že je zveřejnil i s chybami ještě z dob totality.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 1 str. 02 06:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Pavel Žáček dál zůstává ve funkci

26.11.2009 ČT 2 str. 04 08:00 Zprávy - Brno

redaktorka

--------------------

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů nebude letos řešit konkurs na možného nástupce ředitele ústavu Pavla Žáčka. Svým rozhodnutím tak nepodpořila snahy aktivisty Stanislava Pence, který na Žáčkovo odvolání zorganizoval petici. Pencovi se nelíbí, že ústav označil výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, aniž by znal jeho vyjádření.

Svazky.cz opět v provozu

26.11.2009 ČT 2 str. 05 22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

--------------------

Na internetu je opět k dispozici databáze 770 tisíc lidí, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost. Web svazky.cz dva měsíce nefungoval kvůli podezření, že porušuje zákon na ochranu osobních údajů. Jeho provozovateli Stanislavu Pencovi kritici vyčítají, že seznamy nedělají rozdíl mezi donašeči a oběťmi a že je zveřejnil i s chybami ještě z dob totality.

Pavel Žáček zatím dál zůstává ve funkci

26.11.2009 ČT 2 str. 06 07:00 Zprávy - Brno

redaktorka

--------------------

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 24 str. 02 06:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Databáze 770 tisíc lidí ze svazků StB znovu funguje

26.11.2009 ČT 24 str. 07 19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka

--------------------

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 24 str. 01 08:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Je přesně osm hodin a já vám přeju pěkné ráno u zpráv.

redaktorka

--------------------

John BOK, signatář petice, občanský aktivista

--------------------

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

--------------------

Každý, kdo v této zemi chce dělat nějakou pozitivní práci, tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady lidí, kteří se cítí být ohroženi a tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

--------------------

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Václav Havel je na samostatným podpisovým archu a není vůbec žádný problém a taky během krátký doby, kdy shromáždíme všechny ostatní podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

--------------------

Rada ÚSTR odložila výběrové řízení na možného nástupce Pavla Žáčka na příští rok

26.11.2009 ČT 24 str. 08 06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

redaktorka

--------------------

John BOCK, signatář petice, občanský aktivista /oprava: John BOK, signatář petice, občanský aktivista/

--------------------

Naděžda KAVALÍROVÁ, předsedkyně Rady ÚSTR

--------------------

Každý, kdo v této zemi chce dělat nějakou pozitivní práci, tak se samozřejmě setkává s nelibostí řady lidí, kteří se cítí být ohroženi a tento ústav a jeho archiv ohrožuje.

redaktorka

--------------------

Signatářem petice měl být původně i Václav Havel. Na arších ale jeho jméno není.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Václav Havel je na samostatným podpisovým archu a není vůbec žádný problém a taky během krátký doby, kdy shromáždíme všechny ostatní podpisy, tak radě je předáme.

redaktorka

--------------------

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009

ČT 24

06:00 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Pěkné čtvrteční ráno i ode mě. Pojďme se podívat na to nejdůležitější.

Svazky.cz opět v provozu

26.11.2009

ČT 24

22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

--------------------

Stanislav Penc zveřejnil databázi Státní bezpečnosti

26.11.2009 ČT 24 str. 05 22:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc na Internetu po třech měsících znovu zpřístupnil databázi zhruba 770 tisíc lidí, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost. Dva měsíce nefungovaly kvůli podezření, že Penc zveřejněním informací porušuje zákon o ochraně osobních údajů.

Stanislav PENC, provozovatel webu svazky.cz

--------------------

Jsem pevně přesvědčený podle právníků, že zákon neporušuju, protože zákon na ochranu osobních údajů uvádí, že archiválie vzniklé z činnosti státní bezpečnosti nemají ochranu osobních dat. To znamená, že mohou být zveřejněny. Bez archivní pomůcky nelze, aby fungoval jakýkoliv archiv. My tady máme Ústav pro studium totalitních režimů, který archivní pomůcku nezveřejnil, proto jsme ji zveřejnili my.

Pavel ŽÁČEK, ředitel ÚSTR

--------------------

Bez toho rozklíčování třeba těch kategorií, nepřátelská osoba, nebo na druhou stranu spolupracovník to nemá moc smysl zveřejňovat. Kdybychom pracovali pouze s tímto dokumentem nebo s touto evidencí, tak by za chvíli přicházela řada stížností ze strany třeba Národního bezpečnostního úřadu či jiných, protože je v tom obrovská míra chybovosti.

Rada ÚSTR nebude letos řešit konkurz na možného nástupce Pavla Žáčka

26.11.2009 ČT 24 str. 03 08:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Aktivista Stanislav Penc znovu zpřístupňuje své stránky Svazky.cz

26.11.2009

ČT 24

07:30 Zprávy

Edita KADLECOVÁ, redaktorka

--------------------

Hle, jak se perou...

26.11.2009

Haló noviny

Jiří KOŠŤÁK

K VĚCI

Pod Pavlem Žáčkem se vážně kymácí židle. Těch krutých přešlapů už měl příliš. Někdejší disident Stanislav Penc se rozčílil a zorganizval petici za Žáčkovo odvolání z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Důvodem je, že v nejnovější publikaci této státní instituce je výtvarník Joska Skalník (velký kamarád Václava Havla) označen za spolupracovníka Státní bezpečnosti. Pencovu petici prý podepsala už spousta osobností včetně Havla. Kvůli nové kauze Skalníka se další bývalý disident John Bok na tiskovém brífinku se Žáčkem málem popral. A tak se mi vybavila písnička Karla Kryla «Hle, jak se perou, pohleďte na ně, jak svrbí je dlaně, když namísto daně dají jim kus žvance.

Pít, klít, rouhat se víře, pak sedět v díře nějaký rok...« Inu, jisté přísloví praví, že hlavně vlci sami sebe žerou...

Pravdu má publicista Petr Uhl, který se podivuje, že Skalníka obviněného ze spolupráce s StB tak důrazně obhajuje právě Stanislav Penc, který sám neoprávněně zveřejnil vlastní seznam údajných spolupracovníků StB. A kdoví, jak to bylo, třeba je Joska Skalník obviněn neoprávněně a je čistý jak slovo boží. Ale také je hodně pravděpodobné, že ve stejné situaci je možná i spousta lidí z Pencova seznamu. A je přece logické, že StB chtěla mít nejvíce kontaktů a informátorů právě mezi disidenty a odpůrci tehdejšího režimu...

V jednom má ovšem Penc pravdu: Žáček řídí ústav podivně. Vžívá se do role lovce agentů. Vzpomeňme na nedávné zveřejnění seznamu téměř tisícovky jmen příslušníků tehdejší československé rozvědky, a to i včetně fotografií! To je nehorázný čin, který žádný civilizovaný stát na světě nikdy neudělá. Nikdo si nedovolí prozradit důstojníky a pracovníky své zpravodajské služby, ani z dávné minulosti. Ohrozil by tím totiž i současnou zpravodajskou síť, možná i bezpečnost země. Opačně si počínají jen neznalí diletanti. A přitom je jasné, že lidé z naší rozvědky stále i dnes působí ve všech zemích, tak jako se i u nás pohybují zpravodajci jiných států. Všichni mají svůj zájem a plní dané úkoly. Tak tomu bylo, je a bude vždycky.

Žáčkův ústav ve »svatém« nadšení rozpoutal boj proti všemu z minulé doby, a tím i hon na čarodějnice. Bude to také možná tím, že v ústavu pracuje velmi málo skutečných odborníků. Připomeňme, že loni média poukazovala na to, že renomovaní historici z ústavu odešli po neshodách s Žáčkem, když měli výhrady k jednostrannému zaměření této instituce i způsobu, jak ji Žáček vede. Poukazovali rovněž na to, že se zde vědecky vůbec nebádá, jen se tvoří konstrukce nových »senzačních« politických kauz. Z »dílny« ústavu vyšel loni vyrobený případ, skandalizující světově uznávaného českého spisovatele žijícího ve Francii Milana Kunderu. Jediné, co z toho zůstalo, byla ostuda světového kalibru.

Ostatně i sám šéf ústavu Pavel Žáček není a nikdy nebyl historikem (sám to kdysi veřejně přiznal), nýbrž absolventem fakulty sociálních věd, tedy novinářem. Přesto se mu snaží někteří vlichotit. Například na titulku mu při televizní besedě s »tvářemi revoluce« v ČT uvedli: Pavel Žáček, přední český historik.

Jedno je však jisté: Jen odvoláním Žáčka z funkce ředitele ÚSTR se nic nevyřeší. Jediným rozumným a správným řešením je zrušení zmiňovaného ústavu a převedení jeho historického bádání na opravdu vědecká pracoviště. Prozatím jen mávněme rukou a spolu s Krylem si řekněme: Hle, jak se perou...

O konkurzu na post Žáčka se bude jednat až v lednu

26.11.2009

Hospodářské noviny

čtk

Studium totality

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů odložila včera projednávání konkurzu na nového ředitele do 13. ledna příštího roku, kdy se opět sejde. ČTK to po zasedání rady řekl její místopředseda Patrik Benda. Projednávání tohoto bodu včera požadovala členka rady Petruška Šustrová.

Rada se na tomto postupu podle Bendy shodla včetně navrhovatelky. Benda uvedl, že bude rada na lednovém zasedání, kromě podmínek výběrového řízení, diskutovat také o stanovení funkčního období pro nového ředitele. „Uvažuje se o čtyřech až pěti letech,“ uvedl místopředseda. Rada rovněž přijala usnesení k petici, kterou inicioval aktivista Stanislav Penc, v níž její iniciátoři požadují odvolání nynějšího ředitele Pavla Žáčka.

Pencovi vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Pencovu petici podepsal i exprezident Václav Havel, což ČTK už dříve potvrdila Havlova kancelář.

Rada, které dnes Penc doručil podpisové archy petice, dospěla k závěru, že ústav vydáním a prezentací publikace manažersky ani profesionálně neselhal. Rada rovněž zve signatáře petice k návštěvě ústavu a Archivu bezpečnostních složek, aby se seznámili s chodem a výsledky obou institucí.

Válka disidentů o minulost

26.11.2009

Hospodářské noviny

Jiří Leschtina

Jestli je a zůstane nějaké křeslo rozpálené do běla, tak pod šéfem Ústavu pro výzkum totalitních režimů. Vždyť jde o instituci, která pod sebou soustředila všechny archiválie a dokumenty po bývalé moci. Co strašného ale provedl Pavel Žáček, že petici za jeho odvolání podepsali disidenti jako Václav Havel, Stanislav Penc nebo John Bok?

A jestliže vzápětí vznikne protipetice na Žáčkovu podporu, signovaná Janem Rumlem, Alexandrem Vondrou nebo Jiřím Křižanem, pak už to skoro vypadá, jako by dávná estébácká akce Klín na rozvrácení disentu sklízela pozdní plody.

Antižáčkovské petenty pobouřilo, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fór a otiskl dokument, z něhož vyplývá, že Havlův blízký přítel Joska Skalník byl informátorem StB. Aniž mu dal prostor k vyjádření. Což ale není pravda. Skalník byl mimo jiné pozván na veřejnou prezentaci knihy, kde ubezpečoval publikum, že „nikdy nespolupracoval“.

Autor petice Penc tvrdí, že naši historii nelze posuzovat jen z dokumentů Státní bezpečnosti. To jistě ne. Ale odhalení mechanismů, jakými dokázala komunistická moc ochromit společnost, se neobejde bez zveřejnění všech archívů StB. Koneckonců právě Penc neváhal umístit na webu údaje o osobách prověřovaných StB, což je kategorie, kterou neobsahují ani Cibulkovy seznamy.

Je možné, že Pavel Žáček není nejvhodnějším ředitelem ÚSTR. Jeho ústav opustilo až příliš mnoho činorodých historiků. A když se loni poprvé mluvilo o Žáčkově odvolání, sám inicioval petici mezi zaměstnanci ústavu na svou podporu. I proto rada ústavu rozhodla, že počátkem příštího roku vyhlásí konkurz na nového ředitele.

O to iracionálnější je pak petiční souboj disidentů o Žáčka. Působí zvláštně, když lidé, mající s StB nejdrsnější zkušenosti, volají po vyhazovu ředitele, jemuž se podařilo to, oč se marně pokoušel Václav Benda: dostat archívy bezpečnostních složek zpod kontroly ministerstva vnitra.

Právě jejich soustředění v nezávislé instituci dráždí sociální demokraty i komunisty. A chtějí, pokud získají parlamentní většinu, ÚSTR zrušit. A už slyšíme, jak demagogicky argumentují: přece i Havel podepsal petici, zpochybňující činnost ústavu.

Rada ústavu Žáčka ve sporu s petičníky podpořila

26.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Rada Ústavu pro studium totalitních režimů včera podpořila šéfa ústavu Pavla Žáčka. Během svého jednání odmítla kritiku Žáčka ze strany bývalého disidenta Stanislava Pence a Václav Havla, kteří v petici ze 17. listopadu žádali jeho odvolání. Již na lednovém zasedání se nicméně bude rada zabývat výběrovým řízením na ředitele ústavu. V únoru totiž uplynou dva roky od doby, kdy Žáček nastoupil do čela ústavu a rada dopředu avizovala, že po jejím uplynutí výběrové řízení vyhlásí.

„Rada se jednomyslně shodla, že na programu lednové schůze bude vyhlášeno výběrové řízení nebo alespoň oznámen termín, kdy k tomu dojde,“ řekla LN radní Petruška Šustrová. Její kolega Patrik Benda nicméně míní, že vyhlášení výběrového řízení je v lednu „prakticky vyloučeno“. Žáček už řekl, že se chce do výběrového řízení přihlásit.

Včerejší zasedání rady přišlo v době, kdy o Žáčka a jeho přístup k nedávné historii vypukl tuhý boj mezi někdejšími disidenty, studentskými vůdci a dalšími lidmi, kteří pomáhali aktivně bourat komunistický režim.

Nejdřív 17. listopadu Penc sepsal petici, která vybízela radu, aby Žáčka odvolala. Pod text se podepsal třeba exprezident Havel, spoluzakladatel Občanského fóra (OF) Vladimír Hanzel či historici Petr Blažek a Petr Koura, kteří z ústavu před časem odešli. Žáčkovi petice vyčítá, že v poslední knize ústavu nedal prostor pro vyjádření Havlovu příteli -malíři Joskovi Skalníkovi, kterého jeden z dokumentů zveřejněných v publikaci identifikuje jako důležitého informátora StB z prostředí vznikajícího OF.

Penc včera petici na radu přinesl. Radní ji sice přijali, na samotné zasedání ovšem aktivistu nepustili a Pencovu kritiku odmítli. Rada nepovažuje vydání a prezentaci publikace Občanské fórum, den první včetně informací v ní obsažených za manažerské a profesní selhání Ústavu pro studium totalitních režimů, jak zní stanovisko rady.

Ve středu naopak vznikla výzva, která práci ústavu podpořila. Také k ní okamžitě své podpisy připojila řada prominentních odpůrců předlistopadového režimu - například Havlovi „revoluční“ poradci Jiří Křižan a Alexandr Vondra, disident a exministr vnitra Jan Ruml či bývalí studentští vůdcové Monika MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík.

***

Ve středu naopak vznikla výzva, která se práce Žáčkova ústavu zastává.

Stanislav Penc opět zveřejnil na internetu databázi StB

26.11.2009

lidovky.cz

ČTK

Zákon na ochranu osobních údajů podle Pence uvádí, že archiválie vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, to znamená, že mohou být zveřejněny. Kdyby tomu tak nebylo, tak by nemohl fungovat ani Ústav pro studium totalitních režimů. Kdyby ústav fungoval, jak má, a databázi sám zveřejnil, pak by ji prý Penc nemusel zveřejňovat. Penc: Stovkám lidí už databáze pomohla Uvedení jména v seznamu podle Pence neznamená nic jiného než to, že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala. Aktivista odhaduje, že v něm je 80 procent "hrdinů", kteří se ničeho nedopustili a byli pouze persekvováni StB. Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících fungování, a pomohla jim.

Selhání ÚSTR Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů považuje Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů proč inicioval petici za odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji podepsalo 40 lidí.

Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka, jako na informátora StB. To prý ale byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

SPOLEČNOST: Skalník, Penc, Žáček - a pravda

26.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Jan Urban

Dohoda výtvarníka Josky Skalníka a pracovníků Ústavu pro studium totalitních režimů o společném prozkoumání všech dokumentů, které se k jeho osobě zachovaly v archívech ÚSTR, je příkladně mužným a jediným správným rozhodnutím a řešením nastalého problému. Petice a spor o odvolání ředitele Ústavu Pavla Žáčka je pak, podle mého přesvědčení, krokem nedomyšleným a předčasným. Uvozuji předem, že Josku Skalníka i Stanislava Pence považuji za osobní přátele. Nemohu se tedy představovat jako nezaujatý a neutrální pozorovatel. Mohu však dosvědčit, že Joska Skalník nejpozději od roku 1970 a Stanislav Penc nejpozději od roku 1988 znali řadu informací o mém životě a protirežimních aktivitách. Nic z toho, co věděli, se nikdy nestalo předmětem vyšetřování či vydírání Státní bezpečnosti. Vyvozuji z toho pouze to, že ke mně něco cítili - jako já k nim. To, co nás spojovalo, a věřím, že spojuje i dnes, byl a je pocit povinnosti dělat něco proti mizérii světa kolem nás. Každý svým způsobem, ale toto je a myslím, že by mělo zůstat, společné. Určitě jsme dělali i chyby a dvacet let po listopadu 1989 je dobrý čas o nich začít mluvit. Možná stejně jako kdykoliv jindy, ale připomínám, že teprve více než sedmnáct let po listopadu 89 se díky iniciativě skupiny historiků mladé generace kolem Pavla Žáčka podařilo dostat archívy bývalých bezpečnostních složek autoritářské komunistické moci zpod kontroly ministerstva vnitra.

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl historickým vítězstvím pro všechny, kdo chtěli znát a pomoci zveřejnit pravdu - alespoň tu její část zachycenou v těchto archívech. Odpor komunistů a převážné části ČSSD proti samotnému vzniku ÚSTR by měl sloužit jako memento významu tohoto vítězství. Na práci Ústavu a jeho vedení je určitě možné najít chyby. Tyto chyby je potřeba otevřeně diskutovat a kritizovat. Destabilizovat však samotnou existenci Ústavu návrhy na odvolání jeho ředitele, který má, tak jako tak, v řádu několika měsíců povinnost podrobit se novému výběrovému řízení, je pošetilé. Ano, Ústav potřebuje pečlivější kontrolu svojí správní rady a odbornou i veřejnou diskuzi o jeho cílech a potřebách.

Bylo by však dobré, kdyby si jeho kritici uvědomili, že komunisté a ČSSD udělají všechno, aby při první příležitosti zničili nejenom samotný Ústav, ale s ním i jakoukoliv sebemenší možnost veřejného bádání v archívech bezpečnostních složek. Je možné připomenout desítky, a možná stovky případů, kdy záznamy a dokumenty z těchto archívů byly v minulých dvaceti letech zneužity v politickém prostoru. Tuto neblahou tendenci začal okamžitě po svém uvedení do funkce první ministr vnitra Richard Sacher, a prezident Václav Havel a jeho poradci jím byli tímto způsobem ovlivňováni nad jakoukoliv právně přijatelnou mez.

Naprostá většina odborníků se shoduje v tom, že probíhající digitalizace archívů ve správě ÚSTR a jejich zveřejnění na internetu je cestou, jak jednou provždy eliminovat jakoukoliv možnost jejich dalšího zneužití. Rozumím, samozřejmě, pocitu Stanislava Pence a dalších historiků protestujících proti tomu, co vnímají jako pomalost anebo dokonce přehmaty vedení Ústavu. Jsem však přesvědčen, že destabilizace Ústavu v této době by znamenala zastavení otevřené a odborné diskuze - a zničení Ústavu. Komunisté, většina ČSSD a všichni, kdo touží po opětném znepřístupnění archívů, by mohli začít slavit.

Právě proto je potřeba s úctou vyzdvihnout odvahu Josky Skalníka a vedení ÚSTR. Je to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy se někdo takto otevřeně k problému interpretace dokumentů z archívů bezpečnostních složek postavil. Klobouk dolů - a držme jim palce. Toto je totiž jediná cesta, jak zabránit politice, aby nám interpretovala naše vlastní životy.

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)

Skalník a StB

26.11.2009

Reflex

VĚRA KRINCVAJOVÁ

Svědectví o pozadí podepisování petice

Mezi pražskými intelektuály se začala šířit petice za odvolání Pavla Žáčka, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

Co je podstatou problému?

Petici sepsal bývalý disident Stanislav Penc jako reakci na právě vydanou knihu zmíněného ústavu o vzniku Občanského fóra. Respektive v reakci na jednu krátkou pasáž, která identifi kuje jako informátora komunistické tajné policie (StB) přítele Václava Havla, malíře Josku Skalníka. Okolnost, že měl spolupracovat se Státní bezpečností, se provalila už krátce po revoluci a Skalník na tento popud z Havlova hradního týmu odešel.

„Vy jste to nestihli zažít, byli jste moc mladí,“ říká zoufale bývalý disident John Bok, který petici podepsal, stejně jako exprezident Havel. „Tolik vynucených přiznání i falešných záznamů, vydírání přes blízké … to nejde vytrhávat z kontextu a nevidět za každým tím estébáckým spisem a číslem konkrétní lidský příběh!“ Johnovi se zalívají oči slzami a začíná mu přeskakovat hlas. „Teď lidi přestávají Joskovi odpovídat na pozdrav. Před jeho malou holčičkou ve škole si uplivávají! Ale Joska reprezentoval hlavně pronásledovanou Jazzovou sekci! Vždyť si svoje i odseděl, proboha! Chartisti na sebe stahovali politickou pozornost, ale Jazzová sekce dělala tu skutečnou osvětu …“

Vzpomínám si, jak mne krátce po revoluci někde potkal dlouholetý vězeň komunistického režimu Ivan Martin Jirous, zvaný „Magor“, a vlekl mne do tehdejšího hotelu Kriváň na náměstí I. P. Pavlova. „Jdu si z očí do očí promluvit se svým udavačem a ty budeš svědkem,“ ohromil mě tenkrát. Zírala jsem několik hodin na rozhovor s člověkem, který se Magorovi přiznal, že občas něco těm estébákům řekl. Protože měl prý nemocnou manželku. Vydírali ho. Nechtěl nikomu ublížit. Byl zoufalý. Ale hroutil se hrůzou. Snažil se údajně říkat nepodstatné věci … „Všechno bylo podstatný, ty blbe! Z každého detailu uměli vyvodit další svinstva,“ hřímal Magor. Nakonec se objali. Magor řekl: „Nesouhlasím s tebou, ale odpouštím ti. Všichni jsme byli obětí …“ Tím člověkem byl Joska Skalník. Ještě teď mi běhá mráz po zádech.

A zatím někde možná ve výnosné advokátní kanceláři sedí bývalý vyšetřovatel StB Václav Čadek, který vedl Skalníkův spis a třeba při výsleších mlátil Johna Boka, a mne si ruce. Kolik osudů zhatil? A novináři se honí za bývalými disidenty. A disidenti odvolávají Pavla Žáčka, který léta bojuje za to, aby se za ponurou minulostí neudělala předčasně tlustá čára. Už před dvaceti lety všem vtloukal do hlav: „Musíme se vypořádat s minulostí, jinak nás dožene. V Německu doteď honí válečné zločince, hledají členy gestapa a NSDAP. A našim estébákům to má projít?“

Žijeme v povrchní době. Chceme rychlá černobílá řešení. Náš obraz světa pomalu sestává z novinových nadpisů a citací vytrhaných z kontextu. Petice se podepisuje v zeuforizovaném stavu na baru mezi pivními půllitry při oslavách revoluce. A vyhazov Žáčka všechno změní? Nezbláznili jsme se?

Foto popis| Joska Skalník – všechno je složitější

Foto autor| FOTO S TANISLAV K RUPAŘ

Co přinesl den (středa ;25. ;listopadu)

26.11.2009

reflex.cz str.

Bohumil Doležal

Přepadové komando z Bruselu za spoluúčasti českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže provedlo „bleskovou kontrolu“ v sídle ČEZu a finanční skupiny J&T. Podle komisařky zřejmě došlo k narušení volné soutěže.

Podle mluvčího komisařky pro volnou soutěž (je stylové, že o takových akcích rozhoduje komisařka) má Evropská komise důvod se domnívat, že ČEZ se sám nebo s dalšími aktéry mohl chovat způsobem, který mohl podstatně narušit volnou soutěž. Bude zajímavé sledovat, jak si komisaři z Bruselu poradí s českým velkopodnikáním. Taky by mne zajímalo, nakolik se takovými akcemi otvírá do budoucna prostor pro moderní verze toho, co tak pěkně vylíčil Gogol ve svém Revizorovi.

Pražský vrchní soud včera definitivně rozhodl, že herec Jan Kanyza byl v oficiálních seznamech StB neoprávněně. Skončil tak řetěz soudních řízení s rozdílnými výsledky. Verdikt je nesmírně významným precedentem. Nepochybně dospěje naše justice dřív nebo později, ale doufejme že dřív, ke konečnému zjištění, že neoprávněně jsou tam úplně všichni.

K petici Stanislava Pence za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Žáčka vznikla skoro pět minut po dvanácté protipetice, jejíž text, seznam dosavadních signatářů i e-mailové adresy organizátorů tu uvádím jako dokument. K této petici jsem připojil svůj podpis. Považuji za neslýchané, že se dnes sepisují petice, požadující, aby byl někdo vyhozen ze svého místa. Tahle druhá petice snad přece jen malinko přispěla k tomu, že akce byla předběžně odložena na leden a navíc nepůjde rovnou o vyhazov, nýbrž jen o vypsání výběrového řízení nebo vyhlášení termínu, kdy k němu má dojít. Termín je kromě toho, jak se zdá, nejistý (Rada Ústavu se dokonce Žáčka proti Pencově petici údajně zastala).

Ukrajinský zabiják, který na objednávku ruské mafie úspěšně zavraždil člověka, i když jiného, než měl, se původně před soudem vydával za náboženského blouznivce a před senát předstupoval jako jakási kopie Rasputina. Na závěr změnil polohu, přišel s vyholenou hlavou a v obleku a prohlásil se za zahraničního novináře a vystudovaného psychologa (nevím, zda to udělalo na soud dojem, v každém případě dostal místo doživotí 22 let). Pěkný náhled do slovanské duše.

Autor cestopisných črt v Právu Václav Klaus píše s jakýmsi uznáním o výroku brazilského prezidenta, že za hospodářskou krizi můžou „white people with blue eyes“. Hezký příklad kolektivní viny, kterou máme zabudovanou v základních pilířích našeho právního řádu, Benešových dekretech, na něž se náš prezident každou chvíli odvolává. Představte si, že by někdo řekl, že za něco můžou „black people with black eyes“.

Mirek Topolánek vyjmenoval v ČT jako své možné nástupce tři čelné regionální politiky ODS. Nechápu, proč to udělal: jednak se stal samozřejmě terčem kritiky novinářů (mluví kriticky o krajských kmotrech a zároveň si z nich vybírá ty, kteří by ho měli nahradit) – a hlavně: proč si vůbec po svém výrazném úspěchu na kongresu tímhle způsobem veřejně připouští, že by mohl prohrát volby, a jmenuje nejvhodnější náhradníky? Je to kapitulantství a navíc neúčelné, pokud opravdu prohraje, dostane se k moci vnitrostranická opozice.

Penc opět zpřístupnil databázi StB na internetu

26.11.2009

tyden.cz

ČTK

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost.

Aktivista Stanislav Penc opět po třech měsících zpřístupnil na internetové adrese www.svazky.cz databázi zhruba 770 tisíc osob, o které se zajímala komunistická Státní bezpečnost (StB). Je přesvědčen, že jedná v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.

Informoval o tom na čtvrteční tiskové konferenci. Databáze po několik měsíců podle Pence nefungovala právě kvůli sporům o to, zda není její zveřejnění v rozporu s tímto zákonem. Penc se však nyní opět rozhodl ji zpřístupnit, protože po konzultaci s právníky dospěl k závěru, že tomu tak není.

Zákon na ochranu osobních údajů podle Pence uvádí, že archiválie vzniklé z činnosti StB nemají ochranu osobních dat, to znamená, že mohou být zveřejněny. Kdyby tomu tak nebylo, nemohl by fungovat ani Ústav pro studium totalitních režimů. Kdyby ústav fungoval, jak má a databázi sám zveřejnil, pak by ji prý Penc zveřejňovat nemusel.

PSALI JSME: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné StB shromážděné doklady snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili v prvních měsících fungování, a pomohla jim.

V databázi i sám Penc

Penc uvedl, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že je v "divné partě", tak je v databázi například se zpěvačkou Martou Kubišovou, exprezidentem Václavem Havlem, ale také se zpěvákem Karlem Gottem, uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání archiválií, kterých jsou kilometry. Databáze je pro archiv stejně potřebná jako například katalog knih pro Národní knihovnu, bez kterého by také nebylo možné vyhledávat a půjčovat knihy.

Penc je přesvědčen, že zveřejněním databáze přispěl k vyrovnání s totalitním režimem. Nejde podle něj jen o lidi, kteří komunistický režim zažili, ale o to, aby generace, která komunismus nezažila, pochopila, jak je nebezpečné rozvíjet státní aparát tak, že je schopen sledovat až deset procent obyvatel. Jde o to, "aby nová generace neopakovala stejné chyby", zdůraznil.

Penc: Ústav pochybil

Nezveřejnění databáze Ústavem pro studium totalitních režimů považuje Penc za selhání. Byl to jeden z důvodů, proč inicioval petici za odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka, kterou podepsal i Havel. Celkem ji podepsalo 40 lidí. Jako důvod vzniku petice se také uvádí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB. To prý však byla jen poslední kapka v řadě pochybení ústavu.

Žáčkovi příznivci iniciovali naopak petici na podporu ústavu, kterou podepsalo asi 110 lidí. Penc tvrdí, že mu o zrušení ústavu nejde, ale jen o to, aby fungoval tak, jak má, a o vyvolání diskuse na toto téma.

Práci ústavu pro totalitu kritizuji, ale je důležitý, přiznal Havel

26.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Jiří Šťastný

Bývalý prezident Václav Havel reagoval na spor mezi Ústavem pro studium totalitních režimů a aktivistou Stanislavem Pencem. Ano, petici kritizující práci ústavu jsem podepsal, ale jeho existenci považuji za významnou, sdělil iDNES.cz.

Exprezident tak prostřednictvím své tajemnice Sabiny Tančevové mimo jiné vyvrátil spekulace, zda skutečně podepsal Pencovu petici. Jeho podpis totiž není na podpisových arších, které aktivista veřejně prezentoval.

Petice, která kritizuje práci ústavu, požaduje odvolání jeho ředitele Pavla Žáčka. Pencovi například vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

"Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového," stojí v textu petice.

Havel se k této, jak sám uvedl "personální záležitosti" vyjádřil tak, že považuje za důležité řádné výběrové řízení v řádném termínu. Jeho přání se zřejmě vyplní, protože rada Ústavu by o konkurzu na nového ředitele měla jednat 13. ledna příštího roku.

Krátce po zveřejnění Pencovy petice se objevila také opačná iniciativa, tentokrát na Žáčkovu podporu. Obě strany se ohánějí zvučnými jmény. Penc se může pochlubit podpisem Václava Havla, Johna Boka nebo Ondřeje Lišky, jeho odpůrci zase signaturami Ivana Jirouse, Jana Rumla nebo Igora Chauna.

Penc dnes také opět na internetu zprovoznil dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti. Počítačové registry EZO a SEZO před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam, který obsahuje 770 tisíc jmen lidí, o nichž StB vedla spis, vyvolal hned po spuštění obrovský zájem a databáze na čas zkolabovala.

Firma, na jejichž serverech původně stránky běžely, se obávala problémů s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Penc tedy nyní stránky provozuje sám.

Inventura skončila

25.11.2009

filip pospíšil

Studenti jsou unaveni po roce práce pro demokracii

Skupina studentů se pokusila využít kulatého výročí převratu a požádala o dárek v podobě změny v politickém systému. Když se dárek nedostavil, neví, co dělat dál.

Když si stovky lidí během listopadové akce na Václavském náměstí nasadily na pokyn organizátorů z Inventury demokracie masky ovcí, byl to silný moment. Tento okamžik se stal nejen vděčným záběrem pro fotografy či kameramany, ale i jasným vyjádřením sounáležitosti a protestu během jinak poměrně individualizovaných oslav dvacátého vý -ročí zbití demonstrantů na Národní třídě. Shromáždění Inventury demokracie (kde se účastníci proměnili v ovce, dostali tisíc příruček ovčana, promluvil k nim Václav Havel a studenti přednesli své prohlášení) mělo být zároveň vyvrcholením celoročních snah skupiny pražských (a brněnských) vysokoškoláků. Co ale ve skutečnosti ony snahy přinesly a jaký je jejich význam?

Projekt, pro který si studenti před více než rokem vybrali název Inventura demokracie, je v českém prostředí něčím mimořádným. Na rozdíl od iniciativy, jež se zrodila u příležitosti předchozího kulatého výročí změny režimu (Děkujeme, odejděte z roku 1999), měli tentokrát organizátoři jasně defi nované cíle i seznam aktivit, kterými jich chtěli dosáhnout. Už před rokem se pokusili dát připomínání výročí převratu jiný obsah, když zveřejnili výzvu Dejte nám dárek k narozeninám. V něm vyjmenovali čtyři zásadní problémy snižující kvalitu či sílu demokracie v České republice. Požadovali, aby poslanci do roka omezili poslaneckou a senátorskou imunitu, zabránili legislativním přílepkům a poslanecké „lidové tvořivosti“, umožnili kontrolovat lobbing a změnili způsob obsazování mediálních rad.

V průběhu celého roku pak studenti pořádali různé přednášky a diskuse, projekce filmu, demonstrace ve spolupráci s iniciativami Věda žije! a Pro Wave, studovali platnou legislativu, konzultovali problémy s nevládními organizacemi (Transparency International, Oživení), chodili za poslanci a natáčeli přitom průběh jednání, vydávali tiskové zprávy, organizovali besedy na školách, pořizovali sestřihy ze záznamů svých aktivit, budovali webové stránky a připravovali jiné informační materiály. Většina těchto aktivit byla pro členy iniciativy něčím novým, a tak se je vlastně učili za pochodu. V dubnu tohoto roku se proto například málem neuskutečnila akce na podporu Radia Wave a zároveň protest proti způsobu obsazování mediálních rad, když se magistrát akci rozhodl těsně před začátkem zakázat (viz článek Demokracie nefunguje, A2 č. 10/2009). Její konání tehdy umožnil až zásah zkušeného aktivisty Stanislava Pence.

Škola politikou

Sami členové iniciativy pak při setkání na přírodovědecké fakultě na Albertově týden před 17. listopadem 2009 popisovali, jak museli postupně studovat do hloubky nejen problematiku, kterou na schuzkách s poslanci a senátory chtěli probírat, ale i taktiku a možné způsoby, jimiž se politici pokoušejí odvést diskusi stranou, zmást či ubít iracionálními argumenty ty, kteří za nimi přijdou s nějakými požadavky. Studenti proto některé schůzky nacvičovali a rozdělovali role mezi jednotlivé členy delegace. Novou zkušeností pro ně byly i způsoby, jak se vyhnout prosazování konkrétního návrhu a zároveň přitom vyjadřovat formální podporu jeho stoupencům. To jim v praxi a na kamerový záznam předvedli například senátor Jiří Pospíšil či Marek Benda. Členové iniciativy se postupně učili, jak argumentovat při jednání s politiky, jak používat některé pomůcky, například dotazník, v němž si odškrtávali jednotlivé body; poznamenávali si rovněž reakce politiků, aby je mohli dále vyhodnocovat či aby bylo možné jejich původce při příštím jednání vzít za slovo.

Svůj praktický výcvik zaznamenali na kameru a při setkání na přírodovědecké fakultě také demonstrovali, že jsou své zkušenosti schopni zobecňovat a používat například při diskusích na školách. Této schopnosti však plně nedostáli, když nebyli s to diferencovat ve svých vyjádřeních pro média a veřejnost své zkušenosti se zástupci jednotlivých politických stran. Pozitivní reakce jednotlivců ze Strany zelených, poslankyně Evy Dundáčkové (ODS) či senátora Jiřího Oberfalzera (ODS), kteří se pokoušeli prosazovat návrhy studentů, tak zanikaly v obecných poukazech na nevůli politiků. Takovým zobecněním byl i happening na pražském Klárově, kde symbolický výsledek žádostí studentů reprezentoval odhalený pomník sestávající z dárkové krabice ovázané červenou stuhou, na níž spočíval model psího exkrementu. „Nedostali jsme ani jeden z těch požadovaných dárků. Skutečně jsme nedostali nic,“ prohlásila tehdy do médií Tereza Vlasáková z iniciativy Inventura demokracie.

Nejsme aktivisté

Tento výsledek a některé další problémy české společnosti se pak členové iniciativy snažili v následujícím více než týdnu probírat na veřejných debatách. Na nich se také pokoušeli najít pozitivní aspekt ve výsledku svého počínání. Jak ale předvedli během diskuse na přírodovědecké fakultě Tereza Vlasáková, Jakub Mráček, Jiří Boudal a Jakub Bachtík, mají představitelé iniciativy o pozitivním výsledku poněkud zvláštní představy. „Ukázali jsme, že jednat s poslanci a být aktivní může každý,“ uvedla Vlasáková. „Teď je to na ostatních, my se musíme vrátit k zameškanému studiu,“ odpověděl na otázku po další činnosti iniciativy jeden z jejích kolegů. „Nechceme být političtí aktivisté,“ prohlásil další z nich. Jejich výroky přesně ladí s vyzněním Studentského prohlášení Inventura demokracie 2009, vydaného ke dvacátému výročí sametové revoluce. V něm se příslušníci mladé generace charakterizují takto: „Do veřejné činnosti se nám nechce – zejména pokud by měla být soustavná. Jsme na tom prostě úplně stejně jako všichni starší kolem nás. A nedřímá v nás žádná potřeba vymezovat se vůči nim. Nechceme změnit svět.“ Minimálně v hodnocení minulých generací se ovšem autoři prohlášení mýlí. Podstatná část lidí ze starších generací totiž alespoň na konci šedesátých a osmdesátých let svět měnit chtěla. A ještě před deseti lety iniciativu Děkujeme, odejděte podpořilo 200 000 signatářů a 3. prosince 1999 se dokonce sešlo po celé České republice na její podporu na 100 000 občanů. Je pravda, že politický aktivismus v posledně zmiňovaném případě (a vlastně do určité míry i v těch předchozích) skončil neslavně. Ovšem věřit tomu, že dárky v podobě politických ústupků establishmentu padají z nebe, snad už nemohou ani ti nejmladší z demokratické generace.

O případném Žáčkově nástupci bude rada jednat až v lednu

25.11.2009

ct24.cz

ČT24

Praha - Rada Ústavu pro studium totalitních režimů odložila projednávání konkurzu na nového ředitele, znovu se kvůli tomu sejde 13. ledna příštího roku. Projednávání tohoto bodu dnes požadovala členka rady Petruška Šustrová. Rada se prý na tomto postupu shodla včetně navrhovatelky. Podle místopředsedy rady Patrika Bendy bude rada jednat také o stanovení funkčního období pro nového ředitele, uvažuje se o čtyřech nebo pěti letech.

Rada rovněž přijala usnesení k petici, kterou inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Pencovu petici podepsal i exprezident Václav Havel, což už dříve potvrdila Havlova kancelář. Pencovi ani signatářům petice prý nejde o to, aby ÚSTR zanikl. Penc poukazuje také na kritiku ústavu za zveřejnění materiálu o spisovateli Milanu Kunderovi.

Rada ale dospěla k závěru, že ústav vydáním a prezentací publikace manažersky ani profesionálně neselhal. Pozvala rovněž signatáře petice k návštěvě ústavu a Archivu bezpečnostních složek, aby se seznámili s chodem a výsledky obou institucí. Petici podepsal i občanský aktivista John Bok, podle kterého se opakují některé nepřípustné excesy, které snižují pověst ústavu. Důkazem toho, že je něco v nepořádku, jsou prý i odchody řady kvalitních historiků z ústavu. Předsedkyně Rady ÚSTR Naděžda Kavalírová ale vidí za útoky na Ústav pro studium totalitních režimů strach lidí, které by mohly jeho archivy ohrožovat.

Žáček minulý týden uvedl, že petici považuje za pokus o cenzuru ústavu. Dodal, že pokud Rada ÚSTR vypíše výběrové řízení na nového ředitele, je připraven se do něj přihlásit, aby obhájil svou dosavadní práci. Na jeho podporu vznikla i nová petice, která zmiňuje "nebezpečné a trestuhodné" tendence ČSSD a KSČM ústav zrušit či paralyzovat. Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1. lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu bezpečnostních složek.

Pozdní pláč nad Žáčkem

25.11.2009

ČRo - cro6.cz

Lukáš Jelínek

Koneckonců Václava Havla nerozlítily mediálně zhusta propírané aféry ústavu. Například když s ledovým klidem tvrdil, že skupina bratří Mašínů plánovala atentát na prezidenta Gottwalda. Nebo když lehkomyslně nakládal s neověřenými informacemi o údajném udavačství spisovatele Milana Kundery. Tenkrát Havel jen "po klausovsku" lehce povytáhl obočí. Čerstvě se pak ústavu dostalo pozornosti, když se ukázalo, že jako s archívní pomůckou soustavně pracuje se seznamem spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti, přestože jména spousty osob, například herečky Jiřiny Bohdalové či někdejšího škodováckého manažera Vratislava Kulhánka, soud ze seznamu agentů nařídil vymazat.Exprezident Havel se hlasitě ozval až v okamžiku, kdy přišla řada na jeho přítele a pomocníka z roku 1989 Josku Skalníka. V nejnovější knize Žáčkova ústavu, nazvané Občanské fórum - den první, se objevil dokument, podle kterého měl výtvarník Skalník předávat informace o vzniku Občanského fóra Státní bezpečnosti. Skalník, o jehož údajném podlehnutí totalitní mašinérii hovoří někteří historici, ale i pamětníci - jako Jiří Křižan či Jan Ruml - už delší dobu, se brání a obvinění popírá. Ostatně stejně jako četní další klienti ústavu.Ne každý však má tu čest jako pan Skalník, aby se na jeho obhajobu podepisovala petice. A máme zde další paradox: iniciátorem petice není nikdo jiný než Stanislav Penc, který sám před časem na internetu navázal na úsilí brněnského radikála Petra Cibulky a jal se zveřejňovat estébácká data. Dnes v petici tvrdí, že "naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti". Skalníkův případ je prý dalším důkazem neprofesionální práce Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho ředitel naopak namítá, že petice je manipulativní.Kauzu Skalník opusťme s povzdechem, že je smutné, když tuzemským intelektuálním celebritám začne fungovat zdravý kritický úsudek až ve chvíli, kdy dojde na jejich kamarády.Půda kolem Pavla Žáčka je žhavá už dlouho. Byla mu vyčítána absence odbornosti. Rádoby expertní výstupy ústavu produkovali z valné části lidé v lepším případě se vzděláním žurnalistů, v případě horším i bez něj. Mladá generace historiků reprezentovaná Petrem Blažkem, Petrem Kourou či Tomášem Bursíkem již dávno prchla. Žáček má pověst špatného, leč královsky placeného manažera. Ačkoli otec zakladatel, má to nahnuté i u senátorů, kteří se za vznik ústavu s pravomocemi úřadu státní správy bili a kteří vybírají radu na ústav dohlížející. V ní však měl Žáček dosud zastání. I to se ale může brzy změnit.Ústav pro studium totalitních režimů je od prvních okamžiků předmětem politického sváru. Zejména levicovým proudům se nelíbí jeho ideový půdorys a do vínku daný apriorní odsudek období 1948-1989. Navíc setrvale provokuje aktivismus Žáčkova týmu, zvlášť v kombinaci se specifickými úkoly, které na sebe přebral po archívu ministerstva vnitra. Každé další pochybení, každá další revolta může ústav potopit i v očích těch, kteří mu z principu fandí.Příliš vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze státního rozpočtu do takto problematické instituce, když například renomované ústavy Akademie věd, ale i vysoké školy a jejich kvalitní historická pracoviště jsou finančně vyprahlé a zápasí o holou existenci. Nelze se zbavit dojmu, že právě tam by mohli minulost rozkrývat a zkoumat opravdu nestranně, na úrovni a bez skandálů.Případný vyhazov nepohodlného Pavla Žáčka by sice leckoho mohl utěšit, nicméně by šlo jen o další bizarní zářez v kostrbatém rodokmenu Ústavu pro studium totalitních režimů. Přišel by nový šéf, asi opatrnější, dávající si pozor, aby nešlápl na kuří oko kmotrů lehce bulvární organizace. Sotva by ovšem došlo k razantní změně způsobu práce vydávané za výzkum. S trochou sarkasmu se musím Pavla Žáčka zastat: k pochybnému ústavu prostě pochybný ředitel patří.Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a

argumenty v sekci Rádio na přání

. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v

Týdeníku rozhlas

Pozdní pláč nad Žáčkem

25.11.2009 ČRo 6

18:10 Názory a argumenty

Jan BEDNÁŘ, moderátor

--------------------

V minulých dnech se opět rozhořel spor kolem Ústavu pro studium totalitních režimů. Příčinou bylo další zveřejnění dosud neznámých informací z dob minulého režimu, tentokrát z doby kolem listopadového převratu. Výsledkem byl návrh na odvolání dosavadního ředitele ústavu Pavla Žáčka. Pro i proti návrhu se postavilo několik známých disidentů, včetně bývalého prezidenta Václava Havla. Svůj názor na celou věc má pochopitelně také Lukáš Jelínek. Čte David Schneider.

David SCHNEIDER, redaktor

--------------------

Jsou to ale paradoxy. Dvacet let po listopadu 89 se hlavní protagonista tehdejších událostí a ještě dřívějšího disentu dožaduje odchodu ředitele instituce, jež se měla původně poeticky jmenovat Ústav paměti národa. Pavel Žáček vydupal Ústav pro studium totalitních režimů prakticky ze země a dodnes jej řídí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dalo by se říci, že věrně stojí na stráži antikomunismu. To by také patrně žádný velký rozruch mezi kavárenskými liberály nevyvolalo. Koneckonců Václava Havla nerozlítily mediálně zhusta propírané aféry ústavu. Například, když s ledovým klidem tvrdil, že skupina bratří Mašínů plánovala atentát na prezidenta Gottwalda. Nebo, když lehkomyslně nakládal s neověřenými informacemi o údajném udavačství spisovatele Milana Kundery. Tenkrát Havel jen "po klausovsku" lehce povytáhl obočí. Čerstvě se pak ústavu dostalo pozornosti, když se ukázalo, že jako s archívní pomůckou soustavně pracuje se seznamem spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti, přestože jména spousty osob, například herečky Jiřiny Bohdalové či někdejšího škodováckého manažera Vratislava Kulhánka, soud ze seznamu agentů nařídil vymazat. Exprezident Havel se hlasitě ozval až v okamžiku, kdy přišla řada na jeho přítele a pomocníka z roku 1989 Josku Skalníka. V nejnovější knize Žáčkova ústavu, nazvané "Občanské fórum - den první", se objevil dokument, podle kterého měl výtvarník Skalník předávat informace o vzniku Občanského fóra Státní bezpečnosti. Skalník, o jehož údajném podlehnutí totalitní mašinérii hovoří někteří historici, ale i pamětníci, jako Jiří Křižan či Jan Ruml, už delší dobu, se brání a obvinění popírá. Ostatně stejně jako četní další klienti ústavu. Ne každý však má tu čest jako pan Skalník, aby se na jeho obhajobu podepisovala petice. A máme zde další paradox, iniciátorem petice není nikdo jiný než Stanislav Penc, který sám před časem na internetu navázal na úsilí brněnského radikála Petra Cibulky a jal se zveřejňovat estébácká data. Dnes v petici tvrdí, že "naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti". Skalníkův případ je prý dalším důkazem neprofesionální práce Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho ředitel naopak namítá, že petice je manipulativní. Kauzu Skalník opusťme s povzdechem, že je smutné, když tuzemským intelektuálním celebritám začne fungovat zdravý kritický úsudek až ve chvíli, kdy dojde na jejich kamarády. Půda kolem Pavla Žáčka je žhavá už dlouho. Byla mu vyčítána absence odbornosti. Rádoby expertní výstupy ústavu produkovali z valné části lidé v lepším případě se vzděláním žurnalistů, v případě horším i bez něj. Mladá generace historiků reprezentovaná Petrem Blažkem, Petrem Kourou či Tomášem Bursíkem již dávno prchla. Žáček má pověst špatného, leč královsky placeného manažera. Ačkoli otec zakladatel, má to nahnuté i u senátorů, kteří se za vznik ústavu s pravomocemi úřadu státní správy bili a kteří vybírají radu na ústav dohlížející. V ní však měl Žáček dosud zastání. I to se ale může brzy změnit. Ústav pro studium totalitních režimů je od prvních okamžiků předmětem politického sváru. Zejména levicovým proudům se nelíbí jeho ideový půdorys a do vínku daný apriorní odsudek období 1948-1989. Navíc setrvale provokuje aktivismus Žáčkova týmu, zvlášť v kombinaci se specifickými úkoly, které na sebe přebral po archívu ministerstva vnitra. Každé další pochybení, každá další revolta může ústav potopit i v očích těch, kteří mu z principu fandí. Příliš vábně nepůsobí ani peníze tekoucí ze státního rozpočtu do takto problematické instituce, když například renomované ústavy Akademie věd, ale i vysoké školy a jejich kvalitní historická pracoviště jsou finančně vyprahlé a zápasí o holou existenci. Nelze se zbavit dojmu, že právě tam by mohli minulost rozkrývat a zkoumat opravdu nestranně, na úrovni a bez skandálů. Případný vyhazov nepohodlného Pavla Žáčka by sice leckoho mohl utěšit, nicméně by šlo jen o další bizarní zářez v kostrbatém rodokmenu Ústavu pro studium totalitních režimů. Přišel by nový šéf, asi opatrnější, dávající si pozor, aby nešlápl na kuří okokmotrů lehce bulvární organizace. Sotva by ovšem došlo k razantní změně způsobu práce vydávané za výzkum. S trochou sarkasmu se musím Pavla Žáčka zastat. K pochybnému ústavu prostě pochybný ředitel patří.

Politika

25.11.2009

Euro 24

? Předseda EK José Barroso včera dostal poslední jména kandidátů na eurokomisaře. Nakonec je mezi nimi 9 žen, tedy třetina. Štefan Füle má i nadále největší šance obsadit post eurokomisaře pro rozšíření. V lednu čeká Füleho, stejně jako ostatní kandidáty, zpovídání evropskými poslanci. Lidovecká frakce se chystá vznést otázky k jeho minulosti – členství v KSČM a studiím diplomacie v Moskvě. (MFD/A6) ? Spokojenost zelených s kabinetem Jana Fischera značně klesla kvůli tomu, že odmítá návrhy, jež si vybojovali v bývalé vládě. Omezení jízd kamionů i novelu horního zákona chce vláda stáhnout z PS. „Pohár trpělivosti přetéká,“ řekl šéf SZ Ondřej Liška, jenž požaduje jednání s Fischerem. (MFD/A2) ? Odcházejícího ministra životního prostředí Ladislava Mika vystřídá jeho současný náměstek Jan Dusík. Šéfem resortu by se měl stát od 1. prosince. „Neslyšel jsem o tom, že by byla nějaká jiná alternativa,“ uvedl Dusík, jenž byl nominován SZ. (LN/3) ? Šéf PS Miloslav Vlček (ČSSD) je v Egyptě. Přitom již v červnu odložil cestu do Egypta, protože se část jeho delegace na Blízkém východě setkala s radikálním Hamásem. Jeho současná cesta není oficiálně hlášena a neví o ní ani MZV ČR. (ČRo1) ? Starosta Prahy 5 Milan Jančík (ODS) oznámil, že své zápočty z obchodního práva na Západočeské univerzitě má od již zemřelé docentky Miroslavy Bartošíkové. Jančík zároveň uvedl, že bude po rektoru Josefu Průšovi požadovat písemné vysvětlení názoru, že jeho studium bylo nestandardní. (LN/4) ? Bývalý studentský vůdce Martin Bartůněk inicioval protipetici, která vyjadřuje podporu Ústavu totalitních režimů a jeho šéfovi Pavlu Žáčkovi. Jde o reakci na petici Stanislava Pence, k níž se připojil i exprezident Václav Havel a jež Žáčka vyzývá k rezignaci kvůli údajnému překrucování dějin. (LN/3) ? Vlivnému členu ODS a podnikateli Patriku Oulickému ústecký stavební úřad pravděpodobně nenařídí zbourání jeho luxusního sídla, jež postavil bez stavebního povolení v CHKO České středohoří. (LN/5)

Jak vypadá státní dohled nad internetem?

25.11.2009

itbiz.cz

Lubor Kopecký

Mysleli jste si, že stát nemá nad internetem žádnou kontrolu? Bohužel, trend je přesně opačný. Ještě před deseti lety neměli politici ponětí, co je internet, dnes by mu naopak rádi vládli. Pojďme se tedy podívat na to, jak u nás postupuje proces státního dohledu nad nejsvobodnějším médiem.

Lubor Kopecký

Je jasné, že kontrolovat světový internet jako celek je pro jednu vládu zatím neuskutečnitelné. Každá vláda ale uplatňuje své zákony alespoň na servery provozované na území svého státu a pravomoc úřadů v této oblasti neustále roste. Máme sice štěstí, že v České republice není obsah internetu nijak zvlášť filtrován, přibývá však nařízení a opatření, která se dají jen stěží označit za projev svobody.

Uchovávání dat

Spolu s uvedením v platnost novely zákona o elektronických komunikacích vznikla v tomto roce i nová povinnost pro provozovatele internetových služeb. Podle nařízení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES musí například poskytovatelé e-mailových služeb uchovávat informace o každé přenesené e-mailové zprávě (zatím ale ne o jejím obsahu).

Všichni provozovatelé serverů by zase měli uchovávat informace o každém jednotlivém požadavku na jejich službu. Povinnost padá i na poskytovatele internetového připojení, kteří teď musí uchovávat informaci o tom, kdy a jak dlouho jste byli připojeni k internetu a kolik dat jste přenesli. To, zda a jak operátoři a poskytovatelé služeb plní uvedené povinnosti, je jiná věc, určitě by ale bylo zajímavé vědět, jaké s tím mají problémy a náklady.

Odstraňování obsahu

V některých případech dohlíží stát na internetový obsah a prostřednictvím Policie ČR nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů vyzývá provozovatele serverů se škodlivým obsahem k jeho okamžitému odstranění. Čas od času ale dochází i k případům, u kterých jde spíše o zájem politický.

Ukázkovým případem omezování svobody na internetu může být i nedávné zrušení webu bývalého disidenta Stanislava Pence s rozsáhlou počítačovou databází, kterou si před listopadem 1989 vedla StB. Ta obsahovala údaje o statisících lidí, o které se zajímala StB – a to z jakéhokoli důvodu. ÚOOÚ se obrátil přímo na provozovatele serveru a pod hrozbou desetimilionové pokuty ho donutil daný web odpojit.

Takové rozhodnutí, jakkoliv oprávněné, je ale v rozporu s mnoha právy. Penc měl v tomto případě nárok obhájit svůj postup ve správním řízení a nechat věc přezkoumat soudem. Podle většiny odborníků se totiž nejedná o porušení zákona, neboť tzv. archivní zákon umožňuje zveřejnit archiválie, které před rokem 1990 zpracovala StB, a to i bez souhlasu osob, o kterých se v nich píše.

Někdy jsou ale jiné zájmy silnější.

Regulace vysílání

Další, ještě častější a tvrdší zákroky můžeme očekávat po schválení zákona, který dá v oblasti internetového vysílání volnou ruku Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Vzhledem k tomu, že její rozhodnutí vycházejí spíše z politických pohnutek než z odborných zkušeností, může se stát, že jednou budeme s povděkem vzpomínat na svobodný internet bez státního dohledu.

Profil

Lubor Kopecký je šéfredaktorem elektronického měsíčníku Svět hostingu společnosti IGNUM. Ve svých článcích a přednáškách se věnuje tématům internetových služeb, technologií, domén a médií, poukazuje na jejich přednosti a upozorňuje na možné budoucí hrozby. Ve volném čase se zabývá virtuální tvorbou a zajímá ho vše z historie, sociologie a myrmekologie.

Vznikla petice na podporu Žáčkova ústavu

25.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Spor o Pavla Žáčka, šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů, mezi někdejšími odpůrci komunistického režimu sílí. Exprezident Václav Havel se 17. listopadu připojil k petici někdejšího disidenta Stanislava Pence, která Žáčka vyzývala k rezignaci kvůli údajnému překrucování dějin.

Včera bývalý studentský vůdce Martin Bartůněk inicioval protipetici, která ústavu vyjadřuje podporu. Během několika hodin ji podepsal například Havlův „revoluční“ poradce Jiří Křižan, disident a exministr vnitra Jan Ruml a bývalí studentští vůdcové Monika MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík. Mezi signatáři je i řada dalších osobností – například senátor Jaromír Štětina nebo režisér Vladimír Michálek.

Podle signatářů je ústav nenahraditelnou institucí a výpady proti Žáčkovi ho ohrožují. „Je nutné poznat a pochopit příčiny, které vedly k nastolení a trvání totality... Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro studium totalitních režimů. Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či paralyzování tohoto ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce... Proto vyslovujeme ústavu a jeho činnosti plnou podporu,“ stojí v petici.

Už dnes má zasedat rada ústavu a radní Petruška Šustrová dopředu avizovala, že chce mluvit i o konkurzu na nového ředitele. „Osobní spor Stanislava Pence s Pavlem Žáčkem, bohužel, ohrožuje fungování celého ústavu. O to více, že se k petici přidal i Václav Havel,“ řekl LN Křižan. Rozbuškou pro sepsání původní Pencovy petice byla kniha ústavu, ve které byl za informátora StB označen další blízký Havlův spolupracovník Joska Skalník. Penc ústavu vyčítal, že Skalníka neoslovil.

Žáček zatím vyhrál, zůstává v čele kritizovaného ústavu

25.11.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Ráda Ústavu pro studium totalitních režimů podpořila šéfa ústavu Pavla Žáčka. Během svého středečního jednání odmítla kritiku Žáčka ze strany disidenta Stanislava Pence a exprezidenta Václav Havla, kteří v petici ze 17. listopadu žádali jeho odvolání.

Již na svém příštím lednovém zasedání se nicméně bude rada zabývat výběrovým řízením na ředitele ústavu. V únoru totiž uplynou dva roky od doby co Žáček nastoupil do čela ústavu a rada dopředu avizovala, že po uplynutí této doby výběrové řízení vyhlásí.

"Rada se jednomyslně shodla, že na programu lednové schůze bude vyhlášeno výběrové řízení nebo alespoň oznámen termín, kdy k tomu dojde," řekla LN radní Petruška Šustrová. Její kolega Patrik Benda nicméně míní, že vyhlášení výběrového řízení je v lednu "prakticky vyloučeno".

Nejdřív už 17. listopadu Penc sepsal petici, která vybízela radu, aby Žáčka odvolala. Pod text se během několika hodin podepsal exprezident Havel, spoluzakladatel Občanského fóra Vladimír Hanzel či historici Petr Blažek a Petr Koura, kteří z ústavu před časem odešli.

Žáčkovi petice vyčítá, že v poslední knize ústavu nedal prostor pro vyjádření Havlovu příteli - malíři Joskovi Skalníkovi, kterého jeden z dokumentů zveřejněných v publikaci identifikuje jako důležitého informátora StB z prostředí vznikajícího Občanského fóra.

Podporují Žáčka peticí

25.11.2009

Právo

(ČTK)

Zastánci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), jehož šéf Pavel Žáček čelí kritice za zveřejnění některých historických informací a požadavku na odvolání, začali shromažďovat podpisy pod výzvu, která výtky vůči ústavu odmítá a vyjadřuje podporu jeho práci.

Mezi prvními signatáři jsou např. režiséři Vladimír Michálek a Igor Chaun, scenárista Jiří Křižan, exministr vnitra, publicista Jan Ruml a senátor Jaromír Štětina. Ústav se již několikrát stal terčem kritiky za to, jak pracuje.

Žáčkovi kritici kvůli tomu začali shromažďovat podpisy pod petici požadující jeho odvolání. Inicioval ji aktivista Stanislav Penc a podepsal i exprezident Václav Havel. Nedávno vyvolal ústav polemiky tím, že v publikaci o vzniku OF ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB.

Skalník, Penc, Žáček - a pravda

24.11.2009

blog.aktualne.cz

Jan Urban

Dohoda výtvarníka Josky Skalníka a pracovníků Ústavu pro studium totalitních režimů o společném prozkoumání všech dokumentů, které se k jeho osobě zachovaly v archívech ÚSTR, je příkladně mužným a jediným správným rozhodnutím a řešením nastalého problému. Petice a spor o odvolání ředitele Ústavu Pavla Žáčka je pak, podle mého přesvědčení, krokem nedomyšleným a předčasným. Uvozuji předem, že Josku Skalníka i Stanislava Pence považuji za osobní přátele. Nemohu se tedy představovat jako nezaujatý a neutrální pozorovatel. Mohu však dosvědčit, že Joska Skalník nejpozději od roku 1970, a Stanislav Penc nejpozději od roku 1988, znali řadu informací o mém životě a protirežimních aktivitách. Nic z toho, co věděli, se nikdy nestalo předmětem vyšetřování či vydírání Státní bezpečnosti. Vyvozuji z toho pouze to, že ke mně něco cítili – jako já k nim. To, co nás spojovalo, a věřím, že spojuje i dnes, byl a je pocit povinnosti dělat něco proti mizérii světa kolem nás. Každý svým způsobem, ale toto je, a myslím, že by mělo zůstat, společné. Určitě jsme dělali i chyby, a dvacet let po listopadu 1989 je dobrý čas o nich začít mluvit. Možná stejně, jako kdykoliv jindy, ale připomínám, že teprve více než sedmnáct let po listopadu 89 se díky iniciativě skupiny historiků mladé generace kolem Pavla Žáčka, podařilo dostat archívy bývalých bezpečnostních složek autoritářské komunistické moci zpod kontroly ministerstva vnitra.

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů byl historickým vítězstvím pro všechny, kdo chtěli znát a pomoci zveřejnit pravdu – alespoň tu její část, zachycenou v těchto archívech. Odpor komunistů a převážné části ČSSD proti samotnému vzniku ÚSTR by měl sloužit jako memento významu tohoto vítězství. Na práci Ústavu a jeho vedení je určitě možné najít chyby. Tyto chyby je potřeba otevřeně diskutovat a kritizovat. Destabilizovat však samotnou existenci Ústavu návrhy na odvolání jeho ředitele, který má, tak jako tak, v řádu několika měsíců povinnost podrobit se novému výběrovému řízení, je pošetilé. Ano, Ústav potřebuje pečlivější kontrolu svojí správní rady a odbornou i veřejnou diskuzi o jeho cílech a potřebách.

Naprostá většina odborníků se shoduje v tom, že probíhající digitalizace archívů ve správě ÚSTR a jejich zveřejnění na internetu je cestou, jak jednou provždy eliminovat jakoukoliv možnost jejich dalšího zneužití. Rozumím, samozřejmě, pocitu Stanislava Pence a dalších historiků, protestujících proti tomu, co vnímají jako pomalost, anebo dokonce přehmaty vedení Ústavu. Jsem však přesvědčen, že destabilizace Ústavu v této době by znamenala zastavení otevřené a odborné diskuze – a zničení Ústavu. Komunisté, většina ČSSD, a všichni, kdo touží po opětném znepřístupnění archívů, by mohli začít slavit.

Právě proto je potřeba s úctou vyzdvihnout odvahu Josky Skalníka a vedení ÚSTR. Je to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy se někdo takto otevřeně k problému interpretace dokumentů z archívů bezpečnostních složek postavil. Klobouk dolů – a držme jim palce. Toto je totiž jediná cesta, jak zabránit politice, aby nám interpretovala naše vlastní životy.

Odvolat ředitele nestačí, ústav je nutné zrušit

24.11.2009

Haló noviny

Jiří JANOUŠKOVEC

Rozhovor Haló novin s poslancem Zdeňkem Maršíčkem, stínovým ministrem vnitra KSČM

* Nedávno jste se kriticky vyjádřil ke zveřejnění seznamu pracovníků československé rozvědky Ústavem pro studium totalitních režimů. Máte informace o tom, že by snad i jinde něco podobného udělali?

Pokud vím, tak ne.

* V České republice, zdá se, funguje jakási »seznamománie« či snad »agentománie«. Od listopadového převratu před dvaceti lety se objevují stále nové a nové seznamy lidí, kteří údajně či fakticky spolupracovali s tajnými službami...

Hned po roce 1989 vypukla mánie zveřejňovatelů nejrůznějších seznamů. Několik lidí deroucích se na politickou špičku na tom založilo svoji politickou kariéru. Agentománie postihla část společnosti, doplnila účelový i zastydlý antikomunismus, stala se jeho součástí.

* První seznam údajných agentů a spolupracovníků Státní bezpečnosti připravil Petr Cibulka, tuším, v roce 1993. Dodnes je nejasné, jak se k nim dostal...

Takzvané Cibulkovy seznamy, které byly dost nepřesné, jak se později ukázalo, vyvolaly v části společnosti značné napětí. I když se v té době v médiích prezentovalo hodně údajných obhájců lidských práv, žádný z nich se nad faktem, že zveřejněním seznamu je do práv občanů zasahováno způsobem zcela nepřijatelným, nepozastavil. Nikoho z nich nezajímaly a nezajímají skutečné příběhy lidí, jak se na seznam kdo dostal, co udělal-neudělal, koho udával-neudával. Je tam, totiž v evidenci, a to stačí k vyvěšení jeho jména na pranýř. Ani nad tím, že to sebou přineslo řadu lidských tragédií, se ochránci lidských práv nezamysleli.

* Oficiální seznamy agentů a dalších spolupracovníků byly později zveřejněny na serveru Ministerstva vnitra ČR. Podobně jako v případě seznamů Petra Cibulky byl o ně zprvu velký zájem, řada lidí hledala informace v otevřených archivech atd. To vše je obecně známo... Co říkáte tzv. Pencovým seznamům?

V létě letošního roku aktivista, řekněme - sólový disident Stanislav Penc, zveřejnil na internetu svoje seznamy s tím, že šéf Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček informace tají. Po několika týdnech internetové stránky uzavřel. K jeho aktivitě je zbytečné cokoliv dodávat. Soudím, že on sám je příliš uzavřen do svého zvláštního způsobu života, který nechci komentovat.

* Pavel Žáček, který si hraje s myšlenkou, že on a jeho pochybný Ústav jsou jediní spravedliví, zveřejnil seznam bývalých pracovníků československé rozvědky...

Pan Žáček má pocit, že má od státu patent zveřejňovat cokoliv. Včetně seznamu bývalých pracovníků rozvědky, tedy První správy Sboru národní bezpečnosti. Je těžké, ba skoro nemožné, zbavit se podezření, že zveřejňováním kompilátů z materiálů nejrůznějších bezpečnostních složek mu nejde o historii a poznání minulosti. Už proto ne, že řada lidí v uvedeném seznamu je údajně stále aktivních a působí ve prospěch České republiky. A to pomíjím fakt, že zveřejněním seznamu jsou ohroženy životy bývalých a možná i současných agentů a také jejich rodin. V seznamu jsou i jména šifrantů, či radistů, kteří zajišťovali spojení velvyslanectví s centrálou na ministerstvo zahraničí. Co z takového seznamu chcete poznávat? Tak to fungovalo dřív a tak to funguje dodnes. Každý, kdo tvrdí opak, lže. Je jen s podivem, že Úřad pro ochranu osobních údajů zveřejnění těchto seznamů s osobními citlivými údaji hodlá teprve zkoumat, když na druhé straně bere v ochranu narkomafii tím, že uložil Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nadále neshromažďovat v centrálním úložišti elektronických receptů osobní a citlivé údaje osob z hlášení o výdeji léčivých přípravků s obsahem pseudoefedrinu, zneužívaných k výrobě drog, konkrétně pervitinu.

* Překvapuje vás, že historici, ba i někdejší disidenti a též politici, volají po odvolání pseudohistorika pana Žáčka?

Fakt, že se tyto výzvy objevují v době oslav dvacátého výročí »Velké listopadové kapitalistické revoluce«, mne částečně překvapuje. Nejde totiž o Žáčka, ale o samotnou existenci »jeho« Ústavu, který, promiňte mi ten výraz, przní historii. Tato válka vypukla ihned poté, co ve studii o vzniku Občanského fóra, vydané Pavlem Žáčkem, se objevila zmínka o tom, že Joska Skalník, aktivista Jazzové sekce, byl agentem StB v Občanském fóru. Petici za odvolání Pavla Žáčka, kterou inicioval Stanislav Penc, podepsal prý i exprezident Václav Havel. Říká se -padni, komu padni. Ale kolik z těch, kterým různé seznamy ublížily, mají takové zastání jako Skalník?

* Žáčkův výklad historie a přístup k ní je pochybný. Na tom se můžeme shodnout...

Samozřejmě. Žáček není žádný historik. Nerozumí jí. Nechápe souvislosti. Je to klasický antikomunista. Možná i proto z jeho ústavu skuteční historici odešli a odcházejí. Neměli žaludek na oslavy vrahů údajně bojujících proti komunismu, jakými byli například bratři Mašínové a mnozí jiní. To, co ústav dělá, patří do rukou opravdových vědeckých ústavů, například těch, které jsou součástí Akademie věd.

* Konkrétně?

Tím, co dělá Žáčkův ústav, by se měl zabývat Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.

* Domníváte se, že vše by mohlo vyřešit odvolání Žáčka z jeho funkce?

Odvolání pana Žáčka nic nevyřeší. Chybou je vlastní existence ÚSTR. Ten je třeba zrušit.

Spor o Žáčka: proti Havlovi se postavili Křižan, Ruml a Vondra

24.11.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Spor o Pavla Žáčka, šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů, mezi někdejšími odpůrci komunistického režimu sílí. Exprezident Václav Havel se 17. listopadu připojil k petici někdejšího disidenta Stanislava Pence, která Žáčka vyzývala k rezignaci kvůli údajnému překrucování dějin.

Někdejší spoluzakladatel prorevolučních Studentských listů Martin Bartůněk inicioval spolu s Havlovým "revolučním" poradcem Jiřím Křižanem protipetici, která Ústavu vyjadřuje podporu. Během několika hodin ji podepsal například další bývalý Havlův poradce Alexandr Vondra, disident a exministr vnitra Jan Ruml či bývalí studentští vůdcové Monika MacDonagh-Pajerová, Igor Chaun a Martin Mejstřík. Mezi signatáři je i řada dalších osobností - například senátor Jaromír Štětina nebo režisér Vladimír Michálek.

Osobní spor podpořený Havlem prý ohrožuje fungování ústavu Podle signatářů je ústav nenahraditelnou institucí a výpady proti Žáčkovi ho ohrožují. "Je nutné poznat a pochopit příčiny, které vedly k nastolení a trvání totality v naší zemi. Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro studium totalitních režimů. Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či paralyzování tohoto ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů. Proto vyslovujeme Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho činnosti plnou podporu," stojí v petici.

Už ve středu má zasedat rada ústavu a radní Petruška Šustrová dopředu avizovala, že chce mluvit i o konkursu na nového ředitele. "Osobní spor Stanislava Pence s Pavlem Žáčkem, bohužel, ohrožuje fungování celého ústavu. O to více, že se k petici přidal i Václav Havel," řekl LN Křižan.

Hádka o Skalníka Rozbuškou pro sepsání původní Pencovy petice byla nejnovější kniha ústavu vydaná ke dvacátému výročí vzniku Občanského fóra. Jeden v ní publikovaný dokument identifikoval jako důležitého informátora StB z okruhu občanského fóra dlouholetého Havlova přítele, malíře Josku Skalníka.

Havlovi s Pencem vadilo, že Skalníka autoři neoslovili a spolehli se jen na dokument StB. "Jelikož jde již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR... aby bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového," napsal Penc do petice.

Kromě Havla s Pencem petici podepsal třeba jeden ze zakladatelů Občanského fóra Vladimír Hanzel, šéf strany zelených Ondřej Liška a historici Petr Blažek či Petr Koura, kteří z ústavu kvůli sporům s Žáčkem před časem odešli.

Rada Ústavu pro studium totalit hodlá vypsat konkurs na místo Žáčka

24.11.2009

novinky.cz

Josef Koukal

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude ve středu jednat o výběrovém řízení na nového ředitele této instituce. Právu to potvrdila radní Petruška Šustrová s tím, že konkurz nemá přímou souvislost s kritikou, která se snesla v poslední době na hlavu současného ředitele Pavla Žáčka.

„Rada se na začátku tohoto roku dohodla, že je potřeba vyhlásit výběrové řízení, a to po dalším roce jeho fungování. Ta lhůta teď končí a nastává čas, kdy bychom se měli dohodnout na podmínkách výběrového řízení,“ řekla Právu radní Šustrová.

Sama je prý připravena navrhnout tento bod na středečním jednání Rady ÚSTR. „Až mě překvapilo, že funkční období není omezeno na nějakou určitou dobu. Ono to pak vždycky vypadá, že ředitel je odvoláván kvůli něčemu. Část lidí to vnímá jako nějakou politickou funkci, což mě děsí,“ doplnila Šustrová.

Potřebu řešit výběr nového šéfa vyjádřili i další oslovení členové rady. „Myslím, že dvouleté období je skutečně termínem na potřebné ohlédnutí a rozhodnutí, kudy dále,“ uvedl radní a děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík.

„Pokud jde o soubor kritiky, rada ústavu bude všechny aspekty nynější situace řešit,“ dodal Stehlík. Podobný názor má i další radní a rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala.

Žáček byl ředitelem ústavu jmenován bez konkurzu k 1. lednu 2008 poté, co byl už v červenci 2007 ustanoven zmocněncem vlády pro zřízení ústavu a Archivu bezpečnostních složek.

V nedávné reakci na petici aktivisty Stanislava Pence, která volá po jeho odvolání a kterou podepsal i exprezident Václav Havel, prohlásil, že je připravený se do případného výběrového řízení na místo ředitele ústavu přihlásit.

Radní chtějí vypsat konkurz na místo Žáčka

24.11.2009

Právo

Josef Koukal

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude ve středu jednat o výběrovém řízení na nového ředitele této instituce.

Právu to potvrdila radní Petruška Šustrová s tím, že konkurz nemá přímou souvislost s kritikou, která se snesla v poslední době na hlavu současného ředitele Pavla Žáčka.

Potřebu řešit výběr nového šéfa vyjádřili i další oslovení členové rady.

„Myslím, že dvouleté období je skutečně termínem na potřebné ohlédnutí a rozhodnutí, kudy dále,“ uvedl radní a děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík.

Žáček byl ředitelem ústavu jmenován bez konkurzu k 1. lednu 2008 poté, co byl už v červenci 2007 ustanoven zmocněncem vlády pro zřízení ústavu a Archivu bezpečnostních složek. V nedávné reakci na petici aktivisty Stanislava Pence, která volá po jeho odvolání a kterou podepsal i exprezident Václav Havel, prohlásil, že je připravený se do případného výběrového řízení na místo ředitele ústavu přihlásit.

Zastánci ústavu pro studium totality shromažďují podpisy

24.11.2009

tyden.cz

ČTK

Zastánci Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož šéf Pavel Žáček čelí kritice za zveřejnění některých historických informací a požadavku na odvolání, začali shromažďovat podpisy pod výzvu, která výtky vůči ústavu odmítá a vyjadřuje podporu jeho práci.

"Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či paralyzování tohoto ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů," uvádí se ve výzvě. Jiná petice, která vznikla nedávno, požaduje naopak odvolání Žáčka.

ČTĚTE TAKÉ: Přečtěte si evidenci zájmových osob StB. Je v DOXu

Mezi prvními signatáři výzvy podporující ústav jsou například režiséři Vladimír Michálek a Igor Chaun, scenárista Jiří Křižan, exministr vnitra a nyní publicista Jan Ruml a senátor Jaromír Štětina. První signatáři vyzvali občany, aby se k výzvě připojili. "Vyrovnání se s minulostí je nezbytné, aby naše společnost skutečně dospěla ke svobodě a demokracii. Tedy je nutné poznat a pochopit příčiny, které vedly k nastolení a trvání totality v naší zemi. Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro studium totalitních režimů," napsali ve výzvě.

Ústav se již několikrát stal terčem kritiky za to, jak pracuje. Žáčkovi kritici kvůli tomu začali shromažďovat podpisy pod petici požadující jeho odvolání. Inicioval ji aktivista Stanislav Penc a podepsal například exprezident Václav Havel. Zatím naposledy vyvolal ústav polemiky tím, že ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na údajného informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Žáček petici označil za pokus o cenzuru ústavu.

Penc poukazuje také na kritiku ústavu za zveřejnění materiálu o spisovateli Milanu Kunderovi. Týdeník Respekt zveřejnil loni článek badatele ústavu Adama Hradilka nazvaný Udání Milana Kundery. Kunderovo jméno našel Hradilek v archivech, když pátral po osudech bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka. Podle Hradilkova zjištění Dvořáček uprchl v roce 1949 do tehdejšího západního Německa a do vlasti se vrátil jako takzvaný agent chodec. Když přišel večer na vysokoškolské koleje, kde měl přespat, čekala na něj policie. Podle Hradilka jeho jméno oznámil policii Kundera. Dvořáček strávil poté 14 let ve vězení. Kundera tato tvrzení důrazně popřel.

Kritiku vyvolaly i další činy ústavu. Před 14 dny zveřejnil některé osobní údaje členů československé komunistické rozvědky. O oprávněnosti jejich zveřejnění má pochybnosti i Úřad pro ochranu osobních údajů, který požaduje vysvětlení.

ČTĚTE TAKÉ: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

V souvislosti s kauzami se začalo mluvit o možnosti Žáčka odvolat. Žáček minulý týden prohlásil, že kdyby Rada Ústavu pro studium totalitních režimů vypsala výběrové řízení na nového ředitele, přihlásil by se do něj, aby obhájil svou dosavadní práci. Předsedkyně rady Naděžda Kavalírová dnes oznámila, že ve středu, kdy se rada sejde, nemá projednávání výběrového řízení na ředitele v programu. Podle některých informací by ale tuto věc mohla navrhnout radní Petruška Šustrová.

Žáček byl jmenován do funkce bez výběrového řízení k 1. lednu 2008. Od června 2007 byl zmocněncem vlády pro řízení ústavu a Archivu bezpečnostních složek.

Pencovy svazky budou znovu na internetu

23.11.2009

aktualne.cz

Red Dom

Penc to avizoval na svém blogu na Aktuálně.cz

Praha - Evidence zájmových osob StB, která nyní nefunguje kvůli zásahu Úřadu na ochranu osobních údajů, bude zřejmě znovu dostupná.

Vyplývá to z blogu aktivisty Stanislava Pence na Aktuálně.cz, kde zve na čtvrteční tiskovou konferenci ke znovuobnovení provozu databáze lidí, kteří s StB měli co dočinění - ať už jako spolupracovníci či jako sledovaní.

Penc databázi spustil koncem července. Nejdříve nefungovala kvůli velkému zájmu lidí, v září se pak internetový provider rozhodl respektovat stanovisko ochránců soukromí a zastavil provoz.

Kromě znovuspuštění stránek svazky.cz chce Penc na tiskové konferenci představit petici k odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. S ústavem je Penc ve sporu, Žáčka obviňuje z toho, že nechce zvěřejnit všechny dostupné informace a selektivně zveřejňuje jenom údaje o některých osobách.

Seznam, který Penc zveřejnil, vychází z Evidence zájmových osob (EZO), která měla být základní složkou rozsáhlého informačního systému pro StB. Projekt EZO zahájený v roce 1986 počítal s převedením evidence československé rozvědky do počítačové podoby. Databázi se však nepodařilo zprovoznit před rokem 1989.

V roce 2003 převzal tato data s 934 949 záznamy (u některých jmen je více záznamů) slovenský Ústav paměti národa (ÚPN). V seznamech mají původní jména Zveřejněné záznamy u velké části neříkaly nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako spolupracovník StB. V seznamech byli uvedeni lidé, o které měla - ať už z jakýchkoliv důvodů, StB zájem.

Proč má Žáček odejít?

23.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Chcete-li se dozvědět něco o záměru zveřejňovat informace z činnosti StB i přesto, že to nechce udělat stát a naopak, proč je důležité státní instituce kritizovat za zveřejňování některých informací a nečinnost, přijďte ve čtvrtek 26. listopadu do galerie DOX.

Tisková konference k příležitosti znovuspuštění databáze StB EZO (Evidence zájmových osob) na internetových stránkách www.svazky.cz a k petici požadující odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka a vyhlášení výběrového řízení na toto místo.

Tisková konference proběhne ve čtvrtek 26. listopadu 2009 od 14.00 hod. v galerii DOX , Poupětova ulice č.1 Praha 7 - Holešovice v prostorách, kde je vytvořena výstava právě k databázi EZO. Plánek naleznete zde a informaci o výstavě zde.

Srdečně zve a další informace podá Stanislav Penc 605/701081

Vzhůru po vzpomínkách s StB

23.11.2009

Mladá fronta DNES

Perličky

Diář Jana Jandourka

Asi tak před čtvrt stoletím si jeden můj dobrý známý posteskl, jak by bylo krásné, kdybychom si jednou mohli počíst v těch svazcích, které na nás estébáci vedou. „Člověk by si tak pěkně oživil, kde byl a co tam dělal,“ zasnil se.

Je to pravda. Můj pokus dostat se ke svým papírům a cokoli si oživit mi zatím nevyšel, protože se prý nic nenašlo. Tak snad později. Někde jsou.

Václav Havel dal po Listopadu ostentativně najevo, že ho estébácké záznamy nezajímají. Stejně tak i dnes mnozí tvrdí, že jde o dokumenty zřízené zločineckou organizací a proč bychom měli věřit zločincům.

Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, konkrétně ředitel Pavel Žáček, je předmětem kritiky za to, že zveřejňuje estébácké materiály týkající se lidí, kteří sami nedostali prostor k vyjádření.

Aktivista Stanislav Penc dokonce inicioval petici za Žáčkovo odvolání. „Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti,“ píše a obviňuje Žáčka z několikanásobného profesionálního selhání. Petici podepsaly různé kulturní osobnosti včetně Václava Havla.

Zdá se, že je tu smotáno několik věcí dohromady.

1. Pokud jde o zločinný režim a jeho dokumenty: samozřejmě, že by měly být zveřejněny. Ne proto, že jsou zjevením pravdy o tom, co bylo, ale prostě proto, že jsou to dokumenty minulé moci a není důvod je nečíst, i kdyby tam toho byla vylhaná polovina. Což není.

Kdybychom čekali na to, až budeme mít jistotu, co je a co není pravda, nezveřejnilo by se nikdy nic. Spíše to dělá dojem, že určitá část lidí nechce zveřejňovat z estébáckých šuplíků nic, buď z důvodů intelektuálského ostychu, nebo proto, že jsou nějakým způsobem sami namočeni.

Tím nemyslím s komunistickou tajnou policií, ale třeba jen s minulým režimem jako jeho bývalí funkcionáři nebo aspoň lokajové z Národní fronty. Nebo prostě jen ti, co mlčeli.

2. Žáčkův ústav zápasí s různými problémy a je možné, že ředitelovi kritici mají pravdu. Chtít však odvolat Žáčka pomocí petice činovníků „kulturní fronty“ dost zapáchá nevkusem a ztrátou soudnosti. Že lidem kolem Pence a Havla není takový postup hloupý!

Ostatně pokud se k moci dostane Jiří Paroubek, nějak si poradí i bez petic a nejenom s Žáčkem, ale rovnou s celým ústavem, který levice tak miluje.

3. Zatím nejslavnější kauzy lidí, kteří „nedostali prostor k vyjádření“, jsou případy veřejně činných osob. Takových, které se mohou dvacet let vyjadřovat, jak chtějí a k čemu chtějí, protože máme pořád ještě slušnou svobodu slova. Spíše je někdy problém i pro novináře z těchto lidí něco dostat.

Tato země měla za komunistického režimu hned tři vlády současně, ale to nebylo důležité. O všem rozhodovala KSČ, protože měla podle ústavy vedoucí úlohu. V KSČ však vládlo ve skutečnosti politbyro. Jenže ještě víc než stále senilnější osazenstvo předsednictva ÚV KSČ se moc nejspíše koncentrovala v úřadovnách Státní bezpečnosti.

Proto je namístě začít zkoumání o nedávné minulosti spíše na stránkách dokumentů StB než bádáním o tom, co říkali na nějaké schůzi soudruzi Jozef Lenárt a Jan Fojtík.

I kdyby Žáčka vystřelili na Měsíc, jádro zkoumání nedávné minulosti bude nejspíše stejně ležet v estébáckých papírech, byť nejen v nich. Navíc mají výhodu, že se aspoň – krom žloutnutí – nemění. Tím se liší od lidí a jejich paměti. A aspoň si po letech pěkně oživíme, kde jsme byli a co jsme tam dělali.

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout

23.11.2009

Respekt

1 Oslavy 17. listopadu vedly neziskovky

Dvacáté výročí od pádu komunismu se v celém Česku stalo přehlídkou občanské společnosti. Oslavy se přes počáteční kritiku, že je neorganizuje žádné z oficiálních míst, velmi povedly. A to především díky několika neziskovým organizacím, které pro občany připravily nejen koncerty a památeční pochody, ale i zamyšlení o stavu naší dvacetileté demokracie. Lidé, kteří se shromáždili v ulicích hlavního města, toto datum také využili k vyjádření svého postoje k politikům a především k prezidentovi Václavu Klausovi. Jeho stoupence i odpůrce museli na Národní třídě rozdělit až policejní antikonfliktní týmy.

2 Zemřel Vojtěch Cepl

Česko přišlo o jednoho ze svých nejlepších právníků - bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla. Zemřel ve věku 71 let. Byl zásadním autorem novodobé Ústavy ČR. Celou profesní kariéru zasvětil boji za svobodu a jako jeden z prvních tu prosazoval, že v hledání práva jde hlavně o smysl zákona. Vojtěch Cepl vdechl do zdejších chladných paragrafů konečně spravedlnost.

3 Očkování proti chřipce začíná

Tento týden praktičtí lékaři podle informací ministerstva zdravotnictví zahájí očkování proti prasečí chřipce. První dávky vakcíny jsou určeny pro zdravotníky a chronicky nemocné lidi, které vytipovaly zdravotní pojišťovny. Celkem bude očkováno téměř milion lidí. Ačkoli ministerstvo tvrdí, že žádné nebezpečí nehrozí, epidemiologové se obávají, že by vysoký počet nemocných mohl ohrozit chod státu.

V Česku je dnes více než šest set nakažených, nemoci podlehli už čtyři lidé. Prasečí chřipka však zkomplikovala průběh jejich stávajících chronických chorob.

4 Havel chce odvolání Žáčka

Ústav pro studium totalitních režimů se opět stal terčem kritiky a znovu se objevily hlasy požadující odstoupení jeho ředitele Pavla Žáčka. Petici, kterou zorganizoval aktivista Stanislav Penc, podepsal i bývalý prezident Václav Havel. Kritiku tentokrát vzbudila kniha k dvacátému výročí vzniku Občanského fóra, ve které se píše, že výtvarník a zakládající člen OF Joska Skalník spolupracoval se Státní bezpečností. Autoři publikace čerpali pouze z materiálů StB a nedali prostor na vyjádření všem stranám. Petici Žáček ale vnímá jako snahu cenzurovat práci ústavu a odvolává se na svobodu bádání.

5 Kongres ODS nové vedení nevolil

Občanští demokraté se po roce sešli v pražských Vysočanech.

Letošní kongres byl plánován jako nevolební, nicméně existovala možnost, že si strana nakonec nové vedení volit bude.

Návrh, aby dosavadní předseda Mirek Topolánek požádal přítomných pět stovek delegátů o důvěru, ovšem podpořila pouze třetina z nich. ODS se tak věnovala tomu, co původně plánovala -dlouhodobému programu nazvanému

6 Zlaté časy Kapsch

Soutěž, která v roce 2011 rozhodne o provozovateli mýta na silnicích nižších tříd, má už dnes favorita.

Jak upozornily Hospodářské noviny, provozovatel dálničního mýta firma Kapsch už zakázku připravuje a nikdo jiný nemá přístup k potřebným informacím. Vyšlo také najevo, že z více než pětimiliardového zisku z výběru mýta spolyká letos tři čtvrtiny právě Kapsch na samotný provoz systému.

7 Beztrestná a zpožděná Blanka

Pražská policie nebude trestně stíhat stavaře pražského tunelu Blanka. Při loňském masivním propadu zeminy nad tunelem podle policie nedošlo k obecnému ohrožení, protože v nebezpečí nebylo „alespoň sedm lidí“, jak stanovuje trestní zákoník, ale jen šest. „Dělníky za lidi nepočítáme,“ nedokázala vysvětlit postup pražské policie mluvčí Iva Knolová. Ve stejnou chvíli stavaři informovali o tom, že stavba se protáhne minimálně o rok.

8 Korupce opět na vzestupu

Podle mezinárodního srovnání organizace Transparency International je Česká republika z hlediska potlačování korupce na 52. místě na světě. Oproti loňskému roku si tak pohoršila o sedm míst a nyní je v tabulce například za Jordánskem, Polskem nebo Bhútánem a jen těsně před Malajsií, Samoou nebo Namibií. Na čele žebříčku jsou dlouhodobě skandinávské země nebo Nizozemsko, letos se na první příčku dostal Nový Zéland.

9 ČEZ chce do Polska

Expanze české energetické firmy ČEZ pokračuje. Společně s německou společností RWE se ČEZ zřejmě bude účastnit tendru na prodej kontrolního podílu v polské energetické skupině Enea. Na prodej je asi 66 procent akcií, jejichž cena se odhaduje na 35 miliard korun.

10 Policisté budou demonstrovat

Odborové svazy se dohodly, že zřejmě v půli prosince a v den, kdy bude sněmovna projednávat rozpočet ve třetím čtení, vyjdou tisíce policistů, hasičů a úředníků do ulic. Chtějí tak demonstrovat svůj nesouhlas s plánovaným snížením platů až o osm procent. Podle policejních odborářů by tak třeba policejní specialista u kriminálky měl přijít až o tři tisíce korun měsíčně. Obávají se také, že snížení platů bude důvodem ke zvýšení počtu odcházejících policistů. Těch má do konce roku opustit policejní sbor kolem dvou tisíc, využívají totiž „starého“ služebního zákona, který jim po deseti letech služby zaručuje měsíční rentu. Q

***

„Občané by se měli o zemi aktivně starat a měli by se umět vyrovnávat s tím, co ji trápí.“ Premiér Jan Fischer na Národní třídě k dvacátému výročí revoluce

MOBY DICK: Česká běda

21.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Moby Dick

Do čela ODS postavte kmotry, jako vůdce EU dejte Marťana!

******************************************************************

Neděle 15. listopadu 2009 , Den vězněných spisovatelů; Mezinárodní nekuřácký den

K sobotnímu rozhořčení ženy MD se vyjadřuje čtenář Svatopluk:

“Pro DP dělám externě (řádově tisícovky, takže žádný zájem) již přes 20 let. Tak zmatečné období, jako posledních 5-7 let tam nikdy nebylo. Magistrát neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Navíc je velký rozdíl mezi tím, na čem se usnese rada a co dojde na DP. Rozdíl je v individuálních zájmech jednotlivých aktérů - a to mimo DP. Problém je složitější, půl mld jsou daně, které účetně "visely" a 2 mld je rozdíl mezi náklady na běžný provoz a vytvářením fondu na opravy. Zjednodušeně: obnova a inovace se financují (především) z odpisů majetku z minulých let. JENŽE: autobus dnes stojí skoro 10x tolik než ty, které většinou v DP jezdí (a žere 2x tolik), takže za odpisy deseti pořídím jeden. Stejně nové koleje metra a tramvají atd, atd... Ty 2 mld je zhruba výše tohoto fondu, co má tento rozdíl vyrovnat. Protože tato situace trvá již delší dobu, je tento problém akutní. Náklady DP jsou zase necelých 7 mld, což je při vyšších výkonech méně než léta před tím. Ušetřit 2 mld ze sedmi prostě v reálném světě nelze. Ve světě politických keců ano. Nejde o neslušnost DP, ale magistrátu (hlavně radního přes dopravu). Bohužel musím říci, že i o neslušnost Vaši - když píšete něco, co není pravda. Mám tuto rubriku i Vás rád, ale zde se hluboce mýlíte.“

Hluboce se mýlím vždy, když bruslím po povrchu - což dělám většinou... Děkuji za korekci.

“Naše země vzkvétá. Ale někdy dost divně,“ prohlásil pan prezident Václav Havel ve zrušeném kostele na Pražské křižovatce při příležitosti koncertu k 20. výročí pádu komunismu v ČSSR. Na tuto událost byl pozván i prezident Václav Klaus, který měl rovněž příležitost řečnit. “Zachoval se slušně a řekl to, co celý svět ví,“ komentoval místopředseda senátu a exdisident Petr Pithart poděkování prezidenta Václava II. prezidentovi Václavovi I. za vše, co “před dvěma desetiletími osobně udělal pro znovunabytí naší svobody.“

Pondělí 16. listopadu 2009 , Mezinárodní den tolerance; Den poezie

Jiří Grygar odmítl převzít cenu vládní rady pro výzkum a vývoj (půl milionu korun) na protest proti způsobu, kterým tato rada změnila financování české bědy. (Původně šlo o překlep, ale nechám ho...)

Ministerstvo dopravy rozhodlo, že od Nového roku bude nutné na (dosud nedostavěném) dálničním okruhu kolem Prahy (“městský okruh“) mít vylepenou (zdraženou) dálniční známku. Mohlo by to svést nákupáře k tomu, aby z multimarketu Černý most jezdili auty přes centrum. Aha - ale tam zase bude zavedeno mýtné!

Už patnáctá výroční zpráva o plnění eu-rozpočtu za sebou konstatuje, že účty EU zase obsahují “nesprávné a chybné“ údaje. Evropský účetní dvůr opět schvaluje rozpočet pouze s “výhradou“. Například na vodovodní trouby z přehrady, která nebyla nikdy dostavěna, se vyúčtovalo 5,7 milionu eur, které investor “použil“ na jiný projekt, o němž věděl, že by na něj dotace nedostal. 2,2 milionu eur inkasovali rumunští ovčáci za pasení na pozemcích, které “neexistovaly“. Rada EU “vyvíjí“ od roku 2002 systém pro automatický přenos zpráv SESAME. Ten měl fungovat od půlky roku 2004, updatovaný termín je 2012. Rada chce na projekt každým rokem 59 milionů, ale utratila zatím jen dva - což je hodnoceno jako “neoprávněné nadhodnocování“. Auditoři jsou však spokojení - hospodaření s europenězi se zlepšuje. Z téměř 25 miliard eur činí “míra chyb a omylů“ jen 11 %...

Prezident Obava se před japonským císařem Akihitem ukláněl tak hluboko, až to dělalo dojem, že se plazí.

Úterý 17. listopadu 2009 , státní svátek: Den boje za svobodu a demokracii, Mezinárodní den studentů

Česko mohutně slavilo 20. výročí svobody. A víte, že tento den je u nás státním svátkem teprve od roku 2000 - a od roku 2001 i na Slovensku? Prvních deset let po revoluci nebraly toto datum politické síly těchto států jako důležité - i když od něho odvozovaly svoji legitimitu. Aha, vlastně - neodvozovaly!

Polecajti zadrželi 40 fašounů. Při pochodu těchto “radikálů“po mostě Legií byl za přítomnosti kamer - a nepřítomnosti polecajtů - napaden a zkopán jeden mladík a do obličeje udeřen ochránce kameramanky TV Prima. Teda polecajti tam někde kolem byli, ale zrovna když se mlátilo, tak tam zrovna nebyli.

Prezident Obava pokračoval v plazení i v Číně. Podle komentátorů byl na své hostitele “hodný“. Čínští komunisté mu za to slíbili, že budou s USA jednat jako rovný s rovným - “v duchu rovnocennosti a nezasahování do vnitřních záležitostí“ : nadhodnocený kurz jüanu zůstane, Američani výslovně uznají čínskou suverenitu nad okupovaným Tibetem a přestanou prodávat zbraně na Tchaj-wan.

Středa 18. listopadu 2009

Nespokojenci z krajů chtějí na blížícím se kongresu ODS vyvolat “hlasování o Topolánkovi“. Topol jim vzkazuje: "Buď se staneme stranou, která půjde po moci, místo aby realizovala svůj program. Nebo půjdeme druhou cestou..., která může vést k prohraným volbám, ale dlouhodobě straně nechá integritu a zachová jí kontinuitu ideologie“. Pozdě, Mirku, vypadá to, že zbohatlíci už vyhráli: Jako klíče k moci a penězům ODS totiž dávno používají - a teď si ji koupí celou. Ale - to přece nemůže být pro vás překvapení!

Češi, kteří o prázdninách platili ve Španělsku kartou, mají ohrožené účty. České banky začaly v tichosti stahovat tisíce takto ohrožených karet - klienti mohou být prý v klidu, případné škody jim budou nahrazeny.

Česko získalo evropské prvenství - krade se tu nejvíce z 21 sledovaných zemí. V krámech se tu vloni ukradlo a “zmizelo“ zboží za 8,7 miliard Kč.

Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty hodlají v příští pětiletce nakoupit hlavně od Američanů, Evropanů a Rusů zbraně za 40 miliard dolarů. Připravují se tak na možný útok ze strany Íránu. Čeští přátelé ajatoláhů (ČSSD a KSČM) zatím proti těmto válečným štváčům neprotestují...

Čtvrtek 19. listopadu 2009 , Světový den prevence týrání a zneužívání dětí

Praha 1 má nového starostu. Puč strany Věci veřejné a části zastupitelů z ODS vyměnil Petra Hejmu (který se marně hájí, že chyby v hospodaření, které před dvěma lety odhalil audit, zdědil od předchozího vedení) za Filipa Dvořáka (který odstoupil před sedmi lety z funkce radního pro podezření z několikanásobné korupce a opakovaného neetického jednání). “Personální změna byla provedena způsobem, který nemá v historii pražské ODS obdoby,“ zlobí se přednosta pražské ODS Pavel Bém. Zatím dosazoval starosty městských částí on. Broušení dlouhých čepelí uvnitř ODS pokračuje...

Socialističtí hejtmani utratili v krajích za první tři kvartály letošního roku o sedm miliard korun více než vloni jejich předchůdci. Protože kvůli krizi dále klesají příjmy, kraje se zadlužují. Kdo bude jejich dluhy platit? "Státní dluhy se přece nikdy neplatí," tvrdil před časem zkušený odborník na socialistické hospodaření a hospodnictví Jiří Paroubek. No jo, ale co krajské dluhy?

Publikace Ústavu pro studium totalitních režimů obsahuje hlášení zakládajícího člena OF odbojného výtvarníka JS, ve kterém informuje StB o založení tohoto fóra. JS to prohlásil za "kravinu". Kdežto exdisident Stanislav Penc sbírá podpisy pod petici za odvolání ředitele ústavu Pavla Žáčka!!! Podepsali se různí současní odbojní ex-umělci, ale i předseda zelených Ondřej Liška a prý i exprezident Václav Havel. "Jedná se o další důkaz neprofesionální práce ústavu. Historii nelze posuzovat pouze z dokumentů StB," praví se v petici. JS se prý k tomu nemohl "vyjádřit". To je skutečně hovadismus. Pokud má onen ústav v archivu dokumenty StB, bude citovat dokumenty StB, nikoli označené agenty. Nebo nebude? Nebo ty dokumenty, které estébáci nestihli zničit za uplynulých dvacet let budou teď ničit kamarádi bývalých agentů dnes??? Za akcí nevězí nejspíš ani snaha chránit kamaráda stůj co stůj, jako spíš zhrzení odborníci, které v ústavu jeho ředitel nejen "neudržel", ale dokonce vyhodil... Pro Václava Havla mám jedno doporučení: Vážený pane prezidente, než podepíšete něco jiného než jste sám napsal, nejdřív si to, prosím, přečtěte. A to nejen při prodeji Lucerny nebo převodu Barrandovských teras! Pozor - zde se nejedná o "interpretaci" dokumentu, ale o dokument. Ostatně ať už k interpretaci dokumentu o podílu Milana Kundery na jedné aféře můžeme říci cokoli záporného, je vždy nutno dodat: samotný dokument je pravý!

Volba prvního SPER i prvního VPpBaZP proběhla překvapivě rychle - ještě během večeře evropských státníků. Aby se z volby nestala "demokratická žvanírna" sedmadvaceti hlupáků, navrhlo Švédsko jako předsednická země dvacet kandidátů. A z nich si pak vybrala dokonale spolupracující francouzskoněmecká dvojka ty, nu, nejméně vadící. Neprotestoval nikdo a všichni výběr nakonec "odsouhlasili". Volby se prostě nekonaly. Prvním "takzvaným evropským prezidentem" se stal belgický premiér Herman Van Rompuy, jenž se funkce ujme k 1.1.2010. Na místo první "takzvané evropské ministryně zahraničí" byla dosazena britská baronka Catherine Margaret Ashton. Výběr je vyvážený: Belgičan je zástupce malého národa a byl navržen pravicí. Angličanka je zástupcem imperiálního národa a byla navržena levicí. Významné též bylo genderové hledisko, jéžíšmarjá! Ono to celé vypadá, jak by na nějakém skoroprezidentovi a téměřministrovizahraničí nezáleželo - fýrery EU zůstanou Němci společně s Frantíky...

Pátek 20. listopadu 2009 , Den industrializace Afriky; Světový den dětí; Světový den chronické obstrukční plicní nemoci

Výsledky nadcházejícího sjezdu ODS byly prý předsjednány minulý týden na schůzce "paralelních struktur" či "gubernátorů" ODS na Hluboké. Paralelní kmotři rozhodli, že nové vedení partaje - se nebude volit...

36 % veškeré europské peněžní hotovosti se nachází v pětistovkových bankovkách. Jde o 550 miliónů kusů v celkové hodnotě 275 miliard eur. Přičemž v krámu je neuvidíte. Občany nejvíce užívaná bankovka je padesátka, ve kterých je 31 % hotovosti. Logika říká, že asi třetina evropských prachů je ulita v duchnách a trezorech, jakožto zisk šedé a černé ekonomiky...

Noví čelní představitelé EU čelili na tiskovce otázce, kdo z nich zvedne telefon, až zavolá Obava a bude chtít slyšet “evropský hlas“ - “prezident" nebo “ministryně zahraničních věcí“?

Baronka VPpBaZP jen civěla jak vyvoraná myš, Van SPER to vzal chlapsky na sebe: “Čekám, až mi zavolá.“ Americký prezident možná zavolá, možná nezavolá. Ale určitě se nebude plazit...

Sobota 21. listopadu 2009 , Den filosofie; Světový den televize; Světový den pozdravů

Zprávami uplynulého týdne uondaná žena Moby Dicka protestuje: "V čele Evropské unie by z hlediska reálgenderpolitiky měl stát nějaký Marťan, o nichž je známo, že jsou hermafroditi..."

-------------------------------------------------

Vysvětlivky ke zratkám v textu: SPER = stálý předseda Evropské rady VPpBaZP = Vysoký představitel pro bezpečnost a zahraniční politiku

Autor státního znaku ČR byl udavač StB?

20.11.2009

Blesk

(map)

Problém nejbližšího přítele Václava Havla, Josky Skalníka

PRAHA – Nejblíž u Václava Havla, jak to šlo, měla v listopadu 1989 komunistická StB svého muže. Téměř v přímém přenosu tak mohla sledovat třeba vznik Občanského fóra v Činoherním klubu. Oním mužem byl malíř a později autor znaku ČR Joska Skalník (61). Napsal to šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček v nové publikaci o vzniku OF. Sklidil za to bouři. I Havel se podepsal pod petici, která žádá Žáčkovo odvolání. Před zveřejněním si měl vyslechnout Skalníkovo vysvětlení.

Že skutečně měla StB v Činoherním klubu svého člověka, potvrdil šéf komunistické tajné služby, generál Alojz Lorenc, před Komisí pro vyšetřování 17. listopadu. Koho ale označil, o tom se nemluvilo. Skalník totiž patřil k nejbližším spolupracovníkům Havla na Hradě.

Proč z Hradu náhle odešel, na to Skalník odpověděl týdeníku Refl ex: „První důvod byl, že mi utíkala moje práce, zatímco jsem dělal státní znak. Za druhé jsem se objevil na seznamech.“ S Havlem prý o tom otevřeně mluvil, když odcházel. Nevadilo prý mu to. „Já jsem nic špatného neudělal,“ řekl Skalník. Havel se za Skalníka postavil i teď. Podepsal se pod petici, kterou organizuje aktivista Stanislav Penc, za odstoupení Žáčka. Petici za své odvolání považuje Žáček za pokus o cenzuru ústavu. Pokud bude odvolán, přihlásí se o místo šéfa prý znovu.

Sám Skalník říká, že je mu celá aféra jedno. „I tak jsem si užil dost, pokusil jsem se o sebevraždu v base, zemřela mi tragicky dcera, děti jsem měl na drogách... Já toho mám plný kecky. A teď se budou vytahovat takovýhle věci? Ať každého přešetří a řeknou: jo, tys byl kurva, tys práskal, ale takhle? ... Docházejí mi síly,“ řekl Skalník Refl exu.

***

Kdo je Joska Skalník

Skalník byl před listopadem místopředsedou pronásledované Jazzové sekce. Strávil dokonce několik měsíců ve vězení, kde údajně málem oslepl. Agentem StB byl údajně pod krycím jménem Gogh od roku 1983. Od Gogha dostal už 21. listopadu generál Lorenc na stůl kompletní přepis zprávy popisující vznik OF. Jeho svazek byl ale na začátku prosince 1989 zničen. Patřil k nejbližším spolupracovníkům Václava Havla na Hradě, je autorem návrhu porevolučního státního znaku ČR.

Debata o petici, která volá po odvolání Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů

20.11.2009

ČRo 1 - Radiožurnál

18:12 Radiofórum

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Odejděte, vyzývá ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů petice aktivisty Stanislava Pence. Důvodem je údajně neprofesionální práce ústavu a ne první manažerské selhání. Lavinu strhla nová publikace o začátcích Občanského fóra nebo lépe řečeno zmínka o tom, že někdejší blízký spolupracovník prezidenta Václava Havla, výtvarník Joska Skalník spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Signatářům petice, mezi které patří i bývalý prezident Václav Havel, nebo výtvarník David Černý, vadí, že autoři knihy nedali Skalníkovi prostor k vyjádření. Jestli vás téma zaujalo, můžete se nám ozvat buď e-mail na adresu radioforum@rozhlas.cz nebo SMS ve tvaru RF mezera a váš text na čísle 9077703. Pozvání do diskuse Radiofóra přijali občanský aktivista, bývalý disident a autor petice Stanislav Penc. Dobrý večer.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

A také ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů Pavel Žáček. Dobrý večer i vám.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, vám tedy nejvíc vadí, že autoři knihy uvedli, že výtvarník Joska Skalník vynášel informace z právě založeného Občanského fóra pouze na základě dokumentu StB, to je ten hlavní problém?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Víte, hlavní problém je v tom, že ústav už to udělal po několikáté, pokouší se bulvarizovat historii. V tomto případě udělal anonci na knížku, která je Občanském fóru, a udělal ji tak, že sdělil v anonci na tuto knížku, že zde bude odhalen důležitý informační zdroj Státní bezpečnosti a ten důležitý informační zdroj měl být Joska Skalník a mělo to v té knížce být dokázáno dokumentem, kdy jeden konkrétní estébák píše hlášení o Lorenzovi a píše mu, že 21. listopadu dostal od Josky Skalníka zprávu, že vzniklo Občanský fórum dva dny před tím, což je naprosto skandální. A na základě toho, že historická práce probíhá tak, že Josku Skalníka nikdo nekontaktoval a bylo to jak odhalení, tak je logický, že, protože to není první záležitost tohohle toho typu ze strany ústavu, že signatáři petice požadují, aby odstoupil ten, kdo za ten ústav má zodpovědnost, a to je Pavel Žáček. Bohužel, jenom dopovím, Pavel Žáček místo toho, aby uvažoval o tý kritice a něco k ní případně řekl, tak využil možnosti sdělovacích prostředků a začal zpochybňovat ty lidi, kteří petici podepsali, dokonce tvrdil, že žádná taková petice v tomto znění nebyla, že podepisovali něco úplně jiného.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

K tomu se možná ještě dostaneme, každopádně je možné, že se ho prostě novináři ptají, já se ho také budu ptát. Pane řediteli, řekněte mi, vnímáte jaku chybu ústavu, že zveřejnil informaci o údajné spolupráci pana Skalníka s komunistickou tajnou policií pouze na základě dokumentu StB. Zpětně, měli jste se na Josku Skalníka obrátit, když to vidíte s odstupem?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Absolutně to vnímám, to, těch přístupů je celá řada, já si myslím, že Standa Penc není kompetentní, aby posuzoval práci odborníků, myslím si, že nezná ten archiv, nemá za sebou žádné publikace, neumí s těmi materiály pracovat, ale kritizuje, to je dneska velmi jednoduché. Já si myslím, že co je na pováženou, je ta reakce na jediný výsek s jednou stránky té knihy, místo aby hodnotil celou knihu, kterou, teda musím říct, dopoledne hodnotil velmi pozitivně, což mě samotného překvapilo. A jestli se mu něco nelíbilo, tak musí sednou do archivu, sednout a napsat něco, odpovědět na knihu knihou a ne řevem, to prostě umí každý, to je prostě shazování celé té diskusi o naší minulosti. Čili odmítám určitě to, že by tady bylo nějaké pochybení, ostatně, kdyby se podíval do té publikace, on si ani nepřečetl ten záznam, který je tam, který je tam zdrojován tím krycím jménem Gog, a zjistil by, že to není o 19. listopadu, ale třeba o 20. listopadu. Já si myslím, že to je ta diskuse. My musíme /nesrozumitelné/ materií a ne tady na sebe štěkat přes média, má to být o obsahu, tohle to je prostě směřováno úplně jinam.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, je to tak, že v podstatě nerozumíte těm materiálům, že jste si pořádně nepřečtl o co jde a že je to v podstatě celé zmatené a trošku vaše chyba?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

No, tady právě vidíte to, jakým způsobem kompetentní osoba, která rozhoduje za nějakou státní instituci, což v našem případě je Pavel Žáček a státní instituce Ústav pro studium totalitních režimů, nereaguje na konkrétní kritiku, ale útočí osobním tónem, což si myslím, že už jenom tohle to je ukázka, že takový člověk nemůže být v čele takovýhle důležitý instituce, jenom chci říct na to, co jste teďko říkali, ani signatáři tý petice, což můžou ocitovat první větu, ani já, a mě, doufám, nikdo nemůže podezřívat, že bych nechtěl, aby se něco o minulosti zveřejňovalo. Já sám kritizuju už dlouhou dobu ústav, že nezveřejnil primární databáze, že nezveřejnili naskenovaný materiály. A nešlo nám vůbec o to, jestli Ústav v nějaký knížce zveřejnil dokument Státní bezpečnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale o to, že špatně pracuje obecně?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

To je samozřejmě v pořádku, že to zveřejnil, ale to, že udělal senzační odhalení, sdělil médiím přes svojí tiskovou zprávu, že vydává knížku, kde bude senzační odhalení, kde žádný senzační oddělení není, kde je jenom další skandalizace, je ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tady vám vadí spíš ta reklama, než ta kniha samotná?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

No, mně vadí to, jakým způsobem ten ústav pracuje. Kdyby, protože kdyby takovouhle knížku vydal kdokoliv jiný, tak se o tom nemluví, ale když jí vydává ústav, který omezuje svoji činnost, vyhlazuje historiky, zatajuje informace a potom skandalizuje a vytváří, že pohled na historii má být ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Počkejte, to jsou docela tvrdá obvinění, řekněte mi, kde třeba zatajuje informace, ten Ústav pro studium totalitních režimů?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Zatajuje informace například, například tím, že ústav do svýho vínku dostal primární databázi, aby my všichni, nejenom pan Žáček a jeho vyvolení, ale my všichni občané a novináři se mohli dozvědět, co je v těch dvaceti tisíc, dvaceti kilometrech archiváliích, který ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Podle vás to ústav zatajuje?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

No, samozřejmě, primární databáze nedal, pan Žáček před třema měsícema vystupoval, jak je skandální, že já jsem jednu z těch databází zveřejnil.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tady je možná další jádro toho problému. Pane řediteli Žáčku, berete to jako svou chybu, že zatajujete primární, jak říká "zatajujete", tedy cituji, pana Stanislava Pence, primární databáze StB?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Tak to je naprostý nesmysl ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Že prostě kvůli tomu špatně pracujete.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Standa Penc nezná zákon, nerozlišuje ústav - archiv.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Vidíte, znovu další útok osobní ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

No, ne, tak jako jak mám reagovat na to, takže ten neznámý, který se mnou mluví, nezná zákon o ústavu, nezná další zákony, neví, v jakým právním prostředí se pohybujeme, neví ani, co to je EZO, můžu se teda zeptat toho pana neznámého, zda se ptal těch sto dvacet tisíc lidí a zda má jejich souhlas, aby dal tu věc na svůj web? Neptal. A mně tady nutí do něčeho, nějakého vyjádření týkající se Josky Skalníka. Prostě to je zmatení jazyků. Já nevím, jestli je to na téhle úrovni, jestli ..., to je pod moji úroveň takhle se se Standou ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Proč si ale, pane řediteli, tedy myslíte, že jste podrobený kritice, když ji vůbec neuznáváte, tedy z profesního hlediska?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Já, podívejte se, já to zopakuju, už jsem to jednou říkal, my jsme, v tomto směru my můžeme diskutovat jako občané, můžeme mít svůj názor, ale, ale v odborné úrovni, prosím, Standa Penc není pro mě partner, já mám něco za sebou, nějaké publikace, nějaký výzkum, já jsem toho prošel, já můžu ty materiály hodnotit. On jenom takhle emotivně do médií. Stando, napiš nějakou knížku a přijď, zúčtujeme spolu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy to berete osobně, pane řediteli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

No, já nevím to, co Standa říká, jestli nelze nebrat osobně, já to vnímám, každý má právo, on je občan, má právo psát petici, říkám, třeba za odvolání prezidenta Spojených států na to právo má, ale kritizovat nějakou práci bez toho pozadí, bez toho vzdělání, bez toho studia, já nevidím, že by tady u nás seděl v archivu, prostě ta petice směřuje k tomu, že tam neměla být cenzura, kdyby tam byl začerněn ten Gog, kdyby tam nebyla ta poznámka, tak si toho ani nevšimnou, ale my nemůžeme cenzurovat, nemůžeme. Já za to nemůžu, že na začátku 90. let prostě nedošlo k tomu otevření tý diskusi, já se snažím napravit tu chybu, kterou česká společnost, můžeme se bavit třeba, proč to bylo, proč se to neotevřelo tenkrát, dneska jsme mohli řešit jiný problémy, to opravdu není moje chyba.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, vy si nemyslíte, že by to mohlo být vnímané jako cenzura, ten nátlak na Ústav pro studium totalitním režimů, některé informace zveřejňovat, některé ne, nebo některé jenom s nějakým prohlášením, osoby, které se to týká?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Nezlobte se na mě, ale my jsme nic takovýho do petice a ani v našem povídání, který teďko vedeme, ani v žádných předchozích za poslední dva dny vůbec nezaznělo, zaznívá to jenom ze strany Pavla Žáčka, že chceme, aby se něco cenzurovalo, my jsme neříkali, že by materiály ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Já se ptám, jestli, jestli vnímáte tento výrok, že by to mohlo být vnímané jako cenzura, protože ...

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Pavel Žáček to tak vnímá, Pavel Žáček se dostal do obrany, místo toho, aby diskutoval o skutečnosti, tak má, má plnou pusu osobních útoků, a to, že to je cenzura. Já vám ocituju první, první větu tý petice. "Jsme přesvědčeni, že studium totalitní minulosti je i po 20 letech důležité. Zájemci mohou využívat ty a ty typy archiválií, jedna z nich je materie Státní bezpečnosti." Já jsem přesvědčen, že je potřeba všechno z minulosti i z materie Státní bezpečnost ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Zveřejnit.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

... zveřejnit. Nic nezatajovat. To, co je kritika tý petice, je, že Ústav pro studium totalitních režimů vydal knížku o prvním dnu Občanského fóra, kde udělal velice kvalitně sestříhaný videozáznam, kde udělal spoustu věcí, fotografií různých záležitostí, ale anoncoval tuto knihu tak, že v této knize dojde k odhalení důležitého informačního zdroje Státní bezpečnosti a dokládá to na papíru, který vůbec nic nedokládá.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Podle vás to prostě není ten důležitý zdroj.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

To prostě není profesionální historická práce.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ještě mi řekněte, pane Penci, jestli se chystáte, ta otázka tady padla ze strany pana ředitele Žáčka, zveřejnit vyjádření lidí, které jste zveřejnil na internetových stránkách z té primární databáze StB, jestli o tom uvažujete?

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

No, vůbec o ničem takovým neuvažuju, já jsem udělal to, co měl udělat Ústav pro studium totalitních režimů, to znamená, že jsem zveřejnil primární databázi, která odkazuje na sedm set tisíc jmen občanů týhle tý republiky a možná i jiných a v tý databázi je uvedeno archivní a svazkový číslo. Na základě toho se stovky a tisíce lidí dneska dozvěděly, že stát o nich nebo o jejich rodinných příslušnících něco vedl. Pavel Žáček to hodnotil tak, že jsme udělali nějakou lumpárnu, prozradili současný agenty, někomu ublížili a všechny dali do jednoho pytle. To je právě ta záležitost. Pavel Žáček vytváří pocit, že bádání historie stojí a padá na něm a všichni ostatní jsou hloupí, a to je, to je od Pavla Žáčka špatně a je to ukázka toho, že by neměl zastávat takhle důležitou funkci.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

To vám vadí. Pane řediteli, řekněte mi, neznejisťuje vás ale trošku, že se pod tu petici připojily i docela významné osobnosti, včetně exprezidenta Václava Havla.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Já mám své informace, ale já se o petici bavit nechci, to není /nesrozumitelné/ věci. Mám své informace o tom, kdo už z těch podepsaných reagoval. Já jsem to nedočetl, nebo já jsem to nečetl, podepsal jsem to proto, že ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tedy vás to nějak ... ve vaší práci ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

... jsem slyšel tvrzení, že to podepsal Václav Havel. Já se bavím o obsahu. Znova opakuju, jestli, máme pluralitu, přístup i k tomu archivu, my jsme udělali obrovskou věc, my ten archiv otevřeli všem, ústav není schopen zvládnout v plné šíři bádání o komunistickém režimu, to, co je v tom našem archivu, třeba například, ale v jiných, a proto umožňuje archiv pochopitelně podle zákona všem ostatním maximální servis, který není v žádném jiném archivu České republiky, to mohu zodpovědně říct i za ABS.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Není to pravda.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Je vidět, že se neshodnete.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

No, a každému, komu se něco nelíbí, kdo chce něco najít, tam může přijít a napsat svojí vlastní publikaci, své vlastní fotografie, prostě svojí vlastní interpretaci. Já nevím, proč za dvousetstránkovou publikaci, za kterou se nemůžeme stydět, poněvadž máme prostě poslouchat tyto řeči, tyto, jestli to není, co říká Standa, osobní, tak teda já nevím, kde to jsme, prostě není to důstojné roku 2009, takhle si mohl Standa křičet na /nesrozumitelné/ 90. let, na někoho, kdo třeba odhalil něco ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

V každém případě, už tak nebo tak ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

... o Josku Skalníkovi a ne dnes, když my jsme vydali seriózní publikaci.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

... diskuse ve vysílání Radiofóra na toto téma v tuto chvíli končí. Já děkuji řediteli Ústavu pro výzkum totalitních režimů Pavlu Žáčkovi. A loučím se i s občanským aktivistou Stanislavem Pencem. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Stanislav PENC, občanský aktivista, bývalý disident, autor petice

--------------------

Díky, na shledanou.

Petice za odstoupení Pavla Žáčka z funkce

20.11.2009 ČT 1 str. 14 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Rada Ústavu pro studium totalitních režimů bude zřejmě už teď jednat o vypsání výběrového řízení na nového ředitele ústavu. Podle původního plánu to přitom mělo být až za 2 měsíce. A aktivista Stanislav Penc je ještě radikálnější. Chce, aby stávající ředitel Pavel Žáček rezignoval. Penc proto taky sepsal petici, ve které říká, že instituce pod jeho vedením nepracuje profesionálně.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Nová publikace, nová kauza. Organizátor petice vadí, že Ústav pro studium totalitních režimů označil výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, podle nich neprávem a aniž by vyslechl jeho verzi.

John BOK, signatář petice

--------------------

To není faktografickej dokument, to je blábol jednoho estébáka, který i mě vyslýchal a mlátil.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Ředitel ústavu a jeho zastánci ale kontrují tím, že nezveřejnění by znamenalo cenzuru. Navíc podle nich kniha není ten pravý důvod petice.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Oni si vyberou jednu jedinou věc a na tom to všechno postaví, to je nesmysl. Kvůli dvěma stránkám hanit celou instituci.

Patrik BENDA, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já myslím, že to je záminka, záminka několika lidí, kteří dlouhodobě s činností ústavu nesouhlasí.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Aktivista Stanislav Penc, který je autorem petice, souhlasí. Tvrdí, že ústav pod Žáčkovým vedením nepracuje seriózně a bulvarizuje historii.

Stanislav PENC, autor petice

--------------------

On je zodpovědný za ten ústav, to znamená, on by měl vzít zodpovědnost, měl by odstoupit a měl by umožnit, aby ten ústav vedl někdo, kdo bude víc profesionální.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Pavel Žáček své odstoupení nezvažuje. Tvrdí, že se nemá za co stydět a do výběrového řízení, které vypíše rada ústavu, se přihlásí. Ústav pro studium totalitních režimů se neocitl v centru pozornosti poprvé, už v minulosti proběhla v médiích celá řada kontroverzních kauz. Loni v říjnu veřejností hýbal případ údajného udavačství Milana Kundery. Spisovatel ho popřel. Před měsícem ústav oznámil jméno policisty na jedné z nejznámějších fotografií konce komunismu, muž ale tvrdí, že na fotce není on a ústav hledá další poklady pro svá tvrzení. Naposledy ústav rozvířil hladinu tím, když na Internetu zveřejnil úplný seznam pracovníků komunistické rozvědky. Pavla Sedlická a Edita Horáková, Česká televize.

Petice za odstoupení Pavla Žáčka z funkce

20.11.2009

ČT 24

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

John BOK, signatář petice

--------------------

To není faktografickej dokument, to je blábol jednoho estébáka, který i mě vyslýchal a mlátil.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Ředitel ústavu a jeho zastánci ale kontrují tím, že nezveřejnění by znamenalo cenzuru. Navíc podle nich kniha není ten pravý důvod petice.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Oni si vyberou jednu jedinou věc a na tom to všechno postaví, to je nesmysl. Kvůli dvěma stránkám hanit celou instituci.

Patrik BENDA, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já myslím, že to je záminka, záminka několika lidí, kteří dlouhodobě s činností ústavu nesouhlasí.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Aktivista Stanislav Penc, který je autorem petice, souhlasí. Tvrdí, že ústav pod Žáčkovým vedením nepracuje seriózně a bulvarizuje historii.

Stanislav PENC, autor petice

--------------------

On je zodpovědný za ten ústav, to znamená, on by měl vzít zodpovědnost, měl by odstoupit a měl by umožnit, aby ten ústav vedl někdo, kdo bude víc profesionální.

Pavla SEDLISKÁ, redaktorka

Edita HORÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Politika

20.11.2009

Euro 24

? Prvním prezidentem Evropské unie bude dosavadní belgický premiér Herman Van Rompuy. Včera se na tom dohodl v Bruselu unijní summit. Britská eurokomisařka Catherine Ashtonová se stane 1. unijní ministryní zahraničí. Všechny překvapila rychlost dohody. (P/1,12) Oba jsou podle premiéra Jana Fischera pro Českou republiku dobrou volbou. (MFD/A1) ? STEM: Nejpopulárnějším politikem je místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Příznivě ho hodnotí 49 % lidí. Za ním skončili lídr strany TOP 09 Karel Schwarzenberg s 46 % a místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek s 39 %. (MFD/A2) ? Ministerstvo vnitra navrhlo uzákonit podmínku, aby strany musely mít na kandidátkách 30 % žen. Bude třeba změnit volební zákon i ústavu. (LN/1) ? Z postu starosty Prahy 1 byl odvolán Petr Hejma z ODS. Za jeho vynuceným odchodem nestojí jen opozice, ale i spolustraníci v čele s radním Filipem Dvořákem, jenž se stal novým starostou. „Je to politická hra, kterou jsem nečekal,“ uvedl Hejma. (MFD/B1-2) ? Šéf Senátu PČR Přemysl Sobotka (ODS) zabránil skandálu, když zmařil vystoupení nizozemského ultrapravicového politika Geerta Wilderse proslulého kritikou islámu na půdě horní komory. Tam jej pozval Sobotkův stranický kolega Jiří Oberfalzer. Od pozvání se distancovala i „Oberfalzerova“ ODS. (LN/3) ? Sanep: Přibližně 60 % voličů ODS chce, aby nadcházející stranický kongres v Praze byl volební a přes 75 % voličů ODS si prý přeje nové vedení. (ČRo1) ? Bývalým členům KDU-ČSL se daří v TOP 09. Dostali se do čela většiny krajských organizací. Jako dalšímu se to povedlo Josefu Malému na Karlovarsku, již dříve 9 exlidovcům. (MFD/A2) Předsedou pražské organizace se stal poslanec František Laudát. (P/3) ? Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Vadí mu, že ústav v publikaci o vzniku OF ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl jeho verzi. Petici podepsal i Václav Havel. (HN/4)

Havel podepsal petici za Žáčkovo odvolání

20.11.2009

Hospodářské noviny

Vladimír Šnídl

Ústav pro studium totality

Aktivista Stanislav Penc začal sbírat podpisy za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pavel Žáček čelí vlně kritiky. Aktivista a bývalý disident Stanislav Penc sbírá podpisy za jeho odvolání z pozice ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. K petici se přidali například výtvarník David Černý, předseda zelených Ondřej Liška nebo exprezident Václav Havel. „Pan Žáček jako ředitel selhal,“ tvrdí Penc.

Impulzem k petici se stala publikace, kterou ústav vydal k dvacátému výročí vzniku Občanského fóra. Ta obsahuje hlášení, podle něhož jeden ze zakládajících členů OF, výtvarník Joska Skalník, hlásil informace o jeho založení Státní bezpečnosti. Pencovi vadí, že autoři nedali Skalníkovi žádný prostor, aby se k hlášení vyjádřil.

„Jedná se o další důkaz neprofesionální práce ústavu. Historii nelze posuzovat pouze z dokumentů StB,“ uvádí se v petici.

Žáček to odmítá. „Petici vnímám jako snahu cenzurovat aktivity ústavu, který má ze zákona zajištěnou svobodu bádání,“ prohlásil Žáček na včerejší tiskové konferenci. Skalníka prý autoři neoslovili proto, že kniha není o něm, ale o Občanském fóru.

Žáčka proslavil Kundera Podle iniciátora petice ale Žáček selhává opakovaně. „Neudržel, nebo dokonce vyhodil, řadu kvalitních historiků, jejichž publikacemi se teď chlubí,“ tvrdí Penc.

Jedním z nich je třeba Žáčkův bývalý spolupracovník Petr Blažek, který rovněž petici podepsal. „Při vzniku ústavu se očekávalo, že se z něj stane respektované vědecké pracoviště. Jeho publikace ale místo toho připomínají bulvární tisk,“ tvrdí Blažek.

Dosud nejznámějšími aktivitami ústavu byla loňská kauza spisovatele Milana Kundery, který měl údajně donášet StB, nebo zveřejnění materiálů o spolupráci některých poslanců s Vojenskou kontrarozvědkou. Například informace o Evženu Snítilém se objevila krátce před prezidentskou volbou, kterou jeho hlas výrazně ovlivnil.

Žáček se kritice brání tvrzením, že útoky jsou vedeny kvůli obavám z písemností, kterými ústav disponuje. Petice se má příští týden dostat ke členům rady ústavu, která může Žáčka odvolat. „Pokud nám bude petice předložena, budeme se jí zabývat. Tu věc bereme vážně,“ říká Michal Stehlík, jeden ze členů rady a děkan Filozofické fakulty UK.

Skalník: Je to kravina Výtvarník Joska Skalník patřil k nejbližším Havlovým spolupracovníkům. Před revolucí strávil několik měsíců ve vězení.

Nařčení, které se objevilo v publikaci, odmítá. „Já, který jsem OF spoluzakládal, budu na něj donášet? Nepřijde vám to jako kravina?“ reagoval před pár dny v Reflexu.

Havel chce odchod šéfa Ústavu pro studium totality

20.11.2009

Hospodářské noviny

Petice

Exprezident Václav Havel se připojil k petici za odvolání Pavla Žáčka z postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Jejím autorem je aktivista a bývalý disident Stanislav Penc. Petice reaguje na nedávnou publikaci, kterou ústav vydal k výročí vzniku Občanského fóra. Spoluzakladatel fóra, výtvarník Joska Skalník, je v ní označen za informátora StB. Pencovi vadí, že autoři nedali Skalníkovi prostor k vyjádření. „Jedná se o další důkaz neprofesionální práce ústavu,“ uvádí se v textu petice. Žáček ji označuje za snahu cenzurovat jeho práci. Petici kromě Havla podepsali také výtvarník David Černý nebo předseda zelených Ondřej Liška.

Křižan a Ruml: Skalník udával

20.11.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Malíř Joska Skalník byl dlouhá léta přítelem Václava Havla. Pak se ale s prezidentem rozešel - kvůli tomu, že byl agentem StB.

PRAHA Když se novopečený prezident Václav Havel stěhoval na konci prosince 1989 z ateliéru svého přítele malíře Josky Skalníka, zanechal mu stručný vzkaz: „Za sebe a za dějiny. V. H.“ Měl mu být za co vděčný. Dlouholetý přítel Skalník mu totiž po 10. prosinci, kdy Havel ohlásil kandidaturu na prezidenta, poskytl svůj vinohradský ateliér jako útočiště před všudypřítomnými novináři a aktivisty.

Skalník poté logicky doprovodil Havla na Hrad a fungoval dál jako jeho blízký spolupracovník. Už za několik měsíců ale musel odejít, a to proto, že další lidé z Havlova okolí objevili, že donášel StB.

Z Hradu Skalníka podle svých slov „vyhazoval“ Jiří Křižan spolu s Michaelem Žantovským. „Jednoho dne přišel Jan Ruml (pozdější ministr vnitra a politik ODS a Unie svobody, pozn. red.) s tím, že Joska Skalník je agent. Měl nějaké materiály, ale nemohu si po 20 letech vzpomenout, o co šlo. Mám nicméně dojem, že šlo o vázací akt a další věci, kde se psalo o tom, že dělal pro zahraniční sekci StB a práskal lidi, kteří chodili vždy ve středu večer na americké velvyslanectví -lidi z disentu i z kultury,“ vzpomíná tehdejší blízký Havlův spolupracovník Křižan.

Prezidenta se událost podle Křižana hluboce dotkla a požádal ho prý, aby událost spolu s Michaelem Žantovským (pozdější velvyslanec ve Spojených státech a šéf ODA) vyřešili: „Šli jsme za Skalníkem a on to začal popírat. My jsme mu to ale položili pod nos a on se v tu chvíli doznal. Řekli jsme mu, že už není zaměstnancem Hradu, což přijal.“ O tom, že měl Skalník předávat informace StB i v listopadu 1989, podle Křižana v té době nikdo nevěděl.

Co v dokumentech přesně bylo, si dnes nepamatuje ani Jan Ruml. V hlavních rysech nicméně Křižanovo vyprávění potvrzuje.

Agentem komunistické Státní bezpečnosti měl být jeden z hybatelů protirežimní a tvrdě pronásledované Jazzové sekce celkem šest let - od července 1983 do roku 1989. Za tu dobu vystřídal v záznamech StB celkem dvě krycí jména -„Black“ a „Gogh“. Nic ale není černobílé a je pravdou, že Skalník v těch letech strávil kvůli práci pro Jazzovou sekci několik měsíců ve vazbě. Iniciátor petice Stanislav Penc navíc připomíná, že Skalník dostal po roce 1989 opakovaně vízum do USA. „Myslím si proto, že nějaké udávání je nesmyl,“ říká.

Sám Skalník odmítá, že by StB donášel. „Já jediný kdysi věděl, kde se tiskne Revolver Revue, a nikdy se nic neprovalilo. Dělal jsem spoustu věcí s Rumlem, Lamperem, nikdy se nic neprovalilo. Připadá mi zvláštní, že se tahá takováhle špína. Tenkrát lidi chodili volit, v uvozovkách nepovinně, drželi hubu a krok, a teď, kdy různí paraziti tuhle zemi okrádají, se tahá špína na lidi jako já, jako že jsme něco provedli? Já jsem si to vodsral basou, zdravím, šílenýma věcma,“ řekl Skalník v rozhovoru, který vyšel ve včerejším vydání časopisu Reflex.

Ještě rozhodněji Skalník v rozhovoru popřel, že by StB informoval o počátcích Občanského fóra. „Prosím vás, jsem magor? Já, který OF spoluzakládal, budu donášet na OF? Nepřijde vám to jako kravina?“ odmítl vinu Skalník.

Co se v letech 1983 až 1989 přesně odehrávalo, je dnes velmi obtížné zjistit. Dokumenty, o kterých mluví Křižan s Rumlem, totiž zmizely.

Foto popis| Havel a Skalník Pár let po vyhazovu. Ani po odchodu Josky Skalníka z Havlových služeb na Pražském hradě s ním prezident styky zcela nepřerušil. Na snímku jsou oba muži v říjnu 1996 na vernisáži výstavy Joskových grafik a maleb.

Havel žádá Žáčkovo odvolání

20.11.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL, JOSEF KOLINA

Ústav pro studium totalitních režimů zveřejnil v nové knize dokument, podle kterého blízký Havlův přítel Joska Skalník předával StB informace o vzniku Občanského fóra.

PRAHA Tlak na odstoupení ředitele Ústavu pro studium totalitních režimu Pavla Žáčka se vystupňoval.

Může za to petice bývalého disidenta Stanislava Pence, kterou již podepsal třeba exprezident Václav Havel, některé další důležité postavy někdejšího Občanského fóra a další veřejně známé osobnosti včetně šéfa Strany zelených Ondřeje Lišky a části bývalých historiků ústavu, kteří se v minulosti dostali do sporů s Žáčkem.

Havlovi a spol. vadí nejnovější kniha ústavu - Občanské fórum, den první, vydaná k 20. výročí 17. listopadu. Jeden z mnoha zveřejněných dobových dokumentů a doplňující vysvětlení k němu totiž identifikuje Havlova někdejšího blízkého spolupracovníka malíře Josku Skalníka jako důležitého informátora StB z prostředí vznikajícího Občanského fóra. Na inkriminovaný dokument zveřejněný v knize upozornil jako první server iDnes.

Informace o OF měl Skalník předávat svému řídícímu důstojníkovi majorovi Václavu Čadkovi, od kterého pak putovaly až k rukám šéfa StB generála Alojze Lorence. Skalník nicméně ve včerejším rozhovoru pro Reflex popřel, že by s StB spolupracoval.

Petice ústavu vyčítá, že jeho pracovníci Skalníka neoslovili a spolehli se jen na dokument. „Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ žádají signatáři. Státní orgán si podle nich takový výklad historie nesmí dovolit, protože „naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti“.

Pavel Žáček kritiku odmítá a tvrdí: „To není kniha o panu Skalníkovi. To není kniha o ničem jiném než o Občanském fóru. Nejde nám o jednotlivce, ale o komplexní pohled na formování Občanského fóra.“

Vynechání Skalníkova jména nebylo podle Žáčka možné: „My nemůžeme některé informace nezmínit, to prostě nejde. Ty zveřejněné věci navíc nejsou ničím novým. Jsou poměrně dlouhou dobu známy. My jsme je akorát zasadili do kontextu. Jinak to dělat nelze.“

Podle Pence ovšem ústav těžce chyboval. „Pavel Žáček nechal vytisknout knihu o založení Občanského fóra. Na svých stránkách ji prezentoval tak, že dojde k senzačnímu odhalení zdroje informací StB z Občanského fóra. Pak ale jako důkaz uvedl jen druhotný pramen - záznam estébáka Čadka, který říká, že mu jeho zdroj Joska Skalník 21. listopadu sdělil, že bylo 19. listopadu založeno Občanské fórum.“

Podle Pence jde o zkratkovité a bulvární pojetí historie: „Kdo v historii pracuje jen s jedním pramenem, není historik, ale bulvarista.“

Podle Žáčka jde ale prostě o knihu dokumentů, která má rozvířit diskusi. V budoucnu chce prý dát prostor i Skalníkovi - který se zúčastnil včerejšího křtu knihy - a případně i estébákovi Čadkovi.

Žáček také tvrdí, že petici někteří lidé podepisovali v úterý v noci v opilosti a zřejmě ji ani nedočetli do konce. S tím Penc nesouhlasí: „Pavel Žáček je lhář.“

Hlasy za odvolání Žáčka sílí. Přidal se i Havel

20.11.2009

Lidové noviny

drv

PRAHA Spor o pojetí nedávné minulosti se přiostřil. Tentokrát se do sebe pustili aktivní odpůrci komunistického režimu.

Na jedné straně sporu stojí exprezident Václav Havel, na druhé někdejší studentský vůdce a dnešní šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Havel se už před třemi dny připojil k petici disidenta Stanislava Pence, který žádá Žáčkovo odvolání z čela ústavu. Dalšími signatáři jsou někteří spoluzakladatelé Občanského fóra a řada dalších lidí - například šéf Strany zelených Ondřej Liška nebo historikové Petr Blažek a Petr Koura, kteří z ústavu kvůli sporům se Žáčkem odešli.

Žáček má podle jejich názoru odstoupit kvůli nejnovější knize ústavu vydané ke dvacátému výročí vzniku Občanského fóra. Jeden v ní publikovaný dokument totiž identifikuje jako důležitého informátora StB z okruhu OF dlouholetého Havlova přítele, malíře Josku Skalníka. Havlovi a spol. vadí, že Skalníka autoři neoslovili a spolehli se jen na dokument StB. „Jelikož jde již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR... aby bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v petici.

Žáček ovšem namítá, že jde jen o knihu dokumentů, a dodává, že Skalníkova minulost je v odborných kruzích dobře známá. Skalníka podle svých slov zkontaktoval a počítá, že mu poskytne prostor v prosincovém čísle časopisu Paměť a dějiny, který ústav vydává.

Skalník poskytl v prosinci 1989 Havlovi azyl ve svém ateliéru a po jeho zvolení prezidentem se stal jeho spolupracovníkem. Na jaře 1990 musel ale z Hradu odejít, objevily se totiž informace, že byl agentem StB. Pravdou je ale i to, že Skalník v 80. letech seděl několik měsíců ve vazbě.

Petice, kterou formuloval Stanislav Penc

20.11.2009

Lidové noviny

Jedním z nich jsou také dokumenty Státní bezpečnosti, která po více než čtyřicet let tvořila páteř represivního systému.

Ústav pro studium totalitních režimů vydal při příležitosti dvacátého výročí vzniku Občanského fóra knihu, kde je dokumentován jeho vznik. Jako zásadní „objev“ otiskl dobovou zprávu pro I. náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence z 21. listopadu 1989, která je na stránkách ústavu interpretována následujícím způsobem: „Ojedinělá informace 1. odboru II. správy SNB navíc umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra.“ V denním tisku byl pak ještě před vydáním knihy „identifikován“ jako tento informátor výtvarník Joska Skalník.

Jedná se o další důkaz neprofesionální práce Ústavu pro studium totalitních režimů. Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti. S otištěným dokumentem, který uvedené tvrzení jasně nedokládá, byl Joska Skalník konfrontován před vydáním knihy pouze novináři.

Ačkoliv je veřejně činný, autoři knihy ho vůbec nekontaktovali.

Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit.

Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového.

V Praze 17. listopadu 2009

Nepište dějiny podle StB, vyzývá petice

20.11.2009

Mladá fronta

STALO SE

Praha - Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Vadí mu, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl jeho verzi. Petici podepsal i Václav Havel.

UDÁLOSTI: Jako za starých, dobrých časů

20.11.2009

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Bohumil Doležal

Stanislav Penc iniciuje petici za odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Bezprostředním důvodem je, že Ústav ve studii o vzniku Občanského fóra zmínil aktivistu Jazzové sekce Josku Skalníka jako informátora StB, aniž by vyslechl Skalníkovu verzi případu.

Je to údajně již několikáté selhání ze strany ÚSTR, proto žádá personální změnu. Petici už podepsali mj. Václav Havel, historik Petr Blažek (před časem po konfliktu s vedením z Ústavu odešel), John Bok, Břetislav Rychlík a předseda zelených Liška, který však prý odvolání Žáčka nepožaduje(?).

Základní teze petice zní: "Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti."

K tomu za prvé: jde o několikáté selhání, ovšem. Prvním by měl být případ Kundera. Ústav byl tenkrát ostouzen skoro ve všech médiích. Rozvířila se dosti hnusná a hysterická kampaň proti ÚSTR (a Respektu), připomínající rukopisné boje. S národními velikány se musí zacházet citlivě a ohleduplně. V zahraničí dokonce zorganizovali na obranu Kundery petici. Nakonec se ukázalo, že dokument, který byl ve sporu podstatný, je autentický.

Dnes jde o případ, podobný tomu Kunderovu jako vejce vejci. Je třeba čekat na vyjádření pana Skalníka. Proč? Pan Skalník má tisíc a jednu příležitost se vyjádřit, teď víc než kdy jindy. Stejnou příležitost musí mít ti, kteří informace o jeho údajné spolupráci s StB přinesli. Místo toho má být ředitel ústavu vyhozen.

Je těžké, ba skoro nemožné zbavit se podezření: nejde ani tak o to, že historii nelze posuzovat pouze z materiálů StB, nýbrž že historii nelze posuzovat z materiálů StB a basta. Lépe řečeno, že historii některých osob z materiálů StB posuzovat lze, kdežto jiných nelze. O tom, u koho lze a u koho nelze, musí rozhodnout pomazané hlavy. Dnešní vedení ÚSTR dost pomazané není, je tedy třeba ho vyhodit a nahradit jiným, pomazanějším. Kolikrát v životě jsem to už zažil: vyhodí se ředitel, nový ředitel vyhodí ty ostatní a instituce pojede opět podle zájmů všeho lidu, který si to vynutil, tentokrát petiční akcí (to je novum, v minulosti nebylo třeba o vyhazovech sepisovat petice).

Myslel jsem si, že doba podobných vyhlazovacích akcí po listopadu 1989 pominula. Chyba. Mýlil jsem se.

Lidovky.cz, 19.11.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz Publikováno s laskavým svolením autora.

Kvůli komu budou petice příště?

20.11.2009

Právo

Petr Uhl

Včera ráno vysílalo rádio, jak vznikalo 19. listopadu 1989 Občanské fórum. Lidé, kteří ho v Činoherním klubu zakládali, prý ale netušili, mezi nimi je agent StB, který vše udal. Joska Skalník z Jazzové sekce, jmenovali ho v tom rádiu.

Jak dlouho nám bude ještě Státní bezpečnost prostřednictvím státního ústavu – úřadu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) s přidruženým archívem vykládat, jak jsme žili? Před revolucí jsme nevěřili StB ani slovo, ani když řekla, že dostala anonym nebo že někdo už o tom vypovídal (i zápisy o výpovědi mohly být padělané), ba ani vyhrůžkám, že nás zavřou nebo ublíží našim dětem. To dělali bez varování.

Žádný zákon nevymezil působnost StB. Její příslušníci i agenti věděli, že jednají protiprávně. Přesto její záznamy (jsou částečně i pravdivé) stále platí za pravdu.

Duše prostomyslné nebo deroucí se po roce 1989 vzhůru založily na odhalování svou kariéru. Agentománie postihla část společnosti, doplnila účelový i zastydlý antikomunismus. Díky Radě Evropy a Václavu Havlovi, jemuž zkušenosti s StB a slušnost bránily podpořit paušální lustrování, jsme se nepropadli do ještě většího bezpráví a zvůle.

Dnes se Havel připojil k petici Stanislava Pence, požadující odvolání ředitele ÚSTR Pavla Žáčka. Pikantní je, že ji organizuje právě Penc, propagátor zveřejňování údajů, i lživých, zločinecké StB. Penc to dnes dělá kvůli Joskovi Skalníkovi. Kvůli komu to budeme dělat příště?

Žáček není historik. A mnoho odborníků z ÚSTR odešlo, neměli žaludek na oslavy bratří Mašínových a násilí (i politicky nemotivovaného!), na pomluvy Milana Kundery, na zveřejňování jmen vojenské kontrarozvědky či zpravodajců, kteří sloužili i nové ČR v boji proti terorismu. Ti se dnes se kvůli ústavu bojí o život.

Jistě že to je v lidech, i zákony dělali lidi. A podle nich se člověk nesmí hájit u soudu, že nebyl agentem, může pouze chtít, aby soud uznal, že byl neoprávněně zapsán jako agent, důvěrník atd.

K soudu se obracejí jen ti, kteří si myslí, že je evidovali neoprávněně. A z 90 procent vyhrávají. Ale jen málokdo dosáhne podle zákona toho, že soud nařídí vnitru, aby ho z evidence vymazal. ÚSTR a jeho archív nezveřejňuje jména agentů, jen prý archívní pomůcky pocházející od StB.

Ústavní soud má na svědomí mnohé, co považuju nejen za chybu, ale přímo za zločin. Například zamítnutí návrhu levicových poslanců na zrušení zákona o ÚSTR loni v březnu. Zákon skutečně upevnil výlučnou ideologii a to je protiústavní.

Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost, napsal Orwell. Řešení není v odvolání ředitele, ale ve zrušení ústavu, jenž je státním úřadem, a převedení jeho historiografické činnosti do Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. ČSSD to slíbila. Po volbách uvidíme.

Aktivista Bok se málem popral se šéfem ústavu Žáčkem

20.11.2009

Právo

Josef Koukal

„Seš zmetek, nedůstojnej zmetek.“ Tak včera křičel na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka aktivista a bývalý disident John Bok.

Nenadále tak narušil tiskový brífink, na němž Žáček reagoval na petici Stanislava Pence žádající jeho odvolání. V minulých dnech ji podepsal i Václav Havel.

Bok, který se s Žáčkem dobře zná a vzájemně se prý považují za kamarády, mu spílal za to, že ústav v nejnovější publikaci o vzniku Občanského fóra označil výtvarníka Josku Skalníka za informátora StB, aniž se zajímal o jeho verzi. Chvílemi to vypadalo, že nezůstane jen u ostrých slov.

Žáček tvrdí, že pasáž věnovaná Skalníkovi byla již dříve publikována. „Vycházeli jsme z informací, které už byly otištěny. Není to nic nového, jen je to nově dáno dohromady,“ bránil se Žáček. Požadavek na své odvolání označil za pokus o cenzuru práce ústavu. V případě, že by rada ÚSTR vypsala výběrové řízení na nového ředitele, byl by prý připravený se do něj přihlásit.

Ohledně petice však Žáček včera přišel s tvrzením, že text, pod který se podepsala řada známých osobností, není totožný s textem, který zveřejnil Penc. V tom původním podle něj chyběla pasáž týkající se přímo jeho osoby.

„Pan Žáček prostě lže. Nepsal jsem dvě nebo tři petice, ale jednu. Žádná jiná verze neexistuje,“ uvedl Právu Penc.

Žáček přitom v posledních dnech čelí kritice ze všech stran. Jeho odpůrcům například vadí, že zveřejnil celý seznam pracovníků komunistické rozvědky, a mohl tak ohrozit jejich životy i zájmy ČR.

Podle Lidových novin na něj dále chystají žalobu lidé, kteří se v minulosti soudně domohli výmazu ze seznamů spolupracovníků státní bezpečnosti, ale nadále figurují jako konfidenti v dokumentech zveřejňovaných ústavem jako archivní pomůcka.

K nejznámějším tvářím, které se ze spolupráce s tajnými službami očistily, patří například herci Jiřina Bohdalová a Jan Skopeček, politici Milan Špaček nebo Walter Bartoš.

Co přinesl den (čtvrtek ;19. ;listopadu)

20.11.2009

reflex.cz

Bohumil Doležal

Jiří Paroubek má soustavné potíže s technikou omlouvání. Herec Michal Pavlata prohlásil na konferenci v Senátu, že sociální demokracie je porodní bábou komunismu. A Paroubek výrok přičetl exsenátorovi Josefu Pavlatovi...

Pavlatovo tvrzení je problematické, stejným právem se dá tvrdit, že sociální demokracie se vlastní zásluhou od marxistické ideologie postupně emancipovala. To je jedna věc. Druhá věc je, že Paroubek výrok přičetl exsenátorovi Josefu Pavlatovi, kterého, aby mu to ještě osladil, zároveň obvinil, že byl v minulosti (1986) údajně obviněn z rozkrádání. I kdyby to byla pravda (jako že není), nemá tato skutečnost nic společného s pravdivostí či nepravdivostí zmíněného výroku. Navíc hloupost či nehloupost výroku je jedna věc, a to, že pan Paroubek přišil obvinění Michalu Pavlatovi na základě záměny osob, věc druhá. Omluva typu „Omlouvám se šiřiteli té hovadiny za to, že jsem si ho spletl s někým jiným“ (pro názornost jsem slova pana Paroubka trochu nadsadil, on to v Právu tak drsně neformuloval, mluvil o hlouposti) plete obě věci dohromady a je zásadně vadná.

Stanislav Penc inicioval petici, která požaduje odvolání Pavla Žáčka z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Zaznamenávám zásadní pokrok proti předlistopadové éře: dříve petice za vyhazov někoho odněkud iniciovali a podepisovali pracující (např. „dělníci z ČKD“), dnes na sebe tuto úlohu berou prominentní intelektuálové a lidé zasloužilí o minulost (v tomto případě podepsal mj. i Václav Havel).

Podle volebního modelu, pořízeného CVVM, by volby vyhrála s převahou ČSSD. ODS na ni ztrácí 8% (přitom podpora ČSSD v poslední době údajně stoupá, podpora ODS stagnuje). Ztrácejí komunisté, mírně i TOP09, KDU-ČSL by do sněmovny proklouzla s odřenýma ušima, zelení vůbec ne. Mohutným požíračem volebních hlasů pro občanské strany zůstávají salonní populisté z Věcí veřejných. 30% lidí přitom buď neví, koho volit, nebo k volbám rozhodně nepůjde. Závidím mladším a zdravějším, než jsem já, mohou depresi z těchto výsledků aspoň na chvíli zaplašit několika panáky.

Co se bude dít na kongresu ODS, nelze předvídat. Pražská ODS kritizuje složení týmu, připravujícího Vizi 2020. Bylo by iluzorní věřit, že teď jde o nějakou vizi 2020. Jde o to, zda se ODS poslušně vrátí do smrtící Klausovy náruče, nebo setrvá na poněkud otevřenější a k možným politickým partnerům vstřícnější cestě, kterou zvolil Topolánek (Paroubkova ČSSD není pro ODS možným politickým partnerem). Podstatnou věcí je, zda se bude hlasovat o důvěře Topolánkovi.

Podle průzkumu agentury STEM, o němž jsem psal včera, ztratila ČSSD za poslední rok 12% voličů. Výsledek netřeba přeceňovat, tenkrát byla opoziční stranou, která šla vládě hulvátsky po krku, což u nás frčí (předtím se to rentovalo zase ODS). Dnes jsou voliči popleteni: není jasné, kdo je vlastně vládní a kdo je opoziční; vláda vzbuzuje úspěšně dojem, že není ničí, a to lidu imponuje.

Topolánek chce změnit stanovy ODS, aby nebylo možné ovlivňovat rozhodující konference a kongresy náborem mrtvých duší. Daniel Kaiser mu v LN na první stránce vyčetl, že za prvé, pokud neuspěje, svede neúspěch na své protivníky, a za druhé, že je sporné, zda by mu vadily mrtvé duše, pracující pro něho. Přitom je úplně jedno, na koho Topolánek svede neúspěch, podstatné je, že se pokouší o tu změnu stanov. A spekulovat o tom, že chce stanovy upravit tak, aby mrtvé duše nesměl nabírat nikdo jiný kromě něho, je jednak neslušné a zároveň je to tak směšná blbost, že se vůbec divím, jak to může někdo nahlas vyslovit. Hlavně že je vidět, za koho pan Kaiser kope. Je to vidět už dávno.

Topolánek mluví taky o tom, že kraje v ODS ovládají „gubernátoři“, či „kmotři“, mocní lobbyisté. V této věci je jeho pozice svízelná: předsedou strany je už sedm let a nemůže se tvářit, jako že ten trend šel mimo něj. A za druhé, je v tomto případě on sám opravdu z tohoto systému vyvázán? To je velmi obtížně představitelné. Mohl by přesvědčit jen tak, že s tím opravdu něco zásadního udělá (padni komu padni). Upřímně řečeno, nedovedu si představit, jak.

Žáček: Petice za mé odvolání je pokusem o cenzuru ústavu

19.11.2009

ct24.cz

Praha - Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček vnímá petici, která žádá jeho odvolání, jako pokus o cenzuru ústavu. Novinářům dnes řekl, že pokud by Rada ÚSTR skutečně vypsala výběrové řízení na nového ředitele, přihlásil by se do něj, aby obhájil svou dosavadní práci. Petici, kterou podepsal i exprezident Václav Havel, inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

"Petici vnímám jako žádost, aby ústav, který má ústavně zajištěnou svobodu bádání, cenzuroval. To možné není, my dokumenty musíme předložit do diskuse," prohlásil Žáček. Na dotaz, proč Skalníka před vydáním knihy neoslovili, Žáček odpověděl, že kniha není o Skalníkovi, ale o Občanském fóru. "Všechny tyto věci jsou 20 let známé, jen vložené do kontextu," dodal na dnešním setkání s novináři, které narušil jeden ze signatářů petice, občanský aktivista John Bok. Ten ředitele označil za lháře a v jednu chvíli mu pohrozil i fyzickou inzultací.

Žáček se domnívá, že Pencova petice, která kolovala při oslavách dvacátého výročí sametové revoluce v pražském klubu Rock Café, původně neobsahovala poslední odstavec s žádostí o jeho odvolání. To ale důrazně popírají jak tvůrci petice, tak i lidé, kteří ji podepsali.

Petice: Historie nejsou jen archivy StB

Petice volá po jiném přístupu k výkladu historie, než jaký prosazuje ústav. "Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti," píše se v textu, který kromě Havla podepsal i předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý nebo historikové Petr Blažek a Petr Koura, kteří v ÚSTR dříve pracovali a s Žáčkem se nerozešli v dobrém.

Dvousetstránková publikace ústavu "Občanské fórum, den první" obsahuje jako jednu z příloh dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů StB o rané fázi vývoje Občanského fóra. Tímto informátorem byl údajně Skalník, kterého StB vedla jako tajného spolupracovníka s krycím jménem Gogh.

Skalník i jeho obhájci tvrdí, že Státní bezpečnosti informace o vzniku Občanského fóra nedonášel. Podle Pence není znám jediný případ, kdy by Skalník svou výpovědí někomu ublížil. Výtvarník se s ÚSTR dohodl na tom, že příští týden, zřejmě ve čtvrtek nebo v pátek, přijde do Archivu bezpečnostních složek a společně s jeho pracovníky bude dohledávat další materiály o své osobě. Poté ústav a výtvarník vydají společné prohlášení.

Petice proti řediteli Žáčkovi

19.11.2009

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Proti řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů Pavlu Žáčkovi vznikla petice. Její autor, aktivista Stanislav Penc žádá jeho odvolání. Nelíbí se mu zveřejňování archivů StB bez vyslechnutí verze dotčených lidí. Jako v případě Josky Skalníka, kterého v nové publikaci označil Žáčkův ústav za informátora StB. Petici podepsal i Václav Havel.

Petice proti řediteli Žáčkovi

19.11.2009 ČT 24 str. 09 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, podepsal ji i Havel

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka. Petici už podle Pence podepsal například exprezident Václav Havel či historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval. Svůj podpis připojil i předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Žáčkova instituce vydala k 20. výročí Občanského fóra knihu, která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje i dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy "umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra". Tímto informátorem byl údajně Skalník.

Podle Pence autoři knihy Skalníka před jejím vydáním vůbec nekontaktovali, a ten se tak o jejich tvrzení dověděl až od novinářů. "Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti... Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit," stojí v petici, kterou údajně podepsali také občanský aktivista John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl řekl, že Skalník vystoupil na křtu knihy a prohlásil, že StB nedonášel. S ústavem se prý dohodl na tom, že příští týden přijde do Archivu bezpečnostních složek a společně s jeho pracovníky bude dohledávat další materiály o své osobě. Poté prý ústav a výtvarník vydají společné prohlášení.

Předseda zelených Ondřej Liška potvrdil, že petici podepsal. "Jde mi ale o nakládání s informacemi ze strany ústavu, nikoliv o osobu a odvolání pana Žáčka," upřesnil. Dodal, že Žáčkovi svůj postoj vysvětlil.

Proti Žáčkovi se šíří petice, ten mluví o cenzuře

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Šéf Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavel Žáček vnímá petici, která žádá jeho odvolání, jako pokus o cenzuru ústavu. Novinářům dnes řekl, že pokud by Rada ÚSTR skutečně vypsala výběrové řízení na nového ředitele, přihlásil by se do něj, aby obhájil svou dosavadní práci.

Petici, kterou podepsal i exprezident Václav Havel, inicioval aktivista Stanislav Penc. Tomu vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

"Petici vnímám jako žádost, aby ústav, který má ústavně zajištěnou svobodu bádání, cenzuroval. To možné není, my to (dokumenty) musíme předložit do diskuse," prohlásil Žáček.

Na dotaz, proč Skalníka před vydáním knihy neoslovili, Žáček odpověděl, že kniha není o Skalníkovi, ale o Občanském fóru. "Všechny tyto věci jsou 20 let známé, jen vložené do kontextu," dodal.

Dnešní Žáčkovo setkání s novináři narušil jeden ze signatářů petice a občanský aktivista John Bok, který ředitele označil za lháře a v jednu chvíli mu pohrozil i fyzickou inzultací.

Petice volá po jiném přístupu k výkladu historie, než jaký prosazuje ústav.

"Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti," píše se v textu, který kromě Havla podepsal i předseda Strany zelených Ondřej Liška, výtvarník David Černý nebo historikové Petr Blažek a Petr Koura.

Havel dnes vzkázal přes svou mluvčí, že mu nejde ani tak o personální změny v ústavu, ale o jeho chod. Liška také akcentuje to, jak ústav nakládá s informacemi, trvá ale na Žáčkově odvolání. "Není to nic osobního, ale ústav nedělá svou práci dobře a pan ředitel za to ručí," napsal.

Zveřejňování informací z archivu Státní bezpečnosti by se podle něj mělo dít v kontextu a zkušenými historiky. "Jinak to vede jako teď k pokřivování historie a politickému zneužívání," doplnil. Tereza Palečková mal

DOLEŽAL: Jako za starých, dobrých časů

19.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, Bohumil Doležal

Základní teze petice zní: "Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti". Události Bohumila Doležala

Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz

Je těžké, ba skoro nemožné zbavit se podezření: nejde ani tak o to, že historii nelze posuzovat pouze z materiálů StB, nýbrž že historii nelze posuzovat z materiálů StB a basta. Lépe řečeno, že historii některých osob z materiálů StB posuzovat lze, kdežto jiných nelze. O tom, u koho lze a u koho nelze, musí rozhodnout pomazané hlavy. Dnešní vedení ÚSTR dost pomazané není, je tedy třeba ho vyhodit a nahradit jiným, pomazanějším. Kolikrát v životě jsem to už zažil: vyhodí se ředitel, nový ředitel vyhodí ty ostatní, a instituce pojede opět podle zájmů všeholidu, který si to vynutil, tentokrát petiční akcí (to je novum, v minulosti nebylo třeba o vyhazovech sepisovat petice).

Myslel jsem si, že doba podobných vyhazovacích akcí po listopadu 1989 pominula. Chyba. Mýlil jsem se.

Petici za odvolání Žáčka podepsal i exprezident Havel

19.11.2009

novinky.cz

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka. Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Petici už podle Pence podepsal například exprezident Václav Havel.

Svůj podpis připojil také historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval, či předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl oznámil, že Skalník vystoupil na středečním křtu knihy a prohlásil, že StB nedonášel. S ústavem se prý dohodl na tom, že příští týden přijde do Archivu bezpečnostních složek a společně s jeho pracovníky bude dohledávat další materiály o své osobě. Poté prý ústav a výtvarník vydají společné prohlášení.

Pencovu petici za odvolání Žáčka podepsal i Havel

19.11.2009

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka. Vadí mu, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Petici už podle Pence podepsal například exprezident Václav Havel či historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval. Svůj podpis připojil i předseda Strany zelených Ondřej Liška.

„Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového,“ stojí v petici.

„Historii nelze soudit jen z dokumentů StB“

„Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti... Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit,“ píše se dál v petici, kterou údajně podepsali také občanský aktivista John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl řekl, že Skalník vystoupil na včerejším křtu knihy a prohlásil, že StB nedonášel. S ústavem se prý dohodl na tom, že příští týden přijde do Archívu bezpečnostních složek a společně s jeho pracovníky bude dohledávat další materiály o své osobě. Poté prý ústav a výtvarník vydají společné prohlášení.

Dvacet let po revoluci nechci být cenzorem, hájí Žáček informace StB

19.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Jiří Šťastný

Je absurdní, že takovéto věci řešíme 20 let po revoluci, reaguje ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček na petici aktivisty Stanislava Pence, požadující jeho odvolání. Pencovi vadí, že ústav v publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi. Pokud taková informace existuje, tak ji musíme zveřejnit, tvrdí Žáček.

Co petici pana Pence říkáte? Že se mi zdá od pana Pence účelová a manipulativní. Je absurdní, že nás její obsah vyzývá k cenzuře. Ale my už ze zákona nemůžeme žádné informace skrývat nebo cenzurovat. Navíc k nim má každý přístup. Kniha Občanské fórum, den první je především o vzniku iniciativy, která svrhla komunistický režim. Mimo jiné dokládá, jaké informace předávala StB svému vedení, a pokud se tam objevil záznam o zdroji těchto informací, tak jsme ho tam prostě museli zveřejnit. Ale pasáž věnovaná StB je v knize vedlejší a jméno pana Skalníka se objevuje pouze na jedné dvoustraně.

Proč jste se ji tam ale přece jen rozhodli zveřejnit? Je tam asi pět informací StB o situaci v OF, jedna s uvedením zdroje. Pokud bychom to začernili či ignorovali, jak se to dělalo dříve, byli bychom dnes, v roce 2009, kdy to lidi 20 let diskutují, směšní a zbyteční. V dokumentu je prostě uvedeno "Gogh" a každý si toto krycí jméno již léta může ve veřejně dostupných záznamech spojit se jménem pana Skalníka. S tím souvisí i to, že tenkrát v roce 1990 odcházel z Hradu za okolností, kdy se tyto věci řešili, jak na to vzpomíná například tehdejší poradce prezidenta Jiří Křižan. On, můj kamarád a distributor petice John Bok i pan Skalník navíc hovoří o existenci svazku "Gogh". Zajímavé je, že Archiv bezpečnostních složek ho nemá k dispozici. Kampak se asi poděl? Bude důležité, zda ho společně s panem Skalníkem nalezneme. Tyto věci se měly řešit v 90. letech a nyní jsme se mohli zabývat jinými otázkami. Připadá mi, jako bychom se vraceli v naší veřejné diskusi opět na začátek.

Autoři petice vám také vyčítají, že jste to se Skalníkem neprobral ještě před vydáním knihy. Opakuji, naše kniha není o StB, respektive o panu Skalníkovi. V knize je to naprosto okrajové téma. My jsme se už před její první prezentací dohodli, že pan Skalník k nám příští týden přijde, podívá se v archivu na materiály a společně budeme reagovat. Skoro si myslím, že by to bylo vhodné udělat v "přímém přenosu", aby to nikdo nemohl opět zpochybnit. Já tu jeho snahu nalézt pravdu beru velmi vážně. V případě potřeby se pokusíme oslovit i příslušníka StB mjr. Čadka, který je pod těmi záznamy podepsán. Tedy pokud ještě někde neslouží...

Co říkáte zvučným jménům, která petici podepsala? Podle mých informací není jasné, zda všichni věděli, co opravdu podepisují. Předseda strany zelených Ondřej Liška mi například poslal SMS, že petici nedočetl do konce. Jedna moje kamarádka navíc tvrdí, že v té půlnoční alkoholem prosáklé verzi z Rock Café ani nebyl onen poslední odstavec volající po mém odvolání. Je to naprosto absurdní forma diskuse dvacet let po revoluci. Ale u Standy Pence mne už snad nepřekvapí vůbec nic.

(Ondřej Liška později pro iDNES.cz upřesnil, že se v petici ani tak nesoustředil na Žáčkovo odvolání, jako na obecné výhrady vůči fungování jeho úřadu. Proto ji podepsal a svůj podpis teď nehodlá brát zpět, pozn. red.).

Takže si za knihou stojíte? Samozřejmě! Je to kvalitní publikace o vzniku Občanského fóra dne 19. listopadu 1989, jedné z nejdůležitějších chvil našich moderních dějin. Pokud si mám vybrat mezi kritikou amatéra Pence a názorem renomovaného historika OF Jiřího Suka, který na ni zpracovával odborný posudek, tak si samozřejmě více vážím pohledu profesionála.

Žáčku, přestaňte psát dějiny podle StB. Šéfa ústavu pro totalitu kritizuje i Havel

19.11.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Jiří Šťastný, ČTK

Aktivista Stanislav Penc sbírá podpisy na petici, která požaduje odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka. Vadí mu, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Petici podepsal i exprezident Václav Havel.

Svůj podpis připojil i historik Petr Blažek, který v ÚSTR dříve pracoval, či předseda Strany zelených Ondřej Liška. Ten později pro iDNES.cz upřesnil, že se v petici ani tak nesoustředil na Žáčkovo odvolání, jako na obecné výhrady vůči fungování jeho úřadu.

O tom, že podle dokumentů StB to byl právě Skalník, který jako agent s krycím jménem Gogh dodával StB informace o nově vznikajícím Občanském fóru, informoval jako první server iDNES.cz - Vznik OF provázel zmatek, nadšení i agent Joska Skalník

Žáčkova instituce vydala k 20. výročí Občanského fóra knihu, která dokumentuje jeho vznik. Publikace obsahuje kromě jiného i dobovou zprávu pro prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence, která podle autorů knihy "umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra".

Tímto informátorem byl údajně Skalník. Je veden i v oficiálních seznamech spolupracovníků komunistické tajné bezpečnosti.

Podle Pence autoři knihy Skalníka před jejím vydáním vůbec nekontaktovali, a ten se tak o jejich tvrzení dověděl až od novinářů.

"Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti... Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit," stojí v petici, kterou údajně podepsali také občanský aktivista John Bok, výtvarník David Černý či režisér Břetislav Rychlík.

Na případu Josky Skalníka se tak střetly dva zcela odlišné názory na to, jak se vypořádat s materiály, které po sobě StB zanechala. Havel už po revoluci v roce 1989 zastával názor, že svazky by se měly buď schovat a nikomu neukazovat, nebo úplně zničit. Žáček je naopak zastánce jejich co nejširšího zpřístupňování.

Dějiny nejsou pouze dokumenty StB!

18.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Petice

Jsme přesvědčeni, že studium totalitní minulosti je i po dvaceti letech důležité. Zájemci o její poznání mají k dispozici různé typy pramenů, z nichž je možné sestavovat historické obrazy. Jedním z nich jsou také dokumenty Státní bezpečnosti, která po více než čtyřicet let tvořila páteř represivního systému.

Jedná se o další důkaz neprofesionální práce Ústav pro studium totalitních režimů. Naši společnou historii nelze posuzovat pouze z dokumentů Státní bezpečnosti. S otištěným dokumentem, který uvedené tvrzení jasně nedokládá, byl Joska Skalník konfrontován před vydáním knihy pouze novináři. Ačkoliv je veřejně činný, autoři knihy ho vůbec nekontaktovali. Tento přístup k výkladu historie si státní instituce nesmí dovolit. Jelikož se jedná již o několikáté manažerské a profesní selhání ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů, žádáme Radu ÚSTR, která dohlíží na jeho činnost, aby se touto věcí zaobírala a bezodkladně odvolala současného ředitele a vyhlásila konkurz na nového.

V Praze 17. listopadu 2009

První den podepsalo tuto petici několik desítek občanů, mezi nimi například Vladimír Hanzel, redaktor; Petr Oslzlý, divadelník; Václav Havel, dramatik a bývalý prezident ČR; Břetislav Rychlík, režisér; John Bok, občanský aktivista; Petr Koura, historik; Ondřej Liška, poslanec; Michal Ambrož, hudebník; Jana Netopilová, novinářka; Miloš Müller, dokumentarista; Lenka Procházková, spisovatelka; Rudolf Zeman, novinář; Václav Koubek, hudebník; Leoš Válka, galerista; David Černý, výtvarník; Marek Brodský, herec; Petr Blažek, historik; Jana Zoubková, překladatelka; Věra Krincvajová, dokumentaristka; Zdeněk Lukeš, architekt; Filip Pospíšil, novinář; Krištof Rímský, herec; Petr Schwarz, publicista.

K petici je možné se připojit na adrese Stanislav Penc, Staré Hrady 53, 507 23 pošta Libáň, tel. 605701081, e-mail stanislavpenc@volny.cz

Penc požaduje v petici odvolání Žáčka, údajně ji podepsal i Havel

18.11.2009

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Pencovi vadí, že ústav ve své nové publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na výtvarníka Josku Skalníka jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu.

Blogy osobností: 1989-2009. Přelom či promarněná šance?

16.11.2009

aktualne.cz

stk

Rupnik, Penc, Štern, Hradilková, Hořejší, Svoboda a další o dvacátém výročí pádu komunismu.

Jako zásadní přelom, ale zároveň v mnohém promarněnou šanci a zklamání, tak hodnotí většina osobností z řad blogerů na Aktuálně.cz 17. listopad 1989 a dvacet let, které od té doby uplynuly.

"Ti, co provedli transformaci a přivedli republiku do NATO a do Evropské unie, už nevědí jak dál. Jedna etapa je uzavřená. Politika je vyprázdněná, stranám už jde jen o moc: nenabízejí žádné myšlenky či projekty a vše vsadili jen na marketing, který často pracuje s neodůvodněnými hrozbami, jako je návrat do minulosti," shrnul tyto pocity politolog Jacques Rupnik v rozhovoru, který s ním vedl a ve svém blogu uveřejnil Karel Hvížďala.

Karel Hvížďala:

Konec jedné éry... (rozhovor s francouzským politologem J. Rupnikem)

Své pocity a zklamání z toho, co podle jeho názoru nejvíce sužuje "polistopadovou" společnost, shrnul do jednotlivých bodů profesor Václav Hořejší (z textu vyplývá, že se 17. listopadu 1989 zúčastnil průvodu studentů z pražského Albertova na Národní třídu).

"Politici jsou lidmi vnímáni velmi negativně, až s opovržením... negativně působí na lidi různé výhody, které si politici pro sebe zařídili a nechtějí se jich vzdát (především bezpříkladná doživotní poslanecká imunita)... Velký podíl na tom negativním obrazu mají i sami politici, kteří své politické soupeře systematicky líčí jako lháře, neschopné hlupáky a škůdce této země...," píše mimo jiné Hořejší.

Václav Hořejší:

Dvacáté výročí demokratického převratu - důvody k radosti, ale i k rozpakům a smutku...

Obhájce lidských práv Stanislav Penc, někdejší disident a aktivní odpůrce komunistického režimu, vyzývá, abychom se nechali znechutit a snažili se aktivně menit veci kolem nás.

"To co je na dvacet let staré listopadové události z pohledu pamětníka důležité je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu a také to, za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom, jaká sebranka za nás všechny také rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i činem. Přeci každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co ho ve veřejném rozhodování štve a může se pokusit ve svém volném čase konkrétna změnit," míní Penc.

Stanislav Penc:

K 20. výročí - Nenechme se znechutit

Scénárista a dramaturg Jan Štern, který se po listopadu 1989 angažoval ve vrcholné politice, má za to, že české dějiny v druhé polovině dvacátého století (včetně roku 1989) století pulzují s železnou pravidelností v "desetiletkách".

Ve svém rozsáhlém textu také mimo jiné dospívá k názoru, že "politické strany se staly (jak smutně přiznal jeden kdysi významný člen ODS) agenturami na získávání státních a veřejných zakázek a významných fleků ve státní správě. S jistou nadsázkou lze říci, že funkcionáři politických stran jsou spíše podobni realitním makléřům než politickým pracovníkům."

Jan Štern:

Od normalizace k normalizaci

Své zážitky a dojmy ze 17. listopadu popsali i někteří čtenáři v debatě, které vyzval edtor blogů na Aktuálně.cz Zdeněk Mihalco.

Zdeněk Mihalco:

Vzpomínka na listopad '89 ... jaká je ta vaše?

A jak jste dny kolem 17. listopadu prožili vy? Co so o něm myslíte a jak hodnotíte uplynulých dvacet let i současnost? Podělte se s ostatními o své názory v diskusích pod jednotlivými blogy či přímo pod tímto článkem.

Nad listopadovým nenásilným převratem, následujícími léty i současností se z různých úhlů pohledu zamýšlí i další osobnosti píšící své blogy na Aktuálně.cz.

Cyril Sboboda:

Dvacet let demokracie a jak dál

Jana Hradilková:

Radosti, hrdosti - jste doma?

Stanislav Křeček:

Jiný a opravdový Listopad

Veronika Vendlová:

Mám ráda listopad, ne jen ten sedmnáctý!

Jan Benda:

Po dvaceti letech

Karel Holomek:

17. listopad s odstupem 20 let

Marcela Zahálková:

Dvacetiletý puberťák, nebo oáza?

Jan Kubáček:

Je komunismus český vynález aneb jak jsme na tom s pamětí?

Jiří Fajt:

Kde pro Václava Klause začíná zítřek aneb O zemi, kde já platí více než my

Tomáš Klvaňa:

Máme co slavit?

Alice Tejkalová:

Tuzex forever

Hana Brixi:

Rovnost příležitostí aneb Investuje teď stát rozumněji než za socialismu?

Magdaléna Vášáryová:

November, november, kde ťa žudia zobrali?

Alexander Tomský:

Rozpačité oslavy svobody

Martin Novák:

Pěšákem v bitvě o Národní třídu 17.11.

Ján Čarnogurský:

November

Karel Hvížďala:

Tigrid, Kryl, já a 17. listopad 1989

Adriana Krnáčová:

Maturita Česka

Zdeněk Koudelka

Listopad 1989 v Brně

Jana Hybášková:

V čem stávkující generace udělala chybu

K 20 výročí - Nenechme se znechutit

12.11.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Události před 20 lety lze z dnešního hlediska hodnotit různě. Jinak ji hodnotí generace,která komunistickou totalitu zažila a jinak ta mladší. K té první, ať chci či nechci, patřím. Tedy i proto vnímám velice pozitivně nenásilný přechod z komunismu do demokracie, zrušení hranic, cenzury, povolení soukromého podnikání a možnosti výběru služeb a různého sortimentu. Už míň pozitivně vnímám nevyrovnání se s naší nedávnou minulostí, korupci a klientelismus, takřka nefunkční kontrolní mechanizmy státu. A taky stále přítomné papalášství. Míň říkám z pohledu generační výmluvy, která umožňuje negativní jevy ve společnosti ospravedlňovat zveličováním důležitosti svobody vydobyté právě připomínanou Sametovou revolucí.

Ovšem co pohled člověka, který se narodil bez tlaků normalizačního režimů a svobodné přijímání informací, cestování, svobodné podnikání, plné obchody a služby všeho druhu jsou pro něj běžnou přirozenou věcí? Co ten si tak může myslet o naší generační výmluvě? Možná to, že politici jsou většinou bez vizí a společně s většinou úředníků jim při rozhodování jde o osobní prospěch. Revoluci hodnotí s historického hlediska jako poklidné předání moci a z pohledu České republiky k tomuto došlo z východního bloku jako v jedné z posledních zemí. Další vývoj jako rozkradení a zničení fungujících podniků, nehospodárnost ve státních financích, korupce, klientelismus, nefunkčnost kontrolních mechanizmů a papalášská nabubřelost většiny, která ve státní správě a samosprávě rozhoduje.

Jelikož většina té starší „pamětnické generace“ se do věcí veřejných angažuje pouze komentáři, z kterých pro tu generaci mladší bohužel vyplývá, že v podstatě nic s nešvary ve státní správě a samosprávě nelze dělat. K tomu je nám realita předkládána při běžném sledování věcí veřejných skrze média v podstatě tak, že kdejaká lumpárna a nelogičnost úředníků a politiků projde.

To co je na dvacet let staré listopadové události z pohledu pamětníka důležité je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu a také to, za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom, jaká sebranka za nás všechny také rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i činem. Přeci každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co ho ve veřejném rozhodování štve a může se pokusit ve svém volném čase konkrétna změnit.

Věřím v mladou generaci a doufám, že život ve svobodném světě naučil dnešní dvacetileté studenty, kteří nastoupili do prvních ročníků vysokých škol a za 7 let budou pracovat pro státní správu a samosprávu, že dají přednost službě občanům před zneužíváním pravomocí, klientelismem a korupcí.

Psáno pro časopis Ekonom

Nenechme se znechutit a ptejme se

12.11.2009

Ekonom

Stanislav Penc

Události staré dvacet let lze dnes hodnotit různě. Jinak k nim přistupuje generace, jež komunistickou totalitu zažila, a jinak ta mladší.

K té první, ať chci či nechci, patřím. I proto vnímám pozitivně nenásilný přechod z komunismu do demokracie, zrušení hranic, cenzury či povolení soukromého podnikání.

Méně pozitivně vnímám nevyrovnání se s nedávnou minulostí, korupci a klientelismus, takřka nefunkční kontrolní mechanismy státu. A taky stále přítomné papalášství. Méně říkám z pohledu generační výmluvy, která umožňuje negativní jevy ve společnosti ospravedlňovat zveličováním důležitosti svobody vydobyté právě připomínanou sametovou revolucí.

Ovšem co pohled člověka, který se narodil bez tlaků normalizačního režimu, a svobodné přijímání informací, cestování, svobodné podnikání, plné obchody a služby všeho druhu jsou pro něj běžnou přirozenou věcí? Co ten si tak může myslet o naší generační výmluvě?

Možná to, že politici jsou většinou bez vizí a společně s většinou úředníků jim při rozhodování jde o osobní prospěch. Revoluci hodnotí z historického hlediska jako poklidné předání moci. Další vývoj jako rozkradení a zničení fungujících podniků, nehospodárnost ve státních financích, korupci, klientelismus, nefunkčnost kontrolních mechanismů a papalášskou nabubřelost většiny, která ve státní správě a samosprávě rozhoduje, nehodnotí.

Většina té starší »pamětnické generace« se ve věcech veřejných angažuje pouze komentáři, z kterých pro tu generaci mladší bohužel vyplývá, že v podstatě nic s nešvary ve státní správě a samosprávě nelze dělat. K tomu je nám realita předkládána při běžném sledování věcí veřejných skrze média v podstatě tak, že kdejaká lumpárna a nelogičnost úředníků a politiků projdou.

To, co je na dvacet let staré listopadové události z pohledu pamětníka důležité, je vědomí, že blbost a nečestnost je v každém režimu, a také to, že za komunismu bylo hůř. Nenechme se znechutit tím, že se dozvídáme o tom, jaká sebranka za nás všechny rozhoduje. Buďme aktivní nejen řečí, ale i činem.

Přece každý z nás se může jakékoliv státní instituci zeptat na vše, co ho ve veřejném rozhodování štve, a může se pokusit ve svém volném čase konkrétní věci změnit.

Věřím v mladou generaci a doufám, že život ve svobodném světě naučil dnešní dvacetileté studenty, kteří nastoupili do prvních ročníků vysokých škol a za pár let budou pracovat pro státní správu a samosprávu, že dají přednost službě občanům před zneužíváním pravomocí, klientelismem a korupcí. *

Máničky vs. dredaři S PROTEST VE VLASECH

12.11.2009

Instinkt

TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK

Režimním normalizátorům vadily dlouhé vlasy bigbítových mániček, po revoluci veřejnost zase provokovala individua s podivně zacuchanými vlasy – dredaři. Divoké účesy zůstávají, rebelantství z nich však jejich nositelé dávno vyčesali. Revoluční listopad konce osmdesátých let se blížil a dlouhé vlasy už nosil kdekdo. Minimálně „přes uši“ je měli dokonce i spartakiádní cvičenci anebo reprezentační fotbalisté – devalvace kdysi odvážného vyjádření světonázoru byla zřejmá.

S výhružně trčícími cůpky dlouhých vlasů vyrazili do svobodného světa devadesátých let i dredaři. Bojůvky anarchistů provokovaly při Mezinárodním měnovém fondu, spílaly nadnárodním společnostem typu McDonald‘s, brojily proti globalizaci. Ve srovnání s vlasáči socialismu měla jejich politická angažovanost mnohem kratší dech. Se společensko-politickými názory přestávají mít účesy a délka vlasů cokoliv společného.

Princezna je muž

Na odiv dávanou rebelii nechtěli tvůrci režimních norem tolerovat a máničkám jejich extravaganci znepříjemňovali, jak jen to šlo. Na školách posílali nezvedené studenty k holiči, policisté na ulicích věčně sekýrovali kontrolami občanských legitimací, zvláštností nebyly ani preventivní výslechy. Konec, anebo alespoň přerušení dlouhovlasého období znamenal pro každého muže nástup na vojnu. Léta pěstované „deky“ na ramena během pár vteřin ustoupily nemilosrdným kusadlům střihacích strojků. „Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola,“ zpívá o těch pro mnohé těžkých chvílích písničkář Nohavica.

Oč více se komunističtí určovatelé vkusu snažili máničky omezovat, o to byly vynalézavější. „Při první hodině jsem byl vyzván třídní učitelkou, abych opustil učiliště a vrátil se, až budu mít ostříhané vlasy. Odešel jsem proto do ředitelny a řediteli učiliště jsem sdělil, že mně třídní učitelka nutí porušovat zákony. A to tím, že mám změnit vizáž v jinou, než mám v občanském průkazu,“ popisuje Stanislav Penc nástup na stavební učiliště. Jeho drzý kousek se zdařil. Ředitel mu před učitelkou a ostatními spolužáky sdělil, že dlouhé vlasy nosit může. Od té doby se mladého rebela na učilišti už nikdo ostříhat nepokusil.

Vladimíru Salčákovi se dlouhé vlasy podařilo uhájit jinak fikaným způsobem. Začal hrát divadlo. „Dostal jsem roli princezny. K takovému převleku se samozřejmě dlouhé vlasy bezvadně hodí. A tak se role stala mým argumentem. Na nošení dlouhých vlasů jsem dostal výjimku od ředitele školy. Takto zdůvodněná byla tehdy unikátem,“ vzpomíná hrdě Salčák. V rolích, k jejichž realizaci „nutně“ potřeboval dlouhé vlasy, pak do listopadové revoluce účinkoval ještě několikrát.

Ztracená rebelie

Paradoxně sametová revoluce a nastolení svobodných poměrů byly začátkem konce máničkovské éry. Tedy ne, že by vymizeli vlasatí jednotlivci, ale dlouhé vlasy jako manifestace vzdoru ztratila opodstatnění. Navíc svoboda vstoupila i do módních trendů a vlasy na záda už nezavánějí rebelií ani náhodou.

„Štafetu mániček nikdo nepřevzal. Nikdo není v pozici jako oni. Ani současní áčkaři (rozuměj anarchisté, pozn. red.) ne. Tehdy nebyla svoboda. Dnes sice možná rebelují proti konzumu, ale to není stejné, protože se tak můžou chovat právě proto, že svoboda je,“ myslí si Marie Marešová. Nosila dredy i všelijak barevné vlasy, její obličej i tělo zdobí šestnáct nejrůznějších náušnic a piercingů (devět v uších, sedm různě po těle – kde, to si nechává jako tajemství), má čtyři tetování. Drobné vnitřní souznění s máničkami komunistické doby pociťuje jen kvůli svému otci, který měl rád undergroundovou muziku, a „kdyby na to měl vlasy, měl by je i dneska dlouhé“.

Bez ohledu na politické zřízení se důvody k protestům bezpochyby dají nalézt vždycky. (V jistém životním období jsou vhodným cílem například rodiče.) Zdá se však, že současná mládež spojuje případnou „extravagantní“ vizáž s rebelií stále méně. Postoje politické vnějším vzhledem projevují snad jen extremisté. Většina vnímá délku a střih vlasů jako součást osobitého projevu a originality. „Puberta se na mém vzhledu sice kdysi podepsala, ale jen minimálně. Chtěla jsem se projevit jako osobnost, šlo mně o vlastní pojetí krásy a vnímání takzvaného průměrného vzhledu,“ vzpomíná na svých čtrnáct let Marie Marešová. Tehdy matce poprvé ohlásila změnu image – zářivě červené vlasy. Prý lepší, než kdyby fetovala.

Že by vnějším vzhledem projevovala názory či životní postoje, odmítá i Vendula Jaklová. Mladá maminka nosí dlouhé „zacuchané“ vlasy už jedenáct let. „Dredy nejsou symbolem anarchie, neberou se jako symbol rebelie. Dneska už se neotočím za pankáčem a neřeknu si, že jde proti všem. On to možná vidí jinak, ale já to beru jen jako styl, nic víc,“ říká vlasatá „kometa“.

Bodytuning za přepážkou

„Rozdíly samozřejmě vidím v provedení, v údržbě. Stane se, že se v metru setkám s dredařem, vedle kterého se ale radši neposadím ze strachu, aby na mě něco nepřeskočilo. Otázkou je, jak hygienicky upravené vlasy by takový člověk nosil, i kdyby dredy neměl. Myslím, že dnes to takhle vnímá většina lidí.

Podle mě nejde o dredy, ale o celkový dojem,“ myslí si Vendula Jaklová.

Je živoucím důkazem toho, že to, co bylo ještě nedávno považováno za politický postoj či nepatřičnost, dnes takto vnímá málokdo. Jako dentální hygienistka pracuje v prostředí háklivém na čistotu, ale s klienty kvůli svým vlasům nikdy problém neměla.

„Spousta lidí mi říkala: Vždycky jsem si myslel, že dredy jsou něco špatného, ale vy je máte tak pěkné,“ pochvaluje si reakce okolí. S negativní odezvou se v životě setkala jen jedinkrát.

To když šla do lékárny koupit svému chřipkou nemocnému příteli modafen: Nemáme! A vyřiďte všem svým kamarádům, že už nikdy mít nebudeme, řvala na zaskočenou ženu lékárnice.

Přes jednotlivá nepochopení a občasné konflikty si většinová česká společnost zvyká, že odlišnost automaticky neznamená vymezení. Nad kdysi kacířsky znějícími slovy, která ve svém Provolání k dlouhovlasým v roce 1966 zacílil Milan Knížák, bychom se dnes jen pousmáli. „Ať nezůstává jen při dlouhých vlasech. Jsme-li vyčleňováni ze společnosti kvůli tak prosté věci, jako jsou delší vlasy, je to patrně známkou, že společnost je chorobná, že její reakce jsou naprosto nenormální, její projevy nesmyslné. (...) Zintenzivněme všechny projevy jiného myšlení, ať dlouhé vlasy nejsou jediným projevem. Ušijme si jiné oděvy, reagujme jinak…,“ burcoval tehdy umělec.

Dvacet let poté, co slovo ,mánička‘ ztratilo pachuť synonyma pro nepřizpůsobivého, mohou nejrůzněji „vyzdobení“ (fajnšmekři nazývají zkrášlovací aktivity bodytuningem) lidé běžně pracovat i v tak konzervativních úřadech, jakým je například Česká pošta. „Česká pošta má zásady firemního oblékání upraveny vnitřním předpisem. Obecně platí, že zaměstnanec musí Českou poštu důstojně reprezentovat. Dredy, piercing nebo tetování nejsou v případě České pošty posuzovány jako omezení pro výkon práce,“ potvrdila Marta Selicharová, tisková mluvčí České pošty. „I u spousty současných dobře situovaných manažerů je běžné, že jsou jak tapety,“ přidává svůj postřeh Marie Marešová.

O takové svobodě si máničky v socialismu mohly jen nechat zdát – o skutečnosti, v níž odlišné estetické cítění není hned chápáno jako protest, ale může být vnímáno jako potřebné a osvěžující zpestření. Třeba jako barvy listopadu v ročním životaběhu.

***

Deky na ramena Na účesu „mániček“, „hašišáků“ či „chuligánů“ není nic komplikovaného. Stačí spustit vlasy, co nejníže to jde. Hnutí českých (československých) mániček se od těch v západních zemích pochopitelně lišilo – už pro nesvobodné podmínky diktované socialistickým režimem – nicméně filozofie amerických hippies zanechala na tuzemské mládeži zřetelný vliv. První máničky se v českých a slovenských ulicích začaly objevovat v šedesátých letech – politická situace se uvolňovala a ve vzduchu vonělo pražské jaro 1968. Socialistické úřady sice pořádaly razie, které zdůvodňovaly hygienickými důvody a obavami z rozšiřování vší, ale duch květinových dětí byl nezlomný. Až po listopadové revoluci 1989 se hnutí rozmělnilo mezi řadou nových názorových proudů a módních směrů. Hadi v h lavě Ani sami dredaři si nejsou jistí, zda jejich oblíbený účes pochází z Afriky, nebo z Indie. Zatím nejstarší důkazy o existenci této vlasové úpravy pocházejí z roku 1800 před naším letopočtem z oblasti starověkého Egypta. V Indii se prý dredy nosily jako symbol zastrašování. Vlasy jako hadi, pletenec děsu či strach a hrůza (angl. dread = hrůza, strach, obava, děs ) – i tak se účesu říká. Do západního světa zacuchané vlasy rozšířili rastafariáni z Jamajky. K jejich oblibě nepochybně výrazně přispěl zpěvák Bob Marley. V Česku se dredy začaly výrazněji prosazovat na konci devadesátých let minulého století. Vlasy spletené do dredů není potřeba mýt tak často jako volně rozpuštěné – dredaři se shodují, že týdenní frekvence je optimální. Jednou za dva tři měsíce je však nutné do dredů „zaháčkovat“ vlasy, které nově vyrůstají okolo. Někteří dredaři své cůpky ztužují vlasovými vosky, jiní dávají přednost čistě přírodní variantě.

Foto popis| vendula jaklová pracuje jako dentální hygienistka a dredy nosí už jedenáct let. „Spousta lidí mi říkala: Vždycky jsem si myslel, že dredy jsou něco špatného, a vy je máte tak pěkné.“

Foto popis| stanislav penc zůstal máničkou dodnes, kdy žije se svou rodinou na kozí farmě. Na archivním snímku pózuje v pražském metru s Rudým právem, kde ve sportovní rubrice vyšel titulek: „Penc ukázal amatérům cestu.“

Přečtěte si evidenci zájmových osob StB. Je v DOXu

12.11.2009

tyden.cz

ČTK

Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v centru současného umění DOX.

Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v centru současného umění DOX. Připravil ji jeho ředitel Leoš Válka.

V ještě nezrekonstruovaných částech DOXu jsou vysoké stěny odshora až dolů polepené archy se jmény lidí. Archů je 6485 a jména v nich obsažená tvoří jen pět procent z více než 777 tisíc osob, k nimž StB záznamy vedla. Monumentální instalace nazvaná Evidence zájmových osob.

StB bude v centru DOX do konce února. Vychází z počítačových databází StB o evidenci zájmových osob. Zveřejněné záznamy u velké části neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda se jednalo o člověka, kterého považoval režim za svého nepřítele, nebo zda šlo o spolupracovníka StB. Instalace je komentářem k možnostem administrativního systému, který umožnil centrální evidenci a sledování téměř deseti procent populace.

Instalaci doplňuje socha svázaného muže a fotografie prezidenta, za jehož vlády elektronická databáze komunistické tajné policie vznikala, Gustáva Husáka.

Hudba Keithe Jarretta se střídá s hudbou Karla Gotta, držitele ocenění národní umělec, které mu udělil právě Husák, a čerstvého držitele medaile za zásluhy, jednoho z nejvyšších ocenění svobodného českého státu, jež mu dal prezident Václav Klaus. Rozměry, které zdi popsané ve výstavních prostorech mají, ukazují jen zlomek z množství lidí různým způsobem sledovaných komunistickým režimem.

Ani zdaleka pak nedokládají, jak se tajná policie k těm, které skutečně fyzicky pronásledovala, zatkla a mučila. Přesto počet jmen působí na diváka ohromujícím způsobem a může připomínat třeba nápisy jmen v Pinkasově synagoze, kde jsou sepsány oběti holokaustu v českých zemích.

Evidenci zájmových osob (EZO) vytvářela v druhé polovině 80. let StB jako páteř svého budoucího elektronického informačního systému. Záznamy pocházejí zejména z papírové ústřední operativní evidence tajné policie, kde bylo v polovině 80. let uloženo okolo 800 tisíc karet. Podle původního harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně spuštěna v lednu 1990. Podle slovenského Ústavu paměti národa obsahuje EZO záznamy k více než 777 tisíc osob.

ČTĚTE TAKÉ: Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

V současnosti tuto evidence používá pro vyhledávání spisů Archiv bezpečnostních složek, který ji převzal od ministerstva vnitra. Letos v červenci základní údaje z EZO zveřejnil na internetu Stanislav Penc. Vzbudily velký zájem veřejnosti, ale v září přestaly fungovat pod pohrůžkou pokuty za údajné porušení zákona o ochraně osobních údajů. Penc získal databáze od bývalého šéfa Ústavu paměti národa Jána Langoše. Zveřejnil je prý proto, že Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů některé věci z evidence zatajují a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl.V pondělí se v DOXu bude konat od 18:00 přednáška historika Petra Blažka o vzniku a roli EZO, na kterou přijde i Penc.

Stát jsme my všichni

11.11.2009

Rozhovor

filip pospíšil

O rozdílu mezi občanskou angažovaností před rokem 1989 a dnes, nefungujícím státě a spravedlnosti hovoří známý aktivista a chovatel koz.

* Dvacáté výročí událostí listopadu 1989 si připomínáte po svém. V únoru jste vydal v desetitisícovém nákladu publikaci o roku 1968 v Jičíně a zdarma jste ji rozdistribuoval. V červenci jste zveřejnil databázi Státní bezpečnosti, takzvanou Evidenci zájmových osob, na internetových stránkách svazky.cz. Co chystáte na listopad?

Na listopad plánuji takovou osobní vzpomínku na to, co se nám za těch dvacet let nepovedlo. Ale vzpomenu si přitom i na to, co se nám zásadně povedlo. Povedlo se, že už tu není ten všeobecný tlak, že lidé mohou cestovat a studovat, a že vyrůstá velká skupina mladých, kteří snad jednou budou zastávat významné funkce v tomto státě. Nepovedené pak je, že si lidé myslí, když vyšli před dvaceti lety na týden nebo čtrnáct dní na náměstí a cinkali klíči, že vyhráli. Byla to výborná zkušenost a mnozí z těch, kteří to tehdy zažili, z toho pocitově žijí dodnes. Demokracie tu ale stále nefunguje, jak fungovat má. Nefungují kontrolní mechanismy, úřady, policie ani politické strany. Jsme tedy v podstatě úplně na začátku. Jen s tím rozdílem, že je tu relativně svobodný prostor. Jenže ten byl v posledních dvaceti letech využíván především k tomu, aby lidé vydělávali peníze. Nikdo nemá na nic čas, protože se věnuje jen sám sobě.

* Část vašich aktivit se vztahuje k minulému režimu a vyrovnávání s ním. Jaký má podle vás nedávná minulost či lidé s ní spojení vliv na současnou neuspokojivou situaci ve společnosti?

Zveřejnění té publikace i databáze nebylo motivováno výročím pádu komunismu. Je to pro mě dlouhodobá záležitost. Cítil jsem, že je potřeba to udělat, protože to nedělají instituce, které tyto věci mají na starosti. Co se týká zveřejnění materiálů k jičínským událostem, při kterých v roce 1968 došlo k vraždě několika místních lidí okupanty: o nich se sice v sedmdesátých a osmdesátých letech mezi lidmi mluvilo, ale po převratu ani radnice, ani místní novináři nikdy pořádně neřekli, co se tenkrát stalo. V případě zveřejnění databáze pak jde o seznam 770 tisíc jmen těch, kteří se nějak dostali do kontaktu se Státní bezpečností. Asi v osmdesáti procentech případů se jedná o lidi, kteří byli minulým režimem pronásledováni. Přestože tuto databázi získal Ústav pro studium totalitních režimů, nemohl se o ní nikdo dozvědět. Ústav ji z nepochopitelných důvodů tajil, i když byl ustaven proto, aby tyto věci zveřejňoval. Tak jsem ji publikoval sám. Se současným společenským vývojem tyhle věci nemají zase tolik společného. Brání ale tomu, aby byla mladá generace lépe informována o tom, co se v téhle společnosti dělo, a nemusela historii znovu opakovat.

* Opravdu věříte tomu, že se komunismus může nějak opakovat?

Když ve společnosti panuje pocit, že je všechno špatně, a přitom si většina žije nad poměry, když se lidé neobracejí aktivně ke státu a nevyžadují změnu, když se tito lidé neptají a úřady nemají potřebu dodržovat zákony, protože instituce, které je mají kontrolovat, fungují špatně, tak se ten režim může opakovat. Třeba nebude mít jméno komunistický, ale bude podobně totalitní. Chápu to tak, že stát jsme my, a ne parta úředníků nebo zastupitelů, kteří nás v tomto okamžiku reprezentují. V demokracii by měla fungovat pravidla pro všechny, ne jen pro některé.

* Nezabýváte se jen nedávnou minulostí, ale jste činný i v řadě dalších oblastí, například v oblasti životního prostředí. Do ekologických aktivit jste se ostatně zapojoval už před rokem 1989. Jaký je rozdíl v přístupu k ekologii před dvaceti lety a dnes?

V oblasti ekologie se udála od roku 1989 asi největší změna. Stát chtěl v devadesátých letech udělat všechno pro to, aby stoupla kvalita života lidí. Byly přijaty těžební limity, došlo k povinnému odsíření a byla stanovena pravidla, jak se mají velké podniky chovat k životnímu prostředí. Po revoluci prudce stoupla kvalita ovzduší a vody. Co se ale týká občanských iniciativ a tlaku občanů na to, aby se neděly věci, které mohou poškozovat prostředí nebo jejich zdraví, tam to je slabší. Před několika týdny vláda schválila návrh, který má posunout těžební limity z roku 1992, a zelenou dostal zákon, který umožňuje vyvlastnění. Takže úředníci na ministerstvech teď budou stanovovat, kde jsou liniové stavby, a tam se bude vyvlastňovat. A občanské ekologické iniciativy jsou, zvláště ze strany krajských vedení ODS a ČSSD, vnímány jako škodlivá věc. Václav Klaus pak dokonce označuje ekologické organizace za ekoteroristy.

* Ekologické iniciativy začaly být mimořádně aktivní právě před převratem v roce 1989. Prosazovaly nejen změny v přístupu k prostředí v severních Čechách, ale bojovaly i proti výstavbě tunelu pod Stromovkou. Ten se teď staví. Co to podle vás říká o přístupu společnosti k ekologii a síle občanské společnosti?

Spíš to podle mě vypovídá o slabosti kontrolních mechanismů ve státní správě a samosprávě. Zmínil jste Stromovku, mohl bych ale v Praze jmenovat ještě tunel pod Vítkovem, mrakodrapy na Pankráci, které se tam mají stavět přes protesty UNESCO. Proti všem těmto záležitostem se celá léta bránila řada lidí. Ti ale mezitím o dvacet let zestárli. Někteří z těch, co se starali o záchranu Pankráce a Vítkova, již zemřeli. A nikdo je nenahradil. Občanské iniciativy mají dnes možnost oddalovat různé věci. Musí ale počítat s tím, že se k těm nápadům úřady ihned vrátí v momentě, kdy tlak poleví a občanské iniciativy přestanou využívat zákon na ochranu přírody a krajiny z roku 1992, který jim umožňuje vstoupit do řízení.

* Do kolika takových správních řízení vstupujete v současnosti vy?

Momentálně vstupuji do řízení ve 414 obcích Královéhradeckého kraje a v řadě dalších měst republiky. Tak zjišťuji, jak účast občanské veřejnosti funguje a jak funguje výkon státní správy a samosprávy v oblasti životního prostředí. Když do nějakého řízení vstoupím a protestuji například proti plánovanému kácení stromů, v devadesáti devíti procentech případů se stromy nepokácí. Žadatel, většinou město, od toho ustoupí. Kdybych do řízení nevstoupil já nebo nějaké jiné sdružení, stromy budou pokáceny a nikdo pak už, i přes případné důkazy v podobě pařezů zdravých stromů, nedokáže přimět příslušné orgány, aby vyšetřily, zda náhodou nešlo o to, aby si starostův kamarád pořídil pěkné dřevo na topení.

* S kolika nevládními organizacemi nebo jednotlivci v těchto záležitostech spolupracujete?

Je pravda, že za těch dvacet let se ze stovek organizací a aktivních jednotlivců staly pouhé desítky. Špatné přitom podle mě je zejména to, že lidé z mladé generace, která vyrostla v posledním dvacetiletí, nejsou ochotni se ve větší míře věnovat veřejným záležitostem. Odůvodňují to přitom stejně jako kdysi jejich otcové a matky: „Stejně nemůžu nic změnit.“ Na vině je podle mě i nedostatek právní a občanské výchovy.

* V minulých letech jste vstoupil i přímo do politiky. Působil jste jako poradce bývalého předsedy Strany zelených Martina Bursíka. Angažmá v politické straně jste ale před rokem zanechal. Proč?

Vstoupil jsem do toho nejprve jako nezávislý kandidát za zelené a potom jsem vstoupil i do strany. Časem jsem se stal krajským předsedou a členem republikové rady. Také jsem dělal Martinu Bursíkovi parlamentního asistenta. Chtěl jsem zabránit tomu, aby ve volbách uspěly jen čtyři parlamentní strany a ty dvě nejsilnější se pak spojily ve velkou koalici. Kdyby volby v roce 2006 vedly k tomu, že by se ty strany spojily, jsem přesvědčen, že bychom se dnes o spoustě věcí vůbec nedozvěděli. Třeba o skandálu na plzeňské fakultě. O tom měly sdělovací prostředky informace již před deseti lety, ale nebyly ochotny je zveřejnit. Do politiky jsem šel také proto, že jsem chtěl zjistit, jak to vlastně v politických stranách funguje.

* A co jste zjistil?

Zjistil jsem po dvou letech, že musím vystoupit. Nechtěl bych tím odrazovat lidi od působení v politických stranách. Měl jsem osobní problém se ztotožnit s určitými kompromisy.

* S jakými?

Nevím, jak to chodí v jiných politických stranách, ale myslím, že je to i jinde dost podobné. Existuje tam skupina lidí, kteří jsou ve straně jen proto, aby získali nějaký osobní prospěch. Čekají na svou příležitost, aby se mohli prodrat dopředu a stát se předsedy krajské organizace či zastávat jinou funkci. Nejsou aktivní, nevydávají publikace, ne -účastní se správních řízení, nezajímají se o veřejné záležitosti. Možná, že čtou noviny. Já si ale nepotřebuji dělat stranickou kariéru. Je zajímavé si to zažít, ale nepotřebuji tam mezi nimi být.

* Hrozbou velké koalice by se dalo argumentovat i dnes. A možná, že ji v podobě současné vlády dokonce máme, ani o ní nevíme. Vy jste však přesto na politiku už rezignoval?

Politika se nedělá jen v parlamentu nebo v zastupitelstvech a stranách. Pro mě je politika všechno, co se mne nebo společnosti nějak dotýká. Rezignoval jsem jen na ovlivňování věcí veřejných prostřednictvím politické strany. Jako předsedovi krajské organizace se mi stávalo, že jsem pod sebou měl sto dvacet členů strany a devadesát z nich nedělalo vůbec nic ani pro ochranu životního prostředí nebo lidských práv, ani pro jiné veřejné záležitosti. Dál se k téhle věci vyjadřovat nechci, protože nechci vypadat jako kverulant. Ze strany jsem odešel tak, abych ji co nejméně poškodil. A jsem moc rád, že jsem to stihl předtím, než se z ní začalo vylučovat a než se při vnitrostranickém souboji začaly na veřejnosti využívat lži. Byl jsem ve straně ve zvláštní situaci, kdy to vypadalo, že lze stranickou politiku dělat jinak. Možná jsem pak neměl dost trpělivosti na to, abych devadesát lidí učil, jak být veřejně aktivní. Takže jsem dnes zase aktivní jen jako občan.

* Jako aktivnímu občanovi vám dnes hrozí správní řízení v souvislosti se zveřejněním databáze StB, které může vyústit v desetimilionovou pokutu…

Jsem přesvědčen o tom, že podobně jako v minulosti, kdy proti mně byla vedena řada soudních stíhání a správních řízení – a že za těch posledních dvacet let jich bylo mnohonásobně víc než za doby komunismu! –, se opírám o dobrou znalost právních nástrojů, které jsem si za tu dobu musel nastudovat. V tomto případě je to spor o Ústav pro studium totalitních režimů. To je instituce, kterou jsem od počátku podporoval a pomohl ji v době svého angažmá ve Straně zelených prosadit do volebního programu. Pro zákon pak hlasovalo všech šest poslanců Strany zelených, což umožnilo, aby parlamentem o jeden hlas prošel. V tomto zřizovacím zákoně dostal Ústav do vínku, že mu musejí všechny státní instituce včetně zpravodajských služeb do sedmi měsíců od začátku fungování předat veškeré archiválie pocházející z činnosti Státní bezpečnosti. Od toho jsem si sliboval, že nastane průlom ve zveřejňování materiálů týkajících se minulosti a že lidé, kteří tehdy možná něco spáchali a dnes působí ve státní správě a samosprávě, nebudou moci být vydíráni jen proto, že na ně někdo má informace, o kterých nikdo jiný nic neví. Takové případy dnes existují. To měl Ústav zajistit, ale neudělal to. Naopak mi sdělil, a pak i veřejnosti, že se v případě databáze jedná jen o archivní pomůcku, kterou údajně nejsou povinni zveřejňovat.

* Pokuta ovšem hrozí vám…

Jde o to, že Úřad na ochranu osobních údajů řekl, že jsem na stránce svazky.cz zveřejnil osobní údaje těch a těch lidí a ti se mohou cítit dotčení. Já jsem moc rád, že tu máme ochranu osobních údajů, i když v reálu moc neplatí – na každé ulici je kamera a záznamy jsou různě evidované. V tomto případě ovšem mluvíme o historickém materiálu, informacích, které byly zapsány před nejméně dvaceti lety. A mluvíme o tom, jak jsou tyto materiály využívány v současnosti. Kdyby konkursní správci nebyli často bývalými příslušníky StB a podniky nebyly převáděny za divných podmínek a neexistovalo podezření, že jsou do toho zapojeni lidé, na které by někdo někde mohl mít nějaké papíry z minulosti, vůbec bych to nedělal. Zveřejňování databáze bych nepovažoval za důležité. Tou pokutou mi tedy nehrozí Ústav pro studium totalitních režimů, ale Úřad na ochranu osobních údajů. A ten zapomíná na to, že zákon stanoví určitá pravidla a přitom říká: pokud zákon nestanoví jinak. Taková jiná pravidla platí například ohledně dlužníků, rejstříku trestů a podobně a také je stanoveno, že na archiválie vzniklé z činnosti Státní bezpečnosti, komunistické strany a Národní fronty se ochrana osobních údajů nevztahuje. Proto jsem tu věc zveřejnil a jsem velmi překvapený, že Úřad chce jít do sporu, který má podle mého názoru předem prohraný.

* Před rokem 1989 i po něm byla proti vám vedena řada řízení a stíhání, také jste se ale ohrazoval a poukazoval na nezákonné jednání vůči vaší osobě, jako například zbití ze strany policie, ke kterému došlo před deseti lety. Jak podle vás funguje v Česku spravedlnost?

Máme takové lidové přísloví – po každém dobrém skutku následuje spravedlivý trest. To se v mém případě jasně prokázalo. Policejních ataků i podivností při nejrůznějších řízeních byla celá řada. Je to prostě daň za to, co dělám. Uvědomuji si reálie této země a uvědomuji si i to, co někteří tvrdili již před dvaceti lety, že přerod společnosti bude trvat několik generací. Když mi bylo devatenáct a viděl jsem to množství stejně smýšlejících lidí na Václavském náměstí, říkal jsem si, že ten přerod přijde určitě dřív. Posledních deset let si říkám, že změnu přinese generace, která vyrostla v době, kdy už tu komunismus nebyl. Že až nastoupí do úřadů, nebudou ochotní vést stíhání vůči kritikům své či jiné instituce a nebudou zastrašovat lidi a snažit se jim bránit v aktivitě.

* Jak je to konkrétně s vaším stíháním ohledně zveřejnění telefonu Jiřího Paroubka a s vyšetřováním policejního násilí?

Jiřímu Paroubkovi se nelíbilo, že jsem jeho veřejné číslo oznámil na trutnovském rockovém festivalu. Udělal jsem to proto, že organizátor tohoto festivalu Martin Věchet po zákroku policie proti CzechTeku v roce 2005 zveřejnil v MF Dnes článek, kde napsal, že zásah byl v pořádku, a napříště policii doporučil, aby vůči technařům zakročovala stejně, jako proti němu zakročila v roce 1987 za pořádání festivalu – tehdy mu polili močůvkou pozemek. Chtěl jsem, aby z festivalu zaznělo něco jiného. Spor Paroubek nevyhrál, ale ukázal mi, jak se v právních věcech kličkuje. Ukázal mi to i trutnovský úřad, který mi manévrováním znemožnil podat proti Paroubkovi oznámení za křivé obvinění. Horší ovšem bylo, když na mě kvůli položení otázky na tiskové konferenci v souvislosti se zákrokem proti CzechTeku podali trestní oznámení. Zeptal jsem se, zda policista František Pachl, který zásahu velel, spolupracoval se Státní bezpečností nebo byl jejím kmenovým příslušníkem. Odpověď jsem dodnes nedostal, trestní oznámení ano. Pokud by to nynější správní řízení ohledně zveřejnění databází skončilo s maximální pokutou deset milionů korun, bylo by to ale ještě horší. Zabránili by mi tak v činnosti na sto dvacet let. Musel bych se narodit ještě aspoň dvakrát.

* Stanislav Penc (nar. 1970) je ochránce lidských práv, ekologický zemědělec, bývalý disident a jeden ze zakladatelů Občanského fóra. Koncem roku 1991 spoluzaložil první nezávislou rozhlasovou stanici v ČSFR (dnešní Rádio 1). V roce 1993 inicioval vznik Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST) a v roce 1996 vytvořil Dokumentační středisko pro lidská práva. Od roku 2000 vede Spolek přátel koz a pořádá kulturní a společenské slavnosti na samotě Milkovice v Českém ráji. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny (2006) kandidoval jako nezávislý za Stranu zelených. Po vstupu do Strany zelených se stal poslaneckým asistentem místopředsedy vlády ČR, poslance a předsedy SZ Martina Bursíka a byl zvolen předsedou krajské organizace SZ v Královéhradeckém kraji a do republikové rady SZ. V listopadu 2008 ze Strany zelených vystoupil.

Výstava přibližuje rozsah záznamů, které na lidi vedla StB

11.11.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Praha - Těžko uvěřitelné množství záznamů, které o lidech v Československu vytvářela někdejší Státní bezpečnost, přibližuje výstava v centru současného umění DOX. Připravil ji jeho ředitel Leoš Válka. V ještě nezrekonstruovaných částech DOXu jsou vysoké stěny odshora až dolů polepené archy se jmény lidí. Archů je 6485 a jména v nich obsažená tvoří jen pět procent z více než 777.000 osob, k nimž StB záznamy vedla.

Monumentální instalace nazvaná Evidence zájmových osob.StB bude v centru DOX do konce února. Vychází z počítačových databází StB o evidenci zájmových osob. Zveřejněné záznamy u velké části neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda se jednalo o člověka, kterého považoval režim za svého nepřítele, nebo zda šlo o spolupracovníka StB. Instalace je komentářem k možnostem administrativního systému, který umožnil centrální evidenci a sledování téměř deseti procent populace.

Instalaci doplňuje socha svázaného muže a fotografie prezidenta, za jehož vlády elektronická databáze komunistické tajné policie vznikala, Gustáva Husáka. Hudba Keithe Jarretta se střídá s hudbou Karla Gotta, držitele ocenění národní umělec, které mu udělil právě Husák, a čerstvého držitele medaile za zásluhy, jednoho z nejvyšších ocenění svobodného českého státu, jež mu dal prezident Václav Klaus.

Rozměry, které zdi popsané ve výstavních prostorech mají, ukazují jen zlomek z množství lidí různým způsobem sledovaných komunistickým režimem. Ani zdaleka pak nedokládají, jak se tajná policie k těm, které skutečně fyzicky pronásledovala, zatkla a mučila. Přesto počet jmen působí na diváka ohromujícím způsobem a může připomínat třeba nápisy jmen v Pinkasově synagoze, kde jsou sepsány oběti holokaustu v českých zemích.

Evidenci zájmových osob (EZO) vytvářela v druhé polovině 80. let StB jako páteř svého budoucího elektronického informačního systému. Záznamy pocházejí zejména z papírové ústřední operativní evidence tajné policie, kde bylo v polovině 80. let uloženo okolo 800.000 karet. Podle původního harmonogramu měla být databáze EZO zkušebně spuštěna v lednu 1990. Podle slovenského Ústavu paměti národa obsahuje EZO záznamy k více než 777.000 osob. V současnosti tuto evidence používá pro vyhledávání spisů Archiv bezpečnostních složek, který ji převzal od ministerstva vnitra.

Letos v červenci základní údaje z EZO zveřejnil na internetu Stanislav Penc. Vzbudily velký zájem veřejnosti, ale v září přestaly fungovat pod pohrůžkou pokuty za údajné porušení zákona o ochraně osobních údajů.

Penc získal databáze od bývalého šéfa Ústavu paměti národa Jána Langoše. Zveřejnil je prý proto, že Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů některé věci z evidence zatajují a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl. V pondělí se v DOXu bude konat od 18:00 přednáška historika Petra Blažka o vzniku a roli EZO, na kterou přijde i Penc.

Najděte špiony StB. NOVÉ SEZNAMY

9.11.2009

tn.cz

Ústav pro studium totalitních režimů vyvěsil na internet seznam příslušníků komunistické rozvědky.

Ústav pro studium totalitních režimů zrekonstruoval a na svých webových stránkách zveřejnil seznam 985 lidí, kteří ke konci komunistického režimu pracovali v rozvědce. Informoval o tom ředitel ústavu Pavel Žáček.

Seznam komunistických špionů naleznete ZDE

"Z 1028 lidí, kteří ke konci listopadu 1989 pracovali pro rozvědku, se nám podařilo identifikovat 985 osob a dát je na web," uvedl Žáček. Podle jeho slov se ústav snažil zveřejnit jak oficiální činnost těchto lidí, tak jejich činnost rozvědnou.

Příslušníci rozvědky prý působili na více než 39 místech po celém světě. "Především v Rakousku, Německu a také v Paříži," řekl ředitel ústavu.

Některá jména neodhalena

Zrekonstruovat seznamy členů a činnosti bylo velmi obtížné. "Je však třeba přiznat, že ne zcela se nám to podařilo, je to dáno velkou konspirací a utajením v době komunistického režimu," prohlásil.

"I. správa SNB (rozvědka) byla zvláštní tím, že působila nejen na území ČSSR, ale i venku. Měla rovněž nejblíže ke spolupráci se sovětskou KGB a všechny aktivity byly úzce koordinovány. Sověti v podstatě věděli o všem," prohlásil Žáček.

Svazky StB vyvěsil v červenci na webu i bývalý disident Stanislav Penc. Byl o ně eminentní zájem, návštěvníci stránek shodili server.

Soukromník zámek zvelebil

7.11.2009

Mladá fronta DNES

IVAN TRUHLIČKA

Novým majitelům stačily jen dvě sezony, aby Staré Hrady vytáhli mezi nejnavštěvovanější památky v kraji

Staré Hrady - Zámek ve Starých Hradech na Jičínsku patří už dva roky Petře a Rudolfu Sukovým, kteří jej koupili za 30 milionů korun od obce.

Novým majitelům stačily pouhé dvě sezony, aby Staré Hrady, jež si v minulosti každoročně prohlédlo jen několik tisíc lidí, vytáhli mezi nejnavštěvovanější památky v kraji.

„Podle dosavadního vývoje návštěvnosti očekáváme, že si Staré Hrady letos prohlédne 65 až 70 tisíc lidí. To je dvakrát tolik, co loni,“ uvedl spolumajitel zámku Rudolf Suk.

Víc návštěvníků v Královéhradeckém kraji každý rok přijíždí pouze do sousedních Dětenic, do Ratibořic a na nedaleký hrad Kost.

Noví vlastníci se snaží návštěvníkům vycházet maximálně vstříc, a tak jsou Staré Hrady veřejnosti přístupné prakticky po celý rok. Hlavní návštěvní sezona sice trvá od března do října, ale zámek je i po zbytek roku přístupný o víkendech a svátcích a po dohodě mohou skupiny turistů přijet dokonce kdykoli. „Rovněž se snažíme Staré Hrady nejrůznějšími způsoby prezentovat a současně od jiných památek odlišit tím, co u nás mohou lidé vidět,“ prozradil Suk.

Atrakce, na které nikde jinde nenarazíte

Návštěvníci Starých Hradů se tak mohou vydat na prohlídku historické expozice přibližující život za dob panování císaře Františka Josefa I. nebo vyrazit do sklepení na pohádkovou stezku Časem zpátky do pohádky s desítkami skřítků a strašidýlek. Další stálá výstava v podzámčí přibližuje africké expedice zakladatele královédvorského safari Josefa Vágnera.

„Letos jsme poprvé zpřístupnili zámeckou pohádkovou půdu a spoustu novinek připravujeme i na příští sezonu. Ale ty si zatím necháme pro sebe,“ řekl spolumajitel památky. K nové éře Starých Hradů patří i hojně navštěvované jednodenní akce jako Valdštejnské slavnosti, Templáři a středověk nebo Slavnosti vína.

„Vše se snažíme dělat na úrovni, abychom neklesli k nějaké laciné pouťové zábavě,“ zdůraznil spolumajitel zámku Rudolf Suk.

Radnice ve Starých Hradech, která před dvěma lety prodala zámek přes protesty značné části obyvatel, je se současným stavem na výsost spokojena.

Pokračování na str. B2 Soukromník zámek zvelebil

„Jsme rádi, že se zámek prodal a že k nám začínají ve větší míře jezdit i lidé, kteří dříve o Starých Hradech vůbec nevěděli. Co nový majitel slíbil, to splnil. A stejně tak my plníme sliby, které jsme dali místním lidem,“ řekl starohradský starosta Josef Miclík.

Za sedm milionů korun z prodeje zámku začne radnice příští rok stavět novou správní budovu obce. A už letos za bezmála pět milionů korun vybudovala nové komunikace. „Peníze na silnici a chodníky jsme sice získali z fondů Evropské unie, ale práce jsme museli nejdřív zaplatit ze svého. Kdybychom neměli miliony za zámek, tak bychom se do něčeho takového vůbec nemohli pustit. Další příjem máme z provozování parkoviště pro návštěvníky,“ uvedl starosta.

Obec podle něj už nemusí do zámku investovat ani korunu a nový majitel přitom památku postupně opravuje a stále víc ji otevírá veřejnosti. V provozu zůstala i zámecká restaurace, kde se nyní vaří i levnější obědy pro zaměstnance obce a zámku.

„Je to ještě lepší, než jsme si v době prodeje dokázali představit. A myslím si, že i řada občanů, která byla před dvěma lety proti prodeji zámku, už změnila názor,“ řekl Miclík.

Někteří prodej zámku kritizují Stále se však najde dost těch, kteří se s prodejem památky, již místní lidé s pomocí stovek dobrovolníků před čtyřiceti lety zachránili před jistou zkázou a proměnili v turistickou atrakci, smířit nedokážou.

„Jsem stále přesvědčen o tom, že prodej zámku byl zbytečný a účelový. Vedení obce ho zdůvodňovalo tím, že je do památky třeba masivně investovat. Za dva roky, co je zámek soukromý, jsem nazaznamenal nic, co by svědčilo o tom, že se třeba důkladně opravila střecha, jejíž krovy podle starosty už před dvěma lety likvidoval tesařík,“ upozornil občanský aktivista a majitel statku v nedalekých Milkovicích Stanislav Penc, pro kterého byl prodej starohradského zámku trpkou životní zkušeností.

„Stát v rámci dění kolem prodeje zámku jasně ukázal, že v naší zemi lze něco ovlivnit jen volbami. Proti prodeji zámku byla většina obyvatel, která využila všechny instrumenty, jež občanům náš právní systém poskytuje. A stejně bylo všechno marné. To není příjemné zjištění,“ posteskl si Penc.

***

* Nejnavštěvovanější

památky v roce 2008

(Královéhradecký kraj)

1. Dětenice 152 590

2. Ratibořice 87 994

3. Kost 67 638

4. Kuks 63 205

5. Opočno 60 402

Zdroj: Nipos - Národní informační

a poradenské středisko pro kulturu

Interview s předsedou společnosti Člověk v tísni Šimonem Pánkem

5.11.2009

ČRo 6

22:10 Studio STOP

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připravena Interview Studia STOP. Od mikrofonu vás zdraví ...

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Jana Šmídová.

V předvečer dvacátého výročí událostí 17. listopadu, ale nejen kvůli tomuto bezesporu historickému datu, přijal pozvání do studia ředitel obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Dobrý večer, Šimone.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Dobrý večer.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A ohlédnutím za uplynulými 20 lety také začínáme. A než dostane slovo náš host, bývalý studentský vůdce Šimon Pánek, poslechněme si vzpomínku jeho někdejšího kolegy, taktéž výrazné osobnosti listopadového dění, dnes zvláštního velvyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost

--------------------

Rozhodně to byla nejkrásnější chvíle mýho života. A jako studentský dýchánek ani omylem. Jako, proboha, to byla dost zásadní změna v dějinách naší země. Při všech výhradách, které mám k dnešnímu uspořádání a k tomu, kam jsme došli za 20 let, si prostě myslím, že odejít od socialismu a odejít od područí Sovětskýho svazu bylo prostě životně nutný a zaplať pánbůh, že jsme to udělali. Mělo se to stát dávno, přesněji. Neměli jsme tam spadnout vůbec, že jo, po druhý válce. Ale to se nedá změnit. Já jsem moc rád, že se tenhle krok stal a že 20 let už jsme za svoje kroky zodpovědní sami. Ne vždycky se nám to může líbit, co děláme, ale je to naše zodpovědnost. Máme už 20 let pozoruhodnou, unikátní šanci, když se podíváte na české dějiny, tak jsme byli vždycky ovládáni někým, nebo ovlivňováni někým. Teď máme už za sebou bezmála dvacetiletí, kdy si za všechny významné věci u nás můžeme sami. Nemáme to na koho hodit. Už ani ty Slováky nemáme, abychom mohli říct, že nás zdržujou a zpomalujou. Jsme to opravdu pouze my sami. Takže pokud tu máme nějaký binec, tak je náš, český. A samozřejmě, že to naše okolí si je vědomo toho, že máme tuto svobodu, a o to kritičtěji nahlíží na všechno, co děláme.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Podotýká Václav Bartuška.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A co na to říká náš dnešní host Šimon Pánek? Bylo to tehdy před 20 lety spíše studentský dýchánek nebo revoluční historický přelom?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Ty dvě věci se v zásadě nevylučují. Konec komunismu byl určitě revolučním přelomem ve smyslu nikoli revoluce jako krátkodobé konfrontace, která přinese rychlou změnu, ale velikost té změny. Ta byla absolutně zásadní. Myslím, že to nelze nijak zpochybnit. Je to prostě tak velká změna, že vlastně je trochu nesmyslné srovnávat před a po. A Vašek Bartuška to i dobře říká, že to jedno z nejdůležitějších, co jsme získali, je vědomí nebo i prostor a existence svobody a zároveň odpovědnosti. Na druhé straně si musím říci, že ty vlastní, kolik to bylo, 6 týdnů, 7 týdnů studentské stávky, tak snad kromě těch prvních 7 až 10 dnů, kdy šlo o konfrontaci a kdy byla reálná hrozba použití síly, zvláště v těch prvních dnech komunistická moc byla zmatená, neuměla v zásadě nic jiného než vždycky používat tu sílu. Najednou cítila, že to asi už tak úplně udělat nemůže. Ale mohlo tam dojít k nějakému zkratu a mohlo to dopadnout zle pro spoustu lidí krátkodobě. Konec komunismu, si myslím, byl jasný. I kdyby se to podařilo komunistům zarazit v ten první stávkový týden, tak ten komunismus se rozpadal všude kolem a byl vyprázdněn totálně i u nás. Déle se snad držel už jenom Ceausescu. Než českoslovenští komunisté. Těch dalších zhruba 4 až 5 týdnů stávky tak byl svého druhu velký happening a úžasná akce. Ale to se nevylučuje. A nijak to nezmenšuje význam toho, co se na podzim roku 89 stalo.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Já nevím, jestli jste poslouchal teď říjnový projev pana prezidenta Klause. On tam vlastně říká, že o revoluci nešlo, tam on používá pouze termín společenská změna. A tvrdí, že se komunismus rozpadl sám a že tedy vlastně není ani třeba mluvit o tom, co se v tom listopadu odehrálo. Tak tedy vyzněl jeho projev. Myslíte si, že je na tom něco pravdy na tomto, řekněme, trochu radikálním hodnocení?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Já si myslím, že je na tom kus pravdy v tom smyslu, že komunismus se rozpadal v té době už několik let velmi intenzivně. Z důvodů vnějších, a to byl, to byla perestrojka a vlastně začátek reformy, a tím pádem i rozpadu komunismu v Moskvě. Ale bylo to i vyprázdnění víry v komunismus i mezi samotnými komunisty a těmi nohsledy režimu v Československu. Myslím, že zbývala možná nějaká hrstka, která tomu nějak jako víc věřila. Anebo pak jistá část společnosti, která z toho jaksi utilitárně dobře žila. To byly ty vnější věci. Vnitřní tlak je ovšem nesmírně důležitý. Když se podíváme na události roku 56, 68, na Solidaritu v Polsku, na postupující reformy v Maďarsku. Já bych nezmenšoval význam těch vnitřních procesů, které vedli disidenti nebo prostě lidé v opozici, i lidé v té takzvané šedé zóně, to znamená ani ti, kteří přímo nějak využívali výhod režimu, ani nebyli mezi těmi statečnými, to znamená mezi těmi, kteří riskovali svoji svobodu, zdraví, kariéry, svůj osobní život. Tak já si myslím, že bez toho ten komunismus mohl snadno ještě poměrně dlouho vydržet. A zvážit míru toho, jak velkou roli hrály ty externí faktory a ty interní faktory, exaktně nelze. Protože společenský vývoj není exaktní věda. A pokud to pan Klaus vykládá tímto způsobem, tak to úmyslně bagatelizuje. On také nehrál v, na podzim roku 89 hlavní roli. A pokud v něčem nehraje hlavní roli, tak to není důležitá událost v jeho nazírání světa. On dlouhodobě bagatelizoval podíl opozice disentu jakéhokoliv odporu. On se totiž dost aktivně vlastně podílel, byť ne na těch nomenklaturních věcech, ale využíval velmi, velmi šikovně niku, kterou tehdejší komunistický režim nabízel. Rozhodně nebyl někým, kdo by riskoval v těch sedmdesátých, osmdesátých letech. A myslím, že toto je částečný důvod pro jeho bagatelizování a zmenšování nějakého vnitřního odporu a procesu, který vznikl díky vnitřnímu odporu. Nejen u nás, ale i v Polsku, v Maďarsku a v dalších zemích.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, různé reakce na 17. listopad ještě jistě uslyšíme. Ale bezesporu 20 let po listopadových událostech ve společnosti vládne skepse, rozčarování, nespokojenost se současnou politickou reprezentací. A objevují se i otázky typu, kde se stala chyba? A právě i na tuto otázku odpovídal na nedávné tiskové konferenci exprezident Václav Havel.

Václav HAVEL, bývalý prezident České republiky

--------------------

Samozřejmě jsme napáchali asi spoustu chyb. Ale zároveň jsme se možná ještě většímu množství chyb vyhnuli. Ten základní směr, kterým jsme tehdy chtěli, aby naše společnost se ubírala, to znamená směrem k demokratickému státu, právnímu státu, svobodě občanů, respektu k lidským právům, tržní ekonomice, to všechno opravdu se, se uskutečňuje a naplňuje. Byť nekonečně složitěji, pomaleji, s nesmírným množstvím překážek, nečekaných situací. Ale neřekl bych, že jsme opustili ty základní ideály, které jsme tehdy, tehdy měli. My můžem, jak chceme, žbrblat a nadávat na současnou situaci, ale stěží můžeme říct, že jsme opustili cestu, na kterou jsme se rozhodli vydat tehdy.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Zdůrazňuje Václav Havel. A dnes již citovaný Václav Bartuška podotýká.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost

--------------------

V zásadě se nám podařilo obdivuhodné dílo. Ta země jménem Československo byla v roce 89 ekonomicky v krachu, na dně. Dneska 20 let poté jsme členy největšího ekonomického bloku světa jménem Evropská unie, máme funkční ekonomiku, jsme vyspělou zemí s nějakou budoucností. A samozřejmě je tu spousta věcí, která se nám může nelíbit, ale musím říct, že jsem v zásadě s tím směřováním země spokojený.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A nebojíte se toho, že se bude opakovat, co Česká republika zažívá tak často, že se prostě vyvíjí nějakých 20 let a v podstatě všechno v pohodě. A pak najednou přijde nějaký malér typu Mnichovské dohody nebo ruské invaze?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Anebo si to zkazíme všechno sami.

Václav BARTUŠKA, zvláštní velvyslanec pro energetickou bezpečnost

--------------------

Myslím si, že teď v tuhle chvíli končí to, čemu já říkám dovolená z dějin. My jsme měli 20 let víceméně volnosti. To končí. A Rusko nepochybně chce mít znovu velký vliv v bývalém postso..., sovětském prostoru. A v řadě zemí už ho získalo. Naopak zde vidíte, že Amerika ztratila zájem o tenhleten kus světa. S tím žádná viceprezidentská návštěva nic nezmění s tímto faktem. A v rámci Unie nám všichni jasně říkají, pánové, je to na vás, vyberte si. Můžete být aktivními úspěšnými členy a můžete být na okraji. Je to vaše volba. A myslím, že tohleto je opravdu naše klíčová volba. Protože pokud se rozhodneme být v rámci Unie na okraji, tak pak samozřejmě to Rusko pochopí jako pozvání. A pak se budem bavit o úplně jiné hře a úplně jiné situaci.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Uvádí někdejší studentský vůdce, dnes expert na energetickou bezpečnost Václav Bartuška.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Právě odeznělé názory ve studiu Českého rozhlasu 6 bedlivě poslouchal náš host Šimon Pánek, jehož se ptáme, kde se stala po listopadu 89 chyba, tedy jestli se vůbec nějaká stala?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

To je velmi jasná, nicméně trochu zjednodušující otázka. Já myslím, že se nedá odpovědět na to, jestli jsme nějakou kardinální chybu udělali, nebo neudělali. Ten vývoj je těžký. Změnit pravidla hry, zrušit centrální ekonomiku, privatizovat, ustavit parlament, založit různé instituce. To jsou technické kroky. Ale projít společenskou změnou po těch v podstatě spíše 50 letech, které se na nás podepsaly, tak prostě na to těch 20 let nestačí. Česká republika je v tomto roce, co se týče politického dění na vrcholné politické scéně, je místo, kde se optimismus hledá jenom těžko, pokud se vůbec nějaký dá najít. Je to prostě, je to k naštvání ta naše politická elita téměř celá. Ukazuje jenom ty horší stránky. Neschopnost, polarizaci, neschopnost dohodnout se na základních věcech, utilitaritu, strašně jakoby zjednodušeně vidění té politiky, úplně se z toho vytrácí téma nebo tón nějaké služby. Služby prostě ve prospěch této země. A tak dále. Na druhé straně si myslím, že je poněkud emotivní a také zjednodušené hodnotit 20 let prismatem jednoho roku. Nejsme jedinou zemí, kde se ta politika čas od času zasekla. My jsme si žádnou takhle vážnou krizí neprošli. Když se podíváme na Slovensko, které se léta potýkalo s Mečiarem. Podíváme se do Polska, které mělo bratry Kaczynské, podíváme se do Maďarska, podíváme se do Itálie, podíváme se před pár lety do Rakouska, tak řada demokratických zemí, možná kromě severských zemí, které jsou na tom nějak prostě z podstaty ve všem líp, protože ten, ten duch nějaké noblesy, férovosti, poctivosti, služby je tam silnější, tak prostě se to může stát v různé zemi. A já bych jaksi jenom prismatem toho, jak to teď vypadá, nehodnotil těch 20 let. To, co říkali mí předřečníci, je neoddiskutovatelné. Ta změna byla zásadní, byla v pořádku. A ten směr je v pořádku. To, že se patláme zatím v marasmu, čas od času, tak to je pravda. Na druhé straně v minulé vládě jsme měli jako první postkomunistická země Stranu zelených. Je tady i řada věcí, které jsou nějak optimistické. Je pravda, že momentální ta vysoká politická elita podle mne nefunguje tak, jak by měla. Většina jí. A já doufám, že ty volby přinesou nějakou novou dynamiku do toho, co se děje.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak, už o tom hovořil trochu Václav Bartuška. Šimone, kdo tedy v tuto chvíli je naším nepřítelem, pokud jím nejsme my sami?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Naším vnějším nepřítelem?

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Svět se opravdu změnil oproti těm devadesátým letům, kdy svět byl místo, kde převládal pocit, že v zásadě demokracie je tím nejlepším možným pro všechny lidi na světě. A že svět tím směrem bude směřovat, tak se svět změnil, multipolarizoval se, i když možná nepůjde jen o světové úplně supervelmoci, jako jsou Spojené státy, tak půjde o velmoci, které budou mít přinejmenším regionální nebo kontinentální ambice. To je Rusko, to je Brazílie, to je Indie, to je Čína. Svět se prostě změnil a Barack Obama je na jedné straně nejevropštější prezident v tématech, které prosazuje a kterými se chce zabývat. Je bližší evropskému sociálnímu nazírání na svět než snad jeho všichni předchůdci. Na druhé straně nemá k Evropě téměř žádné vazby. Nepamatuje druhou světovou válku, euroamerické společenství pro něj není z definice to nejdůležitější a nejhlavnější pro Ameriku, ale jenom jedno z možných. A Evropa si bohužel řadou svých kroků, zejména třeba v přebírání zahraniční odpovědnosti za těžké věci ve světě, jako je třeba válka v Afghánistánu, vybírá do značné míry svoji irelevanci tím, že strká hlavu do písku a že prostě není ochotná vlastně převzít často dostatečnou část té spoluzodpovědnosti, která by odpovídala jejím ambicím, nebo jejím představám o vlastních ambicích. Byť je to půl miliarda lidí, tak skutečně ztrácí vliv. A s tím souvisí i naše pozice. Já si myslím, že pokud máme nějaké nepřátele, tak jsme to primárně my sami a naše odstředivé tendence z Evropské unie. Z NATO to naštěstí není. A je to samozřejmě, zcela zjednodušeně řečeno, ten největší soupeř nebo partner, soused, který může mít ambice nás přímo ovlivňovat, a to je Rusko do budoucna.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Mně pořád leží na srdci a v hlavě jedna otázka. Na těch balkónech a v těch pohnutých událostech před 20 lety jsme chtěli všichni zpátky do Evropy, Jiří Dienstbier snil o Evropě, všichni už se těšili, jak tam budeme a jak budeme platným členem evropské rodiny. Kde se tedy vzal ten euroskepticismus a proč my jsme dneska, Šimone, špatným žákem, problematickým žákem celé té evropské rodiny?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Já si nejsem jistý, že jsme špatným a problematickým žákem.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, tak ty tance kolem Lisabonské smlouvy ...

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Jasně. Ale ty tance jsem nedělal ani já, ani vy, ani většina voličů. Ty tance dělala úzká část politické elity a já jsem přesvědčen, že je dělala možná částečně z důvodů přesvědčení, ale určitě i částečně z důvodů vlastní komunikace s veřejností. Vlastní Public relations možná nějakých jiných agend, jak zamíchat s tím politickým spektrem v České republice. Podpora toho, že jsme v Evropské unii, tak od referenda, které dopadlo kladně, tak stoupla. Když se podíváme na to, co nám přinesla Evropská unie, tak je to bez debaty pozitivní. Nemyslím tím jenom peníze, ale i rozvoj řady věcí. A pak samozřejmě proti tomu jdou politici, kteří z různých důvodů rozehrávají různé karty a karta Lisabonské smlouvy tak, jak byla rozehrána prezidentem a v podstatě i komunikačně zneužita, kdy téma sudetských Němců bylo spojeno s Listinou základních práv a svobod Evropské unie, byť to s tím nesouvisí. Tak prostě u jisté části spektra dojde sluchu a politici jsou odpovědni částečně i za to, co si myslím obyvatelé v jejich zemi. Takže já myslím, že tady znovu jakoby selhává nějaká férová elita, která by neměla ty věci zneužívat pro své různé agendy a měla by dodržovat nějaké směřování, dodržovat dohody, které byly uzavřeny. Protože kdyby se udělal poctivý průzkum, který by přeskočil klišé typu jste pro Lisabon nebo proti Lisabonu a šel by po těch podstatných věcech, jako jsou reforma různých systémů řízení, jako je rozvoj chudých oblastí regionů, jako jsou peníze do čistších technologií, úspory a tak dále a tak dále, tak bychom tam našli vysoké procento spokojenosti lidí a souhlasu s tím, že toto všechno se má dít. A toto všechno nám přináší Evropská unie také.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Studio STOP dnes debatuje s ředitelem společnosti Člověk v tísni Šimonem Pánkem.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Sociolog Jiří Přibáň se pustil do kritiky listopadových revolucionářů. Přečetl bych část jeho článku, který vyšel minulý týden v Právu. "V roce 1989 existovala již zdánlivě jediná alternativa, totiž nahrazení nefungujícího státního socialismu a represivní vlády jedné politické strany tržní ekonomikou a liberální demokracií. Tato ztráta politické imaginace a zjednodušení politiky byly v něčem osvobozující, ale současně vedly k tomu, že se z vítězných revolucionářů stali pomyslní dvorní radové přes noc, a nikoli až k stáru. Jejich volání po změně bylo současně vášnivou obhajobou systému, jehož se stali hlavními reprezentanty. Pokud bývalí revolucionáři výjimečně nechovají kozy jako Stanislav Penc, nebo se nevěnují humanitární pomoci jako Šimon Pánek, jsou z nich zpravidla profesionálové, ať se jedná o politiku, byznys, advokacii nebo lobbistické služby. Každý pokus připomenou étos devětaosmdesátého roku a postavit na něm politický program však skončil podobným neúspěchem, jakým byla krátká senátorská kariéra Martina Mejstříka." Tolik Jiří Přibáň. Pane Pánku, jaká je tedy hlavní myšlenka listopadu 89? Něco víc než boj za svobodu proti represivnímu režimu, který koneckonců už stál na hliněných nohách?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Já myslím, že ne. Já myslím, že hlavní myšlenka roku 89 je získání svobody, nastavení systému volné soutěže, ale získání těch základních svobod ve smyslu názoru, rozhodování ve volbách, myšlení, spolčování. Myslím, že slovo svoboda je vůbec nejklíčovější. A co se ekonomiky týče, tak to je prostě jasné. Přechod od centrální ekonomiky k tržní ekonomice. To, že se takováto změna vždycky, nebo velmi často propojí s, se vzedmutím toho lepšího, co je v nás. A že to v nás vzbudí iluzi, že kromě těch pravidel hry, která se zlepší, otevřou, ztransparentní, se zlepší jaksi skokově i celá naše společnost, no, tak to je naivní iluze, která pak samozřejmě vede k deziluzi. Ale já si myslím, že hlavní myšlenka listopadu není jiná, než se osvobodit od tyranů a získat svobodu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Ovšem má pravdu Jiří Přibáň, když tvrdí, že se všichni stali součástí vládního establishmentu a vlastně jim nejde o nic jiného než o obhajobu režimu, jehož jsou součástí. Tak vyčlenil z toho vás a Standu Pence. Ti ostatní tedy nějak profrčeli tím establishmentem. Vaši kolegové, souputníci.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Já nevím. To je věc pana Přibáně, jak to chce vyhrotit. Nemám pocit, že třeba Dienstbier mladší je součástí establishmentu. To je právník prostě, který dělá svoji právní praxi. Martin Mejstřík byl krátkodobě v Senátu, ale jinak celá léta dělal konkrétní práci jako komunální politik. Velmi kritickou k tomu, co se rozvíjelo, nikoli tedy nějakou servilní. Martin Klíma, který tehdy četl to studentské prohlášení na Albertově, tak od té doby celá léta pracuje na vydávání takových alternativních imaginativních her a počítačových her. Já znám řadu lidí, kteří prostě dělají nějakou profesi a nějakou práci. Několik z nich zůstalo v politice. Ale ani to bych nepovažoval za špatné. Já si vzpomínám na svoje vlastní přemítání tehdy, kdy na jedné straně na misce vah byla rozpačitost stát se kariérním politikem ve 22 a chuť užít si tu svobodu čistě sobecky. Nestat se hned kolečkem ve stroji. A jistý, jakoby jistá obava z toho, co to ta politika s člověkem udělá. A když je vám 22 a nechuť ke kompromisu. A na druhé straně byl pocit určité zodpovědnosti za to, že člověk pomáhal něco bourat, byl jednou z tváří té konfrontace a té změny. A teď řekne, a dobře, tak, a teď se o to starejte vy ostatní. Takže já bych nepodsouval všechny jenom utilitární důvody. Otázka, jestli někdo, když je někdo 20 let v politice, tak neztrácí jistou míru pojmu pro realitu a chápání reality. A ještě k tomu, co pan Přibáň tak jakoby naznačuje. Že to zjednodušené vidění přineslo pocit, že neexistuje jiná alternativa než, než tedy změny toho režimu tím směrem, jakým se změnil. No, já si myslím, že neexistuje. A vlastně bych rád, aby mi ukázal jediný stát na světě, který dokázal přijít s nějakou jinou alternativou, zejména po autoritativním nebo diktátorském státě, než je právě svoboda, demokracie a tržní ekonomika.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Já jsem četl celý ten článek a on tím myslel, že celé to hnutí tehdejší, například v České republice, se tedy postavilo proti tomu komunistickému režimu, ale celkem bez jakékoli diskuse přijalo ten západoevropský model, který ovšem přijalo bez jakékoliv kritičnosti. To panu Přibáňovi vadí. A tudíž my jsme bojovali v listopadu 89 za svobodu, ovšem nakonec zvítězil konzum, za nímž se všichni dnes ženou se značnou bezohledností. Jak nakonec je vidět i na kvalitě té politické scény. Takže ta námitka pana Přibáně zní, stačí nám svoboda k tomu, abychom žili důstojným, kvalitním životem na úrovni třeba jako v tom Švédsku?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Ale to je primárně věc každého člověka, za čím se žene a čím začíná. To, že jaksi otázka konzumu a finančního úspěchu pro spoustu lidí je právě v té svobodě tou nejlákavější, tak to je realita a možná za 100 let to bude vypadat jinak. Ale nemyslím si, že to je něco, co by diskvalifikovalo tu svobodu jako takovou. Naopak svoboda umožňuje právě toto rozvrstvení. A prostě Švédskem pravděpodobně nikdy nebudeme. Jsme jinou zemí s jinou historií. Jiným kulturně náboženským zázemím. Možná, že trochu i s jiným, přinejmenším prozatím jiným, hodnotovým žebříčkem, než jsou třeba ty severské země. Ale to se nedá dohnat za 20 let.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Jaké by mohly být ty další hodnoty? Protože pokud vsadíme jenom na svobodu, tak to skutečně může skončit, jak dnes vidíme, jenom honbou za tím konzumem a značnou bezohledností v politice. Když si vzpomeneme na ten rok 89, tak jste předpokládali, že to tak celé dopadne?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Já jsem o tom nepřemýšlel tímhle způsobem. Já jsem chtěl ty základní věci získat a ta svoboda je vůbec podmínka k tomu, abychom mohli přemýšlet o tom, co s tím dělat. Takže to není buď a nebo. Ta svoboda je prostě ta základní podmínka. My jsme ji neměli a chtěli jsme ji získat. To, že bych raději, aby témata udržitelného rozvoje, větší šetrnosti k životnímu prostředí, větší podpory takových věcí, jako je integrace menšin, imigrantů a podobně ve společnosti, lepší, nebo rychlejší reforma vzdělávání tak, aby přecházelo od biflování k, ke kreativnímu, komparativnímu a hlavně inkluzivnímu systému vzdělávání. To všechny ty věci bych chtěl. Ale to nemá nic společného s tím, jestli jsme měli bojovat za svobodu nebo neměli. Já si myslím, že ta svoboda je nutnou podmínkou pro všechno to ostatní. A subjektivně samozřejmě člověk může být příkrým soudcem. Když se pokusí to objektivizovat a vzít si nějaké srovnávací příklady třeba Slovensko, Polsko, Maďarsko, tak musí dojít k závěru, že ten vývoj se prostě asi nedá úplně přeskočit. A že máme-li se dostat do podoby společnosti, která bude méně myslet v penězích a v majetku a více v jiných hodnotách, jako je třeba čas prožívání nějakého veřejného prostoru, společného času a tak dále, tak na to potřebuje nějaké vývojové stupně. Protože proč si myslet, že my Češi jsme se mohli vydat rychlejší a lepší cestou k příjemnější společnosti než třeba ti naši středoevropští sousedé. A mnoho dalších podobných příkladů v Evropě po zásadních společenských změnách nebo revolucích, kde ta fáze dohánění toho, co nebylo k dispozici, ta fáze toho konzumu, ta váze prostě vždycky nastává. A jakési společenské inženýrství, že přeskočíme k, ke společnosti dostatku, která má zajištěny všechny ty základní věci a je tam velký nadbytek vlastně peněz, prostoru i času, myslím tím prostoru mentálního, tak prostě my nejsme ve vývojové fázi Švédska, Norska nebo Holandska. A nemyslím si, že jsme mohli se vyhnout tomu období, kdy prostě mít nahradilo to nemoci mít a musíme si tím projít.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Hodně se hovoří o tom, že za současný neutěšený stav může i fakt, že v Česku nemáme stále silnou občanskou společnost. Ostatně i ona se zrodila před 20 lety. Tak o tom Šimon Pánek jistě něco bude vědět.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Je to pravda. Do nějaké míry spíše než v konkrétních příkladech, já pracuji ve společnosti, která je docela silná a má docela schopnost nabízet nějaká řešení, ovlivňovat nějaké věci, pracovat na osvětě, má zájem a podporu spousty mladých lidí. V zásadě jako statisíců mladých lidí, kteří se podílejí na nějakých aktivitách Člověka v tísni. Ale o tom nemluvím, o těch jednotlivých případech. Je pravda, že to pestré předivo toho společenského života, které je spíše ve smyslu spolkovém, místním, sousedském, založeném na něčem společném, založeném na chuti prožívat spolu nějaký čas, nejen se zavírat prostě do těch svých osobních rodinných životů, tak tam zatím nejsme. Ta společnost není tak strukturovaná, přesto si myslím, že se věci lepší. Když si vzpomenete, jak se na sebe dívali lidé, když se potkali v obchodě nebo na zastávce nebo v cizině před 10, před 15 lety, tak se na sebe dívali víc v křeči a víc křivě než se na sebe díváme dneska. Takže myslím, že jakési kontaktování mezi lidmi ta, a je to také tím, že máme spoustu těch základních životních potřeb a toho dohánění, co jsme neměli a dohánění rozvoje privátního sektoru. A dohánění stavebnictví a bytové výstavby. A to všechno, co jsme doháněli, tak to začínáme mít po té technické stránce naplněno relativně. Nebo je to rozhodně naplněnější než v roce 93. A začíná být více prostoru pro to, aby se lidé věnovali jiným věcem. Takže v tomto já jsem docela optimista a myslím, že se to posunuje. Na druhé straně občanská společnost se prostě nebuduje jako projekt. Ta se buduje desítky let. A to čtyřiceti nebo padesátileté přerušení je strašně znát. Západní Evropa budovala občanskou společnost 100, 150 možná někde víc let. Ve Francii třeba. My jsme ji nějakou dobu budovali a teď máme v době, kdy to budování bylo, nebo kdy ta občanská společnost vznikala a získávala váhu, což byla třeba šedesátá léta výrazně v západní Evropě, tak my jsme to všechno ztratili. A prostě některé věci se nedají urychlit. Některé ano, jako je bytová výstavba, jako je podnikání, jako jsou komunikace. Vzpomeňme si, jak dlouho se čekalo na telefon a telefonní číslo ještě před 15 lety. Některé věci se prostě urychlit pravděpodobně nedají. A to je silná, pestrá a skutečně život zlepšující a v životě se objevující a fungující občanská společnost.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Vy jste tedy optimista, ale člověk může být i pesimista a vidět i to, že se ta společnost vyvíjí trochu jiným směrem. Když se podíváte, jak se dnes staví domy, tak to jsou obvykle baráky někde za městem, které jsou za plotem, kde vlastně neexistuje v podstatě žádný sousedský vztah. Lidé jsou delší dobu v práci než byli dřív, aby si mohli dovolit tu zahraniční dovolenou. Všichni jezdí raději v autech než ve veřejné dopravě. Dřív jsme za komunistů samozřejmě žili materiálně mnohem hůře. Byly tady ty poměry s tím represivním režimem poměrně nepříjemné. Ale více nakonec kvetla, řekl bych, vzájemná pomoc ta sousedská, protože to jinak nešlo. Není tady možné, aniž za to se může dávat jakákoliv vina tomu, co se stalo v tom listopadu 89, že ta společnost bude stále více sobecká, bezohledná, individualistická. Když si zajdete na nějaké to nové sídliště za městem, tak ten pocit jistě získáte i vy, byť optimista.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

V žádném případě nelze dávat kredit komunismu za to, že nebylo možno si jít po šesté večer koupit vajíčka a bylo potřeba si je půjčit od sousedky, že jo. A to, že svět se mění, tak vidíme i v zemích, které komunismem neprošly. Vyšší míru individualizace našich životů, což je ta daň za tu absolutní svobodu osobní, kterou máme, tak tou prochází i západní Evropa. A ta přináší určitě jistý kus vyprázdnění, přináší mnohé kauzální otázky, psychologická traumata větší než, než pravděpodobně naši předci, kteří žili přece jenom v tom polštáři širší rodiny, která leccos nějakým způsobem absorbovala a dokázala vybalancovat, tak my žijeme podstatně více osamoceni. Takže ten proces probíhá všude. A k tomu sobectví, nebo k utilitaritě. Víte, já si nemyslím, že dnes se staví horší domy než v roce 99. Já si myslím, že se staví možná spíš lepší domy než v roce 99. A znovu se vracím k tomu, a je to ten optimismus, že si myslím, že ta společnost musela projít tou fází, a stále prochází, tou fází toho konzumu, toho dohánění, toho, co zde bylo opět komunisty zadrženo. A to dohánění nikdy není zdravé. Protože to je nepřirozený vývoj. Přirozený vývoj by vypadal jako prostě v Rakousku nebo někde jinde. To znamená, že tam také staví větší domy, také se tam staví prostě, také si lidé kupují lepší a dražší auta. Také víc vydělávají, ale běží to přirozeně a postupně prostě 60 let. A nějak lépe to zapadá do krajiny, do životů, do sousedství, než když se věci prostě vlastně křečovitě dohání. Protože předtím byly zakázané, nemožné a podobně. Takže když bych to úplně sumarizoval, tak já si myslím, že za těch 20 let a za mnoho těch věcí, které, s kterými člověk není spokojen a které jsou špatné a hrozné, v zásadě může ten komunismus. A to, že ten komunismus neumožnil prostě přirozený vývoj v té společnosti. A to, co se teď děje, je do značné míry, si myslím, dědictví, nebo je přirozené vyústění toho, že jsme žili v nepřirozené společnosti.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Studio STOP dnes hovoří s ředitelem společnosti Člověk v tísni Šimonem Pánkem. Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni vznikla před 17 lety jako humanitární organizace s cílem pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv ve světě. Její počátky se datují do května 1992, kdy její zakladatelé realizovali první projekty na pomoc lidem v nouzi ještě pod názvem Nadace Lidových novin. V únoru roku 1994 se změnil název na Nadaci Člověk v tísni při České televizi. V dubnu 99 pak byla zaregistrována jako obecně prospěšná společnost. Na skromné počátky Člověka v tísni si jako tehdejší redaktorka Lidových novin pamatuji velmi dobře. Dovedl jste si, Šimone, představit, v jaké obdivuhodné kondici bude Člověk v tísni po 17 letech? Pomalu dospívá, že?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

No, já jsem si hlavně nedovedl představit, v jak neobdivuhodné kondici budu já po těch 17 letech. Ale ne, pochopitelně ne. My jsme nevěděli, co to je občanská společnost. My jsme neznali vlastně ten koncept. Nikdo z nás nečetl Poppera, nikdo z nás nerozuměl tomu, že to je cosi mezi stranami, státem a jednotlivcem do nějaké míry. My jsme to začínali ze vzteku. Nebo ze vzteku na to, že Evropa prostě nic nepodniká, že někde kousek od nás umírají lidé, že Evropa omílá zjednodušené alibistické fráze o tom, že se musí strany domluvit především mezi sebou. A Radovan Karadžič je přizváván každý měsíc ke kulatým stolům do Ženevy, to bylo před těmi 17 lety. Pak prostě přicházely další a další výzvy, nebo přímo, přímo prosby třeba emigrantů z Běloruska nebo disentů z Kuby. Proč se nestaráte také o nás, vždyť by musíte vědět o tom, jaké to je, žít v totalitní společnosti, lépe než Francouzi nebo Američané. Je to do jisté míry vaše povinnost pokračovat s tím, co směřovalo do vašich zemí. A my jsme ty výzvy přijímali. Jedna z nich, ta je zvlášť jakoby specifická. Tak byla situace kolem zdi v Matiční koncem devadesátých let. A velmi vyhrocené emoce a velmi vypolarizované pro nebo proti. Ani z jedné strany ne moc racionální návrhy. Jedna strana navrhovala zeď stavět, druhá ji bourat. A my jsme tehdy seděli a říkali jsem si, to je přece obrovský společenský problém. Je to krizová situace, prostě situace sociálně vyloučených lokalit, kde žijí Romové. Je zásadní a náročná, tak se do ní pustíme. A tímto způsobem Člověk v tísni nabíral různé agendy, takže dnes má pod jednou střechou několik velkých sekcí, které by klidně mohly být jako oddělené nevládní organizace. Ale to společné know how poměrně velmi robustní administrativní, řídící a kontrolní systémy a ta zkušenost nahromaděná, kterou máme, tak pomáhá těm jednotlivým částem prostě dobře plnit. Ať už jsou to sociální služby nebo humanitární a rozvojová pomoc, nebo projekty na podporu pronásledovaných v zahraničí, či vzdělávací a informační projekty v Čechách. Neodvedl jsem si představit, jak to bude velké. Já jsem to neplánoval. Já si myslím, že důležité věci v životě často přináší náhoda. A pak jsem prostě jenom přijímal ty výzvy a snažil jsem se se zároveň učit tak, abych byl schopen oproti tomu být jeden ze skupinky 3, 4 dobrovolníků, kteří řídí kamiony směrem do Bosny, být manažerem, který má 250 lidí a obrat 400 milionů a pracuje vlastně spoustou organizací ve dvou desítkách zemí. Takže pro mě to bylo obrovsky obohacující období, nejen ta práce, ale i to vlastně pracovat na sobě a učit se, aby člověk takovou práci zvládl.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Máte pravdu. Aktivity vaší společnosti Člověk v tísni zasahují prakticky do celého světa. Najdeme vás tady v Česku, v celé východní Evropě, Americe, Africe, střední i jihovýchodní Asii. Doufám, že jsem nic nezapomněl. A jde tedy jednoznačně o úspěšný projekt, který má budoucnost?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Projekt? My máme projektů 370 za rok. Ale společnost Člověk v tísni jako ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Je také projektem.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Dá se to tak nazvat. V naší hantýrce je projekt něco, co má prostě svůj, svůj plán, svoje aktivity, svoje výstupy, svůj rozpočet. Je to nevládní organizace podobná těm západním v mnohém. My jsme se stali za poslední léta členem nějakých takových uskupení, jedno z nich se třeba jmenuje Aliance 2015. Sdružuje 7 organizací, my jsme jediná ze střední a východní Evropy. Kolegové ředitelé, nebo ředitelky jsou tak ve věku kolem 60 let. Ty organizace byly založeny v padesátých a v šedesátých letech, čili my máme sotva poloviční věk. A některé z nich jsou až o řád větší než jsme my. Fungují, pracují, mají své místo ve společnosti. Naplňují nějaký servis mezi dárci, ať už jsou to jednotlivci firmy nebo stát, nebo nadnárodní instituce. A příjemci pomoci. Takže myslím, že co se týče rozvoje nevládních organizací, tam je obrovský prostor. Ony se ještě rozvíjí a vlastně vznikají a rostou v té západní Evropě. A tam mají za sebou o těch 30 let víc než u nás. Čili nemám důvod pochybovat o tom, že práce pro Člověka v tísni bude. A pokud si zachová svůj pokud možno profesionální a uměřený přístup k věcem a nějaký uměřený přístup prostě k tomu, kolik nevládní organizace má čerpat sama na sebe, to znamená nějaké nutné minimum, tak si myslím, že práce i zdroje pro tu práci a ty služby a tu pomoc vykonávat tady budou.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Když jste mluvil o těch konkrétních projektech, tak jestli bych se mohl zeptat, který z těch 340 je z vašeho pohledu teď nejzajímavější, nejdůležitější, nejpotřebnější? Jestli tedy už nejste jen tím ředitelem, co sedí u počítače v kanceláři.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A počítá peníze.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Tak, samozřejmě, ředitelem, který sedí u počítače v kanceláři do nějaké míry jsem. Ale nezabývám se ani tak tím počítačem jako spíš prací s lidmi, personálními věcmi, řízením, plánováním. A na otázku nyní vám nemůžu odpovědět, protože to je čistě novinářská otázka. Málokdy existuje něco nej. Možná můžu vytáhnout 2, 3 věci. Myslím, že výjimečně zajímavým projektem, takovým jakoby velkým, který je důležitý pro nás, tak je mise v Afghánistánu, která tam je osmým rokem. Realizuje pomoc ve větším objemu než, než třeba je ta česká vládní pomoc. A je to pro nás zkouška toho, jak obstát v tak těžké zemi a jako pomoci lidem, kteří žijí v jedné z nejnešťastnějších nebo nejchudších zemí na světě. Navíc jsme tam bráni mezi zhruba desítku těch hlavních organizací z celého světa, což je takovými dárci, jako je třeba Světová banka, OSN nebo Evropská komise, jaksi jistá značka kvality nebo profesionality. Když se podívám do České republiky, tak extrémně známý a fungující a důležitý je filmový festival Jeden svět, který bude samozřejmě pokračovat a který je investicí do lidí spíše mladších než jsme my. Hodně do lidí kolem dvacátého, pětadvacátého roku věku. A já věřím, že každý z nich, který na ty filmy chodí, tak prostě přemýšlí o světě jinak než kdyby na ty dokumentární filmy nechodil. A v problematice programu sociálního vyloučení, nebo sociální integrace, jak se to u nás jmenuje, protože je to nastaveno pro ty výsledky, tak si myslím, že extrémně zajímavý, smysluplný a důležitý projekt je doučování romských dětí v rodinách. Doučují dobrovolníci, jsou to většinou vysokoškoláci, ale nemusí. Máme mezi dobrovolníky řadu třeba lidí v seniorním věku, kteří učili během života nebo prostě a chtějí věnovat ty 2 až 4 hodiny týdně a docházet do nějaké rodiny a pomoct nějakému konkrétnímu romskému klukovi nebo holčičce prostě projít tu školu, mít větší šanci, mít šanci prostě mít nějakou kariéru. Ten projekt je zajímavý nejen proto, že v něm je několik set dětí. Ale i proto, že vlastně je vidět, že ve společnosti jsou lidé, kteří, byť je to ta nálepkovaná, ostrakizovaná prostě romská problematika, tak se přihlásí a začnou docházet do těch romských rodin. Oni taky hrají určitý vliv v tom už, že tam už jenom chodí, že tu rodinu zvykají na to, že to dítě potřebuje nějaký prostor na to se do té školy připravovat, nějaký klid a tak dále. Takže to je třeba z projektů tady v Čechách, které realizujeme. Jeden, o kterém si myslím, že je vlastně hrozně důležitý pro budoucnost.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

No, já u toho posledního projektu, už máte nějaké výsledky, třeba už malí Romové nosí lepší známky ze školy?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Je to tak. V některých případech nosí lepší známky ze školy, jinde třeba jenom přestali chodit za školu. Jinde třeba jim ta rodina pomůže si připravit věci do školy. A dostanou s sebou nějakou svačinu. To, ty posuny nemusí být vždycky jenom ve známkách. Klíčové je, že ta škola v místě, kde, a to je všude jenom v místě, kde máme nějaké pobočky, ono to taky není tak jednoduché samozřejmě jako supervizovat a pro toho dvacetiletého nebo osmnáctiletého člověka to není tak jednoduché do té rodiny chodit. Ona se na něj začne obracet se vším možným, dluhy, vyhrožováním, prostě a tak dále a tak dále. Ale velmi důležitá je spolupráce se školou. Tak, aby ta škola, zejména učitelka nebo pan učitel prostě pochopili, že to je něco, na čem by měli spolupracovat. Protože jakmile je tam pak komunikace mezi tím doučovatelčem nebo doučovačkou a, a školou, tak v některých lokalitách to jde tak daleko, že ty děti mají sešitek a tam si navzájem píšou, tady v tom má prostě Honza ty a ty slabiny, pomožte mu se přes to dostat. A v procesu toho doučování se to odstraní. Takže tak nějak by to mělo vypadat. Podle mě.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

A to myslíte, že se podaří tím odstranit i ten tradiční blok, že zkrátka romské děti patří do zvláštní školy a ty bílé do té školy normální? To se daří tento stereotyp likvidovat tou vaší prací?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Nemyslím si, že konkrétním doučováním. To je také zaměřeno prostě na, ty cíle jsou trochu jiné. Jinak ta problematika zvláštních škol mnohokrát omílaná, zvláštní školy byly zrušeny, teď existují zvláštní třídy. Je to nějaký proces. A řada škol slyší na odborné vysvětlování toho, že pokud má být vzdělávací proces inkluzivní, tak nemůže být separující. Ale je to vývoj. Je to prostě proces. Ty školy zareagovaly tak, že prostě zřídily zvláštní třídy. Protože měly pocit, že tak s tím budou lépe schopny zacházet. A často jsou lépe schopny, protože nemají pedagogy, kteří by prošli třeba speciálním vzděláním a uměli těm několika žákům ve třídě, kteří mají horší domácí zázemí, horší jazyk, horší podporu rodičů například, vůbec to neznamená, že jsou méně inteligentní. Mají prostě trochu jinou výbavu nebo jinou podporu než ty většinové děti. Takže by s nimi uměli pracovat. Ale to je na velmi dlouhou komplikovanou debatu a hlavně na proces, který třeba i v té západní Evropě trval desítky let, než se to školství dostalo do takové míry inkluzivity těch různých nevětšinových dětí s různými omezeními. To taky nebylo hned. My pořád musíme prostě myslet na to, že my jsme ztratili spoustu času. A ne všechno se dá dohnat zrychleně. Něco prostě nějakou dobu trvá a nedá se to přeskočit.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Vaše společnost Člověk v tísni se pustila i do dalšího významného projektu nebo významného kroku, a to je výuka historie v českých školách. Chcete mladým lidem vysvětlit, jak se žilo v dobách komunismu. Teď probíhá právě ten projekt Příběhy bezpráví. Co jim vysvětlujete a zda mají studenti zájem?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

No, především my jim to nevysvětlujeme. Vysvětlují jim to jejich pedagogové, jejich profesoři a profesorky. A to prostřednictvím dokumentárních filmů, které natočili čeští filmaři o minulosti. My jsme manažerská agentura, která pomáhá ty věci vymyslet, zorganizovat, rozdistribuovat, uvést v život. Nejsme ten, kdo by všemu rozuměl a chtěl něco přímo vysvětlovat. Ten projekt tak jako celý program Jednoho světa na školách, což je vlastně použití filmu a audiovizuálních prostředků ve výuce obtížných témat, tak nabízí těm školám. Nabízí, ty školy si vybírají, v tomto ročníku se do Příběhu bezpráví přihlásilo 800 českých škol. A muselo si objednat ty věci, muselo pro to něco udělat. Těch 800 škol dostává sady dokumentárních filmů a k tomu nějaké jakoby nápady a návrhy, jak s nimi pracovat, jak vést diskusi v hodině, jak, jaké aktivity. A zároveň kontaktní odkazy na pamětníky nebo děti pamětníků, protože optimální, tady u těch Příběhů bezpráví je to tak nastaveno, je spojit ten film a to téma ještě s besedou s někým, kdo je přímým účastníkem nebo pamětníkem. Co je důležité je, že ministerstvo školství zahrnulo Příběhy bezpráví jako jednu z významných částí do svého metodického pokynu právě o období té komunistické minulosti. A kromě jiných zdrojů jsou tam Příběhy bezpráví navrhovány opět, protože ministerstvo už nepředepisuje školám. Ty školy mají nějaké rámcové plány, ale co si udělají s konkrétní výukou, je na nich. Takže to má jakoby podporu, takovou velmi profesionální a použitelný materiál je to samozřejmě na těch školách. A to, co jim přibližují ty filmy, ty návrhy na strukturované diskuse ve třídách, i ti hosté, tak je prostě realita těch 40 let. To znamená realita bezpráví, realita normalizací, tlaku na lidi, buď jste s námi nebo jste proti nám. Pokroucenost vlastně, v které jsme těch 40 let žili.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Průzkum CVV teď ukázal, že naprostá většina mladých lidí je víc než dřív přesvědčena, že komunistický režim byl špatný. Dnes se proti tomu máme dobře, i když tedy kvalita politiků se příliš neliší od té předlistopadové. Vy jste tedy spokojen, jak to mladí všechno dobře pochopili?

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Ano.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A to už je závěr dnešního Interview Studia STOP, jehož hostem byl ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek. Tak děkujeme za vzpomínky, prognózy a informace. A zase někdy na shledanou.

Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni

--------------------

Děkuji vám, na shledanou.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

Techniku měla na starosti Zuzana Vlčková a od mikrofonu se loučí ...

Petr HOLUB, moderátor

--------------------

Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------

A Jana Šmídová. Na slyšenou.

»Jsem příliš stár, abych věřil na revoluci...«

5.11.2009

Haló noviny

Jiří KOŠŤÁK

NÁZOR

»Jsem už příliš stár, abych věřil na revoluci, to si radši dám hlavu pod kapuci...« zpívá Jarek Nohavica ve své nejnovější písničce. Jak vyšitá na nastávající dny, a jak pravdivá. Čím to, že mu to v televizi dovolili zpívat? Možná, že přehlédli text, anebo jim nedošlo, na co ostravský bard naráží, co tím myslí. To by jinak byl řev - naši křehkou demokracii a polistopadový vývoj si rozvracet nedáme!

Ale kdo bude »Velkou listopadovou revoluci« oslavovat? Věří ještě vůbec někdo ideálům, které tak halasně zněly v ulicích, na Letné či z balkonu Melantrichu? Určitě ti, kteří před dvaceti lety ostražitě číhali na příležitost, a tak byli v »pravý čas« na správném místě, a dnes jsou tudíž »za vodou«. Co vůbec zbylo z ideálů, které, jak se ukazuje, zněly ve falešné tónině? Lidé, kteří jim uvěřili, mají v převážné většině pocit hořkosti, velkého zklamání, pocit, že byli podvedeni.

A šlo vůbec o revoluci, o převrat, anebo o zinscenovanou frašku zpravodajských služeb? Dnes už na akci a významnou úlohu studentů málokdo věří. Snad jen bláhový a neznalý důvěřivec. Je pozoruhodné, že někdejší studentský vůdce a člen parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu 1989 Václav Bartuška se ve své knize Polojasno už v roce 1990 přikláněl k verzi, že šlo o připravený převrat, v němž svou důležitou roli zřejmě měly i tajné služby. A podle něj asi k tomu přispěl také pokus o vnitrostranický puč. Kdoví, on byl u zdroje informací, takže asi bude vědět víc. A i já bych jeho názoru dal téměř za pravdu. Ne, nešlo o revoluci, a možná mají pravdu ti, kteří tvrdí, že to byla »velká hra«, manipulace a podvod.

Je už trapné a legrační, přesto výmluvné, připomínat první novoroční prezidentský projev Václava Havla - budou nás strašit, že bude nezaměstnanost,

že tady bude kapitalismus... Budou to jen lži temných slušovických žilek a těch, kteří chtějí rozbít křehkou demokracii... A skutečnost? Ta je mnohem horší, než nás strašili. Ukazuje se, že lži byly úplně z jiného soudku. Kdo tedy lhal? A co na to lidé, kteří před dvaceti lety zvonili klíči na náměstích v dobré víře, že se budou mít lépe? Jak se postaví k tomu, že se nechali zmanipulovat a uvěřili krásným heslům?

»Že mně ruce neupadly, když jsem zvonila klíči, byl to všechno podvod! Zlatí komunisti, co nám za nich chybělo,« tvrdí veřejně už delší čas paní Blanka z Hradce Králové. Kdysi pracovala v královéhradeckém strojírenském gigantu ZVU, ten je ale prakticky v troskách, neexistuje už ani hradecký závod ČKD, kdysi v celém světě proslavený výrobou naftových motorů. Neexistuje ani Strojobal, ani další známá hradecká fabrika Montas, ani hradecká tiskárna. A kde je konec podniku Východočeské cukrovary? Paní Blanka připomíná, že její maminka jí už tenkrát v listopadu říkala, ať neblázní, že jednou bude litovat...

A jak dopadli někteří studentští vůdci? Ti, kteří naivně věřili idejím, se mají převážně tak, jak si to nepředstavovali. A tak třeba Stanislav Penc se na vesnici nedaleko Libáně na Jičínsku věnuje chovu koz. Jiní, průbojnější, se dostali výše, tedy ke správným korytům. Někdejší svazácký boss Martin Mejstřík se v Senátu dlouho živil antikomunismem, až ho voliči ze Senátu »vyhnali«. Šimon Pánek je asi navěky v Člověku v tísni. Marek Benda ze studentských lavic stačil po Listopadu usednout do lavic parlamentních a je v nich dosud.

Dvacet let restaurovaného kapitalismu u nás je zklamáním a většině lidem se nežije lépe. Minulému režimu tedy lze vyčítat, že nepouštěl více občanů na Západ, aby poznali, že kapitalismus má více stinných stránek než těch dobrých. Třeba »svobodnou« volbu být nezaměstnaným, anebo přijít o bydlení a spát pod mostem. Takovou svobodu máme nyní i my.

Domnívám se, že oslavy »Velkého listopadu«, i přes masivní přesvědčovací masáž mnohých médií, budou pro spoustu prostých lidí spíše trpkou vzpomínkou. A přitom v západoevropských zemích, ale i ve Spojených státech se i v důsledku světové hospodářské krize čím dál hlasitěji volá po změně. A odborníci na ekonomiku se vracejí k Marxovi. Jen u nás jsou, hlavně ti nahoře a mocní, k těmto tendencím probíhajícím ve světě slepí a hluší. Současná forma kapitalismu je neudržitelná, protože nic není na věky.

Jiří Přibáň: Výhry a prohry sametové generace

29.10.2009

novinky.cz , Právo

Jiří Přibáň, SALON

S nadcházejícím 20. výročím pádu Berlínské zdi i československé sametové revoluce určitě vyslechneme mnoho lepších či horších projevů o tom, co se vlastně tenkrát seběhlo, jak bychom oněm událostem měli rozumět a co pro nás dnes znamenají. Byla to revoluce, nebo převrat?

Jednalo se o definitivní vítězství liberální demokracie, nebo bezkonkurenčních technologií západního průmyslu? Byl pro nás důležitější washingtonský, nebo bruselský konsenzus?

V záplavě těchto jistě zásadních otázek bychom však neměli opomíjet ani kolektivní biografii tehdejší právě dospělé generace, která byla jedním z rozhodujících aktérů revolučního roku 1989. Lze ale hovořit o politickém generačním hnutí, které by mělo společné rysy? Co spojuje například takového Tamáse Deutsche s Martinem Mejstříkem, Hanu Marvanovou s Martinem Šimečkou nebo Sašu Vondru s Viktorem Orbánem? A mají tito političtí vůdci něco společného s mnoha tisíci jejich východoněmeckých vrstevníků, kteří prchali v letních měsících roku 1989 přes rakousko-maďarské hranice? Proč se vůbec pouštět na nejistou plochu imaginárních sociálních skupin, kterým říkáme generace? Co nás vede k tomu, že se snažíme sledovat tak pochybnou sociální konstrukci, jakou je politická generace, a dokonce ji srovnáváme s generacemi minulými i budoucími?

Proč se ptát takto generačně? Jednoduše z toho důvodu, že mnozí z těch, kdo na prahu své dospělosti vstoupili do veřejného prostoru na přelomu 80. a 90. let minulého století a aktivně se zúčastnili demontáže komunismu, dnes představují mocenskou elitu a určují běh společnosti. Popisem generace „devětaosmdesátníků“ tak můžeme lépe porozumět tomu, co se právě odehrává v naší době.

Řekne-li se například „generace osmašedesátníků“, i dnes, po více než čtyřiceti letech si s tímto označením spojujeme zcela přesné společenské a kulturní obrazy, ikony a události. Někomu se tak okamžitě vybaví sovětské tanky před budovou Československého rozhlasu nebo Dubčekova „lidská tvář“ socialismu, zatímco jiným se připomenou psychedelické zážitky i vůně květin na zadních sedadlech dodávkových volkswagenů. Stejně tak sem patří generační revolta Grateful Dead, drsná městská poetika Velvet Underground nebo sžíravý sarkasmus Zappových Mothers of Invention. Patří sem ale i jemnou britskou ironií učesané album seržanta Pepře, na němž pod dohledem Beatles nostalgicky hrála jeho kapela klubu osamělých srdcí a Lucka se proháněla po obloze s démanty. Do toho všeho Rolling Stones soucítili s ďáblem, kterého pařížští studenti spatřovali v policejním teroru francouzského státu, zatímco jejich otcové a matky si mysleli, že ďábelským svodům revolty naopak podlehly jejich zbloudilé ratolesti, pro které stále blahobytnější společnost měla podle všech ekonomických i sociologických propočtů a prognóz nabízet stále víc statků za stále méně námahy.

Ta doba jako kdyby symbolicky skončila, když se na Václavském náměstí upálil Jan Palach a poražení radikálové nabili první zásobníky samopalů Rudých brigád. Svobodného ducha revolty zadusila železná logika politického násilí, ostatně jako již mnohokrát předtím v moderních dějinách. Přesto však všude dodnes nalézáme stopu tehdejší doby, ať se jedná o humanitární étos a aktivismus francouzského ministra zahraničí Kouchnera nebo „zelené“ projevy bývalého studentského vůdce Cohna-Bendita v Evropském parlamentu. Postava německého politika Joschky Fischera potom velmi plasticky ukazuje, jak se radikalismus 60. let postupně proměnil v aktivismus 70. let, aby se mu v 80. letech podařilo vstoupit do hlavního proudu politiky a o desetiletí později uchopit moc.

Každý revolucionář či rebel je sociální deviant, protože konformisté mají ve společnosti vždy převahu. Kromě základní biologické vazby rodičů a dětí proto spojuje osmašedesátníky s devětaosmdesátníky deviantnost vůči společenskému pořádku v tom smyslu, jak rebelanství kdysi definoval americký sociolog Robert Merton, tj. jako schopnost postavit se proti převládajícím kulturním cílům a hodnotám. Mertonovi rebelové úspěšně zpochybňují to, co ostatní považují za dané, nezměnitelné a zaběhnuté. Podobně se například v 80. letech hovořilo o „ostrůvcích pozitivní deviace“ v moři normalizační šedi, a slovenští sociologové se v té době dokonce těmito ostrůvky již vědecky zabývali.

Navzdory této základní podobnosti jsou však rozdíly mezi osmašedesátníky a devětaosmdesátníky zcela zásadní. V 60. letech stále ještě panoval názor, že existuje alternativa jak k sovětskému totalitarismu, tak i ke konzumním společnostem západních demokracií. Někdy to byly názory hodně naivní, jindy nebezpečné, ale vždy plné naděje, že věci lze dělat jinak a systém lze měnit. Rčení o mladých revolucionářích, z nichž se k stáru stávají dvorní radové, v případě osmašedesátníků ale tak docela neplatí. Politický systém západních demokracií si je sice přizpůsobil k obrazu svému, jako si ostatně každý systém nakonec přizpůsobuje i ty sebedeviantnější jedince, ale současně se mnoho „deviantních“ názorů, jako například požadavky rovnoprávnosti žen nebo sexuálních menšin či právní ochrana životního prostředí, stalo běžnou součástí dnešního demokratického provozu.

Naproti tomu v roce 1989 existovala již zdánlivě jediná alternativa, totiž nahrazení nefungujícího státního socialismu a represivní vlády jedné politické strany tržní ekonomikou a liberální demokracií. Tato ztráta politické imaginace a zjednodušení politiky byly v něčem osvobozující, ale současně vedly k tomu, že se z vítězných revolucionářů stali pomyslní dvorní radové přes noc, a nikoli až k stáru. Jejich volání po změně bylo současně vášnivou obhajobou systému, jehož se stali hlavními reprezentanty.

28. 11. 1989, 19:30 hod., OF (Občanské forum) jedná s vládou, 1. LF UK, z výstavy Okupační stávky 68/89.

Příkladem takového rychlokvašného, ale o to urputnějšího „zalogování“ do nově vznikajícího demokratického systému jsou třeba ideologické veletoče Viktora Orbána, který ve jménu moci opustil liberální program a zcela v zajetí tradice toho nejodpornějšího etnického nacionalismu se začal bít za pokrevné bratry a sestry roztroušené po sousedních státech. Zrovna tak bychom sem mohli řadit i děsivý osud Marka Bendy, kterého revoluce vynesla do vrcholných pater české politiky. V nich ovšem tento bývalý studentský vůdce dnes symbolizuje tu nejrepresivnější a nejarogantnější tvář pravice, která nám nasazuje „náhubkový“ zákon a cynicky prosazuje stranickou vůli na úkor vlády práva. Pokud bývalí revolucionáři výjimečně nechovají kozy jako Stanislav Penc nebo se nevěnují humanitární pomoci jako Šimon Pánek, jsou z nich zpravidla profesionálové, ať se jedná o politiku, byznys, advokacii, nebo lobbistické služby. Každý pokus připomenout étos devětaosmdesátého roku a postavit na něm politický program však skončil podobným neúspěchem, jakým byla krátká senátorská kariéra Martina Mejstříka.

Příčinou konformismu devětaosmdesátníků je samozřejmě vnitřní logika revoluce, která velela budovat zastupitelskou demokracii a tržní hospodářství bez přívlastků. Standardní politický a ekonomický systém byl jejím nejvlastnějším cílem, takže vítězní revolucionáři roku 1989 na rozdíl od osmašedesátníků reprezentovali současně změnu i systém. Pozdně normalizační ostrůvky pozitivní deviace se staly zárodkem porevoluční společnosti výkonu a funkčnosti. Společenský tlak systému tržního hospodářství a zastupitelské demokracie byl v té době ohromný a všichni, kdo ho zpochybňovali, byli po roce 1989 okamžitě vytlačeni na okraj a zapomenuti stejně jako například církevní aktivisté nebo ženské hnutí v bývalé NDR.

Paradoxem je, že motorem tohoto budování funkcionálně diferencované společnosti, ve které demokracie je jiným názvem pro politický provoz a trh mnohdy ospravedlněním pro vytváření nerovností, byla autentická touha po lidské svobodě. Generace devětaosmdesátníků je v tom nejvlastnějším slova smyslu liberální generací. Levicové ideologie a alternativy jí připadaly stejně lživé jako systém státního socialismu. Nedůvěra k levici však neznamenala automatický příklon k pravici. Jenom se potvrdilo, že být liberálem je slabý politický názor, ale silná životní filosofie. Revoluce 1989 tak byly spíš revolucemi životního stylu než ideologických konstrukcí a programů. Prvním úkolem bylo vytváření životních šancí, nikoli definování sociálních a politických rolí. Tyto role, včetně rolí politických profesionálů, byly teprve důsledkem revolučních změn.

Svoboda má přednost před rovností. To byl první imperativ devětaosmdesátníků. Abychom této politické mentalitě porozuměli, je ovšem nutné zmínit se o společenské a kulturní konstelaci v předrevolučních 80. letech. Zatímco útlak 70. let vehnal do jednoho politického ghetta disidenty s často velmi odlišnými názory, na konci 80. let již nešlo o budování „paralelní polis“ založené na „solidaritě otřesených“, ale ani o „život v pravdě“ nebo imperativ „nežít ve lži“. Solženicynovy nebo Bendovy a Patočkovy metafory byly na politickou situaci této doby již nepoužitelné a disidentský étos boje za lidská práva a občanské svobody se teprve měl ukázat jako klíčový revoluční diskurz a síla roku 1989.

Moc se sice ještě snažila o represivní kampaně, ale tyto akce již trpěly krátkým dechem. Ve slavném eseji Moc bezmocných Václav Havel kdysi přesně popsal stav české normalizované společnosti, ve které politická moc vyžadovala od obyvatel jen rituální souhlas a jinak ve stavu morální schizofrenie umožňovala relativně bezproblémové přežívání. Následná Gorbačovova perestrojka ovšem pro tuto ritualizovanou společnost znamenala smrtelnou ránu, protoženajednou zrušila slovník, jímž se rituály udržovaly v chodu. Komunisté tak současně ztratili schopnost porozumět si navzájem i možnost pochopit, k jakým procesům dochází ve společnosti, kterou až doposud řídili.

Pro popis těchto změn bychom tak mohli spíš využít klasické sociologické rozlišení oficiálně organizované společnosti, která se v té době stále rychleji rozkládala, a spontánně vznikajících neoficiálních pospolitostí, které se postupně prosazovaly ve veřejném životě. Zatímco ve druhé polovině 80. let Charta 77 nadále zůstávala potlačovaným a izolovaným, i když o to důležitějším sociálním segmentem, nejrozmanitější „pozitivně deviantní“ pospolitosti, ať se jednalo o divadla, sdružení nekonformní hudby, nebo ekologické iniciativy, fungovaly již nezávisle na oficiálních ideologických či politických kódech. Na vršících se ruinách oficiální společnosti státního socialismu jich začalo rychle přibývat, a mnohdy navíc i zprostředkovávaly kontakt mezi disentem a ostatním obyvatelstvem. Namísto budování paralelní polis zaručené životem v pravdě jsme tak zde byli svědky počátků mnohem prozaičtějšího, ale o to důležitějšího procesu sebeorganizování veřejné sféry, ve které se jednotlivé pospolitosti postupně transformovaly na občanskou společnost.

Například v Maďarsku v té době začaly vznikat iniciativy ekologické nebo liberální, stejně jako monarchické a nacionalistické. V Polsku, kde byl komunistický režim nejztrouchnivělejší, se pro změnu podobné iniciativy stále více vydělovaly i z rozvětvených altenativních sítí katolické církve nebo Solidarity. Dokonce i v mnohem represivnějším Československu byli představitelé moci najednou znejistělí a často nevěděli, co povolit nebo zakázat. Disidentskou demonstraci ke 40. výročí Deklarace lidských práv tak režim na Škroupově náměstí v prosinci 1988 povolil, ale o pár týdnů později použil během Palachova týdne policejní násilí i vodní děla a zpřísnil tzv. pendrekový zákon. Následný zmatek a bezradnost, s jakou moc postupovala proti „deviantním“ desetitisícům signatářů petice Několik vět, jen potvrzovaly neudržitelnost existujícího stavu věcí. K rebelantům se začalo přidávat čím dál víc do té doby konformních spoluobčanů a v očích veřejnosti se naopak režim stával stále víc deviantnější a izolovanější.

Zpětně to vypadá, že v takové situaci muselo být snadné provést úspěšnou revoluci, ve které se nakonec podařilo prosadit lidská práva a svobody. To je ovšem zdání těch, kdo si do tajenky historických událostí vždy dosadí nápovědu dějinných zákonitostí a přitom ignorují nahodilost lidských dějin.

Víc než etické výzvy k životu v pravdě nebo odmítnutí života ve lži se v 80. letech stal hlavní pružinou sociálního jednání sdílený pocit všeobecného znechucení a sociálního hnusu. Škleb se stal důležitým uměleckým výrazem a parodování oficiálního balastu představovalo svérázný druh humoru, jaký tehdy například předvádělo divadlo Sklep nebo písničkářská dvojice Burian s Dědečkem.

Sledujeme-li tehdejší sociální a kulturní vývoj, potom nás také nepřekvapí, že se v 90. letech slovník a étos autentického bytí či života vypařily tak rychle, jako voda z tehdy nově zakoupených rychlovarných konvic. Dodnes ale ve formě neurózy trápí devětaosmdesátníky zrovna tak jako vodní kámen na varném dnu těch stárnoucích konvic.

Výstižnou reflexí tohoto stavu je například Ondříčkův a Zelenkův film Samotáři z roku 2000. Jedním z hlavních hrdinů filmu je podnikavý Robert, jehož „projektem“ je nahrávat na digitální kameru všechny své přátele v intimních a choulostivých situacích, což si cynicky zdůvodňuje tím, že jim pomáhá odkrýt lež, ve které žijí. Naproti tomu jeho kamarád Petr – pochopitelně jeden z těch, kdo žijí ve lži – chce s trapnou naivitou pouštět nahrávky opravdového života posluchačům rádia, v němž je diskžokejem. Robert ani Petr si nejsou jisti, co je a není autentické, ale o to víc zdánlivou autenticitu chtějí zprostředkovávat a zaznamenávat. Nakonec to paradoxně vypadá tak, jako kdyby autentický byl jen digitální záznam na nějakém nosiči.

A právě v této rozporuplnosti bychom asi měli hledat i příčiny historické prohry devětaosmdesátníků spočívající v tom, že si nechali vyvlastnit svoje dějiny. Ve snaze potvrdit legitimitu revoluce a svých vlastních činů totiž tato generace celkem pochopitelně a velmi hlasitě volala po politickém a morálním vyrovnání se s komunistickou minulostí. Jako kdyby si devětaosmdesátníci nebyli jisti společností, kterou tak radikálně změnili, a proto ve snaze potvrdit zlovolnost totalitního režimu využili své moci, aby zajistili oficiální výklad komunistických dějin. Víc než deset let po pádu komunismu tak v jednotlivých zemích začaly vznikat instituty či ústavy, které měly prostřednictvím státem placených historiků-úředníků kodifikovat národní paměť, a tím mimo jiné ospravedlnit přítomnost proti neospravedlnitelné minulosti.

Na rozdíl od sebevědomých osmašedesátníků, kterým i dnes dějiny patří, devětaosmdesátníci potřebovali své vlastní dějiny a jejich výklad zestátnit. Pokušení dvorních radů zvítězilo a z bývalých revolucionářů se stali ředitelé kolektivní paměti. Zabydleli se v moralizujících výkladech dějin a s pomocí úřední autority nám říkají, co si máme myslet nejen o minulosti, ale hlavně o naší přítomnosti. Tím se ovšem definitivně odepsali jako historická generace. Chtějí správný a autentický výklad dějin, ale jediné, co dokážou, je digitalizace a zpřístupnění archivů zločinecké komunistické policie. „Osvobozují“ společnost od lži stejně jako Robert ze Samotářů, tj. iluzí digitálního archivu, který o nás o všech údajně všechno ví a zaznamená vše tak, „jak to skutečně bylo“. Skandál spojený se jménem Milana Kundery tuto zvrácenou logiku a iluzi odhaluje ve vší nahotě.

Jako již tolikrát v minulosti, pro důvěryhodný popis našich dějin se tak musíme obracet k filozofům, literátům nebo umělcům, a nikoli k státem najatým historikům. Abychom porozuměli normalizaci, bude lepší než dotazovat se na Ústavu pro studium totalitních režimů například prohlédnout si obrazy z cyklu Plná moc, v jehož rámci malíř Tomáš Císařovský portrétoval politické vůdce našich nedávných dějin. Asi bychoom stěží hledali výstižnější zobrazení komunistické normalizace, než jakým je portrét „prezidenta zapomnění“ Gustáva Husáka. Na holé a mrazivě bělavé pláni stojí prezident oblečený do konfekčně beztvarého zimního kabátu a neurčitě se dívá svým rybím pohledem. Jenom ruce zachycují jeho kuřáckou a nimrodskou vášeň, když v levé ruce drží ledabyle cigaretu, zatímco v pravé ruce svírá za uši podivně ztopořeného a vyjukaného zajíce. To vše na pozadí betonových skruží, těchto symbolů prázdnoty normalizační éry, které nešlo ukrást, takže se povalovaly na mnoha veřejných prostranství tehdejších českých měst a vesnic.

Naštěstí se ve svobodné společnosti nevyrovnávají s minulostí jen dvorní radové a politické generace, ale i výtvarníci, spisovatelé, divadelníci a vůbec kdokoli, kdo se k tomu úkolu cítí způsobilý. Dnes navíc přichází doba, kdy se generace narozená okolo revolučního roku 1989 začíná kriticky vyrovnávat s generací devětaosmdesátníků a jejím politickým odkazem.

Jiří Přibáň, autor eseje

Pokud tato právě dospívající generace smete pokrytectví, mocichtivost a licoměrnost svých rodičů - někdejších revolucionářů roku 1989, bude to dobře pro nás i pro ni samotnou. Její příští mluvčí by ovšem neměli zapomínat, že i díky devětaosmdesátníkům dnes všichni společně máme svobody, které generace našich otců a dědů dlouhá desetiletí postrádaly, a že tyto svobody nejsou žádnou propagandou nebo abstraktními floskulemi. I když je nelze digitálně zvěčnit nebo vysílat do éteru v jejich „opravdové“ podobě, přece jen je i my, kteří jsme vyrůstali „normálně v normalizaci“, cítíme v každém póru své kůže.

Igor Němec si chtěl posvítit na Pence, kvůli databázi StB

25.10.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Bývalý disident Stanislav Penc v létě na netu zveřejnil rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si vedla komunistická StB. Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) nejdřív „vyhnal“ seznamy pokoutným způsobem z netu. Pak Pencovi dlouho odmítal prozradit, kde podle jeho názoru udělal chybu. Nyní se navíc ukazuje, že některá prohlášení úřadu neodpovídala tak úplně pravdě.

"Pencovy seznamy" dostal úřad z netu snadno. Pohrozil provozovateli serveru, na kterém databáze běžela, desetimilionovou pokutou, a ten ji radši odpojil. ÚOOÚ svůj postup vysvětlil tím, že odpovědnost má provozovatel, a tvrdil, že se Pencem vůbec nezabýval. Pence navíc úřad v září písemně ujistil, že o něm "ze své iniciativy nevyhledává" žádné údaje. Dokument, který mají LN k dispozici, ovšem dokazuje, že předseda ÚOOÚ Igor Němec (dříve vlivný politik ODS) chtěl po nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké, aby mu na Pence vytáhla informace z trestních spisů.

"V této souvislosti Vás žádám, vážená paní nejvyšší státní zástupkyně, o spolupráci ve smyslu postoupení informací zjištěných orgány činnými v trestním řízení, zakládajících důvodné podezření z porušení zákona... o ochraně osobních údajů... osobou Stanislav Penc," napsal Němec 29. července. Vesecká Němcovi v září odpověděla, že žádné takové informace nemá.

Jsou to papalášské způsoby Penc považuje takové jednání za "papalášské způsoby, které úředníci používali před rokem 1989". Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková svého šéfa háji a tvrdí, že Němec se na Veseckou obrátil jen kvůli tomu, aby vyřídil tři stížnosti, které kvůli databázi "přišly na úřad od občanů". Nešlo prý o vyhledávání z vlastní iniciativy, ale jen o ověření "informace získané z veřejných zdrojů", že Penc podal trestní oznámení na šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

Problémem ovšem je, že Penc nikdy na Žáčka trestní oznámení nepodal a tuto informaci nepřineslo ani žádné zpravodajské médium. Penc pouze zvažoval, že na Žáčka podá civilní žalobu, zazlíval mu totiž, že estébácké databáze nezveřejnil jeho ústav. "Trestní oznámení jsem opravdu nepodal," potvrzuje Penc. Způsob, jakým se ÚOOÚ zbavil seznamů, považuje Penc za mimořádně nebezpečný. "Ohrožuje to svobodu internetu. Já netvrdím, že musím mít nutně pravdu, i když jsem o tom přesvědčen. Takto jsem ale vůbec nedostal šanci ji obhájit," namítá aktivista.

Na Pence si posvítíme...

24.10.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Igor Němec chtěl od žalobců informace o Stanislavu Pencovi. Kvůli databázi StB, kterou zveřejnil.

PRAHA Bývalý disident Stanislav Penc v létě na netu zveřejnil rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si vedla komunistická StB.

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) nejdřív „vyhnal“ seznamy pokoutným způsobem z netu. Pak Pencovi dlouho odmítal prozradit, kde podle jeho názoru udělal chybu. Nyní se navíc ukazuje, že některá prohlášení úřadu neodpovídala tak úplně pravdě.

„Pencovy seznamy“ dostal úřad z netu snadno. Pohrozil provozovateli serveru, na kterém databáze běžela, desetimilionovou pokutou, a ten ji radši odpojil. ÚOOÚ svůj postup vysvětlil tím, že odpovědnost má provozovatel, a tvrdil, že se Pencem vůbec nezabýval. Pence navíc úřad v září písemně ujistil, že o něm „ze své iniciativy nevyhledává“ žádné údaje. Dokument, který mají LN k dispozici, ovšem dokazuje, že předseda ÚOOÚ Igor Němec (dříve vlivný politik ODS) chtěl po nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké, aby mu na Pence vytáhla informace z trestních spisů.

„V této souvislosti Vás žádám, vážená paní nejvyšší státní zástupkyně, o spolupráci ve smyslu postoupení informací zjištěných orgány činnými v trestním řízení, zakládajících důvodné podezření z porušení zákona... o ochraně osobních údajů... osobou Stanislav Penc,“ napsal Němec 29. července. Vesecká Němcovi v září odpověděla, že žádné takové informace nemá.

Jsou to papalášské způsoby Penc považuje takové jednání za „papalášské způsoby, které úředníci používali před rokem 1989“. Mluvčí ÚOOÚ Hana Štěpánková svého šéfa háji a tvrdí, že Němec se na Veseckou obrátil jen kvůli tomu, aby vyřídil tři stížnosti, které kvůli databázi „přišly na úřad od občanů“. Nešlo prý o vyhledávání z vlastní iniciativy, ale jen o ověření „informace získané z veřejných zdrojů“, že Penc podal trestní oznámení na šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

Problémem ovšem je, že Penc nikdy na Žáčka trestní oznámení nepodal a tuto informaci nepřineslo ani žádné zpravodajské médium. Penc pouze zvažoval, že na Žáčka podá civilní žalobu, zazlíval mu totiž, že estébácké databáze nezveřejnil jeho ústav. „Trestní oznámení jsem opravdu nepodal,“ potvrzuje Penc. Způsob, jakým se ÚOOÚ zbavil seznamů, považuje Penc za mimořádně nebezpečný. „Ohrožuje to svobodu internetu. Já netvrdím, že musím mít nutně pravdu, i když jsem o tom přesvědčen. Takto jsem ale vůbec nedostal šanci ji obhájit,“ namítá aktivista.

Křišťálová lupa a Josef Mašín Když provozovatel webu www.svazky.cz před měsícem databáze odpojil, začal pro Pence další boj. Aktivista totiž chtěl, aby mu úřad ukázal spis, který si k tomuto případu vedl. Chtěl tak zjistit, co mu vlastně ÚOOÚ vyčítá.

To ovšem inspektor ÚOOÚ Miloš Šnytr odmítl s tím, že Penc není účastník řízení a neprokázal ani „právní zájem v této věci“. Penc se přitom od začátku k databázi veřejně hlásil a otevřeně to prohlašoval i při jednání s ÚOOÚ. Spis nakonec úřad vydal až po boji, a to teprve před pár dny.

Web www.svazky.cz, i když bez klíčového seznamu, mezitím získal v prestižní soutěži Křišťálová lupa nominaci v kategorii Projekt roku. Penc chce databázi v nejbližší době zase spustit, tentokrát na vlastním serveru, aby se ÚOOÚ musel obracet přímo na něj. „Ozval se mi ze Spojených států Josef Mašín a nabídl mi, abych web spustil u nich. vyhnul bych se tím potížím, o to ale nestojím,“ říká Penc.

Databáze EZO (Evidence zájmových osob StB), kterou Penc zveřejnil na začátku července, měla být páteří elektronického evidenčního systému, do kterého chtěla StB převést všechny své papírové registry. StB ale přípravu EZO nestihla a databáze nikdy reálně nefungovala. Přesto do ní estébáci stihli zanést údaje o o zhruba 700 tisících osob – agentech, důvěrnících či prověřovaných osobách.

Soud nařídil odstranit billboardy s číslem na krajského šéfa ČSSD

21.10.2009

Mladá fronta DNES

(ČTK, ula)

Podle odůvodnění předběžného opatření využití Bendovy podobizny a soukromého telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do osobnostních práv.

Plakáty s fotografií politika, kde je spojen s První severočeskou realitní společností a kde je kromě jeho telefonního čísla i text: „Nákup za babku, prodej za ranec“, se v Ústeckém kraji objevily asi před dvěma týdny. Ještě včera byly vidět například v Ústí nad Labem a Teplicích. Blanka Křižovičová z agentury Media Flow, jež je jednou z firem, které plakáty na své plochy umístily, sdělila, že žádné usnesení ze soudu ještě neobdrželi.

Benda včerejší rozhodnutí soudu přivítal. „Jsem rád, že soud potvrdil můj názor. Billboardy, které byly předmětem žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé, ale porušují i mé osobnostní a osobní údaje. Jsem přesvědčen, že podobné praktiky do slušného politického souboje nepatří,“ napsal v tiskovém prohlášení. Benda není první sociální demokrat, jehož číslo se stalo veřejným. Číslo předsedy strany Jiřího Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista Stanislav Penc na protest proti zásahu policie při technoparty CzechTek. Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na internetu zveřejnila strana Liberálové. cz.

Billboardy s číslem Petra Bendy musejí zmizet

21.10.2009

tyden.cz

ČTK

Pražský městský soud nařídil dvěma reklamním agenturám odstranit billboardy s fotografií a telefonním číslem předsedy ČSSD v Ústeckém kraji Petra Bendy. Vyplývá to z usnesení soudu, které Benda poskytl ČTK.

Podle odůvodnění předběžného opatření využití Bendovo podobizny a soukromého telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do osobních práv. Plakáty s Bendovou fotografií, kde je spojen s První severočeskou realitní společností, a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn text Nákup za babku, prodej za ranec, se po Ústeckém kraji objevily asi před dvěma týdny. Ještě dnes je zpravodaj ČTK viděl v ulicích Ústí nad Labem. Benda po objevení plakátů řekl, že požádá o jejich odstranění. Uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

ČTĚTE TAKÉ: Mobil šéfa ústecké ČSSD Bendy je na billboardech

Z Brna zmizela reklama s "ojetou" ženou

Benda dnes v tiskové zprávě rozhodnutím soudu přivítal. "Billboardy, které byly předmětem žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé, ale porušují má i osobnostní a práva a osobní údaje. Jsem přesvědčen, že podobné praktiky do standardního a slušného politického souboje nepatří," uvedl. Telefon uvedený na plakátech stále využívá. Reakci reklamních agentur ČTK zjišťuje.

Benda není první sociální demokrat, jehož číslo se stalo veřejné. Číslo předsedy strany Jiřího Paroubka v roce 2005 zveřejnil aktivista Stanislav Penc na protest proti zásahu policie technoparty CzechTek na Tachovsku. Trutnovská radnice, která případ řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic protizákonného neudělal. Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na internetu zveřejnila strana Liberálové.cz. Reagovala na oznámení kraje, že v lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za pacienty.

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD

20.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Ústí nad Labem - Pražský městský soud nařídil dvěma reklamním agenturám odstranit billboardy s fotografií a telefonním číslem předsedy ČSSD v Ústeckém kraji Petra Bendy. Vyplývá to z usnesení soudu, které dnes Benda poskytl ČTK. Podle odůvodnění předběžného opatření využití Bendovo podobizny a soukromého telefonního čísla bez jeho svolení je zásahem do osobních práv. Plakáty s Bendovou fotografií, kde je spojen s První severočeskou realitní společností, a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn text Nákup za babku, prodej za ranec, se po Ústeckém kraji objevily asi před dvěma týdny. Ještě dnes je zpravodaj ČTK viděl v ulicích Ústí nad Labem. Benda po objevení plakátů řekl, že požádá o jejich odstranění. Uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Blanka Křižovičová z agentury Media Flow, jež je jednou firem, které plakáty na své plochy umístily, ČTK sdělila, že žádné usnesení ze soudu ještě neobdrželi. Druhá agentura Europlakat, která chtěla dotazy poslat e-mailem, se dosud nevyjádřila.

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD

20.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Soud nařídil odstranit plakáty s telefonem krajského šéfa ČSSD Bendy

20.10.2009

ct24.cz

Benda po objevení plakátů řekl, že požádá o jejich odstranění. Uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost. V tiskové zprávě Benda rozhodnutí soudu přivítal: "Billboardy, které byly předmětem žaloby, byly nejenom jednoznačně lživé, ale porušují má i osobnostní a práva a osobní údaje. Jsem přesvědčen, že podobné praktiky do standardního a slušného politického souboje nepatří." Telefon uvedený na plakátech stále využívá.

Blanka Křižovičová z agentury Media Flow, jež je jednou firem, které plakáty na své plochy umístily, informovala, že žádné usnesení ze soudu ještě neobdrželi. Druhá agentura Europlakat se dosud nevyjádřila.

Na webu už se objevila čísla jiných sociálních demokratů

Letos pak číslo středočeského hejtmana Davida Ratha na internetu zveřejnila strana Liberálové.cz. Reagovala na oznámení kraje, že v lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za pacienty.

Stalo se...

16.10.2009

Český dialog

Venda Šebrlová

1. července

Šest měsíců předsedalo Česko Evropské unii. Teď nás vystřídalo Švédsko.

2. července

Otáčivé hlediště, které přitahovalo turisty i milovníky divadla, zůstává v zámeckém parku v Českém Krumlově i nadále. Park je zařazen do světového kulturního dědictví a UNESCO udělilo výjimku na provozování točny do roku 2016.

3. července

Nová politická strana TOP 09, reprezentovaná Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem, se do podzimní volební kampaně spojí s hnutím Starostové a nezávislí.

4. července

Bylo oznámeno, že v rámci zářijové návštěvy České republiky navštíví papež Benedikt XVI. pražský kostel Panny Marie Vítězné, kde je i světově proslulá soška Pražského Jezulátka.

5. července

Bývalý disident Stanislav Penc uveřejnil na adrese www.svazky.cz unikátní databázi spolupracovníků StB i lidí, které komunisté prověřovali.

8. července

Internetová databáze se jmény lidí, kteří se zapletli s StB, kvůli obrovskému zájmu zkolabovala.

9. července

Stovky osobností veřejného a kulturního života kritizují nadcházející volbu nového ředitele České televize. Podle jejich názoru je volba zmanipulovaná politickými stranami. 10. července

Prezident Václav Klaus vetoval balíček, který měl zamezit škodám, způsobeným celosvětovou ekonomickou recesí. Podle jeho vyjádření jde především o posílení podniků automobilového průmyslu, který má silný vliv v našich politických stranách. 13. července

V severočeském pohraničním městě Dubí fungovalo v době největšího rozmachu na padesát nevěstinců s asi čtyřmi stovkami prostitutek! Teď tam skomírají poslední čtyři bordely - zákazníci z Německa a Rakouska nemají peníze.

14. července

Předseda ČSSD Jiří Paroubek se cítí dotčen kritikou svých vřelých vztahů s premiérem Vladimírem Putinem, se kterým se setkal na návštěvě Ruska. Vynadal Karlu Schwarzenbergovi i bývalému velvyslanci v Rusku Luboši Dobrovskému.

15. července

Kanaďané zavedli víza pro naše občany a nic nám nebyla platná ani žádost, aby se nás Brusel zastal. Do Kanady totiž opět začaly přijíždět rodiny českých Romů a žádat o politický azyl.

16. července

Politikové a intelektuálové ze střední Evropy poslali dopis prezidentu Baracku Obamovi. Obávají se, aby v rámci dohod Amerika Rusko nepřestaly být hájeny zájmy našeho regionu. Za Česko podepsal mj. i exprezident Václav Havel.

17. července

Na Staroměstském náměstí se porvali taxikáři a pražští strážníci. Magistrát taxikářům zrušil tamní stanoviště. Právě zdejší drožkáři byli nejdražší v Praze a jejich ceny se staly pověstnými mezi zahraničními turisty. 18. července

Expremiér Stanislav Gross (býval i šéfem ČSSD) patří k velmi bohatým expolitikům. Nyní např. prodal svůj třetinový podíl ve společnosti Moravia Energo za 110 milionů korun. Koupil jej před dvěma lety zhruba za 13,5 milionu!

20. července

Papež Benedikt XVI. bude na své návštěvě v Česku mluvit anglicky. Naši církevní představitelé se totiž obávají reakcí na papežovu rodnou němčinu. Německy bude papež mluvit podle přání prezidenta Václava Klause při jejich setkání na Hradě. 21. července

Velký přítel českých gayů a lesbiček, kanadský velvyslanec Michael Calcott, končí svou misi. Je jedním z mála diplomatů, kteří přiznávají svou odlišnou sexuální orientaci. 22. července

Rada Českého rozhlasu odvolala ředitele rozhlasu Václava Kasíka. Důvody jsou jak programové, tak finanční.

25. července

V Praze je pozdvižení v nemocnici na Královských Vinohradech. Z koupaliště u Staré Boleslavi tam přivezli romského mladíka, který se topil a je v kritickém stavu. Do města se sjíždějí příbuzní z celé Evropy. 27. července

Českou přírodu ohrožují dopravní stavby (např. kruhové objezdy) a satelitní městečka s obřími supermarkety. Mizejí rostliny i zvířata, krajinu okupuje beton.

28. července

KSČM je rozhádaná: je výhodné se za minulé zločiny omluvit a získat tak možnost spolupráce s ostatními politickými stranami? Podzimní volby se blíží!

30. července

Ve věku 88 let zemřel bojovník za demokracii a studentský vůdce z roku 1948 Josef Lesák. Komunistický režim jej za jeho činnost uvěznil. Loni byl J. Lesák vyznamenám za zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

Politickou scénou otřásá skandál: v Itálii se „náhodou“ sešli na dovolené šéf ODS Mirek Topolánek, místopředseda ČSSD Milan Urban a exministr za ODS Aleš Řebíček. V novinách se objevily fotky od neznámého autora, v politických stranách se zatím všichni uchýlili do tajuplného mlčení. 1. srpna

Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf byl zvolen na další období a tak se vyhne obvinění z ublížení na zdraví. Předloni autem porazil ženu, která utrpěla lehčí zranění.

2. srpna

Papežův automobil bude při jeho návštěvě v Česku řídit český policista z ochranné služby.

3. srpna

Čím vyšší vzdělání má česká žena, tím víc si rozmýšlí mít děti. A jen 17% vysokoškolaček plánuje tři a více dětí. Bezdětných žen je skoro 8%!

4. srpna

Rod Kolowratů odmítl prodat státu jedinou dochovanou insignii Moravského markabství - ceremoniální meč. Stříbrná zbraň je v majetku rodu 300 let, bude však vystavována. 5. srpna

Předáci odborů předpokládají, že tisíce lidí zastihne po návratu z dovolené výpověď. Česko tak postihne druhá vlna nezaměstnanosti. Uvažuje se také o zkrácené pracovní době.

6. srpna

V předvolební kampani použije ODS nové logo: v modrém srdci letícího ptáka. Některým straníkům však připomíná oblíbené srdíčko exprezidenta Václava Havla.

7. srpna

Národ diskutuje o dopise, který v roce 1971 poslal Karel Gott šéfovi československých komunistů a prezidentovi Gustávu Husákovi. V něm prosí o odpuštění, že zůstal v zahraničí na „zkušební“ emigraci. Autorství dopisu Gott popřel. Údajně byl jeho autorem tehdejší pracovník vydavatelství Supraphon O. Bukovský - to oznámil jeho syn.

8. srpna

Třicet procent respondentů věří v předvolebním průzkumu agentury Factum Invenio předsedovi nové strany TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi. Těsně za ním se umístil šéf ČSSD Jiří Paroubek, o třetí místo se dělí Mirek Topolánek (ODS) a Vojtěch Filip (komunisté).

10. srpna

Ředitel pražské ZOO Petr Fejk oznámil, že chce opustit zvířata a stát se manažerem - ředitelem České národní budovy v New Yorku. 11. srpna

Prezidentův tajemník Ladislav Jakl oznámil, že už teď je jasná povolební koalice ČSSD a ODS. Jiří Paroubek i Mirek Topolánek se výjimečně shodli a označili jej za blázna.

12. srpna

Jen lékaři mohou posoudit chyby lékařů a proto by podle názoru České lékařské komory měla policie řešit žaloby jen v těch nejzávažnějších případech.

13. srpna

Kdysi měla každá rodina alespoň jednu síťovanou nákupní tašku. Původní český vynález z počátku 20. století nebyl patentově chráněn a tak si jej nyní zaregistroval podnikatel Zdeněk Červinka. České síťovky vyrábějí v Číně, kde je pracovní síla velmi laciná. Firma Ahold z Nizozemí si jich už objednala deset milionů a chce jimi nahradit proklínané igelitky.

14. srpna

Konečně se dočkáme upřesnění, kolik a jakých drog může mít člověk u sebe „pro vlastní použití“. Podle nařízení vlády by to mělo být maximálně pět tablet extáze, 50 gramů marihuany, pět papírků LSD nebo tři gramy pervitinu.

15. srpna

Po čtyřech měsících byli dopadeni čtyři žháři, kteří hodili do domku romské rodiny zápalné lahve. Ve Vítkově tehdy spalo osm lidí, dvouletá holčička byla těžce popálena. Policie vyslýchala i osm skinheadských sympatizantů ze stejné party.

16. srpna

Předseda ČSSD Jiří Paroubek se nechal slyšet, že „není vhodné zaměstnávat lidi z jiných kultur“. V Česku žije přes 61 tisíc Vietnamců.

17. srpna

Obec Rohozné na Jihlavsku odmítla v referendu vybudování hlubinného úložiště vyhořelého radioaktivního paliva. Stát se snaží najít pozemek od roku 1993, stavět by se mělo až v roce 2050. Zatím se odpad skladuje v kontejnerech v elektrárně v Dukovanech.

18. srpna

Z České republiky byli vyhoštěni dva diplomaté z Ruska - jeden z nich byl zástupcem vojenského přidělence. Ruský ministr zahraničí odmítl obvinění, že pracovali jako špioni a označil akt za „další provokaci“. 19. srpna

Česká komora architektů zaslala politickým stranám dopis se žádostí, aby do svých volebních programů zařadily také pravidla architektonických soutěží. Z 1800 zakázek za poslední rok jich prošlo soutěží jen dvacet! 20. srpna

Dva týdny před příjezdem papeže, 11. září, navštíví Česko tibetský duchovní vůdce dalajláma. Zúčastní se Konference o míru, demokracii a lidských právech v Asii. 22. srpna

Mirka Topolánka na předvolební akci v jihomoravských Hustopečích zasáhl kámen. Na předsedu ODS skupina čtyř výtržníků házela i vajíčka. Podle poznávací značky na autě byli pachatelé z Prahy.

23. srpna

Opět se odkládají státní maturity na středních školách. Pravděpodobně o rok - pokud to nebude jinak. Studenti se bojí přílišné náročnosti a protestují. Od Evropské unie jsme na projekt státních maturit dostali 200 milionů korun.

24. srpna

Ministr pro lidská práva Michael Kocáb oznámil, že od roku 2011 by měla fungovat nová instituce: Agentura pro začleňování nepřizpůsobivých komunit do společnosti. Ročně by měla dostat 400 milionů korun. 25. srpna

Své 70. narozeniny oslaví Karel Gott také v USA. Oznámil, že v České národní budově na Manhattanu bude mít koncert a také tam představí své malířské pokusy. 26. srpna

Průměrný věk dítěte, které v Česku poprvé zkusí drogy, je 15 let! Nejmladšímu, šestiletému dítěti, píchali heroin jeho sourozenci. Mezi mladistvými narkomany je také čím dál víc žloutenky a pohlavních nemocí. Znalci přiznávají, že selhávají preventivní programy na školách.

27. srpna

Prezident Českých aerolinií Radomír Lašák nabídl zaměstnancům svoje odstoupení z funkce. Naopak piloti by si měli dobrovolně snížit platy o třetinu (takže za rok asi o 750 tisíc) a ostatní zaměstnanci o 15%. Škrty v platech by ušetřily ročně víc než miliardu korun.

28. srpna

Prezident Václav Klaus údajně poprvé v životě podepsal petici: text, který žádá účinnější zásahy pro kůrovci v šumavském národním parku.

29. srpna

Pokles zisku ohlásila naše největší loterijní společnost Sazka - 771 milionů korun. Naopak největší tuzemská tabáková společnost Philip Morris má vyšší zisk oproti loňsku o 81,2%, tj. 1,1 miliardy korun.

30. srpna

Ministerstva obrany a zahraničí předloží koncepci pomoci Afgánistánu. V plánu je posílení rekonstrukčního týmu a opětovné vyslání polní nemocnice.

Strážník, co chránil Paroubka před vejci, porušil zákon

13.10.2009

aktualne.cz

mch, eli

Strážník, který v květnu hlídal mítink Paroubka v Litoměřicích, se dopustil přestupku, vyšetřila policie

Praha - Zásah proti vrhačům vajec na jednom z předvolebních volebních mítinků sociálních demokratů má dohru.

Policie totiž po čtyřech měsících vyšetřování oznámila, že se jeden z městských policistů, který hlídal mítink Paroubka v Litoměřicích, dopustil přestupku proti občanskému soužití. O jeho potrestání má v nejbližších dnech rozhodnout litoměřický městský úřad.

"Jde o našeho strážníka. Nicméně se k tomu nemohu vyjádřit, je to plně v kompetenci přestupkové komise," řekl Aktuálně.cz šéf litoměřické městské policie Ivan Králík.

Strážník spolu s muži v tmavých brýlích, kteří po vajíčkových atacích hlídali Paroubkovo bezpečí, vyvedli z mítinku v Litoměřicích mladíka. Ten po předsedovi hodil několik vajec, která jej však minula.

Vedoucí sekce PR a marketingu ČSSD Petr Dimun Aktuálně.cz řekl, že se strana od tohoto "hlídače pořádku" distancuje, přestože byl policista členem sociální demokracie.

"My jsme už tehdy upozorňovali na to, že nevíme, co tam ten člověk dělá. O jeho aktivitách jsme nevěděli," řekl. Jestli je strážník stále členem sociální demokracie ale nevěděl.

"Tehdy byl, ale nevím, jak je to dnes," tvrdí Dimun.

Pryč s marťany!

Zásah proti mladému muži a například také dvěma lidem převlečených za marťany, kteří se na předvolební akci pohybovali, považoval za nepřiměřený aktivista Stanislav Penc. Podal proto trestní oznámení, na základě kterého policie vyhodnotila, že došlo k přestupku.

"Tímto Vám dávám na vědomí, že věc Vašeho oznámení ze dne 26. 5. 2009 o podezření z nedodržování zákonnosti ze strany členů 'ochranky J. Paroubka' na mítinku ČSSD, konaného dne 25. 5. 2009 v Litoměřicích byla provedena šetření kvalifikovaná jako přestupek proti občanskému soužití," píše se v policejním dokumentu adresovaném Pencovi, který má Aktuálně.cz k dispozici.

Z Prahy do Litoměřic a Terezína

Penc podal trestní oznámení v květnu v Praze. Za několik měsíců ale urazilo dlouhou cestu. Z Prahy do Litoměřic a odtud do Terezína.

"Netuším, proč to takhle kličkovalo. Nicméně chtěl jsem tím upozornit na to, že když je možné, že si politické strany na své mítinky najímají násilníky, kteří vyvádějí někoho s jiným názorem, tak se dostáváme někam jinam. Pryč z demokratické společnosti," vysvětlil Aktuálně.cz Penc.

Hledá se vejce

Vajíčková rošáda zpočátku vypadala nevinně. Postupem času ale přibývalo jak létajících vajec, tak tvrzení politiků sociální demokracie, že za vrhači stojí ODS.

Nakonec celá aféra přerostla v řež, při níž na prominenty ČSSD na pražském Andělu napršely stovky vajec.

Vrcholní politici dokonce tehdy mluvili o fašizaci společnosti, prezident Václav Klaus o útoku na demokratickou soutěž stran či ministr vnitra Martin Pecina nařídil policii posílit hlídky na předvolebních setkáních.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ct24.cz

Litoměřice – Vyvedení mladíků převlečených za Marťany z květnového předvolebního mítinku ČSSD v Litoměřicích je přestupek. K takovému závěru dospěla policie, která se případem zabývala a teď ho k vyřízení předala litoměřické radnici. Aktivním účastníkem incidentu přitom byl i městský strážník a člen ČSSD František Kirchner. Za tehdejší počínání mu hrozí třítisícová pokuta.

Ze socialistického mítinku před volbami do Evropského parlamentu 25. května skupinka příznivců sociální demokracie hrubě vystrčila dva mladíky převlečené za Marťany. Aktivně si počínal hlavně strážník a sociální demokrat Kirchner. "Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo tomu, aby ti dotyční, co tam byli, nějakým způsobem neohrožovali okolí," vysvětluje nyní své chování Kirchner. Starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč to však vidí trochu jinak: "V tu dobu byl strážník v civilu, tedy nebyl ve službě, nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice nevhodný."

Policie případ vyšetřovala na základě trestního oznámení aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice, protože ale strážníka zaměstnává, chce se vyhnout podezření z podjatosti. Vedení litoměřické radnice tak požádá krajský úřad v Ústí nad Labem, aby projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních měst – nejspíše Lovosice nebo Roudnice nad Labem.

ČSSD se od jednání svých členů distancovala, odmítla rovněž, že byli najatí jako ochranka mítinku. "Ti pánové tam byli na základě své vlastní iniciativy a i podle toho se tak chovali," uvedl předseda Krajského výkonného výboru ústecké ČSSD Petr Benda. Násilnosti na mítincích ČSSD vyvrcholily 27. května na pražském Andělu. Policie kvůli tomu obvinila jednoho člověka z útoku na veřejného činitele, dalších 15 lidí pak spáchalo přestupky.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ČT 1

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

Vyvedení mladíků převlečených za Marťany z květnového předvolebního mítinku sociální demokracie v Litoměřicích, to bylo před volbami do Evropského parlamentu, je přestupek. K takovému závěru dospěla policie, která se případem zabývala, a teď ho k vyřízení předala litoměřické radnici. Aktivním účastníkem incidentu přitom byl i městský strážník František Kirchner. Za tehdejší počínání mu hrozí třítisícová pokuta.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

25. květen, litoměřické Mírové náměstí. Skupinka příznivců sociální demokracie z předvolebního mítinku hrubě vystrkuje dva mladíky převlečené za Marťany. Aktivně si počíná hlavně František Kirchner, člen ČSSD, povoláním městský strážník.

František KIRCHNER, strážník, Městská policie Litoměřice

--------------------

Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo tomu, aby ty dotyční, co tam byli, jako nějakým způsobem neohrožovali okolí.

Ladislav CHLUPÁČ, starosta Litoměřic /ODS/

--------------------

V tu dobu ten strážník byl v civilu, tedy nebyl ve službě. Nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice nevhodný.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Policie případ vyšetřovala na základě trestního oznámení aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice. Ta ale strážníka zaměstnává a chce se proto vyhnout z podezření z podujatosti. Vedení litoměřické radnice teď požádá Krajský úřad v Ústí nad Labem, aby projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních měst, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem. ČSSD se od jednání svých členů distancovala. Odmítla rovněž, že byli najatí jako ochranka mítinku.

Petr BENDA, předseda Krajského výkonného výboru strany, Ústí nad Labem /ČSSD/

--------------------

Ti pánové tam byli na základě své vlastní iniciativy. A i podle toho se tak chovali.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Násilnosti na mítincích ČSSD vyvrcholily 27. května na pražském Andělu. Policie kvůli tomu obvinila jednoho člověka z útoku na veřejného činitele, dalších 15 pak spáchalo přestupky. Robert Malecký, Česká televize.

Vyvedení Marťanů z mítinku ČSSD je přestupek

13.10.2009

ČT 24

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

František KIRCHNER, strážník, Městská policie Litoměřice

--------------------

Tam šlo akorát o to, aby se vlastně zamezilo tomu, aby ty dotyční, co tam byli, jako nějakým způsobem neohrožovali okolí.

Ladislav CHLUPÁČ, starosta Litoměřic /ODS/

--------------------

V tu dobu ten strážník byl v civilu, tedy nebyl ve službě. Nicméně v každém případě považuji tento zákrok za velice nevhodný.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Policie případ vyšetřovala na základě trestního oznámení aktivisty Stanislava Pence a dospěla k závěru, že trestný čin sice Kirchner nespáchal, přestupek ale ano. O trestu měla rozhodnout litoměřická radnice. Ta ale strážníka zaměstnává a chce se proto vyhnout z podezření z podujatosti. Vedení litoměřické radnice teď požádá Krajský úřad v Ústí nad Labem, aby projednání přestupku přidělil jinam. V úvahu připadá některé ze sousedních měst, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem. ČSSD se od jednání svých členů distancovala. Odmítla rovněž, že byli najatí jako ochranka mítinku.

Petr BENDA, předseda Krajského výkonného výboru strany, Ústí nad Labem /ČSSD/

--------------------

Ti pánové tam byli na základě své vlastní iniciativy. A i podle toho se tak chovali.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Strážník ve službách ČSSD spáchal zásahem proti „Marťanům“ přestupek

13.10.2009

zpravy.iDNES.cz

Pavel Eichler

Litoměřický strážník a člen sociální demokracie František Krichner v květnu spáchal přestupek, když na mítinku ČSSD vyvedl dva herce převlečené za Marťany. Uvedla to Česká televize s odvoláním na policejní vyšetřování, které inicioval aktivista Stanislav Penc. Strážník byl na náměstí ve svém volnu.

František Krichner se koncem května snažil zabránit dalšímu vrhání vajec na Jiřího Paroubka, která se na něj snášela téměř na všech předvolebních mítincích před volbami do Evropského parlamentu. - čtěte více Další vajíčkový útok na Paroubka sledovali i dva Marťani na kolech

Když na litoměřickém náměstí viděl, jak se k předsedovi ČSSD blíží dva stříbrní Marťani, na nic nečekal, čapnul je límec a vyvedl.

Jenže se tím dopustil přestupku a nyní ho čeká trest. Protože je coby strážník litoměřické městské policie zaměstnancem místní radnice, která se obává z podezření na střet zájmu, rozhodne o jeho osudu úřad sousedního města, nejspíš Lovosice nebo Roudnice nad Labem.

Původně ho vyšetřovala kriminálka, kterou na Krichnera poslal aktivista Stanislav Penc. Policie ale trestný čin nezjistila, vyvádění "Marťanů" je podle ní přestupek.

Strážník asi bude dál nasazovat botičky

Krichner zřejmě o uniformu nepřijde. "Strážník v té době nebyl ve službě, konal tak v době volna. Mé kompetence v řešení této záležitosti jsou tedy dosti omezené," řekl před časem Litoměřickému deníku velitel tamní městské policie Ivan Králík.

Krichnera ze začátku Paroubkovi odpůrci podezřívali, že ho sociální demokracie najala jako ochranku. Zmátla je strážníkova urostlá postava a tvrdost, s jakou proti převlečeným hercům zakročil. InsertSingleVideo

Za házení vajíček je tak obviněný pouze jeden muž, rapper hiphopové skupiny Peneři strýčka Homeboye Vladimír Brož. Ten na mítinku na pražském Andělu policistovi nejdříve vzal čepici, kterou hodil ji do vzduchu. Poté mu roztrhl košili a nakonec mu dal ránu pěstí do obličeje.

"Bránil jsem parťáka Mikea Trafika z kapely," vysvětlil časopisu Filter. Policie ho obvinila z útoku na veřejného činitele. Protože napadený policista nebyl v pracovní neschopnosti, hrozí mu zřejmě podmínka.

Za zveřejněný telefon k soudu

9.10.2009

Mladá fronta DNES

LUCIE CHLEBNÁ

Na plakátech se objevilo číslo krajského šéfa ČSSD, chce se soudit. Se žalobou ale nemusí uspět

Severní Čechy - Desítky výhrůžných SMS zpráv dostává podle svých slov od středečního večera na svůj mobil Petr Benda, krajský šéf sociálních demokratů. Na řadě míst Ústeckého kraje se totiž ve středu objevily billboardy, na nichž je mimo jiné uveřejněno jeho telefonní číslo.

„Takový čin považuji za zoufalost,“ řekl k tomu Benda, který se chce kvůli celé věci obrátit na soud a policii. Podle něho došlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů a zásahu do jeho osobních práv.

U případného soudu však pravděpodobně nemá velkou šanci uspět. „Za protiprávní bych to nepovažoval. Jestli se s tím pan Benda obrátí na soud, bude to pro něj zřejmě problematické. Telefonní číslo podle mě není osobní údaj. Je také otázka, čeho a od koho by se mohl domáhat. Peněz? Omluvy?“ míní děčínský právník Narcis Tomášek.

Ani Bendův stranický nadřízený Jiří Paroubek před několika lety neuspěl v obdobné kauze, když aktivista Stanislav Penc uveřejnil jeho mobil na protest proti zásahu na technoparty CzechTech v době, kdy šéfoval Paroubek vládě. Trutnovská radnice, která případ řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic protizákonného neudělal.

Benda se také ohrazuje proti vyznění billboardů. Ty totiž kritizují První severočeskou realitní společnost, jejímž spoluvlastníkem Benda je. Kromě jeho telefonního čísla je na plakátech umístěn text „Nákup za babku, prodej za ranec“.

„Tato společnost za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost. Umístění log tří obchodních společností a jejich označení za „spokojené klienty“ je taktéž zcela lživé. První severočeská realitní společnost žádný obchod s těmito společnostmi nikdy neuzavřela,“ uvádí Benda v tiskovém prohlášení. Plakáty totiž naznačují, že jeho firma je propojená například se společností ČEZ.

Konkurenční ODS odmítá, že by byla původcem billboardů. „ODS s tím nemá nic společného. Zveřejnění něčího soukromého čísla na billboardu považuji za velkou chybu,“ vyjádřil se Petr Gandalovič, krajský lídr kandidátky ODS. Podle Bendy se na území kraje od středy vyskytlo bezmála 30 těchto billboardů. „Chodí mi třeba zprávy začínající slovy „Soudit bude skupina okradených...“ a podobně, obtěžujímě například v jednu či ve dvě hodiny v noci,“ popsal Benda.

Předsedovi ČSSD v Ústeckém kraji vadí billboardy s jeho telefonem

7.10.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Ústí nad Labem - Předseda sociální demokracie v Ústeckém kraji Petr Benda se chce obrátit na soud a policii kvůli billboardům s jeho fotografií, které se podle něho objevily na některých místech regionu. ČTK dnes řekl, že mu vadí především fakt, že autoři na ně dali číslo jeho osobního mobilního telefonu. Považuje to za zásah do osobních práv.

Benda tvrdí, že se obrátí na soud a bude požadovat vydání předběžného opatření a odstranění plakátů. Vše chce řešit i s Úřadem pro ochranu osobních údajů a policií. Ta podle něho může zjistit, kdo si u reklamní agentury plakáty objednal.

Na billboardu, který je například na výjezdu z Ústí nad Labem směrem na Prahu, je Benda spojen se První severočeskou realitní společností a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn text Nákup za babku, prodej za ranec. Benda uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Mobil šéfa ústecké ČSSD Bendy je na billboardech

7.10.2009

tyden.cz

ČTK

Předseda sociální demokracie v Ústeckém kraji Petr Benda se chce obrátit na soud a policii kvůli billboardům s jeho fotografií, které se podle něho objevily na některých místech regionu. Vadí mu prý především fakt, že autoři na ně dali číslo jeho osobního mobilního telefonu. Považuje to za zásah do osobních práv.

ČTĚTE TAKÉ: Bursík: Paroubek formuje většinu s přeběhlíky

Benda uvedl, že vlastní polovinu společnosti, tvrdí ale, že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Mobil jako pomsta

Na billboardech se objevilo číslo na ústeckého šéfa ČSSD, obrátí se na soud

7.10.2009

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Anna Brandejská, ČTK

Šéfovi sociálních demokratů v Ústeckém kraji Petru Bendovi se nelíbí billboardy s jeho fotografií, které se objevily na několika místech regionu. Autoři na ně umístili také jeho telefonní číslo, což Benda považuje za zásah osobních práv. Obrátí se proto na soud a policii.

Benda bude u soudu požadovat vydání předběžného opatření a odstranění plakátů. Vše chce řešit i s Úřadem pro ochranu osobních údajů a policií. Ta podle něho může zjistit, kdo si u reklamní agentury plakáty objednal.

Na billboardu, který je například na výjezdu z Ústí nad Labem směrem na Prahu, je Benda spojen s První severočeskou realitní společností a krom jeho telefonního čísla je zde umístěn text "Nákup za babku, prodej za ranec".

Benda sice uvedl, že vlastní polovinu společnosti, ale že za celou dobu své existence neprodala ani jednu nemovitost.

Benda není první sociální demokrat, jehož číslo se stalo veřejné. Aktivista Stanislav Penc zveřejnil v roce 2005 číslo předsedy strany Jiřího Paroubka na protest proti zásahu policie technoparty CzechTek na Tachovsku.

Trutnovská radnice, která případ řešila jako přestupek, tehdy rozhodla, že Penc nic protizákonného neudělal.

Letos se pak na internetu objevil kontakt na středočeského hejtmana Davida Ratha. Strana Liberálové.cz tím reagovala na oznámení kraje, že v lékárnách oblastních nemocnic vyvěsí ceduli s kontaktem na soudkyni, jež hejtmanství zakázala hradit formou daru regulační poplatky za pacienty. - čtěte Liberálové.cz kvůli soudkyni zveřejnili mobilní číslo na Ratha

Osamělý goat-boy

1.10.2009

E15

Petr Koubský

> pohled...

... Petra Koubského <

Český politický aktivista a chovatel koz Stanislav Penc letos v červenci vyvěsil na web dvě velké databáze bývalé StB – takzvané evidence zájmových osob. Učinil tak poté, co totéž odmítl na jeho žádost udělat Ústav pro studium totalitních režimů. Webhostingová firma, u které si Penc pronajal provoz svých stránek, tento týden vypnula přístup do databází, protože jí Úřad pro ochranu osobních údajů pohrozil sankcemi. Zveřejnění databází podle úředníků porušuje dva platné zákony.

Tuto situaci lze hodnotit z více hledisek. Můžeme diskutovat, zda je Pencova přímá akce správná či škodlivá, co dělat a nedělat s estébáckými seznamy, co to přesně byla „zájmová osoba“, zda je český zákon na ochranu osobních údajů dobře formulovaný, k čemu je a co má dělat Ústav pro studium totalitních režimů – a našlo by se toho ještě víc. Osobně mi jako nejpozoruhodnější aspekt věci připadá ten, že by Stanislav Penc mohl situaci zajímavě zkomplikovat, kdyby alespoň část svého webu svěřil zahraničnímu poskytovateli.

Pak by se celá věc buď ocitla zcela mimo dosah českého práva, anebo by Penc přivolal úřední zásah na svou vlastní hlavu – podle toho, jak přesně by při „emigraci“ webu postupoval. Internet není nic právně výlučného. Funguje podle týchž zákonů jako zbytek světa, ovšem se spoustou specifických praktických detailů, do nichž se lze schovat – pokud jste dost malí, aby vám ze škvíry nečouhala hlava. Když ve Francii úspěšně nařídili firmě Yahoo, aby na svých stránkách zamezila obchodu s nacistickými memorabiliemi, bylo to proto, že Yahoo je dost velká, tedy uchopitelná. Osamocený politický aktivista, jehož kauza navíc v některých lidech vyvolává silné sympatie, by se do škvíry nějak určitě vešel a nad českým právem by mohl mávnout rukou. Co konkrétně udělá pan Penc, nevíme, ale jemu podobných osamělých rváčů bude víc – a internet bude jejich prérií.

MÉDIA: Václav Drchal: Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic společného, tvrdí úředník

30.9.2009

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.lidovky.cz dne 30.9.2009, autor: Václav Drchal, (mai)

Z internetu zmizela v pondělí ráno estébácká databáze EZO, kterou tam v červenci vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc. O odstranění nerozhodl žádný úřad či soud, dobrovolně ji stáhl provozovatel serveru, na kterém běžela. Inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů Miloš Šnytr totiž provozovateli poslal dopis s tím, že porušuje zákon a hrozí mu až desetimilionová pokuta.

LN se Šnytra ptaly, proč případ neřeší s Pencem, ale s provozovatelem, který celé věci nerozumí a nemůže se tedy nijak hájit. Ještě před tím, než stihl redaktor LN položit první otázku, Šnytr se nechal slyšet, že Penc s databází nemusí mít nic společného.

Podle Stanislava Pence, který zveřejnil na stráce www.svazky.cz databázi StB EZO...

A to víte jako bezpečně, že to udělal on?

To vím bezpečně.

A jak to víte? O vám to řekl?

K tomu se přece od začátku přiznává.

Píše kolektiv autorů Stanislav Penc a já nevím, kdo z nich to zveřejnil.

No, dobře. Ta databáze ale nyní každopádně nefunguje - zjevně kvůli tomu, že ji správce serveru poté, co dostal od vás dopis s upozorněním, že mu hrozí desetimilionová pokuta, stáhl. Proč jste se obrátil dopisem na správce serveru, který celé té věci pochopitelně nerozumí a ne na Stanislava Pence?

On je za to ze zákona odpovědný.

Politika

30.9.2009

Euro 24

? Lisabonská smlouva v úterý znovu zamířila před český Ústavní soud. O další přezkum požádalo 17 senátorů především z ODS. Soudci vzápětí rozhodli o přednostním projednání tohoto návrhu. Termín projednávání ještě nebyl přesně stanoven. (P/1) ? Předseda ODS Mirek Topolánek hodlá opět spojit svou politickou kariéru s osudem Lisabonské smlouvy. Podle něj Česku hrozí, že přijde o komisaře, pokud prezident Václav Klaus tento dokument nepodepíše a čeští senátoři si na něj budou stěžovat u ÚS. Řekl to po jednání s šéfem EK José Barrosem. (P/3) ? Jiří Dolejš a Čeněk Milota včera rezignovali na funkce místopředsedů KSČM. Vedení strany rezignaci přijalo. Dolejš, který je poslancem, má podle ústředního výkonného výboru zvážit odchod ze sněmovny. Oba čelí podezření, že byli za 1 mil. Kč ochotni změkčit novelu loterijního zákona. Dolejš i Milota nařčení odmítají. Dolejš se poslaneckého mandátu vzdát nechce, protože by se to mohlo brát jako výraz nejistoty, že se dopustil něčeho nesprávného. V souvislosti s kauzou rezignoval také generální sekretář KDU-ČSL Jiří Stodůlka. (MFD/A1-3) ? Dolejš včera omylem podal kvůli kauze žalobu na nakladatelství Mladá fronta, jež nemá nic společného s Mf Dnes, která ji zveřejnila. ? Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa volba nových místopředsedů proběhne po krajských nominacích do konce října. (LN/3) ? Poslanci zkoumají, zda a jak přistřihnout křídla lobbistům. Návrh místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, o kterém budou zákonodárci jednat dnes, počítá s tím, že by lobbistům hrozila pokuta až 100 tis. Kč, kdyby setkání s politiky nenahlásili do veřejně přístupného registru. Ten by mělo na starosti a spravovalo ministerstvo vnitra. (MFD/A3) ? Vyhledávání v databázi někdejší StB na internetových stránkách bývalého disidenta Stanislava Pence od včerejška nefunguje. Subjekt poskytující Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až 10 mil. Kč, jíž mu pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů. (LN/5) ? Olomoucký vrchní soud v odvolacím řízení zpřísnil trest bývalému agentu StB Pavlu Minaříkovi za pojišťovací podvod ze 4,5 na 6 let vězení. (MFD/A4) ? Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková pokřtila svou knihu Bojuji za vás! o zákulisí české i mezinár. politiky. Kmotrou byla Livia Klausová. (MFD/A5) ? NSS odvolal stát. zástup. Elenu Votavovou. (LN/4)

Úředník vyhnal „Pencovy seznamy“ StB z webu

30.9.2009

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

PRAHA Bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil v červenci na webu rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si před listopadem 1989 vedla StB. Obsahovala údaje o statisících lidí, o které se zajímala StB - a to z jakéhokoli důvodu. Nyní z internetu zmizela, tedy alespoň na čas.

Postaral se o to inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů Miloš Šnytr. Ten přitom ale vůbec neřešil věc s Pencem, ale obrátil se na provozovatele serveru, na kterém databáze běžela. V dopise mu sdělil, že porušuje zákon a hrozí mu desetimilionová pokuta. Provozovatel radši databázi v pondělí odpojil.

Podle Pence jde o omezování svobody internetu a kritizuje úřad za to, že se „výhrůžkou provozovateli serveru“ pokoutně vyhnul správnímu řízení a znemožnil, aby věc přezkoumal soud. „Vůbec jsem nedostal šanci svůj postup obhájit. O porušení zákona v žádném případě nejde. Provozovatele serveru chápu, samotné věci nerozumí a nejde mu o ni - jde mu o jeho podnikání,“ namítá Penc.

Inspektor Šnytr se ohání zákonem o ochraně osobních údajů: „Pro mě je směrodatné, že tam jsou zveřejněny osobní informace lidí, kteří k tomu nedali souhlas.“ Zároveň dodává, že ze „zákona má odpovědnost provozovatel serveru“ a on „nemůže půl roku zbytečně šetřit,“ kdo za zveřejněním databáze stojí. Na námitku, že Penc se ke zveřejnění databáze dávno přihlásil, namítá: „On se mi k tomu teď přizná a pak mi pošle námitky s tím,já to nedělám‘.“

Podle Pence ale Šnytr chyboval, když nevzal v potaz archivní zákon. Ten totiž umožňuje zveřejnění archiválií, které před rokem 1990 zpracovala StB, i bez souhlasu osob, o kterých se v nich píše. A odborníci dávají za pravdu Pencovi. „Archivní zákon má přednost před zákonem o ochraně osobních údajů. Zvláštní zákony mají přednost před obecnými. V tomto ohledu má pravdu pan Penc,“ tvrdí šéf Archivní správy ministerstva vnitra Vácslav Babička.

Databáze bude podle Pence zase fungovat „během dvou dnů“. Rozhodl se totiž sám provozovat vlastní server: „Pan Šnytr mi pak zřejmě pošle dopis, ve kterém mě upozorní, že porušuji zákon. Databázi nestáhnu a počkám, až o mně jeho úřad rozhodne ve správním řízení.“ Jinou možností je převést databázi na zahraniční server, to ale Penc nechce.

lidovky.cz

Rozhovor s inspektorem Šnytrem najdete na www.lidovky.cz

Nelíbíš se mi. Končíš!

30.9.2009

Lidové noviny

Martin Zvěřina

ÚOOU se chová, jako svévolný cenzor internetu

Každý úřad své rozhodnutí vyhotoví, zpravidla písemně odůvodní a ve většině případů se dá proti tomuto rozhodnutí odvolat či jej soudně napadnout. Znelíbíte-li se někomu z Úřadu na ochranu osobních údajů, máte smůlu. Stanislavu Pencovi úřad oficiálně napsal, že proti němu nevede žádné řízení a současně se jeden z inspektorů postaral o to, aby Pencovy internetové stránky poskytovatel vypnul. Proti rozhodnutí se nelze odvolat, protože ÚOOU postupoval na základě nátlaku - inspektor usoudil, že byl porušen zákon, a provider, aby neměl problémy, vyhověl.

Čistá práce, stěžovat si není na koho. Žádný úřad ani soud nerozhodl o tom, že by byly porušeny nějaké paragrafy, tudíž není co zkoumat, proti čemu se odvolávat, případně co rušit. Internetoví provideři svou činnost provozují pro výdělek a nikoli z charity, a proto se raději vzdají části zisku, aby se vyhnuli soudu či opletačkám. Inspektor ÚOOU se též rád vyhne soudu, protože tam by musel své dojmy nějak dokládat, kromě toho, že by to bylo časově náročné, by se nakonec mohlo ukázat, že problému vůbec nerozumí, kdyby správní soud dal za pravdu protistraně. Takhle se inspektor nikomu nezodpovídá, a ještě dosáhne svého - co se mu na internetu znelíbí, to pohodlně zlikviduje.

Naskýtá se otázka, koho úředníci chránící osobní údaje potrestají, kdyby si stěžovali všichni, kdož byli tímto neoficiálním, a tedy mimoúředním postupem „vypnuti“. Možná s ohledem na ochranu povědomí o jisté právní a správní kultuře by nezaškodilo „vypnout“ některé z podřízených Igora Němce.

Penc nemusí mít se seznamy StB na webu nic společného, tvrdí úředník

30.9.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

LN Podle Stanislava Pence, který zveřejnil na stráce www.svazky.cz databázi StB EZO...

A to víte jako bezpečně, že to udělal on?

LN To vím bezpečně.

A jak to víte? O vám to řekl?

LN K tomu se přece od začátku přiznává.

Píše kolektiv autorů Stanislav Penc a já nevím, kdo z nich to zveřejnil.

LN No, dobře. Ta databáze ale nyní každopádně nefunguje - zjevně kvůli tomu, že ji správce serveru poté, co dostal od vás dopis s upozorněním, že mu hrozí desetimilionová pokuta, stáhl. Proč jste se obrátil dopisem na správce serveru, který celé té věci pochopitelně nerozumí a ne na Stanislava Pence?

On je za to ze zákona odpovědný.

LN Je to ale člověk, který se nemůže nijak bránit, protože tomu vůbec nerozumí.

Má tu odpovědnost ze zákona. Já za to nemůžu, já ten zákon nepsal. Ze zákona je odpovědný provozovatel serveru, ten prostě nemá co zveřejňovat informace poskytnuté uživatelem, které porušují nějaký zákon.

LN A k tomu jste dospěli jak, že zveřejněním databáze EZO došlo k porušení zákona?

Chybí tam souhlas těch lidí (myšleno osob, které jsou zmíněny v databázi pozn. red.).

LN Databáze ale vznikla činností StB před lednem 1990, takže souhlas těchto osob není potřebný.

To ale není v zákoně napsané, čí činností. Tam jde o to, že náš zákon (zákon o ochraně osobních údajů) říká, že osobní údaje se mohou zveřejňovat pouze se souhlasem. Jsou sice výjimky ze souhlasu, ale tady prostě žádný souhlas nebyl.

LN Jak je to tedy s oficiálními svazky StB, tam přece také žádný souhlas není?

To, co dělá Úřad pro studium totalitních režimů, tak to je ze zákona.

LN V archivním zákoně je ale přece obecně uvedeno, že lze uveřejňovat archiválie vzniklé činností StB před lednem 1990.

To ale nikde není napsané. Pro mne je směrodatné to, že tam jsou osobní údaje lidí,a ty jsou zveřejněny bez jejich souhlasu. Kdyby to byly mrtvé osoby, tak by to možná spadalo do archivního zákona, ale to jsou normální žijící lidé a nebyli to morálně žádní spolupracovníci StB.

LN Nemůže takový tlak na provozovatele serverů omezit svobudu na internetu?

Já kdybych připustil neexistenci zákona, který odpovědnost převádí na provozovatele serveru, tak já nemám šanci v přostředí internetu najít skutečného provozovatel nějakých dat - to je velmi obtížné a v podstatě nerealizovatelné. Protože já panu Pencovi nedokážu, že on je ta odpovědná osoba, že on tam ty údaje zpracovává.

LN On se vám k tomu přece naprosto otevřeně přizná.

On se mi k tomu přizná a potom pošle námitky - 'já to nedělám'.

LN To byste to musel zkusit a já jsem přesvědčen, že Stanislav Penc žádné námitky nepošle... Já to ale nepotřebuji, proč bych to dělal? Já musím šetřit státní peníze a nemůžu tady zbytečně půl roku šetřit, kdo to vlastně dělá. já mám jasnou odpovědnost provozovatele serveru, proč bych to dělal?

* Stránky s Pencovými svazky nefungují

30.9.2009

Právo

(ČTK)

Vyhledávání v databázi StB na internetových stránkách bývalého disidenta Stanislava Pence www.svazky.cz od včerejška nefunguje. Subjekt poskytující Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až deset miliónů korun, kterou mu pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul. Penc hrozby úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru.

Pencovy svazky zmizely po nátlaku úřadu z internetu

29.9.2009

aktualne.cz

elb

Stažení stránek požadoval Úřad na ochranu osobních údajů

Praha - Evidence zájmových osob StB, kterou v půli července spustil na internetu bývalý disident Stanislav Penc, je znovu nedostupná.

Stanislav Penc to potvrdil na dotaz Aktuálně.cz, kde má svůj blog. Na něm také zveřejnil dopis inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů Miloše Šnytra, který stažení stránek požadoval. Podle něj databáze porušovala zákon o ochraně osobních údajů.

"Poskytovatel webhostingu dnes u stránky www.svazky.cz podlehl nátlaku a zastavil provoz," potvrdil Penc.

V provozování databáze chce Penc pokračovat sám. "Už jsem se rozhodl, že to budu provozovat sám," řekl Aktuálně.cz "Po dohodě s právníky se stanu majitelem toho prostoru na internetu."

Penc je zároveň připraven, že může čelit správnímu řízení. "Pokud ho zahájí, tak jim řeknu, že podle archivního zákona jsou zmíněné databáze archiváliemi a nepodléhají ochraně osobních dat," dodal Penc. "Já jsem jen zveřejnil historický materiál. Nezpracovávám osobní data."

Inspektor Úřadu na ochranu osobních dat argumentuje právě tím, že server svazky.cz nezákonně zacházel s osobními údaji. Podle úřadu za to hrozí pokuta až 10 milionů korun.

Seznam, který Penc zveřejnil, vychází z Evidence zájmových osob (EZO), která měla být základní složkou rozsáhlého informačního systému pro StB.

Projekt EZO zahájený v roce 1986 počítal s převedením evidence československé rozvědky do počítačové podoby. Databázi se však nepodařilo zprovoznit před rokem 1989. V roce 2003 převzal tato data s 934 949 záznamy (u některých jmen je více záznamů) slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).

Zveřejněné záznamy u velké části neříkaly nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako spolupracovník StB. V seznamech byli uvedeni lidé, o které měla - ať už z jakýchkoliv důvodů, StB zájem. #obj_4351

"Je to mimořádná pomůcka pro pátrání v archivech," komentoval zveřejnění seznamů historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV Petr Blažek. "Jde o největší databázi a unikátní klíč k archivům StB."

Konec vydírání v Čechách

Bývalý politik zelených Penc říkal, že motivací zveřejnit evidence byla snaha zamezit vydíratelnosti politiků.

"Pro mě není důležité, kdo v těch seznamech je," řekl Penc. "Ale je důležité, že na základě této databáze už nebude nikdo vydíratelný. Všichni budou moci nahlédnout do spisů, které na ně byly vedeny, a nebude je mít k dispozici jen úzká skupina lidí, která je mohla zneužít.

Žalob se Penc neobával. "V tomto případě jde o data hovořící pouze o tom, že daná osoba byla pod daným svazkem v hledáčku StB, nic víc," říká. "Proto se nebojím, že by mě někdo žaloval, není proč."

Cenzura internetu je tady

29.9.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Dnes poskytovatel webhostingu u stránky www.svazky.cz podlehl nátlaku inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů Ing. Miloše Šnytra a zastavil provoz vyhledávání v databázi EZO (cca 770 tis. jmen osob,o které měla StB z jakýchkoliv důvodů zájem).

Připravujeme vše proto, aby databáze dále fungovala. V případě, že nám chcete jakkoliv v našem snažení pomoci, prosím udělejte to a kontaktujte nás buďto na emailu stanislavpenc@volny.cz nebo na tel: 605/701081

Webové stránky Pencových svazků StB kvůli hrozbě pokuty nefungují

29.9.2009

ceskenoviny.cz

ČTK

Milkovice (Jičínsko) -Vyhledávání v databázi někdejší Státní bezpečnosti (StB) na internetových stránkách bývalého disidenta Stanislava Pence www.svazky.cz ode dneška nefunguje. Subjekt poskytující Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až deset milionů korun, kterou mu dopisem pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul. ČTK to dnes řekl Penc. Hrozby úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru. Úřad uvedl, že postupuje v souladu se zákonem. Úřad poskytovatele upozornil na to, že aplikace vyhledávání v počítačových registrech StB zvaných EZO (evidence zájmových osob) údajně porušuje zákon o ochraně osobních údajů, protože zpracovává údaje osob bez jejich souhlasu. Penc to odmítá. "Podle archivního zákona se těchto materiálů StB netýká ochrana osobních údajů jako jiných materiálů," řekl Penc. Dodal, že jeho osobně ve věci údajného porušení zákona úřad nevyslechl a ani nepožádal o vysvětlení.

Podle mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hany Štěpánkové na úřad přišly stížnosti několika lidí, že jejich údaje jsou zveřejňovány bez jejich souhlasu. "To je porušením zákona o ochraně osobních údajů. Proto inspektor úřadu upozornil providera, který zveřejňuje tato údaje, na jeho odpovědnost," řekla. Dodala, že z reakce poskytovatele místa na webu je zřejmé, že si uvědomuje, co udělal.

Stránky www.svazky.cz Penc spustil v červenci. Ke zveřejnění seznamů ho prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují. Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes už mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Pencovy stránky s databází StB ode dneška nevyhledávají

29.9.2009

ct24.cz

Milkovice – Stránky bývalého disidenta Stanislava Pence, na kterých se dá vyhledávat v databázi StB, ode dneška nefungují. Úřad pro ochranu osobních údajů totiž pohrozil až desetimilionovou pokutou a poskytovatel webového prostoru vyhledávač vypnul. Úřad se hájí tím, že postupuje v souladu se zákonem, Penc ale hrozby úřadu odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru.

"Podle archivního zákona se těchto materiálů StB netýká ochrana osobních údajů jako jiných materiálů," řekl Penc. Dodal, že jeho osobně ve věci údajného porušení zákona úřad nevyslechl a ani nepožádal o vysvětlení. Podle mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hany Štěpánkové na úřad přišly stížnosti několika lidí, že jejich údaje jsou zveřejňovány bez jejich souhlasu. "To je porušení zákona o ochraně osobních údajů. Proto inspektor úřadu upozornil providera, který zveřejňuje tyto údaje, na jeho odpovědnost," řekla. Dodala, že z reakce poskytovatele místa na webu je zřejmé, že si uvědomuje, co udělal.

Internetové stránky nabízely od července unikátní databázi EZO, neboli evidenci zájmových osob. Seznam obsahující téměř 800 tisíc jmen lidí a nerozlišuje mezi těmi, kdo režimu vědomě sloužili, nebo se naopak do hledáčku StB dostali jako prověřované osoby. Penc chce nově prezentovat databázi na internetu sám, bez pronajímatele webového prostoru. Věří tomu, že se mu změnu podaří udělat během několika dnů. "Útok úřadu pak bude moci směřovat proti mně, a ne proti někomu, kdo s obsahem stránek nemá nic společného," řekl Penc. Odhadl, že od července měly stránky několik milionů přístupů.

Stránky spustil Penc letos v červenci. Ke zveřejnění seznamů ho prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální tzv. Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují. Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes už mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Přehled zpráv

29.9.2009

ČRo 1 - Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Skupina senátorů se obrátila na Ústavní soud, aby posoudil Lisabonskou smlouvu. Ten se úkolu zhostí přednostně. Plzeňská Právnická fakulta po skandálu s plagiáty mění vedení. V jejím čele je ode dneška exministr Jiří Pospíšil. V alternativní databází StB Stanislava Pence už není možné vyhledávat kvůli hrozbě milionové pokuty. A labouristé v Británii bojují o hlasy voličů.

V alternativní databází StB Stanislava Pence už není možné vyhledávat

29.9.2009

ČRo 1 - Radiožurnál

21:00 Stalo se dnes

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pokud jste měli v plánu nahlédnout v nejbližší době do databází komunistické Státní bezpečnosti, které se rozhodl zveřejnit bývalý disident Stanislav Penc, máte smůlu. Firma, která webové spravuje, vypnula vyhledávání. Zalekla se totiž varování Úřadu pro ochranu osobních údajů, který má za to, že vyhledávání v registrech StB porušuje zákon o ochraně osobních údajů, protože manipuluje s informacemi bez vědomí dotyčných osob. Na telefonu je tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková, dobrý večer.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Paní Štěpánková, řekněte mi, prosím, jak konkrétně měla firma, která na internetu spravovala databázi StB, porušit zmíněný zákon nebo se k tomu blížila.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

Tak především nejde o to, že by vyhledávání bylo konstatováno jako porušování zákona. Jako porušení zákona bylo shledáno to, nač si stěžovalo několik stěžovatelů, a sice, že jejich osobní údaje jsou zveřejňovány bez jejich souhlasu. Úřad tedy upozornil samozřejmě provozovatele těch webových stránek, že má podle zákona o některých službách informační společnosti odpovědnost poskytovatele a že tady dochází v podstatě z jeho strany k nedodržování těch pravidel, která mu ukládá paragraf pátý tohoto zákona. A samozřejmě v souladu s tím, že to zohlednil vlastně, postupoval tak, jak vy říkáte.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc už zmíněný, který poskytl ke zveřejnění databáze StB, tvrdí, že se materiálů StB netýká ochrana osobních údajů, stejně jako jiných materiálů. Má pan Penc pravdu podle vašich zjištění?

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

My především nemáme ničím doloženo, že jde o materiály tajných služeb. To je tento fakt, že jde o takovou databázi, v podstatě žádná z kompetenčně příslušných institucí nepotvrdila. Čili my jsme samozřejmě nahlíželi na tuto databázi, která byla zveřejněna, jako na běžnou databázi, kdy dochází prostě ke zveřejňování osobních údajů.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pokud by šlo o databáze StB a prokázalo by se to, pak by tady platil jiný režim než u běžných materiálů, údajů.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

Samozřejmě, to je něco jiného, ale toto v podstatě nikdo zatím nekonstatoval a nikdo nepotvrdil, že jde o databáze StB.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tady budu spekulovat, ale pokud by se někdo, například zase Stanislav Penc, pokusil uveřejnit nějakým jiným způsobem tyto databáze na internetu, hrozí mu také pokuta?

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

V každém případě se bude věcí úřad nadále zabývat, ale v podstatě celá záležitost v danou chvíli neměla nic společného a netýkala se pana Pence. My jsme v podstatě prováděli ta šetření, která se týkala toho, kdo zveřejňoval databázi.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tolik tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková, děkuji za vaše odpovědi, přeji hezký večer.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, tisková mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů

--------------------

Na shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Na druhé lince je muž, o kterém se mluvilo, aktivista a bývalý disident Stanislav Penc, dobrý večer.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Dobrý večer.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, slyšeli jsme to, odradila by vás hrozba případně třeba i 10milionové pokuty od dalšího zveřejňování databází?

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Víte, hrozit může stát i člověk, jak chce a v momentu, když je to v demokratický společnosti a hrozí takto stát a takto si vykládá zákony tak, jak nám to teďko sdělila paní tisková mluvčí, tak je něco v nepořádku v našem státě. Je možná taky dobrý připomenout, že vlastně si letos budeme připomínat 20 let od pádu komunismu a podle tohohle toho vyjádření a podle toho, co se vlastně děje kolem minulosti, která je víc než 20 let stará, tak to spíš vypadá, že se nám ten komunismus zase blíží.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Já tomu rozumím tak, že vy se pokusíte znovu umístit na internet zmíněné databáze bývalé komunistické tajné policie.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Já je umístím na internet v každém případě znovu a chápu samozřejmě toho poskytovatele toho, těch služeb, toho připojení k tomu internetu, že se zaleknul, když mu někdo na úředním papíře napíše, že mu hrozí až 10 milionů korun pokuta. Problém celý tý věci je v tom, že ten inspektor vůbec nesdělil, jakým způsobem k tomu došel, a to, co řekla teďko paní inspektorka, že není prokázáno, že jde o databázi StB a že kontaktovali vlastně rovnou toho providera místo toho, aby kontaktovali mě, to znamená, že nezahájili nic proti mně, tak je to ukázka obstrukce a ukázka toho, jak by státní instituce fungovat v demokracii neměla.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy si, pane Penci, myslíte, že ta okolnost, tedy splnění jakési, jakéhosi potvrzení o to, že jde skutečně o databáze StB, skutečně bylo splněno, že je to prokázané, protože mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů to popřela, to už jste sám zmínil.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Víte, já jsem zveřejnil ty databáze proto, že Ústav pro studium totalitních režimů tak neučinil i přesto, že je to jeho vlastně zákonná povinnost. Pan ředitel Žáček sdělil lidem před dvouma měsíci, kdy došlo ke zveřejnění, že se jedná o archivní pomůcku, nikoliv o archiválii, a to je důvod, proč to nezveřejnit. To je stejná obstrukce, jako teď dělá Ústav na ochranu osobních údajů.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy tedy trváme na tom, že ty databáze jsou průkazné a že skutečně se jedná o materiály bývalé StB.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

To, co jsem zveřejnil já, tak to je databáze, která je v podstatě jenom stručnej takovej exkurz, existujou svazky, který zakládala Státní bezpečnost od padesátých let do let osmdesátých na každýho člověka, s kým přišla do styku. To znamená nejenom sna agenty, ale na lidi, který pronásledovala, na lidi, který emigrovali a tak dále. A tyto svazky byly v papírový podobě a titulní stránku tý papírový podoby, to je vlastně ta databáze, to znamená, tam je přepsáno všech těch asi 900 tisíc záznamů, který se týká asi 770 tisíc jmen. To, co jsem zveřejnil já, je v podstatě jméno, datum narození, místo narození a číslo svazku nebo číslo archivu tak, abych vlastně umožnil, když to neučinil doposud ten ústav, ani stát před tím, aby lidi, který to zajímá, aby si mohli buď o sobě, o svých blízkých, nebo o tom, o koho to zajímá, vlastně tu informaci zjistit. Tu samotnou archiválii, na kterou odkazuje to číslo svazku nebo číslo archivu, to už si musí předložit ten Ústav pro studium totalitních režimů a jeho podřízený archiv bezpečnostních složek.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Říká Stanislav Penc, já vám děkuji. Na shledanou.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Taky děkuji, na shledanou.

Spory kvůli zveřejněným svazkům na internetu

29.9.2009

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Další kolo sporů kvůli databázi zájmových osob komunistické Státní bezpečnosti, na internet ji v červenci vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc. Úřad na ochranu osobních údajů teď ale provozovateli stránek napsal, že porušuje zákon, když databázi zveřejňuje a ten ji pod hrozbou desetimilionové pokuty zablokoval.

Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka

--------------------

EZO neboli Evidence zájmových osob, unikátní databáze obsahující téměř 800 tisíc jmen lidí, která nerozlišuje mezi těmi, kdo režimu vědomě sloužili nebo se naopak do hledáčku StB dostali jako prověřované osoby. Od července byla volně přístupná na internetu, od víkendu ale vyhledávání nefunguje. Úřad pro ochranu osobních údajů totiž upozornil, že stránky porušují zákon a jejich provozovatel, u kterého si Penc najal prostor na internetu, databázi stáhl.

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů

--------------------

Tím bylo učiněno jaksi zadost té stížnosti nebo těm stížnostem, které jsme obdrželi.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Provider se zalekl, jako všichni by se /nesrozumitelné/ zalekli, kdyby jim na úředním hlavičkovém papíře přišlo, že něco, co dělají, porušuje zákon a že jim hrozí pokuta 10 milionů korun.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Soukromý zemědělec a bývalý politik Strany zelených Stanislav Penc, který databázi získal od porevolučního ministra vnitra Jána Langoše, je připraven stránky znovu spustit sám.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Jsme museli najít jiný řešení, který během dvou dnů dáme dohromady a znovu ty stránky budeme provozovat.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Penc je kvůli soupisu jmen ve sporu i s vedením Ústavu pro studium totalitních režimů. Tvrdí, že databázi měl zveřejnit právě ústav. Ten to ale odmítá.

Jiří REICHL, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Naše právní rozbory říkají, že to není možné zveřejnit, ani předat třetí osobě. My s tou databází pracujeme, odstraňujeme chyby, které se tam vyskytly, je tam velká chybovost.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Kvůli internetovým stránkám svazky.cz padlo i několik trestních oznámení, kterými se zabývá policie. Ta se rozhodla vyčkat na výsledky šetření Úřadu pro ochranu osobních údajů. Barbora Jelínková a Robert Malecký, Česká televize.

Pencův seznam od víkendu nefunguje

29.9.2009

ČT 2

22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

--------------------

Vítejte, přeji hezký večer.

Internetová databáze zájmových osob komunistické Státní bezpečnosti od víkendu nefunguje. Seznam skoro 800 tisíc jmen zveřejnil bývalý disident Stanislav Penc. Provozovatel, který pro něj stránky spravuje, je ale zablokoval. Od Úřadu na ochranu osobních údajů mu totiž hrozila až desetimilionová pokuta. Penc tvrdí, že jde o cenzuru a protiprávní jednání. Stránky chce obnovit.

Spory kvůli zveřejněným svazkům na internetu

29.9.2009 ČT 24 str. 07 19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka

--------------------

Hana ŠTĚPÁNKOVÁ, mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů

--------------------

Tím bylo učiněno jaksi zadost té stížnosti nebo těm stížnostem, které jsme obdrželi.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Soukromý zemědělec a bývalý politik Strany zelených Stanislav Penc, který databázi získal od porevolučního ministra vnitra Jána Langoše, je připraven stránky znovu spustit sám.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Jsme museli najít jiný řešení, který během dvou dnů dáme dohromady a znovu ty stránky budeme provozovat.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Penc je kvůli soupisu jmen ve sporu i s vedením Ústavu pro studium totalitních režimů. Tvrdí, že databázi měl zveřejnit právě ústav. Ten to ale odmítá.

Jiří REICHL, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Naše právní rozbory říkají, že to není možné zveřejnit, ani předat třetí osobě. My s tou databází pracujeme, odstraňujeme chyby, které se tam vyskytly, je tam velká chybovost.

Robert MALECKÝ, redaktor

--------------------

Pencův seznam od víkendu nefunguje

29.9.2009

ČT 24

22:30 Události, komentáře

Richard SAMKO, redaktor

--------------------

Vítejte, přeji hezký večer.

Úředník vyhnal 'Pencovy seznamy' StB z webu

29.9.2009

lidovky.cz

Lidové noviny, Václav Drchal

Bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil v červenci na webu rozsáhlou počítačovou databázi, kterou si před listopadem 1989 vedla StB. Obsahovala údaje o statisících lidí, o které se zajímala StB – a to z jakéhokoli důvodu. Nyní z internetu zmizela, tedy alespoň na čas.

Podle Pence jde o omezování svobody internetu a kritizuje úřad za to, že se "výhrůžkou provozovateli serveru" pokoutně vyhnul správnímu řízení a znemožnil, aby věc přezkoumal soud. "Vůbec jsem nedostal šanci svůj postup obhájit. O porušení zákona v žádném případě nejde. Provozovatele serveru chápu, samotné věci nerozumí a nejde mu o ni - jde mu o jeho podnikání," namítá Penc.

Inspektor Šnytr se ohání zákonem o ochraně osobních údajů: "Pro mě je směrodatné, že tam jsou zveřejněny osobní informace lidí, kteří k tomu nedali souhlas." Zároveň dodává, že ze "zákona má odpovědnost provozovatel serveru" a on "nemůže půl roku zbytečně šetřit," kdo za zveřejněním databáze stojí. Na námitku, že Penc se ke zveřejnění databáze dávno přihlásil, namítá: "On se mi k tomu teď přizná a pak mi pošle námitky s tím ,já to nedělám‘."

Podle Pence ale Šnytr chyboval, když nevzal v potaz archivní zákon. Ten totiž umožňuje zveřejnění archiválií, které před rokem 1990 zpracovala StB, i bez souhlasu osob, o kterých se v nich píše. A odborníci dávají za pravdu Pencovi. "Archivní zákon má přednost před zákonem o ochraně osobních údajů. Zvláštní zákony mají přednost před obecnými. V tomto ohledu má pravdu pan Penc," tvrdí šéf Archivní správy ministerstva vnitra Vácslav Babička.

Databáze bude podle Pence zase fungovat "během dvou dnů". Rozhodl se totiž sám provozovat vlastní server: "Pan Šnytr mi pak zřejmě pošle dopis, ve kterém mě upozorní, že porušuji zákon. Databázi nestáhnu a počkám, až o mně jeho úřad rozhodne ve správním řízení." Jinou možností je převést databázi na zahraniční server, to ale Penc nechce.

Rozhovor s inspektorem Úřadu pro ochranu osobních údajů Milošem Šnytrem najdete zítra dopoledne na www.lidovky.cz

Svazky.cz po zásahu ÚOOÚ bez vyhledávání

29.9.2009

lupa.cz

Hostingová společnost, u níž je hostován projekt Svazky.cz, dnes odstranila možnost vyhledávání v databázi. Podle Stanislava Pence, který za projektem Svazky stojí, se tak stalo na základě požadavku Úřadu na ochranu osobních údajů. Ve svém článku zveřejnil Penc dopis inspektora ÚOOÚ Miloše Šnytra, který stažení stránek požadoval. Projekt Svazky.cz, který umožňuje mj. vyhledávání osob v takzvané Evidenci Zájmových Osob (EZO) bývalé československé rozvědky, podle ÚOOÚ neoprávněně nakládá s osobními údaji. Penc obvinění odmítá s poukazem na archivní význam dat. Podle svého vyjádření pro Aktuálně.cz je připraven celou databázi provozovat sám.

Pencovy svazky StB na internetu nefungují, kvůli hrozbě pokuty

29.9.2009

novinky.cz

Vyhledávání v databázi někdejší Státní bezpečnosti (StB) na internetových stránkách bývalého disidenta Stanislava Pence www.svazky.cz od úterý nefunguje. Subjekt poskytující Pencovi místo na webu se zalekl pokuty až deset miliónů korun, kterou mu dopisem pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul.

Úřad poskytovatele upozornil na to, že aplikace vyhledávání v počítačových registrech StB zvaných EZO (evidence zájmových osob) údajně porušuje zákon o ochraně osobních údajů, protože zpracovává údaje osob bez jejich souhlasu. Penc to odmítá. "Podle archivního zákona se těchto materiálů StB netýká ochrana osobních údajů jako jiných materiálů," řekl. Dodal, že jeho osobně ve věci údajného porušení zákona úřad nevyslechl a ani nepožádal o vysvětlení.

Stránky, na nichž šlo vyhledat jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, chce Penc nově prezentovat na internetu sám, bez pronajímatele webového prostoru. Věří tomu, že se mu změnu podaří udělat během několika dnů. "Útok úřad pak bude moci směřovat proti mně, a ne proti někomu, kdo s obsahem stránek nemá nic společného," řekl Penc. Odhadl, že od července měly stránky několik miliónů přístupů. Stránky www.svazky.cz Penc spustil v červenci. Ke zveřejnění seznamů ho prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Pencovy stránky se svazky StB nefungují. Kvůli hrozbě pokutou

29.9.2009

tn.cz

tn.cz / ČTK

Vyhledávání v databázi někdejší Státní bezpečnosti na internetových stránkách Stanislava Pence od úterý nefunguje.

Provozovatelé webu www.svazky.cz se zalekli pokuty až deset milionů korun, kterou mu dopisem pohrozil Úřad pro ochranu osobních údajů, a vyhledávač vypnul. Hrozby úřadu ale samotný Penc odmítl jako protiprávní a označil je za cenzuru. Úřad uvedl, že postupuje v souladu se zákonem.

"Podle archivního zákona se těchto materiálů StB netýká ochrana osobních údajů jako jiných materiálů," řekl Penc. Dodal, že úřad jeho osobně ve věci údajného porušení zákona nevyslechl a ani nepožádal o vysvětlení.

Podle mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hany Štěpánkové na úřad přišly stížnosti několika lidí, že jejich údaje jsou zveřejňovány bez jejich souhlasu. "To je porušením zákona o ochraně osobních údajů. Proto inspektor úřadu upozornil provozovatele, který zveřejňuje tato údaje, na jeho odpovědnost," řekla.

Penc chce stránky provozovat sám

Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Penc narazil se seznamy StB. Porušuje zákon

29.9.2009

tyden.cz

Michaela Kabátová

Bývalý disident Stanislav Penc narazil se svými stránkami www.svazky.cz. V červenci na ně vyvěsil dvě elektronické databáze Státní bezpečnosti, registry EZO a SEZO. Úřad pro ochranu osobních údajů šetří stížnost na databázi EZO, která podle něho "zpracovává osobní údaje osob bez jejich souhlasu" a tím porušuje zákon. Poskytovatel stránek tak raději databázi zneaktivnil.

"Poskytovatel webhostingu www.svazky.cz podlehl nátlaku inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů Ing. Miloše Šnytra (inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů- pozn.red.) a zastavil provoz vyhledávání v databázi. Připravujeme vše pro to, aby databáze dále fungovala," stojí ve vyjádření Stanislava Pence. Databáze EZO obsahuje přes 770 tisíc jmen.

Aktivista Penc seznamy zveřejnil na truc Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, které podle něho "monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy." Ředitel ústavu Pavel Žáček ale varuje před chybami, které jsou v obou registrech.

Kromě agentů obsahuje seznam i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální- takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Jak stát hledá bič na nepohodlné

18.9.2009

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Skoro v každé špinavosti, která je v médiích směrem ke korupci a nezákonnosti nebo jen k nestandardnímu chování ze strany politiků a státních úředníku zveřejněna, se vyskytuje buďto příslušník nechvalně známé politické policie komunistického režimu StB nebo někdo z jejich spolupracovníků. I po dvaceti letech je komunistická minulost našeho státu v podstatě utajena a to i přesto, že máme zákonem zřízený Ústav pro studium totalitních režimů, v kterém se jeho současné vedení vypořádalo za dva roky působení s veškerou vnitřní kritikou vyhazovem kritiků nebo osobními a nepodloženými útoky. Většina kauz, u kterých bylo vydáno lustrační osvědčení nebo bezpečnostní prověrka osobám, které na to neměly právo, případně soudní kauzy, kde soud nařídil Ministerstvu vnitra, aby na základě nepředložených důkazů vymazal konkrétního spolupracovníka ze seznamu, je jen ukázkou neskutečna v této oblasti vypořádání se s naší neblahou minulostí.

Tolik na úvod a teď k věci.

Vzhledem k výše uvedenému a především k tomu, že i dvacet let po pádu komunismu je důvodné podezření, že řada lidí je vydíratelná a tím je ovlivňováno jejich rozhodování v rámci státní správy a samosprávy, jsem zveřejnil databázi zájmových osob, kterou StB vytvořila přepisem záznamů z registru svazků na konci 80. let minulého století. Takto vznikla unikátní databáze cca 770 tis lidí, o které měla StB zájem. Tímto se stalo, že jakýkoliv občan, badatel, novinář není odkázán na informace, které kdo cíleně směrem k veřejnosti vypustí, ale může si na stránkách www.svazky.cz jednoduše zjistit archivní nebo svazkové číslo k dané osobě a dál archív, jenž spadá pod Ústav pro studium totalitního režimu, požádat o další materiály. Tedy jde o důležitou archivní pomůcku, která navazuje na cca 850 mil stran dokumentu (20 km archivních materiálů), které 18 let od pádu komunismu v Čechách využívaly tajné služby současného režimu. Dnes již dva roky má tento archiv k dispozici a ke zveřejnění shora jmenovaný Ústav, který ovšem na místo zveřejnění většinu věcí tají, mystifikuje veřejnost a používá nepravdivé argumenty na obranu své nečinnosti. Ústav kontroluje rada volená Senátem. Ta stejně jako hlavní propagátoři vzniku Ústavu jako např senátor Jiří Liška k celé věci mlčí. Liška s odůvodněním, že věci moc nerozumí a rada podle slov jejího člena Patrika Bendy (donedávna senátního asistenta právě senátora Lišky) rozhoduje kolektivně a tudíž bez zodpovědnosti konkrétních členů.

Co se právě děje.

Od začátku ředitel Ústavu mystifikoval veřejnost tvrzením, že jeho Ústav nemůže onu databázi zveřejnit a osobně útočil a zlehčoval důvěryhodnost databáze. Řada sdělovacích prostředků označila tuto databázi jako databázi spolupracovníků StB i přesto, že je od začátku zřejmé, že nejde o databázi spolupracovníků StB, ale jedná se o databázi všech, o které měla StB zájem. Policie Východočeského kraje zahájila již před 3 měsíci šetření, zda nedošlo z mé strany k porušení zákona, stejně tak jako Úřad pro ochranu osobních údajů. Problém je v tom, že mně žádná z těchto institucí nesdělila fakt, že vyšetřují nějakou mojí aktivitu.

Zdá se, že se v brzké době dočkám pokusu o skandalizování mé osoby jako za těchto dvacet let již několikrát. Je to hanba současného stavu fungování jmenovaných státních institucí. Jak vše v roce dvacátého výročí konce komunistického režimu dopadne se zajisté dozvíme v následujících týdnech. V pondělí jdu na Policii ČR do Jičína zeptat se jaké, že to vyšetřování vedou k mé osobě, aniž by mi to sdělili a příští týden mně na stejnou otázku odpoví i Úřad na ochranu osobních údajů.

Co dál.

Co se týká Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho rady, budeme muset, zdá se, počkat na odsunutý konkurz na ředitele této instituce, který proběhne v prosinci tohoto roku. Důkladná analýza nečinnosti Úřadu, plýtvání se svěřenými finančními prostředky, více než špatná manažerská a personální práce, a ukázka účelově zveřejňovaných informací by mělo vést k nezvolení Pavla Žáčka ředitelem. Mělo by ovšem vést i k sebereflexi radních Ústavu, aby se začali skutečnou situací v Ústavu zabývat a nespoléhali se jen na dodávané informace Žáčka nebo Bendy.

Dobrodružství Standy Pence

16.9.2009

Lidové noviny

Infoch

Psalo se před 20 lety – Občané zabránili příslušníkům StB pronásledovat Stanislava Pence

SAMIZDAT

Dne 30. 8. po 20. hodině se na Karlův most, kde diskutovalo 15 lidí, dostavili dva příslušníci StB, kteří dali Stanislavu Pencovi z Mírového klubu Johna Lennona, jenž řídil diskusi, dvě minuty k rozchodu této skupiny diskutujících. Připojili přitom před svědky pohrůžku, že jinak se bude koupat. Diskutující se vskutku rozešli, nicméně na začátku Karlovy ulice na Starém Městě napadlo pět příslušníků StB Stanislava Pence fyzicky. Bili ho a kopali, až upadl na zem. Mezi nimi byli i dva příslušníci StB, kteří předtím žádali rozpuštění diskusního kroužku na Karlově mostě. Do sporu se vložili kolemjdoucí občané, kteří spolu se Stanislavem Pencem požadovali předložení služebních průkazů od policistů v civilu. Došlo k potyčce, přičemž občané odtrhli příslušníky StB od Stanislava Pence a umožnili mu, aby se vzdálil. VB nebyla přítomna, nikdo nebyl zadržen a občané zabránili příslušníkům StB Stanislava Pence pronásledovat. Stanislav Penc není po mlácení zraněn, má jen podlitiny. Příslušníci StB navštívili ještě v noci jeho matku a řekli jí, že ho chtějí oznámit pro trestný čin útoku na veřejného činitele. Během potyčky je však Stanislav Penc nenapadl ani slovně, ani fyzicky a nikoho k útoku na ně nevybízel. Volal pouze o pomoc, když ho bili a kopali.

Ve středu 14. 9. jednal Stanislav Penc s funkcionáři ÚV SSM v budově tohoto výboru v Praze na Gorkého náměstí. Když vycházel z budovy, všiml si přítomnosti pracovníků Státní bezpečnosti v civilu. Protože mu bylo známo, že už od incidentu 30. 8. v Karlově ulici, kde ho několik desítek občanů osvobodilo z rukou příslušníků Státní bezpečnosti, kteří ho předtím zbili a chtěli ho odvést, je hledán policií, která vyhrožuje, že ho nechá trestně stíhat, dal se Stanislav Penc do běhu. Zakrátko byl však dostižen a zadržen způsobem, že jeden z pronásledovatelů mu skočil na krk.

Stanislava Pence potom převezli k výslechu, kde se ho vyptávali mimo jiné na manifestaci pořádanou jako protest proti výstavbě koksovny ve Stonavě, která měla začít večer téhož dne. Poté byl Stanislav Penc umístěn v cele vězeňského eskortního oddělení Městské správy SNB v Praze na Pankráci (v blízkosti hotelu Fórum), odkud byl následujícího dne dopoledne propuštěn bez jakéhokoliv obvinění. Devatenáctiletý Stanislav Penc je jedním z nejangažovanějších aktivistů nezávislých skupin. O svém zadržení prohlásil, že je pravděpodobné, že když jednal s funkcionáři SSM o návrhu nového zákona o mládeži, našel se mezi nimi někdo, kdo zatelefonoval Státní bezpečnosti.

Užiteční idioti bojují za mír

16.9.2009

Lidové noviny

ZBYNĚK PETRÁČEK

Novořeč v románu George Orwella spočívala na heslech „válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla“. Novořeč Husákovy éry ji dialekticky překonala heslem „boj za mír“. Amáme-li být upřímní, ta dikce dosud přežívá v urputnosti, s níž dnešní novořeč bojuje s klimatem.

Jenže rok 1989 ukázal, že pod rouškou novořeči se drolily i některé opory reálného socialismu. Tak třeba Československý mírový výbor. Ve zprávě ČTK působí tato režimní organizace jako klasický užitečný idiot, který přitahuje užitečné idioty ze Západu. Ovšem situační zpráva StB z jara 1989 ji ukazuje v jiném světle:

Dne 22. 3. 1989 se v Brně uskutečnilo mimořádné zasedání vedoucích funkcionářů čs. mírového hnutí, jehož se zúčastnili akademik Švestka, soudruzi Krejčí, Křivonožka, Kuzdas, Kříž a Kapiáš. Předmětem jednání bylo zhodnocení postupu vedoucího oddělení pro zahraniční styky Čs. mírového výboru Ivana Fialy a místopředsedy Josefa Krejčího ve vztahu k jejich osobní iniciativě směřující k zapojení nelegálních struktur v ČSSR do činnosti oficiálního mírového hnutí.

S překvapením se dovídáme, že režimní mírotvorci chtěli dát disidentům prostor v časopise Mír, že se znali s chartistou Jaroslavem Šabatou. No vida, kdyby nebylo publikovaných materiálů StB, mysleli bychom si, že to byly pěkné svině.

Slovníček Československý mírový výbor – režimní organizace, která v r. 1989 navázala styky s disentem akce Z – „zvelebování“, neplacená výpomoc obyvatel státní správě pětiletka – symbol plánovaného hospodářství, ale osmá pětiletka (1986–1990) už plán nesplnila velkoobchodní cena – za ni si prodávaly zboží státní organizace Mírový klub Johna Lennona – iniciativa, kterou založili v prosinci 1988 Ota Veverka, Heřman Chromý a Stanislav Penc na bázi setkání u Lennonovy zdi na Kampě

Policie je, zdá se, stále stejná

14.9.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Na následujících řádcích uvádím autentickou 20 let starou zprávu o policejním zákroku. V tomto zorném úhlu by bylo dobré vědět, kolik takovýchto policistů po dvaceti letech stále u policie pracuje případně jaké dostali, předtím než by byli propuštěni, odstupné.

Ve středu 14. září 1989 jednal Stanislav Penc, jeden z představitelů Mírového klubu Johna Lennona, s funkcionáři ÚV SSM v budově tohoto výboru v Praze na Gorkého náměstí. Když vycházel z budovy, všiml si přítomnosti pracovníků Státní bezpečnosti v civilu. Protože mu bylo známo, že už od incidentu 30. srpna v Karlově ulici, kde ho několik desítek občanů osvobodilo z rukou příslušníků Státní bezpečnosti, kteří ho předtím zbili a chtěli ho odvést, je hledán policií, která vyhrožuje, že ho nechá trestně stíhat, dal se Stanislav Penc do běhu. Zakrátko byl však dostižen a zadržen způsobem, že jeden z pronásledovatelů mu skočil na krk. Stanislava Pence potom převezli k výslechu, kde se ho vyptávali mj. na manifestaci, pořádanou jako protest proti výstavbě koksovny ve Stonavě, která měla začít až večer téhož dne. Poté byl Stanislav Penc umístěn v cele vězeňského a eskortního oddělení Městské správy SNB v Praze na Pankráci /v blízkosti hotelu Fórum/, odkud byl následujícího dne dopoledne propuštěn bez jakéhokoliv obvinění. Devatenáctiletý Stanislav Penc je jedním z nejangažovanějších aktivistů nezávislých skupin. O svém zadržení prohlásil, že je pravděpodobné, že když jednal s funkcionáři SSM o návrhu nového zákona o mládeži, našel se mezi nimi někdo, kdo zatelefonoval Státní bezpečnosti.

září 1989 Východoevropská informační agentura

Buzkové společník z firmy byl dvojitým agentem StB a KGB

14.9.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Pavel Eichler

Společník v advokátní kanceláři bývalé ministryně školství Petry Buzkové se zapletl s komunistickou tajnou policií StB a sovětskou tajnou službou KGB. Luďek Krajhanzl figuruje ve spisech v Archivu bezpečnostních složek, uvedly Lidové noviny.

Ze spisů vyplývá, že Luděk Krajhanzl se s komunistickou tajnou službou zapletl ke konci roku 1983, když pracoval na tehdejším Federálním ministerstvu zahraničních věcí (FMZV). StB mu přidělila krycí jméno LUK.

Z databáze spolupracovníků tajné služby, kterou na internetu zveřejnil Stanislav Penc, vyplývá, že StB na Krajhanzla založila spis už na začátku roku 1978.

Podle LN komunistická kontrarozvědka dnešního kolegu Petry Buzkové využívala kvůli jeho stykům s americkými diplomaty. Údajně se měl v budoucnu stát českým konzulem v USA. Proto ho StB převedla pod I. správu Federálního ministerstva vnitra (FMV), která mu přidělila nové krycí jméno LUKUL.

Rozvědku především zajímaly informace o Američanech žijících v Československu. "Byl také perspektivně připravován na výjezd ve funkci konzula ZÚ ČSSR ve Washingtonu," stojí v dokumentech Archivu. KGB ho naverbovala v Kuvajtu

Jenže místo do Spojených států byl Krajhanzl přidělen do Kuvajtu. Tam ovšem Československo nemělo zastupitelský úřad, a nový konzul tak připadl pod velení sovětské KGB.

"Stalo se tak na základě dohody mezi náčelníkem I. správy FMV a pracovníkem KGB Kopykinem. Cílem zůstalo rozpracování pracovníků ZÚ USA v Kuvajtu," citují LN dokumenty.

Badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Martin Slávik říká, že v diplomatických službách byla v tajných službách až třetina pracovníků.

O detailech Krajhanzlovy činnosti Sověti naši rozvědku neinformovali. Podle LN v dokumentech jen stojí, že byl dvojí agent. StB si ho pochvalovala jako ochotného, iniciativního a zodpovědného pracovníka, oddaného socialistickému zřízení.

On sám se ke zjištění listu nechce vyjádřit. "Některé výše uvedené informace jsou pravdivé, většina nikoli. Jako soukromá osoba nemám potřebu na vaše dotazy odpovídat, neboť nevím, k čemu je hodláte využít," řekl Krajhanlz LN.

Sama Petra Buzková, která v politice není už tři roky, o minulosti svého společníka prý nevěděla a nechce ji komentovat.

CO NÁM DALO KAKAO

4.9.2009 MF plus Jaromír Hasoň

Možná to je jen náhoda, ale když si zadáte do vyhledávače heslo „Michal Kraus Wikipedie“, objeví se vám odkaz na film Černí baroni. No a máte pocit, že do toho filmu plného pitoreskních postaviček by Michal Kraus svým způsobem opravdu patřil.

Jenže bývalý poslanec ČSSD Michal Kraus se nevrací jako komik do veselohry, ale zpět do české politiky.

SOUDRUH ZE SVAZARMU Michal Kraus byl pro českou politiku zřejmě zrozen. A proto je pro nás pro všechny štěstí, že se narodil 1. října 1957 v Konici na Moravě.

Vystudoval vysokou školu chemicko- technologickou (VŠCHT), ale více než jako chemik se prosadil jako normalizační sportovec. Ve třiadvaceti se stal poprvé mistrem republiky v branných vícebojích Svazarmu. To se mu pak povedlo ještě sedmnáctkrát. No a v roce 1984 si talentovaného vícebojaře všimli soudruzi ze strany a nabídli mu členství. Kraus přijal – a vyplatilo se. Po dvou letech, tedy v roce 1986, se stal členem České národní rady, tedy komunistickým poslancem. StB podle seznamů aktivisty Stanislava Pence Michala Krause vedla jako „zájmovou osobu“.

Zda Kraus se Státní bezpečností nějak blíže spolupracoval, se ale z dokumentů vyčíst nedá. Krausovi se stranické poslancování zalíbilo.

V roce 1989 ovšem přišel listopad a vypadalo to, že pohlaváři typu Michala Krause mají utrum. Ale neměli. Ještě v prosinci 1989 byl Michal Kraus se všemi poctami zvolen do Ústředního výboru KSČ. Dnes se svojí minulostí moc nechlubí a na dotazy, jaké to bylo být poslancem za komunistů, odpovídá, že „nebyl poslancem za KSČ, ale za Svazarm“. „Česká národní rada před rokem 1990 nefungovala jako parlament, v podstatě se tam jen nezávazně scházeli zástupci různých organizací. Byl jsem tam vyslán za sportovce z východních Čech. Býval jsem pět let přeborníkem v branných sportech, dnes by se tomu asi říkalo letní biatlon,“ komentoval svou roli v komunistické národní radě zasloužilý mistr sportu. A pak že politici a sportovci nemají smysl pro humor...

POVOLÁNÍ: POLITIK Díky svým diplomatickým schopnostem a zřejmě i díky tomu, že včas nespálil svou vysokou stranickou knížku, Kraus v národní radě přežil i rok 1990. V červnu ho dokonce jeho stranický soudruh (tehdy už z KSČM) Miroslav Šlouf navrhoval na post místopředsedy České národní rady (ČNR). „Po absolvování VŠCHT v Pardubicích nastoupil jako dělník do Východočeských papíren v Lanškrouně. Později v tomto podniku vykonával různé funkce až do úrovně vedoucího odboru.

V roce 1986 byl zvolen poslancem ČNR. Při rekonstrukci poslaneckého sboru v únoru 1990 byl zvolen místopředsedou ČNR. Máme za to, že obstál, a proto jej náš klub znovu navrhuje do funkce místopředsedy,“ lobboval v národní radě za Krause Šlouf. Později ovšem Kraus zjistil, že už to s KSČ(M) dál nedotáhne, a přesedlal do jiné politické strany. V říjnu 1991 z pokračovatelky KSČ vystoupil a stal se zakládajícím členem Demokratické strany práce. Tato strana měla sbírat zkušené komunistické matadory, kteří nesouhlasili se staronovým názvem mateřské strany. DSP měla ustavující sjezd na konci roku 1990. Michal Kraus stal šéfem jejího předvolebního štábu.

Strana už tehdy usilovala o spolupráci s ČSSD. Sociální demokraté ale o tuto spolupráci nestáli a DSP označovali za „postkomunistickou“ stranu. DSP nakonec do voleb samostatně nešla. Své tři kandidáty umístila na kandidátku HSD- SMS a LSU, získala tři křesla v České národní radě a jedno z nich samozřejmě dostal Kraus. Ten pak ještě chvíli bojoval v dresu DSP, byl jejím prvním místopředsedou a na chvilku i předsedou. V roce 1993 ale zjistil, že ČSSD vede zajímavá osoba – Miloš Zeman. A tak vzali Kraus a spol. kramle a přešli k nadějnému Zemanovi.

HRÁTKY V ČSSD V Zemanově straně začínal Kraus od píky. V roce 1996 se už ale na kandidátce ČSSD dostal opět do sněmovny a přibral si funkci místopředsedy rozpočtového výboru. Pro Zemana byl ale Kraus neschopný nemakačenko a kdykoli předseda ČSSD roztomile hovořil o „deratizaci“, tak myslel na odchod Zaorálka, Buzkové a mimo jiné také Krause. V roce 1998 vstupuje Miloš Zeman a ČSSD „hlavním vchodem do Strakovky“ a pro stranu začíná zlaté období. Kraus sice zůstává „jen“ poslancem a místopředsedou rozpočtového výboru, ale také on si umí vlády ČSSD užít. O tom, že je Kraus ředitel, který nakupuje továrny na zpracování kakaových bobů, se tenkrát ještě nevědělo. Na konci volebního období (tedy v roce 2002) se už ale vědělo, že se Kraus odstěhoval do svého domu nedaleko Prahy za více než tři miliony. Ale poslanecký byt v Praze nevrátil (tak, jako to po kritice v médiích udělali Buzková a Gross). Místopředseda rozpočtového výboru, který by měl mimo jiné střežit i rozpočet sněmovny, prostě šel a poslanecký byt přepsal na svoji dceru. Dobrá. V roce 2002 se opět dostal do sněmovny. Všechny asi dojal v jednom z předvolebních rozhovorů: „Společensky aktivní život mi byl zřejmě dán do vínku a v politice jsem jaksi i díky tradicím. Již dvě z mých prababiček byly významné funkcionářky sociální demokracie; stejně tak i mé babičky a dědové.

I rodiče se politicky angažovali, v roce 1968 byli vyloučeni z KSČ, takže jsem na vlastní kůži poznal, co to je být v nepřízni orgánů. To všechno byly věci, kvůli kterým jsem začal bojovat proti nepravostem.“ Michal Kraus byl nejen zdatný rétor a ochránce sněmovního rozpočtu, byl také šikovným porcovačem medvěda. V roce 2004 prosazoval například 11,5 milionu korun pro fotbalový klub FC Kladno, jehož představenstva byl předsedou. Za klub, samozřejmě zcela náhodou, hrál i Krausův syn a klub pak úplně nezištně udělal z Krause svého prezidenta. To když v roce 2006 musel opustit politiku.

Že v klubu, na který jsme všichni s radostí doplatili pár milionů, dělá marketingovou ředitelku Krausova dcera Michaela, je už jen taková pomyslná rudá třešinka na Krausově dortu. Ale to jsme trochu předběhli... Kraus se stal samozřejmě poslancem a místopředsedou sněmovního rozpočtového výboru i po volbách v roce 2002. Výboru dokonce i načas šéfoval, když křeslo předsedy opustil kvůli svému bytu (jen náhodně poděděnému po šéfovi zbrojovky) Miroslav Kalousek. V roce 2005 se Kraus stal dokonce i šéfem poslaneckého klubu ČSSD. No, a to bylo asi zatím nejvíc, co Michal Kraus v politice České republiky dokázal.

KAKAOVÝ BOB Jak už dnes ale všichni víme, Michal Kraus nebyl „pilný“ jen na půdě české politiky. Michal Kraus je také zdatný obchodník, který umí hájit české zájmy, a to především v africké Ghaně. Těžko se už přesně dovíme, jak to bylo, ale z mediálních útržků a (jako vždy) marného vyšetřování naší policie víme asi toto: Michal Kraus se seznámil s podivuhodným podnikatelem Františkem Rigem, který tak porůznu spolupracoval s drogovými gangy či pašeráky zbraní a různé bankovní domy připravil na úvěrových podvodech téměř o 150 milionů korun. Tito dva pánové se dohodli, že by bylo třeba někam zainvestovat 15 milionů dolarů. František Rigo tvrdí, že šlo o peníze ČSSD, které strana získala jako část úplatku za nákup gripenů, ale to je asi jedno. Rigo a Kraus dali hlavy dohromady a vymysleli, že by bylo dobré zainvestovat do ghanského kakaa. V roce 2001, kdy už se mimochodem veřejně vědělo, že Rigo může za bankovní podvody skončit ve vězení (a také skončil), se dvojice vypravila do Ghany, aby podepsala kontrakty. Něco se popilo, pojedlo a Michal Kraus prý v dobré náladě podepsal kontrakty na půl miliardy korun a ve všeobecné euforii se prý podškrábl jako ředitel.

Po odhalení tohoto skandálu (Rigo si ve vězení v roce 2006 pustil ústa na špacír před novináři) Kraus vymyslel historku, že do Ghany cestoval „pouze jako turista“ a k podpisu smlouvy se nachomýtl pouze jako svědek. To byla sice veselá příhoda, ale nikdo moc nechápal, proč někdo „neznámý“ poslal z účtu Krausovy matky na ghanský projekt dva miliony korun. Tam už se do toho Kraus trochu zaplétal a tvrdil, že šlo o půjčku podnikatele, kterou už ale zase vrátil, protože si půjčil od jiného podnikatele. Policie nejdřív „případ kakao“ vyšetřovala kvůli podezření z praní špinavých peněz a uplácení.

Nakonec ale na nic nepřišla a případ odložila s tím, že ghanské úřady odmítají spolupracovat.

Michal Kraus je tedy očištěný a nevinný. A není žádný důvod ho nevolit. ČSSD ho postavila hned na třetí místo liberecké kandidátky. Tak snad budeme mít po volbách opět šanci sledovat, jaký projekt pro své voliče dlouholetý poslanec a pro některé Ghaňany ředitel Michal Kraus zase připraví.

JAK ZABEZPEČIT RODINU Michal Kraus se po svém odchodu v roce 2006 stal prezidentem fotbalového klubu FC Kladno, kterému ještě jako poslanec dohazoval miliony z rozpočtu. V něm zaměstnává i svou starší dceru Michaelu. Michaela dostala od otce k osmnáctinám luxusní třípokojový byt za 3,5 milionu korun. Mladší dcera Denisa zase bydlí v obecním bytě 3+1 v Praze na Barrandově. Jde o bývalý poslanecký byt, který měl Kraus vrátit hlavnímu městu. Poslanec tak ale neučinil a byt nechal přepsat na dceru, čímž si ho fakticky přivlastnil. Sám Kraus bydlí v rodinném domě v obci Velká Dobrá nedaleko Kladna. Dům postavil za více než tři miliony korun. Krausův syn donedávna také hrál fotbal za klub FC Kladno. V roce 2005, kdy novináři přišli na to, že Kraus vlastně s kladenským celkem podporuje i svého syna, poslanec tvrdil, že „mladej kope za Kladno poslední rok a že peníze z rozpočtu poslouží hlavně dětem“. Zdroj: internet

Foto popis|

Diskutujte: Utrhl se Ústavní soud ze řetězu?

2.9.2009 aktualne.cz stk

Ex-šéf legislativní rady vlády Svoboda, Pehe, Kubáček a další o možném odložení voleb

"Utrhl se Ústavní soud ze řetězu" (jak napsal jeden z diskutujících v debatě pod blogy na Aktuálně.cz), když pozastavil prezidentovo rozhodnutí o konání předčasných voleb? Mají pravdu ti politici a právníci, kteří tvrdí, že ústavním soudcům tento krok nepřísluší a jen tím potvrzují dřívější varování prezidenta Klause před "soudcokracií"?

Či jen soud udělal to, co udělat musel, neboť přijetím zákona o zkrácení volebního období, poslanci "ohnuli" Ústavu? Je jeho rozhodnutím svévolným popřením vůle občanů zastoupených svými zákonodárci? Či naopak může přispět k politické kultuře a posílení právního vědomí?

Čtěte více:

Reakce na soud? Lidovci už volají po silnější vládě

Melčákův právník: Vymyslete, co chcete, napadneme to

Klíčové zákony k současnému politickému patu

Kdo zatřásl Českem? Věrný druh Miloše Zemana

Tady máte odpovědi: Půjdou Češi v říjnu k volbám?

Cesta od pádu vlády k předčasným volbám

Šéf legislativní rady v Topolánkově vládě Pavel Svoboda (KDU-ČSL) rozhodnutí Ústavního soudu obhajuje. Zároveň se podivuje ostrým slovům, která někteří politici pronášejí na jeho adresu.

"Nestabilita? Z úst šéfů stran, kteří nechali z Ústavy udělat trhací kalendář na jednorázové použití, z nichž jeden navíc zosnoval onu nestabilitu svržením Topolánkovy vlády v době předsednictví EU, by vůbec toto slovo nemělo zaznít: tady platí, že zloděj křičí ,chyťte zloděje'. V nestabilitě díky těmto pánům již jsme: máme přechodnou vládu, která ale dělá kroky olbřímích důsledků (např. plíživá likvidace Akademie věd ČR, schválení Politiky územního rozvoje - dokumentu o stavbách dálnic, jaderných elektráren atd.), míní Svoboda.

Blog Pavla Svobody:

Politici versus Ústavní soud

Podobně vnímá krok Ústavního soudu někdejší poslanec a místopředseda US-DEU Václav Krása.

"Prohlášení o tom, že Ústavní soud nerespektuje vůli voličů, vůli Parlamentu apod., jsou řeči "mimo mísu". Ústavní soud řekl zcela jasně a zřetelně. Politici, zapomněli jste, že zákony, které přijímáte, musí mít obecnou platnost a nemůžete přijímat zákony účelové, tzv. na jedno použití," píše Krása.

Blog Václav Krása:

Nachytaní politici

Politolog Jiří Pehe má za to, že současná situace vyvolaná Ústavním soudem má všechny rysy ústavní krize, nicméně ta může mít vedle negativních dopadů i efekt pozitivní. Postupně vyjmenovává klady i zápory a upozorňuje na některá další rizika.

"Advokát a bývalý politik Jan Kalvoda, který reprezentuje Melčáka, také hrozí, že u Ústavního soudu napadne i další možné ústavní dodatky, které by politici chtěli urychleně přijmout. I když si lze jen těžko představit, že by uspěl se stížností na ústavní zákon, který zakotvuje trvalé řešení, Ústavní soud by si mohl po podání nové stížnosti znovu vyžádat čas na rozmyšlenou, což by bezpochyby značně radikalizovalo politickou situaci u nás," píše Pehe.

Blog Jiřího Pehe:

Poučení z ústavní krize

Politolog Pavel Kubáček pokládá řečnickou otázku: Kdo vydělá na posunutí voleb?

"Ve výsledku prodloužená kampaň vyšle do Poslanecké sněmovny unavené a finančně notně oslabené politické strany, které budou za mnohé zavázány a budou vedeny touhou rychle zacelit hluboké finanční ztráty svých kas, na což jim státní příspěvek za hlasy nepostačí. Hlad po finančních zdrojích bude o to větší, protože naše strany čeká cyklus dalších neméně důležitých voleb - komunálních a senátních, které mají potvrdit jejich místo a váhu v českém stranickém systému. Jestli je tedy někdo momentálním vítězem, je to lobbying a sféra zájmových skupin. Ti získávají velmi vděčné klienty...," míní Kubáček.

Blog Jana Kubáčka:

Kdo vydělá na posunutí voleb?!

Na Kubáčkovu otázku nabízí ve svém blogu odpověď bývalý senátor a děkan Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška.

"Vydělat na odkladu mohou především občané. Co jiného by mohlo zákonodárcům výrazněji připomenout, že v právním státě panuje především vláda zákona, nikoli svévole zákonodárců? Zákonodárci jsou v postavení jednoho z vrcholů trojúhelníku mocí zákonodárné, výkonné a soudní. Je zřetelné, že si mnozí - dobře je to vidět na vyjádření předsedů politických stran bez ohledu na to, že fakticky nejsou ani sami, ani v dohodě s jinými sestavit vládu - myslí, že jim demokratické zřízení faktem zvolení dává moc, která kdysi náležela absolutistickým monarchům nebo diktátorům," domnívá se Zlatuška.

Blog Jiřího Zlatušky:

Na posunu voleb vydělají občané

Stanislav Penc, bývalý poradce šéfa zelených Bursíka a známý obhájce lidských práv, vyzývá, aby občané současnou situaci využili ke změně volebního zákona.

"Požadujme změnu volebního zákona tak, abychom mohli volit osobnosti ze všech kandidujících stran a hnutí a ne jen jednu kandidátku vytvořenou stranickým sekretariátem. To by bylo zajisté dobré pro skutečný demokratický systém a signálem, že politika je službou občanům a né službou pro stranu a vlastní zájmy," napsal Penc.

Blog Stanislava Pence:

Koho v říjnu volit? Nikoho

Čtěte více:

Blogeři se přou - Bezcharakterní Melčák? Ochránce ústavy?

A co si o rozhodnutí Ústavního soudu, postoje politiků a předčasných volbách myslíte Vy? Do debat čtenářů moderovaných editory Aktuálně.cz se můžete zapojit pod jednotlivými výše uvedenými blogy nebo přímo pod tímto článkem.

Koho v říjnu volit? Nikoho

2.9.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Ústavní soud rozhodl, že než rozhodne, předčasné volby nebudou. Nejen, že nikoho už moc nezajímá, proč vlastně parlament nechal padnout vládu. V pozadí jako již klasicky zůstávají všechny podstatné věci z politické života. Tedy rozprodej státního majetku spřízněným s těmi, kteří rozhodují, předražení státních zakázek, absence účinné sociální politiky, neprůhlednost rozhodování ve státní správě a samosprávě, nefunkčnost kontrolních mechanizmů a poslanecká imunita s neadekvátními příjmy a přívýdělky. Nomenklaturní kádři komunistického režimu, jejich konec před 20 lety si letos připomínáme, budou hovořit o konstruktivním řešení, zodpovědnosti ke státu, neprohlubování krize, možná příjde i řeč na klid k práci. Nemělo by nám to být jedno a neměli bychom se nechat zatáhnou do volby mezi menším a větším zlem, a to ani při volbách. Volíme v 10 milionové České republice 281 poslanců a senátorů, ty pak prezidenta. Těchto 282 občanů vytváří zákony a schvaluje vládu a rozpočet státu. Požadujme změnu volebního zákona tak, abychom mohli volit osobnosti ze všech kandidujících stran a hnutí a ne jen jednu kandidátku vytvořenou stranickým sekretariátem. To by bylo zajisté dobré pro skutečný demokratický systém a signálem, že politika je službou občanům a né sloužbou pro stranu a vlastní zájmy.

Brožury o minulém režimu v Jičíně potřebují podporu

31.8.2009 Jičínský deník (lnk)

Jičín/ Jičín 1968 – Události, na které nesmíme zapomenout. Tak jmenuje brožura o incidentu mezi vojáky polské armády a jičínskými obyvateli v září 1968 na křižovatce Na Letné, kdy zemřeli dva lidé a popisuje nejen celou situaci podle dochovaných materiálů, ale i trest opilého Poláka, který nikdo nepovažoval za dostačující.

Několikastránkovou informativní publikaci vydal v únoru letošního roku Stanislav Penc žijící v Milkovicích, a poskytl ji zdarma většině obyvatel v Jičíně. „Je potřeba, abychom připomínali naši historii, jinak by se mohla opakovat,“ vysvětlil Penc.

Celou brožuru laskavě vydala tiskárna, která za ní dosud nedostala v plné výši zaplaceno (chybí ještě osm tisíc), a tak její autoři prosí o pomoc veřejnost. Do konce roku totiž chtějí vydat další, a to o době normalizace na Jičínsku včetně působení StB.

Koordinátor této akce hledá pomocníky, kteří by byli ochotni přispět k rozšíření obzorů nejen mladších generací, jež na tyto události skutečně zapomíná. Občané tak mají jedinečnou možnost nahlédnout do fungování Jičínska v minulém režimu.

S nabídkou pomoci se obraťte na emailovou adresu zuzana.koulova@denik.cz, kde získáte kontakt a další informace.

***

Vyšlo: Jičín 1968 – Události, na které nesmíme zapomenout

Dvacet let uběhlo jako voda

31.8.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Zveřejňuji zde odkaz na krátkou filmovou grotesku inscenovanou Společností za veselejší současnost a rozpohybované fotografie pořízené náhodně Tomki Němcem z léta 1989. Dále informaci ze stejné doby o svobodě projevu a policejní moci. Na vše se dá s odstupem času koukat s úsměvem.

K zamyšlení je ze současného pohledu zásadní posílení policejních pravomocí v novém policejním zákoně, stálá vysoká role komunistických struktur včetně StB v rozhodování současné státní správy a samosprávy a nechuť státních institucí v odhalování nepravostí dvacet let starých natož současných.

K nastávajícím dvaceti letům od Sametové revoluce přeji osobní statečnost a angažovanost alespoň v některé z veřejných aktivit, abychom se za dnešní dobu nemuseli stydět.

Občané zabránili nezákonnému počínání příslušníků StB

V Praze na Karlově mostě probíhají denně diskusní fóra, která se však orgány státní moci snaží narušovat popřípadě jim zcela zabránit. V minulých dnech zde došlo k několika zásahům, např. dne 26.srpna zde byli zadrženi a asi po dvouhodinovém zadržování propuštěni Josef Kuhn, Luboš Vydra, Miroslav Šrámek a Karel Mašek. Dne 30.srpna po 20 hodině se na Karlův most, kde diskutovalo asi 15 lidí, dostavili dva příslušníci StB, kteří dali Stanislavu Pencovi z Mírového klubu Johna Lennona, jenž řídil diskuzi, dvě minuty k rozchodu této skupiny diskutujících. Připojili přitom před svědky pohrůžku, že jinak se bude koupat. Diskutující se vskutku rozešli, nicméně na začátku Karlovy ulice na Starém Městě napadlo pět příslušníků StB Stanislava Pence fyzicky. Bili ho a kopali, až upadl na zem. Mezi nimi byli i dva, kteří předtím žádali rozpuštění diskuzního kroužku na Karlově mostě. Do sporu se vložili kolemjdoucí občané, kteří spolu se Stanislavem Pencem požadovali předložení služebních průkazů od policistů v civilu. Došlo k potyčce, přičemž občané odtrhli příslušníky Státní bezpečnosti od Stanislava Pence a umožnili mu, aby se vzdálil. Při potyčce padaly rány na obě strany, lidé byli na příslušníky StB velmi rozezleni. VB nebyla přítomna, nikdo nebyl zadržen a občané zabránili příslušníkům StB Stanislava Pence pronásledovat. Stanislav Penc není po mlácení raněn, má jen podlitiny. Příslušníci StB navštívili ještě v noci jeho matku a řekli jí, že ho chtějí oznámit pro trestný čin útoku na veřejného činitele. Během potyčky je však Stanislav Penc nenapadl ani slovně ani fyzicky a k útoku na ně nevybízel. Volal pouze o pomoc, když ho bili a kopali. Od října 1987, kdy při soudním procesu s Michalem Mrtvým si vynutili olomoučtí občané propuštění zadržených, zaznamenáváme první případ takového postoje občanů, kteří neváhali použít násilí, aby zabránili zadržení spoluobčana.

Východoevropská informační agentura září 1989

Kdo vytvořil útočníky na Topolánka?

29.8.2009 ceska-media. Stanislav Penc

Skoro vše má svou historii a taky akci a reakci. Je tomu tak i v případě útoku na šéfa ODS Mirka Topolánka. Čtenáři si zajisté vzpomenou na zveřejnění útoku, přihlášení se pachatelů na policii, jejich následné neobvinění a licitaci novinářů nad tím, co tak asi stojí v pozadí. Uvidíme, co čas do celé věci přinese. Já se chci na těchto řádcích zabývat zdánlivě odtažitou přesto související událostí.

Před 17 lety v předvečer 53.výročí nacistické okupace Československa probíhala na Václavském náměstí demonstrace proti rasismu a fašismu. V té době začínalo hnutí hlásající rasovou nenávist a inklinující k fašismu mít na síle. Po koncertech skupin Orlík, Bráník a dalších vyholené bojůvky procházely beztrestně Prahou a mlátily lidi jiné barvy pleti nebo punkáče či máničky. Tehdy skupina skinheadu mezi nimi i nejméně jeden z útočníků na Topolánka napadla pomocí dlažebních kostek v Opletalově ulici pokojnou demonstraci. Policie na místo zásahu proti útočníkům zasáhla proti napadeným. Policisté neměli identifikační čísla, jak jim i v té době ukládal zákon. Podal jsem proto trestní oznámení na útočníky a i na zakročující policisty a jejich velitele.

Začátkem června 1992 mi přišla odpověď od pražské policie, v které se praví, "že se neprokázalo zneužití pravomoci velitele policejních jednotek zakročujících při střetu anarchistů a skinheadů na demonstraci 14.března v Opletalově ulici v Praze a že mám považovat svou původní stížnost za uzavřenou". Podle stejného sdělení odboru stížností pražské správy Policie ČR "bylo zjištěno, že svolavatel při organizování samotné manifestace nepožádal policisty o zajištění ochrany a neobrátil se na policii o pomoc ani v době samotného narušení průběhu manifestace. Zákrok byl proto veden proti všem narušitelům". Nutno dodat, že v celé věci existovala řada fotografií i videozáznam a že mne ani nikoho jiného policie nevyslechla.

Podal jsem proto stížnost na Inspekci ministerstva vnitra ČR, která jako skoro vždy neshledala porušení zákona ze strany policistů. Tento případ je ukázkou, jak laxní přístup k násilníkům a tolerance špatného postupu policie mohou vést v konečném důsledku k formování extrémních názorů a chování. Jsem přesvědčen, že za útokem na Topolánka stojí v první řadě laxnost orgánů činných v trestním řízení vůči neonacistickému extrémismu.

Stanislav PencZveřejněno s laskavým souhlasem autora.Zveřejněno na blog.aktualne.cz.

Řekli nám, ať vypadneme, nebo nás shodí z mostu

28.8.2009 Benešovský deník JAN KLIČKA

Praha, Zlín/ Byly to dva poslední srpnové dny roku 1989, které naráz změnily osudy dvou lidí. Společné měli to, že je soustavně pronásledovala StB. Těsně před koncem režimu se represe vyhrotily natolik, že oba narychlo utekli do Polska, kde vyčkali až do pádu režimu v Československu.

Řeč je o disidentech Stanislavu Devátém a Stanislavu Pencovi. První se po listopadu 1989 stal šéfem kontrarozvědky a posléze advokátem, druhý je dodnes aktivistou v oblasti lidských práv. Přesně před dvaceti lety ale byli ve zcela jiné situaci.

Divoká bitka

Psal se 29. srpen 1989 a okresní soud v tehdejším Gottwaldově odsoudil za pobuřování Stanislava Devátého. Bylo to vyvrcholení celoroční šikany. Devátý se na jižní Moravě angažoval nejenom ve větších akcích, jako bylo Několik vět, ale například i ve výměně zakázaných knih s polskou Solidaritou. V průběhu roku ho policie zadržela a uvěznila hned několikrát. „Za celý rok jsem ve vězení třikrát po sobě držel šedesátidenní hladovku.

Když mě soud 29. srpna v Gottwaldově odsoudil, dostal jsem informaci, že hned u odvolacího soudu na konci září dostanu příkaz k okamžitému nástupu k dvacetiměsíčnímu vězení, které už bych ale kvůli zdravotnímu stavu nemusel vydržet,“ vypráví dnes Stanislav Devátý.

Rozhodl se tedy uprchnout do Polska za přáteli z hnutí Solidarita. „Hranice jsem přešel v Krkonoších na Cestě česko-polského přátelství, jenže to bylo v době, kdy Poláci zrovna hlídali hranice kvůli úprku východních Němců,“ vzpomíná Devátý.

„Na polské straně už na mě čekalo auto mých přátel. Jenže už za dvě stě metrů nás stavěla milice. Řidič šlápnul na plyn a začala honička. Za chvíli už za námi bylo snad deset aut, ale na chvíli se nám podařilo je setřást, tak jsem před jednou z vesniček vyskočil do příkopu, což nás zachránilo,“ dodává Devátý.

Po dvou dnech strávených ve venkovském stavení se Devátý tajně přepravil do Wroclavi, kde zůstal až do poloviny prosince 1989.

Teprve pak se vrátil. „Až zpětně jsem se dozvěděl, že StB se i tak podařilo najít místo mého pobytu ve Wroclavi. Ve spisu bylo uvedeno, že se tak stalo s pomocí polských přátel,“ uzavírá tehdejší disident.

Bicí komando

Druhý příběh je tomu prvnímu v lecčem podobný. Jenom datum se o den liší.

Vpodvečer 30. srpna 1989 se na Karlově mostě v Praze setkala skupina mladých lidí, kteří se tu pravidelně scházeli a nahlas vyprávěli své příhody o fungování československého režimu.

„Setkávali jsme se tam pravidelně. Stávalo se, že se tam sešlo i několik stovek lidí,“ vzpomíná jeden z hlavních organizátorů „mluvících setkání“ Stanislav Penc, dnes aktivista a majitel kozí farmy na Jičínsku.

I na jeho osobu policie stupňovala nátlak, a to už od roku 1988. V osudový den 30. srpna 1989 ale přišlo vyvrcholení. Na Karlův most tehdy dorazil jenom on a spolu s ním pět dívek. Už z dálky ale viděli, že na mostě stojí hromotluci oblečení v civilu, které šlo jasně identifikovat jako příslušníky StB. „Tehdy se jim říkalo bicí komando. Řekli nám, ať vypadneme, nebo nás shodí z mostu,“ vzpomíná Penc.

Přesile nemělo moc cenu vzdorovat, ale i když se skupina dala na ústup, příslušníci StB přesto zakročili. „Na konci mostu mě povalili na zem a začali mě surově mlátit, dívky křičely na kolemjdoucí, že mlátí nevinného. Estébáci pak zase, že krotí živel,“ vypráví Penc.

Potom se ale stalo něco do té doby nevídaného. Kolemjdoucí se do „zasahujících“ estébáků sami pustili. Pencovi se tak podařilo vysmeknout a utéct. Za dva dny přes hranice utekl do Polska, kde také vyčkal do sametové revoluce. „To, že se mě lidé zastali, byla na tehdejší dobu velká věc,“ uzavírá vzpomínku na poslední dny před sametem Penc.

Další příběhy a videa z roku 1989 najdete na www.denik.cz/samet

Region| Střední Čechy

Publikováno| Pražský deník

Publikováno| Boleslavský deník;

Publikováno| Benešovský deník;

Publikováno| Kladenský deník;

Publikováno| Berounský deník;

Publikováno| Kolínský deník;

Publikováno| Kutnohorský deník;

Publikováno| Mělnický deník;

Publikováno| Nymburský deník;

Publikováno| Příbramský deník;

Publikováno| Rakovnický deník;

Region| Severní Čechy

Publikováno| Ústecký deník;

Publikováno| Děčínský deník;

Publikováno| Chomutovský deník;

Publikováno| Litoměřický deník;

Publikováno| Žatecký a lounský deník;

Publikováno| Mostecký deník;

Publikováno| Teplický deník;

Publikováno| Liberecký deník;

Publikováno| Jablonecký deník;

Publikováno| Českolipský deník;

Region| Východní Čechy

Publikováno| Hradecký deník;

Publikováno| Krkonošský deník;

Publikováno| Chrudimský deník;

Publikováno| Jičínský deník;

Publikováno| Náchodský deník;

Publikováno| Svitavský deník;

Publikováno| Orlický deník;

Publikováno| Rychnovský deník;

Publikováno| Pardubický deník;

Region| Jižní Čechy

Publikováno| Českobudějovický deník;

Publikováno| Českokrumlovský deník;

Publikováno| Jindřichohradecký deník;

Publikováno| Písecký deník;

Publikováno| Prachatický deník;

Publikováno| Strakonický deník;

Publikováno| Táborský deník;

Region| Západní Čechy

Publikováno| Plzeňský deník;

Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih;

Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-sever;

Publikováno| Domažlický deník;

Publikováno| Chebský deník;

Publikováno| Karlovarský deník;

Publikováno| Klatovský deník;

Publikováno| Rokycanský deník;

Publikováno| Sokolovský deník;

Publikováno| Tachovský deník;

Region| Jižní Morava

Publikováno| Brněnský deník;

Publikováno| Vyškovský deník;

Publikováno| Břeclavský deník;

Publikováno| Blanenský deník;

Publikováno| Hodonínský deník;

Publikováno| Znojemský deník;

Region| Severní Morava

Publikováno| Moravskoslezský deník;

Publikováno| Opavský a hlučínský deník;

Publikováno| Frýdecko-místecký a třinecký deník;

Publikováno| Havířovský deník;

Publikováno| Karvinský deník;

Publikováno| Novojičínský deník;

Publikováno| Bruntálský a krnovský deník;

Region| Vysočina

Publikováno| Havlíčkobrodský deník;

Publikováno| Jihlavský deník;

Publikováno| Třebíčský deník;

Publikováno| Žďárský deník;

Publikováno| Pelhřimovský deník;

Region| Střední Morava

Publikováno| Olomoucký deník;

Publikováno| Prostějovský deník;

Publikováno| Šumperský a jesenický deník;

Publikováno| Přerovský deník;

Publikováno| Hranický deník;

Publikováno| Zlínský deník;

Publikováno| Valašský deník;

Publikováno| Slovácký deník;

Publikováno| Kroměřížský deník;

Kdo vytvořil útočníky na Topolánka?

28.8.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Rozhazoval konopí

26.8.2009 Blesk (ČTK, šim)

Aktivista Stanislav Penc včera odpoledne rozhazoval na Václavském náměstí kusy konopí. Protestoval tím proti kriminalizaci pěstování této rostliny. Kratičký vizuální happening vyvolal především zájem turistů. Více na www.blesk.cz/ penc

Aktivista Penc v Praze rozhazoval rostliny konopí

25.8.2009 blesk.cz

Aktivista Stanislav Penc v úterý odpoledne rozhazoval na Václavském náměstí kusy konopí. Protestoval tím proti kriminalizaci pěstování této rostliny.

Kratičký "vizuální happening", jehož se Penc u sochy svatého Václava účastnil sám pouze za účasti médií, vyvolal zájem turistů stojících v okolí.

Penc je přesvědčen, že konopí není rostlina rovnoprávná s jinými v Čechách rostoucími rostlinami. V centru Prahy protestoval také proti stíhání lidí, kteří ji pěstují, a zabavování rostlin konopí.

Od ledna začne v Česku platit nový trestní zákoník, který poprvé rozlišuje trestní sazby za držení marihuany a jiných drog. Mimo jiné přechovávání malého množství marihuany má být jen přestupkem.

Penc se v minulosti ucházel o přízeň voličů za Stranu zelených, jejímž byl i členem.

17:46

25.8.2009 tyden.cz ČTK

Aktivista rozhazoval v centru Prahy konopí.

Kusy konopí dnes na Václavském náměstí rozhazoval aktivista Stanislav Penc, který tak protestoval proti kriminalizaci pěstování této rostliny. Kratičký "vizuální happening", jehož se Penc u sochy svatého Václava účastnil sám pouze za účasti médií, vyvolal zájem turistů stojících v okolí.

Aktivista Penc rozhazoval konopí na Václaváku

25.8.2009 tyden.cz ČTK

Kusy konopí rozhazoval na Václavském náměstí aktivista Stanislav Penc, který tak protestoval proti kriminalizaci pěstování této rostliny.

Kusy konopí rozhazoval na Václavském náměstí aktivista Stanislav Penc, který tak protestoval proti kriminalizaci pěstování této rostliny. Kratičký "vizuální happening", jehož se Penc u sochy svatého Václava účastnil sám pouze s novináři, vyvolal zájem turistů stojících v okolí.

Penc se v minulosti ucházel o přízeň voličů za Stranu zelených, jejímž byl i členem.

Paroubkovi k narozeninám

21.8.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Dokument je o mém souboji s trutnovskou radnici po telefonátu tehdejšímu premiéru Paroubkovi. 25 minutový film obsahuje celý telefonát z pódia trutnovského festivalu a následně pokračuje neuvěřitelnou tahanicí s "úředníkem", který se mě všemi silami snaží zabránit v nahlédnutí do spisu, z přestupkového řízení, který k mé osobě vedl na Paroubkův popud trutnovský odbor přestupků.

V červenci 2005 zasáhla policie proti technoparty CzechTek. Představitelé státní moci ale nebyli schopni přesvědčivě zdůvodnit, proč k násilnému ukončení vůbec došlo. Z akce se stala politická událost, která na několik týdnů ovládla veřejné mínění. V srpnu 2005 se konal trutnovský hudební festival, na kterém jsem z pódia zatelefonoval tehdejšímu českému premiérovi Jiřímu Paroubkovi. Toho jsem se zeptal, co by publiku vzkázal. Paroubek divákům popřál příjemnou zábavu a zavěsil. Vzápětí jsem návštěvníkům nadiktoval číslo Paroubkova mobilu. Telefon 602/39 30 29 platí dodnes. Premiér dostal tisíce SMS zpráv a obratem na mě podal stížnost. Spor projednávala trutnovská radnice. Její úředník se na setkání se mnou připravil víc než důkladně. Dokonce požádal kolegu, aby celé jednání zaznamenal videokamerou. Zpočátku vše vypadá na nevzrušivou událost, ale jak psal jeden z komentářů k této události "výřečný, ve spleti zákonů zběhlý a mimořádně asertivní Penc se rozhodne bojovat a nakonec vítězí, když úředníka donutí sepsat zápis z jednání, jímž v podstatě sám sebe obviní z nedodržení úředních postupů".

Film si můžete přehrát na www.koukninafilm.cz

FOTO - ORIGINÁLNÍ TRAKTOR BRÁZDÍ PŮDU V MILKOVICÍCH

20.8.2009 Jičínský deník

Foto popis| AGRO PUNK hlásá hrdý nápis na kole traktoru v Milkovicích na Libáňsku. Nová podoba zemědělského stroje vznikla za pomoci řady účastníků Kozího mejdanu. „Desítky obrázků, které vytvářejí souvislý povrch traktoru Zetor Super 50, jsou důkazem toho, že po každém ročníku zůstane něco trvalého,“ vysvětlil zakladatel festivalu Stanislav Penc. A tak je možné zahrát si partii na velké šachovnici s figurami s kozími motivy nebo se kochat vztyčenou sochou kozy na kopci Cikán mezi Milkovicemi a Kozodírkami. To a mnohé jiné zůstává po festivalu od lidí pro lidi. Koneckonců bude to příjemná změna vidět pracovat veselý traktor.

Pravicové klobásky

19.8.2009 A2 václav burian

Varování před podzimem 2009

Čím se budou bavit budoucí čtenáři našich dnešních novin?

Bude jim současná propaganda připadat stejně průhledná jako nám ty minulé?

Václav Klátil, muž asi šikovný, podnikavý, pracovitý a nápaditý, je (magazín Víkend Hospodářských novin 24. 7. 2009) „česká řeznická celebrita“. Dále autorka Petra Pospěchová o něm: „Do jeho uzenářství v Pacově nedaleko Pelhřimova už si pro klobásky zajeli Václav Klaus nebo Mirek Topolánek a poslankyně Miroslava Němcová je tu prý stálou zákaznicí. Pověst muže, který dělá fantastické klobásky, Václav Klátil loni na podzim potvrdil na neofi ciálním mistrovství světa řezníků a uzenářů v rakouském Welsu. Jeho papriková Matoušova klobása tam získala zlatou medaili. Při otázce, jestli k němu chodí nakupovat i sociální demokraté, se Klátil zakaboní. Paroubkovu stranu nemá v oblibě. ,Jsem ze sedlácké rodiny a s levičákama jsme si užili dost v padesátých letech při kolektivizaci,‘ vysvětluje.“

Bylo zle, nyní je dobře

Těžko říci, zda zavedl sympatický řezník řeč na sociální demokraty sám, anebo byl dotázán, aby článku skutečně nic nechybělo, buď jak buď bych si troufl očekávat, že takovéto kousky se budoucímu čtenáři dnešních českých novin líbit budou; spojením rozkošné naivity s poučným poselstvím bude okouzlen. Možná budoucí čtenář nejprve zapochybuje o skutečné existenci zdatného a politicky správně orientovaného živnostníka, ale věřím, že jiné dochované prameny mu řezníkovu autenticitu potvrdí; budoucí čtenář se pak bude moci oddávat hlavně zážitku čtenářskému. Ten je silný i pro čtenáře současného, aspoň takového, který se jako pisatel těchto řádků ještě setkal s doznívajícím socialistickým realismem. Pravda, nehovořilo se o celebritách, nýbrž o údernících a hrdina příběhu byl rád, že už nepracuje pro vykořisťovatelského sedláka, ale že v JZD pracuje na svém. Nejprostěji řečeno: bylo zle, nyní je dobře, ale je třeba být bdělý a lidem ne dost pokrokovým klobásky prodávat jen s nechutí. Chápání pokroku a pokrokovosti se vyvíjí, ale pěstitelé žánru vždy vědí, co je správné dnes a jak hledět na dějiny.

ČT 24 dělá dobře, když pravidelně vysílá výběr z dvacet let starého zpravodajství Československé televize. Úžasné je sledovat dynamičnost tehdejšího vývoje, a to i v podání komunistické novořeči, prudkost, kterou si málokdo naplno tehdy, uprostřed dění, uvědomoval. Vzrušující je pozorovat i rozpad novořeči – pro mnohé nové skutečnosti byla už špatně použitelná, ba nepoužitelná. Česká televize se však bojí, že my diváci nejsme dost uvědomělí, a tak prokládá slova tehdejších hlasatelů vždy po nějaké době titulkem 20 let svobody – 20 let bez propagandy KSČ, podkresleným obrázky a dojemnou hudbou, která nemá se sametovou revolucí nic společného. Snad je za tím strach, že toto by se mohlo vrátit? Nebo strach, aby mne, současného televizního tvůrce, někdo nepodezíral, že národu podsouvám komunistickou propagandu? Má poetika komunistické propagandy své dědice!

Vyžívat se na Jakešovi...

Bylo třeba připomenout slavný, ba přelomový projev o kůlu v plotě a Haně Zagorové. Nemohu si však pomoci: z mnoha televizních připomínek čněl příliš laciný pocit převahy nad člověkem, který velikánem ducha nebyl. Ostatně ti, kdo mluvili (aby byla větší legrace, aby se víc distancovali...) o „Milouši“ a nepoužívali tvaru, který nositel jména skutečně užívá, svědčili nějak i o své velikosti. Málo se připomínalo, že takových projevů pronesli představitelé KSČ spoustu; bylli tento přelomový, pak nejvíc tím, že se jej někdo opovážil vynést, že i pracovníci největších sdělovacích prostředků přestávali být loajální.

Seznamy Stanislava Pence si nemohly na reklamu stěžovat a voyeurismus antikomunistický, sousedský i rodinný dostal další pěkné sousto. Sousto, které umožňuje lézt druhému do soukromí a zdůvodňovat si to frází o minulosti, kterou je třeba poznat, abychom si nebyli nuceni ji zopakovat. Lézt do soukromí vlastenecky, poznavačsky, to nemá chybu, s prominutím. Aktuálně.cz přineslo 22. 7. zprávu, že u sledovaných osob si Státní bezpečnost poznamenávala jejich případná „židovská“ jména původní či „židovská“ jména jejich rodičů. Pomiňme neohrabanost („StB považovala lidi židovského původu za nepřátele socialismu.“) a všimněme si raději, co vše je v zájmu „boje proti komunismu“ a „odčiňování minulosti“ bez skandálu dovoleno. Člověk může být hrdý na své předky, ale člověk má také právo o svých kořenech nemluvit a nechtít, aby se o nich vědělo. Ostatně evropský antisemitismus není mrtev. Ale Stanislav Penc zůstane sympatickým chovatelem koz a bývalým disidentem. Nikoliv – svého druhu – pokračovatelem v práci StB, tak jako citovaná slohová práce z Hospodářských novin v čemsi pokračuje. Někdo si připomene i Pencovu už bývalou roli po boku Martina Bursíka – pobaveně, jaké to politické aliance jsou možné!

Literárky horší než za Zelenky

To byly poznámky k takzvanému pravicovému mediálnímu diskursu, ale to všechno ještě nic není! To nejhorší v českém mediálním prostředí za poslední měsíce se podařilo totiž spáchat vlivným a vzdělaným sociálním demokratům a jejich přátelům, kteří se ujali Literárních novin. Řekněme – s vědomím všech rozdílů v mocenském kontextu – že tak špatné, od banalit obsahových až po množství gramatických chyb, nebyly ani za časů Jana Zelenky. To je největší české mediální neštěstí letošního jara a léta. Do jubilejního listopadu 2009 bude ve sdělovacích prostředcích stále hůř a místa pro nějaké chytřejší odčiňování minulosti ještě méně než dosud.

O autorovi| václav burian, Autor je redaktor a spoluvydavatel Listů.

FOTO - NA KOZÍ MEJDAN DO MILKOVIC DORAZILY STOVKY LIDÍ

10.8.2009 Jičínský deník

Fotogalerii naleznete na www.jicinsky.denik.cz/kozy

Foto popis| KOZÍ MEJDAN. Stovky lidí dosud navštívily nekomerční festival v Milkovicích u Libáně. Na místo, kde neplatí slova program kapel, zisk či vstupné, se účastníci sjeli už podesáté, aby zde unikli všednímu životu. Zakladatel festivalu Stanislav Penc o něm Deníku řekl, že přátelství a další setkání, která tu proběhnou, jsou více než peníze. Každý rok se tak festival rozběhne prakticky za pomoci přímých návštěvníků. Kdo pracuje, dostane najíst. Kozí mejdan za nezbytné přítomnosti koz probíhá až do středy.

Foto autor| Foto: Deník/ Zuzana Koulová

Region| Východní Čechy

Spravedlnost lustrátorů

8.8.2009 Právo Petr Uhl

Konečně jsme svobodni, jásají ti, kteří usilovali o zveřejnění všeho, co o lidech shromažďovala Státní bezpečnost.

Karel Gott je v této souvislosti v médiích ještě častěji než loni Milan Kundera. Jen pohleďte na ty slavné, byli to pěkní ptáčci!

Původně, začátkem 90. let, argumentovali lustrátoři nebezpečími, která plynou z StB a KGB. Podle nich se dále tajně organizují a chtějí škodit. Zneužívají prý přitom své někdejší tajné spolupracovníky. Když se zveřejní, kdo s StB tajně spolupracoval, přestane být vydíratelný. To se ukázalo jako nepravda a blud.

Zveřejňování „poznatků“, záznamů, lží a dnes již neověřitelných údajů StB sloužilo od počátku k pošpinění politických protivníků. Postupně se z toho stal byznys médií, nejprve bulvárních, a pak i antikomunisticky jakoby seriózních.

Po dvaceti letech tu ještě pár lidí proti StB stále bojuje. Jakousi morální legitimaci k tomu má Stanislav Penc, který byl v roce 1988 stíhán za šíření letáků a účastnil se nezávislých aktivit. Do seznamu zájmových osob StB, který nedávno vydal, se ale dívat nebudu, nepotřebuju vědět, na koho z mých přátel a příbuzných estébáci zapomněli a jak je třídili na osoby nepřátelské a na prověřované, tedy podezřelé.

Karel Gott na takovém seznamu nemohl nebýt. Na seznamu ministerstva vnitra, který uvádí údaje o osobách, jež s StB podle jejích údajů tajně spolupracovaly, ale Karel Gott není, právě jsem se díval.

Nepodložené pomluvě Milana Kundery se dalo čelit. I tím, že její autor není historik ani dokumentarista, a titul „badatel“ získal vyplněním badatelského lístku v archívu Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka.

Proti zveřejnění estébáckých dohadů o Gottově pobytu v Německu začátkem 70. let a o jeho návratu je ale obrana těžká, všechno je ve spise, který je podle zákona v archívu k volnému použití.

Na rozdíl od Kundery se o Gotta StB zajímala, a co zajímavého o něm nashromáždila! Je tlačen k vysvětlování, jímž není nikomu povinen. Těžko se to vykládá lidem, kteří tehdy nežili. StB – organizace zločinecká i ve smyslu tehdejších zákonů – dodnes otravuje svým tehdejším fízlováním všech a všeho společenskou atmosféru, pomáhá v boji proti KSČM a ČSSD. Vedle tohoto paradoxu stojí ale ještě zákonná úprava rádoby právního státu a ta umožňuje volně zveřejňovat estébáckou špínu na kohokoliv. Tvrdím už léta, že tyto zákony musejí být změněny, aby zaručovaly účinnou soudní ochranu jména, cti a důstojnosti každého, aby ho chránily před zásahy do soukromí. Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů snad parlament zruší a jeho studijní činnost, jež neslouží ke skandalizaci politických protivníků a slavných osobností, převede i s finančními prostředky do Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Nový hrábě zahrají na Kozím mejdanu v Milkovicích. Přijede i Václav Havel

8.8.2009 Nymburský deník (lut)

Milkovice, Nymburk/ Dnes vrcholí na kozí farmě v Milkovicích na Jičínsku svobodomyslný festival Kozí mejdan. Jde o jubilejní desátý ročník festivalu nefestivalu, který probíhá od středy 5. do středy 12. srpna. „Není přesně naplánováno, kdy která kapela bude hrát. To si musí sami aktéři zorganizovat,“ řekl nedávno majitel farmy a aktivista Stanislav Penc. Ten razí teorii: Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Dnes se na pódiu na louce objeví i nymburské rockové skupiny Nový hrábě a Práva pupku. „Jezdíme sem s kapelou hrát celkem pravidelně. Jsem vášnivý cyklista, tak pokud bude hezky, přijedu z Rožďalovic na kole,“ uvedl frontman Nových hrábí Petr Severa. Organizátor Penc označil jako velmi pravděpodobné, že by se na Kozí mejdan mohl o víkendu přijet podívat i bývalý prezident a rockový fanda Václav Havel.

TISKOVÁ ZPRÁVA: Kozí rádio zahájilo vysílání

8.8.2009 ceska-media.cz Tisková zpráva - Stanislav Penc (OB)

Letošní již 10. ročník Kozího mejdanu na samotě Milkovice v Českém ráji, který probíhá tradičně během srpnového úplňku, můžete slyšet a vidět na www.kozy.cz . Podařilo se nám zprovoznit rozhlasové vysílání, které vysílá dění na pódiích a k tomu pirátskou televizi.

Krásné prožití zbytku léta

Stanislav Penc

Tradiční Kozí mejdan na farmě v Milkovicích

5.8.2009 ČRo Hradec Králové

Romana ČERNÁ, moderátorka

--------------------

Dnes začíná na ekologické farmě v Milkovicích u Libáně na Jičínsku tradiční Kozí mejdan. Potrvá do 12. srpna a má podtitul "Věnováno kozám a svobodomyslnému způsobu života". Kromě hudebních vystoupení, divadla, her a přednášek je připraveno i promítání filmů a autorské čtení. Stanislav Penc za pořadatele upřesňuje.

Stanislav PENC, pořadatel

--------------------

Není to festival, není to závislý tím pádem na počasí. Tam smyslem toho mejdanu je setkání tak, aby se lidi mohli popovídat, aby prostě měli radost ze setkání a není žádný pořadí kapel, nic takovýho se neorganizuje. Návštěvníci musejí respektovat ten volnej pohyb těch zvířátek a musejí se k tomu přizpůsobit. Nemůžou házet vajgly na zem, protože, kdyby ta kozenka snědla tři vajgly, tak by mohla klidně umřít. Takže se nám v podstatě daří, že není nikde žádnej nepořádek, aby ty kozenky mohly chodit okolo, no. Smyslem toho našeho chovu tady, a to je taky smyslem toho mejdanu, je to propagace koz a chovu koz.

Mojí prioritou je nezabíjet svoje zvířata a festival nedělat pro peníze

5.8.2009 Jičínský deník ZUZANA KOULOVÁ

rozhovor

Zakladatel festivalu Kozí mejdan, bývalý politik a autor publikace o událostech, na něž nesmíme zapomenout, Stanislav Penc (39):

Milkovice, Libáň/ Na klidnou samotu jsem přijela za organizátorem originálního festivalu Kozí mejdan, který startuje právě dnes. Nejen o něm, ale i o lidech jsem si povídala s jeho zakladatelem Stanislavem Pencem. Čtenářům nabídneme nejprve aktuální rozhovor o festivalu a v brzké době i tolik diskutované seznamy tajné služby, jež zveřejnil.

* Festival se letos koná po desáté, čím se bude lišit?

Tady je zajímavé nejen to, že už jde o desátý ročník, ale že každým rokem tu byly vidět opadané omítky a zarostlá stará auta. Rok co rok to jde dopředu a postupně vše opravujeme. Zajímavost také je, že letos poprvé většinu věcí připravíme předem, jinak jsme vyklízení i stavění pódia nechávali na středu, kdy začínáme. Teď bude základ připravený. Tím se stane trochu výročnějším.

* Lidi, co sem jezdí pomoci před festivalem, vám pomáhají na statku, dělají to bez nároku na odměnu, funguje styl kdo pracuje, ten jí?

Ti, kteří nám přijedou pomoct, dostávají najíst ze společného jídla a mohou přespat. Vždycky přijede několik dobrovolníků a je dobře, že jsou takoví lidé. Podle mne jsou dva druhy společenských událostí. Jeden je jenom o penězích, udělají se atrakce, kolotoče – nic proti tomu, děti je mají rády. Pak jsou slavnosti měst a něco, co děláme my. Ty se ještě navíc liší v tom, že je všechno připravené, a lidi se jen přijedou bavit. Unás se pomáhá, a navíc není žádný program předem stanovený, a to je na tom zajímavé. Někteří lidé to chtějí mít nalajnované a vědět, v kolik hraje kdo. Ani jedna z těchto cest však není lepší než ta druhá, každý jsme jiný, a stejně tak je to i v takové zábavě. Na velkých festivalech účastníci vědí, že tam bude to a to a zahraje v tolik hodin. Poslechnou si kapelu, kterou znají, a ty ostatní vynechají, protože jméno jim nic neříká. Myto máme jinak. Když chce někdo poslouchat muziku, ať ji poslouchá, a když nechce, ať jde jinam. Aby to nedopadlo, že má přijet slavná kapela a všichni si ji poslechnou. Nechceme to tak, a proto neříkáme nikomu, kdo přijede hrát. Lidé mají přijet za jiným účelem, ale zároveň nemáme nic proti tomu. Děláme to prostě jinak, ale to neznamená, že náš přístup je jediný správný, nebo ten jejich špatné. Je to odlišný přístup k věcem, a ten náš nepřivádí davy lidí, ale zároveň většina z nich ví, že je potřeba přiložit ruku k dílu a je třeba pomoci a ne jen koukat.

* Říkáte, že to děláte jiným způsobem, každopádně jste dost originální, jak vás před deseti lety napadlo s festivalem začít?

Já jsem hledal prostor, kde budu bydlet, měli jsme s rodinou dům v Praze, který jsme prodali. Chtěl jsem klidné a hezké místo a současně jsem chtěl prostor, kde by se taková setkání uskutečnila. Máme zde řadu dětí, kteřé zde byly třeba započaty, nebo lidí, kteří se tu seznámilí a jsou spolu už dlouho. Také zde vznikla řada přátelství, a to je pro mě mnohem víc, než vydělat nějaké peníze. To také neznamená, že mám něco proti lidem, kteří vydělávají peníze, je to také určitá forma úspěchu. Velké festivaly mají velké hvězdy ze zahraničí a ty chtějí velký honorář, tím pádem se to musí nějak zaplatit.

* Jednou za rok sem najedou stovky lidí, jak se na to v takovém klidném místě těšíte?

Ten statek má důležitý atribut, že od něj nemůžete odjet. Nejde ani tak o barák, jako o zvířata, musí se pracovat a kolem zvířat se všechno točí. Na základě toho se nemůžu sebrat a jet na festival. To je ten důvod, že mám radost, protože lidé přijedou sem. Je to i náročné, protože například kouří cigarety a nejsou naučení, aby nedělali nepořádek a neházeli odpadky. Ale tady to funguje a je to také tím, že lidem, kterým se to nelíbí, už sem nejezdí. Řeknou kamarádům, že tu někdo chodí a říká: neházejte vajgly na zem.

* Tím se vlastně odfiltrují i lidé určitého životního přístupu...

Ano, tak to je, někdo rád holky, jiný vdolky.

* Bavili jsme se o pomoci lidí a návštěvnících. Zajímá mne, jak to vnímají kapely, že přijedou sem a vlastně není žádný program?

Ty kapely, které sem jezdí, těm se to líbí, ale byly tu i slavné kapely jako Fast food a najednou se jim tu vůbec nelíbilo, přitom ve stodole na ně tancovaly tři stovky lidí a bylo to super. My nikoho neoslovujeme, i tak tu zahraje každý rok kolem stovky účinkujících na dvou pódiích. Když se začne hrát, tak se hraje nonstop. Výhodou je pódium proti svahu, takže nerušíme okolní obyvatele. Ba naopak, tím, že je tu bezmasá kuchyně a hodně lidí jí maso, tak chodí do okolních restaurací a obchodů, kde koupí i pastu na zuby a další potřebné věci. My bychom sice mohli najmout stánkaře, kteří by sem přijeli. My bychom na tom vydělali peníze, oni sami by prodávali a bylo by to bez problémů. Ale tím bychom nepodpořili ekonomiku v okolních obcích.

* Ještě se vrátím k těm kapelám. Jste někdy i vy sám překvapen, že přijede skupina a řekne, my si jedem zahrát?

Takhle to normálně probíhá. To, co mě mile překvapuje je, že se najednou objeví parta lidí, kterým je padesát, šedesát a oni řeknou, že spolu třicet let nehráli a patnáct let se neviděli. Tak to dali dohromady, tři týdny zkoušeli a přijeli si zahrát. Pak je zajímavé, že se tu dají dohromady muzikanti z různých kapel a hrají jam session. Sice se nikdy neviděli, ale jsou muzikanti, po hudební stránce si rozumí a zahrají, co nikdo nikdy neslyšel a ani už neuslyší, Teď se už několikátým ročníkem pokoušíme nahrávat, a pokud to půjde, tak na našich webových stránkách www.kozy.cz by mohly být přímé přenosy pomocí kamery. Pokud se to podaří, lidé po celém světě můžou vidět, co se zrovna hraje na pódiu.

* Je dost neobvyklé, že Kozí mejdan nic nevydělává, nic nestojí a kapely nic nedostanou. Když se s odstupem času na tohle podíváte, že se vám vlastně podařil úplně nezávislý festival bez peněz, jak to vnímáte? Že to fugnuje samo o sobě bez peněz...

Já si myslím, že normálně život funguje bez peněz, v rodině si lidé také pomáhají a nic za to nechtějí. Ten druhý systém s penězi je také normální, musíme za něco kupovat chleba a další, ale to není smyslem každého z 365 dní v roce. Je to smysl těch osmi dnů. To znamená, že to vnímám normálně. Na začátku jsme si jasně řekli, že budeme odmítat stánkaře a elekronickou muziku, i když proti tomu nic nemám. Máto být živá muzzika a bez byznysu. Jeden rok jsme udělali velkou reklamu a přihlásilo se nám asi 87 stánkařů, ze kterých bychom měli 300 tisíc první den festivalu. Ty by nám sice pomohly na statku například k opravě střechy, ale tím bych porušil i smysl festivalu. Kdybych neodmítl, měl bych, co potřebuji, ale je dobře odmítnout. Nemám nic proti penězům, nechci, aby to vypadalo, že jsem blázen a že žiju ve vzduchu, tak to není. Ale každý máme nějaké priority, a tou mojí je zvířátka, která mám doma, nezabíjet, a festival, který pořádám, nedělat pro peníze.

***

„Jezdí sem děti, které zde byly započaty, páry, které se tu seznámily, a vznikají tu dlouholetá přátelství. To je víc než peníze.“ Stanislav Penc

Stává se Aktuálně.cz stokou českého bulváru?;

31.7.2009 ceska-media.cz Stanislav Penc

V posledních dnech uveřejnil tento zpravodajský server dva články, za které by se nemusel stydět žádný z dnešních i zaniknuvších bulvárních listů.

Šlo o to, co přišlo redaktorce Bártové nejzajímavější ze publikované archivní pomůcky Databáze zájmových osob StB EZO, kterou jsem zveřejnil na stránkách www.svazky.cz. Paní novinářka na popud vedení redakce zveřejnila dedukci, že jednou z možností jak využít onu databázi je dle více příjmení u mužu najít židovské jméno. Tuto fikci zveřejnila podle jejích vlastních slov proto, že novinář je od toho, aby si kladl otázky. Druhá naprostá nehoráznost je zveřejnění zavádějících informací o údajné sexuální úchylce Karla Gotta.

Oba články jsou zvláštní výběr z toho, co mohla paní redaktorka ze zveřejněné databáze a dalších souvislostí okolo ní vyfabulovat. Píši tento můj povzdech, jelikož si jinak práce redakce Aktuálně.cz vážím. Investigativní reportáže Sabiny Slonkové, moderovaná diskuze pod blogy, přispěvovatele z celkovým rozhledem mě přivedli k tomu, že když mně redakce nabídla, abych měl na tomto serveru blog, souhlasil jsem. Ovšem jestli tento trend, o kterám shora píši, bude nadále pokračovat, zruším ho a již nebudu přispěvovatelem serveru Aktuálně.cz

Redakční blog aktuálně.cz.

Stanislav Penc

Zveřejněno s laskavým svolením autora.Publikováno na blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-penc.

Stává se Aktuálně.cz stokou českého bulváru?

30.7.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

V posledních dnech uveřejnil tento zprovodajský server dva články, za které by se nemusel stydět žádný z dnešních i zaniknuvších bulvárních listů.

Žáček na chatu ČT24: Nezodpovídáme za to, co se z archivů dostane ven

30.7.2009 ct24.cz ČT24

Praha - O archivech StB jako etickém, společenském i politickém problému hovořil na chatu ČT24 ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Zastal se spuštění pilotní části projektu elektronické badatelny a upozornil, že archivy samy nemohou zodpovídat za archivní informace, které se objevují v médiích v jakýchkoli kontextech.

"Archivní zákon je v České republice poměrně liberální v oblasti přístupu k archiváliím, a proto se k nim může v podstatě dostat každá osoba starší 18 let (po splnění formálních náležitostí, zejména podpisu badatelského listu). Není na archivářích zjišťovat, proč ten či onen badatel chce ten či onen materiál. Břemeno nakládání s ním ve veřejném prostoru nese konkrétní badatel, včetně novinářů. On se zodpovídá, zda najde a publikuje banality či něco podstatného. Archiváři ani nikdo jiný nemohou ovlivnit, co po sobě bezpečnostní složky komunistického režimu zanechaly. Pouze je řádně spravují a zpřístupňují," napsal Žáček.

Také se opřel do Stanislava Pence, který je podle něj navýsost politickou osobou: "Byl kandidát politického subjektu na post ministra vnitra. Dokážete se představit, co by se stalo, kdyby se jím stal? Kolik by mohlo být na webu např. evidencí ministerstva vnitra? Myslím, že jedním z cílů našich společných aktivit před rokem 1989 bylo dosažení svobody, demokracie a vybudování právního státu. Jemu tento pojem však již dnes nic neříká. Pouze bojuje proti establishmentu, a proto je ochoten vypouštět do veřejného prostoru i neověřené údaje k nezletilým osobám, cizím státním příslušníkům, etnicitám i polistopadovým bezpečnostním složkám."

Všechny odpovědi Pavla Žáčka naleznete v rubrice chat.

Computer database shows StB kept track of Jews

24.7.2009 aktualne.cz CzechNews

The recent launch of a database containing the records of people of interest to the communist-era secret police has unveiled that police kept track of Jews.

Prague - The recent launching of the database containing records of people of interest to the communist-era secret police (StB) has unveiled that the police included in the EZO information system (Record of Persons of Interest) the names of people of Jewish origin.

Aktuálně.cz found out that the StB records contained Jewish family names for some of the names on the list.

For example, the file with information about the author Ivan Klíma includes the name Ivan Kauders. The same applies to the former defence minister Luboš Dobrovský. The StB included the Jewish surname of his father.

The StB considered people of Jewish origin enemies of socialism. In 1971, the secret service launched a secret programme called Pavouk (Spider) whose goal was to create a card registry of all Jews.

#box1

Sign of anti-Semitism

In the EZO database, which was published last week by former dissident Stanislav Penc, an additional name, Luboš Hamerschlag, can be found under the date of birth of Luboš Dobrovský, former defence minister.

"It's the name of my father who died in a concentration camp," Dobrovský told Aktuálně.cz. "When my mother remarried, we took the name of our foster father."

By including Dobrovský's family name in the database, the StB made it clear he was a Jew.

"I don't mind being recognised as a Jew as I've always been open about these things," said Dobrovský. "But it's a sign of anti-Semitism and the person who comes across these things should be outraged by anti-Semitism."

Classified as enemies

Luboš Dobrovský was expelled from the Czechoslovak Communist Party in 1970 and later became Charter 77 signatory. After the revolution in the late 1989, he worked as a spokesman for Občanské fórum and the following year took a two-year-job as a minister of defence.

He also headed the president's office under Václav Havel's presidency and later worked as an ambassador to Russia.

His name was mentioned in four documents, according to the EZO. He was identified by the regime as their second most dangerous threat.

Klíma also among persons of StB interest

The StB also listed the Jewish name of the author Ivan Klíma, who spent three years in the Terezín concentration camp. The EZO list links Klíma's date of births with the name of his parents, the Kauders.

Some typical Jewish names, such as Kohn, also appear in the database along with a different name, both linked to the same date of birth. #infobox

Due to its long-lasting anti-Semitic activities, the StB was able to keep track of the Jewish families who changed their names after the war, according to experts.

For search reasons

The historian Petr Blažek suggests, however, that the Jewish names did not have to be necessarily added to the database purposefully. "They are not in the database because they were Jewish," he said. "They appear there because the StB wanted to have first-class information for personal identification."

Blažek believes the primary reason for including the names was to make it easier to search in the database.

For the same reason, the StB included all surnames of married women or people who changed their name for other than Jewis origin reasons. #box2

"Yes, the StB was interested to know if someone was a Jew, but it doesn't result from the database," he said. "I think the main reason was to allow for a more effective search in the database. This would not apply to the SEZO database containing such information as who belonged to Zionists."

Sensitive data

The publishing of the EZO database has been targeted by the Office for Personal Data Protection.

"Our office is looking into the registers on its own initiative," said the spokeswoman Hana Štěpánková. "The conclusion has not been made, the matter has been handed to our lawyers who are now looking into potential risks related to the registers publishing."

Štěpánková said that from a general perspective some of the information could be sensitive. "Information regarding someone's origin and geligious affiliation are considered sensitive from the legal point of view," she said. "If abused, the effects could be much worse as oppose to other type of information. This kind of personal data receives the same level of protection as information about the person's health condition or sexual orientation."

Adapted by Prague Daily Monitor.

Tip na výlet: kozí farma Pěnčín

24.7.2009 vitalia.cz Lenka Petrášová

Chcete-li zažít den s vůní sena a rozplývajícího se kozího sýra na jazyku, navíc v hospodářství, o němž se objevují první zmínky už na počátku 18. století, je kozí farma Pěnčín v Českém ráji ideálním místem. Za hodinu a půl se ocitnete z ruchu Prahy v úplně jiném světě.

Kozy, sýr a korálky

Stačí, když vyrazíte autem směrem na Mladou Boleslav a Turnov. V Železném Brodě odbočíte směrem na Jablonec a nemůžete minout vesničku Pěnčín. Z Prahy je to zhruba stokilometrová cesta. Výrazné šipky v malebné obci vás nasměrují přímo k farmě. Vsadím se, že nebudete vědět, co dřív. Jestli si nejdřív prohlédnout výběhy zvířat (nejsou tu jen kozy), nebo zajít na ochutnávku a nákup kozích sýrů a mléka do zdejšího krámku, nebo spíš nechat se poučit ve výrobně korálků, jak se ty krásně barevné skleněné zázraky dělají. Zdá se to být netradiční spojení – kozy a korálky, ale jen do chvíle, než si uvědomíte, že jste vlastně ve sklářském kraji.

Zdejší hospodářství tady totiž původně začínalo jako sklárna. Teprve v šedesátých letech minulého století se přistavěly stodoly a chlévy pro zvířata. Na počátku devadesátých let však areál chátral. Dokud jej v polovině devadesátých let nedostali do rukou majitelé firmy Fipobex a znovu jej postavili na nohy. Dnes je tu díky nim výrobna korálků a ožily i chlévy. Mají tu kromě pestrobarevných koz i ovce, prasata, králíky a drůbež – mimo jiné pštrosy.

Sklářský kraj se nezapře

Doporučuji nejdřív se vydat na prohlídku sklářských provozů. Přímo za provozu se podíváte, jak se vyrábí a poté jak se brousí skleněné perly. Uvidíte, jak se z barevných prutů snadno a za obsluhy jediného člověka stávají korálky. A jak díky síle vody a šikovnosti rukou zdejších brusiček skleněné perly získávají svůj tvar.

Hned vedle obou provozoven – výrobny a brusírny – je také dílna pro turisty. Tady si můžete zabořit ruce do krabic s perličkami, nabrat si lopatkou, co hrdlo ráčí (pestrobarevný zázrak je na váhu) a za pár korun si zkusit vyrobit vlastní náhrdelník, nalepit obraz z korálků či třeba navléct náramek. Kdo není tak šikovný nebo trpělivý, toho určitě uspokojí krámek s již hotovými náhrdelníky, ale i pytlíky s perličkami pro navlékání. A jsou tu za babku. Hezký náramek tu pořídíte i za patnáct korun.

Výrobna kozích sýrů

Hned poté se do areálu hospodářství vraťte a prohlédněte si, jak se vyrábí kozí sýry. Přesněji řečeno: do výrobny se kvůli hygienickým předpisům nesmí, uvidíte ji jen přes sklo. Ale shlédnete podrobný instruktážní film, jak se z mléka stane voňavá cihlička sýra. V ceně vstupenky je samozřejmě ochutnávka sýrů, a že jich tu mají velký výběr! Od sýra ochuceného česnekem, bylinkami, pepřem a kořením, až k archivnímu sýru nebo kozímu tvarohu a mléku. Všechno ochutnané si také můžete zakoupit ve zdejší prodejně.

Pořád to však ještě není všechno, co vám může zdejší farma nabídnout. Můžete si také prohlédnout zemědělské muzeum s expozicí starých zemědělských strojů ze zdejšího kraje. Vstupné je dobrovolné. A přepadne-li vás hlad, je tu pochopitelně i restaurace, kde se výborně vaří a dostanete tu i speciality z kozího masa, což je lahůdka, k níž se jinak málokdy člověk dostane. Pamatují tu i na děti – ty si mohou čekání na jídlo zkrátit hraním v dětském koutku. Nebo se podívat do výběhu za oslíkem.

Výlet zakončete vyjížďkou po kraji

A kdyby vám koz a korálků nebylo málo, vydejte se na výlet silničním vláčkem. Pěnčínsko je totiž taky turisticky velmi zajímavá oblast s krásnou přírodou. Není divu – je to už prakticky Český ráj. Vláček vyjíždí od areálu hospodářství směrem k obci Huť, která je jednou z nejstarších sklářských hutí – skláři tu pracovali pět století. Cestou můžete obdivovat skvělé výhledy na Krkonoše a doporučuji zhluboka dýchat: zdejší lesy krásně voní.

Pojedete také v obci Krásná okolo slavného Kittlova domu, což je zdejší významný rodák a bylinkář, který léčil lidi. Narodit se o sto let dřív, možná by jej upálili, protože míchal všelijaké lektvary a do dnešních dnů z nich přežil hlavně truňk na dobrý spánek. Ten si ostatně můžete ve dvou verzích (sladší a sušší) zakoupit. Užívá se denně jen jedna štamprle, ale je to tak dobré, že to prostě musí pomáhat k příjemnému spánku…

Cestující se ve vláčku mohou po celou cestu kochat pohledem na hřebeny Krkonoš a Český ráj. Vláček nakonec vysupí lesem na kopec do Horní Černé Studnice, kde je konečná a vy můžete mít hodinku na to (než přijede další vlak a sveze vás dolů), abyste si zašli na pivo, limo či oběd. A hlavně: abyste si vystoupali na zdejší krásnou kamennou rozhlednu, z níž je kouzelný pohled na Jizerské Hory, Krkonoše, Český ráj i na Ještěd a Lužické hory. Nechcete-li se vracet zpět, nemusíte. Rozhledna je totiž východiskem řady turistických tras, takže výlet přírodou může pokračovat. Pokud přece jen pojedete nazpět vláčkem, zastavíte u Kittlova areálu, kde si můžete prohlédnout jedno z nejstarších horských sanatorií v Evropě a léčivou studánku.

Pokud vás kozy nadchnou a budete za nimi chtít vyrazit na delší dobu, přespat a třeba pomoci farmáři se sečením trávy nebo dojením, máte šanci třeba na těchto adresách:

www.biofarma-slunecna.cz

www.stpierre.cz

www.statekadamek.cz

www.kozy.cz

Kozí farma Standy Pence

Obzvlášť poslední adresu doporučuji. Jde o kozí farmu v Milkovicích, kde o svých sedmadvacet kozích svěřenců plus čtyři oslíky pečuje Stanislav Penc. Uvítá každou pomocnou ruku, dokonce i ty, co chtějí a umí jezdit s traktorem. Víkend tu ale mohou strávit i lidé, kteří se chtějí ohánět kosou nebo se nebojí dojit. „Je dokázáno řadou studií, že lidé, kteří pracují intelektuálně, si neodpočinou ležením u rybníka, ale fyzickou prací. A té nabízíme habaděj,“ říká Penc. Kdo chce na kozí farmu vyrazit spíš za zábavou, může a to v týdnu od 5. do 12. srpna, kdy se tu koná pod širým nebem už sedmý ročník Kozího mejdanu. Spí se venku na louce či ve stanech a nebudete litovat. Pořadatelé zaručují návrat domů s dokonale vyčištěnou hlavou. Bude tu divadlo, muzika, kejklíři, tanečníci, kouzelníci, žongléři… A děti jsou vítány s otevřenou náručí.

Autorka je redaktorkou MF DNES

HUSÍ KŮŽE ROMANA LIPČÍKA

23.7.2009 Instinkt

Našel jsem je tam všechny, tedy všechny, na které jsem si vzpomněl. Tři: Jiřinu Bohdalovou, Jana Skopečka i Jana Kanyzu, tři spolupracovníky StB, kteří se domohli výmazu z registrů tím, že přesvědčili soud o své bezúhonnosti. A ejhle – jsou tam zase, nebo ještě, nebo snad už či konečně, prase aby se v tom vyznalo. Třeba je vymazávali nějakou mizernou gumou nebo je mazali z rejstříků v jakési alternativní realitě, kde skutečně nic zlého neprováděli, kdežto zde prostě zůstali, protože už sama logika velí, že historii nelze vymazat, jen tak přepsat, i když k tomu zavelí sebenezávislejší soud. Jak se to koneckonců píše v záhlaví oné internetové stránky, kde si je lze vyhledat: „Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“

Tohle však nejsou Cibulkovy seznamy, tohle jsou stránky Stanislava Pence, který před pár dny zveřejnil on-line poněkud jiné svazky StB. Mísí se v nich bez rozlišení spolupracovníci oné organizace s jejich opakem – se zájmovými osobami StB, tedy s těmi, po kterých nějakým způsobem šla. Ukázkový babylon, jen co je pravda. Vyznat se v něm lze snad jen srovnávací metodou: kdo není v Cibulkovi a je zde, byl oběť. Kdo je v Cibulkovi i tady, byl podle daných příznaků zloduch.

Shora zmíněná trojice je k nalezení zde, ale v Cibulkovi byste ji najít neměli – přinejmenším už. Z čehož plyne, že na tento záznam by si žádný potrefený neměl nechat sáhnout.

Dělá z něj trpitele. To je veletoč! Věta o tom, kdo nezná svou minulost, se mi líbí víc a víc.

Penc zavařil archivu, zájem o svazky je dvojnásobný

22.7.2009 aktualne.cz smy, elb

Denně žádá o informace o lidech z Pencových svazků StB na padesát lidí

Praha - Nově zveřejněná databáze osob, o které se zajímala StB, vyvolala obrovský zájem lidí o studium svazků v Archivu bezpečnostních složek.

Obvykle navštěvuje badatelny archivu kolem dvou set lidí měsíčně, denně přijde maximálně dvacet žádostí o nahlédnutí do archiválií.

"V tomto týdnu je to přibližně padesát žádostí denně," řekla Aktuálně.cz vedoucí centrální badatelny Anna Pavlíková. "Ten nárůst je skutečně markantní," dodala.

Databázi přitom nezveřejnil archiv, ale jeho kritik - bývalý disident Stanislav Penc.

Na samotné návštěvnosti archivu se zatím zvýšený zájem neprojevil. Trvá totiž tři až čtyři týdny od podání žádosti, než zaměstnanci archivu potřebné materiály pro žadatele nachystají.

"Dodržet tuto lhůtu nyní zvládáme i ve stejném počtu lidí," ubezpečila Pavlíková.
Zájem je nesmyslný

Mluvčí archivu Jiří Reichl potvrdil, že takzvané Pencovy seznamy, zveřejněné na stránkách www.svazky.cz, nyní přivádějí do badatelen i ty, kteří se dříve o svazky nezajímali. Odmítl ale hovořit o enormním nárůstu.

"Vlna zájmu, kterou vyvolaly především u novinářů, je naprosto nesmyslná. Na ty stejné lidi, na které se ptají teď, se mohli zeptat i dříve," uvedl mluvčí.

O tom, zda a jak archiv nápor žadatelů zvládne, mluvit nechtěl. "Nemáme ještě kompletní statistiku, takže nejsme schopni vysledovat, zda je ten zájem o tolik větší," vysvětlil mluvčí.
S číslem do badatelny

Takzvanou EZO (Evidenci zájmových osob) zveřejnil Penc minulý týden. Hned v první den byl o přístup do ní takový zájem, že stránky po chvíli zkolabovaly.

Zveřejněná data pocházejí zatím pouze z jedné ze dvou počítačových databází StB o evidenci zájmových osob. Seznam EZO obsahuje 777 563 jmen.

Zveřejněné záznamy u velké části neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda byla proti tehdejšímu režimu, či působila jako spolupracovník StB. V seznamech by měli být uvedeni lidé, o které měla zájem - ať už z jakýchkoliv důvodů.

A právě proto se o ně lidé tolik zajímají - nejsou tu jen agenti nebo důvěrníci StB, ale je tu množství lidí zavedených třeba proto, že emigrovali, nebo byli jiným způsobem v křížku s komunistickým režimem.

Kdo chce o člověku uveřejněném v seznamu zjistit více, musí se obrátit na Archiv bezpečnostních složek a požádat o nahlédnutí do svazku. Ze spisu by už pak mělo být patrné, jakou roli dotyčný hrál a proč se o něj StB zajímala.

Blog Stanislava Pence na Aktuálně.cz

StB si označovala Židy. V seznamech mají původní jména

22.7.2009 aktualne.cz Eliška Bártová, Veronika Suchá ¨

Databáze EZO upozorňuje na židovský původ

Praha - Z nedávno zveřejněné databáze osob, o které se zajímala StB, vyplývá, že tajná policie si také v databázi EZO poznamenávala jména lidí židovského původu.

Podle zjištění Aktuálně.cz si u některých jmen StB vedla zároveň jejich původní rodinné židovské jméno.

Například u spisovatele Ivana Klímy tak lze nalézt zároveň jméno Ivan Kauders. Stejně tomu je také u bývalého ministra obrany Luboše Dobrovského. StB si u jeho jména poznamenala židovské příjmení jeho otce.

StB považovala lidi židovského původu za nepřátele socialismu. V roce 1971 dokonce tajné složky zahájily akci Pavouk určenou k jejich sledování, na základě kterého byl vytvořen speciální svazek.

Antisemitský prvek

V databázi EZO, kterou zveřejnil minulý týden bývalý disident Stanislav Penc se například k datu narození Luboše Dobrovského, bývalého ministra obrany, váže ještě jedno jméno - Luboš Hamerschlag.

"Je to jméno mého otce, který zahynul v koncentračním táboře," řekl Aktuálně.cz Luboš Dobrovský. "Když se maminka znovu provdala, přijali jsme jméno nevlastního otce."

StB tedy zanesla do své databáze i jméno, se kterým se Dobrovský narodil a tím tak jasně označila, že je židovského původu.

"Nevadí mi to, že někdo ví, že jsem Žid, protože jsem byl v této věci vždy otevřený," říká Dobrovský. "Ale je to antisemitský prvek a člověk, který se s tím setká, by měl být pobouřen antisemitismem."
V kategorii nebezpečnosti

Luboš Dobrovský byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, později se stal signatářem Charty 77. Po převratu na konci roku 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Následující rok stanul na dva roky v čele ministerstva obrany.

Byl také vedoucím kanceláře prezidenta Václava Havla a později velvyslancem v Rusku.

Podle údajů v EZO jeho jméno figurovalo ve čtyřech dokumentech. Přičemž StB jej zařadila do druhé nejvyšší kategorie nebezpečnosti pro tehdejší totalitní režim.
StB se zajímala i o Klímu

StB si poznačila židovské jméno také u spisovatele Ivana Klímy, jenž strávil tři roky v koncentračním táboře Terezín. V seznamu EZO je s jeho datem narození spojeno jméno jeho rodičů - Kauders.

Podobně lze dohledat dublování jmen u stejného data narození například u typicky židovského příjmení Kohn.

Podle odborníků lze předpokládat, že vzhledem k dlouhodobým antisemitským aktivitám StB, si poznamenávala jména u židovských rodin, které si po válce změnily příjmení.
Pro lepší vyhledávání

Historik Petr Blažek však upozorňuje, že židovská jména nemusí být v databázi EZO cíleně. "V databázi to není uvedeno proto, že byli Židé," říká. "Ale proto, že StB chtěla mít kvalitní informace pro identifikaci osob."

Podle Blažka bylo primárním důvodem k jejich zanesení do databáze, umožnění lepšího vyhledávání.

Ze stejného důvodu si StB do své databáze poznamenávala například také všechna příjmení u vdaných žen, či u lidí, kteří si změnili jména i z jiného důvodu, než kvůli židovskému původu.

"Zda byl někdo Žid, to StB sice zajímalo, ale z této databáze to nevyplývá," míní. "Zde to podle mého názoru mělo sloužit primárně k efektivnějšímu vyhledávání. Jinak tomu bude u databáze SEZO, kde jsou poznámky například o tom, zda někdo patřil mezi sionisty."
Citlivé údaje

Na zveřejnění databáze EZO se už nyní zaměřil Úřad na ochranu osobních údajů.

"Náš úřad zveřejněné databáze prověřuje z vlastní iniciativy," řekla Aktuálně.cz mluvčí úřadu Hana Štěpánková. "Zatím není hotové stanovisko, věc je v rukou právníků, kteří prověřují různé rizikové aspekty zveřejněných databází."

Podle Štěpánkové lze obecně říci, že některé informace mohou být citlivé. "Informace o původu nebo náboženském vyznání patří ze zákona mezi citlivé údaje," uvedla mluvčí. "Jejich zneužití může člověka poškodit ještě závažněji, než u jiných typů informací. Jsou to údaje stejně chráněné jako třeba zdravotní stav či sexuální orientace."

Stanislav Penc zveřejnil databáze státní bezpečnosti na internetu

21.7.2009 ČRo 6

Petr HARTMAN, moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc umístil na internet dvě z elektronických databází komunistické státní bezpečnosti. Konkrétně se jedná o evidenci zájmových osob a také o sjednocenou evidenci zájmových osob, které údajně obdržel od bývalého československého ministra vnitra a později prvního předsedy slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše. Ústav pro studium totalitních režimů tvrdí, že databáze nemůže zveřejnit, protože podle zákona nejde o archiválie. Navíc úřad upozorňuje na to, že tyto elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb. Se Stanislavem Pencem natočila následující rozhovor Lída Rakušanová.

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

--------------------

Pane Penci, vy jste se rozhodl zveřejnit na internetu seznamy EZO, což je evidence zájmových osob a SEZO, tedy sjednocenou evidenci zájmových osob. V databázi EZO figuruje například premiére Fischer, ministr zahraničí Kohout nebo ministr pro lidská práva Kocáb. To je elektronická kartotéka osob, o které měla StB zájem, ovšem jak tvrdí vaši kritici, jednak je neúplná, údajně i také plná chyb a především ale nerozlišuje jestli šlo o osoby, které byly ochotny spolupracovat a nebo naopak o které měla StB zájem, protože je považovala za nepřátelské osoby a chtěla je pozorovat nebo kontrolovat, hlídat. Nebojíte se, že tohle bude nad rozlišovací schopnost řady lidí a že tím zveřejněním toho seznamu jste udělal víc škody než užitku?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Já si tak nemyslím. Osobně se domnívám, že v Čechách jsou chytrý lidi, který i přesto že můžou v určitým momentu zkratkovitě mít pocit, že seznam týkající se státní bezpečnosti musí bejt rovnou seznam udavačů nebo lumpů, tak ty stránky udávají jasně jak to je a jedna z prvních vět, která tam je napsáno, že nelze z toho konkrétního záznamu usuzovat vinu či nevinu a to co myslím a považuju za důležitý, že k tomu celou dobu a celý létá já říkám, že to že byl někdo zapsán do koncepce seznamu agentů, to znamená ty, který ministerstvo vnitra zveřejnilo dle zákona v roce 2004, tak to samotný neznamená vinu těch konkrétních lidí, protože i v seznamu agentů jsou lidi, který se nikdy svýmu svědomí ani morálce nezpronevěřili. Byli to lidi, kteří byli mučení někde v 50., 60.letech podepsali nějakej papír, kterej pro ně v životě nic neznamenal a myslím si, že usuzovat z něčeho podobnýho nějakou vinu nebo nevinu je nesmysl. To lze až po prostudování konkrétního svazku nebo konkrétního osudu jednotlivce.

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

--------------------

Číslo svazku, to znamená, že tam ten svazek existuje nebo prostě je klidně možné, že ten svazek byl zničen a že to třeba z toho nevyplývá, že není jasné, jestli tam ten svazek vůbec je?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Zcela evidentně po roce 90 za doby ministrování pana Sachra, prvního takzvaně demokratického ministra došlo k velký řadě skartací těch svazků, který byly živý, ale v současný době historici, který se 20 let tou záležitostí zabývaj a tyhle lidi mají vědomosti a vědí jakým způsobem i s informací jednotlivejch dostat tu informaci tak, aby bylo zřejmý proč tam ten člověk byl veden a jakým způsobem, protože státní bezpečnost nevedla jenom jednotlivý svazky k osobám, ale vedla i zájmový svazky, v kterejch ty osoby byly znovu zavedeny, potom byly materiály měsíční, půlroční, roční zprávy, ohlášení. Je prostě těch různejch zdrojů těch informací celá řada a od toho je právě ten ústav, kterej by v tý věci měl udělat nějakým způsobem pořádek a říct to. Ale problém, kterej byl, tak to co zatím ústav do dneška zveřejnil, ty mediálně známý kauzy, tak ty byly spíš politicky motivovaný a nešlo o to plošně jaksi zveřejnit věci a já jsem se osobně domníval a proč jsem k tomuhle tomu kroku v podstatě přistoupil je jednoduchý. Protože mám takovej pocit, že po republice chodí řada lidí, který mají destičky s nějakou informací o nějakém člověku a ten člověk může na základě toho, že třeba funguje ve státní správě nebo v samosprávě podlehnout nějakýmu tlaku a rozhodovat jinak, než by ve skutečnosti rozhodoval.

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

--------------------

To znamená, že máte podezření, že by mohl být vydíratelný?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Vydíratelný a na základě zveřejnění vlastně skoro 800 tisíc jmen už ty destičky ty lidi, který mají, tak je můžou tak akorát tak hodit do koše, protože teď už vlastně každej si může zjistit kdo kde byl veden a případně může jít do archívu a vyžádat si věci. Je potřeba teda říct, že archivní zákon říká jednu záležitost těm svazkům a to, že v případě, že by v jednotlivém svazku byla informace, která se nevztahuje k činnosti státní bezpečnosti je ryze soukromá, to znamená týká se třeba zdraví, sexuální orientace, náboženskýho přesvědčení, věcí, který jsou skutečně soukromý, tak archiv má povinnost tyto věci zamazat, začernit, aby nikdo jinej tyto věci neviděl. Celej svazek můžou poskytnou osobě, která, o který byla vedena bez začernění. Protože jestliže se má zveřejnit minulost, tak tam má bejt milost o fungování toho totalitního režimu a nemá to bejt vlastně stoka, vlastně špína, kterou sbírala státní bezpečnost na lidi, aby je za to mohla vydírat, tak taková informace lidem do ruky nepatří a to je jedině dobře, že to takhle zákonodárci udělali, ale také zákonodárci se domnívali, že když vznikne tento ústav, tak dojde právě k tomu, aby lidi se mohli dozvědět o svý minulosti nejenom jaksi národní, ale i osobní a jak je vidět ze stovky e-mailů, který přišly, tak lidi, který se tam v těch seznamech objevili, tak vůbec netušili, že státní bezpečnost na ně nějakej svazek měla. Z 99% všech těch lidí děkujou za to, že tuto informaci dostali a se můžou někde zeptat, podívat, zjistit jak to vlastně bylo v jejich životě. A to si myslím, že je dobře.

Lída RAKUŠANOVÁ, redaktorka

--------------------

Ty databáze jste dostal a za jakých okolností?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Ty databáze v podstatě od momentů kdy vzniknul Ústav paměti národa na Slovensku, tak v tom momentu vlastně byly odtajněný, neměla je k dispozici jenom tajná služba. Tento ústav tyto věci měl zveřejnit, ale já mám pocit, že je nezveřejnil z důvodu toho, aby měl monopol na informace. Já to vnímám příkladem jednoduchým. Představa, že by člověk chtěl v Národní knihovně vědět jaký knížky napsal Franz Kafka a oni by mu to neposkytli, to by se lidi divili, bylo by to divný. Tady to vypadá, jako kdybych já udělal něco špatně, že došlo k ohrožení tajnejch služeb. Kdyby došlo k ohrožení nějaký zpravodajský činnosti tajnejch služeb, jsem pevně přesvědčen o tom, protože ta databáze se nám podařila spustit až po tejdnu, že by mě někdo z tajnejch služeb nebo z kriminální policie nebo ze soudu nebo odkud odjinud kontaktoval a sdělil mně k čemu může dojít a případně by soud předběžným opatřením mně zabránil v tom, abych něco udělal. Žádnej takovej kontakt neproběh, s nikým jsem nemluvil, nikdo mě nevaroval. Jediný informace proti jsou ze strany pana Žáčka a vůbec to nechápu, protože jsem se domníval že jeho velká znalost těhle těch věcí, protože se tím od 90.roku zabejvá, napsal řadu knih, řadu studií, stal se ředitelem, protože je to profesionál na pravým místě, tak mám takovej pocit, že stejně jako se to stalo řadě jiným lidem v jinejch oborech, že ho v podstatě ta znalost těch věcí dostala do situace, že už se nechová jako archivář a jako historik, ale jako zpravodajec, to znamená pracuje s těma informacema tak, jak tajný služby. To znamená tají je, nechce je ukázat.

Petr HARTMAN, moderátor

--------------------

Tolik rozhovor Lídy Rakušanové s aktivistou Stanislavem Pencem.

Přehled zpráv

21.7.2009 ČRo 6

Petr HARTMAN, moderátor

--------------------

Vítejte při poslechu hlavního publicistického pořadu Českého rozhlasu 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Plán amerického prezidenta na zavření věznice Guantanámo se zpožďuje. Spojené státy americké a Izrael vedou spor o výstavbu židovských obydlí. Francouzský parlament diskutuje o zákazu nošení i ženských muslimských oděvů na veřejnosti. To jsou náměty některých příspěvků, které zazní v zahraniční a politické části této relace. Pohled na dění v České republice bude mimo jiné zaměřen na problémy přípravy státního rozpočtu v souvislosti s předvolebními sliby jednotlivých stran. Nabídneme vám rovněž rozhovor se Stanislavem Pencem, tedy s člověkem, který na internetu zveřejnil některé z dosud nepublikovaných databází StB.

V Pencově seznamu StB jsou i polistopadoví agenti

21.7.2009 Mladá fronta DNES (iDNES.cz)

Praha - Databáze komunistické StB, kterou minulý týden zpřístupnil aktivista Stanislav Penc, podle všeho obsahuje i informace tajných služeb již demokratického Československa. Podle zjištění iDNES.cz jsou v ní informace z konce roku 1991, tedy z doby, kdy tajné služby spolupracovaly se západními spojenci.

Zveřejněná databáze EZO (evidence zájmových osob) obsahuje asi 800 tisíc jmen, podle Pence pouze osob, o které se zajímala StB. Ale to není úplná pravda. Databázi totiž od StB převzaly tajné služby, které vznikly v demokratických poměrech po změně režimu, a dál s ní pracovaly.

V databázi tak nyní kdokoli může najít například jména cizinců z Ruska a dalších zpravodajsky zajímavých zemí. Například až v říjnu 1990 byl zaevidován Vilém Prečan, známý historik a řadu let ředitel Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV.

„Jsou to jména, která StB prostě nestihla zavést do své databáze, a tak se doplňovala postupně. Datum znamená pouze zapsání do databáze,“ tvrdí Penc. Že nejde o záznamy StB, dokazuje nejen jasně napsané datum vzniku konkrétního svazku na osobu, ale především to, že jména uvedených lidí neprocházejí klasickou databází StB na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů ani jinými databázemi StB.

Živě o datech StB: Nahlédnout smíte i do Gottova spisu

21.7.2009    aktualne.cz        elb

Hostem online rozhovoru Aktuálně.cz je historik Petr Blažek

Praha - Na internetu lze od minulého týdne hledat mezi statisíci jmen, o které se zajímala StB.

Nevíte, jak se v databázi orientovat, proč vznikla, co to znamená, když v ní najdete jména svých příbuzných, či co znamenají poznámky za jmény, jako například blokovaná osoba?

Na dotazy čtenářů Aktuálně.cz týkající se databází EZO odpovídal historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Petr Blažek.

Blažek se dlouhodobě soustřeďuje na československé dějiny 20. století, především pak na roli tehdejší opozice a odporu proti komunistickému režimu.

Blažek působil v odboru bezpečnostních složek ministerstva vnitra, poté v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Databázi zájmových osob StB zveřejnil minulý týden bývalý disident Stanislav Penc.

Odpovězeno: 21. 07. 12:04Autor: Ema

Otázka: Čo je to blokovaná osoba?

Ďakujem

Petr Blažek: Dobrý den, jednoduše řečeno, jedná se "blokaci" zájmové osoby ke konkrétnímu svazku. Důvodem byla snaha StB, aby nedocházelo při současném zájmu jejích různých složek o tohoto člověka k možným problémům (zjednodušeně řečeno, aby si příslušníci StB nepřekáželi). Bez znalosti dalších údajů nevypovídá nic konkrétního, je třeba se podívat, o jaký svazek se jedná a v jaké kategorii byla tato osoba vedena. Tento termín je docela dobře vysvětlen v rubrice často kladené dotazy www.svazky.cz.

Odpovězeno: 21. 07. 12:10Autor: Jan Jelínek

Otázka: Našel jsem své jméno v seznamu, ačkoliv jsem s Stb nikdy nic neměl, jen jednou se mě snažili získat, ale neuspěli. Jak zjistit, proč jsem přesto v seznamech?

Petr Blažek: Evidence zájmových osob (EZO) není seznam spolupracovníků StB. Jedná se - jak naznačuje samotný název databáze - o evidenci, do níž StB zapisovala vybrané údaje o osobách, o které měla ýz různých důvodů zájem. proto také tato databáze dodnes slouží v Archivu bezpečnostních složek jako jedna z důležitých archivních pomůcek při vyhledávání spisů a svazků. Pokud chcete zjistit, zda jste byl evidován jako spolupracovník StB, obraťte se na Archiv bezpečnostbních složek, na jehož stánkách najdete příslušný vyhledávač. V roce 2002 vstoupil v platnost zákon č. 107/2002 Sb., na jehož základě publikovala ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti seznamy osob evidovaných ve vybraných kategoriích spolupracovníků StB. podívejte se také do seznamu nezveřejněných svazků spolupracovníků (celá ČR, 25 tis. záznamů), který je na stránkách sdružení Odboj Jičínsko. Odkazy najdete na www.svazky.cz

Odpovězeno: 21. 07. 12:20Autor: Dr. No

Otázka: U jednoho záznamu EZO jsem našel datum zavedení 27.09.1990. Znamená to, že svazky nějak zpracovávalo ještě porevoluční FMV? Co konkrétně s databází dělalo?

Petr Blažek: Na tuto skutečnost upozornil včera Jiří Šťastný v IDNES.cz, bohužel s naprosto zavádějící interpretací. Jedná se pouze o datum zavedení údaje z pramenů StB, nikolv o založení nového svazku. Uvádí tři příklady osob, u nichž je jako datum zavedení uveden rok 1990 nebo 1991. Z toho usuzuje, že se o danou osobu zajímala polistopadová tajná služba a založila k ní svazek. Tvrdí také, že uveden ésvazky se nevyskytují v evidešncích StB. Například jméno a příjmení prof. Viléma Prečana se v databázi objevuje několikrát, jednou s datumem zavedení v roce 1990. Ovšem v příslušném řádku je odkaz na spis, který má archivní číslo V-32130 MV - podle archivního protokolu, který je k dispozici v ABS, se jedná o vyšetřovací spis, který vedla Správa vyšetřování StB a byl uložen do archivu v roce 1981. Je k němu evidovováno 15 osob (např. Zdeněk Mlynář, Vojtěch Mencl či Ludvík Vaculík). Jako druhý příklad, který uvádí, je Sergej Mach. Jak je v EZO napsáno, narodil se v roce 1890 - pokud by tedy o něj tajné služby měly zájem, bylo by mu v roce 1990 přesně 100 let! Ve skutečnosti je na příslušném řádku odkaz na spis H-101, což je spis uložený ve fondu H (historický fond) a je z padesátých let. Z toho, že jsou jako datumy zavedení v RZO uvedeny také roky 1990 a 1991, tedy vyplývá, že se polistopadová kontrarozvědka snažila evidenci doplňovat o údaje, které měla z pramenů StB. Každopádně databáze EZO byla v držení tajných služeb a je to tedy otázka pro ně.

Odpovězeno: 21. 07. 12:21Autor: jiri

Otázka: Nechapu jak se me jmeno objevilo v seznamu.

Je tam jen den zalozeni evidence.Nic vic.Zadne jine zaznamy.Nikdy me nikdo nekontaktoval,nepresvedcoval o spolupraci a ji jinak si nemyslim ze jsem v te dobe byl nejak zajimavou osobou.

Petr Blažek: Dobrý den, vysvětlil jsem to již dříve, prosím najděte si příslušnou odpověď. Děkuji

Odpovězeno: 21. 07. 12:21Autor: Petr

Otázka: Dobrý den,mě by zajímalo když jsem v databázi jak zjistit proč jsem se tam octnul.Děkuji.

Petr Blažek: Dobrý den, vysvětlil jsem to již dříve, prosím najděte si příslušnou odpověď. Děkuji

Odpovězeno: 21. 07. 12:22Autor: Šťoura

Otázka: Našel jsem příbuzného, zaevidovaného v roce 1977, když již byl dávno v emigraci, kde posléze umřel.

Mohl být spolupracovník, nebo jen o něj STB projevila zájem?

Petr Blažek: Dobrý den, vysvětlil jsem to již dříve, prosím najděte si příslušnou odpověď. Děkuji

Odpovězeno: 21. 07. 12:27Autor: Milan

Otázka: Pane Blažku, můžete prosím sdělit, jak mohu zjistit obsah svazku (kam a na koho se obrátit), který založila STB v r. 1986 na mou osobu? V databázi EZO není uvedeno číslo, jen datum založení. Děkuji Milan

Petr Blažek: Dobrý den, můžete se obrátit na Archiv bezpečnostních složek, který je správcem evidencí a dochaných archiválií po StB. Jak přesně žádat o dokumenty, najdete na stránce http://www.abscr.cz/cs/jak-zadat Pokud je v EZO uvedeno registrační čí archivní číslo, napiště je do žádosti také. Vzhledem k tomu, že se jedná ve Vašem případě o druhou polovinu osmdesátých let, je možné, že byl příslušný operativní svazek (pokud to třeba není vyšetřovací spis) zlikvidován na konci roku 1989.

Odpovězeno: 21. 07. 12:29Autor: Emil

Otázka: Co znamená poznámka: "EVIDOVANÁ OSOBA KE SVAZKU NEBO SPISU" ?

Petr Blažek: Evidovaná osoba ke spisu velmi jednoduše řečeno znamená, že ke konkrétní osobě vedla StB nějaký spis nebo tuto osobu k již existujícímu spisu přiřadila do své evidence (tzv. blokace). bez znalosti dalších údajů to pouze znamená, že daná osoba byla v nějakém vztahu k StB. Jak tento vztah vypadal, je nutné zjistiti další údaje, nejlépe v ABS http://www.abscr.cz/cs/jak-zadat

Odpovězeno: 21. 07. 12:37Autor: Ivan

Otázka: Dobrý den, u mého příbuzného jsem našel v databázi EZO datum zavedení až leden 1991, to pořád ještě StB pracovala?

Petr Blažek: Již vysvětleno výše, neznamená to, že si k Vašemu příbuznému v roce 1991 nově vedla nový spis. je nutné se podívat, na co příslušný řádek ("vložení") odkazuje - pokud je tam archivní či registrační číslo spisu, snadno si můžete v ABS ověřit, kdy byl tento spis veden - ad odpověď výše, kde zmiňuji nešťastné příklady pana Šťastného. Většina útvarů StB byla zrušena v únoru 1990, dále ovšem pracovali a trvalo delší dobu, než byli někdejší příslušníci StB vystřídáni novými lidmi - například vojenská kontrarozvědka, která byla tehdy převedena pod ministerstvo obrany.

Odpovězeno: 21. 07. 12:39Autor: Dvořáček

Otázka: Dobrý den prosím co znamená v sez.pod jménem slovo   "problematika".

Petr Blažek: Problematika - jednoduše řečeno, jeden z důvodů zájmu StB o danou osobu. Pokud například navštěvovala koncerty zakázaných rockových skupin, mohlo se jedna o problematiku "volné mládeže".

Odpovězeno: 21. 07. 12:41Autor: vhadr

Otázka: Dobrý den pane doktore,

co prosím znamená:

BLOKOVANA OSOBA NO III. KATEGORIE NEBEZPECNOSTI ve svazku?

Děkuji

Petr Blažek: Co je blokovaná osoba jsem již vysvětlil výše. NO - nepřátelská osoba. StB si nepřátelské osoby rozdělovala do několika kategorií - jako nejvíce nebezpečnou hodnotila nepřátelské osoby I. kategorie.

Odpovězeno: 21. 07. 12:44Autor: Josef Prazak

Otázka: Budou take v ramci proklamovane demokracie zverejneny svazky BIS. Neb BIS provadi stejnou praci a metody jako Stb nebo snad ne. Rad bych dostal odpoved, bude moc zajimava......

Petr Blažek: Dobrý den, obraťte se prosím na mluvčího BIS. Nenapadá mě jiná odpově´d, BIS je přece současná tajná služba, takže si budete muset asi řadu let počkat. Každopádně zaměření BIS a StB by se podle příslušných zákonů mělo lišit. StB se zabývala především od šedesátých let kontrolou celé společnosti. V padesátých letech pomáhala brutálně terorizovat skutečné i domnělé oponenty režimu.

Odpovězeno: 21. 07. 12:48Autor: J

Otázka: byla sametova revoluce predem pripravenou akci, rizenou STB ? proc nebylo vse zverejneno hned po revoluci a zlocinci potrestani ? nebyla beztrestnost komunistu soucasti planu ?

dekuji

Petr Blažek: O tom, že StB údajně organizovala převrat, existuje řada konspirativních teorií. Nejsem jejich zastánce, podle mého soudu to byla hlavně jedna velká improvizace na všech stranách.

Odpovězeno: 21. 07. 12:49Autor: Veminko

Otázka: Myslite, ze jeste nejaka zeme na svete kompletne shodila sit svych spolupracovniku, a to i v zahranici? Muze jeste dnes vubec nejaky soudny clovek spolupracovat s BIS? Vzdyt je demokracie a za par let bude jeho svazek nekde na netu, ne?

Petr Blažek: Nevím nic o tom, že by byla "shozena" síť spolupracovníků BIS.

Odpovězeno: 21. 07. 12:51Autor: Bohdan59

Otázka: V roku 1981 jsem si odsedel 18 mesicu za poburovani .Vim , ze se o mne 4 mesice zajimala VKR. Ale ve svazcich moje jmeno nefiguruje. Je mozne ze VKR mela svoje svazky a s Stb nespolupracovala?

Petr Blažek: Je to možné, obraťte se na Archiv bezpečnostních složek. Měl by tam každopádně být záznam o vyšetřování - je ovšem možné, že Vás vyšetřovala Veřejná bezpečnost a nikoliv StB, což by vysvětlovalo absenci záznamu. V ABS jsou také deponovány dokumenty vojenské kontrarozvědky.

Odpovězeno: 21. 07. 12:55Autor: Eva Ivanová

Otázka: Vážený pane Blažku, také jsem se našla v databázi pod svým rod. příjm. Dále jsem se však nedostala. Zajímalo by mne co StB zajímalo o mé osobě a jak dlouho mne vlastně sledovali. Dozvěděla jsem se jen, ved. od května 1979 a to pod rodným příjmením a než jsem se podruhé vdala. Děkuji za odpověď.

Petr Blažek: Dobrý den, pokud na www.svazky.cz není u vašeho jména další údaj (číslo svazku či spisu), jsou pravděpodobné tři možnosti. Kontrarozvědka StB si Vaše jméno a příjmení zavedla do spisu, protože 1) jste byla prověřena pro styk se státním tajemstvím, 2) měla o Vás z nějakého důvodu zájem rozvědka StB (I. správa) nebo 3) vojenská kontrarozvědka (ZS GŠ). Tyto informace vyhledávání na www.svazky.cz evidentně neumožňuje, obraťe se tedy na ABS, kde mají tuto evidenci k dispozici a měli by Vám dát jasnou odpověď.

Odpovězeno: 21. 07. 12:58Autor: trula

Otázka: Dobrý den, díval jsem se do databáze a našel jsem tam jak sebe, tak i otce. Není Vaše databáze náhodou databází všech občanů ČSSR? Kolik osob evidence asi čítá? Děkuji.

Petr Blažek: Moje databáze to není, jedná se o Evidenci zájmových osob, kterou vytvářela v druhé polovině osmdesátých let StB. Podle údajů v článku Stanislava Labjaka o EZO, který byl otištěn v časopise Pamat národa (č. 2/2005), je v příslušné tabulce databáze celkem 777 563 jedinečných záznamů (tedy k tolika osobám).

Odpovězeno: 21. 07. 13:00Autor: Noel

Otázka: Dobrý den, mohl bych vědět, co znamenají zkratky SEO VOS FMV? Nic jiného u spisu není uvedeno, je možná zjistit, v jakém vztahu byl dotyčný k StB? Děkuji.

Petr Blažek: Dobrý den, SEO je zkratka pro statisticko-evidenční odbor Vnitřní a organizační správy Federálního ministerstva vnitra. Jednalo se o centrální útvar StB, který měl na starosti evidence. Pravděpodobně jsou možné tři důvody, které jsou popsané již v jiné odpovědi.

Odpovězeno: 21. 07. 13:03Autor: Petr k.

Otázka: Dobrý den,zajímá mě,co znamená - Problematika volná mládež ? Děkuji

Petr Blažek: Dobrý den, volná mládež - zjednodušeně řečeno tento termín používala StB například pro mladé lidi, kteří navštěvovali koncerty zakázaných undergroundových či punkových skupin. Patřili tam také například fanoušci Johna Lennona, kteří navštěvovali ve výročnéí den jeho zastřelení vzppomínkové setkání na Kampě (Lennonova zeď).

Odpovězeno: 21. 07. 13:04Autor: Eva Tomková-Štolbová

Otázka: Doplňující dotaz: Stanislav Penc, Alexandr Vondra, Hana Marvanová, Eva Štolbová - všichni mají u svého jména stejný text: Svazek reg.č., S STB - blokovaná osoba. Co to přesně znamenalo?

Petr Blažek: Dobrý den, již jsem odpověděl výše. Dodávám, že všechny uvedené osoby působili v opozici na konci osmdesátých let a jejich svazky - pokud se nepletu - byly zničeny. Proto je v evidenci EZO pouze registrační a nikoliv archivní číslo.

Odpovězeno: 21. 07. 13:06Autor: Josef

Otázka: V seznamech figuruje Miroslav Topolánek s místem narození Vsetín. Pokud bych se chtěl např. dozvědět, zda se jedná o otce či příbuzného Mirka Topolánka, či zda byla tato osoba agentem nebo sledovaná, mohu si podat takovou žádost, i když nejsem příbuzný?

Petr Blažek: Dobrý den, můžete se s tímto dotazem obrátit na ABS. Postup najdete na stránce www.abscr.cz

Odpovězeno: 21. 07. 13:09Autor: Václav Havel II.

Otázka: Kdy se tam objeví členové rodiny pana Žáčka a pana Pence ?

Ve špatnostech v Evropě první, v životní úrovni poslední.

Zajímá to jen podvodníky, tuneláře, zloděje, závistivce a lidi, kteří by chtěli likvidovat lidi jako Dolfík. Jinak se to nedá vysvětlit.

Petr Blažek: Dobrý den, Stanislav Penc byl do EZO zařazen, jak se o tom můžete sám přesvědčit. Pavel Žáček nikoliv. jak to s rodinnými příslušníky nevím, nezajímám se o to.

Odpovězeno: 21. 07. 13:12Autor: vw

Otázka: Kdy budou zverejneny seznamy pracovniku StB i s jejich krycimu jmeny?To je prece to podstatne.

Petr Blažek: Dobrý den,

personální spisy a další dokumenty k příslušníkům StB spravuje již skoro dva roky Archiv bezpečnostních složek, jehož nadřízeným je Ústav pro studium totalitních režimů (v čele je pavel Žáček). Tyto dokumenty převzal ABS od Odboru archiv bezpečnostních složek MV, v jehož čele byl od října 2006 Pavel Žáček. Je to tedy otázka spíše pro něj. Zatím ABS zveřejnil věci v této oblasti již více méně známé (1968 a 1989).

Odpovězeno: 21. 07. 13:17Autor: Jerry

Otázka: Ve které databázi se člověk může dozvědět o vědomých spolupracovnících STB. Sám jsem se v žádné ze známých nenašel, je mi to divné. Měl jsem hodně jednání s "kapitalistickou cizinou" a po každé jsem byl na kádrovém oddělení pečlivě vyslýchán o jednání. To by mělo být někde zaneseno!

Petr Blažek: Dobrý den, termín "vědomý spolupravník" zavedli až soudy po roce 1989. StB rozdělovala své spolupracníky jinak. Jak jsem již napsal výše, od roku 2002 platí zákon č. 107, na jehož základě nyní ABS spravuje seznamy osob evidovaných ve vybraných kategoriích spolupracovníků - podívejte se na stránky http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-evidencni-zaznamy. Na stránce Odboj Jičínsko bylo v minulosti zveřejněno asi 25 000 dalších jmen osob, které byly také evidovány v těchto kategoriích a nebyly (většinou z důvodu toho, že se nejednalo o české občany) oficiálně zveřejněny viz stránka http://odboj.jicinsko.cz/cr/doplnek.htm

Odpovězeno: 21. 07. 13:19Autor: Petr

Otázka: Které složky v databázi EZO mám právo náhlédnout v Ústavu pro studium totalitních režimů?

Jaká omezení existuji v tomto smyslu (příbuzné, časová omezení)?

Mohu si prohlédnout složky Karla Gotta?

Petr Blažek: Dobrý den, ke Karlu Gottovi jsou v ABS některé dokumenty zachovány, můžete si o ně jako badatel zažádat a studovat je v badatelně. Postup žádosti je na stránce www.abscr.cz

Odpovězeno: 21. 07. 13:20Autor: Jiří

Otázka: Jak nahlédnout do složek STB.Je ktomu vebová adresa?

Petr Blažek: Dobrý den, postup, jak žádat o archivní dokumenty StB, najdete na stránce www.abscr.cz

Odpovězeno: 21. 07. 13:23Autor: jiřík

Otázka: co,prosím, znamená barevné, červené nebo zelené podložení v Pencově seznamu?

Petr Blažek: Dobrý den, nic to neznamená, programátor to zřejmě použil pouze pro odlišení řádků. Děkuji Vám za otázky, omlouvám se všem, kterým jsem neodpověděl z časových důvodů. Hezký den

Výhružky dnes i před dvaceti lety

21.7.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Tak jsem za posledních pár dní zaznamenal tolik výhružek jako za několik let najednou. Výhružky jsou většinou anonymní v rámci diskuzních blogů pod články na internetu. Jsou psány kvůli mé snaze přispět k vyrovnání se s minulostí a v této věci zprovozněných internetových stránek www.svazky.cz

V červenci 1989 Východoevropská informační agentura přinesla následující zprávu, kterou zde otisknu v plném znění. To jen, aby bylo vidět o čem je řeč.

Výhružné dopisy nezávislým aktivistům

V posledních dnech obdrželi dva nezávislí aktivisté, Stanislav Penc a David Němec, syn současné mluvčí Ch 77 Dany Němcové,výhružné dopisy, které jim vyhrožují smrtí. Stanislava Pence vyzývá anonymní pisatel k sebevraždě a poté píše:“ Jestli k tomu nenajdeš odvahu tak si buď jist, že ve chvíli konečného účtování s tou vaší velezrádnou bandou nejbližší kandelábr bude tvůj.“ Dopis, který dne 12.7. obdržel poštou David Němec, je ještě konkrétnější. Zde je jeho text: „ Věc. Oznámení rozsudku smrti. David Němec… byl v plné míře usvědčen v souvislosti s aktivitou týkající se spojení s vlastizrádným seskupením tzv.Charty 77 a za velezrádné spojení s nepřítelem se odsuzuje podzemním revolučním tribunálem k trestu smrti oběšením v pražském parku Stromovka na blíže neurčené větvi. Datum vykonání popravy bude stanoveno později. Tento akt revoluční spravedlnosti je v plné shodě s populárním lidovým heslem „dobrý chartista – visící chartista“. Proti rozsudku není odvolání.“ Pro Stanislava Penceani pro Davida Němce to nejsou první takové dopisy. V průběhu letošního roku jich každý z nich obdržel již několik, tato dopisy jsou z nich však nejostřejší. A také to nejsou jediné výhružky adresované v poslední době nezávislým aktivistům. Jana Šternová, bývalá mluvčí Ch 77, našla před několika dny na dveřích svého bytu kresbu šibenice, letos už podruhé. V kruzích nezávislých iniciativ se soudí, že tyto výhrůžky nejsou dílem nějakých anonymních odpůrců. Jsou součástí určité strategie, do níž patří kampaň proti nezávislým aktivistům v oficiálních sdělovacích prostředcích i podobně temné výhružky čas od času vyslovené v úřadovnách Státní bezpečnosti.

Via červenec 1989

Špína k volnému použití

20.7.2009 Právo Jiří Franěk

Sloupek

Co se mělo stát, stalo se. Ledva konečně začalo fungovat vyhledávání v seznamu takzvaných zájmových osob StB, který na svém webu zveřejnil neúnavný aktivista Stanislav Penc, hnedle se začaly i v normálních novinách objevovat menší seznamy osob nejzajímavějších. Zejména samozřejmě politiků. Důvod je prostý: lidé jsou zvědaví.

Prezident Václav Klaus dopadl vcelku dobře. V Pencově seznamu sice je, ale jako důvod evidence se uvádí „blokovaná osoba“. To asi bylo z estébáckého hlediska něco špatného. Totálně v tom však lítají jiní, například Jan Fischer, Jiří Paroubek, Jan Kohout, Michael Kocáb, Cyril Svoboda a další zoufalci, u kterých žádný důvod evidence uveden není.

V tom seznamu je ale kdekdo. Jsou tam vědomí spolupracovníci StB. Jsou tam lidé, kteří se nechali dotlačit k podpisu, a přece nikoho neudali. Jsou tam ale i ti, co psali zdvořilé supliky, jako byla Charta 77, zkrátka „nepřátelské osoby“. A nakonec tam jsou také tací, které bylo třeba ohlídat a proklepnout jen proto, že se s těmi „nepřátelskými osobami“ setkávali.

Na jednom webu jsem však už našel anketu s otázkou tohoto znění: „Považujete zveřejnění seznamu spolupracovníků StB, které dal k dispozici Stanislav Penc, za pozitivní?“ Kladných odpovědí 85 procent. Vypadá to tedy tak, že sice víme, jaký je v tom seznamu mišmaš, pro klid v duši však raději všechny šoupneme do jednoho pytle. Když se kácí les, létají třísky, pravil soudruh Stalin.

Moje babička zase říkala, že čistému vše čisté. Myslím si tedy, že ta anketní otázka vznikla jen jakýmsi myšlenkovým překlepem. Věřím i tomu, co na úvodní stránce svého seznamu píše sám Stanislav Penc: „Domníváme se, že naším počinem přispějeme k rovnějšímu přístupu všech badatelů k archivním dokumentům…“ Chápu konečně i čistou motivaci rozkrývačů estébáckých archívů. Mají jistě pravdu v tom, že kdo si s StB zadal, může být vydíratelný. Když tedy třeba přemýšlím nad některými politickými přeběhlíky…

Zveřejňování archívů, z nichž nelze nic konkrétního vyčíst, má však jeden snadno předvídatelný nežádoucí efekt. Lidé jsou na některá jména přirozeně zvědaví, novináři zase mají v popisu práce se doptat. Jenže koho jiného se dnes – když proslulé druhé patro v Bartolomějské už nefunguje – mohou ptát, když ne právě „podezřelých“? A co si mají čtenáři pomyslet, když se ten „podezřelý“ kroutí a tvrdí třeba, že o ničem neví?

Princip předběžné opatrnosti velí, že pokud nemám jistotu, předpokládám to nejhorší. Kdo nemá důkaz pro svou obhajobu, může být lump. A fantazii se meze nekladou. Takže presumpce viny. Hlavně že máme superdokonalý zákon na ochranu osobnosti.

StB si posvítila na Havla, Ploce, Gotta i Kunderu

20.7.2009 aktualne.cz Eliška Bártová

V databázi EZO lze najít řadu známých jmen

Praha - V nově zveřejněné databázi osob, o které se zajímala StB, lze dohledat, v kolika dokumentech figurovala řada známých osobností.

A to díky tomu, že databáze není seznamem pouze agentů či spolupracovníků. Figurují v něm zároveň i jména lidí, kteří bojovali proti tehdejšímu režimu.

Proto v něm lze například najít jak jméno Václav Havel, tak i Pavel Ploc, u kterého soud nedávno potvrdil, že byl donašečem StB.

Havel - největší hrozba

Z databáze EZO je patrné, že jméno Václava Havla procházelo celkem 15 archivními dokumenty. V osmi případech šlo o vyšetřovací spisy StB.

Ze dvou svazků vedených na bývalého prezidenta se v archivech dochoval pouze jeden s krycím názvem Tomis II. První svazek byl zničen na počátku prosince 1989.

Současně je u Havla poznamenáno, že jde o osobu 1, tedy nejvyšší kategorie nebezpečnosti.

V seznamech lze také zjistit, že jméno současného prezidenta Václava Klause figurovalo v sedmi dokumentech. Na rozdíl od Havla u něj ale není poznámka o nebezpečnosti.

Klaus byl podle databáze blokovanou osobou - což vypovídá o tom, že o něj měla určitá složka StB zájem a blokovala si ho, aby na něm současně nepracovali příslušníci ze dvou různých složek StB. V archivech lze ke Klausovi nyní dohledat pouze jeden svazek s krycím názvem Kluk.

Svoboda i ministři

V Pencem zveřejněné databázi lze nalézt také další jména z české politiky, o která se tajná policie před rokem 1989 zajímala.

Ve dvou dokumentech také figuruje jméno předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody. StB jej do svých análů zaregistrovala v roce 1979.

Jak již dříve Aktuálně.cz upozornilo, v databázi jsou zmíněna i jména čtyř členů současné vlády - včetně premiéra.
Gott, Šlouf i Vaškůj

Kromě známých jmen jako Karel Gott, jenž figuruje ve dvou archiváliích, či předseda ČSSD Jiří Paroubek, jehož spis se již na veřejnost dostal, se StB zajímala například také o Miloše Zemana či Miroslava Šloufa.

V archivních záznamech lze dohledat, že Zemanův svazek s krycím jménem Man byl skartován krátce po převratu, na začátku prosince roku 1989.

Jeho blízký přítel, lobbista Šlouf se do databáze EZO dostal kvůli prověrce na styk se státním tajemstvím. Tu podle archivních dokumentů získal v roce 1988.

V EZO se objevuje také jméno odsouzeného kontroverzního podnikatele Romana Vaškůje, jenž stojí před soudem také kvůli údajnému pokusu uplatit korunní svědkyni proti Jiřímu Čunkovi.

Spis vedený k jeho osobě se však v archivech nedochoval.
Kundera i děti

V seznamech EZO je také zmíněn spisovatel Milan Kundera. Podle údajů v databázi byl StB zaregistrován v roce 1974, tedy rok před odchodem do exilu. Jeho jméno má figurovat ve třech svazcích.

V seznamech je zachyceno také množství lidí ze zahraničí, například z Iráku, Sýrie, Libanonu, Alžírska, Rakouska, Maďarska, Německa a dalších zemí.

Podle Stanislava Labjaka ze slovenského Ústavu paměti národa jsou v evidenci také děti, pravděpodobně potomci emigrantů. "EZO obsahuje více než šest tisíc záznamů, které by se měly vztahovat k osobám mladším 18 let," píše Labajak ve stati o databázi EZO. "...mezi nimi je více než 60 osob mladších 10 let."
Estébácké kategorie

Ze seznamů vyplývá, že StB si řadila zájmové osoby do speciálních kategorií. U některých jmen tak lze například najít poznámku: chemie, včetně ropovodu, římsko-katolická církev, k odhalování příčin a signálů zběhnutí do ciziny, či rozpracování vybraných čs. emigrantů nebo rozpracování vybraných navrátilců.

Zatímco u většiny těchto kategorií nelze vyčíst, na jaké straně daná osoba stála, u jedné kategorie lze předpokládat, že nestála na straně proti tehdejšímu režimu. Lze to dedukovat z poznámky za jménem: k ochraně státního tajemství.

"Byla to masa lidí, kteří přicházeli do styku se státním tajemstvím," říká historik Petr Blažek. "Lze tedy logicky říci, že nebyli vnímáni jako nepřátelské osoby."

Prověrku pro práci se státním tajemstvím získal jak premiér Jan Fischer, tak ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle.
Oba tehdy pracovali v institucích, kde byla prověrka vyžadována.

TISKOVÁ ZPRÁVA: Dnešní Názory a argumenty Českého rozhlasu 6

20.7.2009 ceska-media.cz Tisková zpráva Českho rozhlasu 6 - wi, (jka)

Hlavní publicistický pořad Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty vysílá denně v 18.10 zpravidla osm komentářů. Dnes je mimo jiné zařazen příspěvek Richarda Seemanna o víkendovém sjezdu bavorské CSU, kde nejdůležitějším bodem bylo opětné zvolení Horsta Seehofera předsdedou CSU. Autor popiasuje mimo jiné i reakce politiků a kiomentátorů. Konstatuje, že Seehoferovo vystoupení po svém zvolení bylo přijímáno rozporuplně. Lída Rakušanová komentuje nový počin Stanislava Pence, který v těchto dnech zveřejnil nové seznamy, které mají vztah k bývalé STB. Seznamy se nalézají na internetu.

Repríza N+A je ve 23.10

Pencovy seznamy obsahují i informace o porevolučních agentech

20.7.2009 lidovky.cz Lidovky.cz, ČTK

Databáze komunistické státní bezpečnosti (StB), kterou na internetu zpřístupnil aktivista Stanislav Penc, zřejmě obsahuje i informace tajných služeb již demokratického Československa.

Uvedl to dnes server iDnes.cz, podle nějž jsou ve zveřejněné evidenci zájmových osob (EZO) data z konce roku 1991, kdy tajné služby spolupracovaly se západními spojenci.

Server napsal, že databázi převzaly od StB tajné služby, které vznikly v demokratických poměrech po změně režimu, a dál s ní pracovaly. Může tak v ní kdokoli údajně nalézt například jména cizinců z Ruska a dalších "zpravodajsky zajímavých" zemí.

Penc podle serveru tvrdí, že to jsou jména, která StB nestihla zavést do své databáze, a tak se poté doplňovala postupně. Datum prý podle něj označuje pouze den zapsání do databáze. "Že ale nejde o záznamy StB, dokazuje nejen jasně napsané datum vzniku konkrétního svazku na osobu, ale především to, že jména uvedených lidí neprocházejí klasickou databází StB na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů ani jinými databázemi StB," uvedl iDnes.cz.

Mluvčí bezpečnostní informační služby (BIS) Jan Šubert serveru řekl, že česká kontrarozvědka nemá informace o tom, že její předchůdci do databáze cokoli vkládali. "Pokud by tomu tak bylo, tak po 20 letech informace nemají vliv na její práci," dodal.

Server doplnil, že podle odborníků nelze očekávat, že by BIS nebo civilní rozvědka potvrdila pravdivost tvrzení, že v databázi jsou i údaje z doby po roce 1989. Databáze EZO sice obsahuje pouze základní osobní údaje, i tak jde z pohledu tajných služeb o citlivé informace. Už jen to, že například cizí rozvědka zjistí zájem českých služeb o konkrétní osobu, může zničit dlouholetou práci.

Pencovy seznamy StB obsahují zřejmě i data porevolučních tajných služeb

20.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

Databáze komunistické StB, kterou minulý týden zpřístupnil aktivista Stanislav Penc, podle všeho obsahuje i informace tajných služeb již demokratického Československa. Podle zjištění iDNES.cz jsou v ní informace z konce roku 1991, tedy z doby, kdy tajné služby spolupracovaly se západními spojenci.

Zveřejněná databáze EZO (evidence zájmových osob) obsahuje asi 800 tisíc jmen, podle Pence pouze osob, o které se zajímala StB. To ale není úplná pravda. Databázi totiž od StB převzaly tajné služby, které vznikly v demokratických poměrech po změně režimu, a dál s ní pracovaly.

V databázi tak nyní kdokoli může najít například jména cizinců z Ruska a dalších "zpravodajsky zajímavých" zemí. Například až v září 1991 vznikl svazek na Eljeu Jakovlevnu Kokorevovou narozenou v Moskvě, o něco dříve zase na Sergeje Macha ze Sevastopolu. V říjnu 1990 byl například zaevidován Vilém Prečan, známý historik a řadu let ředitel Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV.

"Jsou to jména, které StB prostě nestihla zavést do své databáze, a tak se doplňovala postupně. Datum znamená pouze zapsání do databáze," tvrdí Stanislav Penc. Že ale nejde o záznamy StB, dokazuje nejen jasně napsané datum vzniku konkrétního svazku na osobu, ale především to, že jména uvedených lidí neprocházejí klasickou databází StB na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů ani jinými databázemi StB.

"Ano, je to možné. Po revoluci nastoupili k tajným službám lidé, kteří v nich pracovali do roku 1968, a ti si příliš neuvědomovali, že žijeme v jiném světě. Ti opravdu mohli do databáze zapisovat aktuální informace," řekl iDNES.cz jeden z bývalých nejvyšších pracovníků tajných služeb, který ale nechtěl být jmenován. Podle něj je také absurdní představa, že by v roce 1991 pilný pracovník tajné služby doplňoval do počítače data StB pouze kvůli jejich historické hodnotě.

Ke jménům se tajné služby neznají

A kdo tedy data do systému zapsal? "Bezpečnostní informační služba nemá informace, že její předchůdci do databáze cokoli vkládali. Pokud by tomu tak bylo, tak po 20 letech informace nemají vliv na její práci," řekl mluvčí české kontrarozvědky BIS Jan Šubert.

Historici ale mají podezření spíše na rozvědku, tedy nástupkyni po komunistické špionáži, která databázi také převzala. Ta žila i po roce 1989 skrytě. Byla stejně jako dnes exkluzivním klubem a její pracovníci mohli vždy tvrdit, že oni nemají s StB a bojem proti disidentům nic společného.

Kromě toho také vlastnila zlatý důl - kontakty komunistické špionáže do zemí, o které měli zájem naši spojenci, hlavně Američané. Právě komunisté totiž měli velmi dobré kontakty na Blízkém východě.

"Služba se nevyjadřuje k aktivitám fyzických osob ani nemůže hodnotit věrohodnost jimi zveřejňovaných informací. Není to jejím úkolem, řekl iDNES.cz mluvčí civilní rozvědky Bohumil Šrajer.

Podle něj sice polistopadová rozvědka opravdu převzala poznatkové fondy komunistické špionáže, "ve smyslu vlastního výkonu ovšem vnější služba demokratického státu na jeho informační potřeby vznikala de facto na zelené louce," doplnil Šrajer.

Zatloukat, zatloukat ....

Podle odborníků nejde očekávat, že by kterákoli služba, ať už BIS nebo civilní rozvědka, potvrdila, že informace jsou pravdivé. "Je pro ně lepší nechat to v oblasti spekulací a dohadů, než natvrdo říci, že o tyto lidi měli kdysi zájem, řekl iDNES.cz nejmenovaný zpravodajec.

Proto také odmítá Pencův argument, že kdyby opravdu šlo o data tajných služeb po roce 1989, mohl by mu soud předběžným opatření, jejich zveřejnění zakázat.

Databáze sice obsahuje pouze základní osobní údaje, i tak jde z pohledu tajných služeb o citlivé informace. Už jen to, že například cizí rozvědka zjistí zájem českých služeb o konkrétní osobu, může zničit dlouholetou práci.

Zřejmě ještě citlivější informace se ale na internetu teprve objeví. Penc chce totiž zveřejnit další databázi - SEZO (sjednocená evidence zájmových osob). Ta sice obsahuje mnohem méně jmen, zato pouze ta, která si vedla komunistická rozvědka a která v roce 1990 převzala další tajná služba.

Jak padla totalita? Nestarejte se

18.7.2009 Lidové noviny VÁCLAV DRCHAL

Ani 20 let po roce 1989 nelze studovat důležité dokumenty parlamentní komise k 17.

listopadu. Archiv sněmovny je dosud nestihl zpracovat.

PRAHA Od pádu komunistického režimu uplyne letos dvacet let. Veřejnost ani historici přesto nemají přístup k materiálům, které shromáždila tehdejší parlamentní komise pověřená dohledem nad vyšetřováním událostí 17. listopadu. V parlamentním archivu tak bez užitku tlejí například přepisy výslechů s prominenty minulého režimu včetně generálního tajemníka komunistické strany Milouše Jakeše.

Federální shromáždění sice už v březnu 1992 uložilo svému předsednictvu, aby „v souladu s právními předpisy zpřístupnilo veřejnosti materiály, se kterými pracovala komise 17. listopadu“. Na veřejnost se ale dostala jen malá část dokumentů – především závěrečné zprávy komise. Zbytek parlamentní archiv dodnes nedokázal zpracovat, některé listiny jsou navíc poškozené.

Část dokumentů je poškozená Na neochotu archivu zpřístupnit materiály komise narazila už řada badatelů. Patří mezi ně třeba někdejší disident Stanislav Penc, neuspěla ani žádost Lidových novin. Parlamentní archiv argumentuje hlavně tím, že materiály nejsou zpracované. „Komise ty materiály měla utajované a my je dostali až před čtyřmi léty,“ hájí se šéfka archivu Eva Růžková. Na dotaz, proč tak dlouho trvá uspořádání pouhých pěti metrů dokumentů, odpovídá, že archiváři jsou přetížení.

Parlament se ale ohání i třicetiletou lhůtou, po kterou by archiválie neměly být zveřejňovány, a vadí mu i fakt, že lidé, které komise vyslýchala, nedali dosud souhlas se zveřejněním osobních údajů. Problémem ale může být i špatný stav dokumentů. „Menší část dokumentů je poničená – jsou slepené nebo přilepené k plastovým deskám,“ odpověděla na Pencovu žádost ředitelka organizačního výboru kanceláře sněmovny Radana Juránková.

Nemožnost pracovat s prvořadým pramenem, kterým materiály komise jsou, kritizuje historik Jiří Suk, který o událostech roku 1989 sepsal knihu Labyrintem revoluce: „Nepřijde mi to dobré. Materiály by měly být přístupné, protože komise byla k tomuto účelu zřízena. Měla všem lidem objasnit, co se 17. listopadu stalo.“ Podobný názor má i historik Petr Blažek. Podle něj by zpřístupnění materiálů mohlo ukončit různé konspirační teorie, které 17. listopad obestírají. „Některé dokumenty mohou být pro historiky velmi zajímavé. Před komisí vypovídali lidé, kteří měli vysoké rozhodovací pravomoci – od funkcionářů strany až po lidi z krajské správy StB Praha,“ dodává historik.

Vznik komise patřil mezi klíčový požadavek studentů zbitých na Národní třídě. Federální shromáždění komisi zřídilo ještě na konci listopadu 1989. Jejím šéfem se stal komunistický poslanec Jozef Stank. Na její chod dohlíželi čtyři studentští vůdci – například Jan Bubeník nebo Václav Bartuška, který o práci komise vydal knihu Polojasno. Po volbách nový parlament činnost komise v září 1990 pod vedením Jiřího Rumla obnovil.

Menší část dokumentů dovolil parlamentní archiv okopírovat Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten z nich chce k výročí 17. listopadu připravit edici dokumentů.

Objekt zájmu StB: ministr Šimerka

18.7.2009 Lidové noviny ADÉLA ČABANOVÁ

Fischer, Šimerka, Šebesta, Füle, Kohout, Kocáb. O šest členů české vlády se v minulosti zajímala StB.

Někteří z nich o tom ani neví. PRAHA Nový internetový vyhledávač lidí, které si prověřovala totalitní Státní bezpečnost, odhaluje dosud neznámé informace. Další osobností, která v seznamu figuruje, je ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka.

To, že se o něj StB zajímala, prý Šimerka vůbec nevěděl.

„Je to pro něj překvapení. Za celý život ho v této věci nikdo neoslovil,“ tlumočila stanovisko Šimerky tisková mluvčí úřadu Štěpánka Filipová.

Šedesátiletý právník pracuje na ministerstvu práce a sociálních věcí už od roku 1998, kdy byl jmenován náměstkem. Za minulého režimu vystudoval práva, pracoval na národním výboru v Praze a v odborech. Na seznamu zájmových osob jsou jak lidé, které chtěla StB získat pro spolupráci, tak ti, ze kterých měl režim obavy.

Je na něm i ministr zemědělství Jakub Šebesta. Ten uvádí, že nikdy nebyl v KSČ. Za minulého režimu pracoval mimo jiné jako inspektor kontroly vína potravinářské inspekce. Na další členy vlády, kteří se za minulého režimu ocitli v hledáčku StB, upozornil v posledních dnech server Aktuálně.cz.

O premiéra Jana Fischera, který byl v 80. letech členem komunistické strany, se StB zajímala zřejmě v souvislosti s jeho prací ve statistickém úřadě. Premiér Aktuálně.cz potvrdil, že byl StB prověřován pro styk se státním tajemstvím. Také ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle se mohl na seznam zájmových osob dostat kvůli prověrce na tajné informace. Za totality totiž byl členem KSČ a pracoval na ministerstvu zahraničních věcí jako referent odboru OSN.

Naproti tomu ministr zahraničí Jan Kohout prý o tom, že se o něj zajímala StB, neví. V letech 1986 až 1989 byl členem KSČ, studoval na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů.

Zato současný ministr pro menšiny Michael Kocáb zajímal StB jako „nepřítel režimu“. Tajná policie si na něj pod jménem Míša vedla svazek ve druhé polovině 80. let v souvislosti s působením v undergroundové kapele Pražský výběr.

Seznam prověřovaných osob zveřejnil na internetu aktivista Stanislav Penc. „Záznam neznamená nic, než že se StB o uvedenou osobu z jakéhokoliv důvodu zajímala. V databázi je uvedeno skoro 800 tisíc jmen,“ upozorňuje Penc.

***

Ministr Petr Šimerka byl v hledáčku StB * Šimerka je právník, promoval v roce 1972, krátce pracoval na pražském národním výboru v legislativním odboru. *Od roku 1973 pracoval v odborovém svazu civilních pracovníků armády, kde byl od roku 1990 předsedou. Na funkci abdikoval v roce 1998, protože zamířil na ministerstvo práce jako náměstek. *Na vysokých úřednických postech na ministerstvu zůstal až do jmenování ministrem letos v květnu. *Do vlády jej nominovala ČSSD.

Pencův seznam StB plný politiků, ale nelze poznat, kdo byl čím

18.7.2009 Právo (rak, ada, nig)

V seznamu jmen z databáze někdejší StB, který ve čtvrtek po překonání technických problémů definitivně zprovoznil na stránkách www.svazky.cz Stanislav Penc, je plno současných politiků včetně prezidenta Václava Klause.

Jsou tam i jména premiéra Jana Fischera, šéfa ČSSD Jiřího Paroubka, šéfa komunistů Vojtěcha Filipa, lidoveckého předsedy Cyrila Svobody, ministra zahraničních věcí Jana Kohouta nebo bývalého ministra vnitra za ČSSD a někdejšího disidenta Františka Bublana. Nechybí ani ministr pro národnostní menšiny Michael Kocáb nebo šéf resortu sociálních věcí Petr Šimerka.

Údaje však nic nevypovídají o tom, zda někdo z nich spolupracoval s StB, nebo naopak se jej Státní bezpečnost obávala, sledovala ho, prověřovala nebo se na něj jen poptávala v jeho okolí.

U jmen lidí totiž nejsou žádné kategorie, pouze v některých případech je u nich odkaz na číslo svazku nebo jiných dokumentů. Paroubek v SMS pro Právo napsal: „Vůbec nevím, co je zájmová osoba. Asi to, že se StB zajímala o spolupráci se mnou a byla mnou odmítnuta. Celou věc jsem komentoval při svém nástupu do funkce premiéra.“ Dodal, že tehdy také obdržel čisté lustrační osvědčení.

Klaus už v minulosti sdělil, že byl sledován StB kvůli svým neoficiálním ekonomickým seminářům v osmdesátých letech.

Fišer ve čtvrtek vysvětlil, že byl StB prověřován jako statistik kvůli přístupu ke státním tajemstvím. Šimerka řekl Právu: „Nevím, jak si mám vyložit to, že jsem mezi zájmovými osobami. Co vím ale jistě, je fakt, že nikdy mě nikdo nekontaktoval.“

Ani Kohout si to nedovede vysvětlit. Do seznamů prý nenahlížel a netuší, že o něj údajně měla zájem rozvědka. „Ale jenom bych chtěl připomenout, že jsem držitelem prověření na Přísně tajné Národního bezpečnostního úřadu a už po mnoho let,“ prohlásil ve čtvrtek v ČT.

Podle Kocábovy mluvčí se o Kocába zajímaly složky StB často, a to z jasných příčin „byl otevřeným kritikem systému, stejně jako jeho bezprostřední okolí,“ řekla Právu Lejla Abbasová.

V evidenci jsou prý chyby

Zástupci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archívu bezpečnostních složek, který badatelům archívní materiály zpřístupňuje, upozorňují, že evidence zájmových osob, neboli EZO, vznikala před i po listopadu 89, navíc nikdy nebyla dokončena. Jejím cílem bylo zjednodušit StB vyhledávání informací o statisících lidí.

„Databáze obsahuje chyby. Tehdy ji nikdo nedokončil a ani nezkontroloval. Může obsahovat i citlivé údaje. Jsou tam i ti, kteří byli získáni ke spolupráci v roce 1990 a tedy pracovali už pro demokratické služby,“ uvedl včera mluvčí ÚSTR Jiří Reichl.

Podle něj mohou být tito lidé ještě v aktivní službě, nebo mohli být někdy reaktivováni.

Dalším argumentem Archívu bezpečnostních složek je, že Pencův seznam obsahuje jen údaje z ministerstva vnitra. Kdežto v archívu je možné porovnat ke konkrétnímu člověku i informace z Vojenského zpravodajství a ministerstva spravedlnosti.

Databáze EZO také obsahuje kolem jednoho miliónu záznamů. Oproti tomu Archív bezpečnostních složek jich má až čtyřnásobně víc, a to může ovlivnit posuzování konkrétních případů.

Sám Penc se od začátku hájí, že mu šlo jen o lepší přístup badatelů k archívním materiálům. Zároveň jde podle něj o kontrolu úředníků, aby prý nemohli nic zatajit.

Zveřejnění elektronických databází StB na internetu

17.7.2009 Prima TV

Terezie KAŠPAROVSKÁ, moderátorka

--------------------

Pěkný páteční večer, jsou tady Zprávy. S Jirkou jsme rádi, že vás můžeme přivítat.

Jiří CHUM, moderátor

--------------------

Dobrý večer.

Obrovský zájem vyvolalo zveřejnění elektronických databází StB na internetu. Tam ji umístil bývalý disident Stanislav Penc. V záznamech je možné najít jména statisíců lidí, o které se zajímala bývalá Státní tajná bezpečnost. Řada z nich přitom vůbec netušila, že jejich jméno v seznamech existuje.

Jakub KLINGOR, redaktor

Libor TAMPIER, redaktor

redaktor

--------------------

Při prvním spuštění stránky kvůli obrovskému zájmu zkolabovaly. Teď fungují. Během jediné minuty se na ní připojí zhruba 3 tisícovky lidí. Evidence zájmových osob je v podstatě knihovnou, do které si StB ukládala údaje lidí, o které měla zájem. Najít se tu dají nejrůznější jména: Karel Gott, Jiřina Bohdalová, Václav Havel nebo třeba členové současné vlády, Jan Kohout, Michael Kocáb a také premiér Jan Fischer.

redaktor /citace Jana Fischera, premiéra ČR, zdroj: Aktuálně.cz/

--------------------

"Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu."

Milan ŘEPKA, mluvčí ministra Jana Kohouta

--------------------

Pan ministr o žádném takovém kontaktu, že by byl kontaktován příslušníky StB, nevěděl.

Jakub KLINGOR, redaktor

Libor TAMPIER, redaktor

redaktor

--------------------

I to je podle kritiků zveřejnění v seznamu běžné. Z Pencovy databáze se nedá zjistit ani důvod, proč se o konkrétní lidi tajná policie zajímala. Zda jde například o její spolupracovníky nebo naopak lidi, kteří byli komunisty pronásledováni. I proto prý Ústav pro studium totalitních režimů stejnou databázi zveřejnit odmítl.

Jiří REICHL, mluvčí Úřadu pro studium totalitních režimů

--------------------

Stejně všechny, kdo tam najdou jakékoliv jméno, se budou ptát na konkrétní svazky u nás, tak jako to mohli dělat dosud.

Stanislav PENC

--------------------

Ústav z mýho pohledu postupoval liknavě, to znamená, nechtěl zveřejnit primární databázi.

Jakub KLINGOR, redaktor

Libor TAMPIER, redaktor

redaktor

--------------------

Penc tvrdí, že si ústav monopolizuje pohled na historii, zatajuje informace nebo si vybírá jen mediálně vděčné kauzy, a proto svazky zveřejnil. Získal je prý od dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Petr KOURA, historik

--------------------

Zveřejnění té databáze není nijak hodnotící. Ten význam spočívá v tom, že jsou tam uvedeny ty čísla, podle kterých se dají příslušné dokumenty dohledat.

Jakub KLINGOR, redaktor

Libor TAMPIER, redaktor

redaktor

--------------------

V seznamech je zhruba 800 tisíc jmen. Podle Pence by už brzy mohly přibýt další. Jakub Klingor a Libor Tampier, televize Prima.

Fischera prověřovala StB. Šlo o státní tajemství, řekl

17.7.2009 Lidové noviny čtk

PRAHA Premiér Jan Fischer je uveden v databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB). Uvedl to server Aktuálně.cz.

Elektronické databáze, které aktivista Stanislav Penc umístil na web, už fungují v plném rozsahu.

Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. „Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu,“ uvedl. „A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše,“ dodal.

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

Ve zveřejněných elektronických databázích lze nalézt i jména dalších členů vlády. Například ministra zahraničních věcí Jana Kohouta, ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho či ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Pencem zveřejněné elektronické registry EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Fischer je v nové databázi StB. Nevinně

17.7.2009 Mladá fronta DNES (iDNES.cz)

Praha - Bývalý disident Stanislav Penc na svém webu zveřejnil databáze StB. Obsahují i jméno premiéra Jana Fischera. Toho však stejně jako tisíce lidí StB prověřovala kvůli jeho práci statistika. Právě jména těchto lidí ukazují na ošidnost Pencových seznamů, upozorňují kritici.

Fischera údajně prověřovala StB

17.7.2009 Právo (ČTK)

V databázi jmen lidí, o něž se zajímala StB, a kterou umístil na web Stanislav Penc, je i premiér Jan Fischer. Upozornil na to včera server Aktuálně.cz.

Fischerovo jméno zanesla StB do databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se o něho zajímala.

Fischer servru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. „Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu,“ uvedl. „A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše,“ dodal.

POLITIKA: Jiří Šťastný: Moje seznamy nikoho neodsuzují, stojí si Penc za databází StB se jmény ministrů

17.7.2009 ceska-media.cz Publikováno na serveru www.idnes.cz dne 17.7.2009, autor: Jiří Šťastný, (bk)

Nejsem jako Petr Cibulka a jeho seznamy agentů StB, moje seznamy nemají nikoho očerňovat. Tvrdí to aktivista Stanislav Penc, který zveřejnil na internetu jednu z databází bývalé StB. V seznamu jsou i jména některých členů české vlády.

Problém ale je, že všichni z rozdílných důvodů, které v databázi nelze najít. Seznam totiž obsahuje jména lidí, o které se StB zajímala bez rozdílu toho, zda s StB spolupracovali, nebo to byli například nepřátelé režimu.

U Fischera například StB pouze prověřovala, zda se může seznamovat s tajnými informacemi. Fischer v té době pracoval jako statistik a naprostá většina takových informací byla pro komunisty velmi citlivá. V archivech je tak na něj vedena malá papírová karta s jeho jménem, daty a výsledkem prověrky. Takových lidí jsou desetitisíce.

Fischera prověřovala StB, ukázaly Pencovy svazky

17.7.2009 novinky.cz

Premiér Jan Fischer figuruje v databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB). Vyplývá to z elektronických seznamů, které minulý týden umístil na internet aktivista Stanislav Penc. Od čtvrtka fungují v plném rozsahu.

Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985, upozornil server Aktuálně.cz. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala.

Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal.

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany. V seznamech jsou i další ministři

Kohout ve čtvrtek v České telelvizi prohlásil, že netuší, proč sejeho jméno v databázi ocitlo. Zdůraznil, že má již mnoho let prověrku nastupeň přísně tajné.

Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše. Jejich zveřejnění kritizuje šéf Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Pencův krok zpět

17.7.2009 respekt.cz Michal Komárek

Stanislav Penc zveřejnil na webu svazky StB obsahující statisíce jmen. Chce tak přispět k vyrovnání s minulostí. Namísto pohledu do minulosti však nabízí jen krok zpět.

Penc vysvětluje, že ke zveřejnění svazků ho přiměly chyby Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ten podle něj totiž nepublikuje všechny informace, které by zveřejňovat měl a mohl. Postupuje selektivně, vybírá si mediálně zajímavé kauzy.

Spor mezi Pencem a ústavem se odvíjí i v právnické rovině, tedy na téma, co podle zákona na veřejnost jít smí a co nikoli. Nicméně mnohem zajímavější a i srozumitelnější je základní otázka, zda a jaký má Pencova akce smysl. Ani tady není odpověď jednoduchá.

Je totiž jasné, že ÚSTR ani zdaleka není bez chyb. Kritika se na něj valí opakovaně od jeho vzniku před rokem a půl. Část kritiků považuje za omyl samotný jeho vznik, protože to je podle nich instituce zpolitizovaná a tedy nevhodná pro “normální“ akademický výzkum. Jiní poukazují na to, že ústav nemá dostatek kvalitních historiků a těch pár, které měl, dokázal sám vyštvat. A že zpolitizovanost-nezpolitizovanost není kvalitní vědecké práce schopen a že za svou existenci toho také mnoho nepředvedl. A konečně další skupina kritiků souhlasí s Pencem v tom, že ústav postupuje selektivně a podbízí se médiím kauzami typu Kundera nebo příprava atentátu na Gottwalda skupinou bratří Mašínů.

ÚSTR má pochopitelně i své zastánce, nicméně aniž bychom se pouštěli do polemiky, která přesahuje možnosti tohoto textu, lze konstatovat, že nad kritickými výhradami vůči ústavu nelze prostě mávnout rukou, že na nich mnohé je a to ve všech zmiňovaných bodech. Vyplývá z toho, že je na místě uvítat Pencovu iniciativu jako vhodnou alternativu ÚSTRU? Ne, nevyplývá.

Jestli se na něčem kritici i zastánci ústavu shodnou, pak na tom, že zveřejňování dokumentů komunistických tajných služeb je v pořádku a že v pořádku je i činnost archívu v rámci ÚSTRu. Ten poskytuje na svém webu stále více dokumentů, pokračuje v digitalizaci dalších a ve své badatelně nabízí každému zájemci vstup do úplné databáze. Zároveň ústav zpracovává analýzy jednotlivých databází a především směřuje, nebo alespoň někteří z jeho badatelů směřují k poznání, že s informacemi je třeba pracovat profesionálně. A to ve dvou základních smyslech: zaprvé umět je profesionálně nabídnout, vysvětlit jejich původ, rizika práce s nimi, tj. možné chyby a možná zkreslení, nabídnout nástroje, jak s nimi pracovat efektivně, jak jim rozumět. A zadruhé, vidět v nich jen jeden z pramenů pro poznání minulosti, nikoli tvrdá fakta, která sama o sobě před nás minulost staví, která vysvětlují osudy lidí, která nám umožňují se s minulostí vyrovnávat.

Jinými slovy řečeno: éru divokých Cibulkových seznamů máme už za sebou. Je dobře, že jsem jí prošli - prošli jsme tak hned zkraje devadesátých let tvrdou diskusí a navíc jsme dostali šanci poučit se z jejích mantinelů. Jenže Stanislav Penc nyní nabízí právě toto: obdobu Cibulkových seznamů, seznamy plné jmen, seznamy plné chyb, seznamy bez vysvětlení, kdo je kdo, bez vysvětlení, proč se na nich někdo objevil a zda to znamená, že se provinil nebo byl spíše obětí. Je to krok zpět.

Stanislavu Pencovi nikdy nechyběla radikalita, nekompromisnost, velká citlivost na porušování lidských práv, statečnost … Všechny tyto vlastnosti a přednosti jsou ale v této věci málo platné, pokud mu chybí schopnost kritického pohledu na studium dějin a jeho význam a smysl a kritického pohledu na archívní práci. A ta mu, zdá se, chybí. Když se tento nedostatek spojí s výše uvedenými přednostmi, může být výsledek o to horší.

Moje seznamy nikoho neodsuzují, stojí si Penc za databází StB s ministry

17.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

V databázi EZO - Evidence zájmových osob figuruje premiér Jan Fischer, ministr zahraničí Jan Kohout nebo ministr pro lidská práva Michael Kocáb.

EZO byla elektronickou kartotékou lidí, o které měla StB zájem. Estébáci do ní přepisovali informace z papírových registračních protokolů. Práci ale nedokončili. Seznam obsahuje skoro 800 tisíc jmen.

"Mně šlo jen o to, aby lidé věděli, o koho všeho měla StB zájem. Já přece neříkám, že všichni tito lidé mají nějakou vinu. Seznam vůbec neukazuje, proč se člověk v seznamu ocitl. To lze zjistit až z konkrétního svazku," tvrdí Penc, který je přesvědčen o smyslu svého kroku. "Už teď mám stovky reakcí lidí, kteří se ptají: Jak je možné, že jsem v nějakém seznamu a nevím o tom?"

Databáze umístil Penc na stránky www.svazky.cz už minulé pondělí, ale kvůli ohromnému zájmu se stránky zhroutily. Penc tvrdí, že databáze v elektronické podobě získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Kanadská víza

16.7.2009 ČT 2 Události, komentáře

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Představte si situaci, kdy vám dva lidé o jedné události budou tvrdit každý naprosto odlišnou věc a na vás bude, komu z nich uvěříte. Přesně stejné je to s kanadskými vízy pro Čechy. Česká diplomacie říká: "Nevěděli jsme o tom do poslední chvíle, Kanaďané nás vypekli." Kanaďané říkají: "Češi o tom věděli minimálně 14 dní." Tak kdo má pravdu? A kdo vlastně zařídil, že stovky Čechů teď musí na poslední chvíli řešit víza? Přeji vám dobrý večer.

Za normálních okolností do Událostí, komentářů nezveme stejné host dvakrát za týden. Ale výjimečné situace vyžadují výjimečná řešení. Tedy podruhé v tomto týdnu místopředseda české vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kohout. Dobrý večer.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Tak to vezměme, pane ministře, popořádku. Kdy jste se dozvěděl, že Kanada zavede víza pro Českou republiku?

Jan KOHOUT, vicep0,

remiér, ministr zahraničí

--------------------

Vezmeme to popořádku. Devětadvacátého, myslím, že to bylo v rámci té konference o holocaustu, kdy pan Kenney mě seznámil s úmyslem kanadské vlády, 3 týdny starým úmyslem, zavést víza 6., z noci z 6. na 7. července.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A já si nevzpomínám úplně, pane ministře, že by, řekněme, třicátého někdy proběhla tisková konference na úřadu vlády, kde vy byste vystoupil a řekl toto vím, toto nám hrozí.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Protože to kanadská strana nechtěla. Kanadská strana po nás žádala, abychom v této věci mlčeli. Třicátého proběhly zprávy a /nesrozumitelné/ do médií o tom, že pan Kenney v Praze jednal o zavedení víz. Jestli si vzpomínáte, hned prvního ráno jsem měl speciální mimořádnou tiskovou konferenci, na které jsem potvrdil, že jsem s panem Kenneym mluvil a že mě seznámil s úmyslem kanadské vlády zavést víza pro Českou republiku. A zároveň jsem sdělil, že jsem žádné oficiální oznámení nedostal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Na druhou stranu Česká televize, pane ministře, už začátkem července informovala, že o zavedení víz je rozhodnuto. Vy jste to ale v těch dalších dnech popíral.

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka /Události, 3. 7. 2009/

--------------------

Obnovení víz do Kanady je podle všeho hotovou věcí. Česká televize získala informaci ze dvou nezávislých zdrojů. e

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí /Události, 7. 7. 2009/

--------------------

V nejbližších několika málo dnech neočekávám.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí /Události, 12. 7. 2009/

--------------------

Nemáme žádnou indikaci, že by Kanada v tuto chvíli nám chtěla tato víza zavést.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Tak já někde cítím rozpor. Vy říkáte, že ...

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

V žádném případě to není ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Počkejte, pane ministře, pojďme si to ale seřadit. Od devětadvacátého vy víte o tom úmyslu 3 týdny starém dokonce v té době kanadské vlády víza zavést. Potom jste to teď tady v České televizi popřel, dokonce naposledy teď v neděli a přesto víza byla zavedena.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Chronologicky, velmi chronologicky a velmi stručně. Devětadvacátého přijíždí pan Kenney a oznamuje nám, že kanadská vláda se rozhodla v odpovědi na růst počtu žadatelů o azyl zavést víza. Třicátého ..., a žádala nás o to, aby tato informace neunikla ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A proč?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

To se ptejte kanadské vlády, ne mě. Já nevím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Moment, já bych předpokládal, že jako, jako dobrý diplomat a dobrý politik v tuto chvíli řeknete vy. Proč to nechcete?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Ne, to je kanadské vlády. My jsme pracovali s nima, my jsme okamžitě na to reagovali 3 požadavky základními. Aby kanadská vláda přehodnotila toto rozhodnutí, případně toto rozhodnutí odložila. A pokud je pevně rozhodnuta, aby s náma pracovala společně na tom, aby to zavedení víz uprostřed turistické sezóny nevedlo k diskomfortu českých občanů a českých žadatelů, cestovatelů do Kanady. Třetího, třetího ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Počkejte, pane ministře, chcete říct ... Já vás to nechám doříct. Ale chcete říct, že vás opravdu nezajímalo, proč to Kanaďané chtějí utajit, a řekli jste dobře, my o tom nic neřekneme?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Tohle bylo jednání. Já jsem čekal na oficiální vyjádření. Jestliže mě někdo pouze informuje v rámci diplomatických jednáních o určité věci a já po něm žádám, aby mi to oficiálně potvrdil, tak jsem schopen tuto informaci dát pouze, když ji mám černé na bílém, to jest na papíře. Vztah mezi dvěma státy není určován tím, že si povídáme přes stůl, anebo si povídáme po telefonu, ale v takhle důležité věci já potřebuji oficiální dokument. Proto jsem od prvního okamžiku od té první konference, která na to navazovala, řekl, že nemáme žádné oficiální potvrzení o tom, že by Kanada o vízu uvažovala. Třetího, to byl pátek, jsem volal se svým resortním kolegou Lorancem Canonem a žádal jsem ho přesně o totéž znova. Revidujte, prosím, tuto, tuto, tento závěr vaší vlády, odložte ho až na pozdější dobu, anebo s námi pracujte na tom, aby nedošlo k diskomfortu. Dvěma požadavky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A co on řekl?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Že bude ... Já jenom řeknu ty 2 požadavky, aby bylo jasno. Tedy 48hodinová doba, aby byla prodloužena na dvojnásobek, to je /nesrozumitelné/ která proběhla a za druhé, aby bylo otevřeno vízové, vízové, vízové oddělení na úřadu zde Kanady v Praze. On mi na to řekl ano, předám tuto informaci svému premiérovi. Vzápětí přišla informace, že šestého žádná víza nebudou zavedena s tím, že o příštím datu budeme informováni. O tom datu jsme nebyli informováni do poslední chvíle než do pondělka tohoto dne. A proto ta ukázka, kterou jste ukázal z Otázek Václava Moravce, tu v neděli dopoledne spolu se svými kolegy jsme si vyhodnotili situaci, protože nepřišla žádné avízo, žádná informace, žádný signál, žádná indicie ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Tak a teď to, prosím, jenom abych tady nebyl tím konfrontačním prvkem k vám, pane ministře zahraničních věcí jen já, tady je odpověď kanadského velvyslance v Praze Michaela Calcotta v pondělních Událostech, komentářích na otázku, kdy kanadská strana jasně informovala českou stranu o zavedení víz.

Michael CALCOTT, kanadský velvyslanec v ČR /Události, komentáře, 14. 7. 2009/

--------------------

Já jsem byl informován před tím, než do České republiky přijel náš ministr pro občanství a emigraci 28. Června. Náš ministr pro občanství a přistěhovalectví na jednání, na kterém jsem také byl, se setkal s ministry Kohoutem, Pecinou a s premiérem a také s ministrem Kocábem a zcela jasně řekl, že rozhodnutí kanadské vlády bylo přijato a že není žádný prostor k vyjednávání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Mně toto přijde jako celkem jasné vyjádření toho, že vy, tedy zástupci vlády s Martinem Pecinou, s Michaelem Kocábem jste, a s Janem Fischerem věděli už na konci června, že víza prostě budou zavedena.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Tohle to je ..., já nepopírám tu informaci, kterou říkáte. Vy hledáte rozpor, který tam není. To je přesně informace, kterou jsem sdělil prvního července zcela jasně ve svém prohlášení na té mimořádné tiskové konferenci, že kanadská vláda se rozhodla zavést víza a že nemám oficiální oznámení. To znamená, kanadská vláda nás neinformovala a my jsme vyvinuli, co jsme měli sedět ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Počkejte ale, tak pojďme si to, pojďme si to, pane ministře, pojďme si to přečíst ještě jednou. Říká, pan velvyslanec Calcott říká: "Ministr Kohout, ministr Pecina, premiér Jan Fischer a také ministr Kocáb se setkal s ministrem pro občanství a přistěhovalectví Kanady a zcela jasně řekl, že rozhodnutí kanadské vlády bylo přijato ve věci víz a že není žádný prostor k vyjednávání." Co je víc oficiálnějšího než toto, co říká kanadský velvyslanec, pokud ovšem nelže?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Já asi nepředpokládám, že by lhal, ale ta diplomatická nóta nepřišla. Ta přišla až v pondělí tohoto dne po půlnoci. To znamená, tam byl prostor pro jednání, který jsme okamžitě využili. Proto volal pan premiér premiéru Harperovi, proto já jsem volal svému resortnímu kolegovi. Co jsme měli sedět a čekat?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Ne, ne, ne.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Ne, a proto jsme vyvinuli tuto aktivitu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Dobře a teď, dobře a teď jenom ... Vy dobře víte, pane ...

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

... přivez nótu diplomatickou, v které nám jasně sděluje, že kanadská vláda se rozhodla a že bude ... Toto není oficiální, to bylo jednání, o kterém nás informoval o závěru zavést víza. Tady k žádnému ... A naší povinností bylo, a to jsme splnili a o to šlo, abychom odvrátili tyto víza, o kterým jsme podřídili celé úsilí, oddálili, anebo to ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Dokážete se na celou věc, pane ministře, podívat z pohledu třeba těch lidí, kteří čekali ráno před vídeňskou kanadskou ambasádou ...

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Samozřejmě, samozřejmě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

... že by možná bylo lepší říct už před 14 a více dny ono to opravdu hodně hrozí, nemáme úplně oficiální diplomatickou nótu, ale bylo by dobré se už na to připravit.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Pane redaktore, já jsem prvního, opakuji, možná tady se ten záznam taky máte k dispozici a celou dobu, kdy jsem říkal, jsem říkal, že hrozba víz je velmi vysoká. Ta na té první konferenci ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Ano, říká se, že jste v tomto pesimistický.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Ano, moje první sentence na té tiskové konferenci, ano, setkal jsem se s panem Kenneym a on mě informoval o záměru kanadské vlády zavést víza. Ale že se ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

No dobře, ale, pane ministře, v tom případě tedy jako nezlobte se na mě, ale vaše ...

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Hledáte rozpor, kde není. Hledáte opravdu rozpor tam, kde není. Protože my jsme čas ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Ale já se na to, s dovolením, pane ministře, dívám opravdu z pohledu těch lidí, kteří se teď, protože jste neprosadili ten požadavek na tu, na tu, na prodloužení té 48hodinové lhůty na získání, získání víz. To znamená, že tito lidé mají teď velký problém. Někteří z nich ani nikam neletěli, museli ty letenky stornovat a tak dále, tak z tohoto pohledu se na to dívám, protože vy jste v neděli v Otázkách Václava Moravce říkal "bezprostředně to nehrozí". Tak jste špatně odhadl situaci.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Já jsem už to říkal. V neděli dopoledne jsme neměli, protože nám bylo slíbeno, já znova to zopakuju, třetího v pátek jsem mluvil se svým resortním kolegou a požádal jsem ho, aby o ty 3 věci základní. Buď až to přehodnotí, oddálí, anebo pokud, ať stanoví jasné datum, abychom mohli společně pracovat na tom, aby se našich občanů nedotknul tento diskomfort. Já jsem dostal informaci z Ottawy, že bude příští týden pan premiér Harper, ten minulý, v Evropě a bude jednat s panem prezidentem Evropské komise Barrosem. A to znamená ... A další informaci, že o celé věci bude rozhodnuto až následující víkend. Ten víkend, který máte na mysli. A tento ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Znamená to, že z vašeho pohledu Kanaďané rozhodli ne zcela korektně?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Rozhodli, tak jak rozhodli. Postavili nás před hotovou věc. Bylo indikováno ... A proč jsem se dopustil toho pětiprocentního optimismu v tu neděli, protože bylo indikováno, bylo nám řečeno, že budeme informováni předem o tom datu. A o tom datu jsme nebyli informováni než 5 hodin předtím, než to bylo znovu spuštěno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Když mluvíte o Evropské unii, Evropská komise se, pane ministře, chce vyjádřit k česko-kanadské vízové roztržce až v září ve své zprávě. Co bude do té doby dělat česká diplomacie vůči Evropské unii? A teď se bavíme o té možnosti, že by byla využita ta evropská směrnice o tom společném recipročním postupu a tak dále.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

To právě mluvíte přeci jen o té směrnici. Protože my jsme poslali dopisy, kterými všemi informujeme, poté, co jsme obdrželi oficiální nótu Kanady, informovali o situaci, která vznikla, že je informována komise. Už jsme jednali s představiteli Evropské komise, jednali jsme s představiteli švédského předsednictví, čili teď se ta procedura, o které vy mluvíte, rozběhla, protože první co je, je, že Evropská komise má až 90 dnů na to, aby připravila soubor opatření, které navrhne členským státům, aby zavedly.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Tak teď mi řekněte nějaký legitimní odhad toho, jak se ...

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Opravdu žádná prognostika. Ne ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane Kohoute, vy jste dlouholetý diplomat, který se pohybuje na unijní půdě. Myslím, že je naprosto legitimní vás v tuto chvíli jako ministra zahraničních věcí požádat o legitimní odhad toho, jestli bude poprvé v historii v tomto gardu ta směrnice 539 z roku 2001 použita. To znamená, jestli se ostatní unijní země postaví za Českou republiku a přijmou nějaké podobné, byť asymetrické vízové opatření vůči Kanadě.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Uvidíme, jaká bude situace v září, co bude navrhovat a jak zhodnotí situaci Evropská komise.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A váš odhad?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Já nebudu odhadovat v tuto chvíli. Opravdu nebudu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Máte málo informací, nebo to čistě nechcete z diplomatického hlediska, že se to nedělá?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Já si myslím, že v tuhle chvíli nemám jednak dostatek informací a zatím nás čeká velká spousta práce, protože já tu mám prohlášení dneska, co řekl pan předseda Barroso. A ten řekl zcela jasně: "Pokud se ukáže, že kanadské rozhodnutí není opodstatněné, pak v tomto momentě uplatníme vůči Kanadě pravidlo reciprocity." Čili naše práce začla tím, že skutečně ..., a jenom bych chtěl opravdu vyjádřit své pochopení pro žadatele o víza, kteří musí cestovat do Kanady. Vy víte, že jsme si předvolali včera kanadského velvyslance a požádali ho důrazně o to, aby nám sdělil, kdy budou a zda ten požadavek, aby bylo otevřeno vízové oddělení v Praze. Já jsem se dnes snažil spojit se svým resortním kolegou, není toho času na území Kanady, ale zítra se spojím, abych tento požadavek znova artikuloval. Prostě ten komfort našich občanů je nám opravdu drahý, proto naše ambasáda ve Vídni přistavěla svoji mobilní jednotku před úřad kanadský ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Diváci České televize o tom vědí.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Vědí, výborně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Poslední otázka, ta vůbec nesouvisí s vízovou povinností Čechů vůči Kanadě. Bývalý disident Stanislav Penc dnes konečně spustil nebo zprovoznil své internetové stránky, zpřístupnil tam elektronické databáze StB z osmdesátých let a figuruje v nich, pane ministře, i vaše jméno. Předem říkám, tato databáze neříká, v jakém vztahu ten daný člověk byl vůči Státní bezpečnosti, tajné službě minulého režimu, ale přesto se tam vaše jméno objevilo. Můžete to nějak vysvětlit?

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Ne, neumím to vysvětlit. Byl jsem na to dotazován už serverem Aktuálně, zda o tom vím, že jsem tam uveden a že o mě údajně měla rozvědka zájem a zda jsem nahlížel do svých spisů. Ani jedno, ani druhé jsem nedělal. Ale jenom bych chtěl připomenout, že sem držitelem prověření na Přísně tajné Národního bezpečnostního úřadu a už po několik mnoho let.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane ministře, díky za váš čas. Hezký večer, na shledanou.

Jan KOHOUT, vicepremiér, ministr zahraničí

--------------------

Děkuju taky, na shledanou.

V Pencově seznamu jsou i jména některých členů vlády

16.7.2009 ČT 24 Zprávy

Michal SCHUSTER, moderátor

--------------------

O premiéra Fischera se od roku 1985 zajímala Státní bezpečnost. Upozornil na to server Aktuálně.cz. Důvodem byla zřejmě skutečnost, že byl Fischer toho času ředitelem oboru metodiky statistického úřadu a StB ho prověřoval kvůli styku se státním tajemstvím. Od roku 1980 byl Fischer členem komunistické strany. V elektronickém seznamu aktivisty Stanislava Pence ode dneška zveřejněném na webu se objevila i další jména současné vlády, například Jan Kohout nebo Štefan Fülle.

Penc: mediální kozy a fízlové

16.7.2009 Reflex DAN HRUBÝ

Muž, který na Internetu zveřejnil estébácké seznamy

Někdejší disident a předlistopadový vězeň, dnes majitel kozí farmy s nějakým tím oslíkem STANISLAV PENC je vpravdě RENESANČNÍM AKTIVISTOU, takovým Leonardem da Vinci mezi aktivisty. Posuďte sami.

Už v roce 1991 usiluje o potrestání příslušníků StB, kteří se dopouštěli nezákonností, a požaduje odvolání generálního prokurátora, o rok později žádá přerušení diplomatických styků s Kubou. V roce 1993 zakládá Sdružení přátel kavárny Slavia a – coby šťastný majitel licence na provozování pohostinských služeb – chce tehdy uzavřený podnik spravovat. Střihne si demonstraci před ruskou ambasádou a brzy poté žádá vypsání referenda na Jižním Městě. Otázka: Přejete si, aby obecní stavby byly pomalovány barevnými obrázky místo toho, aby zůstaly šedivé?

Následuje trestní oznámení na Pinocheta, jenž se – jaký to neopatrný bloud – rozhodl navštívit Českou republiku, a nějaká ta řetězová hladovka (je obzvlášť účinnou zbraní, zvláště střídají-li se účastníci po hodině).

V roce 1995 Stanislav Pencshromážděným novinářům předčítá: „Nigerijské úřady nadále vězní aktivisty z kmene Ogoni“ a krátce poté se chystá prudit čínské politiky při návštěvě Prahy, takže ho čeští ministři, kteří mezi sebou závodí v podkuřování polepšeným maoistům, nevpustí na tiskové konference.

Je z toho slušný mazec.

V roce 1997 podporuje stávkující slovenské divadelníky a na prahu nového století – když je členem vládní Rady pro lidská práva – ho napadne parta policajtů v pražské vinárně U Kafků; hodinu po půlnoci tam bývala samá vybraná společnost. Prý si ho spletli s prchajícím vrahem.

Tra-la-la.

ZAVOLÁME PAROUBKOVI!

V Pencově seznamu aktivit najdeme boj proti kácení stromů, kampaň proti nesmyslně umístěnému pomníku Sigmunda Freuda nebo pochod na podporu kojení. Do toho pořádá kozí festivaly a vůbec usiluje o to, aby se počet rohatých živočichů (bez ohledu na zemědělskou politiku EU) vrátil na poválečnou úroveň – což obnáší asi půldruhého miliónu českých koz!

Hlavní náplní jeho činnosti – ať už v rámci Hnutí občanské svobody a tolerance (HOST), které založil v roce 1993, nebo později Dokumentačního střediska pro lidská práva – je ale boj proti neonacismu, za svobodné hulení trávy, a hlavně monitoring policejního násilí, což přirozeně vyvrcholí po CzechTeku v roce 2005.

Přichází Pencova hvězdná chvíle.

Tisícům rozparáděných diváků na Open Air Music Festivalu v Trutnově nadiktuje telefonní číslo Jiřího Paroubka a ještě mu předtím brnkne, ať to slyší všichni ostatní. Paroubka může trefit šlak, mezi zmydlenými účastníky CzechTeku zavládne škodolibá radost a Penc nenechá na sociálně demokratickém politikovi nit suchou – od té doby je pro něj „jedním z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu“.

Jenže z minulého režimu jako by pocházel i sám Penc. Zůstal disidentem – dál chrlí petice, organizuje protesty a hladovky.

Dlouho nevydržel ani ve Straně zelených, za niž mu při posledních volbách uteklo poslanecké křeslo o pouhých 75 hlasů. Škoda, byla by to celkem sranda.

Jeho přátelé z disentu si už dávno osvojili umění možného (a není to vůbec myšleno ironicky), Pencse dál pokouší o nemožné. A jde cestou okázalých gest. Sem patří i zveřejnění estébáckých databází. Že jsou nepřesné? Plné chyb?

Že je takový postup zřejmě protizákonný a může některé lidi ohrozit?

Že může být nepřesně interpretován v neprospěch lidí, které StB naopak sledovala?

To jsou detaily pod Pencovou rozlišovací schopností, důležité je gesto, sám postoj k mizerné minulosti, snad víc než jeho skutečný obsah.

PRAGMATIK S KOZOU

Stanislav Penc není naivním „pravdoláskařem“, jak by mohl výčet občas bizarních aktivit napovídat. Za dvacet let si osvojil způsob, jakým úřady a politické instituce fungují. Dovede přitáhnout pozornost novinářů, k čemuž obvykle používá některou ze svých koz (třeba Matěje). Překvapivě důkladnou sebeprezentaci najdeme na jeho internetových stránkách.

Ale co je hlavní – ve styku s úřady, s policií je důsledný ve využívání práv, jež občanům náleží. Tím se liší od většiny z nás ostatních. Plus houževnatostí, časem a energií, které vkládá do zdánlivě odtažitých problémů. Právě to z něj dělá v dobrém slova smyslu výjimečného aktivistu.

Byli jste v hledáčku STB? Pencovy seznamy už fungují

16.7.2009 aktualne.cz Eliška Bártová

V databázi StB lze najít na 770 tisíc jmen

Praha - Bývalému disidentovi Stanislavu Pencovi se ve čtvrtek podařilo zprovoznit evidenci zájmových osob StB.

Zveřejněná data pocházejí zatím pouze z jedné ze dvou počítačových databází StB o evidenci zájmových osob. Seznam EZO obsahuje 777 563 jmen.

Zveřejněné záznamy u velké části neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako spolupracovník StB.

V seznamech by měli být uvedeni lidé, o které měla - ať už z jakýchkoliv důvodů, StB zájem.

„Je to mimořádná pomůcka pro pátrání v archivech," říká o zveřejnění seznamů historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV Petr Blažek. „Jde o největší databázi a unikátní klíč k archivům StB."

Zájmové osoby

Seznam, který je od čtvrtka k dispozici na www.svazky.cz, vychází z Evidence zájmových osob (EZO), která měla být základní složkou rozsáhlého informačního systému pro StB.

Projekt EZO zahájený v roce 1986 počítal s převedením evidence československé rozvědky do počítačové podoby. Databázi se však nepodařilo zprovoznit před rokem 1989.

V roce 2003 převzal tato data s 934 949 záznamy (u některých jmen je více záznamů) slovenský Ústav paměti národa (ÚPN).

Podle Stanislava Labjaka, z ÚPN jsou v evidenci také děti, pravděpodobně emigrantů. „EZO obsahuje více než 6 tisíc záznamů, které by se měli vztahovat k osobám mladším 18 let," píše Labajak ve stati o databázi EZO. „...mezi nimi je více než 60 osob mladších 10 let."

Klíč k práci StB

Penc chystá ke spuštění i druhou databázi - Sjednocenou evidenci zájmových osob (SEZO), ve které je 113 140 záznamů. Tato počítačová databáze začala fungovat v polovině roku 1986. Stejně jako EZO se však do konce 1990 nestihla úplně zprovoznit.

Bývalý disident Penc chce složitější databázi SEZO spustit až poté, co se ozkouší fungování vyhledávání v jednodušším -dnes spuštěném, seznamu EZO.

Archivy StB tak paradoxně začaly sloužit až po roce 1990, a to k rozklíčení práce StB a pohledu do informací, kterými disponovala.

„Je to velmi zajímavá archiválie," míní historik Blažek. „Tyto databáze totiž zachycují úroveň znalosti StB k jednotlivým osobám a je dokladem toho, jak StB vytvářela svůj informační systém."

Záznamy po roce 1990

Podle Ústavu pro studium totalitních režimů je ale problém v tom, že v Pencem zveřejněných seznamech mohou být chyby a především v nich figurují i lidé po roce 1990.

Hrozí tak, že se v seznamu najdou osoby, které byly prověřeny pro státní tajemství či pro spolupráci s rozvědkou až po roce 1990.

"Může se tam objevit kdokoliv, o koho měla rozvědka zájem," říká mluvčí úřadu Jiří Reichl. "Proto jsme to nemohli zveřejnit. Nám zákon umožňuje zveřejnit archiválie pouze do roku 1990."

Problém není ani tak v seznamech EZO, z něhož velkou část jmen, lze již v současné době dohledat v existující databázi ústavu, ale v seznamu SEZO, kde je řada záznamů o spolupracovnících rozvědky. Ústav se obává, že se tak mohou na veřejnost dostat data i dosud aktivních agentů.

EZO dnes

V seznamech EZO jsou kromě jména, národnosti, pohlaví, data a místa narození, uvedena také data zavedení do evidence.

Podstatná jsou ovšem čísla archivních dokumentů, ve kterých daný člověk figuruje. S tímto číslem se lze obrátit na Archiv bezpečnostních složek a požádat o nahlédnutí do svazku.

Ze spisu by už pak mělo být patrné, jakou roli dotyčný hrál a proč se o něj StB zajímala. Lze také využít již zveřejněných databází (například registračních protokolů), které mohou usnadnit orientaci v tom, proč se StB o daného člověka zajímala.

Konec vydírání v Čechách

Bývalý disident Stanislav Penc, jenž seznamy zveřejnil, byl podle svých slov motivován snahou zamezit vydíratelnosti politiků.

„Pro mě není důležité, kdo v těch seznamech je," říká Penc. „Ale je důležité, že na základě této databáze už nebude nikdo vydíratelný. Všichni budou moci nahlédnout do spisů, které na ně byly vedeny, a nebude je mít k dispozici jen úzká skupina lidí, která je mohla zneužít."

Penc se zároveň neobává žádných žalob, jak tomu bylo po zveřejnění seznamu agentů StB. „V tomto případě jde o data hovořící pouze o tom, že daná osoba byla pod daným svazkem v hledáčku StB, nic víc," říká. „Proto se nebojím, že by mě někdo žaloval, není proč."

Blog Stanislava Pence na Aktuálně.cz:

Máme se dozvědět naši StBáckou minulost?

Premiér Fischer je v databázi StB, prověřila si ho

16.7.2009 aktualne.cz Eliška Bártová

Premiér získal prověrku pro styk se státním tajemstvím v roce 1985

Praha - V databázi statisíců jmen, o které se zajímala StB před rokem 1989, a kterou ve čtvrtek zveřejnil aktivista Stanislav Penc, lze najít i současného premiéra.

Jméno Jana Fischera zanesla StB do své databáze v roce 1985.

Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se o něj tajná policie zajímala. Podle zjištění Aktuálně.cz začalo v databázi Fischerovo jméno figurovat poté, co byl bývalý šéf statistiků a nynější ministerský předseda prověřen StB pro styk se státním tajemstvím.

Premiér tuto informaci na dotaz Aktuálně.cz potvrdil.

"Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," řekl exkluzivně pro Aktuálně.cz premiér Fischer. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše."
Nic víc, nic míň

Jan Fischer figuruje v databázi StB od roku 1985, kdy dokončil postgraduální studia na Vysoké škole ekonomické, poté začal působit ve Federálním statistickém úřadě. #infobox

"Z toho, že byl někdo prověřen StB pro styk se státním tajemství, lze logicky usuzovat, že nebyl tehdejším režimem vnímán jako nepřátelská osoba," říká historik Petr Blažek. "Neříká to nic víc, ani nic míň."

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

Přestože je v databázi EZO uveden přesný datum záznamu, v archivních dokumentech doklad o prověrce z roku 1985 chybí.

Lze pouze dohledat záznam o tom, že Fischer prošel prověrkou také na konci prosince roku 1990, kdy se stal místopředsedou statistického úřadu.
Vláda v EZO

Databázi EZO (evidence zájmových osob) zveřejnil na internetu ve čtvrtek bývalý disident Stanislav Penc. V následujících dnech chce zprovoznit i vyhledávání v druhé databázi SEZO, ve které jsou především data rozvědky.

"O aktivitě Stanislava Pence nemám dostatečné povědomí, abych ji mohl hodnotit," říká premiér Fischer. "Obecně dávám přednost oficiálně publikovaným informacím, za které také příslušná instituce ručí."

Kromě Fischera lze v nově zveřejněných seznamech nalézt jména i dalších členů vlády. Například ministra zahraničí Jana Kohouta, Štefana Füleho či ministra pro lidská práva Michaela Kocába.

Databáze však nevypovídá o tom, na jaké straně režimu stáli. Pouze odkazuje na archivní dokumenty StB, ve kterých se daná jména objevují.

Připravujeme pro vás podrobnosti

POLITIKA: Eliška Bártová: Premiér Fischer je v databázi StB, prověřila si ho

16.7.2009 ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.aktualne.cz dne 16.7.2009, autor: Eliška Bártová, (khl)

V databázi statisíců jmen, o které se zajímala StB před rokem 1989, a kterou ve čtvrtek zveřejnil aktivista Stanislav Penc, lze najít i současného premiéra. Jméno Jana Fischera zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se o něj tajná policie zajímala. Podle zjištění Aktuálně.cz začalo ve složkách Fischerovo jméno figurovat poté, co byl bývalý šéf statistiků a nynější ministerský předseda prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. Premiér tuto informaci na dotaz Aktuálně.cz potvrdil. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," řekl exkluzivně pro Aktuálně.cz premiér Fischer. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše." Nic víc, nic míň.

Ceskenoviny.cz: Fischera podle Pencových svazků prověřovala StB (16.7.2009, (khl))

MÉDIA: Eliška Bártová: Byli jste v hledáčku STB? Pencovy seznamy spuštěny

16.7.2009 ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.aktualne.cz dne 16.7.2009, autor: Eliška Bártová, (ls)

Bývalému disidentovi Stanislavu Pencovi se ve čtvrtek podařilo zprovoznit evidenci zájmových osob StB. Zveřejněná data pocházejí zatím pouze z jedné ze dvou počítačových databází StB o evidenci zájmových osob. Seznam EZO obsahuje 777 563 jmen. Zveřejněné záznamy u velké části neříkají nic o tom, na jaké straně daná osoba stála - zda proti tehdejšímu režimu, či zda jako spolupracovník StB. V seznamech by měli být uvedeni lidé, o které měla - ať už z jakýchkoliv důvodů, StB zájem. „Je to mimořádná pomůcka pro pátrání v archivech," říká o zveřejnění seznamů historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV Petr Blažek. „Jde o největší databázi a unikátní klíč k archivům StB." Seznam, který je od čtvrtka k dispozici na www.svazky.cz, vychází z Evidence zájmových osob (EZO), která měla být základní složkou rozsáhlého informačního systému pro StB.

Fischera podle Pencových svazků prověřovala StB

16.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - V databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB), figuruje i současný premiér Jan Fischer. Upozornil na to dnes server Aktuálně.cz. Elektronické databáze, které aktivista Stanislav Penc umístil minulý týden na web, fungují ode dneška v plném rozsahu.

Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal.

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

Pencemzveřejněné elektronické registry EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Fischera podle Pencových svazků prověřovala StB

16.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal.

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

Pencem zveřejněné elektronické registry EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Webové stránky se svazky StB fungují ode dneška v plném rozsahu

16.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Po devíti dnech od prvního spuštění, kdy pro velký nápor zájemců systém zkolaboval, fungují ode dneška v plném rozsahu na webu www.svazky.cz unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB) - počítačové registry EZO a SEZO. Obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Na web je 7. července vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc.

Ke zveřejnění seznamů ho prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Oba elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

Penc ale míní, že jeho krok "rozbije monopol ústavu" na hledání v archivech a umožní každému, aby si na internetu zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů.

Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Podle webových registrů se StB zajímala i o Fischera

16.7.2009 ct24.cz ČT24

Praha - V databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB), figuruje i současný premiér Jan Fischer. Elektronické databáze, které aktivista Stanislav Pencumístil minulý týden na web, fungují ode dneška v plném rozsahu. Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal.

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany. Ve zveřejněných elektronických databázích lze nalézt i jména dalších členů vlády. Například ministra zahraničních věcí Jana Kohouta, ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho či ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Unikátní tajné seznamy EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala, obsahují jména statisíců osob. Penc tím chce mimo jiné poukázat na lhostejnost Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který prý měl tyto seznamy zveřejnit již dávno.

Databáze je již plně funkční

"Tímto zveřejněním se jak odborné, tak i laické veřejnosti dostává do rukou nástroj, s jehož pomocí se mohou všichni dozvědět, co StB zajímalo a kde související materiál najít. Najít můžete i korespondenci se státními institucemi, ze které vyplývá přinejmenším nekompetence těch, kteří tyto instituce řídí," komentoval spuštění stránek Penc. Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek si podle Pence monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Oba elektronické registry jsou zatíženy chybami, navíc je problém s jejich legalitou, neboť například obsahují jména cizinců, což podle archivního zákona nelze zveřejňovat volně na webu, varoval Žáček.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují. Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Premiéra Fischera podle Pencových svazků prověřovala Stb

16.7.2009 lidovky.cz ČTK

V databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB), figuruje i současný premiér Jan Fischer.

Upozornil na to dnes server Aktuálně.cz. Elektronické databáze, které aktivista Stanislav Penc umístil minulý týden na web, fungují ode dneška v plném rozsahu. Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal. Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

Pencem zveřejněné elektronické registry EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Pencovy stránky se svazky StB už fungují v plném rozsahu

16.7.2009 lidovky.cz ČTK

Po devíti dnech od prvního spuštění, kdy pro velký nápor zájemců systém zkolaboval, fungují ode dneška v plném rozsahu na webu www.svazky.cz unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB) - počítačové registry EZO a SEZO. Obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Na web je 7. července vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc.

Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Oba elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček. Penc ale míní, že jeho krok "rozbije monopol ústavu" na hledání v archivech a umožní každému, aby si na internetu zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů.

Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují. Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Databáze svazků StB už funguje. Alespoň částečně

16.7.2009 tn.cz tn.cz / pez

Obří databáze komunistické Státní bezpečnosti se na internetu objevila na začátku července. To v ní ale nešlo hledat.

Teď dvojice databází EZO a SEZO na adrese www.svazky.cz funguje alespoň částečně, vyhledávat se totiž dá v první jmenované databázi. Autoři stránek navíc slibují, že za pár dní bude vyhledávání vylepšeno. Na to, že už vyhledávač funguje, upozornil internetový deník Aktuálně.

Stránky s dvojicí databází komunistické tajné služby se rozběhly sedmého července, ale protože v nich jsou statisíce hesel a svazků, trvalo další dny, než se alespoň jedna z databází rozběhla.

Seznamy na internet umístil bývalý disident Stanislav Penc. Prý proto, že Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek si monopolizují pohled na historii a zveřejňují jen mediálně vděčné kauzy.

Seznamy na stránkách obsahují nejen jména agentů, důvěrníků a kandidátech na tyto pozice, ale i jména prověřovaných osob. Protože jsou databáze StB rozsáhlé, najdou všichni zájemci o hledání na stránkách i přehled zkratek, které se ve spisech používají.

Svazky Státní bezpečnosti jsou celé na internetu

16.7.2009 tyden.cz ČTK

Bývalý disident Stanislav Penc už své webové stránky doladil a ode dneška na nich můžete najít nejen agenty a spolupracovníky StB, ale také ty, jež si organizace vyhlédla.

ČTĚTE TAKÉ: O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

Ředitel ústavu Pavel Žáček kritiku odmítl, Penc se podle něj navíc vlamuje do otevřených dveří. Oba elektronické registry jsou zatíženy chybami, varoval Žáček.

ČTĚTE TAKÉ: Penc zveřejní na webu unikátní databáze StB

Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Fischera podle Pencových svazků prověřovala StB

16.7.2009 tyden.cz ČTK

Není jasné, z jakého důvodu. Premiér to nepopírá, byl tehdy ředitele jednoho z odborů na statistickém úřadě.

V databázi jmen lidí, o které se před rokem 1989 zajímala Státní bezpečnost (StB), figuruje i současný premiér Jan Fischer. Upozornil na to server Aktuálně.cz. Elektronické databáze, které aktivista Stanislav Penc umístil minulý týden na web, fungují ode dneška v plném rozsahu.

Fischerovo jméno zanesla StB do své databáze v roce 1985. Ze seznamu však není zřejmé, z jakého důvodu se tajná policie o budoucího premiéra zajímala. Fischer serveru řekl, že byl prověřen StB pro styk se státním tajemstvím. "Ano, byl jsem v té době prověřovanou osobou, protože jsem pracoval ve funkci ředitele odboru metodiky statistického úřadu," uvedl. "A za státní tajemství se tehdy pokládalo snad téměř vše," dodal.

ČTĚTE TAKÉ: Svazky Státní bezpečnosti jsou celé na internetu

Fischer ještě předtím, než získal prověrku, vstoupil v roce 1980 do komunistické strany.

ČTĚTE TAKÉ: O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

Pencem zveřejněné elektronické registry EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob) obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Seznam s vyhledávačem obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Penc spustil stránky s databázemi StB. Je tam i Fischer, nevinně

16.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

Bývalý disident Stanislav Penc ve čtvrtek na svých internetových stránkách zpřístupnil elektronické databáze StB. Obsahují jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB. Je mezi nimi i premiér Jan Fischer. Stejně jako desetitisíce dalších lidí ho StB prověřovala kvůli jeho práci.

Databáze umístil Penc na stránky www.svazky.cz už minulé pondělí, kvůli ohromnému zájmu se ale stránky zhroutily. "Myslím, že nyní fungují bezchybně. Za minutu si je otevřelo tři tisíce lidí," řekl Penc iDNES.cz.

Zatím funguje jedna databáze EZO - Evidence zájmových osob. Ta byla jakousi elektronickou kartotékou lidí, o které měla StB zájem. Estébáci do ní přepisovali informace z papírových registračních protokolů. Práci ale nedokončili. Seznam obsahuje skoro 800 tisíc jmen. Brzy přibude také SEZO - Sjednocená evidence zájmových osob, obdoba EZO, která ale sloužila výhradně rozvědce. Obě databáze jen vycházejí z papírových dokumentů. Při přepisu navíc docházelo k častým chybám.

Na ošidnost seznamů ukazuje právě jméno premiéra Fischera. iDNES.cz už při jeho jmenování zjistil, že si StB prověřovala, zda se může seznamovat s tajnými informacemi. Fischer v té době pracoval jako statistik a naprostá většina takových informací byla pro komunisty velmi citlivá. Premiér je tak nyní veden jako osoba prověřovaná pro styk se státním tajemstvím. V reálu to znamená, že v archivech je vedena malá papírová karta s jeho jménem, daty a výsledkem prověrky. Takových lidí jsou desetitisíce.

Ke zveřejnění seznamů prý Pence přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek, kteří obě databáze také vlastní. Podle Pence si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

V současné době zájemce vyplní jednoduchý vyhledávací formulář a ukáže se mu seznam osob evidovaných StB. Nejde poznat, zda se jedná o spolupracovníky tajné policie, nebo naopak lidí, kteří byli komunisty pronásledováni. Seznam obsahuje kromě jmen agentů také záznamy o důvěrnících, kandidátech tajné spolupráce, ale i o prověřovaných osobách.

Penc ale bude stránky postupně zdokonalovat. Chystá například službu, kdy se po kliknutí na číslo svazku vedeného na konkrétní osobu zobrazí seznam všech lidí, o kterých je v dokumentu zmínka.

Ředitelé ústavu a archivu Pavel Žáček a Ladislav Bukovszky Pencovu kritiku odmítli. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami. Stejné údaje, ale zkontrolované a prověřené, podle nich dostane každý žadatel v badatelně archivu.

Penc tvrdí, že databáze v elektronické podobě získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

www.svazky.cz

15.7.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

V úterý 7.července 2009 vyšel obsáhlý materiál v Lidových novinách, který pojednával o špatném fungování Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho podřízené instituci Archivu bezpečnostních složek. Jde o to, že zmiňované instituce po dvou letech fungování nejsou ochotny zveřejnit alespoň nějaký seznam případně archivní pomůcku, která by jak historikům, tak široké veřejnosti ukázala, co je součástí archívů, které byly 18 let od listopadové revoluce součástí utajovaných materiálů tajných služeb. Na základě zřizovacího zákona Ústavu právě tajné služby a ministerstva předaly 20 km archiválií do správy Archivu bezpečnostních složek. Na místo zvěřejnění shora uvedených archivních pomůcek se obě instituce rozhodly za použití § zákonů, které buďto neexistují nebo mají jiný význam, primární databáze nezveřejnit. V této věci byla v úterý 14. července 2009 podepsána plná moc o právním zastoupení s JUDr. Milanem Hulíkem. Ten podá podnět ke Správnímu soudu, aby databáze byly Ústavem zveřejněny.

Na základě shora uvedených informací jsme se rozhodli zveřejnit dvě databáze pocházející z dílny StB. Ve stručnosti jde o seznam osob, které se kdy dostaly do kontaktu s StB a to z jakýchkoliv důvodů. Tím nejenom umožníme jak historikům tak i široké veřejnosti to, co již měl dávno učinit stát. Nejpodstatnější zdá se bude to, že na základě znalostí obsahu databáze nebude moci být již nikdo ze státní správy a samosprávy vydíratelný.

Bohužel po spuštění databáze EZO, která obsahuje něco kolem jednoho milionů záznamů byl server napaden hackery pomocí robotů. Ani velký zájem veřejnosti nepřispěl k hladkému průběhu zprovoznění těchto stránek. Po 8 dnech, během kterých se nám podařilo přes velké obtíže zajistit spolehlivý server, kvalitní technické zázemí a počítačové experty, můžeme říci, že během čtvrtka 16. července 2009 první databázi spustíme i s možností vyhledávání s garancí, že vše hladce poběží. Na této stránce se bude i nadále pracovat. V brzké době doplníme databázi SEZO a velké množství přeskenovaných svazků a jiných záznamů.

Případné pomocníky a mecenáše uvítáme.

Děkujeme za trpělivost

Za kolektiv autorů

Stanislav Penc

tel: 605/701081 nebo email: stanislavpenc@volny.cz

Penc: mediální kozy a fízlové

15.7.2009 reflex.cz DAN HRUBÝ

Muž, který na Internetu zveřejnil estébácké seznamy

Už v roce 1991 usiluje o potrestání příslušníků StB, kteří se dopouštěli nezákonností, a požaduje odvolání generálního prokurátora, o rok později žádá přerušení diplomatických styků s Kubou. V roce 1993 zakládá Sdružení přátel kavárny Slavia a - coby šťastný majitel licence na provozování pohostinských služeb - chce tehdy uzavřený podnik spravovat. Střihne si demonstraci před ruskou ambasádou a brzy poté žádá vypsání referenda na Jižním Městě. Otázka: Přejete si, aby obecní stavby byly pomalovány barevnými obrázky místo toho, aby zůstaly šedivé?

Následuje trestní oznámení na Pinocheta, jenž se - jaký to neopatrný bloud - rozhodl navštívit Českou republiku, a nějaká ta řetězová hladovka (je obzvlášť účinnou zbraní, zvláště střídají-li se účastníci po hodině).

V roce 1995 Stanislav Pencshromážděným novinářům předčítá: ,,Nigerijské úřady nadále vězní aktivisty z kmene Ogoni" a krátce poté se chystá prudit čínské politiky při návštěvě Prahy, takže ho čeští ministři, kteří mezi sebou závodí v podkuřování polepšeným maoistům, nevpustí na tiskové konference.

Je z toho slušný mazec.

V roce 1997 podporuje stávkující slovenské divadelníky a na prahu nového století - když je členem vládní Rady pro lidská práva - ho napadne parta policajtů v pražské vinárně U Kafků; hodinu po půlnoci tam bývala samá vybraná společnost. Prý si ho spletli s prchajícím vrahem.

Tra-la-la.

ZAVOLÁME PAROUBKOVI!

V Pencově seznamu aktivit najdeme boj proti kácení stromů, kampaň proti nesmyslně umístěnému pomníku Sigmunda Freuda nebo pochod na podporu kojení. Do toho pořádá kozí festivaly a vůbec usiluje o to, aby se počet rohatých živočichů (bez ohledu na zemědělskou politiku EU) vrátil na poválečnou úroveň - což obnáší asi půldruhého miliónu českých koz!

Hlavní náplní jeho činnosti - ať už v rámci Hnutí občanské svobody a tolerance (HOST), které založil v roce 1993, nebo později Dokumentačního střediska pro lidská práva - je ale boj proti neonacismu, za svobodné hulení trávy, a hlavně monitoring policejního násilí, což přirozeně vyvrcholí po CzechTeku v roce 2005.

Přichází Pencova hvězdná chvíle.

Tisícům rozparáděných diváků na Open Air Music Festivalu v Trutnově nadiktuje telefonní číslo Jiřího Paroubka a ještě mu předtím brnkne, ať to slyší všichni ostatní. Paroubka může trefit šlak, mezi zmydlenými účastníky CzechTeku zavládne škodolibá radost a Penc nenechá na sociálně demokratickém politikovi nit suchou - od té doby je pro něj ,,jedním z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu".

Jenže z minulého režimu jako by pocházel i sám Penc. Zůstal disidentem - dál chrlí petice, organizuje protesty a hladovky.

Dlouho nevydržel ani ve Straně zelených, za niž mu při posledních volbách uteklo poslanecké křeslo o pouhých 75 hlasů. Škoda, byla by to celkem sranda.

Že je takový postup zřejmě protizákonný a může některé lidi ohrozit?

Že může být nepřesně interpretován v neprospěch lidí, které StB naopak sledovala?

To jsou detaily pod Pencovou rozlišovací schopností, důležité je gesto, sám postoj k mizerné minulosti, snad víc než jeho skutečný obsah.

PRAGMATIK S KOZOU

Stanislav Penc není naivním ,,pravdoláskařem", jak by mohl výčet občas bizarních aktivit napovídat. Za dvacet let si osvojil způsob, jakým úřady a politické instituce fungují. Dovede přitáhnout pozornost novinářů, k čemuž obvykle používá některou ze svých koz (třeba Matěje). Překvapivě důkladnou sebeprezentaci najdeme na jeho internetových stránkách.

Ale co je hlavní - ve styku s úřady, s policií je důsledný ve využívání práv, jež občanům náleží. Tím se liší od většiny z nás ostatních. Plus houževnatostí, časem a energií, které vkládá do zdánlivě odtažitých problémů. Právě to z něj dělá v dobrém slova smyslu výjimečného aktivistu.

Open secrets

15.7.2009 The Prague Post Staff Writer

Mass public interest in communist secret police databases published online by former dissident crashes Web server

Stanislav Penc put the databases online in protest of the state’s handling of files on people with any connection to the StB. Intense public interest saw a server collapse when databases kept by the Czechoslovak communist secret police (StB) were put online by former dissident Stanislav Penc.

Within an hour of the data going online around 11 a.m. July 7, the server collapsed. Over the next three days, the Web site, Svazky.cz, registered 140,000 hits. It has since crashed again several times and was down as of press time.

Penc has publicly attacked the Institute for the Study of Totalitarian Regimes (ÚSTR), which was created to sift through and organize documents relating to the communist past. He said the ÚSTR had a monopoly on information, while the ÚSTR described what Penc had done as an “amateur attempt.“

Penc’s Web site allows users to search two databases that were kept by the StB before 1989. They contain names of people who had any connection with the StB, ranging from collaborators and confidants to agents and people who were considered critics of the regime and monitored by the StB.

The entirety of the StB material was not compiled in one place until February 2008, when the ÚSTR was founded with the goal of organizing the myriads of documents.

Penc blames the ÚSTR for what he considers improper handling of the archival material.

“They have still not published an index of all the files. Nobody, except for a few chosen ones who work for them, knows what information they have,“ Penc said.

He added that the ÚSTR had a monopoly on historic information and documents that should be publicly accessible.

Penc said he published the databases, which he claims to have received in e-form from Ján Langoš, the first head of the Slovak National Memory Institute who died in a road accident in 2006, in protest against the way the ÚSTR and the subordinate Archive of Security Forces handled StB documents. See STB on Page ÚSTR calls Penc ‘amateur’

Penc maintained that putting these databases online reduces the risk of blackmail against people who hold powerful positions now but were formerly involved with the StB.

He cited the case of Pavol Mihál, former head of Czech Interpol, who had to step down after former Czech Police Vice President Oldřich Martin revealed Mihál had worked for the StB for several years.

“How do we know there aren’t dozens of similar cases that just haven’t gone public yet?“ Penc asked.

The Web site allows users to type in the names of the people they are seeking information about, and the database will give them the numbers of all relevant files.

Penc explained that the Web site does not divulge details about the connection the person they look up had to the StB. “You merely get numbers of files where their names are mentioned.“

Previously, it was possible for the public to search the archive for files on a specific person after submitting a written request and presenting ID, but no cross-search of files was possible.

Penc said his Web site makes it possible for users to search independently and puts them in a position where they are no longer at the mercy of the ÚSTR.

“Without an index, it is impossible to find out if they are hiding something,“ Penc said.

In March, Penc had asked the Archive of Security Forces to publish an index of all of its files. The archive refused his demand, saying it was unlawful to publish such an index.

On July 10, three days after Penc’s Web site went live, ÚSTR revealed a pilot project that went live July 13. It allows researchers to look The ÚSTR’s director, Pavel Žáček, refuted Penc’s allegations of monopolizing access to StB documents. up and search 4 million documents that have been digitized a small fraction of the ÚSTR’s total files, which consist of 280 million pages and 400,000 negatives of microfilm, an overwhelming 20 kilometers (12 miles) of material. Perusing these materials, however, can only be done at ÚSTR’s archive library, after obtaining a username and password.

Penc said the pilot project was made public in reaction to his Web site, but the ÚSTR denied any connection at a July 10 press conference.

“He cannot seriously think we could digitize these documents within four days of his Web site’s going live,“ ÚSTR Director Pavel Žáček said. “We wouldn’t have to react to his amateur attempts by giving a press conference.“

He added that the ÚSTR was founded so that institutions that may seek to abuse information documented by the StB would not have sole access to these files.

This is not the first time the publication of communist files and information collected by the StB has been the subject of heated public debate. In 1993, dissident Petr Cibulka published an incomplete index of former StB collaborators, and, in 2007, former Interior Minister Ivan Langer launched the project Open Past (Otevřená minulost) and revealed that some 700 employees of the Interior Ministry had been connected to the StB in some form.

Despite the lack of open public discussion about the totalitarian era, the public’s interest in the past remains strong, as is testified by the 140,000 hits on Penc’s site in three days and 1,526 visits to the physical archive of the ÚSTR from February to December 2008.

***

No easy answers in confronting the past

15.7.2009 The Prague Post

POSTVIEW

If, as Burke and Santayana suggested, ignoring the past dooms us to repeat it, then the Czech Republic seems in danger of veering too far in the opposite direction: Unearthing so much of the past that it becomes a source of confusion rather than clarity.

That seems clear from the latest independent effort to expose StB collaborators, undertaken by former dissident Stanislav Penc (See story, page A1). And it puts this page in an awkward position. Normally, we are unequivocal advocates of more access, not less, committed to the principle that the free flow of information is critical to the proper functioning of a democratic society. But, in this case, there are mitigating factors.

The first and most important to keep in mind is that being mentioned in an StB file does not necessarily make someone a willing collaborator. Not all the documents in that mountain of paperwork are accurate or conclusive, and many people who lived during that era were forced to sign agreements under duress. Some crimes are clear, and some people who were willing collaborators enjoyed a privileged lifestyle´ and still do. But determining culpability is a matter that demands investigation, not simply sifting through files for names.

That brings into play the second factor, the work of the Institute for the Study of Totalitarian Regimes. One can argue that it took far too long to establish the institute, which has been at work for less than a year and a half. But, during that time, it has done groundbreaking work, including naming author Milan Kundera as an informant last fall. Kundera denied the accusation, which remains a matter of controversy.

But, right or wrong, it demonstrated that the institute is serious about its work, no matter what famous names may be involved.

Penc’s frustration is understandable, especially given his connection to Ján Lagoš, the Slovak dissident whose untimely death in June 2006 crippled similar efforts in Slovakia. And, like Penc, we are certain there are other names and incidents in the files that need to be exposed. Nonetheless, we have been impressed by the work of the institute and believe it should be given the time and support to do a proper job.

Which is not to condemn Penc. In a larger sense, he represents the forces of history, and often that’s what it takes to unearth the truth: multiple forces applying pressure from different directions toward a common goal. In that regard, we have to marvel at the history playing out before our eyes.

Nearly every country in the world is struggling with some form of historical reconciliation; here, the process is as compelling and enlightening as it gets.

Lépe zemřít vestoje než žít na kolenou

14.7.2009 Lidové noviny ONDŘEJ HORÁK

Literární historik a překladatel Jindřich Pokorný vydal knihu o odbojové skupině Parsifal, která působila během druhé světové války. Na její činnosti se podíleli i spisovatelé Josef Palivec, Zdeněk Němeček a K. J. Beneš.

* LN Je vaše kniha důsledkem toho, že historici nekonají?

Převážně ano. Na začátku normalizace jsem pracoval v maringotce s některými historiky osmašedesátníky. O nekomunistickém odboji za protektorátu věděli asi třetinu toho, co já. Divili se a říkali, že pokud to jednou praskne, tak první, do čeho se pustí, bude tehdejší činnost demokratických antinacistických skupin. Za deset let po roce 1989 jsem začal mít určité pochybnosti, prošel jsem si všechny ročníky časopisu Soudobé dějiny a na toto téma jsem v nich objevil jediný větší článek. Tak jsem se rozhodl, že všechny ty statečné lidi nenechám zemřít podruhé, pádem do zapomenutí. A dal jsem se do práce. Počítám-li správně, trvala přes osm let. A mimochodem, když jsem pak spočetl své příjmy a dělil je počtem měsíců, vyšla mi asi polovina toho, co si vydělá nekvalifikovaný dělník. To neříkám kvůli sobě, ale proto, aby bylo vidět, jak na tom u nás humanitní vědy jsou. Chtít pak nezávislou odbornou práci, to je jako chtít zázrak.

* LN Jaká byla největší komunistická retuš, co se týče odboje během druhé světové války?

Historickou manipulaci soudruzi zahájili tvorbou fučíkovského kultu. Zároveň se snažili snížit význam ostatních vůdčích osobností. Nakonec se ze členů demokratického odboje pokoušeli vyrábět kolaboranty a spolupracovníky gestapa. Zato k věrohodným dokumentům, třeba z takzvaného Štěchovického archivu – pomineme-li, že po únoru 1948 kamsi zmizel – měl v prvních poválečných časech přístup už jen někdo. Tato praxe platí bohužel leckde dodnes, a to do té míry, že když v některém archivu působí takzvaná stará struktura, tak se k nim zkrátka nedostanete. Pak se nemůže nikdo divit, že nedávno došlo třeba ke známé akci Stanislava Pence.

* LN V tomto směru ve své knize zmiňujete případ historika Jana Kuklíka.

Profesor Kuklík se po listopadu stal ředitelem jednoho z ústavů na Filozofické fakultě UK a vychoval tam řadu studentů. V knize přetiskuji kritické texty jeho odborné produkce ze 70. let, poplatné marxistickoleninské ideologii. Kdo se zabývá soudobými dějinami, ten – jak se připomínalo už ve starověku – musí být vybaven jednou vlastností: statečností. Donedávna však převládala naopak snaha vyhovět ve vyšších podlažích a dnes zase pro změnu přichází do módy opatrnost: Já ho budu kritizovat, on mi to někde oplatí. Já ho kritizovat nebudu a on pak taky o ledasčem pomlčí.

* LN Z vaší knihy také vyplývá, že komunistický odboj byl v mnohém ohledu méně účinný. Proč?

Velká otázka! Parsifalovci poukazovali ve svých situačních zprávách na materialismus, rozšířený, i když nikoli výlučně, v dělnických kruzích. Takové postoje mají blíž ke koloběhu úživy než k velkým ideálům. Z toho vysvítá nedostatek samostatného myšlení. Jaká je morálka komunisty? Co chce strana, je správné. Sami nacisté přiznávali, že k jejich nejnebezpečnějším nepřátelům nepatřili stoupenci Karla Marxe, ale svobodomyslná inteligence a důstojníci masarykovské první republiky, tedy elity.

* LN Uvádíte příklad, že ze sedmi lidí na setkání ilegálních komunistů bylo pět konfidentů. Naproti tomu Parsifal si po celou válku počínal velmi obezřetně, a tím i účelně a úspěšně. Nicméně na jejím konci se najednou nedokázal dostat do vznikající České národní rady...

Ano, tak to bylo. Odvolávám se zejména na svědectví Václava Černého – napsal, že v ní zasedli zástupci „skupin sestavovaných za pět minut dvanáct, zatímco budovu opouštěli“ odbojáři „od prvního okamžiku“. V tomhle jsou komunisté mistři, rozhodovaly totiž jiné zájmy.

* LN V knize Parsifal se rovněž vyskytuje zmínka o tom, že odbojáři byli zaskočeni zprávou o tom, že si spojenci již před koncem války rozdělili sféry vlivu. Nicméně i demokratický odboj se za tehdejší tíživé situace snažil udržet v chodu přípravy na poválečnou obnovu samostatnosti.

Hnutí odporu bylo strukturováno tak, že určité složky měly tyto plány na starosti. Byly si vědomy, že přechod do míru musí být dobře promyšlený, protože jinak na to společnost doplatí – viz listopad 1989. Po dvou heydrichiádách však už nezbývalo tolik lidí, kolik taková práce vyžadovala. A to se pak také vydatně projevilo. Na konci války měli svůj ucelený „program“ za citelné mocenské pomoci Moskvy jediní komunisté.

* LN A co „rakouská“ možnost? Kdyby volby v roce 1946 nedopadly pro komunisty tak příznivě, museli jsme přesto v sovětské sféře vlivu uvíznout?

Mnoho už na podzim roku 1944 naznačil osud Polska za Varšavského povstání. Pomoci se nedočkali odnikud. Za Pražského povstání k nám nesměli přiletět ani čeští letci, aby kryli naše pozemní operace. Na přísun zbraní jsme také čekali marně. S jakoukoli významnější podporou demokratických mocností jsme nemohli počítat ani v únoru 1948. A tato politika trvala vlastně až do roku 1956, do maďarských událostí. Hrozba sovětizace byla veliká, ale nikoli jednoznačná. Ano, dá se uvažovat o možnosti „rakouské“, ale také finské, případně i jugoslávské. Druhé dva státy si pomohly dokonce samy. Maršal Tito ovšem neobnovil v zemi ústavní pořádek, zachránil pouze nezávislost na Velkém bratrovi. Češi navíc snáze podléhali totalitním myšlenkám. Máme v tomto směru velice zajímavého partnera, našeho západního souseda. Čísla ze svobodných voleb roku 1933, po nichž moc převzali nacisté, se nápadně podobají konečnému součtu hlasů z roku 1946, kdy u nás za relativně ústavních podmínek zvítězili komunisté. Vlna sympatií tu dosáhla přibližně výše 38 procent, pak ale začala klesat. O dvě léta později to už bylo jen 28 procent.

* LN Proč k tomuto poklesu došlo?

Lidem se otevřely oči, rodily se různé tlaky, z pozadí dirigované kompartají, dokonce se vyskytovaly projevy teroru, zejména krčmaňská aféra, a vzbuzovaly oprávněný odpor. Ale po únorové demisi ministrů už nenásledoval další soustředěný úder, studenti zůstali v krizových dnech osamoceni, veřejnost už se oficiálně ani nedověděla, jak velký počet sociálních demokratů se odmítl „dobrovolně“ sloučit s KSČ, a k velké manifestaci Sokolů proti totalitě došlo až s mnohaměsíčním zpožděním o XI. sletu, takže ostatní příslušníci opozice se už postupně chystali na činnost pouze ilegální. Nikdo nenašel klíč k jednotnému postupu. Parsifalovci stáli před volbou mezi exilem a domovem s hrozbami perzekucí všeho druhu.

* LN Jak z toho všeho vychází prezident Edvard Beneš?

To je otázka pro celé generace. Někteří historici si více cení jeho předností, jiní spíš zdůrazňují zápory. Já bych k hodnocení Edvarda Beneše použil aforismu, který se přisuzuje vdově po hrdinovi 2. odboje, paní Andule Bořek-Dohalské: „Starej pán by s ním vyrazil dveře,“ rozumí se TGM s Klementem Gottwaldem. Víte, hlavní roli tenkrát hrál strach. Kolik lidí, a jak vzdělaných, mu podlehlo, někteří naprosto směšným způsobem. Tak třeba spisovatel K. J. Beneš, bývalý statečný odbojový pracovník, za jeden den podepsal dvě naprosto si odporující rezoluce.

* LN Pročpak takhle selhal?

To jsou právě ty záhady… Někteří lidé přečkali hrůzy za protektorátu, včetně smrti svých nejbližších, s jednoznačným závěrem „To se už nikdy nesmí opakovat“, a svému potomkovi potom poradili: „A ty, Jeníčku, do tý strany, prosím tě, vlez…“ Vztah ke smrti, to je věc, která se dnes úplně pomíjí. Tehdy platilo: Lépe zemřít vestoje než žít na kolenou. Ale vykládejte to dnes Klausovi. Bohudík už nemusíme volit mezi životem a smrtí, ale jen mezi ctí a bezectím. Mnozí z nás, v rámci změny mentalit, volí druhou variantu…

* LN Dá se říci, že komunisté dokonali to, co začali nacisté – likvidaci české elity?

Už po válce jsme velmi bezprostředně pociťovali v tomto ohledu každou ztrátu. A po únoru bylo ještě hůř. Taky začaly chybět věrohodné vzory. Přitom uvažte, jaké vzory si hledá dnešní společnost, žádného nového T. G. Masaryka nebo F. X. Šaldu. Ostatně kde by se tu vzali?

***

Odbojová skupina

Jindřich Pokorný (1927) je literární historik a překladatel, nositel Státní ceny za překladatelské dílo. Během vlády KSČ pracoval jako pomocný dělník, redaktor Československého rozhlasu a úředník. Nyní mu nakladatelství Academia vydalo v edici Paměť knihu Parsifal s podtitulem Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938–1945 s poválečným dovětkem. V této skupině působila také autorova matka Vlasta Pokorná.

Ptáme se...

14.7.2009 Metro ALENA HECHTOVÁ

Stanislava Pence, bývalého disidenta a aktivisty

* Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl zveřejnit kompletní svazky agentů a přisluhovačů StB?

Chceme zamezit tomu, aby dávná historie a strašáci z minulého režimu zasahovali do současnosti. Zveřejněním seznamů vyloučíme vydíratelnost lidí, kteří v dnešní době působí ve státní správě.

* Na webových stránkách ale měly být podle médií seznamy zveřejněny užminulý týden... Kde se stala chyba?

To byla tak trochu dezinformace. Uvedl jsem v jednom rozhovoru, že mám dvě kompletní databáze, které obsahují jména všech lidí, o které se StB zajímala. Konkrétní termín přitom ale nepadl.

* A kdy tedy lidé seznamy na internetu najdou? Už víte konkrétní datum?

Když lidé vydrželi na seznamy čekat dvacet let, věřím, že vydrží ještě několik dnů. Odhaduji to na dva tři dny.

Jindřich Pokorný: Lépe zemřít vestoje než žít na kolenou

14.7.2009 lidovky.cz Lidové noviny, Ondřej Horák

Je vaše kniha důsledkem toho, že historici nekonají? Převážně ano. Na začátku normalizace jsem pracoval v maringotce s některými historiky osmašedesátníky. O nekomunistickém odboji za protektorátu věděli asi třetinu toho, co já. Divili se a říkali, že pokud to jednou praskne, tak první, do čeho se pustí, bude tehdejší činnost demokratických antinacistických skupin. Za deset let po roce 1989 jsem začal mít určité pochybnosti, prošel jsem si všechny ročníky časopisu Soudobé dějiny a na toto téma jsem v nich objevil jediný větší článek. Tak jsem se rozhodl, že všechny ty statečné lidi nenechám zemřít podruhé, pádem do zapomenutí. A dal jsem se do práce. Počítám-li správně, trvala přes osm let. A mimochodem, když jsem pak spočetl své příjmy a dělil je počtem měsíců, vyšla mi asi polovina toho, co si vydělá nekvalifikovaný dělník. To neříkám kvůli sobě, ale proto, aby bylo vidět, jak na tom u nás humanitní vědy jsou. Chtít pak nezávislou odbornou práci, to je jako chtít zázrak.

Jaká byla největší komunistická retuš, co se týče odboje během druhé světové války? Historickou manipulaci soudruzi zahájili tvorbou fučíkovského kultu. Zároveň se snažili snížit význam ostatních vůdčích osobností. Nakonec se ze členů demokratického odboje pokoušeli vyrábět kolaboranty a spolupracovníky gestapa. Zato k věrohodným dokumentům, třeba z takzvaného Štěchovického archivu - pomineme-li, že po únoru 1948 kamsi zmizel - měl v prvních poválečných časech přístup už jen někdo. Tato praxe platí bohužel leckde dodnes, a to do té míry, že když v některém archivu působí takzvaná stará struktura, tak se k nim zkrátka nedostanete. Pak se nemůže nikdo divit, že nedávno došlo třeba ke známé akci Stanislava Pence.

V tomto směru ve své knize zmiňujete případ historika Jana Kuklíka. Profesor Kuklík se po listopadu stal ředitelem jednoho z ústavů na Filozofické fakultě UK a vychoval tam řadu studentů. V knize přetiskuji kritické texty jeho odborné produkce ze 70. let, poplatné marxisticko-leninské ideologii. Kdo se zabývá soudobými dějinami, ten - jak se připomínalo už ve starověku - musí být vybaven jednou vlastností: statečností. Donedávna však převládala naopak snaha vyhovět ve vyšších podlažích a dnes zase pro změnu přichází do módy opatrnost: Já ho budu kritizovat, on mi to někde oplatí. Já ho kritizovat nebudu a on pak taky o ledasčem pomlčí.

Z vaší knihy také vyplývá, že komunistický odboj byl v mnohém ohledu méně účinný. Proč? Velká otázka! Parsifalovci poukazovali ve svých situačních zprávách na materialismus, rozšířený, i když nikoli výlučně, v dělnických kruzích. Takové postoje mají blíž ke koloběhu úživy než k velkým ideálům. Z toho vysvítá nedostatek samostatného myšlení. Jaká je morálka komunisty? Co chce strana, je správné. Sami nacisté přiznávali, že k jejich nejnebezpečnějším nepřátelům nepatřili stoupenci Karla Marxe, ale svobodomyslná inteligence a důstojníci masarykovské první republiky, tedy elity.

Uvádíte příklad, že ze sedmi lidí na setkání ilegálních komunistů bylo pět konfidentů. Naproti tomu Parsifal si po celou válku počínal velmi obezřetně, a tím i účelně a úspěšně. Nicméně na jejím konci se najednou nedokázal dostat do vznikající České národní rady... Ano, tak to bylo. Odvolávám se zejména na svědectví Václava Černého - napsal, že v ní zasedli zástupci "skupin sestavovaných za pět minut dvanáct, zatímco budovu opouštěli" odbojáři "od prvního okamžiku". V tomhle jsou komunisté mistři, rozhodovaly totiž jiné zájmy.

V knize Parsifal se rovněž vyskytuje zmínka o tom, že odbojáři byli zaskočeni zprávou o tom, že si spojenci již před koncem války rozdělili sféry vlivu. Nicméně i demokratický odboj se za tehdejší tíživé situace snažil udržet v chodu přípravy na poválečnou obnovu samostatnosti. Hnutí odporu bylo strukturováno tak, že určité složky měly tyto plány na starosti. Byly si vědomy, že přechod do míru musí být dobře promyšlený, protože jinak na to společnost doplatí - viz listopad 1989. Po dvou heydrichiádách však už nezbývalo tolik lidí, kolik taková práce vyžadovala. A to se pak také vydatně projevilo. Na konci války měli svůj ucelený "program" za citelné mocenské pomoci Moskvy jediní komunisté.

A co "rakouská" možnost? Kdyby volby v roce 1946 nedopadly pro komunisty tak příznivě, museli jsme přesto v sovětské sféře vlivu uvíznout? Mnoho už na podzim roku 1944 naznačil osud Polska za Varšavského povstání. Pomoci se nedočkali odnikud. Za Pražského povstání k nám nesměli přiletět ani čeští letci, aby kryli naše pozemní operace. Na přísun zbraní jsme také čekali marně. S jakoukoli významnější podporou demokratických mocností jsme nemohli počítat ani v únoru 1948. A tato politika trvala vlastně až do roku 1956, do maďarských událostí. Hrozba sovětizace byla veliká, ale nikoli jednoznačná. Ano, dá se uvažovat o možnosti "rakouské", ale také finské, případně i jugoslávské. Druhé dva státy si pomohly dokonce samy. Maršal Tito ovšem neobnovil v zemi ústavní pořádek, zachránil pouze nezávislost na Velkém bratrovi. Češi navíc snáze podléhali totalitním myšlenkám. Máme v tomto směru velice zajímavého partnera, našeho západního souseda. Čísla ze svobodných voleb roku 1933, po nichž moc převzali nacisté, se nápadně podobají konečnému součtu hlasů z roku 1946, kdy u nás za relativně ústavních podmínek zvítězili komunisté. Vlna sympatií tu dosáhla přibližně výše 38 procent, pak ale začala klesat. O dvě léta později to už bylo jen 28 procent.

Proč k tomuto poklesu došlo? Lidem se otevřely oči, rodily se různé tlaky, z pozadí dirigované kompartají, dokonce se vyskytovaly projevy teroru, zejména krčmaňská aféra, a vzbuzovaly oprávněný odpor. Ale po únorové demisi ministrů už nenásledoval další soustředěný úder, studenti zůstali v krizových dnech osamoceni, veřejnost už se oficiálně ani nedověděla, jak velký počet sociálních demokratů se odmítl "dobrovolně" sloučit s KSČ, a k velké manifestaci Sokolů proti totalitě došlo až s mnohaměsíčním zpožděním o XI. sletu, takže ostatní příslušníci opozice se už postupně chystali na činnost pouze ilegální. Nikdo nenašel klíč k jednotnému postupu. Parsifalovci stáli před volbou mezi exilem a domovem s hrozbami perzekucí všeho druhu.

Jak z toho všeho vychází prezident Edvard Beneš? To je otázka pro celé generace. Někteří historici si více cení jeho předností, jiní spíš zdůrazňují zápory. Já bych k hodnocení Edvarda Beneše použil aforismu, který se přisuzuje vdově po hrdinovi 2. odboje, paní Andule Bořek-Dohalské: "Starej pán by s ním vyrazil dveře," rozumí se TGM s Klementem Gottwaldem. Víte, hlavní roli tenkrát hrál strach. Kolik lidí, a jak vzdělaných, mu podlehlo, někteří naprosto směšným způsobem. Tak třeba spisovatel K. J. Beneš, bývalý statečný odbojový pracovník, za jeden den podepsal dvě naprosto si odporující rezoluce.

Pročpak takhle selhal? To jsou právě ty záhady… Někteří lidé přečkali hrůzy za protektorátu, včetně smrti svých nejbližších, s jednoznačným závěrem "To se už nikdy nesmí opakovat", a svému potomkovi potom poradili: "A ty, Jeníčku, do tý strany, prosím tě, vlez…" Vztah ke smrti, to je věc, která se dnes úplně pomíjí. Tehdy platilo: Lépe zemřít vestoje než žít na kolenou. Ale vykládejte to dnes Klausovi. Bohudík už nemusíme volit mezi životem a smrtí, ale jen mezi ctí a bezectím. Mnozí z nás, v rámci změny mentalit, volí druhou variantu…

Dá se říci, že komunisté dokonali to, co začali nacisté - likvidaci české elity? Už po válce jsme velmi bezprostředně pociťovali v tomto ohledu každou ztrátu. A po únoru bylo ještě hůř. Taky začaly chybět věrohodné vzory. Přitom uvažte, jaké vzory si hledá dnešní společnost, žádného nového T. G. Masaryka nebo F. X. Šaldu. Ostatně kde by se tu vzali?

Penc si u soudu stěžuje na Ústav pro studium totality

14.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

Aktivista Stanislav Penc dnes podal stížnost proti rozhodnutí Ústavu pro studium totalitních režimů, který mu odmítl předat databáze civilní a vojenské rozvědky. Penc doufá, že správní soud mu dá za pravdu a nařídí archivu zpřístupnit seznamy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

U soudu bude Pence zastupovat známý advokát Milan Hulík, který před rokem 1989 obhajoval řadu disidentů. "Požádali jsme městský soud o přezkum rozhodnutí Ústavu pro studium totalitních režimů," řekl Hulík iDNES.cz.

Penc letos v březnu požádal archiv, který je součástí ústavu, o kopie některých elektronických databází s informacemi bývalé StB. Databáze řadu let vlastnily civilní rozvědka a armáda včetně Vojenského zpravodajství. Před několika lety je pak získali historici v archivu. Jde například o hodnocení politických informací získané komunistickými špiony, platy rozvědčíků StB nebo protokoly vojenské špionáže.

Archiv mu ale nevyhověl s tím, že zákon nedovoluje tyto databáze zveřejnit. Zamítl i Pencovo následné odvolání. Podle vedení ústavu totiž databáze nejsou archivními dokumenty, které instituce zveřejňuje. "Když jsme systémy přebírali například od tajných služeb, nebylo nikde uvedeno, abychom je poskytovali dále, třeba Standovi Pencovi," řekl už dříve iDNES.cz ředitel ústavu Pavel Žáček.

Podle něj ústav žádné informace nezatajuje a kdokoli navštíví jeho badatelnu, dostane kompletní informace ukryté v archivech StB.

Penc se rozhodl na internetu zveřejnit seznamy EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob), které již dříve získal. Ty podle Žáčka obsahují řadu chyb, navíc jsou v nich i některé informace po roce 1989, které už nespadají do kompetence ústavu.

Svazky z kozí farmy

13.7.2009 E15 David Klimeš

Kdo se zajímá o fungování komunistické totality, volí dnes mezi dvěma štacemi. Buď zamíří na stránky aktivisty a kozího farmáře Stanislava Pence, který zveřejnil dvě obsáhlé databáze bývalé StB. Anebo se vypraví do Archivu bezpečnostních složek, kde si nově vyzkouší rychlé digitální vyhledávání.

Partyzánské zveřejnění databází osob, o které se estébáci zajímali, dobře sedí k přímému Pencovu naturelu. Připomíná jinou jeho akci, při níž před čtyřmi lety zveřejnil číslo mobilu Jiřího Paroubka a vyzval účastníky hudebního festivalu, aby premiérovi volali kvůli zásahu na CzechTeku. Záměr možná chvályhodný a pochopitelný, stovky sprostých telefonátů Paroubkovi však nakonec ničemu nepomohly.

S databázemi StB je to stejné. Ano, stát už měl komunistické archivy dávno zpracovat a zveřejnit. Nicméně guerillovým uveřejněním špatně přepsaných a bez patřičného kontextu i matoucích záznamů ho v tom Penc jen těžko zastoupí.

Po ruce je další seznam StB

13.7.2009 Respekt

Bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil na internetu další jmenný seznam registru Státní bezpečnosti. Jde o elektronickou databázi, kterou Státní bezpečnost dokončovala těsně před listopadem 1989. Obsahuje statisíce jmen a jsou mezi nimi jak spolupracovníci StB, agenti rozvědky a kontrarozvědky, tak i lidé, o které projevila StB nějaký zájem. Podle Pence se tak rozbije monopol Ústavu pro studium totalitních režimů. Naopak podle jeho ředitele Pavla Žáčka jde o „prolamování se do otevřených dveří“. Kritici také namítají, že Penc tak může nechtěně zapříčinit zrušení Žáčkova ústavu po volbách do sněmovny. Trnem v oku je trvale nejen komunistům, ale i sociální demokracii. Q

Den za dnem

13.7.2009 Týden

6. července PO

"Je to poprvé od roku 1990, co vidím, že se lidé přišli brát za svoje práva i ve volný den," oslovil odborový předák Josef Středula zaměstnance továrny na kabelové svazky ve Stříbře.

Ačkoli na hranici sebeobětování demonstrovali na státní svátek a ještě k tomu lilo jako z konve, propouštějící zaměstnavatel jim zvýšil odstupné jen z 6,5 na 6,75násobek platu. Z toho plyne poučení: demonstrace ve všední den jsou produktivnější. * Husita Jiří Paroubek se letos nezúčastnil výroční husitské bohoslužby v Betlémské kapli, ježto dlel s manželkou v Karlových Varech.

7. července Út Na pražskou Jižní spojku, jediný dálniční průsmyk ze západu na východ Evropy, nastoupili po prodlouženém víkendu cestáři a začali opravovat vozovku, zrytou miliony kamionů. Na počest kolony dlouhé 25 kilometrů si pak dali závazek, že práci skončí o několik dní dříve.

Silnici pak rozkopou na jiném místě. * Internetové stránky, na kterých chovatel koz Stanislav Penc zveřejnil dosud tajné databáze StB, zkolabovaly pod soustavným náporem tří uživatelských kliků za vteřinu.

8. července St Kolaps českých věznic (více na str. 11) na poslední chvíli odvrátil zlínský podnikatel Roman Vaškůj, který místo nástupu trestu odcestoval kamsi do zahraničí. * Václav Klaus udělil nové milosti.

Doufejme, že si příště vzpomene i na ženu, která o den dříve místo couvání zařadila jedničku a přejela svého devítiletého syna. Vyšetřování se rozběhlo, za ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti jí hrozí dva roky odnětí svobody. * Zcela bez povšimnutí uplynulo první výročí podpisu smlouvy o stavbě amerického radaru v Brdech. * Liberecký kraj oznámil, že už nemá peníze na vykoupení chátrajícího hyperboloidu na Ještědu.

9. července Čt Prezident Václav Klaus vrátil sněmovně zákon o šrotovném a dalších údajných i skutečných opatřeních proti ekonomické krizi. ODS byla ráda, podle ČSSD je to pohrdání občany, a ministerstvo financí vzkázalo, že mu šrotovné, které by stát přišlo na několik miliard, ani trochu nechybí. * Evropský úřad proti podvodům (ano, i takový v Bruselu existuje) oznámil, že Češi podvádějí s evropskými dotacemi skoro nejméně ze všech národů. Anebo na to jdou chytře. * Do restaurace U Českého lva v Praze-Karlíně přišel podivný host se zlatými pruhy na rukávech, dal si pivo a guláš, pak druhé pivo, a pak vybuchl ruční granát, který si přinesl v kufříku. Nikdo nezahynul.

10. července Pá Hlavní hygienik Michael Vít napočítal jubilejní dvacátý případ takzvané prasečí chřipky. * Ministr obrany Martin Barták popřel, že by už bylo rozhodnuto o zrušení posledních zbytků českého tankového vojska. * Průzkum ukázal, že pro trest smrti jsou dvě třetiny Čechů. * Meteorologové už nevydali žádné další varování před bouřkami a průtržemi mračen. Povodňová vrata na Čertovce se znovu otevřela.

Přehled o dění v uplynulém týdnu

12.7.2009 respekt.cz Redakce Respekt

Další zločinec na útěku

Policie vydala zatykač na zlínského podnikatele Romana Vaškůje. Ten nenastoupil do brněnské věznice, kde si měl odpykat sedmapůlletý trest. Vaškůj v devadesátých letech dovážel ze Slovenska neproclené pohonné hmoty a stát tak podvodně připravil o půl miliardy korun.

Zatykač souvisí i s dalším trestním počínáním Vaškůje: je totiž podezřelý, že uplácel Marcelu Urbanovou, klíčovou svědkyni v korupční aféře bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Za výpověď v Čunkův prospěch jí měl spolu s komplicem Petrem Šmiřákem nabízet 750 tisíc korun. Za to mu hrozí další trest až osmi let vězení. “Lidé, kteří jsou v podobné situaci, obvykle volí destinaci, kde na ně české úřady nemohou,“ prohlásil soudce Jiří Barbořík, který zatykač vydal. Vaškůj se tak může zařadit mezi uprchlé zločince, jako jsou Viktor Kožený, Radovan Krejčíř či Tomáš Pitr. V současnosti je v Česku na útěku před trestní odpovědností téměř sedm a půl tisíce lidí.

Stížnost proti Lisabonu

Senátor Jiří Oberfalzer (ODS) oznámil, že skupina senátorů dokončí stížnost na Lisabonskou smlouvu do dvou týdnů a v polovině srpna bude připravena k jejímu odeslání Ústavnímu soudu. Oberfalzer o tom informoval prezidenta Václava Klause a zároveň ho požádal, aby smlouvu zatím neratifikoval. Vzhledem ke Klausovu odporu ke smlouvě je to ovšem žádost nadbytečná.

Šance pro odškodnění za CzechTek

Oprávněnost žaloby hudebníka Tomáše Pavlackého, kterou se domáhá na ministerstvu vnitra odškodného za zranění oka, uznal minulou středu Obvodní soud pro Prahu 7. Pavlacký, který pracuje jako asistent režie, byl zraněn policejním granátem během brutálního zásahu na CzechTeku před čtyřmi lety.

Kvůli zranění oka musel podstoupit dva zákroky a dnes má zorné pole zmenšeno asi o třetinu. Požadované odškodnění ve výši 100 tisíc korun zahrnuje podle jeho slov bolestné, zdravotní následky a kompenzace za ušlý zisk. Podle soudce Ladislava Hejtmánka je Pavlackého žádost opodstatněná, protože se neprokázalo, že by svým jednáním zásah policistů vyprovokoval. Rozsudek je však zatím nepravomocný, ministerstvo vnitra, jež je za jednání policistů odpovědné, se tak proti němu může odvolat. O výši odškodného se pak bude rozhodovat v dalších částech řízení.

V Ostravě začal jeden z největších hudebních festivalů v Česku - Colours of Ostrava. Vystoupí na něm dvacet osm zahraničních a padesát dva českých kapel a jedenáct divadelních souborů. Mezi hlavní hvězdy letos patří anglický skladatel a hudebník, proslulý hudbou k filmům Petera Greenawaye či k oskarovému Pianu, Michael Nyman (na snímku).

Návrh na snadnější vyvlastnění

Podle čtyř poslanců dvou největších stran by mělo být v Česku snazší vyvlastňování kvůli stavbě dálnic. Sociální demokraté Miloslav Vlček a Petr Rafaj spolu s občanskými demokraty Oldřichem Vojířem a Františkem Siverou navrhli, aby například žaloba podaná proti vyvlastnění pozemku neměla odkladný účinek na stavbu dálnice. V současnosti takový odkladný účinek má.

Snadnější vyvlastňování se poslanci snaží protlačit formou přílepku k zákonu, který má udělat z plánované rychlostní silnice R 35 z Liberce do Brna stavbu v takzvaném veřejném zájmu. Sněmovna by zákon i přílepek mohla schválit na svém posledním zasedání před podzimními volbami v září. Zda bude mít návrh podporu obou nejsilnějších stran, zatím není jisté.

Průlom v kauze Kožený

Federální soud v New Yorku shledal vinným finančníka Frederika Bourkeho z uplácení při privatizaci ropného průmyslu v Ázerbájdžánu. Bourke byl obžalovaný spolu s dalším kontroverzním finančníkem Viktorem Koženým. Kožený, podle obžaloby hlavní postava korupční operace, jednání sledoval na dálku z Baham, které před dvěma lety zamítly americkou žádost o jeho vydání.

Bourke do celé operace vložil osm milionů dolarů a měl podle soudu vědět, že Kožený investoval miliony dolarů, aby uplatil ázerbájdžánské prominenty při snaze privatizovat na sklonku 90. let ropnou společnost Socar. Bourke obvinil Koženého, že jeho a další investory podvodně připravil o více než 180 milionů dolarů. Korupce představitelů cizích států je podle amerického práva trestná. Kožený ale tvrdí, že se na něho příslušný zákon jako na cizince nevztahoval.

Česko imigranty nechce

Česká republika jednoznačně odmítá rovnoměrné přerozdělování nelegálních imigrantů, kteří přijedou do Evropské unie. Návrh takzvaného sdílení břemene navrhly Kypr a Malta, k jejichž břehům přijíždí nejvíce přistěhovalců.

Podle ministerstva vnitra by systém přerozdělování běženců pouze motivoval další lidi k migraci do Unie. České úřady také vidí problém ve státech samotných, protože nedokážou efektivně komunikovat se třetími zeměmi. Česká republika svůj postoj oznámila teprve teď, během našeho předsednictví totiž probíhající evropskou diskusi pouze moderovala a snažila se najít shodu.

Myšlenku solidarity podporují v Evropské unii především ty státy, které jsou nelegální imigrací postiženy nejvíce, všechny dosavadní pokusy o kompromis však zatím ztroskotaly.

Paroubek slíbil Moskvě boj proti radaru

Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek podle Hospodářských novin na své návštěvě v Moskvě slíbil ruskému premiérovi Vladimiru Putinovi, že bude i nadále bojovat proti americkému radaru v Česku a dokonce z něj udělá předvolební téma. Paroubek po návratu z cesty tvrdil, že Rusům nic podobného nesliboval.

Deník také odkazuje na oficiální zápis z Paroubkovy cesty, z něhož vyplývá, že jeho setkání s Putinem proběhlo velmi nestandardně - bez doprovodu diplomatů z české ambasády, kteří byli tímto postupem velmi znepokojeni.

Za Savoy pokuta

V kauze Savoy, která ovlivnila loňskou volbu hlavy státu, padly - jak vyšlo najevo minulý týden - už před měsícem první tresty. V pražském hotelu se tehdy sešli prezidentův kancléř Jiří Weigl s lobbistou Miroslavem Šloufem a nahrávka z jejich schůzky unikla na veřejnost. Podle Obvodního soudu pro Prahu 1 za to byli odpovědní bývalý pracovník rozvědky Petr Bakeš a bývalý policista Jiří Dvořák. Oba dostali peněžitý trest - první stotisícový, druhý čtyřicetitisícový - a dvouletý, respektive roční zákaz práce u policie. Proti rozhodnutí je možné se odvolat.

Náměstek Korbel odvolán

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová odvolala Františka Korbela z funkce náměstka pro legislativu. Důvodem mělo být, že se Korbel postavil snaze ministryně zrušit ty části státních zastupitelství, na nichž slouží žalobci, kteří v minulosti kritizovali justiční manipulace v kauze Čunek. Kovářová se podle spekulací médií stala ministryní díky lidem, kteří se na nestandardních zásazích do Čunkova vyšetřování podíleli.

Po ruce je další seznam StB

Bývalý disident Stanislav Penc zveřejnil na internetu další jmenný seznam registru Státní bezpečnosti. Jde o elektronickou databázi, kterou Státní bezpečnost dokončovala těsně před listopadem 1989. Obsahuje sta tisíce jmen a jsou mezi nimi jak spolupracovníci StB, agenti rozvědky a kontrarozvědky, tak i lidé, o které projevila StB nějaký zájem. Podle Pence se tak rozbije monopol Ústavu pro studium totalitních režimů. Naopak podle jeho ředitele Pavla Žáčka jde o “prolamování se do otevřených dveří“. Kritici také namítají, že Penc tak může nechtěně zapříčinit zrušení Žáčkova ústavu po volbách do sněmovny. Trnem v oku je trvale nejen komunistům, ale i sociální demokracii.

Klaus podepsal tribunál

Česko jako poslední ze zemí evropské sedmadvacítky uznalo nástroj pro stíhání zločinců podezřelých z genocidy či válečných zločinů. Prezident Václav Klaus po bezmála ročním odkládání podepsal dohodu o Mezinárodním trestním soudu v nizozemském Haagu.

Hlava státu nebyla s váháním sama. Také parlament přešlapoval nad dohodou kvůli právním nejasnostem několik let.

Rozpočet EU ve finiši

Menší výdaje na byrokracii a větší rezervy pro boj s hospodářskou krizí. Tak by měl vypadat rozpočet EU na rok 2010. Na jeho předběžné podobě se minulý pátek v Bruselu dohodli ministři financí členských států EU. Unie má operovat s částkou 122,3 miliardy eur, což je zhruba o šest miliard více než letos, a návrh se soustředí hlavně na oživení evropského hospodářství. Podle švédského ministra financí Hanse Lindblada, který rozpočet představil, by měl největší podíl finančních prostředků - zhruba 45 procent - putovat na podporu růstu zaměstnanosti.

Teherán znovu na nohou

V Íránu propukly nové demonstrace proti výsledkům prezidentských voleb. Na teheránských ulicích podle svědků protestovaly ve čtvrtek tisíce lidí, proti nimž zasáhla policie obušky a slzným plynem. Svědkové znovu popisovali prchající zakrvácené účastníky protestů, z nichž velkou část tvořily ženy.

Režimu se v posledních dnech dařilo protesty utlumit a viditelné projevy odporu se omezovaly na noční skandování z teheránských střech. Ve čtvrtek protestující využili desátého výročí potlačení proreformních studentských protestů.

Po nezdařeném puči začíná Honduras jednat

Po nezdařeném pokusu svrženého honduraského prezidenta Manuela Zealyi vrátit se do vlasti letadlem v doprovodu předsedy Valného shromáždění OSN se americké administrativě a prezidentovi Kostariky podařilo přimět šéfa pučistů Roberta Michelettiho a svrženého prezidenta k vyjednávání. V kontextu Latinské Ameriky to odpovídá situaci, kdy by v Chile krátce po převratu začala probíhat jednání mezi generálem Pinochetem a jím svrženým prezidentem Salvadorem Allendem.

Jednání byla zahájena ve čtvrtek v domě kostarického prezidenta Oscara Ariase a byla pouze zprostředkovaná. Oba znepřátelení muži seděli v oddělených místnostech a kostarický prezident byl prostředníkem.

Honduraský prezident byl svržen 28. června, když se pokoušel prostřednictvím referenda dosáhnout sestavení ústavní komise, jež by mu zajistila možnost zastávat prezidentský úřad další volební období. Převrat odsoudily všechny latinskoamerické země stejně jako Spojené státy.

Největší výdaje na zbrojení

Boj o Barrosa pokračuje

Sedmadvacet vlád Evropské unie se minulý týden shodlo na právně závazném doporučení nominovat Josého Manuela Barrosa na post šéfa Evropské komise na další pětileté období. Národní vlády tak potvrdily své stanovisko z posledního evropského summitu na konci června, které však díky vlažné podpoře Francie a Německa nemělo charakter formálního doporučení.

Nový krok stupňuje tlak evropských vlád na poslance Evropského parlamentu, kteří se znovuzvolením bývalého portugalského premiéra na nejvyšší exekutivní post Evropské unie váhají. Europarlament minulý týden odložil hlasování o Barrosově budoucnosti z poloviny července na září nebo říjen.

José Manuel Barroso je vnímán jako pragmatický a nevýrazný šéf Evropské unie stojící politicky na pravém středu. Jeho kandidatura čelí opozici poslanců sociální demokracie, zelených, středových liberálů a levicových uskupení. Odpor poslanců je však také výrazem boje parlamentu o posílení své moci ve vztahu k národním vládám. V Bruselu se zároveň rozhoduje o obsazení postů jednotlivých komisařů a blokování volby šéfa komise je jedním z vyjednávacích nástrojů.

Vědci vytvořili “umělou“ spermii

Smršť úvah o potřebnosti mužů vyvolaly zprávy o tom, že se vědcům podařilo vytvořit “umělou“ spermii. Ve skutečnosti objev neotvírá cestu ke světu bez mužů, ale ke světu bez neplodných mužů. Vědci odebrali kmenovou buňku z lidského embrya a umístili ji do speciálních kultivačních roztoků, pomocí nichž z ní dokázali vytvořit spermii. Zatím jde o nedostatečně vyzkoušenou techniku a o kvalitě získaných spermií se badatelé přou. Autoři výzkumu z britského Newcastlu sami upozorňují, že bude trvat nejméně pět let, než metodu doladí tak, aby pomáhala neplodným mužům. Pak by lékaři buď vytvářeli spermii s genetickou informací dotyčného muže z jeho kmenové buňky odebrané třeba z kůže, nebo by bylo nutné nejprve naklonovat lidské embryo a kmenovou buňku získat z něj.

Digitální archiv Ústavu pro studium totalitních režimů

10.7.2009 ČT 1 Studio 6

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ústav pro studium totalitních režimů spustí dnes digitální archiv. Ten umožní zájemcům prohledávat a také tisknout dokumenty z archivu bezpečnostních složek. S námi ve studiu ředitel tohoto ústavu Pavel Žáček. Vítejte u nás, dobrý den.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobré ráno.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy o tom mluvíte jako o historické události. Tak v čem je to tak historické, přelomové?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to technologicky historická událost, která patří do jednadvacátého století. Je to věc, která ani ve středoevropském, možná evropském měřítku vlastně neexistuje. My to děláme na základě zákona a děláme servis pro Archiv bezpečnostních složek, který prostě začíná s pilotním projektem. Příští rok bychom chtěli tento projekt dokončit tak, aby vlastně každý, kdo bude mít heslo podle archivního zákona na základě ekonomického badatelského listu mohl vlastně listovat těmi archiváliemi přímo z bytu, jakýsi internet banking.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže musím dostat heslo, pak si sednu doma k počítači, všechno tam zadám a pak už mohu listovat celým vaším archivem, ale to nebude ode dneška.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To bude ta cílová meta příští rok. Dnes to vlastně pilotně spouštíme, od včerejška se převádí ústav archivu do toho elektronického archivu, kolem 3 milionů dokumentů, které už jsou digitalizovány a archiv vlastně připravil určitou část již k dnešnímu datu k nahlížení. V té podobě, kdy vlastně badatelé budou muset do badatelny si dojít, tam dostanou to heslo, sednou si k tomu počítači. Je to věc, která postupuje prostě krok za krokem a budou si moct sami tisknout ty stránky, které si vyberou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

3 miliony dokumentů jste říkal, že už máte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

3 miliony stránek.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A kolik ještě zbývá, aby to bylo úplně ideální, aby tam bylo všechno?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To samozřejmě nelze. Druhá část nebo další fáze toho celého projektu je žádost, na které pracujeme spolu s ministerstvem vnitra do Bruselu o dotace, protože pokud bychom měli naplnit zákon a digitalizovat do elektronické podoby veškeré materiály, to je více než dvacet kilometrů materiálů, tak to bez evropských peněz není možné. Čili my se pokusíme získat několik set milionů korun na tento projekt tak, abychom příští rok mohli začít vlastně v uvozovkách průmyslově digitalizovat, abychom mohli plně jaksi nikoliv naší kapacitou ústavní, naplnit ten elektronický archiv. Ale i tak je to zajímavá množina a myslím si, že tam badatelé leccos najdou. Bude to rychlejší, budou si pak moci vybrat i to prostředí, odkud bádat, nemusí do té kamenné badatelny, prostě bude to něco nového.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Jak těžké vůbec bude získat to heslo? Dostane ho úplně každý, kdo si o něj zažádá?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Podle archivního zákona musí vlastně ten badatel se stane, občan se stane badatelem, když podepíše badatelský list a akceptuje pravidla dané tím badatelským řádem, respektive archivním zákonem a pak teda není důvodů mu to heslo nevydat. V případě jeho ztráty nebo v případě, kdyby to heslo předal jiné osobě, tak bude právně zajištěno, bude vlastně mu ten komunikační kanál vzat, čili který se bude mimochodem to heslo každý rok obnovovat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže on podepíše nějaké čestné prohlášení, vy nebudete zkoumat vůbec, co to je za člověka, a tak dál.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Ta identifikace bude tím, že ten člověk přijde, vlastně dostane na místě. Druhá fáze je, a to je zase otázka technologie, protože není to úplně jednoduché, zda by to bylo možné přes datové schránky s elektronickým podpisem, to se ještě uvidí. Ta pilotní část bude uzavřena u nás v archivu, takže bude muset k nám přijít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Najdeme tam podobné informace, jako mají být v databázi, kterou hodlá zveřejnit bývalý disident Stanislav Penc? Já mluvím o těch databázích EZO a SEZO.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To je úplně něco jiného. V databázi nenalezne ten obsah těch dokumentů. Tady bude posun obrovský, že na základě evidencí, které ovšem budou validované ze strany Archivu bezpečnostních složek za pomoci našeho ústavu tak budete moct dostat přímo ty archiválie. To není o evidencích s vysokou mírou chybovosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Na internetu by se měly ty svazky nebo databáze EZO a SEZO objevit co nejdříve. Teď když se podíváme na stránku svazky.cz, kde právě to Stanislav Penc hodlá zveřejnit, tak tam najdeme pouze tady tuto omluvu, kterou vidíme právě teď před sebou, takže vlastně chtěl to zveřejnit ještě tento týden. Zatím to tedy na internetu není. Vy jste, vy tyto registry máte ale v ústavu taky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Má je Archiv bezpečnostních složek, který je převzal na základě zákona, respektive usnesení vlády jako informační systémy. Vzhledem k tomu, že je tam určitá míra chybovosti, že tam jsou odkazy na věci po roce 1990, tak Archiv bezpečnostních složek při úředním výkonu včetně hledání odkazu a materiálu archiválií, respektive archivních signatur pro badatele musí velmi pečlivě vážit, není to evidence pro každého, není to evidence pro amatéry.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže proto vy jste se rozhodli, že něco takového zveřejňovat nebudete?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

On to formuluje jasně zákon. Třeba jasně říká, že nemůžeme dát evidenční záznamy na web nebo Archiv bezpečnostních složek, abych byl úplně přesný, nemůžeme dát na webové stránky. Údaje o cizincích. A který obsahují jak to EZO, tak SEZO, čili my jsme vázaní zákonem a budeme ho dodržovat, to mohu garantovat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy jste také řekl i teď před chvilkou tady, že ty databáze obsahují určité chyby. Stanislav Penc se k tomu vyjadřoval před dvěma dny tady u nás ve Studiu 6. Pojďme si poslechnout jeho slova.

Stanislav PENC, bývalý disident /8. 7. 2009/

--------------------

Nevím, o kterých chybách Pavel Žáček mluví. Jámám takovej pocit, že Pavel Žáček si plete několik funkcí a na některý funkce on nemůže ani dohlídnout, ale je to možná tím, že léta studuje archiválie Státní bezpečnosti, jak se postupně v jeho myšlenkách stává jeho práce spíš rozvědčickou prací než prací archiváře, prostě archivář přeci nemá co měnit archivní dokumenty nebo materiály.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak, slyšeli jsme slova Stanislava Pence. Vy tady kroutíte hlavou. Nesouhlasně.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To nelze říct, než že mele páté přes deváté. Prostě nezná zákony a nevím, jak si může dovolit říkat takovéto věci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Jaké chyby konkrétně obsahují tady tyto databáze?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To jsou evidence, které ani jedna, ani druhá nebyla k roku 89 dokončena. Ty evidence vznikly přepisem z originálu v papírové podobě, kartoték, registračních protokolů, archivních protokolů. Které Archiv bezpečnostních složek má k dispozici a když víme, když se přepisuje obrovská suma záznamů a s tím se také potýkáme, musí se kontrolovat. Protože pochopitelně při tom přepisu vzniká určité procento chybovosti a ty chyby v tom jsou obsaženy. To je první věc. Druhá věc, jsou tam ti cizinci a třetí, jsou tam prostě odkazy na akce polistopadových bezpečnostních složek. Polistopadových, čili ne komunistických.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A to by mohlo způsobit podle vás nějaké závažné problémy?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Z pohledu našich zákonů, podle kterých fungujeme my, nás samozřejmě to, co se dělo po 15. 2. 1990 nezajímá, protože to komunismus nebyl a jestli teda Standa Penc chce bojovat proti komunismu touto cestou nebo jak to nazval, tak střílí zásadně vedle, to už byl jiný režim, to byl demokratický režim, postkomunistický, ale rozhodně ne komunistický. Čili to už je o něčem jiném.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale jsou to přece jenom archiválie. Nemá pravdu pan Penc, že se ty archivní materiály mají zveřejňovat tak, jak jsou?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Jaké archiválie? On nezveřejňuje archiválie. On si vybral nějaké evidence. To jsou informační systému. Tam není obsah, tam prostě je seznam, kterému evidentně nerozumí. On ani neví, co to je EZO, ani neví, co to je SEZO. On nezná ten obsah. Takže o tom to je. On prostě pouští ven něco, o čem neví, co to je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Co vlastně se může stát, když by se to objevilo na těch internetových stránkách? Vy říkáte, že to vlastně je protizákonné, tak by se tím měla zabývat policie?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Já to neříkám, jestli si to vezme do ruky fyzická osoba, publikuje to, která to někde získala, je protizákonné, to neříkám. Jen říkám, že Archiv bezpečnostních složek jako kompetentní státní orgán správní úřad nemůže to zveřejnit v tom rozsahu, jak si to představuje Stanislav Penc.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale když to zveřejní soukromá osoba, tak se také vystavuje nějakému problému, třeba ze strany policie, jestli tu je?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To se prostě uvidí. To já nedokážu posoudit tady od toho nejsem.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Co vůbec, takže nevíte, co by teoreticky jako za to hrozilo, nehrozilo, protože jestli je to zákonné ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Já bych pouze spekuloval. Já můžu garantovat, že Archiv bezpečnostních složek má své evidence řádně ošetřeny, z nich nemůže nic nezákonně uniknout a naopak je používá pouze k zákonem stanoveným účelům. Čili podpora Národně bezpečnostního úřadu, bezpečnostního odboru ministerstva vnitra, zpravodajských služeb, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a dalších útvarů policie. A tak dále. A badatelské pochopitelně činnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Čím si vysvětlujete, pane řediteli, že se to objevuje tady ty databáze EZO a SEZO až teď dvacet let po revoluci?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To nevím. Za tím hledáme určitý politický podtón, takže Standa Penc rozhodně není nepolitická osoba a asi nemá jiné téma, tak si vybírá toto téma. Já jenom můžu garantovat, že z naší strany se nenecháme prostě z těchto důvodů svést někam, abychom protizákonně konali, i kdyby Standa Penc stokrát chtěl, prostě my jsme instituce nezávislé, které se řídí zákonem a ten zákon budeme dodržovat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A proč se vlastně váš ten digitální archiv objevuje až 20 let po revoluci?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To je jiná věc. Ono to v tom podtextu také zaznívá. My se snažíme velmi rychle napravit to, co se po roce 1990 zanedbalo. Protože tam nebyl rozvoj žádných evidencí na ministerstvu vnitra a i jinde také nebyl adekvátní tomu vývoji 21.století. Myslím si, že jsou velké problémy obecně s digitalizováním archivních materiálů a my jsme se snažili během roku a půl, já jsem odhadoval v lednu 2008 před zahájením činnosti ústavu archivu, že to bude trvat 3 roky a naším kolegům, kteří jsou odborníci, tak těm se to podařilo ten pilotní projekt dokončit během roku a půl. To byla obrovská výzva a já si myslím, že ta materie si to zaslouží, protože o totalitních režimech potřebujeme maximálně vědět, abysme mohli perspektivně vyloučit nějaké opakování.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Díky za návštěvu tady u nás ve Studiu 6. Na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Zpřístupnění archivů Státní bezpečnosti

10.7.2009 ČT 1 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka

--------------------

Dokumenty z archivů bezpečnostních složek budou v digitální podobě přístupné všem na internetu. K nalezení tam má být vše, co je v archivech uložené, třeba vyšetřovací protokoly anebo i osobní spisy. Projekt spouští Ústav pro studium totalitních režimů a je ojedinělý v celé střední Evropě. Šéf ústavu totality Pavel Žáček bude za chvíli hostem Profilu Studia 6.

redaktorka

--------------------

V pilotní fázi bude archiv fungovat ve třech badatelnách. Později by dokumenty měly být přístupné i z osobních počítačů. Zájemci tak budou mít nově přístup ke všemu, co je v digitalizovaném archivu uloženo a ne pouze k tomu, co si vyžádají. Mezi miliony naskenovaných stránek jsou vyšetřovací protokoly i osobní spisy. Právě v souvislosti s nedostatečným zveřejňováním takových databází kritizoval tento týden Ústav pro studium totalitních režimů i Archiv bezpečnostních složek občanský aktivista Stanislav Penc.

redaktor /Jiří Reichl, mluvčí, Ústav pro studium totalitních režimů/

--------------------

Digitální archiv je dlouhodobě připravovaný projekt, který v žádném případě není reakcí na současné aktivity pana Pence.

redaktorka

--------------------

Pencovi především vadí, že ústav nezpřístupnil elektronické databáze komunistické státní bezpečnosti. Chce se kvůli tomu dokonce obrátit na správní soud. Dvě z databází už navíc zveřejnil na vlastní pěst na internetu. Archiv ale argumentuje, že mu to nedovoluje zákon a upozorňuje na chyby, které seznamy obsahují.

Ústav pro studium totalitních režimů spouští digitální archiv

10.7.2009 ČT 1 str. 06 12:00 Zprávy

Jan HRUBEŠ, moderátor

--------------------

Ústav pro studium totalitních režimů dnes spouští digitální archiv, který lidem umožní prohledávat a tisknout digitalizované dokumenty archivu bezpečnostních složek. Podrobnosti připojuje kolega Tomáš Vlach, který je právě na telefonu. Tomáši, dobré poledne. Znamená to, že si každý bude moct prohlížet archivní dokumenty přímo doma, například u počítače?

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Dobré poledne. Tak k tomuto stavu by se měl celý systém dostat až příští rok. Zatím si bude možné prohlížet elektronicky dokumenty jen ve třech badatelnách ústavu. Měl by se výrazně zrychlit přístup k dokumentům místo dosavadních tří týdnů, to bude jeden den a skutečné elektronické bádání z domácích počítačů by mělo být možné až příští rok a ani to nebude zcela volné. Zájemce musí osobně přijít, v obálce dostane heslo platné na jeden rok a až pak teprve bude možný přístup do databáze. Do digitální podoby také nebudou převedeny zdaleka všechny dokumenty. Archiv bezpečnostních složek má ve správě asi 20 kilometrů archiválií a 280 milionů stran. V elektronické formě by pak měly být 4 miliony dokumentů. Přitom nejde o databáze, u kterých se o zveřejnění pře s ústavem bývalý disident Stanislav Penc. Ten 2 z těchto databází zveřejnil na internetu a ředitel Pavel Žáček dnes označil jeho jednání za politicky motivované.

Dokumenty bývalé Státní bezpečnosti na Internetu

10.7.2009 ČT 1 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

Prohlížet dokumenty bývalé Státní bezpečnosti bude možné i na Internetu. Ústav pro studium totalitních režimů začal zpřístupňovat archiv v elektronické podobě.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Místo stohů papíru jen surfování po Internetu. Tak by v budoucnu mohlo vypadat pátrání o dosud neznámých epizodách z dob nacistické a komunistické minulosti. Zatím to má podobu pilotního projektu. Na počítač je třeba jít do badatelen v Praze nebo Kanicích u Brna. K dispozici je jen zlomek dokumentů.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

V této fázi začínáme. Nemá smysl digitalizovat celý fond, ale jen ty vybrané jednotky, o které má veřejnost zájem.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Ústav chce postupně digitalizovat všech 20 kilometrů papírových archiválií a na 400 tisíc mikrofilmů. Doufá přitom, že se podaří získat grand z evropských fondů. Pokud by totiž digitalizace běžela současným tempem, trvala by asi 50 let a třeba názory na to, jestli převést archiv do elektronické podoby úplně nejsou mezi historiky jednoznačné.

Petr ZÍDEK, historik

--------------------

Je otázka proč to dělat, protože z těch 280 milionů dokumentů samozřejmě jich 99 % nikdo nikdy nebude chtít číst.

Pavel PALEČEK, historik

--------------------

Protože nyní zveřejňuje tři nebo čtyři miliony, tak je jistě krok kupředu, ale mělo to už přijít dávno a jistě by ty archiválie měly být co nejdřív na Internetu, pokud se má jednat o nějakou změnu.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Ani přístup k dokumentům nebude kvůli archivnímu zákonu úplně volný. Zájemce si musí zažádat přímo v archivu, kde dostane obálku s heslem platným na jeden rok.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Do toho archivu může jen badatel, to znamená člověk, který přijal všechny povinnosti vyplývající z archivního zákona a badatelského listu a že je ta osoba identifikovatelná. Čili proto není možné předávat to heslo někomu dalšímu.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Jiná databáze ale funguje na Internetu volně pro každého. Někdejší disident Stanislav Penc takto zpřístupnil registry lidí, kteří měli něco společného se Státní bezpečností. Na jejich základě je možné najít si další informace v archivech. Tomáš Vlach, Česká televize.

Živo v archivech

10.7.2009 ČT 2 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Zdá se, že archivní půda bezpečnostních složek je i více než 20 let od sametové revoluce pořád pěkně horká. Tají Ústav pro studium totalitních režimů informace? Proč nezveřejní úplně všechno, co má k dispozici, včetně elektronických databází StB? Téma, kterým otevřeme páteční Události, komentáře. Vítejte.

Ústav pro studium totalitních režimů čelí na jedné straně kritice. Přitom ale na straně druhé podává podle řady historiků a badatelů Archiv bezpečnostních složek, který pod ústav spadá, skvělé výkony v digitalizaci. Tedy několik desítek tisíc archiválií v elektronické podobě si budou moci od pondělí zájemci prohlédnout. Zatím sice jen ve 3 badatelnách, ale od příštího roku i na internetu. Badatelé najdou v databázi například některé elektronické archiválie velitelství StB nebo útvarů SS a gestapa.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Místo stohů papíru jen surfování po internetu. Tak by v budoucnu mohlo vypadat pátrání o dosud neznámých epizodách z dob nacistické a komunistické minulosti. Zatím to má podobu pilotního projektu. Na počítač je třeba jít do badatelen v Praze nebo Kanicích u Brna. K dispozici je jen zlomek dokumentů.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

V této fázi začínáme. Nemá smysl digitalizovat celý fond, ale jen ty vybrané jednotky, o které má veřejnost zájem.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Petr ZÍDEK, historik

--------------------

Je otázka proč to dělat, protože z těch 280 milionů dokumentů samozřejmě jich 99 % nikdo nikdy nebude chtít číst.

Pavel PALEČEK, historik

--------------------

To, že nyní zveřejňuje tři nebo čtyři miliony, tak je jistě krok kupředu, ale mělo to už přijít dávno a jistě by ty archiválie měly být co nejdřív na Internetu, pokud se má jednat o nějakou změnu.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Ani přístup k dokumentům nebude kvůli archivnímu zákonu úplně volný. Zájemce si musí zažádat přímo v archivu, kde dostane obálku s heslem platným na jeden rok.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Do toho archivu může jen badatel, to znamená člověk, který přijal všechny povinnosti vyplývající z archivního zákona a badatelského listu a že je ta osoba identifikovatelná. Čili, proto není možné předávat to heslo někomu dalšímu.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Jiná databáze ale funguje na internetu volně pro každého. Někdejší disident Stanislav Penc takto zpřístupnil registry lidí, kteří měli něco společného se Státní bezpečností. Na jejich základě je možné najít si další informace v archivech. Tomáš Vlach, Česká televize.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

No a válku o archivy teď probereme s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů Pavlem Žáčkem. Dobrý večer.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobrý večer.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

A v telemostu se k nám připojuje bývalý disident Stanislav Penc. Hezký večer i vám.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Dobrý večer.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane řediteli, ústav digitalizuje miliony stran archiválií bezpečnostních složek. To je bezpochyby úžasná věc. Ale spory o to, a teď si dovolím to shrnout, že prostě neexistuje žádný seznam toho v uvozovkách, co všechno StB napsala, co všechno vlastně tam je, takže zájemce vlastně neví, oč má žádat, k čemu všemu se může dostat, proč nechcete slyšet na tento logický argument?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je otázka směrovaná na Archiv bezpečnostních složek.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano, ten spadá pod vás, předpokládám, to víte i vy.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobře, ale my na to nemáme žádný vliv, to prostě je věc, která je daná. Jsou nějaká pravidla a ten musí archiv je ctít. Ty pravidla hry jsou daná zákony. Nedomnívám se, že by všechno bylo možné na ten web dát, přestože se snažíme, aby tam maximum bylo, maximum, co umožňuje zákon. A my participujeme na tom, aby to archiv měl na vlastní webové stránce.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Zeptám se tedy jinak. Když přijdu k vám nebo do archivu a nebudu znát číslo svazku, který mě zajímá, nebude na mé jméno, dostanu ho od vás? Vy nebo archiv mi ho v těch milionech stran najdete?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je právě neznalost, ten posun v této poslední diskusi. Samozřejmě vy ho znát můžete, vy se můžete zeptat e-mailem dokonce. Na rozdíl od jiných archivů my už to děláme e-mailem rok a půl. A můžete od archivu standardně tu archivní jednotku, to archivní číslo, tu signaturu dostat. A jdete už najisto, budete vědět od toho příslušného pracoviště badatelny, respektive redakčního pracoviště archivu, zda vůbec ta signatura existuje. Když budete mít na webu jenom evidence, z těch evidencí nevyčtete ani obsah, ani formu, a dokonce nevyčtete, jestli ta archiválie existuje, budete mít jenom číslo.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, tak v čem je problém? To opravdu vypadá, že se vlamujete do otevřených dveří, jak v minulosti řekl tady pan Žáček.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

No, pro posluchače i do studia je potřeba říct, a pan Žáček to samozřejmě ví, jenom trošku mlží, že skutečně jde o to, že člověk neví, co v těch archiváliích je, to znamená, že jako občan na základě zjištěných informací z poslední doby, například o tom, že šéf Interpolu pracoval pro Státní bezpečnost nebo někteří poslanci, a do té doby to nikde nebylo možné vyčíst, tak mám důvodné podezření z toho, že prostě nevím, co v těch archivech je. Já v momentu, kdy budu chtít najít něco kolem své osoby nebo někoho, koho konkrétně znám, tak asi se to podaří. Ale v momentu, kdy má proběhnout kontrola a vypořádání se s minulostí, je potřeba, aby archiv zveřejnil i seznam, kterej v podstatě od současnejch tajnejch služeb převzal podle toho zákona a to je vlastně to EZO a SEZO.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano a na to já jsem se právě ptala, pane Žáčku, že vlastně, když nebudu vědět přesně, co v těch archiváliích je, víte, ona ta událost, o které já nevím, sama do mysli nespadne. Já bez toho seznamu, který vy jste nezveřejnili, to jsou ty elektronické databáze StB, se to prostě nedozvím.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ten problém je daleko hlubší. Ty databáze, které jsou zachované neúplné po Státní bezpečnosti, neúplné, nedokončené, plné chyb, nejsou tou ideální, tím ideálním vstupem.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Nejsou ideálním vstupem, ale nějakým seznamem jsou.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je klíč, to je klíč, který nechala Státní bezpečnost. My potřebujeme, a tady se 15 let proflákalo, to není moje chyba, to není chyba ani Standy Pence, tady prostě před náma nikdo nic nedělal a za rok a půl chceme od Archivu bezpečnostních složek, od ústavu, aby napravil to, co se tady po 90. roce neudělalo. Ten problém je jiný, my potřebujeme úplně jiné než lustrační databáze, abychom ty archiválie hledali. My potřebujeme úplně jiná metadata. Ty 2 databáze, které se teďka v posledním týdnu otevřely /nesrozumitelné/, ty to nespasí. My k tomu musíme přistupovat úplně jinak.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Co to teda spasí? Když říkáte, že k tomu je třeba přistoupit jinak, uděláte to nějakými kroky?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Jedině to, že se nikoliv během jednoho měsíce, ale během několika let úplně jinak oindexují ty dokumenty. Právě proto, že jsou nezdigitalizované, tak na tom může dělat víc lidí. Když je máte jenom v originále, tak může s nima pracovat jeden člověk.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, nestálo by tedy za to pár let počkat na tu lepší identifikaci a nezveřejňovat databáze, které jsou plné chyb a nedokonalých údajů?

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Víte, jestliže se bavíme o historii a bavíme se o archivnictví, tak tak, jak je archivní materiál zachovanej, tak takovej je. To, co my jsme zveřejnili a o čem vlastně je ta diskuse, tak tam nikdo nepoukazuje na nikoho, že měl nějakou vinu nebo nevinu, což nám taky je někdy kladeno za vinu, ale vlastně hovoří o tom, jaké svazky konkrétní v tom Archivu bezpečnostních složek, potažmo v Ústavu pro studium totalitních režimů jsou. Je to vlastně jediná zatím databáze takováhle a ústav už jí dávno měl zveřejnit. Ten problém, který řešíme a proč my jsme to zveřejnili, je, že pan Žáček svým rozhodnutím posvětil to, že tyto databáze nemají bejt zveřejněný a to je spíš otázka toho, jak je možný, že nemají bejt zveřejněný. Je samozřejmě dobře, že se něco digitalizuje, že se něco zveřejňuje na internetu, zaplaťpánbůh za to. Ale nevidím vůbec žádnej důvod, proč hovořit o tom, že někde jsou nějaký chyby, a proto se to nezveřejní. Tam přece se nehovoří o vině nebo nevině konkrétních lidí, ale hovoří se o tom, pod jakým svazkem kdo je kde ven a může se dál vyhledávat. Ale v momentě, kdy tento seznam nemám, nemůžu dál vyhledávat.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane řediteli, pokud tedy tam ani nejde o to, že by ten seznam mohl někomu ublížit, já opravdu nerozumím tomu, když ten seznam máte k dispozici, pardon, byť je plný chyb, když máte ty elektronické databáze s tím seznamem k dispozici, aby se tedy mohli lidé lépe orientovat, pak nechápu, proč ho nemůžete zveřejnit. Mně totiž přijde trochu nedůvěryhodná ta vaše argumentace, že databáze není archiválie, ale jen jakási pomůcka, neurčená ke zveřejnění.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je laický názor, který vyplývá z naprosté neznalosti těch databází. Prostě Standa Penc neví, co v nich je a neví, jak s nimi pracovat. To není primární evidence, abychom se dostali k těm archiváliím, to jsou písemné podklady, z kterých ty databáze vznikly. Toto jsou pomůcky nedodělané, plné chyb a když zákon archivu, nikoliv ústavu, pan kolega nezná ani náš zákon a nezná roli ústavu a archivu.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Dobře, znamená to, že pan Penc zveřejněním těch databází porušil zákon?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ale to je jeho věc.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale dá se to tak klasifikovat nebo? Vím, že určuje samozřejmě vinu soud, ale z vašeho pohledu?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Upřímně řečeno, mně je to jedno, je to jeho postoj, zatím nic nezveřejnil, já jsem nic na webu neviděl. Takže, mně to je jedno. Může to být pomůcka, která přivede třeba i některé lidi do Archivu bezpečnostních složek bezesporu. Nicméně archiv musí postupovat podle zákona. Ten je daleko jaksi, daleko, sužuje manévrovací prostor archivu. Archiv si nemůže dovolit na rozdíl od Standy Pence publikovat nějaké databáze, v kterých je určitá míra chybovosti. Tím spíše, že má mnohem lepší evidence, originálnější a to jsou ty písemné. Tady se bavíme úplně o nesmyslu, ty dvě evidence nejsou primární evidencí Archivu bezpečnostních složek. On jich má mnohem více a aby mohl třeba něco dát na web, tak je musí konfrontovat s tím primárním podkladem, z kterého tyto evidence byly sestaveny. A my máme registry, Archiv bezpečnostních složek, ne my, Archiv bezpečnostních složek má registry, z kterých tyto evidence vznikly. My se bavíme o virtuálním problému, ten problém neexistuje.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, a tady taky zaznělo, že vlastně pan Žáček, ale vlastně nikdo z nás, ještě ani ty databáze neviděl, protože vy jste je sice zveřejnili, ale zkolaboval ten server. Zdá se tedy zatím, že jakoby skutek utek. Zkoušíme už několik dní se do těch databází dostat. Proč se do nich dostat nemůžeme?

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Tak já myslím, že jestliže jsme 20 let čekali na to, než současnej režim ty databáze vlastně uvolní, což se stalo, i když pan Žáček to popírá, tak počkáme ještě den, dva, až se nám podaří změnit ty technický problémy, který máme. Možná i pomocí hackerů a jinejch, ale myslím si, že už jsme řešení našli a během krátký doby ty databáze budou, budou zveřejněný.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže, za den, dva.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

A ještě k tomu, co říkal pan Žáček, ještě jestli můžu se vyjádřit k tomu, co říkal pan Žáček, on byl přece jeden z těch lidí, který tyto databáze studovali a pro slovenskej ústav, pro Paměti národa ještě s jedním kolegou historikem napsali velice kvalitní studii o tom, jak se ty databáze mají používat a co v nich je a na základě této pomůcky my jsme ty databáze sestrojili, dali dohromady, do pohybu tak, aby se v nich dalo vyhledávat a aby sloužily tak, jak mají sloužit. Co se týká toho problému, jestli je to možno zveřejnit.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pardon, pan ředitel říká, že ony slouží. Pardon, omlouvám se.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Samozřejmě, samozřejmě. Archiv bezpečnostních složek má těch evidencí více. Validuje je za spolupráce s námi a využívá je pro badatelskou činnost. Vtip je v tom, že jsou využívány jak pro úřední činnost ve vztahu k Národnímu bezpečnostnímu úřadu, ministerstvu vnitra, tak pro badatelskou veřejnost. Není pravda, že nejsou využívány. Vy, když přijdete do archivu a budete chtít materiál z rozvědky, tak vám ho vylustrují v této evidenci, ale nedají vám odkaz na svazek třeba po 15. 2. 1990, který pravděpodobně bude v té neodkontrolované evidenci, která půjde na web nebo máme tenhle ten příslib už týden. A dají vám jenom to, co vám podle zákona dát mají. My se bavíme o komunismu, ne o tom, co bylo poté. Na web nemůžeme ze zákona dát cizince. Prostě nemůžeme si to dovolit, archiv. Jestli si to dovolí Standa Penc, je to jeho právní názor, je to jeho právní riziko. My si to dovolit nemůžem, Archiv bezpečnostních složek si to dovolit nemůže, protože mu to zákon neumožňuje.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, pardon, neobáváte se toho, že můžete čelit nějakým stíháním, popřípadě civilním žalobám právě, pokud jde o zveřejnění jmen těch cizinců v těch databázích?

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Já se toho nebojím. Chci upozornit na to, že před 4 lety, když stát přijal zákon o zveřejnění seznamu agentů Státní bezpečnosti, který si dneska může kdokoliv vyhledat na stránkách ministerstva vnitra, tak my jsme v tý době.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Na stránkách Archivu bezpečnostních složek. To není pravda.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Prosím. My jsme zveřejnili 25 tisíc jmen, který najednou nějak se tomu ministerstvu vnitra z tý databáze ztratily a nikdo na nás žádnou žalobu nepodal. Já chci jenom říct ještě k tomu, ten ústav přece vzniknul proto, aby odhalil věci z minulosti. A tady to vypadá tak, my jsme totiž požádali před několika měsíci, aby všechny databáze, který byly převzaty od tajných služeb a ministerstev a byly z nich učiněny tím pádem archiválie, aby nám byly předloženy. Archiv bezpečnostních složek nám zamítnul tuto žádost s odůvodněním a s odkazem na paragrafy, který v zákonech vůbec nejsou nebo si je jinak vyložil. A pan Žáček jako odvolací orgán to potvrdil. To je ten důvod a to si taky na těch stránkách.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Pan ředitel říká tady polohlasem, že to není pravda. Vy se v této věci evidentně neshodnete. Nicméně, pane řediteli, ještě otázka.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ta manipulace se zákony. Tady kolega Penc se odkázal třeba na články, které na webu, odcizili z webu Ústavu paměti národa v Bratislavě. Mě a dalších autorů se nezeptali. Čekáme autorský honorář, čekáme, že nám ho vyplatí.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak, pane řediteli, proč budou dokumenty, které digitalizujete, přístupné zatím jen ze 3 badatelen. Něco dáte do digitální podoby a pak to stejně zpřístupníte jen v badatelně archivu.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To nejdůležitější, to, čím je ten dnešní den historický, není, že není týden, nejdou 2 databáze na webu, když už se mohou využívat, ač prostě brání zákony jejich úplnému zveřejnění. Nicméně jsou k dispozici a veřejnost je využívá, úřední činnost také. To historické je, že dostaneme k tomu obsahu. Ty databáze jsou pomůcka a ty registry originální jsou pomůcka k tomu obsahu. My se musíme bavit o obsahu. Ta forma, jak se dostat, ta není tak podstatná. Historický den je právě to, že se nám podařilo předat do elektronického archivu, Archivu bezpečnostních složek, plynule tam přecházejí a přejdou tam asi 4 miliony stránek digitalizovaných a postupně pracovníci Archivu bezpečnostních složek po validaci zase, kontrole, není možné to udělat bez toho, zase jsou sevřeni těmi zákony, tak je zpřístupní. Zatím na 3 badatelnách. Příští rok to dostaneme prostřednictvím vlastně systému obdobného internet bankingu z té kamenné badatelny vlastně ven a bude to přístupné na jakémkoliv počítači na základě hesla.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

A ještě jedna věc. Proč trváte na registrace uživatele? Ono to trochu zavání velkým bratrem, jako byste chtěli mít přehled o tom, kdo na čem zrovna bádá.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Stačí se podívat do archivního zákona.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano, vím, že to je v zákoně. Nemůžete se pokusit iniciovat nějakou změnu, aby byl skutečně svobodný přístup k těm informacím, bez registrace, bez hesel?

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To je elektrický archiv, který funguje podle stejných pravidel a i podle stejného zákona jako ta kamenná badatelna. Není možné a nebudou tyto dokumenty na webu volně, mohou být zpřístupněny jen podle zákona. A tam musí být jasně identifikován ten člověk, který je přejímá, protože on s tím přejímá nějaké povinnosti, jak s nimi nakládat. A když s nimi nakládá špatně, tak mu může být odejmuto právo vstupu do toho archivu.

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc a Pavel Žáček ve válce o archivy. Pánové, děkuji vám oběma.

Pavel ŽÁČEK, historik, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Ústav pro studium totalitních režimů spouští digitální archiv

10.7.2009 ČT 24 Zprávy

Jan HRUBEŠ, moderátor

--------------------

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Dokumenty bývalé Státní bezpečnosti na Internetu

10.7.2009 ČT 24 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

Prohlížet dokumenty bývalé Státní bezpečnosti bude možné i na Internetu. Ústav pro studium totalitních režimů začal zpřístupňovat archiv v elektronické podobě.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

V této fázi začínáme. Nemá smysl digitalizovat celý fond, ale jen ty vybrané jednotky, o které má veřejnost zájem.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Petr ZÍDEK, historik

--------------------

Je otázka proč to dělat, protože z těch 280 milionů dokumentů samozřejmě jich 99 % nikdo nikdy nebude chtít číst.

Pavel PALEČEK, historik

--------------------

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Ani přístup k dokumentům nebude kvůli archivnímu zákonu úplně volný. Zájemce si musí zažádat přímo v archivu, kde dostane obálku s heslem platným na jeden rok.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Prohlížet dokumenty bývalé Státní bezpečnosti bude možné i na Internetu

10.7.2009 ČT 24 Zprávy

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka

--------------------

Prohlížet dokumenty bývalé Státní bezpečnosti bude možné i na Internetu. Ústav pro studium totalitních režimů začal zpřístupňovat archiv i v elektronické podobě.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Místo stohu papírů jen surfování po Internetu. Tak by v budoucnu mohlo vypadat pátrání po dosud neznámých epizodách z dob nacistické a komunistické minulosti. Zatím to má podobu pilotního projektu. Na počítač je třeba jít do badatelen v Praze nebo v Kanicích u Brna. K dispozici je jen zlomek dokumentů.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

V této fázi začínáme. Nemá smysl digitalizovat celý fond, ale jenom ty vybrané jednotky, o které má veřejnost zájem.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Ústav chce postupně digitalizovat všech 20 kilometrů papírových archiválií a na 400 tisíc mikrofilmů. Doufá přitom, že se podaří získat grant z evropských fondů. Pokud by totiž digitalizace běžela současným tempem, trvala by asi 50 let. A třeba názory na to, jestli převést archiv do elektronické podoby úplně, nejsou mezi historiky jednoznačné.

Petr ZÍDEK, historik

--------------------

Je otázka, proč to dělat, protože z těch 280 milionů dokumentů samozřejmě jich 99 % nikdo nikdy nebude chtít číst.

Pavel PALEČEK, historik

--------------------

To, že nyní zveřejňuje tři nebo čtyři miliony, tak je jistě krok kupředu, ale měl už přijít dávno a jistě by ty archiválie měly co nejdřív být na Internetu, pokud se má jednat o nějakou změnu.

Barack OBAMA, americký prezident

--------------------

Ani přístup k dokumentům nebude kvůli archivnímu zákonu úplně volný. Zájemce si musí zažádat přímo v archivu, kde dostane obálku s heslem platným na jeden rok.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Do toho archivu může jenom badatel, to znamená člověk, který přijal všechny povinnosti vyplývající z archivního zákona a badatelského listu, a že ta osoba je identifikovatelná, čili proto není možné předávat to heslo někomu dalšímu.

Tomáš VLACH, redaktor

--------------------

Rozhovor s Pavlem Žáčkem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů

10.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Zajímají vás materiály bývalé StB? Časem byste si mohli dokumenty prohlédnout v klidu doma od svých počítačů. Ústav pro studium totalitních režimů dnes spustil pilotní fázi svého digitálního archivu. Na Internetu by se také v nejbližších dnech měly objevit databáze bývalé StB. Jde o registry EZO a SEZO, které před listopadem 1989 StB dokončovala. Tyto materiály ovšem nezveřejní Ústav pro studium totalitních režimů, ale bývalý disident Stanislav Penc. Ústav ho za to ostře kritizuje a naopak ústav často kritizují politici. Dokonce se spekuluje, že pokud volby vyhraje levice, tak ho zruší. Obávají se toho v ústavu? Budeme se ptát.

Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, vítejte, dobrý den.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Žáčku, jak dlouho si myslíte, že ještě bude váš ústav fungovat? Volby jsou brzo.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já se těch voleb nebojím, já myslím, že už dneska jsme v té konkurenci obstáli, že jsme se etablovali, i když rok a půl je velmi krátká doba v historii instituce a že nebude důvod, proč bychom měli být rušeni.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

V případě, že volby vyhraje levice, tak to rozhodně vyloučeno není, že váš ústav se zruší ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já tomu, já tomu nevěřím ani za této, za této situace.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Nedávno o tom mluvil v Radiožurnálu například poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský, tady jsou jeho slova.

Zdeněk JIČÍNSKÝ, poslanec /ČSSD/ /ukázka/

--------------------

Víte dobře, že z ústavu v posledních měsících odešla řada historiků i těch, kteří byli původně s panem Žáčkem spojeni, vytýkali tomu, že ústav není veden na potřebné úrovni. Já nejsem specialista na to, v současné době politika opozičních stran má vážnější věci, než se zabývat detailně fungováním tohoto ústavu, s jehož existencí nesouhlasíme a já předpokládám, že po volbách splníme to, co jsme řekli, že tento ústav zrušíme.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Dostojíme svého slibu a ústav zrušíme, to zní jasně, pane řediteli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já tomu i tak nevěřím, je řada důvodů, proč bychom to měli mít, ta totalitní minulost stále hrozí, je nutné vědět, co se stalo, máme zde velké závazky vůči mrtvým, není možné to obejít a může se dokonce stát, ta situace je taková, podívejme se, jak vypadá dnes Akademie věd, že náš ústav bude jedním z mála ústavů a bude možná suplovat i některé celky, které možná budou transformovány či zaniknou, takže já se toho nebojím, pan poslanec vychází z /nesrozumitelné/, říká, že v minulých měsících teďka někdo odešel, už řadu měsíců nikdo neodešel a fungujeme velmi dobře ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale předtím odešli, odešli.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Předtím odešli, tak jako každá instituce vzniká a tříbí se názory a když chtěli odejít, tak odejdou, nemůžete jim bránit, máme tady zákoník práce.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Nicméně slyšeli jsme jasná slova, že levice chce ten ústav zrušit, vy máte nějaké jiné signály třeba, které, které se dozvídáte jinou cestou než přes média, že byste měli třeba od zástupců ČSSD jasné slovo, že i když vyhrají volby, tak že ten ústav nechají?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já znova opakuji, že i za té konstelace, že se to nestane, protože stojíme pevně na obou nohách, jsme nestranická instituce, prokazujeme to dnes a denně svojí činností, naše výstupy, odborné publikace, časopis, na tom nikdo nic ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale že by vám někdo, někdo vyloženě řekl z ČSSD: "My vás nezrušíme, nebojte," tak takhle jste to neslyšel?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem třeba poslouchal pana poslance Jandáka, když byl přijímán ten zákon, že mluvil za určitou frakci v ČSSD, pan Jičínský zase mluví za jinou, která říkala, pokud tam bude bádání o nacismu a o době německé okupace, tak že máme jejich podporu, takže ono to není tak, jak to vypadá, to jsou prostě floskule, my jsme součástí toho politického diskurzu a oni říkají podle toho, jaký mají názor a pan Jičínský má pochopitelně svůj názor z důvodu své minulosti, prostě nemá toto bádání z pohledu našeho třeba rád, ale to neznamená, že bychom měli zaniknout, my jsme kapitola státního rozpočtu, my fungujeme podle zákona a myslím si, že to není tak úplně jednoduché změnit, ale i tak si myslím, že se to prostě nezmění, protože ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale že byste třeba slyšel od Jiřího Paroubka: "Nebojte, nezrušíme vás, když vyhrajeme volby," tak tak jste to neslyšel?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ale, ale já zas jako nejsem tady od toho, abych poslouchal Jiřího Paroubka, já jsem tady od toho, abych plnil úkoly ze zákona a prostě politici říkají spoustu věcí, my žijeme s fakty, na faktech a mojí úlohou je zabezpečit ten ústav třeba po finanční stránce a velmi dobře projít tou finanční krizí, protože samozřejmě se nás dotkne, zejména v příštím roce, je dokonce i nějaké směrné číslo, o kterém dále jednáme, protože jsme nově vzniká kapitola státního rozpočtu, vlastně nejmladší, tak aby se nás ty, ty radikální řezy nedotkly nějakým způsobem zásadním.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

160, 176 milionů korun, to byl rozpočet ústavu a archivu na letošní rok ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Po těch úpravách vlastně my jsme museli tři miliony vrátit, vrátit do státního rozpočtu, které šly vlastně na podporu nezaměstnaných.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže příští rok máte slíbeno kolik peněz?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Je to, je to v jednání, vláda o tom bude jednat v srpnu, nicméně vychází se z toho, že vláda pro nás poměrně nešťastně vycházela z toho, že jsme neměli obsazení 25 tabulek na kapitolu, čili, čili ústav i archiv dohromady a vlastně je navrženo, že bychom měli krátit počty zaměstnanců o těch 25, nicméně je to v jednání a myslíme si, že to dopadne lépe vzhledem k tomu, že jsme opravdu rok a půl existující kapitola a není možné ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale hrozí tam, že byste dostali výrazně méně peněz?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No, pochopitelně, je kráceno ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A o kolik zhruba, dá se to řádově říct?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... je kráceno, je to asi kolem 10 milionů, což v případě naší malé kapitoly, my nejsme žádná velká kapitola, rozhodně neodčerpáváme nějaké velké peníze oproti jiným ze státního rozpočtu jako celku, tak by se nás to dost, dost zásadně dotklo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

To znamená, co by se třeba, když byste přišli o 10 milionů z rozpočtu, tak co byste museli omezit?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak kromě těch mandatorních výdajů na, na, na ty zaměstnance, které by byly poměrně kráceny pochopitelně, tak bychom museli omezit třeba tu škálu publikačních činností, diskutujeme o tom, kolik bychom dělali výstav, kolik bychom dělali, dělali konferencí, protože v letošním roce jich máme opravdu hodně ještě naplánované na druhou polovinu roku, čili museli bychom to omezit a v zásadě dělat to nejnutnější, plnit zákon tak, aby plněn byl a odsouvat některé projekty nebo jejich výstupy třeba, publikace na další rok, nebo hledat nějaké partnery, kteří by nám pomohli tuto situaci změnit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

I dnes nám chodí maily, které posíláte na adresu dvacetminut@rozhlas.cz, i dále čekáme na vaše otázky na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, který je dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu, paní Ludmila se ptá, jestli se nestane váš ústav a jeho rušení tématem předvolebních kampaní, jestli se toho neobáváte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já samozřejmě nemůžu vědět, co si kdo vybere jako téma a v zásadě by mě to nemělo zajímat, protože my jsme snad na jiné věci, to je věc pro, otázka spíše pro politiky.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Máte prověřené všechny vysoce postavené politiky, jestli nespolupracovali s StB, nemůže na někoho z nich teď před volbami něco vyplavat?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Toto my neděláme, pouze Archiv bezpečnostních složek, čili nikoliv ústav, ale Archiv bezpečnostních složek je ze zákona úředním místem, které participuje ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak on, on trochu patří k tomu ústavu.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... participuje, no, právně má úplně specifické postavení, takže i v tomto smyslu je samostatná jednotka a participuje na provádění ... prověrek bezpečnostních řízení pro NBÚ, připravuje podklady pro vydávání lustračních osvědčení ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A nemáte informace o tom, že by, že by archiv na někoho něco teď měl a před volbami nějaká taková informace na nějakého politika mohla vyplavat?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já se obávám, že, že, že jednak už jsme v takové fázi po těch 20 letech, že tady, jak se mě někdo ptal nedávno na chatu, je pouze jedna strana, která to nebere příliš vážně, a to je KSČM, nicméně já ani nemám právo se ptát archivu, kdo žádá prověrku nebo lustraci, nebo, nebo dotaz do evidence zachované po bývalých součástech Státní bezpečnosti, to já tohle ani, ani po panu řediteli archivu nežádám.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A nebudou se ani záměrně třeba zatajovat před volbami kauzy některých politiků, abyste si je jaksi proti sobě nepoštvali?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak my takového nic neděláme, opakuji, tady my máme velmi liberální přístup do Archivu bezpečnostních složek a tady spíše novináři prostě, který tady mají určitou takovou, bych řekl, až mánii, tak jak se změní vláda nebo někdo, tak okamžitě jdou zjišťovat, co, co na koho z té vlády, vlády je, ale to je prostě jejich problém. Archiv a teďka budu mluvit za archiv, i když jsem zodpovědný za ústav zejména, tak archiv vlastně tomuto nemůže zabránit, podle zákona se ani nemůže ptát, na co ten člověk, který se stane badatelem, jak, jak souhlasí s podmínkami v badatelském řádu a v archivním zákonu, tak se nemůže ptát i, na co to chce. Prostě novinář, pak je na něm, aby unesl to břímě zodpovědnosti, jestli to napíše dobře, pravdivě nebo jak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

To říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. Ústav dnes začal spouštět svůj digitální archiv, co v něm najdeme, zeptáme se právě teď.

dvacetminut@rozhlas.cz, ještě jednou připomínám tedy náš e-mail, můžete se ptát dál Pavla Žáčka. Ode dneška spouštíte, pane řediteli, svůj digitální archiv, zatím se k němu ze svých počítačů nedostaneme, můžu to tady zkusit ve studiu, ale budu neúspěšná, proč tedy?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já bych opravil to, že je to elektronický archiv nebo elektronická badatelna Archivu bezpečnostních složek, na které výrazně participuje technologickou podporou ústav a tím, že digitalizujeme ty archiválie, které do toho archivu, vlastně pro ten archiv skládáme. Jsme v pilotní fázi, čili je to, je to tak, že v současné době zhruba 4 miliony digitalizovaných stránek z různých archivních fondů Archivu bezpečnostních složek, ústav, které připravil takto, překlápíme do technologicky nově vybudovaného elektronického archivu a archiv po kontrole všech těchto stránek, aby zhodnotil, zda tam nejsou některé věci, které nemůže archiv zpřístupňovat, třeba materiály po roce 1990, tak ty dává do toho, do toho elektronického archivu, který je zatím přístupný na třech badatelnách ABS, dvakrát v Praze ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ono se tím pádem ale pro nás nic nemění, protože ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Zatím musíte, zatím, ano, musíte ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

... musím stejně na badatelnu.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... ještě půl roku nebo ještě nějakou dobu, několik měsíců, musíte jít na badatelnu, tam ovšem už nemusíte žádat o pomoc přímo, přímo archiváře, ale ty věci, které jsou digitalizované a jsou v tom elektronickém archivu, můžete vidět sama, můžete si je sama vyprintovat, po létě budeme schopni ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Vytisknout.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... pardon, vytisknout, po létě dokonce budeme schopni to zajistit tak, abyste si to mohla vypálit na cédéčko nebo dévédéčku a v průběhu příštího roku, protože technologicky i toto už, co jsme udělali, je velmi náročné a stihli jsme to vlastně za rok, to je fantastický výkon mých kolegů, kteří jsou na to odborníci, já jsem vlastně jenom měl představu určitou, ale rozhodně tomu technologicky nerozumím, tak příští rok, v průběhu příštího roku uděláme tu variantu, že to zabezpečíme, bude to takový Internet Banking, takový jako "archivní banking" jaksi nebo archivní internetové spojení, kdy vlastně přeneseme, přeneseme ten obsah toho archivu až k vám domů nebo do práce, do studia ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A to bude tedy do konce příštího roku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, že to bude dřív, kolegové ti, co to dělají u nás, jako ti technologové jsou konzervativní, ale já si myslím, že třeba do poloviny příštího roku, že bychom to mohli udělat, ošetřit to tak ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A potom tedy najdu těch, ty 4 miliony stránek v digitální podobě ze svého počítače.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

A potom, potom budete muset splnit podmínku ze zákona, kterou je, že podepíšete, podepíšete buď fyzicky návštěvu v tom archivu - badatelský list, nebo elektronický badatelský list, když se nám to podaří ošetřit, dostanete heslo a pak se budete moci pohybovat kdekoliv na základě toho hesla, které nebudete smět nikomu dát, bude jenom vaše. Pokud byste ho ztratila nebo to tak ..., tak bude ten přístup váš tam zamezen a nebudete tam moct, ale budete moct procházet vlastně volně v tom archivu, budete si moct stáhnout na svůj počítač cokoliv, můžete si to vypálit a pracovat s tím doma.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A ale až to bude tedy všechno online, tak nebudou s tím mít problém třeba na Úřadu pro ochranu osobních údajů?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To online nebude, to bude splňovat ty podmínky, které jsou v archivním zákoně, akorát pro tu elektronickou podobu, čili tam bude jasně právně vymezeno, za co je odpovědný archiv a za co ten badatel. Ten, ty, ty, ten ... už dnešní badatel, když přijde do té kamenné badatelny, tak na sebe vezme nějakou povinnost tím, že je seznámen s těmi materiály a totéž vlastně bude akorát v té přijatelnější podobě badatelsky, to znamená, že to bude z domova například moct nahlédnout, tak totéž přejde, přejde na ně, čili Úřad na ochranu osobních údajů tam v tomto smyslu protestovat jako nemá důvod.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak to jste se jich ptali, to máte jakoby stoprocentní jistotu, toto máte takhle ošetřeno?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak my to máme, my to máme ošetřeno samozřejmě, na tom participovali i právníci, protože tam je řada problémů, zajímavý třeba právní problém je, jak ošetřit přístup cizích státních příslušníků, jak u nich ověřit, že to jsou oni, prostě buď musí jednou za rok přijet do naší badatelny fyzicky se ukázat, anebo tam není jiná možnost, jak je, jak je třeba elektronicky ověřit, u českých občanů jsme, v budoucnu věříme, že budeme schopni třeba elektronický podpis nebo přes ty datové schránky, aby do toho vstupovali, aniž by nutně museli přijít k nám na badatelnu, na stranu druhou u cizinců to vlastně nejde. Ti musejí přijít, přijet fyzicky se představit, ukázat a ověřit se podle pasu nebo podle nějakého dokumentu, že to jsou oni.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Bývalý disident Stanislav Penc vyvěsí na web v brzké době elektronické databáze bývalé StB, jde o registry ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Vy tomu věříte?

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

... EZO a SEZO, vy tomu nevěříte?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

No, tak už to týden mělo být jako ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy si myslíte, že to jenom je taková ..., že blafuje ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ne, jasně, to byla legrace, to byla legrace.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Jo, tak to byl vtip, já ho nepochopila. Takže já jenom dokončím, že, že jde o registry EZO a SEZO, které před listopadem 89 StB dokončovala. Vy ty registry znáte, co obsahují tak závažného, pane řediteli, že vám jejich zveřejnění na Internetu vadí?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Mně to nevadí, ať si to Standa Penc udělá, jak chce, mně vadí to, že /nesrozumitelné/ paralelně kampaň proti ústavu a archivu, přestože je si dobře vědom a z ústních diskusí s ním vedených v minulosti to je prostě účelová kampaň, měl by taky vědět, vnímat, že my se pohybujeme v nějakém právním řádu, že naše postavení jako státních institucí nezávislých a konkrétně Archivu bezpečnostních složek jako správního úřadu je jiné, než, než postavení jeho jako fyzické osoby nebo jako jednotlivce.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

On se chce obrátit kvůli tomu i na soud.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To samozřejmě může.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Nemáte obavy, že třeba soud mu může dát zapravdu a že potom jaksi byste i třeba vy museli zveřejnit ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Pokud by soud rozhodl jinak, protože faktem je, že na každou věc máte tři právní názory například, když ne čtyři, tak, tak soud může rozhodnout a pak teda Archiv bezpečnostních složek jaksi může, by musel konat, nikoliv ústav, on to pořád ani takto, takto právně nezná tu situaci, ústav v tom hraje roli, respektive já jsem hrál v tom roli jako, jako odvolací orgán, nikoliv jako třeba správce té evidence, tu prostě převzal podle zákona a podle usnesení vlády jako informační systém Archiv bezpečnostních složek. Tam je prostě problém třeba, že není možné zveřejnit údaje o cizincích podle zákona, není možné zveřejňovat údaje po 15. 2. 1990 po likvidaci Státní bezpečnosti, které obsahují právě tyto evidence a ABS si prostě nemůže dovolit jít nad zákon a kolega Penc nemůže a nebude prostě tlačit, tlačit ABS, ten Archiv bezpečnostních složek mimo rámec zákona.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A kdyby z těch registrů EZO a SEZO byly vymazány ty informace třeba, které byly po tom roce 1990, tak už byste s tím třeba neměli problém to zveřejnit, jde to vůbec takhle oddělit?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, že technicky to, technicky to jde, ale je už to zásah do té evidence a Penc to formuloval, že, že není možné do těch evidencí zasahovat, takže tam by byl rozpor, že by už ty, ty evidence byly takzvaně cinknuté, nebo by byly neúplné, nebyly by to ty, ty evidence, které prostě ABS převzal. ABS ve spolupráci s námi, s ústavem, jde na to jinak, vytváří vlastní validované evidence, protože ta evidence v té podobě, v jaké je, to znamená informační systém, není samospasitelná a není primární pomůckou nebo primárním podkladem Státní bezpečnosti, tou jsou registrační protokoly, archivní protokoly a kartotéky, které prostě Standa Penc evidentně nemá a archiv, aby byl seriózní, aby prostě plnil ty zákonné úlohy, tak to musí porovnat, všechny tyto zdroje a teprve pak může něco dávat na web, a to přesně dělá.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A vy se snažíte třeba se Stanislavem Pencem komunikovat nějakým způsobem a přesvědčit ho, aby třeba ty databáze na ten web nedával?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ale mně to je prostě jedno, to je jeho právní zodpovědnost, ne moje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Já se jenom ptám, jestli třeba, protože vy říkáte Standa, Standa, tak předpokládám, že se znáte, tak ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak známe se a v tomhle se lišíme a prostě si trvám na tom, že právní postavení Archivu bezpečnostních složek neumožňuje v té podobě, protože on podle mého názoru stále ještě nechápe a neví, co v těch systémech všechno je, nakolik jsou věrohodné.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc získal ty registry od Jána Langoše, který před svou smrtí vedl na Slovensku obdobný ústav, jako vedete vy tady v Česku, to znamená, že když je má pan Penc, tak je má určitě i ještě někdo jiný, takže to vlastně jsou databáze, které by mohl zveřejnit kdokoliv, navíc ...

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

To nevím.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

... vy krčíte rameny, třeba pan Langoš je chtěl přece zpřístupnit na Slovensku.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já jsem dokonce byl asi týden před jeho smrtí na jednání, protože jsem tam také pracoval, kdy taky v sekci informatiky byla vedena diskuse, nakolik a co se má zveřejnit, padlo tam ze strany tehdy pana předsedy správní rady /nesrozumitelné/ rozhodnutí, že by se zveřejnit měly, ale nedomnívám se, ani si to přesně nevybavuji, protože už je to nějaká doba, nedomnívám se, že by to ani ten slovenský zákon o ÚPN to neumožňoval, že by ty databáze šly nad rámec 15. února 1990, kdy byla ukončena formálně právně činnost Státní bezpečnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Takže to bylo spíš jeho přání to zveřejnit, ale neměl jakoby právně podpořeno, že by to mohl udělat.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tam byla vedená dlouhá diskuse, tam byla vedená dlouhá diskuse, dokonce o podobě zveřejňování registračních protokolů, nakonec tam zvítězila ta varianta, která, kterou, na kterou my jsme přistoupili také, nebo Archiv bezpečnostních složek, to znamená zveřejnit právě kvůli té chybovosti nikoliv pouze evidenci, nebo přepis, ale originál toho dokumentu, toho registru jako primárního podkladu a konfrontovat vlastně ten přepis, opravit ty chyby podle toho originálu. To oni začli dělat a pak došli k tomu, že vlastně nemají registrační protokoly rozvědky a co teda s tou databází. A v té fázi do toho vstoupila úvaha, co a jak zveřejnit, včetně třeba cizích státních příslušníků, ale ten, v tomto smyslu je ten zákon slovenský jiný než náš, u nás je expresně uvedeno v zákoně číslo 107 2002, že nesmí tam být cizinci, čili, čili my jsme v jiném postavení. Druhá věc je, že Archiv bezpečnostních složek zveřejnil registrační protokoly, které Slovensko úplně nemělo a Archiv bezpečnostních složek je od Úřadu pro zahraniční styky a informace, čili od rozvědky, dostal a jsou na webu dneska. Takže, takže to je základní pomýlení prostě, kdyby se Standa Penc prostě podíval na web, tak by zjistil, že tam řada údajů, o kterých mluví, že tam nejsou ..., je uvedena, to, co zákon umožňuje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Pojďme, ano, pojďme ještě rychle na maily, které nám posíláte na dvacetminut@rozhlas.cz. Lenka Vránová, Brno: "Váš ústav vznikl za vlády Mirka Topolánka, nevadí vám, že současný premiér Jan Fischer je bývalý komunista?"

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já teď zastupuji úřad, který má ze zákona nějaké úkoly, rozhodně ne posuzovat politiky podle jejich minulosti, tak to ctím. Já mám ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Jako občanovi?

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

... já mám svůj občanský názor a ten si teda, s dovolením, nechám pro sebe.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Zdeněk Nový: "Měla by být podle vás zakázána KSČM?"

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak já si myslím, že k tomu aktu mělo dojít někdy na začátku roku 1990, dneska se obávám, že to již možné není.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

"Co si myslíte o Cibulkových seznamech?" To je otázka od Aleše.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak to byl akt občanský v roce 1992, kdy stát nebyl tak otevřený, nebyly ty zákony, nebyly ty instituce, bylo to /nesrozumitelné/ ministerstva vnitra a mocenských složek, zpravodajských služeb a byl to prostě akt prvotní, který byl velmi odvážný, velmi pročistil tu atmosféru v Československu tehdy a později v České republice a dneska jsem rád, že stát reagoval zákonem a zákonně může rozšířit, opravit, validovat ty informace, doplnit je a používat je jako pomůcky k nahlížení do obsahu a poznávání toho obsahu těch dokumentů archivních.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Dan Krátký z Plzeňska: "Pane Žáčku, máte mezi svými přáteli nějakého bývalého komunistu nebo bývalého estébáka, prověřujete si všechny svoje známé?"

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak neprověřuji, já nejsem ten typ, který by v těch databázích prostě hledal nějaké věci, já to používám k účelům badatelským, mám mezi kamarády i bývalé spolupracovníky Státní bezpečnosti.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak to přiznává ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu, díky za to, na shledanou.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Za chvilku další zprávy Radiožurnálu, Helena Šulcová přeje hezký zbytek dne.

Ústav pro studium totalitních režimů spouští digitální archiv

10.7.2009 ČRo Rádio Česko

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ústav pro studium totalitních režimů spouští digitální archiv. Zájemci dostanou heslo, budou moci prohledávat dokumenty z Archivu bezpečnostních složek, který je propojen se zmíněným ústavem. Měli by tak vidět vyšetřovací či osobní spisy, personální svazky a další archiválie. V pilotní fázi bude možné do těch zdigitalizovaných dokumentů nahlédnout ve třech badatelnách archivu. Dvě jsou v Praze a jedna v Kanicích u Brna. Vedení ústavu sdělilo, že jde o dlouhodobě připravovaný projekt, nikoliv o reakci na aktivitu někdejšího disidenta Stanislava Pence. Penc tento týden zveřejnil dva registry bývalé Státní bezpečnosti, takzvanou Evidenci zájmových osob a Sjednocenou evidenci zájmových osob. Na telefonu teď mám mluvčího Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřího Reichla. Dobré odpoledne.

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobré odpoledne.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Řekli jste, že nebudete nově badatelům poskytovat jenom to, co si vyžádají, ale budou mít přístup k milionům naskenovaných stránek. V čem tedy ta dostupnost archivu bude jiná, než tomu bylo, když si třeba vyžádali ty jednotlivé svazky?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak přesně v tom, co jste řekla, protože dosud měli zpřístupněny pouze ty materiály, o které si řekli, a nyní přijdou do badatelny, vyplní badatelský list, dostanou obálku s heslem a standardně se přihlásí do počítače, do toho digitálního archivu, a tam si budou moct prohlížet vlastně všechny ty materiály, které jsou v tom digitálním archivu už zpracovány.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

A zhruba kolik dokumentů, řádově aspoň, je tam teď?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak teď je to několik desítek tisíc stran, ono totiž je něco jiného to vlastní digitalizování a to uvádění nebo ukládání do digitálního archivu, protože naskenujeme zhruba 30 tisíc stran denně, ale ty materiály pak musí archiváři projít, zkontrolovat, zdali tam nejsou věci, které tam nemohou být ze zákona, například věci po 1. lednu 1990, ty musí případně začernit a potom musí ten materiál popsat vlastně slovně, co tam je, čeho se to týká, aby se v tom badatelé mohli orientovat, a pak to teprve mohou uložit do digitálního archivu, čili my tam máme teď několik desítek tisíc stran, další budou přibývat, protože za loňský rok se naskenovaly asi 4,7 milionu stránek a za letošní rok už 3,5 milionu, takže ta množina, která je potřeba zpracovat a popsat, je opravdu velká, takže tam budou postupně ty další materiály přibývat.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Jak dlouho myslíte, že to bude trvat, než bude ten celý archiv zdigitalizován, aspoň odhadem?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak celý archiv má asi 280 milionů stran, když si vezmeme, že máme zdigitalizováno asi osm milionů, tak nás ještě pěkných pár let práce čeká.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Najdou uživatelé v tom digitálním archivu jakési vodítko nebo vysvětlení těch kterých položek, aby věděli, co kde mají hledat?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak to vodítko nebo ty položky najdou na samotných internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek, kde to je popsáno vlastně, co za materiály je v tom digitálním archivu.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Budou si moci ti, kdo budou prohledávat digitální archiv, najít v té vaší databázi i archivní čísla svazků, které StB vedla k tomu kterému člověku? Já se totiž ptám i proto, že zmíněný disident Stanislav Penc právě i tím zdůvodňoval přínos jím zveřejněné databáze.

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak to je samozřejmě nesmysl, protože zveřejněné databáze vůbec nevypovídají o tom, jestli ta osoba byla prověřována nebo byla spolupracovníkem, navíc ty databáze stále nefungují, ta webová stránka ...

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Já jsem se ptala na archivní čísla svazků, najdou se i ve vašem archivu?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Archivní čísla svazků lze najít už v dnešní době na Internetu, ještě dávno předtím, než Stanislav Penc začal argumentovat na svém webu nějakými údaji, tak už dávno předtím bylo možné najít archivní čísla svazků. Stačí si pořádně prolistovat webovou stránku Archivu bezpečnostních složek.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc také říkal to nebo vlastně zdůvodňoval to zveřejnění těch dvou registrů, to jest té Evidence zájmových osob a Sjednocené evidence zájmových osob, tím, že nechce, aby v současné době někdo mohl být vydíratelný za to, že před x desítkami let něco dělal pro Státní bezpečnost. On říká, že dost velká část lidí ve státní správě a samosprávě, kteří v ní působí i dnes, měla něco do činění se Státní bezpečnostní. Jak relevantní je pro vás tento argument?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Pro nás je to argument, který nemůžeme komentovat nebo nemůžeme komentovat lépe řečeno proto, že nevím, z jakých údajů vychází Stanislav Penc, ale hlavně když by byla politická vůle a změnil se nebo se nařídil nový systém lustrací, tak je velmi pravděpodobné, že řada lidí neprojde těmi lustracemi znovu.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Rozumím tomu dobře tak, že Ústav pro studium totalitních režimů, jehož jste mluvčím, by uvítal nějaké případné nové lustrace?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Ne, to není pravda, ale jsou zde dokonalejší vyhledávací systémy, známe z minulosti několik případů, kdy pouhým zaměněním písmenech ve jménu osoba, která neměla dostat lustrační osvědčení, ho dostala. A posléze se na to samozřejmě přišlo.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Znamená to, že ta digitalizace pomůže těm, kdo si budou chtít najít údaje o jednotlivých konkrétních osobách, pomůže vlastně zpřesnit i to, kdo byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, kdo byl jejím důvěrníkem? Já se teď ptám vlastně na ty jednotlivé kategorie. Bude to jasnější, pokud to bude vidět takhle komplexně v celku?

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak materiály, které my zpřístupňujeme badatelům, to umožňují už nyní, nyní si můžete požádat o jakékoliv jméno, které vás z nějakého důvodu zajímá, a my vám k němu připravíme materiály, pakliže se dochovaly, pakliže se nedochovaly, tak vám napíšeme, že se ty materiály nedochovaly. Čili znovu říkám, že databáze, které mají být zveřejněny, neumožňují identifikovat, jestli to byla prověřovaná osoba, čili sledovaný člověk, nebo naopak spolupracovník.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Jiří Reichl, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů. Děkuji vám za rozhovor, na shledanou.

Jiří REICHL, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Taky děkuji, na shledanou.

DNES OČEKÁVÁME

10.7.2009 ceska-media.cz

Vlastní zpráva ČM, (mai)

17:33 - 20 minut Radiožurnálu - host: Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Otevírá Ústav pro studium totalitních režimů zájemcům všechny možnosti zkoumání totalitní minulosti, které má k dispozici? Našel aktivista a bývalý disident Stanislav Penc slabé místo v činnosti ústavu? Hrozí ústavu zánik, pokud v předčasných volbách zvítězí levice? I na to se zeptá Helena Šulcová - ČRo 1 - Radiožurnál

20:10 - Média v postmoderním světě - téma: Moderní komunikační technologie v programech politických stran - ČRo 6

22:45 - Z titulní strany - host: zástupce deníku Právo - Z1

Na internetu budou archiválie StB nebo jednotek SS

10.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Zájemci o dokumenty Archivu bezpečnostních složek (ABS) budou mít od pondělí možnost prohlédnout si v badatelnách několik desítek tisíc archiválií v elektronické podobě. Instituce dnes spustila pilotní fázi digitálního archivu, řekl novinářům Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kterému je ABS podřízen. Badatelé budou v databázi moci nalézt například některé elektronické archiválie velitelství bývalé Státní bezpečnosti nebo útvarů SS a gestapa. Projekt by podle Žáčka měl být dokončen v příštím roce, kdy se uživatelům po obdržení hesla zpřístupní dokumenty přes internet. Zájemci by v té době mohli mít přístup k více než čtyřem milionům archiválií, které ústav zatím digitalizoval a které v současnosti procházejí kontrolami. Precizně se podle Žáčka musí prověřovat zejména novější dokumenty kvůli osobním informacím.

Instituce postupuje při převodu dokumentů do elektronické podoby především na základě zájmu veřejnosti o jednotlivé spisy, uvedl ředitel ústavu. Od pondělí budou podle něj v badatelnách k dispozici materiály z krajských správ i centrálních útvarů státní bezpečnosti nebo z vedení ministerstva vnitra. "Dále jsou to například věci vztahující se k roku 1989 nebo k událostem v roce 1968. Dokonce jsme digitalizovali i některé věci, které se vztahovali k období nacismu," řekl Žáček.

Ústav by podle jeho ředitele chtěl převést do elektronické podoby celý archiv, který představuje zhruba 280 milionů stran archiválií. "S našimi finančními prostředky a naším personálem to však není možné, to by trvalo desítky let," uvedl Žáček. Instituce se proto prý snaží v rámci projektu Otevřená minulost dostat peníze z evropských fondů, což by umožnilo sehnat na skenování externí firmu.

V první fázi budou muset zájemci navštívit některou ze dvou badatelen v Praze, nebo budovu v Kanicích nedaleko Brna. Zda v nich dokument naleznou, si mohou najít na internetových stránkách archivu, kde je seznam přístupných materiálů zveřejněn. V badatelnách si pak mohou archiválie vytisknout a pracovat s nimi doma. "Po létě si je budou moci i vypálit," uvedl ředitel ÚSTR.

Podle ředitele archivu Ladislava Bukovszkého má digitální archiv split dva cíle. Především má rozšířit a usnadnit veřejnosti přístup k dokumentům. Zároveň má však pomoci ochránit materiály před zničením.

Archiv tvrdí, že projekt je ojedinělý v celé střední Evropě. Změna oproti současnému stavu spočívá v tom, že ABS nebude badatelům poskytovat jen to, co si vyžádají - zájemci budou mít nově přístup ke všemu, co je v digitalizovaném archivu uloženo. Dostanou se tak k naskenovaným stránkám, mezi nimiž jsou vyšetřovací protokoly či osobní spisy. Mluvčí ústavu Jiří Reichel již dříve upozornil, že nejde o databáze, o jejichž zveřejnění se s ústavem pře aktivista Stanislav Penc.

Penc kritizuje ústav a ABS za to, že nezveřejnily elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Chce se kvůli tomu obrátit na správní soud. Podle Žáčka jsou Pencovy útoky na ústav politické a vycházejí z neznalosti. "Dovolil bych si přirovnat nekorektnost a nekvalifikovanst toho útoku s tím, co předvedl před 14 dny europoslanec za komunistickou stranu pan (Miloslav) Ransdorf při komentování dokumentu o osudu Milady Horákové," řekl.

Penc se rozhodl dvě z databází zpřístupnit na internetu na vlastní pěst. Archiv argumentuje tím, že mu zákon zveřejnit tyto databáze neumožňuje, protože nejde o archiválie. Navíc upozorňuje na to, že elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb.

Na internetu budou archiválie StB nebo jednotek SS

10.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Dokumenty z éry komunismu jsou nově přístupné i digitálně

10.7.2009 ct24.cz ČT24

Praha - Dostat do ruky vyšetřovací spisy z éry komunismu by již nemusel být výrazný problém. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), instituce zabývající se českou totalitní minulostí, totiž k dnešnímu dni spouští digitální archiv. Ten umožní zájemcům prohledávat a tisknout digitalizované dokumenty Archivu bezpečnostních složek, který pod ústav spadá. V pilotní fázi bude digitální archiv fungovat ve třech badatelnách (dvě v Praze a jedna v Kanicích u Brna), později by měly být dokumenty přístupné i z osobních počítačů. Dosud Archiv bezpečnostních složek poskytoval badatelům jen konkrétní spis, o který si požádali.

Podle ředitele ústavu Pavla Žáčka je projekt ojedinělý v celé střední Evropě. "Jde o technologicky historickou událost, která v rámci středoevropského sektoru prozatím neexistuje," komentuje Žáček. Zájemci o zveřejněné dokumenty se dostaví do badatelny, kde zažádají o osobní heslo do databáze a podepíší badatelský list. "Pak není důvod to heslo dotyčnému nedat, pokud to však poskytne někomu jinému, bude trestně stíhatelný," dodává Žáček. Ústav prý pro urychlení celého procesu digitalizace i zkvalitnění badatelské služby zažádá o peněžní dotaci z evropských fondů.

Zájemci se dostanou k milionům naskenovaných stránek, mezi kterými jsou vyšetřovací protokoly či osobní spisy. ÚSTR loni převedl do zatím nepublikované elektronické podoby 4,7 milionu stránek, letos zatím přes 3,5 milionu. Na digitalizaci podle mluvčího ústavu Jiřího Reichla pracuje 12 lidí.Pavel Žáček:

"V této fázi, kdy začínáme, nemá smysl digitalizovat celý archiv, ale jen ty vybrané jednotky, o které má veřejnost zájem."

Ústav, který vznikl k 1. únoru loňského roku, získal od ministerstev vnitra, spravedlnosti a obrany, od Bezpečnostní informační služby, Vojenské zpravodajské služby a civilní rozvědky zhruba 20 kilometrů dokumentů. To představuje přibližně 200 milionů stran, které ÚSTR postupně musí převést do digitální podoby. Další informace má ústav v podobě zhruba 250 000 mikrofiší (zmenšených kopií původního dokumentu).

Disident Penc kritizoval ústav kvůli dokumentům StB

Ústav se nedávno musel bránit kritice bývalého disidenta Stanislava Pence, že nezveřejnil elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Archiv argumentuje tím, že mu zákon zveřejnit tyto databáze neumožňuje, protože nejde o archiválie, nýbrž evidence z Archivu bezpečnostních složek. Navíc upozorňuje na to, že elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb.

"Ty evidence pana Pence vznikly přepisem z originálu v papírové podobě. Je to obrovská suma dokumentů, což samozřejmě doprovází jistá míra chybovosti, navíc se tam objevují odkazy, které zabíhají i do polistopadových bezpečnostních složek. Za třetí jsou tam údaje o cizincích, což podle archivního zákona nelze publikovat na webu," podotýká ředitel ústavu.

V případě aktivity Stanislava Pence se podle Žáčka jedná pouze o registry, kdežto ústav má zaručit bádání přímo v konkrétních dokumentech. "Tady bude obrovský posun, protože na základě evidencí budete moci dostat přímo dané archiválie".Z tiskového prohlášení Jiřího Reichla, 7.7.2009

"Archiv bezpečnostních složek v reakci na tvrzení pana Stanislava Penceodmítá, že by při práci s informačními systémy neplnil své zákonné úlohy, tj. povinnosti vůči badatelské veřejnosti... Veškeré informační systémy převzaté Archivem bezpečnostních složek...využívá v intencích platné legislativy."

Penc také na vlastní pěst na internetu dvě z databází zveřejnil. Ústav obviňuje z toho, že si monopolizuje pohled na historii, zatajuje informace a ke zveřejnění vybírá mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl. Ani dnešní projekt s Pencem podle ÚSTR nijak nesouvisí. "Digitální archiv je dlouhodobě připravovaný projekt, který v žádném případě není reakcí na současné aktivity pana Pence," sdělil mluvčí. Ústav pro studium totalitních režimů:

Instituce věnující se ve svém vědeckém bádání problematice moderních totalitních režimů na území československého státu - nacismu a komunismu. Hlavní činností je sběr, třídění, výzkum i objasňování dokumentů z těchto epoch 20. století v Československu. Hlavními tematickými okruhy jsou politické a bezpečnostní struktury, odboj i mapování vězeňství.

Ústav byl právně ustaven 1. srpna 2007, fungovat začal od 1. února 2008. Hlavními orgány jsou Rada ústavu, sedmičlenný sbor volený senátem a ředitel. Tím se k 1. lednu 2008 stal historik Pavel Žáček. První místopředsedkyní Rady je Naděžda Kavalírová, také fungující v čele Konfederace politických vězňů. K významné činnosti instituce patří také pořádání konferencí a seminářů, těžících ze spolupráce s českými i zahraničními historickými ústavy.

Seznam lidí, o které se zajímala někdejší Státní bezpečnost

10.7.2009 ČRo - hradec.cz

Na internetových stránkách www.svazky.cz by měly být nyní dostupné seznamy lidí, o které měla zájem někdejší Státní bezpečnost. Českému rozhlasu to potvrdil bývalý disident Stanislav Penc. Seznam by měl obsahovat na 100 tisíc jmen. Podle Pence bylo důvodem pro vytvoření internetové databáze mimo jiné i to, že Ústav pro studium totalitních režimů odmítl podobný seznam poskytnout. To, že se někdo na seznamu objeví, podle Pence nijak nemluví o jeho eventuelní vině nebo nevině: "Je to jenom záznam zločinecké organizace, kde je potřeba jaksi posoudit kontext a další zdroje, další materiály, které případně k tomu konkrétnímu člověku vedou. Ten náš záměr bylo, aby nikdo v téhle zemi za to, co dělal před 20 lety a více, nemohl být vydíratelný."

V databázi by měli být lidé, kteří spolupracovali s StB jako agenti, záznam tam bude ale i o důvěrnících, kandidátech agentů i o prověřovaných osobách.

Pavel Žáček

10.7.2009 ČRo - radiozurnal.cz Helena Šulcová

Otevírá Ústav pro studium totalitních režimů všechny možnosti zkoumání totalitní minulosti? Našel aktivista a bývalý disident Stanislav Penc slabinu v činnosti ústavu? Hrozí ústavu zánik, pokud v předčasných volbách zvítězí levice? Pátečním hostem Heleny Šulcové je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Databáze StB na webu: Žáček vrací Pencovi úder a otevírá archivy

10.7.2009 lidovky.cz str. 00 ČTK

Zájemci o dokumenty Archivu bezpečnostních složek (ABS) budou mít od pondělí možnost prohlédnout si v badatelnách několik desítek tisíc archiválií v elektronické podobě.

Instituce spustila pilotní fázi digitálního archivu, řekl Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kterému je ABS podřízen. Badatelé budou v databázi moci nalézt například některé elektronické archiválie velitelství bývalé Státní bezpečnosti nebo útvarů SS a gestapa.

Nejedná se ale o stejné databáze, které hodlá zveřejnit na internetu bývalý disident Stanislav Penc.

Projekt by podle Žáčka měl být dokončen v příštím roce, kdy se uživatelům po obdržení hesla zpřístupní dokumenty přes internet. Zájemci by v té době mohli mít přístup k více než čtyřem milionům archiválií, které ústav zatím digitalizoval a které v současnosti procházejí kontrolami. Precizně se podle Žáčka musí prověřovat zejména novější dokumenty kvůli osobním informacím.

Postupují podle zájmu veřejnosti Instituce postupuje při převodu dokumentů do elektronické podoby především na základě zájmu veřejnosti o jednotlivé spisy, uvedl ředitel ústavu. Od pondělí budou podle něj v badatelnách k dispozici materiály z krajských správ i centrálních útvarů státní bezpečnosti nebo z vedení ministerstva vnitra. "Dále jsou to například věci vztahující se k roku 1989 nebo k událostem v roce 1968. Dokonce jsme digitalizovali i některé věci, které se vztahovali k období nacismu," řekl Žáček.

Zájemci musí do badatelen V první fázi budou muset zájemci navštívit některou ze dvou badatelen v Praze, nebo budovu v Kanicích nedaleko Brna. Zda v nich dokument naleznou, si mohou najít na internetových stránkách archivu, kde je seznam přístupných materiálů zveřejněn. V badatelnách si pak mohou archiválie vytisknout a pracovat s nimi doma. "Po létě si je budou moci i vypálit," uvedl ředitel ÚSTR. Podle ředitele archivu Ladislava Bukovszkého má digitální archiv split dva cíle. Především má rozšířit a usnadnit veřejnosti přístup k dokumentům.

Zároveň má však pomoci ochránit materiály před zničením.

Podle Pence ůstav zveřejňuje málo Penc kritizuje ústav a ABS za to, že nezveřejnily elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Chce se kvůli tomu obrátit na správní soud. Podle Žáčka jsou Pencovy útoky na ústav politické a vycházejí z neznalosti. "Dovolil bych si přirovnat nekorektnost a nekvalifikovanst toho útoku s tím, co předvedl před 14 dny europoslanec za komunistickou stranu pan (Miloslav) Ransdorf při komentování dokumentu o osudu Milady Horákové," řekl.

Penc se rozhodl dvě z databází zpřístupnit na internetu na vlastní pěst. K dispozici mají být na webových stránkách www.svazky.cz . Ty ale od začátku provázejí technické potíže.

Archiv argumentuje tím, že mu zákon zveřejnit tyto databáze neumožňuje, protože nejde o archiválie. Navíc upozorňuje na to, že elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb.

Archiv bezpečnostních složek spustil digitální archiv

10.7.2009 tyden.cz ČTK

Zatím Ústav pro studium totalitních režimů spustil pilotní fázi. Veřejnost se do digitální archivu dostane od pondělí.

Zájemci o dokumenty Archivu bezpečnostních složek budou mít od pondělí možnost prohlédnout si v badatelnách několik desítek tisíc archiválií v elektronické podobě.

"Instituce dnes spustila pilotní fázi digitálního archivu," řekl novinářům Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, kterému je Archiv bezpečnostních složek podřízen.

Projekt by podle Žáčka měl být dokončen v příštím roce, kdy se badatelům po obdržení hesla zpřístupní dokumenty přes internet. Zájemci by v té době mohli mít přístup k více než čtyřem milionům archiválií, které ústav zatím digitalizoval a které v současnosti procházejí kontrolami.

Instituce postupují podle Žáčka při převodu dokumentů do elektronické podoby především na základě zájmu veřejnosti o jednotlivé spisy. Od pondělí budou v badatelnách k dispozici například některé elektronické archiválie velitelství bývalé Státní bezpečnosti nebo jednotek SS.

Žáček tvrdí, že projekt je ojedinělý v celé střední Evropě. Změna oproti současnému stavu spočívá v tom, že Archiv bezpečnostních složek nebude badatelům poskytovat jen to, co si vyžádají - zájemci budou mít nově přístup ke všemu, co je v digitalizovaném archivu uloženo. Dostanou se tak k naskenovaným stránkám, mezi nimiž jsou vyšetřovací protokoly či osobní spisy. Mluvčí ústavu Jiří Reichel již dříve upozornil, že nejde o databáze, o jejichž zveřejnění se s ústavem pře bývalý disident Stanislav Penc.

Penc kritizuje ústav a Archiv bezpečnostních složek za to, že nezveřejnily elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Chce se kvůli tomu obrátit na správní soud. Podle Žáčka jsou disidentovy útoky na ústav politické a vycházejí z neznalosti.

Svazky StB opět zprovozníme už za pár hodin, říká Penc

10.7.2009 tyden.cz Kryštof Kubín

Značný nápor návštěvníků stránky spolupracovníků StB svazky.cz nevydržely. Podle Pence by se měly rozjet naplno během několika hodin.

Zveřejněním nových svazků komunistické StB vyvolal rozruch. Značný nápor návštěvníků však stránky svazky.cz nevydržely a ani čtvrtý den od spuštění se nevyhnuly výpadkům. Podle Stanislava Pence ale budou fungovat už za pár hodin. Bývalý člen zelených už budoucnost partaje neřeší, ale malým stranám fandí.

Stanislav Penc odpovídal na otázky čtenářů on-line deníku TÝDEN.CZ na chatu.

ODPOVĚDI STANISLAVA PENCE ČTĚTE ZDE

Zveřejnění seznamu od počátku provázely technické potíže. Server několikrát neunesl zájem lidí a spadnul. V současné době není ještě databáze k dispozici: "Věřím, že jestliže tyto databáze byly současným režimem 20 let tajeny, budete mít ještě pár hodin trpělivosti," řekl čtenářům Penc.

ČTĚTE TAKÉ: O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

Penc zveřejní na webu unikátní databáze StB

Se zveřejněním svazků však nesouhlasil Ústav pro studium totalitních režimů : "Jeho šéfa Pavla Žáčka znám od listopadu 1989, vážím si jeho práce, kterou ve věci vyrovnání se s komunistickou minulostí udělal. Proto mě překvapuje, že nevnímá celý spor v rovině odborné, ale že se uchýlil k populistickým výrokům, že moje aktivita je politicky motivovaná," podotýká na adresu šéfa Ústavu Penc.

ČTĚTE TAKÉ: Archiv bezpečnostních složek spustil digitální archiv

Podle Pence však samotné zapsání na seznamech nevypovídá nic o vině, nevině či morálce konkrétního člověka: " To lze zjistit jen v kontextu života a aktivit konkrétního zapsaného," uklidňuje vášnivou debatu ohledně smysluplnosti zveřejnění Penc.

Zelené už neřeší

Ze Strany zelených loni odešel. Teď už její budoucnost neřeší a neangažuje se ani v žádné z jejich frakcí: "Jsem přesvědčen, že ješitnost, osobní zájmy a vylučování do politiky nepatří, " říká na účet zelených. Bojí se ale další velké koalice ODS s ČSSD, a tak malým stranám fandí: "Pomohlo by to, aspoň doufám, poslanecké sněmovně k tomu, aby se zabývala skutečnýmy tématy a ne politikařením," míní Penc.

Archivy komunistické a nacistické tajné služby budou na webu

10.7.2009 zpravy.iDNES.cz ČTK

Archiv bezpečnostních složek od pondělí zpřístupní desítky tisíc záznamů komunistické StB nebo nacistických jednotek SS. Začíná tak pilotní fáze převodu archiválií na web, kde budou lépe dostupné než nyní. Teď je badatelé nemohou prohlížet volně, ale pouze na vyžádání konkrétního materiálu.

Archiv bezpečnostních složek (ABS) patří pod Ústav totalitních režimů. Ředitel ústavu Pavel Žáček soudí, že celý projekt by mohl být dokončen v příštím roce. V té době na webu budou více než čtyři miliony archiválií.

Ústav už je digitalizoval, momentálně je jeho pracovníci ještě kontrolují.

Zaměstnanci ABS postupují podle Žáčka při převodu dokumentů do elektronické podoby především na základě zájmu veřejnosti o jednotlivé spisy.

Mluvčí ústavu Jiří Reichel už dříve upozornil, že nejde o databáze, o jejichž zveřejnění se s ústavem pře bývalý disident Stanislav Penc. Ten kritizuje ústav a ABS za to, že nezveřejnil elektronické databáze StB. Dvě z nich EZO a SEZO - se rozhodl zveřejnit sám, jeho web pod zájmem čtenářů ale zkolaboval. Proto se databáze přesunou na výkonnější server.

Archiv bezpečnostních složek ale tvrdí, že zákon mu zveřejnění elektronických databází neumožňuje. Navíc upozorňuje na to, že elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb. - více o sporu mezi Pencem a ústavem čtěte zde

Přehled témat

9.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Nejdřív co uslyšíte v jeho první části. Václav Klaus odmítl zákon, který měl zavést protikrizová opatření včetně šrotovného. Automobilky protestují, ministerstvo financí to vítá. Irák zažil nejkrvavější den od 30. června, kdy američtí vojáci opustili irácká města. Při sebevražedných útocích zahynulo víc než 40 lidí. A politolog Lukáš Jelínek si ve své poznámce všímá sporu mezi aktivistou Stanislavem Pencem a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Spor mezi Ústavem pro studium totalitních režimů a aktivistou Stanislavem Pencem

9.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Do půl 7 zbývají zhruba 3 minuty. Je čas na pravidelnou poznámku Radiofóra. Politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie se zamýšlí nad sporem mezi Ústavem pro studium totalitních režimů a aktivistou Stanislavem Pencem, který tento týden umístil na Internetu záznamy z archivu komunistické Státní bezpečnosti, údajně komplexnější, než jaké dosud zpřístupnil dotyčný ústav.

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie

--------------------

Česká republika má dlouhou řadu nesmírně schopných ilustrátorů, mužů a žen barvitě zobrazujících okolní svět a doplňujících zajímavé příběhy. Mnohem početnější skupinou se nám však dnes stávají lustrátoři, jedinci, kteří přehrabováním se v odpadcích po někdejších totalitních vládcích dávají výpověď hlavně sami o sobě. Jak jinak by mohlo dojít ke kolapsu internetové databáze svazků komunistické státní bezpečnosti, kterou občanský aktivista Stanislav Pence zveřejnil, aby prý uspokojil potřeby badatelů. Nezastírám, že mě z kraje 90. let také posedlo badatelství a obstaral jsem se estébácké seznamy tiskem šířené Petrem Cibulkou. Poté mne ale skolila jakási žaludeční nevolnost a spisky zůstaly netknuté na dně psacího stolu. Leč doba se hnula. Sdělovací prostředky propraly minulost politiků i celebrit, Jiřinou Bohdalovou počínaje a Jaromírem Nohavicou konče. Mezi lustrátory ochotně vplynuly i partajní špičky. Mirek Topolánek si pročítá kádrové materiály sociálně-demokratických poslanců, zatímco Jiří Paroubek po večerech analyzuje rodokmen Topolánkův. Z instituce, jež není toliko výzkumným pracovištěm, ale rovnou úřadem, tedy z Ústavu pro studium totalitních režimů pak profesionálně unikají neprofesionálně upravené skazky, to o Mašínovic snaze zabít Gottwalda, tu o údajném donašečství literáta Kundery. O to komičtěji potom působí volání šéfa ústavu Žáčka, že s souborech, které Penc získal od bývalého ministra vnitra pozdějšího ředitele slovenského Ústavu paměti národa Langoše, jsou chyby. Jistěže jsou, nemohou nebýt, vždyť klíčovou chybou již bylo přijmou slídilskou optiku a vůbec věřit výplodům organizace, která byla označena za zločinnou. A té jsou v seznamech mezery. Nevíme ani, kdo ze zapsaných byl agent a kdo oběť. Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina. Novináři už se stejně naučili neuvádět, že ten a ten byl estébák, nýbrž pouze, že je evidován jako spolupracovník StB. Nezbývá, než si přiznat, že lustrátoři to 20 let po listopadu vyhráli na plné čáře. Jen jim možná ještě nedochází, že příběh, který nadšeně rozhýbávají, nepatří druhým, ale je jejich vlastní.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Zamýšlí se politolog Lukáš Jelínek.

Kvůli databázím StB se Penc obrátí na soud

9.7.2009 Lidové noviny čtk

PRAHA Aktivista Stanislav Penc se bude soudit s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Vadí mu rozhodnutí nezveřejnit elektronické databáze StB. Penc věří, že správní soud nařídí zpřístupnit seznamy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Bývalý disident Penc se nedávno rozhodl dvě z databází zveřejnit na internetu na vlastní pěst. Letos v březnu požádal Archiv bezpečnostních složek, který je podřízen ÚSTR, o poskytnutí kopií elektronických databází vzniklých na základě činnosti bývalých tajných služeb komunistického režimu. Archiv mu ale nevyhověl s tím, že by tak porušil zákon, a zamítl i Pencovo následné odvolání. Penc proto podá příští týden podnět na soudní přezkum tohoto rozhodnutí.

Aktivista vytýká Ústavu pro studium totalitních režimů, že zatajuje některé informace a ke zveřejnění si vybírá jen mediálně zajímavé kauzy. Rozhodl se proto zpřístupnit na internetu tzv. seznamy EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob),

Místo toho chce ústav v pátek zpřístupnit badatelům digitální archiv, který umožní zájemcům prohledávat a tisknout digitalizované dokumenty Archivu bezpečnostních složek. Projekt bude ve své pilotní fázi fungovat ve třech badatelnách archivu, později by dokumenty měly být přístupné i z osobních počítačů.

Seznam nelidí

9.7.2009 Právo Jiří Franěk

Sloupek

Univerzální aktivista Stanislav Penc dotáhl někdejší dílo Petra Cibulky až na samý vrchol, nebo dokonce ještě dál. Jeho zásluhou už na internetu nenajdeme jen jména těch, které estébáci evidovali jako své spolupracovníky, ale naprosto všech, kteří je jen trochu zajímali. Smyslem akce však není – tvrdí autor – nějaký hon na čarodějnice. Jde o studijní materiál, který má pomáhat badatelům.

Badatelů se hned první den našlo tolik, že zbourali server. Od jisté doby je totiž v Česku badatelství národním sportem. Zabádat si a najít třeba na nějakém seznamu sousedovo jméno způsobí přece skoro stejnou radost, jako když tomu sousedovi chcípne koza.

Takže jsem taky bádal, byť jsem na to musel jít trochu po hackersku od lesa, když teď vyhledávání na novém serveru ještě nefunguje. A našel jsem si tam kupříkladu pod číslem 327780 jméno KUBISOVA MARTA. Totiž byly tam ty Marty Kubišové hnedle tři, ale podle data narození jsem snadno rozlišil, že právě toto číslo dostala někdejší mluvčí Charty, zatímco ty dvě druhé... Kdo ví, co jsou zač!

Právě takto se nám ale ty ušlechtilé badatelské úmysly stále znovu a znovu zvrtávají do čarodějnických štvanic. Nevím, co jsou zač, ale určitě tam nejsou náhodou, takže pozor na ně! Poté bádání často pokračuje tak, že se o někom, kdo se objevil na nějakém seznamu, sepíše rádoby investigativní blábol, a on se podle principu presumpce viny musí hájit. Ale stejně se nikdy zcela neočistí, protože přece není šprochu...

Pencovystránky mají ušlechtile znějící motto: „Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Chápal bych to tak, že by se zejména mělo bádat, jaké složité společenské mechanismy přehazují veksle od ušlechtilých frází k zárodkům totality. To totiž hrozí vždy a všude. Namísto toho nám seznamové badatelství předvádí, jak se pouhým ocejchováním dají vyrábět občané druhé kategorie. Není snad ale právě tohle tristní návrat do minulosti, nejsou snad právě ty stále oblíbené hony na čarodějnice projevem totalitního myšlení?

Nejlépe jsou na tom samozřejmě ti, kdo se v žádném seznamu nenajdou. Buď řádně zdobili okna a do ničeho se nepletli, takže bylo zbytečné se o ně zajímat, anebo stáli tak vysoko, že jim pořizovatelé seznamů salutovali. Já sám jsem byl trochu zajímavý vlastně jen tím, že jsem se stýkal s „nepřátelskými osobami“. Takže mě v seznamu zájmových osob jistě najdete. A kousek dál kolegu, který na mě donášel, krycí jméno Valenta. Schopný badatel se v tom nepochybně vyzná.

kalendář akcí

9.7.2009 Ekolist

Brigády a víkendovky

Po celý červenec a srpen 2009 se konají Prázdniny s Brontosaurem 2009. Celkem jde o víc než 50 prožitkových dobrovolnických akcí na pomoc přírodě a památkám, vzdělávacích táborů apod.

Víc informací a nabídku všech akcí najdete na webu prazdniny.brontosaurus.cz.

Jako jeden z prvních se 12. července 2009 (neděle) koná Dobrovolnický tábor EkoKoko, kde se budou kosit orchidejové louky.

Místo konání: ČR.

Informace: Hnutí Brontosaurus, Hvězdová 10, 602 00 Brno, prazdniny.brontosaurus. cz, e-mail: psb@brontosaurus.cz, tel: 544 215 585.

17. července 2009 (pátek) -31. července 2009 (pátek) se koná Karpatské s(e)nění.

Pomoc s údržbou rezervace - kosení luk, hrabání sena a jeho odstraňování z luk.

Ve volném čase zábavné hry, koupání v blízké přehradě, večery u ohně, výlet do okolí, seznámení s místní tradiční kulturou Kopanic, besedy o ochraně přírody.

Místo konání: Žítková, CHKO Bílé Karpaty. Informace: ZČ Hnutí Brontosaurus Mařatice, www.brontosaurus.uh.cz, Monika Votoupalová, e-mail: votoupalova@seznam.cz, tel.: 776 377 716.

19. července 2009 (neděle) -26. července 2009 (neděle) se koná Týden pro les v Národním parku Šumava. Revitalizace rašeliniště a podmáčených lesů na Černohorském močálu. Na večery jsou připravena povídání o národním parku, kůrovci, ke konci turnusu exkurze s odborníkem po národním parku.

Místo konání: Černohorský močál, ubytování na Kvildě.

Informace: Hnutí Duha, www.hnutiduha.cz, e-mail: info@hnutiduha.cz, tel.: 545 214 431. 20. července 2009 (pondělí) -31. července 2009 se koná Kosení 2009. Každoroční kosení dvou mokřadních luk na Vysočině a následné sušení a odvoz sena. Dále péče o další přírodně cenné nechráněné lokality. Přijet a odjet je možné kdykoliv během akce, avšak po řádném nahlášení a minimální délka pobytu jsou 3 celé dny.

Místo konání: Okříšky, Chaloupky, Kněžice 109.

Informace: ČSOP Kněžice, www.chaloupky.cz, Václav Křivan, e-mail: vaclav.krivan@chaloupky.cz, tel.: 721 321 281.

25. července 2009 (sobota) -2. srpna 2009 (neděle) se koná Olešenka 2009. Péče o podhorské louky se vzácnou květenou v údolí říčky Olešenky (sečení a práce se senem v podhůří Orlických hor), likvidace invazních druhů, výlety a poznávání ptáků, určování rostlin, vážek, plazů, obojživelníků, hry, večery u ohně s kytarou, nebo přednáškami o přírodě, životním prostředí, lidech a Zemi. Místo konání: Okolí obce Rzy u Olešnice v Orl. horách.

Informace: ČSOP Jaro Jaroměř, http://jarojaromer.cz/, David Číp, e-mail: jarojaromer@seznam.cz, tel.: 603 847 189.

27. července 2009 (pondělí) -8. srpna 2009 (sobota) se koná dobrovolnická akce Baroko. Kosení luk (které jako součást obhospodařování krajiny už od 17. století umožňuje rozšíření bohaté a cenné luční květeny).

Místo konání: Jesenicko, chráněné louky na PP Chebzí u Písečné.

Informace: ZČ Hnutí Brontosaurus Baobab Jeseník, http://baroko.unas.cz, Blanka Dobešová, e-mail: psb.baroko@email.cz, tel.: 774 871 226.

16. srpna 2009 (neděle) -23. srpna 2009 (neděle) se koná Týden pro les na Svitavsku. Podpora přirozeného zmlazení listnatých dřevin a jedle, ochrana těchto dřevin proti zvěři a buřeni, úklid lesa, obnova lesních pěšin atd.

Místo konání: Lesní škola Květná.

Informace: Hnutí Duha, www.hnutiduha.cz, e-mail: info@hnutiduha.cz, tel.: 545 214 431. 23. srpna 2009 (neděle) -30. srpna 2009 (neděle) se koná Týden pro les na Šumavě.

Revitalizace rašeliniště a podmáčených lesů v okolí Kvildy.

Místo konání: Šumava, Nad Rybárnou.

Informace: Hnutí Duha, www.hnutiduha.cz, e-mail: info@hnutiduha.cz, tel.: 545 214 431. Do 31. srpna 2009 (pondělí) se koná brigáda u informačního stánku u pramene Vltavy. Místo konání: U pramene Vltavy, území NP Šumava.

Informace: Hnutí Duha, www.hnutiduha.cz, Jakub Voršilka, e-mail: jakub.vorsilka@hnutiduha.cz, tel.: 603 930 600.

6. září 2009 (neděle) -13. září 2009 (neděle) se koná Týden pro les na Šumavě. Revitalizace rašeliniště a podmáčených lesů na Novohuťských močálech.

Místo konání: Šumava, Novohuťské močály. Informace: Hnutí Duha, víc viz výše.

Tábory a výlety

11. a 25. července (sobota) a 1. srpna 2009 (sobota) se konají exkurze s průvodcem v Moravském krasu. Každý účastník se musí dopředu přihlásit na e-mailu nebo telefonu v kontaktech s uvedením termínu a počtu přihlášených osob, nejpozději 7 dnů před konáním akce. Poplatek 30 Kč za osobu se hradí na místě přímo průvodci. Místo konání: 11. července je sraz v 8.40 v Adamově na zastávce ČD a mluvit se bude o lesním hospodaření v krasu; 25. července je sraz v 9.15 na náměstí ve Sloupu a cílem budou Ponory Sloupského potoka; 1. srpna je sraz v 8.40 v Adamově na zastávce ČD a půjde o cyklovýlet středním krasem.

Místo konání: Moravský kras.

Informace: ZO ČSOP Ponikva, www.ponikva.org, e-mail: ponikva@seznam.cz, tel.: 516 446 623.

17. července 2009 (pátek) -26. července 2009 (neděle) se koná tábor s pomocí přírodě Jeden svět. Cena 500 Kč. Místo konání: Šimanov.

Informace: ZČ HB Slunovrat, www.slunovrat.info, Zdeněk Blaha, e-mail: svet@slunovrat.info, tel.: 737 336 364 19. července 2009 (neděle) -26. července 2009 (neděle) se koná dětský tábor O ovcích a o ovoci. Cílem je prostřednictvím přímého kontaktu s živými hospodářskými zvířaty, kulturními rostlinami a zemědělskými stroji při běžném provozu ekofarmy dětem vštípit hodnotu ochrany venkovského prostředí vůbec při produkci položek denní potřeby zejména potravin.

Věk dětí: 9-15 let. Ubytování ve stanech s podsadou, cena 2800 Kč.

Místo konání: Okres Karlovy Vary, podhůří Doupovských hor, Valeč v Čechách.

Informace: AREA viva, www.areaviva.cz, Lenka Navrátilová, e-mail: areaviva.nno@seznam.cz, tel.: 776 345 521.

27. července 2009 (pondělí) -31. července 2009 (pátek) se koná Dovolená s programem pro děti v ekocentru v Hostětíně. Cena - dospělí 2470 Kč, děti 1900 Kč, děti do 3 let bez nároku na lůžko, program a stravu 500 Kč.

Místo konání: Bojkovice, Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86.

Informace: Centrum Veronica Hostětín, http://hostetin.veronica.cz, Hana Machů, e-mail: hana.machu@veronica.cz, tel.: 572 630 670, 739 569 264.

27. července 2009 (pondělí) -6. srpna 2009 (čtvrtek) se koná pracovně-zážitkový tábor Přes propast času.

Místo konání: Skoky, Žlutice.

Informace: ZČ HB Chudák Svišť, http://prespropastcasu.cz, Miloš Kroulík, e-mail: ucastnici@prespropastcasu.cz, tel.: 728 730 166.

31. července 2009 (pátek) -9. srpna 2009 (neděle) se koná pracovně-pobytový tábor Plnou parou zpět!

Budování naučné stezky.

Místo konání: Ústí nad Orlicí, Ekocentrum Paleta, pob. Oucmanice, Oucmanice 36.

Informace: ZČHB S. U. P., http://sup.ekoserver.cz, Míša Míkovcová, e-mail: plnouparou@email.cz.

2. srpna 2009 (neděle) -16. srpna 2009 (neděle) se koná Odborný přírodovědný tábor pro středoškoláky.

Společně se sdružením Arachne a se spoustou odborníků-biologů se budou prozkoumávat přírodní děje okolo nás.

Místo konání: Okříšky, Chaloupky, Kněžice 109.

Informace: ČSOP Kněžice, www.chaloupky.cz, e-mail: zavináč@chaloupky.cz, tel.: 568 870 434, fax: 568 870 359.

2. srpna 2009 (neděle) -7. srpna 2009 (pátek) se koná Tábor pro rodiče s dětmi v pasivním domě v Hostětíně. Cena: dospělí 2 880 Kč, děti 2 580 Kč.

Místo konání: Bojkovice, Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86.

Informace: Centrum Veronica Hostětín, http://hostetin.veronica.cz, Hana Machů, e-mail: hana.machu@veronica.cz, tel.: 572 630 670, 739 569 264.

12. srpna 2009 (středa) -22. srpna 2009 (sobota) se koná pracovně-zážitkový tábor Máš na míň!

Kosení orchidejových luk.

Místo konání: Šimanov.

Informace: ZČ HB Slunovrat, www.slunovrat.info, Jana Šašinková, e-mail: janca@slunovrat.info, tel.: 732 637 996.

Konference a semináře

10. srpna 2009 (pondělí) 11.00 -14. srpna 2009 (pátek) 17.00 se koná Letní škola ochrany krajiny - ekologické ovocnářství. Ubytování a strava budou zajištěny v pasivní budově Centra Veronica Hostětín. Cena 2400 Kč.

Místo konání: Bojkovice, Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86.

Informace: Ekologický institut Veronica, http://hostetin.veronica.cz, Jana Tesařová, e-mail: hostetin@veronica.cz, tel.: 572 630 670.

14. srpna 2009 (pátek) -22. srpna 2009 (sobota) se koná prázdninový kurz inSpiro.

Místo konání: Táborová základna Mrákotín nedaleko Telče.

Informace: Halahoj, Jiří Střípek, e-mail: inspiro@halahoj.org, tel.: 737 729 284.

31. srpna 2009 (pondělí) -3. září 2009 (čtvrtek) se koná 10. Česko-slovenský mezinárodní hydrogeologický kongres pod názvem Voda - strategická surovina pro 21. století. Podrobné informace na webové stránce kongresu, viz níže.

Místo konání: Institut geologického inženýrství (kongres ČSHG), Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 17. listopadu 15/2172.

Informace: Vysoká škola báňská -Technická univerzita Ostrava, www.vsb.cz, www.cshg.cz, e-mail: nada.rapantova@vsb.cz.

1. září (úterý) - 5. září (sobota) se koná 2nd European Congress of Conservation Biology (2. Evropský kongres biologie ochrany přírody) na téma Conservation biology and beyond: from science to practice (Ochranářská biologie: od vědy k praxi). Největší celoevropské setkání vědců zabývajících se ochranou přírody.

Oficiálním jazykem kongresu je angličtina. Místo konání: Česká zemdělská univerzita, Praha-Suchdol.

Informace: www.eccb2009.org, Vendula Ludvíková, e-mail: conference@eccb2009.org.

9. září 2009 (středa) 9.00 -11. září 2009 (pátek) 17.00 se koná V. mezinárodní konference Biologicky rozložitelné odpady.

Místo konání: Náměšť nad Oslavou, ZERA, V. Nezvala 977 (areál Habitat).

Informace: ZERA, www.zeraagency.cz, Schellová, tel.: 568 620 070, fax: 568 620 547.

10. září 2009 (čtvrtek) 9.00 - 14.00 se koná odborný seminář Chcete si postavit fotovoltaickou elektrárnu? Přednášejí: Jiří Beranovský a Karel Srdečný, cena 1 999 Kč. Místo konání: Praha 8, Hotel Čechie, Konferenční sál 1, U Sluncové 618.

Informace: EkoWATT, Centrum pro obnovitelné zdroje a úspory energie, www.ekowatt.cz, Alena Svobodová, e-mail: alena.svobodova@ekowatt.cz, tel.: 266 710 247.

Výstavy a veletrhy

9. července 2009 (čtvrtek) -12. července 2009 (neděle) se koná výstava Květy 2009.

Místo konání: Výstaviště Lysá nad Labem, Masarykova 1727.

Informace: Výstaviště Lysá nad Labem, www.vll.cz, e-mail: vll@vll.cz, tel.: 325 552 158, 325 552 051.

Do 31. července 2009 (pátek) se koná výstava Úděl amazonských stromů. Autoři výstavy: Jana Horáčková (fotografie), Klára Horáčková (skleněné objekty), Jaroslav Chramosta (socha, výtvarné řešení výstavy), Otto Placht (malby, kresby, sítotisky), Ludmila Škrabáková (kurátor expozice domorodého umění, fotografie).

Místo konání: Plzeň, Avalon Business Center, Poděbradova 2842/1.

Informace: Avalon businesc center a AZYL Publishing, www.avalonbc.cz, www.amazonica.cz, Ludmila Škrabáková, e-mail: ludmila.skrabakova@seznam.cz, tel.: 604 723 457.

Do 31. července 2009 (pátek) se koná výstava velkoformátových fotografií Ladislava Kamaráda Okna do ztracených světů. Poprvé zde budou vystaveny obrazy z Nového Zélandu, Islandu a Egypta, ale taky nová série fotografií z Čech.

Místo konání: Praha 1, Staroměstská radnice, Křížová chodba a Rytířský sál, Staroměstské nám. 1.

Informace: Ladislav Kamarád, e-mail: kamarad@chello.cz.

Do 2. srpna 2009 (neděle) 19.00 se koná Výstava motýlů ČR.

Místo konání: Praha 7, Botanická zahrada, venkovní expozice Areálu SEVER, Nádvorní 134.

Informace: Botanická zahrada hl.m. Prahy, www.botanicka.cz, Ludmila Poláková, e-mail: ludmila.polakova@botanicka.cz, tel.: 739 571 104.

20. srpna 2009 (čtvrtek) -23. srpna 2009 (neděle) se koná 3. výstava biopotravin a technologií zpracování Bioagrokomplex.

Místo konání: Agrokomplex - Výstavníctvo Nitra, štátny podnik, Výstavná 4.

Informace: Agrokomplex - Výstavníctvo Nitra, www.agrokomplex.sk, e-mail: agrokomplex@agrokomplex.sk, tel.: +421 376 572 111.

20. srpna 2009 (čtvrtek) 9.00 -23. srpna 2009 (neděle) 18.00 se koná mezinárodní zahradnická výstava a veletrh Flora Olomouc 2009.

Místo konání: Výstaviště Flora Olomouc, Wolkerova 17.

Informace: Výstaviště Flora Olomouc, www.flora-ol.cz, Zuzana Studená, e-mail: info@flora-ol.cz, tel.: 585 726 219, 737 408 700.

27. srpna 2009 (čtvrtek) -1. září 2009 (úterý) se koná výstava a veletrh Ekostyl 2009. Tvorba a ochrana životního prostředí, ekologické technologie, ekologické stavby, likvidace odpadů, alternativní zdroje energie, biomasa, bioprodukty, racionální výživa a zdravý životní styl.

Místo konání: Výstaviště České Budějovice, Husova 523.

Informace: Výstaviště České Budějovice, www.vcb.cz, e-mail: info@vcb.cz, tel.: 387 714 911, fax: 387 714 263.

27. srpna 2009 (čtvrtek) -1. září 2009 (úterý) se koná 36. ročník mezinárodního agrosalonu Země živitelka 2009. Obnova a rozvoj venkova, rostlinná a živočišná výroba, zemědělská technika, potravinářská výroba, lesní a vodní hospodářství, zahradnictví a pěstitelství, služby pro zemědělství.

Místo konání: Výstaviště České Budějovice, Husova 523.

Informace: Výstaviště České Budějovice, víc viz výše.

Do 31. srpna 2009 (pondělí) 19.00 se koná výstava Inspirace zahradou.

Místo konání: Praha 7, Botanická zahrada, venkovní expozice a výstavní sál Areálu JIH, Nádvorní 134.

Informace: Botanická zahrada hl.m. Prahy, www.botanicka.cz, Hana Kovaříková, e-mail: hana.kovarikova@botanicka.cz, tel.: 736 621 929.

4. září 2009 (pátek) -5. září 2009 (sobota) se koná veletrh Zelený svět 2009. Okrasné a ovocné školkařtví, květinářství a floristika, architektura, zahradní technika a stavby.

Místo konání: Brno, BVV - Hala C, Výstaviště 1.

Informace: Asociace zahradnického výstavnictví, www.gardening.cz, e-mail: info@green-world.info, tel.: 545 232 157.

Do 30. září 2009 (středa) se koná výstava Sculptura Natura.

Místo konání: Praha 7, Botanická zahrada Praha, Nádvorní 134.

Informace: Botanická zahrada hl.m. Prahy, www.botanicka.cz, Věra Bidlová, e-mail: vera.bidlova@botanicka.cz, tel.: 736 621 706.

Do 31. října 2009 (sobota) se koná výstava Mendelu, škola jako lusk k 90. výročí založení Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.

Místo konání: Technické muzeum v Brně, Purkyňova 105.

Informace: Technické muzeum v Brně a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, www.mendelu.cz, Kateřina L. Brettschneiderová, e-mail: tisk@mendelu.cz, tel.: 545 135 199, 737 134 878.

Ostatní

11. července 2009 (sobota) 9.30 se konají Bioslavnosti 2009.

Setkání s českými výrobci a prodejci bioproduktů a ekologicky šetrných výrobků, občerstvení s biospecialitami pro masaře i vegetariány, exkurze na ekofarmy a setkání s ekofarmáři.

Místo konání: Staré Město pod Sněžníkem, areál společnosti PRO-BIO, Lipová 40.

Informace: Pro-Bio, www.probio.cz, e-mail: probio@probio.cz, tel.: 583 301 952.

11. července 2009 (sobota) 9.30 se koná informační stánek Hnutí Duha na Bioslavnostech ve Starém Městě pod Sněžníkem.

Místo konání: Staré Město pod Sněžníkem, areál společnosti Pro-Bio, Lipová 40.

Informace: Hnutí Duha, www.hnutiduha.cz.

Do 15. července 2009 (středa) se koná fotosoutěž Továrna za humny?

Vyfoťte ji!

Místo konání: ČR.

Informace: Arnika pobočka Ostrava, www.arnika.org/ostrava/, Vendula Kubačáková, e-mail: vendula.kubacakova@arnika.org, tel.: 596 244 314, 776 756 352.

16. července 2009 (čtvrtek) -19. července 2009 (neděle) se koná prezentace organizace Arnika na festivalu Boskovice.

Místo konání: Boskovice.

Informace: Arnika, http://arnika.org, e-mail: arnika@arnika.org, tel.: 222 781 471.

18. července (čtvrtek) a 20. srpna 2009 (čtvrtek) 18.00 se koná Pravidelná pražská cyklojízda. Místo konání: Náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha.

Informace: www.cyklojizdy.cz.

5. srpna 2009 (středa) -12. srpna 2009 (středa) se koná Kozí mejdan. Propagace chovu koz a v širším smyslu specifického životního stylu. Osmidenní hudební festival pod širým nebem doplněný o další kulturní a společenské aktivity.

Místo konání: Kozí vršek, Milkovice v Českém ráji.

Informace: Spolek přátel koz, www.kozy.cz, Stanislav Penc, e-mail: info@kozy.cz, tel.: 493 598 576, 605 701 081.

Do 12. září 2009 (sobota) se koná putovní výstava a online hlasování Ekofór 2009.

Místo konání: ČR.

Informace: Hnutí Brotosaurus, www.brontosaurus.cz, Petra Jadrná, e-mail: ekofor@brontosaurus.cz, tel.: 776 611 226.

Do 15. září 2009 (úterý) se koná fotosoutěž Rostlina s příběhem.

Místo konání: ČR.

Informace: Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR, Odbor mediální komunikace AV ČR, www.ueb.cas.cz/cs, http://fotopribeh2009.avcr.cz.

Do 31. října 2009 (sobota) se koná fotosoutěž To je on - kamion!

Místo konání: ČR.

Informace: Dopravní federace, http://dopravnifederace.cz/to-je-on-kamion/, Dominika Švárová, e-mail: dominika.svarova@dopravnifederace.cz, tel.: 775 905 638.

TISKOVÁ ZPRÁVA: 20 minut Radiožurnálu

9.7.2009 ceska-media.cz Tisková zpráva Českého rozhlasu - Jana Vondráčková, (mr)

Otevírá Ústav pro studium totalitních režimů zájemcům všechny možnosti zkoumání totalitní minulosti, které má k dispozici? Našel aktivista a bývalý disident Stanislav Penc slabé místo v činnosti ústavu? Hrozí ústavu zánik, pokud v předčasných volbách zvítězí levice? Hostem 20 minut Radiožurnálu v pátek 10. října po půl šesté bude Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Unikátní databáze bývalé StB na Internetu

8.7.2009 ČT 1 Studio 6

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Na Internetu se objevily dvě unikátní databáze bývalé StB. Jde o registry EZO a SEZO, které před listopadem 1989 StB dokončovala. Jako první o tom informovaly včera Lidové noviny a jenom dodejme, že ty registry nebo databáze vyvěsil na Internet bývalý disident Stnislav Penc. A právě Stanislava Pence teď zdravím do Milkovic, dobré ráno.

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Když jsem se zkoušela teď přihlásila na Internet na ten váš server, www.svazky.cz, všechno funguje, jenom to vyhledávání trochu pokulhává. Čím to je?

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Je to přílišným zájmem lidí, to znamená, že hodně lidí na ten server chodí a jsou to takový drobný technický problémy, který se nám během krátký doby podaří odstranit a bude to fungovat tak, aby si člověk mohl vyhledat to, co potřebuje. Ale smysl jaksi tý naší aktivity nebyl v tom, aby 99 % obyvatelstva našeho národa seděla u Internetu a vyhledávala si svýho estébáka, to už bylo v době Cibulkových seznamů. Ten náš smysl byl v něčem jiným a já vám ho klidně řeknu, když budete chtít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak my se prvně podíváme na ten web na svazky.cz., tady zkusíme dát vyhledávání a vidíme, co se nám objeví, když dáme znovu vyhledávání tak se nám objeví omluva od vás. Kdy podle vás ty stránky začnou fungovat bez problémů? Protože tady říkáte, že pracujete na tom, abyste všechno odstranili, tak dáváte si třeba nějaký limit, řeknete nám, že třeba do pátku bude všechno fungovat?

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Já si myslím, že do pátku všechno bude fungovat. Tam je problém, jsou tam technický věci a já vám je moc dobře nevysvětlím, protože nejsem odborník přes databáze na Internetu, ale myslím, že se nám to podaří odstranit. Smysl tý naší aktivity, a to je myslím důležitý a já to řeknu i přesto, že jste se na to neptala, domníváme se, že na základě laxnosti ústavu, který sice zveřejňuje jednotlivý svazky, o kterých my tam vlastně hovoříme, ale nezveřejňuje seznam, o koho vlastně všechno jde, a to je tenhle ten seznam, aspoň z větší části, tak ten důvod je ten, že se domníváme, že dost velká část lidí, kteří pracují ve státní správě a samosprávě a měli něco dočinění se Státní bezpečností, tak o tom prostě do dneška nikdo nevěděl a ty lidi mohou být dál vydíratelní. Žeakže z naší strany to není.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Pardon, že vám skáču do řeči, ale podle ředitele ústavu Pavla Žáčka se vlamujete jen do otevřených dveří. Jak včera řekl v rozhovoru pro Lidové noviny, badatelé nejsou o nic ochuzeni. Každý může získat od nich z ústavu všechny potřebné informace standardním způsobem, tedy mailem nebo v badatelně. Tak proč tedy tato vaše akce?

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Víte, pan Žáček zapomněl vám říct jednu věc. Já to řeknu na příkladu. Představte si, že přijdete do Národní knihovny a tam budete chtít nějakou publikaci, knihu od Karla Čapka, ale nebudete si pamatovat, který knížky Karel Čapek napsal, a oni vám v tý knihovně řeknou, až budete znát přesný název, my vám tu knížku samozřejmě dáme, ale nemůžeme vám dát celý seznam všech knížek, tak něco podobnýho je v Ústavu pro studium totalitních režimů. Oni vám dají jakýkoliv svazek, když o něj požádáte, ale neřeknou vám, jaký svazky mají, a to je ten problém. To je ten problém, že furt existuje jenom někdo. Vlastně se může o věcech dozvědět. Vezměte jen v poslední době pár případů lidí, kteří byli zveřejněni jako agenti a byli to lidi, kteří evidentně mají něco dočinění s politikou anebo s policií a tihle ti lidi neprocházeli ani Cibulkovýma seznamama ani oficiálním seznamem agentů Státní bezpečnosti, a to je vlastně ten důvod, proč my jsme tuhle tu databázi zveřejnili a udělali jsme to také najust tomu ústavu, protože ústav na žádost o informace nám řekl, že to je archivní pomůcka a že oni ze zákona mají povinnost zveřejňovat jenom archivní věci a ne pomůcky, což je naprostý nesmysl. Takhle se právo vůbec vykládat nedá.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

A pane Penci, nemůžete na druhou stranu ale někomu třeba tím hodně ublížit? Protože někteří lidé vůbec nemuseli vědět, že je StB považuje za jakési třeba kandidáty na tajnou spolupráci a teď si to o nich soused přečte na Internetu a bude je nazývat donašeči. Víte, jestli jste to všechno dobře zvážil a jestli nemůžete některým lidem způsobit problémy?

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Já vám řeknu jednu věc. Ten seznam, který vyjde, ten seznam EZO a SEZO, tak to jsou seznamy, který hovoří o tom, o které lidi měla státní bezpečnost zájem. To znamená, tam se nedočtete, v jaký případně byl kategorii. A to co je pro posluchače jaksi potřeba zdůraznit a také tím pádem trošku vysvětlit tu naší filosofii v tý věci, to že byl někdo zapsán v jakýmkoliv seznamu a například v oficiálním seznamu, který vydává ministerstvo vnitra agentů Státní bezpečnosti, vůbec to neznamená nic o jeho vině nebo nevině, morálce nebo nemorálce. Je potřeba zkoumat případně každý případ člověka od případu, protože i v oficiálních seznamech agentů jsou lidi, kteří pod nátlakem, výhrůžkama nebo násilím nebo nelidským zacházením podepsali nějaký nesmyslný papír, který v jejich životě nic neznamenal a po revoluci lidi, kteří neměli ani tu statečnost říct, že Husák je vůl, dneska mají pocit, že by mu měli nějaký podpis někde vyčítat. Tak to si myslím, že by bylo nesprávný pojímání vůbec věcí. Ale náš akt toho zveřejnění.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale Pavel Žáček třeba tvrdí, že v těch registrech EZO a SEZO, které jste zveřejnil nebo chystáte se zveřejnit, takže tam jsou chyby. Pracoval jste třeba na tom nebo snažil jste se nějakým způsobem ty chyby odstranit, nebo jste to zveřejnil i s těma chybami, o kterých mluví Pavel Žáček?

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Nevím, o kterých chybách Pavel Žáček mluví. Já mám takový pocit, že Pavel Žáček si plete několik funkcí a na některý funkce on nemůže ani dohlídnout, ale je to možná tím, že léta studuje archiválie Státní bezpečnosti, jak se postupně v jeho myšlenkách stává jeho práce spíš rozvědčickou prací než prací archiváře. Prostě archivář přeci nemá co měnit archivní dokumenty nebo materiály. Ústav jako takový má k dispozici historiky. Bohužel pan Žáček byl i příčinou toho, že většina renomovaných historiků z toho ústavu odešla nebo byla vyhozena. Myslím ty, kteří píší knihy o soudobý historii a které jsou známé a vy je také zvete do vašich vysílání České televize.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak nebudeme se teď pouštět do pana Žáčka. Řekněte mi ještě jednu věc. Protože vy jste ty databáze získal od Jana Langoše, který vedl na Slovensku obdobu toho českého Ústavu pro studium totalitních režimů. On vám ty databáze prostě normálně dal nebo jak to bylo vůbec a prosím stručně.

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

On my ty databáze prostě normálně dal. Ale to není tak důležitý tyhle ty záležitosti. Důležitý je podle mě ten úplný význam, jako smysl týhle tý věci. Kdyby tehdejší politika 90. let a kdyby zákonodárce a jiné k tomu v předchozích letech našli dostatek jaksi odpovědnosti občanů tohoto státu, tak bychom dneska si o tom nepovídali a dvacet let po revoluci by to bylo pasé. Bohužel situace je taková, že dvacet let po revoluci se vlastně dozvídáme věci, který byly před 20 lety a všichni žasneme, co se vlastně děje. To je podle mého názoru podstatné.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc, bývalý disident. Já jsem myslela, že končíte, tak můžete dokončit ještě větu, kdybyste chtěl dodat půslovo.

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Jenom jsem chtěl říct, že je potřeba se podívat také na práci toho ústavu, protože v momentu, kdy ústav by měl dělat takovouhle práci, to znamená, podle mýho názoru pointa zveřejnění nejdůležitější je, aby v týhle zemi už nikdo nemohl nikomu sloužit, nemohl být vydíratelný za to, že před 20, či 30, či 40 lety někde něco dělal nebo nedělal pro Státní bezpečnost. Je potřeba ty věci zveřejnit, aby všichni věděli, kdo v případě byl ve vztahu se Státní bezpečností a tím pádem se také možná dozvíme, že dost velká část politiků a policistů a státních úředníků byli zapleteni s minulým režimem, ale holt to je jejich jaksi život a jejich věc.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislav Penc, bývalý disident. Řekla jsem půlslovo, byla z toho skoro půlhodina.děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Omlouvám se. Hezký den, na shledanou.

Unikátní databáze spolupracovníků StB

8.7.2009 ČT 2

redaktorka

--------------------

Unikátní databáze se jmény statisíců lidí, kteří se nějakým způsobem dostali do seznamu StB. Od večera si je každý může prohlédnout na internetu. Vyvěsil je tam bývalý disident Stanislav Penc. Zveřejnění se ale nelíbí Ústavu pro studium totalitních režimů. Na případ upozornily Lidové noviny.

Pencovy stránky se svazky StB zkolabovaly

8.7.2009 ČRo Region, Středočeský kraj

8.7.2010

Adam VIDNER, moderátor

--------------------

Kvůli velkému zájmu uživatelů zkolabovala internetová databáze se jmény lidí, o které se zajímala někdejší Státní bezpečnost. Seznam má obsahovat na 100 tisíc jmen a na Internet ho vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc. Aby nedošlo k výpadku a přetížení, přesunou autoři data na výkonnější server.

* Seznamy StB

8.7.2009 Blesk (brum)

Kvůli velkému zájmu uživatelů v úterý na internetu zkolabovala databáze EZO, jež obsahuje jména lidí, kteří údajně měli co do činění se Státní bezpečností. Podle Lidových novin ji tam umístil bývalý disident Stanislav Penc. Více na www.blesk.cz/stb

Nový Pencův web zkolaboval

8.7.2009 Hospodářské noviny

Archivy StB

Kvůli velkému zájmu uživatelů včera na internetu zkolabovala databáze EZO, která má obsahovat jména lidí, kteří měli mít co do činění s StB. Na stránkách www.svazky.cz měl seznam s vyhledávačem vyvěsit bývalý disident Stanislav Penc. Databáze by mohly být přístupné dnes ráno. Lidové noviny v úterý napsaly, že kromě agentů bude seznam obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a o prověřovaných osobách.

Databáze „estébáků“ kolabovala

8.7.2009 Lidové noviny drv, lds

PRAHA Kvůli velkému zájmu uživatelů během celého včerejšího dne kolabovala internetová databáze EZO, která má obsahovat jména lidí, kteří měli co do činění se Státní bezpečností. Na webových stránkách www.svazky.cz chtěl zveřejnit seznam s vyhledávačem bývalý disident Stanislav Penc. Napsaly to v úterý Lidové noviny.

„Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru. Abychom jej znovu nevystavili hrozbě přetížení a výpadku, zahajujeme po dohodě se správci serveru přesun databáze EZO na vyhrazený a výkonnější server,“ uvedli na webu autoři.

Počítačové registry EZO a SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. K jejich vyvěšení Pence přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Penc je obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl, Penc se navíc podle něj vlamuje do otevřených dveří. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami.

Kromě agentů, tedy vědomých spolupracovníků, bude databáze obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Umožní tedy například každému, aby si zjistil, zda se o něj nezajímala Státní bezpečnost.

Neoficiální Cibulkovy seznamy z roku 1992 neobsahují údaje o prověřovaných osobách, o důvěrnících či kandidátech agenta však ano. Podle historiků v nich ale existuje řada chyb. „Při přepisování v 90. letech došlo k určitému zjednodušování. Například z kandidátů důvěrníků se rovnou udělali důvěrníci a to ty lidi poškozuje,“ říká historik Prokop Tomek.

Chybami jsou ale podle Žáčka zatíženy i elektronické registry EZO (Evidence zájmových osob) a SEZO (Sjednocená evidence zájmových osob).

Penc databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Na webu přibyly další databáze StB

8.7.2009 Právo Josef Koukal

Dvě elektronické databáze osob, které se před listopadem 1989 dostaly do hledáčku komunistické státní bezpečnosti (StB), zpřístupnil v úterý na internetu aktivista Stanislav Penc.

Jde o evidenci zájmových osob (EZO) a Sjednocenou evidenci zájmových osob (SEZO), databáze, na nichž tajná policie koncem 80. let pracovala a které obsahují stovky tisíc jmen jejích spolupracovníků, ale i lidí, po nichž StB naopak šla.

„Jde o reakci na postup Ústavu pro studium totalitních režimů a podřízeného Archivu bezpečnostních složek, který databáze odmítl zveřejnit,“ vysvětluje Penc, proč se rozhodl evidenci zpřístupnit. Sám prý ústav Pavla Žáčka o vydání databází před časem neúspěšně žádal. Podle Pence tak ústav neplní své základní povinnosti.

„Archiv bezpečnostních složek v reakci na tvrzení pana Stanislava Penceodmítá, že by při práci s informačními systémy neplnil své zákonné úlohy,“ reagoval včera na Pencova slova mluvčí archivu Jiří Reichl.

Argumentuje statistikami zodpovězených dotazů v uplynulých měsících, jen letos do poloviny června jich prý archiv zodpověděl přes 1,5 tisíce. Podle Pence mají nové seznamy na stránkách www.svazky.cz badatelům pomáhat. „Zveřejňuji je jako studijní materiál. Smyslem není nějaký hon na čarodějnice. Každý návštěvník těchto stránek může zjistit, pod jakým číslem byl na koho který spis veden, a požádat o jeho vydání právě Žáčkův ústav,“ říká Penc.

Server okamžitě spadl

Spuštění nových stránek hned v úterý odpoledne ohrozilo přetížení serveru, které podle Pence způsobilo obrovské množství zájemců o připojení. „Museli jsme databázi přemístit na výkonnější server,“ vysvětloval včera odpoledne zpoždění Penc.

Podrobněji se nechtěl vyjadřovat pouze ke zdroji, odkud jím zveřejňované databáze pocházejí. V rozhovoru pro úterní Lidové noviny, které jako první na spuštění stránek upozornily, uvedl, že je získal od dnes již zesnulého federálního ministra vnitra a pozdějšího šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše. „To není tak podstatné,“ odpověděl včera na dotaz Práva, odkud databáze pocházejí. Dodal, že je má k dispozici nejméně dva roky. Ján Langoš zahynul při autohavárii před více než třemi lety v červnu 2006.

MÉDIA: Jiří Mach: Pencovy registry StB budou dostupné do dvou dnů, Žáčkův ústav je proti

8.7.2009 ceska-media.cz Publikováno na serveru www.novinky.cz dne 8.7.2009, autor: Jiří Mach, (ls)

Projekt Stanislava Pence, v jehož rámci mají být na internetu volně dostupné dvě databáze bývalé komunistické Státní bezpečnosti (StB) měl technické potíže i ve středu. Server zkolaboval téměř okamžitě, jakmile se registry obsahující tisíce jmen na webu v tomto týdnu objevily. Podle Pence by se měly problémy brzy vyřešit. Kdokoliv tak bude moci snadno zjistit, o koho měla předlistopadová tajná policie zájem. Penc si slibuje, že se tím sníží vydíratelnost vlivných osob. Penc řekl Novinkám, že po zveřejnění registrů EZO (Evidence zájmových osob) a SEZO (Sjednocená evidence zájmových osob) na www.svazky.cz zkolabovalo pro velký zájem u poskytovatele na 350 serverů. "Já doufám, že během jednoho dvou dní to bude zcela v pořádku,“ řekl Penc. "Ale už teď si tam může člověk přečíst spoustu textů, které vysvětlují, co to bylo, jak ta činnost Státní bezpečnosti a agenturní síť fungovala, a to od člověka nejpovolanějšího, jímž je Pavel Žáček,“ dodal Penc. Na webu je například vysvětleno, jak s výpověďmi policie manipulovala.

Penc se kvůli databázím StB obrátí na správní soud

8.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Aktivista Stanislav Penc se kvůli rozhodnutí Archivu bezpečnostních složek nezveřejnit elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti (StB) obrátí na soud. Věří, že správní soud mu dá za pravdu a nařídí archivu zpřístupnit seznamy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Penc, který se nedávno dvě z databází rozhodl zveřejnit na internetu na vlastní pěst, to řekl ČTK.

Bývalý disident Penc letos v březnu požádal archiv, který je podřízen Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), o poskytnutí kopií elektronických databází vzniklých na základě činnosti bývalých tajných služeb komunistického režimu. Archiv mu nevyhověl s tím, že zákon mu nedovoluje tyto databáze zveřejnit. Zamítl i Pencovo následné odvolání. Penc proto podá příští týden podnět na soudní přezkum tohoto rozhodnutí.

Aktivista vytýká ÚSTR, že zatajuje některé informace a ke zveřejnění si vybírá mediálně zajímavé kauzy. Rozhodl se proto zpřístupnit na internetu seznamy EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob), které údajně obdržel od bývalého československého ministra vnitra a později prvního předsedy slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

"Motivem mého snažení je, aby v tomto státě nemohl být nikdo vydíratelný. Je dost možné, že určití lidé selhali ve svých funkcích proto, že na ně někdo má nějaké destičky," uvedl.

ÚSTR a archiv tvrdí, že databáze nemohou zveřejnit, protože podle zákona nejde o archiválie. Navíc upozorňují na to, že tyto elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb. "I kdyby zákon umožňoval zveřejnit elektronické evidence ve formě převzaté k 1. únoru 2008 od našich předchůdců, vysoká míra chybovosti v nich obsažená a jejich formát by nás stejně donutila data překontrolovat, opravit a upravit," napsal archiv v reakci na Pencovu žádost.

Mluvčí ÚSTR Jiří Reichl dnes navíc důrazně odmítl, že by instituce něco zamlčovala. ČTK řekl, že podat podnět k přezkumu rozhodnutí je Pencovým právem, a dodal, že rozhodnutí soudu nebude předjímat.

Pencův server www.svazky.cz ovšem v den svého spuštění - v úterý - fungoval pouze několik minut, poté pro velký zájem uživatelů zkolaboval. Dnes v noci se Pencovi a jeho spolupracovníkům podařilo zprovoznit jmenný seznam osob bez vyhledávače, nad ránem však opět přestal fungovat. Návštěvníci serveru si tak zatím mohou přečíst pouze informace o tom, co to databáze EZO a SEZO jsou, a některé další materiály týkající se StB.

Pence počáteční problémy netrápí. Zdůraznil, že celý web dělá "na koleně" a zadarmo. "Jestli lidi čekali 20 let, tak si ještě pár hodin nebo minut počkají," prohlásil. Podle něj by už dnes nebo ve čtvrtek měl být díky spolupráci se serverem v USA v provozu nejen jmenný seznam, ale i vyhledávání dle zadaného data, místa či příslušného oddělení Státní bezpečnosti.

Na Pencův záměr zveřejnit databáze v úterý upozornily Lidové noviny. Deník napsal, že kromě agentů bude seznam obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Ústav pro totalitu v pátek zpřístupní badatelům digitální archiv

8.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v pátek spustí digitální archiv, který umožní zájemcům prohledávat a tisknout digitalizované dokumenty Archivu bezpečnostních složek. Podle mluvčího ústavu Jiřího Reichla bude projekt ve své pilotní fázi fungovat ve třech badatelnách archivu, později by dokumenty měly být přístupné i z osobních počítačů.

Ústav tvrdí, že projekt je ojedinělý v celé střední Evropě. Změna oproti současnému stavu spočívá v tom, že Archiv bezpečnostních složek nebude badatelům poskytovat jen to, co si vyžádají - zájemci budou mít nově přístup ke všemu, co je v digitalizovaném archivu uloženo. Dostanou se tak k milionům naskenovaných stránek, mezi kterými jsou vyšetřovací protokoly či osobní spisy, uvedl Reichl. Upozornil, že nejde o databáze, o jejichž zveřejnění se s ústavem pře bývalý disident Stanislav Penc.

"Digitální archiv je dlouhodobě připravovaný projekt, který v žádném případě není reakcí na současné aktivity pana Pence," sdělil mluvčí. Penc nicméně ČTK řekl, že tomuto kroku tleská.

Reichl uvedl, že ÚSTR loni převedl do elektronické podoby 4,7 milionu stránek, letos zatím přes 3,5 milionu. Na digitalizaci prý pracuje 12 lidí.

Penc kritizuje ústav a archiv za to, že nezveřejnily elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Chce se kvůli tomu obrátit na správní soud. Dvě z databází se navíc rozhodl zpřístupnit na internetu na vlastní pěst. Archiv argumentuje tím, že mu zákon zveřejnit tyto databáze neumožňuje, protože nejde o archiválie. Navíc upozorňuje na to, že elektronické seznamy nejsou kompletní a obsahují řadu chyb.

Databáze EZO, kterou Penczveřejnil, prý obsahuje jména lidí, kteří údajně měli co do činění se Státní bezpečností. Kvůli velkému zájmu uživatelů ale hned v úterý na internetu zkolabovala. Počítačové registry EZO a také SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. K jejich vyvěšení Pence podle úterních Lidových novin prý přimělo právě chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Penc je obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl.

Penc se kvůli databázím StB obrátí na správní soud

8.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Penc: Seznamy pomohou v boji proti vydírání lidí

8.7.2009 ct24.cz ČT24

Milkovice/Praha - "Pointa zveřejnění je v tom, aby v této zemi už nikdo nemohl nikomu sloužit , aby nebyl vydíratelný za to, že před několika desítkami let někde něco dělal pro státní bezpečnost" - podle vlastních slov důvod Stanislava Pence pro zveřejnění internetových databází EZO a SEZO, obsahující jména osob, které v minulém režimu spolupracovaly s komunistickou Státní bezpečností. "Fakt, že byl někdo zapsán na nějakém oficiálním seznamu ministerstva, vůbec nevypovídá nic o jeho vině či morálce, je třeba zkoumat případ od případu," vysvětlil. Penc tím chce mimo jiné poukázat na lhostejnost Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který prý měl tyto seznamy zveřejnit již dávno. Kvůli rozhodnutí Archivu bezpečnostních složek nezveřejnit elektronické databáze komunistické StB se Penc dokonce obrátí na soud.

Iniciativa bývalého disidenta je kritizována ředitelem ÚSTR Pavlem Žáčkem. Je podle něho zbytečná, neboť každý si může údaje vyhledat prostřednictvím internetového dotazu či studia přímo v badatelně.

Penc dále uvádí rozdíl mezi jeho internetovým "vyhledávačem" a archivem ústavu v samotném způsobu práce s informacemi. "Oni vám sice poskytnou jakýkoliv konkrétní svazek, ale neřeknou vám, jaké všechny svazky mají," vysvětlil Penc v rozhovoru pro ČT.

Penc se chce kvůli neochotě Archivu obrátit na soud

Stanislav Penc se kvůli rozhodnutí Archivu bezpečnostních složek nezveřejnit elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti (StB) obrátí na soud. Věří, že správní soud mu dá za pravdu a nařídí archivu zpřístupnit seznamy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. ÚSTR a archiv ale tvrdí, že databáze nemohou zveřejnit, protože podle zákona nejde o archiválie.

Potíže s užíváním stránek způsobuje veliký zájem

Spouštění stránek provází technické potíže. Z důvodu enormního zájmu uživatelů byl vyhledávač nefunkční a zkolaboval. "Je to přílišným zájmem lidí, vyskytly se drobné technické problémy, ale doufám, že do pátku by mělo všechno fungovat. Nicméně, smysl nebyl v tom, aby 99 procent obyvatelstva sedělo u počítače a vyhledávalo si svého estébáka, to už tady bylo u Cibulkových seznamů," dodává Penc.

Již dříve Penc obdržel databáze v elektronické podobě od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše. "Ján Langoš mi ty databáze opravdu dal, ale to není důležité. Je dost velká část lidí, kteří pracují ve státní správě a měli co do činění se státní bezpečností. O tom do dneška nikdo nevěděl a ty lidi mohou být dále vydíratelní".

Počítačové registry EZO a SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. Penc je přesvědčen, že jeho krok "rozbije monopol ústavu" na hledání v archivech a umožní každému, aby si na internetu zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů.Stanislav Penc:

"Kdyby tehdejší politika v 90. letech a zákonodárci našli dostatek odpovědnosti k občanům tohoto státu, tak bychom si o tomto všem dnes nepovídali a bylo by to pasé. Bohužel, teprve dnes se dovídáme ty věci a žasneme, co se tehdy dělo."

Kromě agentů by seznam měl obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

HN: Zubová, přestup za miliony

8.7.2009 ČRo - rádio Česko.cz Magdaléna Trusinová

Deníky přinesly na titulních stranách fotografie z pohřbu popového zpěváka Michaela Jacksona. Hospodářské noviny nadepsaly své články Good-bye, Michaeli a Jackson zaplatí dluh i díky své smrti. Mladá fronta Dnes konstatuje, že Jackson ovládl svět. Naposled. Lidové noviny pak dodávají, že šlo o pohřeb plný velkých hvězd.

Hospodářské noviny píší o tom, že předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek silně kritizoval přeběhlictví a obviňoval ODS z politických obchodů, jenže se sám dopustil stejného "prohřešku". Za to, že sociální demokracie vzala o víkendu na svoji pražskou kandidátku bývalou zelenou poslankyni Olgu Zubovou, získají sociální demokraté cennou protislužbu. Do tábora ČSSD přechází spolu se Zubovou její bohatý sponzor Jaromír Soukup. Zubové - a tím i sociálním demokratům - bude přispívat na kampaň.Sociální demokraté spoléhají podle Hospodářských novin ještě na jednu věc. V hlavním městě jsou ve volbách tradičně slabí. V roce 2006 nezískali ani polovinu hlasů ODS. Interní průzkumy ČSSD ale naznačují, že by Zubová mohla v Praze patřit k nejpopulárnějším levicovým kandidátům.Na české poměry jde o ojedinělý způsob, jak proniknout do nejvyšší politiky, píší Hospodářské noviny. Soukup se Zubovou zůstávají ve vedení Demokratické strany zelených, která ale sama nemá šanci do Sněmovny postoupit. Na kandidátce ČSSD Zubová zaujala velmi nadějné páté místo.Právo doplňuje, že páté místo na pražské kandidátce sociální demokracie musel "dobrovolně" opustit Petr Ibl. Jeho "dobrovolnictví" se mu má ovšem bohatě vyplatit, podotýká list. Nejmenovaný zdroj deníku sdělil, že Ibl za odstoupení z kandidátky dostal slib lukrativního místa na pražském magistrátu.Lidové noviny píší o tom, že databáze agentů Státní bezpečnosti, kterou zveřejnil bývalý disident Stanislav Penc, kvůli velkému zájmu uživatelů během celého včerejšího dne kolabovala. Internetová databáze s názvem EZO, tedy Evidence zájmových osob, se teď přesouvá na výkonnější server.Počítačový registr EZO dokončovala Státní bezpečnost před listopadem 1989, doplňují Lidové noviny. Penc databáze v elektronické podobě získal od prvního, dnes už mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.Stanislav Penc se rozhodl je zveřejnit kvůli chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek, píší Lidové noviny. Penc ústav obviňuje z toho, že si monopolizuje pohled na historii, zatajuje informace a ke zveřejnění vybírá jen mediálně vděčné kauzy.Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl a poukázal na to, že je elektronický registr zatížen chybami. To potvrzuje také historik Prokop Tomek, který Lidovým novinám řekl, že při přepisování v 90. letech došlo k určitému zjednodušování. Například z kandidátů důvěrníků se rovnou udělali důvěrníci, což dotyčné poškozuje.Mladá fronta Dnes zkoumá vliv bouřek na náhlé porody. Směsice horka, dusna a bouřek komplikují život nejen astmatikům, ale také těhotným ženám. Podle porodníka Tomáše Bindera jsou ženy v horku a dusnu více oteklé a špatně se jim dýchá. Zejména bouřky a kolísání tlaku s sebou přinášejí náhlé porody, píše deník.Mladá fronta Dnes se odvolává na zkušenosti odborníků, které souvislost mezi bouřkami a náhlými porody potvrzují. Deník cituje ředitele pražských záchranářů Zdeňka Schwarze: "Při bouřkách a prudkých změnách tlaku praskají plodové vody." V létě se podle odborníků rodí více dětí než ve zbytku roku. Je to prý chladnými zimními večery, uzavírá deník.Lidové noviny píší o tom, že velká část novinových zpráv o vědě je založena na špatném výzkumu. Statistiky ukazují, že novináři často přebírají zdroje, které nejsou hodnověrné. Lidové noviny k tomu podotýkají, že nepřesné nebo mylné informace mohou vést ke zbytečné panice.

Glosa: Kolaps jako znamení úspěchu

8.7.2009 lidovky.cz Lidovky.cz, Ondřej Pohl

Když zkolabuje nějaký systém, stane se nedostupným a nepoužitelným, považuje se to za selhání a ostudu, která by se neměla objevovat. Co se ale na situaci podívat z jiného úhlu – kolaps internetových stránek je pro jejich tvůrce tím největším vyznamenáním.

Případ první: Vladimír Železný se ve svém pořadu Volejte řediteli chce pochlubit novými internetovými stránkami televize. Oznámí jejich adresu a na závěr (hned poté, co uklidní vzrušené volající, že Dallas bude pokračovat) slibuje jejich prezentaci. Co se ale nestane - stránky jsou nedostupné, horko těžko se načte ta úvodní. Vysvětlení je přitom jednoduché: už v dobách, kdy Nova vysílala z Měšťanské besedy, se našlo dost lidí, kteří měli zároveň zapnutou televizi i internet.

Případ druhý: bývalý disident Stanislav Penczveřejnil na webu záznamy StB, protože oficiální místa podle něj nečiní v této otázce dost. I dvacet let po revoluci to vyvolá takový zájem, že brzy po spuštění vás místo úvodní stránky přivítá text: “Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru...“ Nelze si nevšimnou stylisticky chybně použitého slova “díky“ namísto “kvůli“. Zatímco normálně by taková záměna byla považována za chybu, zde dává větě zcela jiný rozměr - jako by říkala: “Děkujeme za váš zájem, který shodil server, a přinesl tak ještě větší publicitu.“

Případ třetí a čtvrtý: ať už se jedná o inauguraci prvního afroamerického prezidenta anebo pohřeb krále popu, vždy jsou to události, u nichž chce být mnoho lidí. Když ne fyzicky, tak alespoň zprostředkovaně. Třeba prostřednictvím internetu. Vždy, když se chystá podobná událost, varují někteří, že by to mohlo vést “k zahlcení linek“ a dokonce i “zhroucení internetu“.

To se však prozatím nestalo. A další šance nastane zřejmě až v době, kdy budou přistávat první lidé na Marsu. To už by nějaký ten kolaps způsobit mohlo.

Pencovy registry StB budou dostupné do dvou dnů, Žáčkův ústav je proti

8.7.2009 novinky.cz Jiří Mach

Penc řekl Novinkám, že po zveřejnění registrů EZO (Evidence zájmových osob) a SEZO (Sjednocená evidence zájmových osob) na www.svazky.cz zkolabovalo pro velký zájem u poskytovatele na 350 serverů. "Já doufám, že během jednoho dvou dní to bude zcela v pořádku,“ řekl Penc.

"Ale už teď si tam může člověk přečíst spoustu textů, které vysvětlují, co to bylo, jak ta činnost Státní bezpečnosti a agenturní síť fungovala, a to od člověka nejpovolanějšího, jímž je Pavel Žáček,“ dodal Penc. Na webu je například vysvětleno, jak s výpověďmi policie manipulovala.Žáček kritizuje nepřesnost databází

Právě Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), je ale hlavním kritikem zveřejňování databází StB. Především se mu nelíbí, že v obou seznamech jsou chyby a překlepy, které mohou vést k mylným interpretacím.

"Tyto evidence rozhodně nepatří do rukou amatérům,“ řekl Žáček.

To je také hlavním důvodem, proč jeho ústav seznamy soukromým osobám nepředkládá, navíc mu to dle jeho slov zakazuje zákon. Na požádání však muže ÚSTR předložit celý svazek vedený na konkrétní osobu.Lidé by měli požádat ÚSTR o svazek

Penc to považuje za absurdní, proto se rozhodl registry zveřejnit. Zdůraznil však, že podle nich lze najít svazek náležející k určitému jménu, o nějž je pak třeba požádat ÚSTR. "Například vedle agenta Pavla Ploce tam může být i mé jméno, ale neznamená to, že se z Ploce stává nepřátelská osoba nebo ze mě agent,“ dodal Penc.

"Ty věci je důležité zveřejnit, aby lidi věděli, kdo byl zájmovou osobou Státní bezpečnosti a co to znamenalo. To, že je někdo zapsaný do nějakého seznamu, ještě nic neříká o jeho vině či nevině,“ vysvětlil Penc s tím, že k podpisu mohl být člověk donucen i mučením.

Podle Pence měl ÚSTR zveřejnit seznamy už dávno, protože například jména Pavla Ploce nebo Miloslava Mrštiny nejsou vedená ani v Cibulkových seznamech ani v seznamech agentů tajné bezpečnosti. Existuje totiž podezření, že další lidé ve vlivných funkcích mohou být vydírány, protože materiály o nich nejsou dostupné, dodal Penc.

Co přinesl den (úterý 7. července)

8.7.2009 reflex.cz Bohumil Doležal

Stanislav Penc zveřejňuje registry spolupracovníků StB a osob, o něž se StB zajímala. Registry připravovala komunistická politická policie před listopadem 1989, mají být úplnější než ty, co byly dosud k dispozici.

Stanislav Penc zveřejňuje (s jistými technickými potížemi) počítačové registry spolupracovníků StB a osob, o něž se StB zajímala.

Registry připravovala komunistická politická policie před listopadem 1989, mají být úplnější než ty, co byly dosud k dispozici.

Penc tento krok zdůvodňuje tím, že lidé uvedení jako spolupracovníci, pokud se to o nich neví, jsou vydíratelní. Je pravda, že kolem těch, co s StB spolupracovali, panuje spousta divného tajnůstkářství a počet procesů, které Ministerstvo vnitra s lidmi označenými za agenty prohrálo, je překvapivě (až podezřele) vysoký. Vedení Ústavu pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek se od věci distancovaly, byť nepříliš důrazně; ředitel ústavu Žáček vyjádřil pochybnosti o úplnosti dokumentů. V každém případě je třeba počkat, až bude seznam na internetu k dispozici, což je snad otázka několika hodin.

Proti Paroubkovi

V ČSSD se prý formuje jakýsi zárodek „protiparoubkovské“ opozice. Mají k němu patřit mj. jihomoravští politici Onderka a Hašek. Oba vyjádřili nespokojenost s kandidaturou dr. Ratha a bývalé členky SZ Zubové do Poslanecké sněmovny. Paroubek nakonec prosadil svou, ale do volební kampaně vplouvá jeho kocábka dosti nahnutá. Není vyloučeno, že po několika letech velmi slušných úspěchů, kterých dosáhl útočnou a arogantní politikou, předseda ČSSD skončí svůj maratónský běh za volebním vítězstvím tím, že těsně před cílem upadne na nos. Tím by se výrazně lišil od Miloše Zemana, který volil na konci svého vládnutí jinou politickou strategii.

Tady máte za Husa!

Prezident Klaus přednesl, jak se na hlavu státu sluší, v Betlémské kapli u příležitosti státního svátku projev hodnotící odkaz Jana Husa. Z důvodů ne zcela pochopitelných využil příležitosti a napadl Francii za to, že jeden z nejostřejších protihusovských textů napsal v roce 1414 rektor pařížské univerzity. Je to odveta za Sarkozyho nevraživost vůči českému předsednictví EU a psaní francouzského tisku o tomtéž. Odveta dětinská a směšná. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt si taky nebral servítky, měli by mu vytknout chování švédských vojsk za třicetileté války.

AUTOR JE POLITOLOG

------------------------------------------------

Šance pro milovníky „tlusté čáry“

8.7.2009 respekt.cz Adam Šůra

Milkovický chovatel koz a bojovník proti establishmentu Stanislav Penc si prostě umí zjednat pozornost. Ve velkém stylu se teď pustil do Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jak informovaly včerejší Lidové noviny a po nich internetové servery, ústav prý podle Pence cenzuruje informace a brání lidem v otevřeném poznávání komunistické minulosti.

Důkazem mají být dvě elektronické kartotéky, které tajná policie nakrmila jmény všech lidí, s nimiž kdy vešla do styku. Souhrnně mají obsahovat přes milion záznamů.

Ústav má obě databáze k dispozici, ale nezveřejnil je na internetu. To Penc považuje za cenzuru. Proto ohlásil, že zveřejnění provede na vlastních internetových stránkách (svazky.cz). Mělo k tomu dojít včera, ovšem ani v pozdních odpoledních hodinách se mu to nezdařilo. Údajně kvůli přetíženému serveru.

Je pravda, že zpřístupňování informací shromažďovaných komunistickou tajnou policií ani po vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů nefunguje bez absurdit. Vyvěšení elektronických kartoték na internet prý podle šéfa ústavu Pavla Žáčka není možné proto, že to nepovoluje zákon. Každý si ale může zažádat, aby mu archiváři provedli v kartotékách rešerši. Je to zbytečně otravná oklika, důležité ale je, že se člověk ke konkrétním informacím nakonec dostane (abscr.cz/cs/jak-zadat).

Oproti době před nějakými pěti lety je to zásadní posun. Což spoustě lidí - patří mezi ně i polovina českých poslanců - leží v žaludku. Stanislav Penc by to měl vzít při obviňování ústavu z cenzury v úvahu.

Ta instituce určitě funguje nedokonale. Je ale taky možné, že po podzimních volbách nebude fungovat vůbec, k čemuž milkovický rebel poskytuje milovníkům “tlusté čáry za minulostí“ munici. I když možná nevědomky.

Jestli se ale archivy komunistické tajné policie opět podaří uzavřít, těžko se dopracujeme k tomu skutečně podstatnému: analýze mechanismů, kterými totalitní režim ovládal zdejší společnost. Něco takového chybí v Česku daleko víc, než seznamy jmen volně přístupné na internetu.

Co vyřadilo z provozu databáze StB? Možná hackeři

8.7.2009 tyden.cz - vas -

Stránky disidenta Stanislava Pence, které mají zpřístupnit část archivních záznamů StB, zatím stále nefungují. Jejich kolaps způsobil masový zájem lidí. Z provozu je však mohl vyřadit i hacker.

Ani den poté, co disident Stanislav Pencspustil webové stránky zpřístupňující estébácké databáze, se lidé k novým informacím nedostali. Vyhledávání na stránkách je stále nefunkční.

"Už v pátek by to mělo být v pořádku," slibuje Penc. Za výpadek může masový zájem lidí o vstup do databází - jen do středečního večera stránky navšívilo bezmála sedm a půl tisíce lidí. Problémy ale mohlo nadělat také nedostatečné zabezpečení stránek.

ČTĚTE TAKÉ: O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

"Kolektiv nadšenců", jak se tým kolem Pence nazývá, tak proto nyní nechává web zabezpečit proti hackerům. "Nejsem paranoidní, nemyslím si, že stránky někdo napadl," říká autor stránek www.svazky.cz. "Chceme však, aby se už výpadek neopakoval, takže je potřeba stránky ochránit."

Místo odhalení nových jmen tak zatím nové stránky přinesly jen ostrou přestřelku mezi Pencem a Ústavem pro studium totalitních režimů. Zatímco PencŽáčkův úřad viní z nečinnosti, když databáze nezveřejnil sám, šéf ústavu Pavel Žáček oplácí Pencovi kritikou, že zveřejňuje materiál s chybami.

"Argument pana Žáčka je naprosto lichý, já pouze zveřejňuji historický materiál. Jestli tam je nějaká chybovost, je věcí ústavu, aby chyby opravil," odmítá Žáčkovy výtky Penc.

Žáček spouští digiální archiv

Žáčkův ústav se nařčení z nečinnosti brání. "Tento týden spustíme celoevropsky unikátní digitální archiv," říká na důkaz mluvčí ústavu Jiří Reichl. Archiv bude obsahovat vyšetřovací spisy, personální svazky a další archiválie.

"Zájemce, který přijde do badatelny, dostane heslo a bude moci listovat a seznámit se s celým digitálním archivem," popisuje nový produkt Reichl. Doposud musel badatel podstoupit zdlouhavou proceduru: nejprve musel zažádat o konkrétní svazek a následně čekal i několik týdnů, než mu jej pracovníci badatelny připravili k nahlédnutí. Do budoucna pak chystají i dálkový přístup do archivu.

Ústav pro totalitu zpřístupní miliony dokumentů z digitálního archivu

8.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Čeněk Třeček, ČTK

Ústav pro studium totalitních režimů v pátek spustí digitální archiv, který umožní zájemcům prohledávat a tisknout digitalizované dokumenty Archivu bezpečnostních složek. V pilotní fázi bude fungovat ve třech badatelnách archivu, později by dokumenty měly být přístupné i z osobních počítačů.

Upozornil, že nejde o databáze, o jejichž zveřejnění se s ústavem pře bývalý disident Stanislav Penc. - čtěte Podle Pence ústav pro totalitu nedělá, co má. Historici se ohánějí zákony

"Digitální archiv je dlouhodobě připravovaný projekt, který v žádném případě není reakcí na současné aktivity pana Pence," sdělil mluvčí. Penc nicméně řekl, že tomuto kroku tleská.

Ústav, který vznikl k 1. únoru loňského roku, získal od ministerstev vnitra, spravedlnosti a obrany, od Bezpečnostní informační služby, Vojenské zpravodajské služby a civilní rozvědky zhruba 20 kilometrů dokumentů. To představuje přibližně 200 milionů stran, které Ústav pro studium totalitních režimů postupně musí převést do digitální podoby. Další informace má ústav v podobě zhruba 250 tisíc mikrofiší.

Reichl uvedl, že Ústav pro studium totalitních režimů loni převedl do elektronické podoby 4,7 milionu stránek, letos zatím přes 3,5 milionu. Na digitalizaci prý pracuje 12 lidí.

Počítačové registry EZO a také SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. K jejich vyvěšení Pence podle úterních Lidových novin prý přimělo právě chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Penc je obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl.

Nevěřím, že nás po volbách zruší, říká šéf Ústavu pro studium totality Žáček

8.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

Kauza Milana Kundery, bratří Mašínů a nejnověji spor s aktivistou Stanislavem Pencem. To jsou případy, které "proslavily" Ústav pro studium totalitních režimů a jeho ředitele Pavla Žáčka. Ten ale svůj hlavní úkol vidí v otevírání archivů StB. Pavel Žáček odpovídal čtenářům iDNES.cz.

"Nevěřím že by ústav byl zrušen," řekl Žáček na otázku čtenáře, zda se v případě vítězství ČSSD ve volbách o osud své instituce nebojí. Ústav je totiž trnem v oku komunistům a části sociálních demokratů.

V poslední době se stal terčem kritiky nejen kvůli zmíněným kauzám, ale i dalším excesům. Z ústavu odešla řada historiků, kterým se nelíbil Žáčkův styl vedení, a na veřejnost se dostaly informace o statisících utracených za novou ředitelskou kancelář. Žáček ale přesto svou instituci hájí a někteří další historici mu dávají za pravdu.

Díky ústavu se konečně dostaly na veřejnost tisíce stran dokumentů bývalé komunistické tajné policie a kdysi tajné písemností mají jednoho správce. V badatelně nyní každý zájemce dostane kompletní informace nejen o lidech, kteří s StB spolupracovali, ale i další dokumenty popisující její práci.

Ústav se ale ocitá v křížové palbě. Zatímco řada politiků mu vyčítá, že zveřejňuje, co nemá, a překračuje své pravomoci, je zároveň podezírán ze zatajování informací.

Nedávno tak soud projednával žalobu poslance za ČSSD Pavla Ploce, vedeného v seznamech důvěrníků vojenské kontrarozvědky, podle kterého ústav zveřejnil informace nad rámec své působnosti.

Aktivista Stanislav Penc ale zároveň chystá jinou žalobu z důvodů zcela opačných - ústav mu odmítl poskytnout kompletní databázi spolupracovníků vojenských špionů. Penc přesto na internetu zveřejnil dvě databáze bývalé StB.

"Vnímám to jako mediální přestřelku vyvolanou S. Pencem s politickým podtextem. Nevím, zda takto Standa zahajuje svoji volební kampaň, tvrdil mi včera, že nikoliv, ale kdo ví. Zásadně odmítám zatahování ústavu i Archivu bezpečnostních složek do politických hrátek," reagoval v chatu Žáček.

Sevendays

8.7.2009 The Prague Post

News & Notes

POLITICS * Olga Zubová, the rebel deputy who split from the Green Party last year, will run in the October election for the Social Democrats (ČSSD), the Czech News Agency (ČTK) reported July 3. Zubová, who helped the ČSSD topple former Prime Minister Mirek Topolánek’s center-right government in March, has dismissed speculation that the ČSSD gave her a spot on the party’s ticket as a reward. Her controversial candidacy was one of the most discussed topics at the ČSSD program conference July 4.

CRIME * Police have arrested four men in connection with at least six armed robberies of Prague supermarkets, ČTK said July 6. Police said the suspects, all foreigners from the former Soviet Union aged 26 to 31, allegedly belong to a gang familiar with the stores because its members worked there as guards in the past. The total losses are estimated at around 2.5 million Kč ($134,917). The men face up to 12 years in prison.

ACCIDENTS * Ten people were killed and 30 seriously injured in traffic accidents nationwide over the Jan Hus holiday long weekend, Prague Radio reported July 7. Traffic police responded to 330 accidents and attended to 170 injured people within 48 hours. The number of deaths and injuries was twice as high as last year’s figures, police told Prague Radio.

RELIGION * The largestever Czech Catholic mass was celebrated in the south Moravian town of Velehrad July 5 by Cardinal Jozef Tomko, ČTK reported. The day commemorated the Day of Saints Cyril and Methodius, missionaries who spread Christianity in the Czech lands starting in the year 863.

Some 30,000 people attended.

CONCERT * Organizers of the Rock for People music festival in Hradec Kralové reported a record attendance of more than 25,000 visitors during the fourday event, Radio Prague said July 7. Despite stormy weather the first day, which flooded several festival tents, a number of popular bands performed on the seven stages, including British groups Arctic Monkeys, Placebo, Block Party and Underworld, and American bands the Bouncing Souls and Gogol Bordello.

StB * Two databases of information on alleged agents and collaborators of the communist-era secret police (StB) will be published online this week, Prague Radio reported July 7. Citing Lidové noviny, Prague Radio said the databases are being made public by former dissident Stanislav Penc as a form of protest against the Institute for the Study of Totalitarian Regime’s control of them. Penc says the institute should not have a monopoly on

Nové elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti

7.7.2009 ČT 1 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka

--------------------

Bývalý disident Stanislav Penc vyvěsí na Internet 2 nové elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Jde o registry, které StB dokončovala před listopadem 1989. Penc podle Lidových novin reaguje na chování Ústavu pro studium totalitních režimů. Vyčítá mu jednostranný pohled na historii a to, že medializuje jen známé kauzy. Oproti Cibulkovým seznamům se v databázích objeví více informací, třeba jména o prověřovaných osobách.

Přehled následujících zpráv

7.7.2009 ČT 1 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

A do druhé části Událostí nás teď přenese přehled dalších zpráv.

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Start soudního líčení v případu Budišov. Z minulosti známé tváře - Zdeněk Doležel i Miloslav Řehulka - obvinění z vydírání odmítly.

Bohumil KLEPETKO, moderátor

--------------------

Další růst napětí v ujgurské provincii Sin-ťiang na západě Číny. Nepokoje se rozšířily do dalších měst.

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Unikátní seznamy StB se jmény statisíců lidí na Internetu. Někteří historici jsou proti.

Ladislav BUKOVSZKY, ředitel, Archiv bezpečnostních složek

--------------------

Ty elektronické databáze, které jsme převzali podle zákonů, mají určité, určité nedostatky.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Nejdůležitější důvod je, aby už nikdo v Český republice nemohl být za to, co dělal před 20 nebo, nebo více lety, vydíratelnej.

Unikátní seznamy StB se jmény statisíců lidí na Internetu

7.7.2009 ČT 1 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Unikátní databáze se jmény statisíců lidí, kteří se nějakým způsobem dostali do seznamů StB, od dnešního podvečera si je každý může prohlédnout na Internetu. Vyvěsil je tam bývalý disident Stanislav Penc. Zveřejnění se ale nelíbí Ústavu pro studium totalitních režimů. Na případ upozornily Lidové noviny.

Jan OSÚCH, redaktor

Pavel KREJČÍ, redaktor

redaktor

--------------------

EZO a SEZO, dva evidenční systémy komunistické tajné policie. StB měly sloužit k orientaci ve statisících spisech, které si vedla na občany tehdejšího Československa. 20 let po revoluci mají být poprvé veřejné.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Dá se v nich jenom vyčíst, který osoby Státní bezpečnost měla ve svém zájmu.

Jan OSÚCH, redaktor

Pavel KREJČÍ, redaktor

redaktor

--------------------

Muž, který databáze zveřejnil, už v osmdesátých letech aktivně působil v disentu. Občansky aktivní zůstal Stanislav Penc i po revoluci. Databáze získal od Jána Langoše, který do své smrti vedl slovenský Ústav paměti národa. Po české obdobě ústavu žádal zveřejnění databází několikrát.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Já jsem tento akt udělal proto, aby Archiv bezpečnostních služeb a Ústav pro studium totalitních režimů jaksi ztratil ten monopol nad tím, jaký informace mají.

Jan OSÚCH, redaktor

Pavel KREJČÍ, redaktor

redaktor

--------------------

Ústav pro studium totalitních režimů odmítá, že by chtěl obsah obou databází tajit. Slouží podle něj jen jako badatelská pomůcka, která navíc obsahuje řadu nepřesností. Zdůrazňuje, že databáze nic neřekne o konkrétní činnosti člověka. Sloužit má hlavně k orientaci historiků.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Nikoliv k tomu, že by se měl předat po převzetí a bez jakékoliv validace nějaké fyzické osobě.

Ladislav BUKOVSZKY, ředitel, Archiv bezpečnostních složek

--------------------

My dáváme na web, respektive na naši webovou stránku ty validované a ověřené archivní pomůcky.

Jan OSÚCH, redaktor

Pavel KREJČÍ, redaktor

redaktor

--------------------

Podle Pence ale databáze jasně ukážou, jakými materiály archiv a ústav disponují. Historik Tomek vítá urychlení práce odborníků. Nevylučuje ale nové vlny sporů kvůli spojení osob s StB.

Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

Je otázka, jestli se laici v tom dokážou zorientovat.

Jan OSÚCH, redaktor

--------------------

O databáze na stránce Svazky.cz byl už pár minut po spuštění obrovský zájem. Už během podvečera byly několikrát mimo provoz. Jan Osúch, Česká televize.

Databáze Státní bezpečnosti na internetu

7.7.2009 ČT 2

redaktorka

--------------------

Na internetu budou možná už ode dneška 2 elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Jde o registry, které StB dokončovala před listopadem 1989. Na web svazky.cz je vyvěsí bývalý disident Stanislav Penc, který tak podle svých slov reaguje na chování Ústavu pro studium totalitních režimů. Vyčítá mu jednostranný pohled na historii a to, že medializuje jen známé kauzy. Oproti Cibulkovým seznamům se v databázích objeví víc informací. Třeba jména o prověřovaných osobách. Informují o tom Lidové noviny.

Nové elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti

7.7.2009 ČT 24

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka

--------------------

Nové unikátní registry StB na www.svazky.cz

7.7.2009 TV Nova Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------

Na internetových stránkách svazky.cz se odpoledne objevily dva unikátní registry svazků StB. V seznamech je možné najít jména lidí, o které se zajímala komunistická tajná policie. Svazky zveřejnil aktivista Stanislav Penc. Kvůli velkému zájmu se ale stránky po pár minutách zhroutily.

David VANÍČEK, redaktor

--------------------

"Pod pokličku velkého hrnce s tajemstvím je špatně vidět." Kritizuje státní instituce bývalý disident a dnes ekologický zemědělec Stanislav Penc. Dvě unikátní databáze StB proto chtěl už dnes zpřístupnit všem na vlastních stránkách.

Stanislav PENC, koordinátor stránek svazky.cz

--------------------

Je to vlastně takový suplování tý státní instituce, která dneska za tu svojí práci dostává 200 milionů korun ročně, tak je to spíš takový jako skandální a spíš smutný.

Ladislav BUKOVSZKY, ředitel Archivu bezpečnostních složek

--------------------

Nám to zákon neukládá. Jednak já si myslím, že z formálního a obecného hlediska to není možné.

David VANÍČEK, redaktor

--------------------

V seznamech jsou jména nejen těch, které StB sledovala, ale i těch, kteří pro ni aktivně nebo pod nátlakem pracovali, včetně čísel svazků. A právě to má významně zjednodušit pátrání v archivech.

Stanislav PENC, koordinátor stránek svazky.cz

--------------------

A je dost pravděpodobný, že po republice chodí skupiny lidí, který mají desky s materiálem k jednotlivým lidem, který dneska rozhodujou ve státní správě a samosprávě, a můžou je na základě toho vydírat.

David VANÍČEK, redaktor

--------------------

Seznamy dostal aktivista od polistopadového federálního ministra vnitra Jána Langoše. Má je i Ústav totalitních studií, ale ten varuje: Musíme s nimi nakládat opatrně.

Ladislav BUKOVSZKY, ředitel Archivu bezpečnostních složek

--------------------

Ty elektronické databáze, které jsme převzali podle zákona, mají určité nedostatky.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Já se trošku obávám, aby nevznikl guláš, aby nevzniklo určité zmatení jazyků, které Archiv bezpečnostních složek vlastně odstraňuje tím, že ty informace validuje.

David VANÍČEK, redaktor

--------------------

Databáze na stránkách svazky.cz pracovaly jen pár minut. Seznamy si chtělo prohlédnout na 50 tisíc lidí a systém se zhroutil. Fungovat mají během dnešního večera. Přístup i návod na vyhledávání najdete na tn.cz. Bývalý disident Stanislav Penc doufá, že po jeho iniciativě zveřejní Ústav pro studium totalitních režimů také další seznamy, například spolupracovníků Veřejné bezpečnosti nebo Lidových milicí. David Vaníček a Klára Bitvarová, televize Nova.

Nové seznamy StB na webu

7.7.2009 Z1 Večerní zprávy

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka

--------------------

Na Internetu jsou dvě nové elektronické databáze komunistické státní bezpečnosti. Obsahují informace o statisících lidí a půjde v nich najít některé údaje, které nelze objevit v oficiálních seznamech spolupracovníků StB, ani v takzvaných Cibulkových seznamech.

redaktor

--------------------

Nejen agenti, tedy vědomí spolupracovníci, ale také záznamy o důvěrnících nebo prověřovaných osobách. To vše se bude dát zjistit v nové internetové databázi.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Jestli někoho to bude konkrétně zajímat, tak na základě čísla svazku může v archivu bezpečnostních složek jaksi ten svazek vyhledat.

Pavel ŽÁČEK, ředitel ústavu totalitních režimů

--------------------

Pamatuji se na diskusi, když my jsme zveřejnili první registrační protokol vojenské kontrarozvědky loni v létě, kdy je nutné řadu věcí vysvětlit, aby tomu badatelská veřejnost rozuměla, tady se obávám, že některé věci prostě zveřejněny, respektive vysvětleny, nebudou.

redaktor

--------------------

I podle některých historiků je zveřejnění svazku pro společnost přínosem.

Prokop TOMEK, historik, Vojenský historický ústav

--------------------

My se nemůžeme dozvědět on-line nebo někde z nějakého zdroje, informaci, zda někdo byl rozpracováván a v zájmu sledován Státní bezpečností. Takže toto je nové, toto je pozitivní. Takže to samozřejmě Ústav pro studium totalitních režimů zajišťuje tuhle informaci, ale jen na písemný, elektronický dotaz.

redaktor /omluva serveru/

--------------------

"Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru. Jeho autoři se proto dohodli se správci a přesunou databázi EZO na výkonnější server."

Přehled následujících zpráv

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

A co jsme pro vás připravili? Americký prezident Barack Obama pokračuje v návštěvě Ruska. Dnes posnídal s premiérem Vladimirem Putinem. Uplynulý prodloužený víkend zaznamenal tragický rekord, při autonehodách zemřelo zhruba dvakrát víc lidí než loni či předloni. Ode dneška můžete nahlédnout do unikátních elektronických databází StB. Aktivista Stanislav Penc je vyvěsil na internetu. Čínská vláda i dnes zasáhla proti demonstraci menšinových Ujgurů. Nepokoje si vyžádaly zhruba 160 mrtvých a na 800 zraněných.

Další databáze StB na internetu

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Na internetu najdete ode dneška 2 databáze komunistické Státní bezpečnosti. Vyvěsil je tam aktivista a bývalý disident Stanislav Penc. Tajná policie se snažila vybudovat během osmdesátých let minulého století elektronický systém. Nikdy ho ale nedokázala uvést do praxe. Počítačové registry takzvané ESO a SEZO obsahují údaje o statisících lidí a údajně v nich bude možné najít víc informací než v oficiálních seznamech StB nebo v takzvaných Cibulkových seznamech. Stanislav Penc tvrdí, že databáze dostal od už nežijícího prvního šéfa slovenského Ústavu paměti národa a bývalého federálního ministra vnitra Jána Langoše. Aktivista se je rozhodl zveřejnit, protože Ústav pro studium totalitních režimů podle něj zatajuje informace a veřejnosti nabízí jen mediálně vděčné kauzy. A Stanislava Pence vítám po telefonu v Ozvěnách dne. Dobrý den.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, z jakých důvodů tvrdíte, že Ústav pro studium totalitních režimů zatajuje informace? Jaké pro to máte důkazy?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Důkaz je velice jednoduchej. Já jsem požádal, když jsem zjistil, že ústav jaksi nenaplnil svoji povinnost a nezveřejnil materiál nebo ty databáze jednotlivý, co přebral od tajnejch služeb, do té doby teda tajnej materiál, kterej vznikem ústavu se stal archiváliema, tak to, že to nezveřejnil, tak jsem se jich zeptal, požádal jsem tedy o zveřejnění a i přes odvolání mně bylo ústavem a archivem sděleno, že tyto databáze budou i nadále neveřejné. A to je ten důvod, proč jsem je zveřejnil a taky důvod, proč si můžu dovolit říct, že archiv a ústav zatajuje informace.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Stanislava Pence poslouchá na druhé lince ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, kterému přeji také dobrý den.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane řediteli, co říkáte na toto obvinění, že Ústav pro studium totalitních režimů zatajuje informace. Proč vůbec jste v tom odvolacím řízení nevyhověl Stanislavu Pencovi a nedal mu k dispozici databáze StB, elektronické databáze?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, jednak já jsem rád, že je tady řečeno, že to není věc ústavu, ale archivu bezpečnostních složek, který jediný byl oprávněn ze zákona ty informační systémy, které předávaly ministerstva zpravodajské služby převzít. Ústav s tím nemá nic společného, pouze to, že je nadřízenou složkou v některých věcech archivu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy jste rozhodoval ale v odvolání a tam jste také zamítl tu žádost Stanislava Pence.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Ano. Správně a když o to Stanislav Penc požádal, tak já jsem byl odvolacím orgánem nad archivem a potvrdil jsem až na jednu věc, a to bylo předání úplného seznamu převzatých evidencí podle dokumentu archivu bezpečnostních složek, takže já jsem potvrdil to, že archiv na základě rozboru svých právníků interních i externích nedal ty evidence k dispozici.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale z jakých důvodů? Proč to nebylo možné?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

No, to je věc, kterou se můžete zeptat třeba teď vy archivu bezpečnostních složek.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

No, ale vy jste rozhodoval také. Tak mi to řekněte vy.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Já jsem potvrdil jejich právní názor, kde ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Proč si myslíte, že je správný ten právní názor?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Prosím?

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Proč si myslíte, že je tento názor správný?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

No, já si nedovedu představit, že by Úřad pro zahraniční styk informace například předával evidenci bývalé rozvědky a nikde v zákoně to není, že by jí měl předat pro třetí osobu, která je prostě soukromým subjektem. Podle zákona byly evidence předány naplňování zákonů, to je splnění archivního zákona, vyhledávání všech badatelských žádostí, a to se děje, řešení nebo spolupráce archivu bezpečnostních složek na naplňování lustračních zákonů, zákonů o bezpečnostních prověrkách, a tak dále, čili tam nebylo nic takového, že by měly ty evidence, které byly převzaté podle zákona, být předány třetí osobě. A mohu potvrdit, že archiv bezpečnostních složek jednak byl pochválen těmi úředními subjekty za to, že velmi rychle zvládnul implementaci těchto ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

To znamená, že vy říkáte, ad hoc tyto databáze nebylo možné předat? Je to tak? Já to shrnu. Pane Penci, co najdou zájemci na webových stránkách, které dnes provozujete? Budou k dispozici opravdu i ty informace, které zatím nebylo možné najít ani v oficiálních seznamech StB, ani v takzvaných Cibulkových seznamech?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Budou dneska k dispozici, bude tam i vyhledávač, ale já bych se ještě chtěl vyjádřit k tomu, co tady říkal pan Žáček, jestli teda můžu, jestli mi to dovolíte.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Jenom krátce prosím, abychom se dostali k tomu, o co vlastně jde, tedy o to, co bude zveřejněno.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Ve stručnosti je to tak, že kdybyste přišla do Národní nebo kdokoli z posluchačů do Národní knihovny a říkal, a chtěl nějaký dílo od Karla Čapka a oni by mu řekli, musíte znát konkrétní a nebyl by nikde zveřejněn seznam, co pan Karel Čapek napsal, všechno za knížky, tak nějak v takový jsme teďko rovině, co se týká archivu a ústavu. Když si člověk přečte mediální informace pana Žáčka před tím, než se stal ředitelem, tak by stál zcela určitě na mý straně. Teď se stal ředitelem a vypadá to, že je papežštější než papež. To znamená.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ale řekněte mi, ano, tady se neshodnete. Už je to jasné. Ale řekněte mi, co najdeme tedy na webových stránkách.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To není jasné. To je úplný nesmysl. Já jsem /souzvuk hlasů/.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Vy, pane Žáčku, si myslíte, že nejste papežštější než papež?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Já si myslím, když se podívá na webové stránky ústavu nebo archivu, tak je jasné, že je to posun oproti situaci, která byla před dvěma lety, kdy máme statisíce údajů na webové stránce a nikdo kromě pana Pence si to, všichni si to pochvalují kromě pana Pence, který z nějakého záhadného důvodu se pouští do otevřených dveří, které jsou prostě otevřené.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, už jen velmi krátce. Myslíte si, že opravdu nechcete toho po ústavu mnoho? Přece jenom nefunguje tak dlouho.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Po archivu, po archivu, prosím.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Tak po archivu. Přece jenom není tak dlouho, co funguje.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Víte, ten ústav a archiv vzniknul proto, aby nebyly bílá místa a aby nikdo nemohl být do budoucna vydíratelnej, aby všechny informace byly konečně zveřejněny.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ano, ale pan ředitel Žáček tvrdí, že to dělá, ale že to nejde udělat všechno najednou a to, co se stihlo od toho loňského roku, že je skutečně dost. To si nemyslíte?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

To znamená, že mě se podaří za 24 hodin zveřejnit databázi a panu Žáčkovi a aparát úředníků, kterej stojí 200 milionů státní poplatníky, se to nepodaří za dva roky činnosti? To mi neříkejte. To je možná na to, aby se pan Žáček zamyslel, jestli je správně ve svý funkci a aby se nad tou prací a nad tou argumentací zamyslela i rada toho ústavu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Žáčku, co říkáte na tento argument?

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

To je samozřejmě nesmysl. Pan Penc nezná ani zákon 81, kterým vznikl ústav Archiv, plete si ústav archiv a nezná ani další právní normy, kterými se musíme řídit. On je soukromá osoba a v tom to má výhodnější. Já si myslím, že když udělá to, co udělá, tak pak zjistí, jaká bude právní reakce těch subjektů, kterých se dotkne. My to musíme dělat podle zákona. My jinak postupovat nemůžeme, respektive my, archiv bezpečnostních složek. Takže naprosto souhlasím jako nadřízená složka.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Penci, řekněte mi, teď už opravdu, co najdou lidé nebo by měli najít na webu v těch databázích elektronických databázích bývalé StB, které zveřejňujete?

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

No, v podstatě měli by tam najít naprostou většinu lidí, o kterých Státní bezpečnost měla zájem ale nezjistějí z toho, jestli ten člověk byl u Státní bezpečnosti evidován jako nepřátelská osoba nebo agent. Ale zjistějí tam jednu věc, zjistějí tam svazek, číslo svazku, který právě pan Žáček nebo potažmo archiv bezpečnostních složek má k dispozici a můžou to vyhledat. Do dneška tak činit nemohli, protože mohli a pan Žáček by jim v tý věci pomohl a jeho pracovníci, kdyby přišli s konkrétním jménem, ale nikdo nevěděl, co tam skutečně je. To znamená, seznam knihovny bude tentokrát zveřejněn a pan Žáček tímto ztrácí monopol na informace.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Pane Žáčku, pane řediteli, řekněte mi, vy jste se vyjádřil v tom smyslu, že Ústav pro studium totalitních režimů dokáže provést daleko komplexnější lustraci jména, než zvládnou obě zmíněné elektronické databáze. V čem je tedy vaše práce přesnější nebo spolehlivější? Jak tvrdíte.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Tak, práce archivu bezpečnostních složek je přesnější v tom, že implementovat do sebe pět šest, možná více různých databází evidencí, které před 1. 2. měly různé subjekty. Od zpravodajských služeb až po ministerstvo spravedlnosti. V těch lustruje, v těch vyhledává pro z úředních důvodů a také pro badatelskou veřejnost. Badatelská veřejnost může dostat, pokud tam není nějaký právní zájem, třeba paragraf 15 našeho zákona, který evidentně pan Penc vůbec nezná, tak je možné cokoliv té osobě zpřístupnit. Jenom nemůže do určité části těch evidencí, a to panu Pencovi vadí. Tak to prostě je, je to podle zákona, tak jsem prostě potvrdil to, rozhodnutí archivu, ale nebrání to badatelské činnosti. Může dostat badatel prostě sto procent dokumentů, archiválií, které jsou ve správě archivu oproti situaci, která byla před 1. 2. 2008.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka

--------------------

Dodává ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček. A loučím se i s bývalým disidentem a aktivistou Stanislavem Pencem. Děkuji, pánové. Přeji hezké poledne.

Pavel ŽÁČEK, ředitel, Ústav pro studium totalitních režimů

--------------------

Na shledanou.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Na shledanou.

Počítačové registry EZO a SEZO budou na Internetu

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Pavel PROUZA, moderátor

--------------------

Dvě elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti, počítačové registry EZO a SEZO, budou na Internetu. Zveřejnit je tam chce bývalý disident Stanislav Penc. Na stránce www.svazky.cz by mělo být k dispozici na sto tisíc jmen, vesměs lidí, o které se StB zajímala. Na zpřístupnění seznamu na Internetu se v této chvíli pracuje.

Veronika MALÁ, redaktorka

--------------------

Agenti, důvěrníci, kandidáti agenta, ale i prověřované osoby. Všichni tito lidé by se mohli objevit v seznamu, který bude k dispozici na Internetu. Databáze má poskytnout jen jméno dotyčného a číslo svazku, ve kterém je možné si přečíst detaily. U jednotlivců tedy nebude přímo uvedeno, v jakém vztahu ke Státní bezpečnosti působili. Potvrdil Stanislav Penc.

Stanislav PENC, disident

--------------------

To, že je člověk uveden v nějakém seznamu, tak to vůbec neříká nic o jeho morálním, anebo lidském profilu.

Veronika MALÁ, redaktorka

--------------------

Seznam vznikl mimo jiné i proto, že Stanislavu Pencovi se nelíbí, jak s informacemi nakládá Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek. Podle něj totiž vybírají jen mediálně zajímavé kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček se ale brání. Dokumenty k dispozici jsou, navíc Archiv bezpečnostních složek je podle něj přesnější.

Pavel ŽÁČEK, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

--------------------

Práce Archivu bezpečnostních složek je přesnější v tom, že implementoval do sebe pět šest, možná více různých databází evidencí, které před 1. 2. měly různé subjekty. V těch lustruje z úředních důvodů a také pro badatelskou veřejnost.

Veronika MALÁ, redaktorka

--------------------

Veronika Malá, Radiožurnál.

Seznam lidí, o které se zajímala někdejší státní bezpečnost

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

redaktor

--------------------

Kvůli velkému zájmu uživatelů zkolabovala databáze, kde měla být zveřejněna jména lidí, o které se zajímala někdejší státní bezpečnost. Seznam má obsahovat na 100 tisíc jmen a na Internet ho měl dnes vyvěsit bývalý disident Stanislav Penc. Aby nedošlo k výpadku a přetížení, přesunou autoři data na výkonnější server. K vyvěšení počítačových registrů Pence vedlo to, že Ústav pro studium totalitních režimů odmítl podobný seznam poskytnout.

Přehled zpráv

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Americký prezident Barack Obama dnes ukončil návštěvu Moskvy. O americko-ruských vztazích budeme hovořit s komentátorem Českého rozhlasu 6 Liborem Dvořákem. V úterním Stalo se dnes dále uslyšíte. V České republice klesl počet prodaných aut, je řešením zavedení šrotovného? Ministerstvo zemědělství chystá nové pokyny pro hospodaření s půdou, které by mimo jiné měly v budoucnu snížit její erozi. Aktivista Stanislav Penc na Internet umístil databáze spolupracovníků StB. A v Los Angeles se dnes koná pohřeb zpěváka Michaela Jacksona. Dobrý večer a příjemný poslech.

Stanislav Penc zveřejnil dvě elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti

7.7.2009 ČRo 1 - Radiožurnál

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc dnes na Internetu zveřejnil dvě elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti. Na rozdíl od dosud přístupných seznamů spolupracovníků StB by nová databáze měla obsahovat i záznamy o osobách, které StB pouze prověřovala. Po telefonu teď živě zdravím socioložku Jiřinu Šiklovou, dobrý večer.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------

Dobrý večer.

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Paní Šiklová, internetové stránky s novou databází dnes kvůli obrovskému zájmu uživatelů zkolabovaly. Překvapuje vás tak velký zájem o seznamy spolupracovníků StB?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------

Heleďte, nepřekvapuje, protože je to správné, že to je uveřejněno, mělo to být uveřejněno, ale já bych spíš řekla z hlediska teda státních, aby se neopakovaly tady zase podobné věci, jako to tehdy bylo s těmi takzvanými Cibulkovými seznamy.

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Stanislav Penc údajně nové databáze získal ze Slovenska. Mají podle vašeho názory dnes lidé na Slovensku ke spolupracovníkům StB jiný přístup, než v Čechách?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------

Ne, naopak. Nemají, nedávno vyšel, myslím, že to bylo číslo 27 nebo jak Archivy jako zbraň v Respektu, velice dobrý článek, ve kterém komparovaly Polsko, NDR, Slovensko a české země. A můžu vám říct, že z toho vyplývá a dělal to teda Milan Šimečka a ještě teda jeho kolega a že vlastně my máme dneska tu databázi daleko nejlepší, volně přístupnou už dneska, i když to spadá pod ten Ústav studia totalitních režimů, tedy to, čemu se teda říká ten ÚSTR zkratkou. A to je podle mě jako docela dobré řešení. A potom nezapomeňte, že jenom zveřejnění, to neznamená zpracování, doopravdy to má cenu tehdy, jestliže se to zpracuje a dá se k tomu komentář, vysvětlení. To je například třeba docent, nebo myslím, že je docent, Tůma také říká z Ústavu soudobých dějin, že vlastně jenom zveřejní jenom začátek. Čili toto, jenom to zveřejnění, uspokojí třeba zvědavost, to je všechno. A navíc já vím, že v tom ÚSTRu, teda v tom Ústavu studia totalitních režimů, tam může kdokoliv přijít, řekne dotyčnou osobu, když ví data narození, je to lepší a oni mu to třeba za 14 dní připraví. Nemusíte nic dělat, jenom si odtamtud nesmíte odnášet věci, což je logický a udělají vám kopie toho, kolik chcete tedy těch stránek, se scvaknou, svážou, napíšou, kolik vám stránek dali.

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Paní profesorko, pardon, co si vlastně myslíte o tom, že Stanislav Penc zveřejnil tyto seznamy. Je to, je to krok dobrým směrem podle vás?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------

Víte, já mám Standu Pence velice ráda, vážím si ho za všechny jeho ekologické aktivity, co dělal v tom hnutí Solidaritě a tolerance, ale myslím si, že když se do tohohle takhle tolik lidí amatérů, jo, vlastně vbourává, tak že to vytváří dojem, jako kdyby ty stávající seznamy byly špatné. A nabourává to důvěru tedy našich občanů, že to, co je třeba v tom ÚSTR, v tom ústavu, že není tedy všechno. Ono tam třeba není ještě všechno, ale jak říkám, je to tedy přístupné. A navíc pořád tady bude hrát to, co na začátku, ta nevysvětlenost těch jednotlivých pojmů nebo to jejich tedy nevhodné tedy, ta jejich interpretace, kdo je to agent, spolupracovník, majitel bytu, a tak dále.

Jan RICHTER, moderátor

--------------------

Říká socioložka Jiřka Šiklová, děkuji a na slyšenou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka

--------------------

Dobrou noc.

Seznam lidí, o které se zajímala někdejší Státní bezpečnost

7.7.2009 ČRo Hradec Králové

Jiřina MUŽÍKOVÁ, moderátorka

--------------------

Ještě dnes odpoledne, případně zítra by měly být na stránkách www.svazky.cz dostupné seznamy lidí, o které měla zájem někdejší státní bezpečnost. Českému rozhlasu to potvrdil bývalý disident Stanislav Penc. Seznam by měl obsahovat na 100 tisíc jmen. Podle Pence bylo důvodem pro vytvoření internetové databáze mimo jiné i to, že Ústav pro studium totalitních režimů odmítl podobný seznam poskytnout. To, že se někdo na seznamu objeví, podle Pence nijak nemluví o jeho eventuelní vině nebo nevině.

Stanislav PENC, bývalý disident

--------------------

Je to jenom záznam zločinecký organizace, kde je potřeba jaksi posoudit kontext a další zdroje, další materiály, který případně k tomu konkrétnímu člověku vedou. Ten náš záměr bylo, aby nikdo v týhle tý zemi za to, co dělal před 20 lety a více, nemohl bejt vydíratelnej.

Jiřina MUŽÍKOVÁ, moderátorka

--------------------

V databázi by měli být lidé, kteří spolupracovali s StB jako agenti, záznam tam bude ale i o důvěrnících, kandidátech agentura i o prověřovaných osobách.

Vlamuje se do otevřených dveří

7.7.2009 Lidové noviny VÁCLAV DRCHAL

Nemáme monopol na informace, říká Pavel Žáček, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

* LN Stanislav Penc vás oficiálně žádal o předání kopií obou databází. Vy jste mu je jakožto odvolací orgán ve správním řízení vydat odmítl. Proč?

Já jsem ani nic vydat nemohl. Já v tom figuroval jako odvolací orgán nad archivem. Já jen potvrdil podstatnou část jejich rozhodnutí – tedy nevydat to. Vyhověl jsem pouze v té části, ve které si Standa Penc vyžádal přehled všech evidencí, které archiv na základě usnesení vlády dostal. Tady není co skrývat. Na stranu druhou se ale přikláním k právnímu názoru, že co není archivu podle zákona povoleno, to nemůže dělat. Tyto elektronické evidence archiv získal jako pomůcku k naplňování zákonů. Podle naší interpretace nejde o archiválie ve smyslu archivního zákona, ale jen o pomůcky. Nelze je proto zveřejňovat. Badatel údaje ze systému dostane standardním postupem, tedy prostřednictvím e-mailu nebo osobního dotazu u nás v badatelně. Není tedy o nic ochuzen.

* LN Podle Stanislava Pence jste si vytvořili monopol na informace a ke zveřejňování prý dochází jen selektivně...

Já mu ten názor neberu, ale je to pochopitelně nesmysl. Ať srovná množství dat, které jsme podle zákona zveřejnili na webu, s množstvím, které tam bylo před 1. únorem 2008 (tímto dnem začal ÚSTR řádně fungovat, pozn. red.). To není možné pominout. Když jsem tuto práci přebíral ještě na ministerstvu vnitra, byla to tragédie. Vše jelo na serveru z roku 1992. Kdyby se zhroutil, tak nic není. To, co se nám podařilo za rok a půl, je fantastický výkon. Byl jsem tehdy šokován – vstupoval jsem do prostor pana magistra Frolíka (Žáčkův předchůdce) a měl jsem na stole jeden konzul (psací stroj) a vedle pana kolegu, který se těmi systémy zabýval ještě před rokem 1989. Ze strany Standy Pence jde o vlamování se do otevřených dveří.

* LN Tvrdíte, že jste schopni provést daleko spolehlivější a úplnější lustraci jména, než zvládne EZO či SEZO. Lze ten rozdíl nějak kvantifikovat?

Jsme někde úplně jinde. EZO je nedokončený systém a obsahuje chyby, například překlepy. My jsme do vyhledávání zapojili i další systémy. Například vojenská kontrarozvědka je v něm jen z třetiny. My data validujeme a zveřejňujeme registrační protokoly jako součást přípravy na digitální archiv, který budeme shodou okolností tento pátek prezentovat. Dnes již máme na webu množství údajů. Například k 50. létům jsme zveřejnili řadu registračních protokolů, které v EZO ani v SEZO nejsou.

Nové seznamy StB míří na web

7.7.2009 Lidové noviny VÁCLAV DRCHAL

REPORT LN Bývalý disident zveřejní unikátní databázi, která unikla z oficiálního úřadu. Je obsáhlejší než dosavadní svazky

PRAHA Dvě unikátní elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti se tento týden objeví na internetu. Jde o počítačové registry, tzv. EZO a SEZO, které před listopadem 1989 dokončovala StB.

Databáze obsahují údaje o statisících lidí a půjde v nich vyhledat některé údaje, které nelze najít v oficiálních seznamech spolupracovníků StB ani v tzv. Cibulkových seznamech. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří měli co do činění s StB, vyvěsí zřejmě již dnes na web www.svazky.cz Stanislav Penc, bývalý disident.

Pence k tomuto kroku podle jeho slov přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Vyčítá jim, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. To ředitel ústavu Pavel Žáček odmítl a označil Pencovo jednání za „vlamování se do otevřených dveří“.

Zpřístupnění databází podle Pence „rozbije monopol ústavu“ na hledání v archivech a umožní každému zájemci, aby si přes internet během několika vteřin zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů. „Zájemci tak konečně zjistí, co všechno v archivu je, a ústav se tím dostane pod kontrolu, zda třeba něco netají,“ vysvětluje Penc.

V čem bude web www.svazky. cz unikátní? Kromě agentů, tedy vědomých spolupracovníků, bude obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Umožní tedy například každému, aby si zjistil, zda se o něj nezajímala Státní bezpečnost.

Chybami jsou ale podle Žáčka zatíženy i elektronické registry EZO (Evidence zájmových osob) a SEZO (Sjednocená evidence zájmových osob). Také Tomek uznává, že ústav dnes umí každé jméno prolustrovat lépe a spolehlivěji, než umožní Pencův web, protože může použít více databází, a navíc se může v případě potřeby podívat do originálních „papírových“ registrů. Přesto připouští, že půjde o velkou pomoc. „Pro mne jako pro historika, co nesedí v ústavu, ale touto dobou se zabývá, to bude velmi vítané,“ dodává Tomek.

Žáček s Pencovým krokem nesouhlasí a naznačil, že zveřejnění databáze SEZO, která spadala pod rozvědku, by mohlo například ohrozit dodnes žijící spolupracovníky komunistické rozvědky.

Pokračování na straně 2

Dokončení ze strany 1

Právě proto podle Žáčka zákon nenařizuje, aby byla v seznamech spolupracovníků rozvědky uváděna jména cizinců. „Jestli jste sledoval diskusi o přebírání archiválií, tak tam někteří bývalí zpravodajští důstojníci zdůrazňovali, že v 90. letech měl dokonce někdo (kvůli prozrazení, pozn. red.) v arabském světě zahynout,“ tvrdí Žáček. Mluvčí dnešní české civilní rozvědky Bohumil Šrajer odmítl o možném ohrožení spekulovat.

Žáček se brání i tvrzením, že obě databáze Archiv bezpečnostních složek získal jako archivní pomůcku, nikoliv jako archivní dokument, a zákon proto nenařizuje jejich zveřejnění. To Penc odmítá a tvrdí, že jde o archivní standardní materiál, byť v elektronické podobě. Kvůli tomuto sporu se chce Penc obrátit na soud.

Penc původně chtěl, aby ústav a archiv obě databáze zveřejnily. Požádal proto oficiálně o předání jejich kopií v elektronické podobě. Poté co mu obě instituce odmítly vyhovět, rozhodl se je zveřejnit sám. Databáze v elektronické podobě totiž již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

***

Jak budou vypadat www.svazky.cz

* Jde o počítačovou databázi, kterou připravovala StB ještě v roce 1989. * Proti Cibulkovým seznamům či oficiálnímu seznamu spolupracovníků StB budou v seznamech Stanislava Pence informace navíc. Třeba o prověřovaných osobách. * Penc tvrdí, že chce rozbít informační monopol Ústavu pro studium totalitních režimů.

U zavěšenýho guláše

7.7.2009 Lidové noviny DANIEL KAISER

SLOUPEK LN

Stanislav Penc se rozhodl zavěsit na web elektronizované databáze StB z osmdesátých let EZO a SEZO, seznamy lidí, kteří v té době procházeli živými svazky tajné policie. Žáčkův ústav (ÚSTR) má ovšem svoje argumenty, proč by Penc tentokrát nic zavěšovat neměl: zákon umožňuje zpřístupňovat materiály vzniklé do 31. prosince 1989, do těchto databází se ale zapisovalo až do roku 1992, tedy i agenti demokratického režimu. Navíc se laik z Pencových seznamů zpravidla nedozví, kdo je nepřátelská osoba a kdo spolupracovník, nevyčte ani kategorii spolupracovníka. Riskuje ještě větší guláš v hlavě.

Penc žáčkovce podezírá, že byli napadeni klasickou archivářskou nemocí, tedy že se už i z nich stávají nevrlí majitelé klíčů. Celý spor je vodou na mlýn odpůrcům otevřených archivů z řad ČSSD a KSČM. Penc tak možná pomáhá tomu, aby se po podzimních volbách ústav zrušil, nebo aspoň znemohoucnil. Pak se třeba povyhazovaným badatelům Pencova partyzánština na webu bude hodit.

„Ústav nepracuje, jak má“

7.7.2009 Lidové noviny VÁCLAV DRCHAL

Skončí informační monopol.

Lidé si budou nyní konečně moci ověřit, co v archivech je, říká Stanislav Penc, občanský aktivista a bývalý disident.

* LN Proč jste se rozhodl databáze SEZO a EZO zveřejnit?

Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů jsem léta podporoval. Důvod byl, že celých těch dvacet let se objevují „nové“ informace, který poslanec či státní úředník byl ve spojení s StB. Smyslem ústavu mělo být to, aby již nikdo nemohl být potencionálně vydíratelný tím, kdo na něj má tu či onu informaci z minulosti. Ústav ale své povinnosti dané zřizovacím zákonem neplní. Obě databáze měl již dávno zveřejnit, což odmítl udělat. Obranou je obrátit se na soud, a to já učiním, či celou věc zveřejnit a tím veřejnosti ukázat, co ústav zatajuje. Špatné fungování ústavu lze ostatně odvodit i z toho, že velká část historiků, kteří se novodobými dějinami zabývají, byla buď vyhozena, nebo z ústavu znechuceně odešla. Varující je třeba i rekonstrukce kanceláře ředitele ústavu za skoro milion korun. A to přesto, že z této kanceláře úřadovali dva ministři.

* LN Co bude možné tento týden na webu www.svazky.cz najít?

Budou tam dvě nejdůležitější databáze, které StB před listopadem 1989 vedla – EZO a SEZO. Nejdřív se tam objeví seznam se všemi záznamy. Později i vyhledávač, který vyhledá svazky a jiné záznamy, které se k danému jménu vztahují, nehledě na to, jestli byl dotyčný agent, důvěrník nebo třeba jen prověřovaná osoba. S čísly svazků si může každý zajít do badatelny archivu a oni mu budou muset ty materiály ukázat. Databáze pomůžou i tehdy, když se podařilo nějaký svazek skartovat. StB totiž informace často ukládala na více míst, třeba do situačních zpráv, do různých operačních krajských, státních, měsíčních, půlročních zpráv – a ty se zachovaly. To znamená, že i když je třeba svazek konkrétní osoby skartovaný, tak je možné zhruba zrekonstruovat, co v takovém svazku bylo. Zájemci tak konečně zjistí, co všechno v archivu je. Ústav se tím dostane pod kontrolu, zda třeba něco netají. Nikdo také, a to je nejdůležitější, již nebude moci někoho vydírat na základě minulosti. Vše bude veřejné. Zanikne tím naprosto nezákonný monopol několika vyvolených na informace.

* LN Odkud obě databáze máte?

Obě databáze pocházejí od Jána Langoše, který předtím, než tragicky zahynul, byl ředitelem obdobné instituce na Slovensku. Tyto databáze a další materiály hodlal zveřejnit, ale už to bohužel nestihl.

* LN Ústav s archivem namítají, že v databázích jsou chyby. Nemůže to někoho poškodit?

Tato námitka je ukázka jasného nepochopení práce archivu. Archiválie mají být přece z důvodu minulosti neměnné. Je na historicích, jak celou věc zhodnotit v kontextu doby a dalších historických pramenů. Je třeba také jasně říci, že zapsání člověka do nějaké kategorie nic neznamená. Z tohoto seznamu ani z žádného jiného se vina nebo nevina vyčíst nedá. To se dá zjistit až na základě hlubšího bádání.

* LN Šéf ústavu Pavel Žáček naznačil, že zveřejnění SEZO by mohlo ohrozit zájmy současné rozvědky, popřípadě ohrozit stále žijící spolupracovníky československé komunistické rozvědky. Například v arabském světě...

Takový argument mi přijde neuvěřitelný. Vetu. Není přece možné, aby dvacet po listopadu 1989 práce české rozvědky závisela na kontaktech komunistické StB, která byla zákonem označena jako zločinecká.. Navíc pokud jsem SEZO dokázal získat já, nepochybuji, že například izraelské zpravodajské služby by to dokázaly také.

***

Kdo je ve svazcích StB Největší počet příslušníků měla StB na přelomu let 59 a 60. Bylo jich až sto tisíc. Méně jich měla v době Pražského jara, kolem patnácti tisíc. Během normalizace číslo příslušníků stoupalo. V polovině roku 1989 měla StB asi sedmnáct tisíc příslušníků a několik desítek tisíc spolupracovníků. Ještě v roce 2006 ministerstvo vnitra přiznalo, že zaměstnává 800 bývalých příslušníků StB. StB začala ničit své dokumenty hned po 17. listopadu 1989. Skartovala desítky tisíc písemností. Ničily se tajné a přísně tajné materiály a živé svazky, to znamená materiály vedené na agenty, kteří v té době pro StB aktivně pracovali. Agent StB – tajný spolupracovník s krycím jménem, který se ke spolupráci zavázal. Udržoval styky s důstojníky a plnil úkoly informační, dokumentační, dezinformační a rozkladné. Důvěrník – spolupracovník StB, který se ke spolupráci nezavazoval a neznal své krycí jméno. Plnil úkoly informační, třeba dával k dispozici údaje z personálních spisů nebo umožňoval získání konspiračních bytů či upozorňoval na podezřelé jevy. Kandidát agenta (KTS) – označení StB pro československého nebo cizího státního občana, kterého chtěla kontrarozvědka získat za tajného spolupracovníka. Na tyto osoby StB vedla osobní spisy s prověrkami o spolehlivosti, schopnostech a podobně. Prověřovaná osoba (PO) – Pracovníci StB zakládali na tyto lidi spisy a zjišťovali jejich nepřátelský postoj k totalitnímu režimu. Prověřovaná osoba mohla skončit jako agent, ale i ve vězení. informátor – Tajný spolupracovník StB malého významu. Nemíval k dispozici významné informace z prostředí nepřátel komunistického režimu. Informátor poskytoval informace buď za peníze, nebo kvůli přátelskému vztahu k pracovníkovi tajné služby.

Volební deník: Zubová lakuje ČSSD na zeleno

7.7.2009 aktualne.cz David Slížek

Den po dni sledujeme, jak probíhá předvolební kampaň

"Kdyby Volební deník mohl něco změnit, už dávno by ho zakázali."

Sledujeme pro vás den po dni, jak chtějí strany před volbami získat voliče. Čtěte více o Volebním deníku - zde, na redakčním blogu.

Co se stalo v předvolební kampani v úterý 7. července 2009

Chcete zelenou politiku? Volte ČSSD, nabádá Zubová - Bývalá poslankyně Strany zelených Olga Zubová se v poslední době stará o ta největší překvapení na české politické scéně. Koncem minulého týdne se dostala na sociálnědemokratickou kandidátku do voleb do Poslanecké sněmovny. Její Demokratická strana zelených totiž samostatně kandidovat nebude.

"Volte ČSSD - máte jistotu, že hlas pro zelenou politiku nepropadne," reagovala Zubová na jeden z dotazů v online rozhovoru Aktuálně.cz. Před necelými třemi lety přitom do poslanecké lavice usedla v triku s nápisem "Ani já nejsem Paroubkův hlas pro spolupráci s KSČM". "Naše programy (DSZ a ČSSD) mají hodně společných průsečíků a tam bychom chtěli spolupracovat," tvrdí nyní. Celý online rozhovor

Poslanec KSČM Šenfeld hlídá dotace, které dostává i jeho firma - Ve vážném střetu zájmů se už tři rok nachází komunistický poslanec Josef Šenfeld, napsaly Hospodářské noviny. Jako člen dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fomdu dohlíží na rozdělování evropských dotací. Jako vlastník akcií firmy Agro Hoštka stejné dotace přijímá. Divné mu to nepřipadá. "Že mám nějaké akcie, to neznamená, že podnikám," brání se Šenfeld. Firma dostala za posledních pět let na dotacích nejméně 75 milionů.

Aktivista Penc pověsí agenty i důvěrníky StB na web - Ještě tento týden by se měly na internetovém serveru www.svazky.cz objevit dvě zatím nezveřejněné databáze komunistické Státní bezpečnosti, napsaly Lidové noviny. Registry EZO a SEZO tam umístí bývalý disident Stanislav Penc. Seznamy mají obsahovat jména statisíců lidí, kteří byli agenty, důvěrníky, kandidáty na agenty nebo proveřovanými osobami StB. Databáze prý získal od dnes už mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Rath si sype popel na hlavu: neměl jsem mluvit ke kdečemu - Není ostuda přiznat, že někdy člověk přestřelí, řekl v rozhovoru pro Mladou frontu DNES středočeský hejtman David Rath. Uznal v něm, že udělal chybu, když se vyjadřoval ke kdečemu. A poslechne prý stranického šéfa Jiřího Paroubka, který mu v dlouhém rozhovoru doporučil, aby se ukáznil a věnoval se jen zdravotnictví.

Radek John povede do voleb Věci veřejné s SNK ED - Společnou kandidátku postaví do říjnových voleb dvě neparlamentní strany: Věci veřejné a Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté. Podle Johna jsou programy obou uskupení stejné. Krajské lídry si lidé budou moci zvolit z kandidátky navržené vedením. Hlasování proběhne na internetu nebo po telefonu. V Libereckém kraji už získaly Věci veřejné, které se vymezují proti ODS, do svých řad bývalého hejtmana za ODS Petra Skokana. Čtěte více

Chcete Volební deník pravidelně odebírat? Přidejte si odkaz do své RSS čtečky!

Databáze StB se prý dnes objeví na webu!

7.7.2009 blesk.cz

Na internetu se v úterý odpoledne objeví dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB), počítačové registry EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala.

Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, vyvěsí bývalý disident Stanislav Penc možná již během úterního odpoledne na web www.svazky.cz.

Pence k tomu prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle LN je Penc obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl, Penc se navíc podle něj vlamuje do otevřených dveří. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami.

Kromě agentů bude seznam obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Web se jmény údajných spolupracovníků StB zkolaboval

7.7.2009 blesk.cz

Kvůli velkému zájmu uživatelů v úterý na internetu zkolabovala databáze EZO, která obsahuje jména lidí, kteří údajně měli co do činění se Státní bezpečností.

Na webových stránkách www.svazky.cz měl seznam s vyhledávačem podle Lidových novin (LN) v úterý vyvěsit bývalý disident Stanislav Penc.

"Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru... Abychom je znovu nevystavili hrozbě přetížení a výpadku, zahajujeme po dohodě se správci serveru přesun databáze EZO na vyhrazený a výkonnější server," uvedli na webu autoři.

Počítačové registry EZO a SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. K jejich vyvěšení Pence podle deníku prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Penc je údajně obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

LN napsaly, že kromě agentů bude seznam obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují, uvedl deník.

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Hon na čarodějnice vstupuje v ČR do další fáze

7.7.2009 blisty.cz Štěpán Kotrba

Stanislav Penc se někudy dostal k dvěma elektronickým evidencím zájmových osob, spolupracovníků a agendy kontrarozvědky a rozvědky bývalého FMV. A rozhodl se je zveřejnit na internetu, ačkoliv byl upozorněn současným českým ministerstvem vnitra, že tyto evidence mohou být až z 20% chybové. To potvrdil veřejně i ředitel Archívní a spisové služby ministerstva vnitra Jan Frolík. Směr, který nabrala práce s archiváliemi bezpečnostních složek bývalého státu po nástupu Žáčkova Ústavu pro studium totalitních režimů, je neblahý. Hon na čarodějnice bez ohledu na konkrétní okolnosti, ostudná válka s minulostí, která znamená pouze politicky vzbuzovanou nenávist a vyvolá mstu. Aniž by mnohdy dospěla k pravdě. Historie plná nikoliv poznání, ale kádrováctví, vstupuje do druhé fáze.Útok, který se rozpoutá proti osobám, které existují v databázích EZO (evidence

zájmových osob ÚE SEO VOS FMV) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob 55.odboru I-S SNB a databáze agenturně-operativních svazků rovědky včetně KP a TS, KB) jako fragmentu nikdy nedohotoveného Systému sjednocené evidence poznatků (SSEP) ústřední operativní evidence všech státobezpečnostních složek ČSSR (veškeré správy kontrarozvědky - II, III., X., XI.,XII. a XIV. správa SNB a kontrarozvědné odbory IV., V., a VI. správy SNB, ZO FS ZS, I. správa FMV a 1. odbory KS SNB - rozvědka vč. NR a AN, ZS GŠ MNO - zpravodajská správa generálního štábu), výplývá ze zásadního faktu: v EZO je 934 949 záznamů osob, které mají přiřazeno jméno a datum narození, ale pouze 826 683 záznamů s dalšími údaji. SEZO pak eviduje 18 383 hlavních svazků rozdělených do 44 309 podsvazků, 2314 osobních svazků kádrových pracovníků a 9267 osobních svazků tajné spolupráce.

Jelikož nikdo neví, jak Penc přišel k těmto databázím a jelikož nepocházejí z oficiálních zdrojů MV ČR či MV SR, je otázka, do jaké míry jsou takto "nadivoko" zveřejněné svazky a) pravdivé a b) schopny ohrozit nelegální sítě či tajné operace současných rozvědek České republiky či Slovenska. Nedomnívám se navíc, že dvacet let je dost dlouhá doba na zpřístupnění operačních svazků, z nichž mnohé mohou navazovat na agenturní sítě, převzaté dokonce i od předchozích režimů, včetně nacistického. Když došlo těsně po sametu k dekonspiraci rezidenční sítě čsl. rozvědky za působení ministra vnitra Richarda Sachera, ochromilo to akceschopnost získávání poznatků i ochranu vlastních zájmů v zahraničí na více než deset let. Služba se z toho dodnes mnohde nevzpamatovala. Navíc - zpravodajská služba, která je schopna dekonspirovat své sítě, nevzbuzuje u nikoho přílišnou důvěru...Pencův krok, jako typicky český ekvivalent amerického Freedom of Information Act, tak po dvaceti letech od "sametu" znovu vyvolává duchy - a opět, stejně jako v případě Cibulkových seznamů, na základě dokumentů pochybné povahy. Po více než dvaceti letech už málokdo komukoliv z "obviněných" dokáže, že jej někdo do evidence zapsal bez jeho výslovného souhlasu. U pracovníků, kteří byli zaměstnáni v zahraničí jako inženýři, technici či vědci, případně u pracovníků podniků zahraničního obchodu se dnes jedná většinou o důchodce, jejichž možnosti obrany jsou silně omezené, ne-li nemožné. Kdyby kdokoliv pochyboval o křivosti obvinění, stačí si přečíst knihu držitelky Řádu bílého lva Zdeny Salivarové-Škvorecké "Osočení - pravdivé příběhy lidí z Cibulkova seznamu'", vydanou v lednu 1993 jako poslední publikaci exilového vydavatelství '68 Publishers (ISBN 0887812295, druhé vydání 2000, Host, ISBN 8086055957), jako soubor příběhů těch, kteří byli křivě nařčeni ze spolupráce s StB. Uvěřit nemusí nikdo. Zapřemýšlet by měl ale každý.Nechme hovořit už zemřelého ministra kultury Pavla Dostála k návrhu na zrušení lustračního zákona 20. května 1997 : Nepochybuji o tom, že na začátku tzv. lustračního zákona byly jasné dobré úmysly. Zabránit zákonem, aby mohli ve státní správě působit lidé, kteří ve spolupráci se Státní bezpečností se podíleli na perzekucích a na represích občanů, kteří byli v opozičním vztahu k bývalému režimu. Jak je ale známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Peklo, o kterém chci dnes mluvit, se jmenuje kolektivní vina a její presumpce. Stalin k tomu říkal, že když se kácí les, létají třísky.

Je otázka, že dodnes nikdo ještě nevyhodnotil tento lustrační zákon. Spíš totiž postihnul třísky než les. Proč? Celý zákon je postaven na tzv. registru svazků. Pokud v něm byl občan veden v některé z kategorií, které stanoví zákon, stal se tento občan podle tohoto zákona ve své podstatě občanem druhého řádu. Nevíme ovšem o tomto občanovi nic. Nevíme, jestli byl udavač, špicl, fízl. Z údaje v registru svazků se o činnosti tohoto občana nedozvíte nic. Dokonce se nedozvíte to hlavní - zda má někoho nebo něco na svědomí.

Na druhé straně nevíme, zda třeba naopak nebyl vydíranou obětí, neboť i vydírání patřilo k metodám StB, kterak to ostatně stanovovala vyhláška o tom, jak verbovat lidi do služeb StB. Vyhláška pana ministra Obziny je jistě k dispozici v archivech. ... Abychom mohli posoudit, zda občan byl skutečně agentem, museli bychom znát nikoliv záznam z registru, ale onen svazek. Jenže svazky byly rozhodnutím ministra vnitra, mluvím o vás, pane ministře vnitra Rumle, vyhlášeny za státní tajemství i vaším předchůdcem. A tak nastala absurdní situace. Materiály Státní bezpečnosti, organizace, která byla označena za zločinnou organizaci, jsou státním tajemstvím, posvátnou krávou, přičemž mnozí z příslušníků této zločinecké organizace pracují dnes na základě stovky výjimek na Ministerstvu vnitra, pracují v armádě, ve vojenském zpravodajství či Bezpečnostní informační službě. Tito konkrétní zločinci, kdybych používal jazyk pravice, jsou dnes státními úředníky, ale jejich oběti nemohou být ani vedoucími pošty, podle lustračního zákona, který přijal federální parlament.

Například jeden z takových bývalých příslušníků STB pracoval do nedávna na útvaru boje proti organizovanému zločinu v Olomouci. Dnes je ve vazbě, protože je podezřelý z toho, že zločin naopak organizoval sám.

Od samého začátku celé kausy jsem byl proti lustračnímu zákonu. Dnes je to procházka růžovým sadem být proti lustračnímu zákonu, protože to, co se dělo ve Federálním shromáždění v přímém televizním přenosu, to byla hysterie. Na první pohled člověk páchal politickou sebevraždu, když vystoupil a řekl, že nesouhlasí s tím pozměňovacím zněním, které nejvíc do tohoto zákona přinesla ODS. Nic proti vládní předloze, která byla parlamentu předaná, protože tato vládní předloha respektovala všechny záležitosti, o kterých mluvil dr. Jičínský. Čas dal ale za pravdu mně. Nebyla to politická sebevražda. Většina těch, kteří se obrátili k soudu, svůj spor s Ministerstvem vnitra, ale hlavně s Janem Rumlem, který v této souvislosti potrestá raději 9 nevinných než aby mu jeden viník utekl, většina lidí své soudní spory proti Ministerstvu vnitra vyhrála. Na druhé straně upřímně řečeno, je jim to houby platné. Mají cejch lustrátů. Je to strašný cejch. To je možná horší, než byl kastrát. Kastrát aspoň mohl zpívat na kůru, lustrát je dodnes honěn po novinách. ... Je to hanebný zákon, je to ostuda našeho právního řádu. Máme se zač stydět. Ostatně pan prezident zřejmě věděl, proč lustrační zákon nepodepsal. ... Náš společný dlouholetý přítel Petr Uhl končil svůj projev ve federálním parlamentu týkající se lustračního zákona zoufalým zvoláním: Paní a pánové, vzpamatujte se. Nedopusťte, aby tento zákon zašpinil náš právní řád. Chtěl bych parafrázovat Petra Uhla: Paní a pánové, vzpamatujme se a nedopusťme, aby tento zákon dál špinil náš právní řád.

Máme se dozvědět naší StBáckou minulost?

7.7.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Tak jsem si myslel, že 20 let po změně režimu budeme tolik řešit ovlivňování přítomnosti minulostí. Ovšem vše je jinak. Až po tak dlouhé době se možná o minulosti, která nás ovlivňuje, začneme pořádně mluvit a možná se s ní tím budeme moci vyrovnat.

Před časem jsem požádal Ústav pro studium totalitních režimů, jehož znik jsem léta podporoval, o informaci, proč vlastně nezveřejnil souhrn toho, co vlastně bylo pro většinu lidí v našem státě tajné. Celých dvacet let s tímto materiálem nakládaly jen tajné služby současného režimu.

Místo informace, pracujeme na tom a brzo to zveřejníme, mi bylo sděleno, že nic nedostanu a když jsem se odvolal, tak mě s použitím neuvěřitelného ředitel Žáček odpověděl, že na nezveřejnění trvá. To neuvěřitelné bylo odvolávání se na neexistující § zákonů nebo výklad s naprosto jiným významem než skutečné znění uvádí. Nehledě na to, že nezveřejnění takto důležité pomůcky jde proti smyslu práce Ústavu a taky je v přímém rozporu s tím co např. ředitel Žáček hlásal a dělal před tím než se stal ředitelem.

Na stránkách www.svazky.cz se dozvíte nejen o tom, jak skandálně si současní správci archiválií přestavují jejich další utajování, ale budete moci snad už zítra vyhledávat v seznamu osob, o které měla StB z jakýchkoliv důvodů zájem.

Tím se snad konečně udělá to, na co celých dvacet let čekáme a to, co měl jako jednu z hlavních činností ústav již dávnou učinit. Tedy zveřejnit vše, aby již nikdo nemohl být vydíratelný a především státní úředníci a politici nesloužili někomu, kdo o jejich minulosti narozdíl od všech ostatních lidí v Čechách ví.

Více najdete taky v dnešních Lidových novinách.

MÉDIA: Penc dá na web elektronické databáze někdejší StB

7.7.2009 ceska-media.cz ČTK, (mai)

Václav Drchal: Odpoledne budou na webu zveřejněny nové seznamy StB (Lidovky.cz, 7.7.2009, (mai))

Blesk.cz: Databáze StB se prý dnes objeví na webu! (7.7.2009, (mai))

Václav Drchal: Zveřejnění nových seznamů StB zdržuje velký nápor návštěvníků stránek (Lidovky.cz, 7.7.2009, (ls))

Jiří Šťastný: Podle Pence ústav pro totalitu nedělá co má. Historici se ohání zákony (iDNES.cz, 7.7.2009, (mai))

tn.cz: Obří databáze StB visí na webu. Zájem lidí ji shodil (7.7.2009, (mai))

Penc dá na web elektronické databáze někdejší StB

7.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Na internetu se podle Lidových novin (LN) tento týden objeví dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB), počítačové registry EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, vyvěsí podle deníku bývalý disident Stanislav Penc možná již dnes na web www.svazky.cz. Pence k tomu prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle LN je Penc obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl, Penc se navíc podle něj vlamuje do otevřených dveří. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami.

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Penc dá na web elektronické databáze někdejší StB

7.7.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Penc zveřejní elektronické databáze Státní bezpečnosti

7.7.2009 ct24.cz ČT24

Praha - Na internetu se tento týden objeví dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB), počítačové registry EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, vyvěsí bývalý disident Stanislav Penc možná již dnes na webové stránky www.svazky.cz. Nelíbí se mu totiž, jakým způsobem pracuje Ústav pro studium totalitních režimů. Informuje o tom dnešní vydání Lidových novin.

Stanislav Penc ústav a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění si vybírají mediálně vděčné kauzy. Ředitel ústavu Pavel Žáček tuto kritiku odmítl, Penc se navíc podle něj vlamuje do otevřených dveří. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami.

Penc je ovšem přesvědčen, že jeho krok "rozbije monopol ústavu" na hledání v archivech a umožní každému, aby si na internetu zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů.Stanislav Penc:

"Ústav pro studium totalitních režimů dostal do vínku v zákoně, že z materiálů do té doby tajných se stávají archiválie a on měl povinnost dané věci zveřejnit tak, aby byly průhledné. A to se nestalo."

Kromě agentů by seznam měl obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují.

Penc databáze v elektronické podobě získal údajně již dříve od Jána Langoše, prvního šéfa slovenského Ústavu paměti národa, který v roce 2005 tragicky zemřel při autonehodě.

Na internetu bude zveřejněn seznam lidí, o které se zajímala StB

7.7.2009 ČRo - izurnal.cz Veronika Malá,Lenka Rafaelová

Ještě dnes odpoledne, případně zítra, by měly být na stránkách Svazky.cz dostupné seznamy lidí, o které měla zájem někdejší Státní bezpečnost. Radiožurnálu to potvrdil bývalý disident Stanislav Penc, který se rozhodl databáze zpřístupnit. Zveřejnil je proto, že to zatím neudělal Ústav pro studium totalitních režimů. Podle Pence si ústav vybírá jen mediálně vděčné kauzy.

To, že se někdo na seznamu objeví, podle Pence nijak nehovoří o jeho eventuelní vině nebo nevině: "Je to jenom záznam zločinecké organizace, kde je třeba posoudit kontext, další zdroje a materiály, které případně k tomu konkrétnímu člověku vedou. Naším záměrem bylo, aby nikdo v téhle zemi nemohl být vydíratelný za to, co dělal před dvaceti a více lety."Seznam by měl obsahovat na sto tisíc jmen. V databázi by měli být lidé, kteří spolupracovali s StB jako agenti. Záznam tam bude ale i o důvěrnících, kandidátech agenta i o prověřovaných osobách."Bude to asi nejúplnější seznam ze všech, které kdy byly zveřejněny. Dává lidem možnost zjistit, o které lidi měla Státní bezpečnost zájem. Nezjistí z toho ale jestli ti lidé byli agenti nebo jestli je sledovali a šlo o nepřátele režimu. To člověk zjistí až po studiu jednotlivých svazků, který má k dispozici právě Ústav pro výzkum totalitních režimů," uvedl bývalý disident.Stanislav Penc získal databáze v elektronické podobě od prvního šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.Přečtěte si také:

Šéf UniCredit Bank a České bankovní asociace Kunert spolupracoval s StB

V Polsku prověří důchody bývalých příslušníků státní bezpečnosti

Polský prezident brání Ústav národní paměti

Bývalým příslušníkům polské STB razantně zkrátili důchody

V širším vedení ČSSD působí příslušnice komunistické rozvědky

Slovensko: Historici odhalili zničení stovek dokumentů komunistické kontrarozvědky

Spisovatel Kundera popřel, že by v 50. letech udal komunistické policii člověka

Deníky píší o schůzce Medveděva s Obamou

7.7.2009 ČRo - rádio Česko.cz Markéta Bartošová

České listy dnes zajímá především schůzka amerického prezidenta Baracka Obamy s jeho ruského protějšku Dmitrije Medveděva v Moskvě. Odpověď na otázku, která Česko nejvíce zajímá, tedy zda bude v Brdech stát americký radar, nezazněla, píše například Mladá Fronta Dnes.

Deník se také pouští do analýzy geopolitických zájmů obou velmocí: Rusové by chtěli opět něco znamenat, Američané zase chtějí získat Rusy pro to, aby je podpořili v jaderném odzbrojování. A také ohledně Íránu či Afghánistánu. To jsou ale podle Mladé fronty Dnes dvě nepříliš slučitelné vize.Jak Barack Obama tak Dmitrij Medveděv jsou navíc téměř noví ve svých křeslech. . Výsledkem jednání je proto jen malý posun. Politici se dohodli, že trochu sníží jaderné arzenály v obou zemích, jde ale jen o "jadernou kosmetiku" hodnotí změnu Mladá fronta Dnes. Setkání v Moskvě tak do dějin nevstoupí. Do historie by se zapsalo jen pokud by Amerika konečně řekla,, co zamýšlí s protiraketovým štítem v Evropě.České listy také zevrubně rozebírají víkendový sjezd ČSSD, který poznamenaly tahanice o to, zda se na kandidátce objeví i jméno Olgy Zubové. Jak píší Lidové noviny, někdejší "zelená" poslankyně, která si pro neposlušnost k Bursíkovu vedení vysloužila přezdívku Rebelka, nakonec do Sněmovny kandidovat za sociální demokracii bude. Řada vlivných straníků ale rozhodnutí přijala s nevolí.Například první místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který pro Zubovou, jinak také předsedkyni Demokratické strany zelených, nezvedl ruku. ČSSD není podle Sobotky v situaci, kdy by se musela spojovat s takovými malými a neúspěšnými subjekty. Podle jiných sociálních demokratů zase není Zubová věrohodnou političkou, píší Lidové noviny.Olga Zubová, která ještě nedávno chodila v tričku s nápisem "Ani já nejsem Paroubkův hlas", se "v politice hemží jako sodík na vodě, míní Právo. Obrozenci tomu prvku říkali ďasík. Nikoli nadarmo - kam se hne, tam to vře. Zubová před časem zavařila Martinu Bursíkovi, když jí omylem poslal pověstnou SMSku s hovězí tematikou, v sobotu se zase orosil Paroubek, když mu kvůli ní začalo vřít stranické vedení.Jak podotýkají Hospodářské noviny, vlnu nevole ale vzbudilo i jméno Davida Ratha na kandidátce. Politika výslovnou podporou podržel sám šéf ČSSD Jiří Paroubek. Ale není divu, že se do duší čelných sociálních demokratů vkládá neklid, míní v komentáři deník. "Propad preferencí není katastrofální, ale určitě je výrazný. Mýlili se však ti, kdo měli pocit, že situaci lze zachránit vymazáním Davida Ratha z kandidátky."Prapříčinu preferenčního zlomu by měli nespokojenci z Lidového domu hledat ve svržení vlády, kterým se podle Hospodářských noviny ČSSD vzdala své nejúčinnější strategie - palby z opozičních lavic. Rath svými hejtmanskými kousky podle listu odrazuje i tu část levicových voličů, pro které byl dřív Vilémem Tellem, co vždycky trefí "shnilé vládní jablko". Jenže vláda byla sestřelena a sociální demokraté tápou, jakou roli - když ne opoziční - teď vlastně mají hrát.Analýze předvolební situace v ČSSD se věnuje i Mladá fronta Dnes. Jen tři měsíce před volbami propukl ve straně ostrý boj o moc, Paroubek ztrácí sílu, míní list. Strana ztratila jistotu, že uspěje v předčasných volbách, a tak se poprvé hlasitě přihlásili kritici a možní nástupci současného předsedy sociálních demokratů.Například místopředseda Milan Urban, jihomoravský hejtman Michal Hašek nebo brněnský primátor Roman Onderka. Ti všichni se angažovali v souboji o to, zda smí být David Rath zároveň poslancem i hejtmanem. Sám Paroubek na kritiku reagoval smírně: "To je v pořádku, nemáme diktaturu jednoho muže."Lidové noviny informují, že se na internetu tento týden objeví dvě nové elektronické databáze komunistické Státní bezpečnosti. Jde o počítačové registry, které před listopadem 1989 dokončovala StB. Databáze obsahuje údaje o statisících lidí.Půjde v ní vyhledat některé údaje, o kterých například oficiální seznamy spolupracovníků StB nebo Cibulkovy seznamy mlčí, píší Lidové noviny. Registr vyvěsí na web www.svazky.cz bývalý disident Stanislav Penc, zjistil deník. Co ho k tomu přimělo? Prý chování Ústavu pro studium totalitních režimů, který si monopolizuje pohled na historii, zatajuje informace a ke zveřejnění vybírá jen mediálně vděčné kauzy.V Karlových Varech převzala cenu Křišťálový glóbus francouzská herečka Isabelle Huppertová za dlouholetý umělecký přínos. Právu herečka svěřila svůj názor na herecké povolání. To podle ní není posláním. "Hercem se často stává i člověk, který tak trochu neví, co by si se sebou počal, a tak využije své vlastnosti a schopnosti, které neumí jinak uplatnit, v herectví," řekla francouzská filmová hvězda Isabelle Huppertová deníku.

Zveřejnění seznamů StB zdržel velký nápor návštěvníků stránek

7.7.2009 lidovky.cz Lidové noviny, Václav Drchal

Zveřejnění unikátních seznamů StB, které přichystal bývalý disident Stanislav Penc, provázely technické problémy. Databáze chtěl Penc zpřístupnit v úterý odpoledne, ale server neustál nápor uživatelů a spadl.

"Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru, kde hostuje též mnoho dalších domén. Abychom je znovu nevystavili hrozbě přetížení a výpadku, zahajujeme po dohodě se správci serveru přesun databáze EZO na vyhrazený a výkonnější server," omlouvali se autoři na serveru ve 14.00.

Seznamy pochází od Jána Langoše, který na Slovensku až do své smrti vedl obdobný úřad jako je český Ústav pro studium totalitních režimů. Dvě elektronické databáze připravovala StB ještě v roce 1989 a jsou mnohem obsáhlejší než dosavadní svazky, jde o počítačové registry, tzv. EZO a SEZO.

Údaje o statisících lidí Databáze obsahují údaje o statisících lidí a půjde v nich vyhledat některé údaje, které nelze najít v oficiálních seznamech spolupracovníků StB ani v tzv. Cibulkových seznamech. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří měli co do činění s StB, vyvěsí již dnes odpoledne na web www.svazky.cz Stanislav Penc, bývalý disident.

"Zveřejnění databáze zdržela technická závada. Pracovali jsme na tom ale celou noc a nic nebrání tomu, aby se během odpoledne objevily seznamy na internetu," řekl serveru Lidovky.cz Penc. Zpřístupnění databází prý rozbije monopol státu Pence k tomuto kroku podle jeho slov přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Vyčítá jim, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. To ředitel ústavu Pavel Žáček odmítl a označil Pencovo jednání za “vlamování se do otevřených dveří“. Zpřístupnění databází podle Pence “rozbije monopol ústavu“ na hledání v archivech a umožní každému zájemci, aby si přes internet během několika vteřin zjistil archivní čísla svazků, které StB k nějakému jménu vedla. O ty si pak bude moci požádat v badatelně archivu, a nebude tak odkázán jen na dobrou vůli profesionálních archivářů.

KAISER: U zavěšenýho guláše

7.7.2009 lidovky.cz Lidové noviny, Daniel Kaiser

Stanislav Penc se rozhodl zavěsit na web elektronizované databáze StB z osmdesátých let EZO a SEZO, seznamy lidí, kteří v té době procházeli živými svazky tajné policie.

Žáčkův ústav (ÚSTR) má ovšem svoje argumenty, proč by Penc tentokrát nic zavěšovat neměl: zákon umožňuje zpřístupňovat materiály vzniklé do 31. prosince 1989, do těchto databází se ale zapisovalo až do roku 1992, tedy i agenti demokratického režimu.

Navíc se laik z Pencových seznamů zpravidla nedozví, kdo je nepřátelská osoba a kdo spolupracovník, nevyčte ani kategorii spolupracovníka. Riskuje ještě větší guláš v hlavě.

Obří databáze StB visí na webu. Zájem lidí ji shodil

7.7.2009 tn.cz tn.cz

Na internetu se objevily dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti (StB) se statisíci jmen.

Jde o počítačové registry EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, vyvěsil bývalý disident Stanislav Penc na web www.svazky.cz. Stránky ale zažívají porodní bolesti.

V úterý odpoledne totiž ještě nefungovalo vyhledávání a pár hodin předtím dokonce celý server spadl, protože autoři stránek podcenili zájem lidí.

Pro VYHLEDÁVÁNÍ na stránkách klikněte SEM.

Informace o databázi a postup vyhledávání najdete TADY a TADY.

Pence ke zveřejnění obsáhlých databází prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Podle Lidových novin je Penc obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Penc zveřejní na webu unikátní databáze StB

7.7.2009 tyden.cz ČTK

Bývalého disidenta Stanislava Pence k tomu vede chování Ústavu pro studium totalitních režimů, který si podle něj monopolizuje pohled na historii.

Na internetu se objeví dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti, počítačové registry EZO a SEZO, jež před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam s vyhledávačem, obsahující jména statisíců lidí, kteří údajně měli co do činění s StB, vyvěsí bývalý disident Stanislav Penc na webových stránkách svazky.cz.

Zprávu přinesly Lidové noviny.

ČTĚTE TAKÉ: Soud znovu projedná spolupráci herce Kanyzy s StB

Soud: Šéf kriminalistů byl v seznamech StB neoprávněně

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

17:05

7.7.2009 tyden.cz ČTK

Počítačová databáze spolupracovníků StB zkolabovala.

Kvůli velkému zájmu uživatelů dnes na internetu zkolabovala databáze EZO, která prý obsahuje jména lidí, kteří údajně měli co do činění se Státní bezpečností. Na webových stránkách www.svazky.cz měl seznam s vyhledávačem podle Lidových novin dnes vyvěsit bývalý disident Stanislav Penc.

O databáze StB je obrovský zájem. Server zkolaboval

7.7.2009 tyden.cz

Za jednu hodinu navštívilo internetovou stránku, na niž Stanislav Penc umístil obsáhlé databáze StB, přes deset tisíc lidí.

O StBáckou minulost je mezi lidmi stále zájem. Svědčí o tom kolaps internetových stránek, na nichž dnes plánoval zpřístupnit doplněné archivní záznamy StB aktivista Stanislav Penc. Místo nových informací však na zvídavce blikne pouze strohá zpráva "Díky obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru...".

Oficiální počítadlo za jednu hodinu napočítalo přes deset tisíc přístupů. Na jednu vteřinu tak připadají tři kliky. "Zájem svědčí o tom, že ještě nejsme vyrovnáni s minulostí," glosoval pro on-line deník TÝDEN.CZ Stanislav Penc. Od rána tak stránky navštívily desetitisíce uživatelů. "Věřím, že to každou chvilku zprovozníme," uvedl před sedmnáctou hodinou Penc.

ČTĚTE TAKÉ: Penc zveřejní na webu unikátní databáze StB

Motivy, které ho vedly ke zpřístupnění obsáhlých seznamů, popisuje následovně: "Dvě databáze jsem se rozhodl zveřejnit především proto, aby nikdo nemohl být nikým vydíraný kvůli své minulosti." Podle Pence nelze mezi výskytem jména v seznamu a vinou dělat rovnítko. "Musíme si uvědomit, že v databázích StB najdeme i lidi, kteří s ní nijak nespolupracovali," varoval před zjednodušováním.

Disident a provozovatel kozí farmy chce svojí aktivitou upozornit především na "...laxní přístup státních institucí v poznávání pravdy o naší dávné minulosti...". Na mysli má především Ústav pro studium totalitních režimů, který podle něj účelově zveřejňuje pouze mediálně zajímavé kauzy a na seznamy spolupracovníků státní bezpečnosti má monopol.

I proto se rozhodl na stránkách www.svazky.cz zpřístupnit dvě nejrozsáhlejší databáze StB - "Sezo" a "Ezo", tedy sjednocené evidence zájmových osob a evidence zájmových osob, které do konce roku 1989 kompletovala samotná StB. Oba soubory přitom obsahují na statisíce jmen a nově v nich bude možné najít i informace o prověřovaných osobách, tzn. lidech, o něž se StB pouze zajímala, aniž by s ní spolupracovali.

Podle Pence ústav pro totalitu nedělá, co má. Historici se ohánějí zákony

7.7.2009 zpravy.iDNES.cz iDNES.cz, Jiří Šťastný

Na datech o StB rozhodně nesedíme, brání se vedení Ústavu pro studium totalitních režimů kritice aktivisty Stanislava Pence. Ten se rozhodl zveřejnit na internetu dvě databáze bývalé komunistické tajné policie se jmény tisíců osob. Oba seznamy vlastní také ústav, který je ale zveřejnit odmítá.

Penc obviňuje Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy. Rozhodl se proto na internetu zveřejnit seznamy EZO (evidence zájmových osob) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob).

Ředitelé ústavu a archivu Pavel Žáček a Ladislav Bukovszky tuto kritiku odmítli. Oba uvedené elektronické registry jsou kromě toho podle Žáčka zatíženy chybami. Penc: Žáček degraduje svoji bývalou práci

Pane Penci, proč jste se rozhodl zveřejnit databáze EZO a SEZO takříkajíc na vlastní triko? Protože Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nedělá to, co má. Tyto informace musí být veřejně přístupné, aby nebyl nikdo vydíratelný. Pokud nám dokumenty staré 20 let ovlivňují současný vývoj, tak se nikam nehneme.

ÚSTR ale tvrdí, že mu zákon nedovoluje poskytnout elektronické systémy, kterými právě seznamy EZO a SEZO jsou. Na požádání ale komukoliv poskytne jakýkoli svazek vedený StB. To je scestné. Ústav říká, že nám dá cokoli, ale seznam toho cokoli už nesmí? To je, jako bych šel do knihovny a chtěl knihy Karla Čapka. Když si ale nevzpomenu na jejich názvy, mám smůlu. Knihovnice řekne, knihy vám rádi půjčíme, ale seznam Čapkových děl už nesmíme.

Dalším argumentem je velká chybovost dat v obou evidencích. Zveřejnění databází ale přece není konstatováním něčí viny. To, že je člověk zapsaný v nějakém seznamu, nic neznamená. Je třeba zkoumat osud člověka.

V seznamu SEZO jsou informace komunistické rozvědky o cizincích. Podle vedení ústavu mu zákon opět přímo zakazuje zveřejnit jména cizinců. Pokud ale kdokoli požádá o konkrétní jméno, informace dostane. Takovýto argument si hraje se slovíčky. Pan Žáček tak degraduje práci, kterou dělal, když nebyl ředitelem. Dříve sám brojil proti takovéto manipulaci. To je smutný příběh.

Žáček: Penc tomu buď nerozumí, nebo to je manipulace Pane řediteli, opravdu něco zamlčujete, jak naznačuje pan Penc? Ani ústav, ani archiv nic nezamlčuje. Obě instituce fungují podle zákona, který přesně vymezuje, co můžeme dělat. Kontrolovat nás můžou jak státní orgány, tak sami badatelé.

Přichází Penc opravdu s něčím novým? Jsou jím zveřejněné seznamy EZO a SEZO něčím, co vy nezveřejňujete? Částečně to něco nového je. My ale takové informace kompletně zveřejňovat nemůžeme. Po důkladné kontrole ale část informací, které databáze obsahují, zveřejňujeme.

Proč ale nezveřejníte tyto databáze kompletní? My jsme v jiném postavení než pan Penc jako soukromá osoba. Podle zákona totiž musíme rozlišovat archiválie a informační systémy. Archiválie samozřejmě podle zákona zpřístupňujeme všem žadatelům. Systémy, jako je EZO a SEZO, jsou takzvané archivní pomůcky, podle kterých se samotné informace vyhledávají. Když jsme systémy přebírali například od tajných služeb, nebylo nikde uvedeno, abychom je poskytovali dále, třeba Standovi Pencovi.

Co vám tedy vadí na postupu pana Pence? On samozřejmě může postupovat, jak uzná za vhodné. Jen se obávám, že tím udělá ještě větší zmatek. Oba systémy nebyly ukončené, navíc mají velkou chybovost. Pokud přijde kdokoli do naší badatelny, archiváři mu požadované jméno zkontrolují v mnoha databázích a dostane úplnou a přesnou informaci. Navíc na internetu zveřejňujeme takzvané registrační protokoly. Tedy papírové dokumenty, které jsou úplně prvním zdrojem informací a vycházejí z nich i EZO a SEZO.

Proč nenajdu na vašich internetových stránkách také jména cizinců pracujících například pro komunistickou rozvědku? Opět nám to nepovoluje zákon. Podle něj jména cizinců nesmíme zveřejnit, tedy umístit jejich seznam na internet. Jiný zákon nám ale dovoluje je zpřístupnit. Pokud tedy zájemce přijde k nám a požádá o informace ke konkrétní osobě, samozřejmě je dostane. Před několika dny jsme například ověřili tři tisíce jmen vedených rozvědkou a zjistili, že přes 600 z nich jsou čeští občané. Dostali se proto na zveřejněný seznam.

Kvůli obrovskému zájmu zkolabovaly servery Pencovy databáze StB

7.7.2009 zpravy.iDNES.cz ČTK

Na internetu se objevily dvě unikátní elektronické databáze někdejší Státní bezpečnosti. Počítačové registry EZO a SEZO před listopadem 1989 StB dokončovala. Seznam se statisíci jmen lidí, kteří měli s StB údajně co do činění, vyvolal hned po spuštění obrovský zájem a databáze zkolabovala.

"Kvůli obrovskému zájmu uživatelů došlo před polednem k havárii serveru. Abychom je znovu nevystavili hrozbě přetížení a výpadku, zahajujeme po dohodě se správci serveru přesun databáze EZO na vyhrazený a výkonnější server," uvedli na webu autoři. Na webovou adresu www.svazky.cz vyvěsil databáze bývalý disident Stanislav Penc. Ten doufá, že by databáze mohly být přístupné dnes v noci či ve středu ráno. "Protože zájem byl tak obrovský, tak to spadlo a teď to technicky řešíme," řekl Penc.

Na dosavadním serveru byly ještě večer omluvy autorů s odůvodněním, proč plně nefunguje. Už dnes si tam ale zájemci mohli bez problémů přečíst informace o tom, co to databáze EZO a SEZO jsou, a některé další materiály týkající se StB.

Počítačové registry EZO a SEZO Státní bezpečnost dokončovala před listopadem 1989. K jejich vyvěšení Pence podle dnešních Lidových novin prý přimělo chování Ústavu pro studium totalitních režimů a jemu podřízeného Archivu bezpečnostních složek. Penc je obviňuje z toho, že si monopolizují pohled na historii, zatajují informace a ke zveřejnění vybírají mediálně vděčné kauzy.

Lidové noviny napsaly, že kromě agentů bude seznam obsahovat i záznamy o důvěrnících, kandidátech agenta, a dokonce i o prověřovaných osobách. Neoficiální takzvané Cibulkovy seznamy z roku 1992 údaje o prověřovaných osobách neobsahují, uvedl deník.

Penc podle listu databáze v elektronické podobě již dříve získal od prvního, dnes již mrtvého šéfa slovenského Ústavu paměti národa Jána Langoše.

Luxusní adresa, zn: za 1 Kč

3.7.2009 ČT 2 Události, komentáře

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Na jedné straně splněný slib, na druhé stroze odmítavá reakce. Squatteři vyvedení z vily Milada se přičiněním ministra Kocába stěhují rovnou do pražského centra. Kousek od náměstí Republiky a za korunu. Politici jsou vehementně proti.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Starostům a hejtmanům se nelíbí, že squatteři, kteří slezli po několika hodinách ze střechy, dostanou pronájem v centru hlavního města zadarmo.

Josef NOSEK, starosta, MČ Praha 8 /ODS/

--------------------

Nejsem přítelem vyjednávání v tomto případě, protože my tady evidujeme spousty lidí, kteří si nevybrali dobrovolně podobný způsob života. Máme tady spousty žádostí lidí i z vyplavených oblastí.

Michael KOCÁB, ministr pro lidská práva a menšiny

--------------------

Vláda se stará o povodně, zasedá Bezpečnostní rada státu, takže to všechno funguje a zde jsem byl vyzván o pomoc, která mně jaksi v mé agendě nezabrala žádný velký čas.

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka města Chomutova /ODS/

--------------------

Pokud se ministr staví za práva těch lidí, kteří obtěžují slušné občany, pojďme toto ministerstvo zrušit.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Od Kocábových kroků se distancuje i premiér Jan Fischer.

redaktor /citace: Roman PROROK, mluvčí vlády ČR/

--------------------

"V případě vily Milada šlo o osobní iniciativu ministra Michaela Kocába, kterou s premiérem nekonzultoval a kterou jej vláda nepověřila."

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Právě sem do centra hlavního města se mají bývalí obyvatelé vily Milada stěhovat. Má jich tu bydlet hned 15. Budou mít k dispozici 3 byty, ale i sklepní prostory. A pronájem? Symbolická koruna. Jen vodu, plyn a elektřinu si budou squatteři údajně platit sami.

Jan NĚMEC, mluvčí squatterů

--------------------

Poprvé v historii bylo s námi jednáno jako rovný s rovným. My si toho vážíme. Děkujeme panu ministru za pochopení.

Petr SVINKA, majitel domu v Praze 1

--------------------

Ze stran squatterů je tady záruka, že se budou chovat slušně.

Antonie NADEMLEJNSKÁ, bývalá obyvatelka domu

--------------------

Bydlela jsem v tomhle domě 65 let. Na nás apelovali, abysme se vystěhovali. Budou prej stavět hotel tady.

obyvatelka domu

--------------------

Nelíbí se mi to, jako co můžu dělat, majitel je majitel a já jsem jenom nájemník.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Nájemní smlouva pro squattery je na dobu neurčitou. Majitel se ale chystá dům zrekonstruovat. Až sežene potřebná povolení, musí squatteři jinam. To ale může trvat i 2 roky.

Alexandr KORÁB, mluvčí, MČ Praha 1

--------------------

Nečinní to radost Městské části Praha 1 ta informace, že na jeho území se budou nacházet squatteři, nicméně je to v objektu soukromého vlastníka, je to čistě jeho soukromá záležitost.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka

Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka

redaktorka

--------------------

Starosta Prahy 1 už požádal městskou policii, aby v místě nového sídla squatterů zesílila dohled. Tereza Kručinská a Barbora Straňáková, Česká televize.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

V Karlových Varech je nyní připravena primátorka Chomutova Ivana Řápková. Dobrý večer, paní primátorko.

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A v Milkovicích u Libáně občanský aktivista Stanislav Penc. Dobrý večer i vám, pane Penci?

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Do Událostí, komentářů jsme zvali i ministra pro lidská práva Michaela Kocába, ale ten se nakonec rozhodl, že nedorazí. Vám se, paní primátorko, nelíbí postup, jakým ministr pro lidská práva Michael Kocáb vyřešil problém se squattery v pražské vile Milada, tedy že jim pomohl najít dočasné náhradní ubytování. Dnes jste dokonce prohlásila, že jeho ministerstvo by mělo skončit. Proč?

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

No, pan ministr Kocáb, stejně jako v Chomutově, tak i v Praze se jednoznačně postavil na stranu těch obyvatel, kteří neustále porušují zákony, porušují pravidla, narušují život všem slušným občanům. V Chomutově to byli nepřizpůsobiví, tady v Praze jsou to squatteři. A on v podstatě svým chováním je nebezpečný, protože vybízí ty, co nedodržují zákon, tak je vybízí k tomu "nedodržujte zákony, ničte majetek, ubližujte slušným občanům a já se o vás postarám, já vám pomůžu".

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Vám, pane Penci, přijde v pořádku v době, kdy povodně berou lidem majetek a domy, tak chystá se docela razantní deregulace nájmu, aby se člen vlády tak silně angažoval na straně 15 lidí, kteří žili v nelegálně obsazeném domě?

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Víte, já nedokážu jinak zformulovat tu otázku, než jste jí zformuloval vy, tak na ni musím odpovědět. Podle mě je to odlišnej problém. Ministr Kocáb, aspoň tak jak mi je známo ze sdělovacích prostředků, jak jste to teďko řekli, na rozdíl od paní Řápkové nerozděluje společnost na slušné a neslušné, ale na tolerantní a netolerantní. A ministr Kocáb udělal určitou možnost, což on i někde naznačil, že to byla zcela náhoda, že vlastně se mu podařilo neudělat 15 bezdomovců v Praze.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Paní primátorko, jak byste řešila vy tu případnou situaci, která by možná i v Chomutově mohla nastat, to znamená, že by v nějakém objektu, pravděpodobně ve správě města, byli squatteři?

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

No, samozřejmě tito lidé jednoznačně porušují zákony a oni mají spoustu možností, kde mohou bydlet, úřady nabízí azylové domy a podobně. Takže není potřeba jim shánět nadstandardní bydlení. Takových lidí, kteří se dostanou do nouze, je opravdu velké množství a lze to řešit normálním způsobem. Ti lidé samozřejmě musí platit nájem. V tomto případě mi to přijde jako řešení podnikatelského problému, kdy si podnikatel nastěhuje do domu určitou skupinu obyvatel, dle mého názoru se může spoléhat na to, že tito lidé mu pomohou vybydlet ty ostatní slušné nájemníky tak, aby později zde mohl postavit hotel.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

A to, paní primátorko, jen tak odhadujete z toho, co jste viděla v médiích, nebo to víte určitě, že to tak je?

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

Ano, to odhaduju, odhaduji to z toho, co jsem viděla v médiích, z toho, jak se vyjadřovali jednotliví lidé, kteří se samozřejmě bojí těchto nových nájemníků, těchto squatterů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane Penci, není možné, že to opravdu tak je, byť bychom třeba mohli přijmout tu vaši tezi o tom, že se lidi budou dělit jen na tolernatní a netolerantní?

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Víte, já to vnímám tak, že paní Řápková si vybírá témata, protože tady je evidentní, že vůbec neví, o čem mluví. Ona nechápe kulturně sociální centrum. Ona nechápe, že v tom squattu jenom ti lidi nebydleli, ale že tam proběhlo za těch 12 let zhruba 200 koncertů, různejch výstav a jinejch záležitostí. A to možná byl ten důvod, já neznám toho podnikatele, asi se s ním nikdy neseznámím, ale myslím, že to je ten důvod, proč on jim tuhle možnost nabídnul a nabídnul jim sklep, aby tyhle ty aktivity dál mohli dělat. Mě by víc zajímalo, možná než tenhle ten problém, aby paní Řápková jednou taky vysvětlila její spojení s korupčníkama a s lidma, který dělají lumpárny v Chomutově, jestli náhodou tyhle její výstřelky mediální, zastávat se jakože slušnejch lidí, protože nikomu z nás se nelíbí, že někdo neplatí nájem a někdo ano nebo někdo neplatí pokuty nebo někdo ano. Jestli to náhodou není populistická vlna, aby se nekoukalo na paní Řápkovou a na spojení s lidma, který berou úplatky, anebo rozprodávají majetek Chomutova kamarádům, jestli to není, paní primátorko, tímto.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Paní primátorko, paní primátorko, vaše reakce?

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

Tak samozřejmě já nejsem spojena s žádnými korupčníky, to samozřejmě propaguje, propagují lidi kolem pana ministra Kocába a lidé za Stranu zelených, to je jejich ohratá písnička. Já ale se snažím zastávat se slušných lidí. A proč tedy nepřijede pan ministr nebo někdo z takových radilů jako pan Penc a nepomůže mamince s dítětem, která se musí vystěhovat ze svého bytu právě proto, že ve stejném vchodě bydlí lidi, kteří jsou nepřizpůsobiví, neplní nájem, páchají trestnou činnost a policistům se pouze vysmívají. Je potřeba proti těmto lidem postupovat tvrdě a naopak pomáhat slušným občanům. A to bohužel z ministerstva pro lidská práva a od pana ministra Kocába jsme se zatím nedočkali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane Penci, poslední otázka na vás. Paní primátorka Řápková vyzvala dnes ke zrušení ministra, ministerstva pro lidská práva. Nemělo by se tak nakonec stát, ministerstvo bez vlastní rozpočtové kapitoly s minimem lidí, k čemu nám je?

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Já si myslím, že ministerstvo pro lidská práva je důležité. Zvláště z toho důvodu, že politici typu paní Řápkové jsou vlastně akční a budou na čelech kandidátech. Je to vyložený populismus, protože ona měla na starosti v Chomutově celý léta, když nebyla primátorkou, vypořádání dluhů nájemníků na OPBH, neudělala nic. A to spojení, madam, je přeci s panem Berkou, kterej je ve vězení, a s panem Novákem, který v současný době je stíhán, to je váš předchůdce, za úplatek 43 milionů. A kdybyste se, prosím, něco chtěla o těch squatterech dozvědět, zkuste si dát zejtra pauzu, nebuďte na mejdanu v Karlových Varech, který za vás někdo jinej platí ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane Penci.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

... a zkuste přiject na Palackýho náměstí ve 2 hodiny na demonstraci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Tato debata byla, byla myšlena a byla zamyšlena jako debata o, řekněme, konstruktivních věcech a ne o osobních útocích, tak pro osobní útoky dáme debatu někdy jinou a někde jinde.

Stanislav PENC, občanský aktivista

--------------------

Já se omlouvám. Víte, já to, já to, prosím, nevnímám jako osobní útok, ale já to vnímám jako fakta.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Pane Penci, díky za váš čas. Paní, paní primátorko, paní primátorko, díky i za váš čas. Přeji vám hezký večer, na shledanou.

Ivana ŘÁPKOVÁ, primátorka Chomutova /ODS/

--------------------

Krásný večer, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor

--------------------

Další témata dnešního vydání Událostí, komentářů: rozpad monopolu státních drah a poté zakončíme pohledem právě do Karlových Varů, kde začíná Mezinárodní filmový festival. Teď je ale na řadě Richard Samko a jeho souhrn zpráv.

Jak záměrně vytvářet vnitřního nepřítele

1.7.2009 blisty.cz Stanislav Penc

Včera od rána jsem sledoval přímý přenos z vyklízení posledního pražského squatu Milada.

Squatu, v kterém nešlo "jen" o bydlení, ale dělá se tady celá řada

kulturních a společenských setkání. Tento dům má mezi jinými jednu

zvláštnost. On totiž neexistuje, prostě není zapsán v katastru nemovitostí.

Ovšem pozemek má majitele. Je jím Ústav pro informace a vzdělávání.

Instituce, která čerpá ze státního rozpočtu nemalé částky právě na

vzdělávání mládeže. Na některé její projekty bylo poukazováno v souvislosti

s možným zneužitím státních prostředků.

Jak přesně dopadla kontrola

tehdejšího rezortního ministra školství Lišky se mi dnes nepodařilo zjistit.

Dle jeho asistentky právě řídí Sz, ale ona si myslí, že kontrola nic

neodhalila. Ministr Kocáb, který je ve vládě za Lidská práva byl sdílnější.

Zjistil si vstupní informace a vyrazil na místo. Tak uvidíme, co mu na to

vše řekne policejní ředitel pražských policistů Štovíček a jeho kolega ve

vládě ministr vnitra Pecina.

V úterý se majitel pozemku dle sdělovacích prostředků rozhodl vyklidit tento

dům. Udělal to více než nešťastně. Najal si bezpečnostní agenturu, o níž někteří tvrdí, že určitý počet

jejich zaměstnanců se veřejně hlásí k neonacizmu. Ta podle tvrzení svědků zdemolovala

vybavení a věci, co v celém domě našla.Společně s hasiči, pak rozbila tašky

na střeše a více než brutálně zadržela některé účastníky. Neuvěřitelnou

úlohu plní na místě starosta Prahy 8 za ODS. Ten dokonce sděluje, co bude v

určitém čase samotného zásahu probíhat.

Tímto se ze strany státu a vzdělávací instituce vytváří podhoubí k extrémním

a případně protistátním aktivitám ze strany mládeže, která by za jiných

okolností tímto směrem nešla.

Záznamy, jak uniformovaní sundávají poslední obránce vily Milada ze střechy

a jak samotnou střechu ničí, se vryjí do paměti velké části mladé generace

stejně tak jako záběry policejního násilí na Czechteku 2005.

Pánové Komorousi, Pecino a vám podobní: tento postoj neznamená Pomáhat a

chránit, ale vnitřního nepřítele si vytvoříme, aby na nás nebylo vidět. Za

to jděte do hajzlu!!! .

Všichni, kterým se tato praxe nelíbí a chtějí podpořit squatery z Milady,

tak ať přijdou ve středu 1. července 2009 ve 12:00 hod na Senovážné nám č.

26 č. v Praze 1 před sídlo Ústavu pro informace a vzdělávání.

Stankovičova cena pro naši jedinou jistotu a neznámé hrdiny

1.7.2009 ct24.cz ČT24

Praha - Cena Andreje "Nikolaje" Stankoviče je udělována mimořádnému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie, které uniká pozornosti kritiků. Letos bylo ocenění předáno režisérce Heleně Papírníkové Horáčkové za autorský celovečerní debut Naší jedinou jistotou je, že všechno dobře dopadne. Oceněna byla také České televize za cyklus dokumentů Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy. Půlhodinové portréty představují mimořádné příběhy, které veřejnost vůbec nezná.

Příběhů neznámých hrdinů odvysílala ČT za necelé dva roky čtyřicet osm. "Začínali jsme příběhy legionářů, pak následovaly příběhy z druhé světové války - odbojářů, bojovníků proti nacismu a fašismu, a také příběhy z 50. let a z doby normalizace," přibližuje Pohnuté osudy vedoucí projektu Čestmír Franěk. Každý z příběhů pomáhal dokreslit některou část z českých dějin.

"Je to velmi cenný cyklus portrétů lidí, kteří v životě něco dokázali a jejich význam nebyl doceněn," uvedl jeden z porotců Vladimír Hendrich. Tvůrce Neznámých hrdinů odměnila porota zvláštním uznáním.

Pohnuté osudy uvádí Česká televize každé pondělí večer na ČT2, přehrát je lze také v iVysílání. Natočeno je zatím dalších dvacet dílů.

Tématem snímku Heleny Papírníkové Horáčkové je svobodný lidský život. V centru jsou lidé, kteří vždy stáli mimo dobové komerční proudy, přesto však výrazně ovlivňovali a ovlivňují český politický, společenský a kulturní život. Například Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Ivan Martin Jirous, John Bok, Jaroslav Erik Frič, Jim Čert nebo Stanislav Penc.

Jiřímu Tomanovi (1924-1972) udělila porota cenu in memoriam. Toman byl průkopníkem fotografických happeningů u nás. Stal se i autorem námětů, scenáristou a výtvarníkem několika animovaných snímků. Nejznámějším jsou Ptáci Koháci, kteří v roce 1966 získali hlavní cenu na MFF v Benátkách.

Cenu, pod názvem Cena samozvanců, založil v roce 1998 básník, osobitý filmový kritik a jeden z nejvýraznějsích představitelů pražského undergroundu Andrej Stankovič. Chtěl upozornit na filmy, které podle jeho názoru tehdejší kritika opomíjela. Po Stankovičově smrti v roce 2001 se v tradici cen rozhodla pokračovat Skupina samozvanců, respektive Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče.

Cenu Andreje Stankoviče získala režisérka Helena Papírníková Horáčková

1.7.2009 lidovky.cz ČTK

Cenu Andreje "Nikolaje" Stankoviče letos získala režisérka Helena Papírníková Horáčková za autorský celovečerní filmový debut nazvaný Naše jediná jistota je, že všechno dobře dopadne. Zvláštní uznání připadlo Redakci aktuální publicistiky České televize za projekt Neznámí hrdinové. In memoriam byl oceněn fotograf, filmový výtvarník a scenárista Jiří Toman.

Slavnostní předání se dnes uskutečnilo v projekční síni Národního filmového archivu Ponrepo. Cenu posedmé vyhlásila skupina Samozvanců ve složení Jiří Fiedor, Martin Fišer, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík. Její součástí byla kromě osvědčení i bronzová plastika od sochaře Michala Blažka či grafika od Viktora Karlíka a tradičně i láhev domácí slivovice Nikolajka. Na večeru zazněly Stankovičovy verše a úryvky z jeho kritických textů.

Svobodný lidský život Tématem snímku Heleny Papírníkové Horáčkové je svobodný lidský život. V centru jsou režisérčiny děti a také povahově a názorově vyhranění přátelé a blízcí. Jde o lidi, kteří vždy stáli mimo dobové komerční proudy, přesto však výrazně ovlivňovali a ovlivňují český politický, společenský a kulturní život. Například Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Ivan Martin Jirous, John Bok, Jaroslav Erik Frič, Jim Čert a Stanislav Penc.

Redakce aktuální publicistiky České televize připravuje cyklus Neznámí hrdinové téměř dva roky. Půlhodinové medailony představují české osobnosti, které je možné považovat za hrdiny proto, co ve svém životě prožily anebo dokázaly. Jde o legionáře, protifašistické bojovníky, disidenty, duchovní, básníky, spisovatele či charitativní pracovníky. Odvysíláno bylo už 48 filmů, celkem jich je ke konci tohoto roku připraveno 68.

Tradice Cen samozvanců Jiří Toman (1924-1972) byl průkopníkem fotografických happeningů u nás. Stal se i autorem námětů, scenáristou a výtvarníkem několika animovaných snímků, které právě díky jeho tvůrčímu vkladu vynikají nezaměnitelnou lehkostí a svěžestí, jež je odlišuje od ostatní české animované produkce. Nejznámějším jsou Ptáci Koháci, kteří v roce 1966 získali hlavní cenu na MFF v Benátkách. "Jiří Toman měl předpoklady vytvořit autorské režijní dílo. Zabránila mu v tom nejenom nemoc, ale i jeho vlastní osobnostní jinakost, kterou komunistický režim nemilosrdně převálcovával," píše se v odůvodnění poroty.

Cena navazuje na tradici Cen samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem mimořádnému, leč z velké části konformní filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie. V prvním ročníku ji získal režisér Jan Němec za film Jméno kódu: Rubín, ve druhém ročníku to byl Radim Špaček za snímek Rychlé pohyby očí. Stankovič stačil nedlouho před smrtí v roce 2001 udělit ještě třetí Cenu samozvanců režiséru Karlu Vachkovi za film Bohemia Docta.

Na podzim roku 2002 se skupina Samozvanci, respektive "skupina stoupenců kritických intencí" Andreje Stankoviče, rozhodla na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí v tradici těchto ocenění pokračovat. Vloni ji získali Irena Gébová za film Industriální elegie a Pavel Skala za dokument o výtvarníku Kamilu Linhartovi.

Fízlové a korupčníci jsou .....

30.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Od rána sleduji přímý přenos z vyklízení posledního pražského squatu Milada. Squatu, v kterém nešlo "jen" o bydlení, ale dělá se tady celá řada kulturních a společenských setkání. Tento dům má mezi jinými jednu zvláštnost. On totiž neexistuje, prostě není zapsán v katastru nemovitostí. Ovšem pozemek má majitele. Je jím Ústav pro informace a vzdělávání. Instituce, která čerpá ze státního rozpočtu nemalé částky právě na vzdělávání mládeže. Na některé její projekty bylo poukazováno v souvislosti s možným zneužitím státních prostředků. Jak přesně dopadla kontrola tehdejšího rezortního ministra školství Lišky se mi dnes nepodařilo zjistit. Dle jeho asistentky právě řídí Sz, ale ona si myslí, že kontrola nic neodhalila. Ministr Kocáb, který je ve vládě za Lidská práva byl sdílnější. Zjistil si vstupní informace a vyrazil na místo. Tak uvidíme, co mu na to vše řekne policejní ředitel pražských policistů Štovíček a jeho kolega ve vládě ministr vnitra Pecina.

Dnes se majitel pozemku dle sdělovacích prostředků rozhodl vyklidit tento dům. Udělal to více než nešťastně. Najal si bezpečnostní agenturu, u které se někteří z jejich zaměstnanců veřejně hlásí k neonacizmu. Ta zdemolovala vybavení a věci, co v celém domě našla.Společně s hasiči, pak rozbila tašky na střeše a více než brutálně zadržela některé účastníky. Neuvěřitelnou úlohu plní na místě starosta Prahy 8 za ODS. Ten dokonce sděluje, co bude v určitém čase samotného zásahu probíhat.

Tímto se ze strany státu a vzdělávací instituce vytváří podhoubí k extrémním a případně protistátním aktivitám ze strany mládeže, která by za jiných okolností tímto směrem nešla.

Záznamy, jak uniformovaní sundávají poslední obránce vily Milada ze střechy a jak samotnou střechu ničí, se vryjí do paměti velké části mladé generace stejně tak jako záběry policejního násilí na Czechteku 2005.

Pánové Komorousi, Pecino a vám podobní: tento postoj neznamená Pomáhat a chránit, ale vnitřního nepřítele si vytvoříme, aby na nás nebylo vidět. Za to jděte do .....!!!

Všichni, kterým se tato praxe nelíbí a chtějí podpořit squatery z Milady, tak ať přijdou ve středu 1. července 2009 ve 12:00 hod na Senovážné nám č. 26 č. v Praze 1 před sídlo Ústavu pro informace a vzdělávání.

online kamera je zde: http://88.86.114.137/borovec

další informace např. na http://czechtek.bloguje.cz

Vytečkovaná dve slova tedy svině a hajzlu jsem vymazal na přání aktualne.cz z duvodu, ze se neslučují z kodexem blogera. Presto na jejich významu trvám.

Stankovičovu cenu získala režisérka Helena Papírníková Horáčková

30.6.2009 ceskenoviny.cz ČTK

Praha - Cenu Andreje "Nikolaje" Stankoviče letos získala režisérka Helena Papírníková Horáčková za autorský celovečerní filmový debut nazvaný Naše jediná jistota je, že všechno dobře dopadne. Zvláštní uznání připadlo Redakci aktuální publicistiky České televize za projekt Neznámí hrdinové. In memoriam byl oceněn fotograf, filmový výtvarník a scenárista Jiří Toman.

Tématem snímku Heleny Papírníkové Horáčkové je svobodný lidský život. V centru jsou režisérčiny děti a také povahově a názorově vyhranění přátelé a blízcí. Jde o lidi, kteří vždy stáli mimo dobové komerční proudy, přesto však výrazně ovlivňovali a ovlivňují český politický, společenský a kulturní život. Například Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Ivan Martin Jirous, John Bok, Jaroslav Erik Frič, Jim Čert a Stanislav Penc.

Jiří Toman (1924-1972) byl průkopníkem fotografických happeningů u nás. Stal se i autorem námětů, scenáristou a výtvarníkem několika animovaných snímků, které právě díky jeho tvůrčímu vkladu vynikají nezaměnitelnou lehkostí a svěžestí, jež je odlišuje od ostatní české animované produkce. Nejznámějším jsou Ptáci Koháci, kteří v roce 1966 získali hlavní cenu na MFF v Benátkách. "Jiří Toman měl předpoklady vytvořit autorské režijní dílo. Zabránila mu v tom nejenom nemoc, ale i jeho vlastní osobnostní jinakost, kterou komunistický režim nemilosrdně převálcovával," píše se v odůvodnění poroty.

Trauma po tragedii je mnohdy horší než samotná tragedie

25.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Co napsat k poslední moravské povodni? snad jen to co jsem již ráno napsal Člověku v tísni, Adře a Krizovému štábu Moravskoslezskému kraji. Třeba se tato informace bude hodit i někomu ze čtenářů tohoto blogu.

V případě, že uznáte za vhodné využít jakkoli náš statek, tak tak prosím můžete učinit. Sice jsme relativně daleko od mista nejhoršího, ale je možné k nám umístit děti nebo ty, kteří potrebují odpočinek a relaxaci. Jsme na jižním svahu, chovame kozy a osly. V postelích je možné ubytovat 8 lidí, na senu 30 a ve velkých stanech co mame k dispozici dalších 30. Více o nás najdete na www.kozy.cz

Zvažte to.

Srdecne zdravi

Stanislav Penc

605/701081

24 HODIN V METROPOLI

19.6.2009 Lidové noviny

Památku výsadkářů uctil i britský maršál

Vojáci a politici si včera společně s desítkami dalších lidí připomněli památku československých parašutistů, kteří se 27. května 1942 podíleli na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Pietní akt se odehrál v Praze u zdi chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se před 67 lety parašutisté po atentátu ukrývali. Nacisté je však objevili a po šestihodinovém nerovném boji všichni výsadkáři zahynuli. Aktu se zúčastnil spolu s náčelníkem generálního štábu české armády Vlastimilem Pickem také jeho britský protějšek maršál Jock Stirrup.

Protest podpoří indiány z Peru

Dnes proběhne v Praze v Bubenči protest proti porušování práv peruánských indiánů. „Armádní a policejní zásahy si v Peru vyžádaly již několik desítek mrtvých. To, že se původní obyvatelé Peru starají o své právo předat přírodní dědictví dalším generacím, by nám mělo být inspirací,“ píše aktivista, regionální politik a ekologický zemědělec Stanislav Penc, který protestní akci organizuje. Jen tento víkend zemřelo v Peru při střetu s vojskem 52 indiánů, kteří se bouřili proti těžebním projektům na svém území. Protest začíná v sedm hodin večer před budovou peruánské ambasády v Muchově ulici.

ČTK

Podpořme peruánské indiány

18.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

V poslední době se dozvídáme o násilí proti peruánským indiánům za jejich oprávněné požadavky. Armádní a policejní zásahy si vyžádaly již několik desítek mrtvých. To, že se původní obyvatele Peru starají o své právo předat přírodní dědictví dalším generacím na místo záměru vlády předat většinu nerostného bohatství nadnárodním firmám, by nám mělo být spíše inspirací nežli mlčení nad svévolí peruánského parlamentu a vlády.

V současné době jsou v Čechách na oficiální návštěvě poslanci z Výboru andských, amazonských a afroperuánských nativních obyvatel, životního prostředí a ekologie Parlamentu Peru.

V pátek 19. června 2009 pořádá Peruánská ambasáda v Praze Muchově ulici č. 6, (kousek od Čínské ambasády) recepci, na kterou pozvala i řadu českých politiků.

Přijďte od 19.00 hod vyjádřit svojí účastí protest proti porušování lidských práv peruánských indiánů a ničení životního prostředí, tedy dědictví celého světa.

Informace o protestech a situaci Indiánů v Peru naleznete zde nebo zde

O společné meditaci na podporu Peru najdete zde

Dopisy a e-maily

12.6.2009 Hospodářské noviny

TOP 09: lež je špatný základ pro novou stranu Zdá se, že do plejády politických bublin se za ODA, US a Stranu zelených chce od počátku zařadit i nová strana TOP 09. Prorokuji jí jepičí život, protože svůj politický profil postavila na lži. A lež, jak víme, má krátké nohy.

Miroslav Kalousek tvrdí, že KDUČSL je levicová strana. Jako důkaz předkládá návrh nového předsedy lidovců Cyrila Svobody o progresivní dani.

Vybavuje se mi v této souvislosti přísloví „kozel zahradníkem“. Ne snad, že bych Miroslava Kalouska podezíral z vědomého levičáctví. Nemohu ale zapomenout, že v celých dějinách lidovců to byl on jediný, kdo se po volbách r. 2006 coby předseda KDU-ČSL pokusil o levotočivou zatáčku a pokusil se svou stranu zatáhnout do mocensky účelového spojení s ČSSD za podpory komunistů. Titíž lidé, kterým Kalousek nyní podsouvá levicovost, ho tehdy za pokus o levicový puč tvrdě a nekompromisně poslali do propadliště politických dějin.

Ono „kozel zahradníkem“ navíc platí i směrem ke zmiňované progresivní dani. Jak rádi by dnes někteří zapomněli, že program KDU-ČSL vytvořený za Kalouskova předsednictví obsahoval jistou formu daňové progresivity. Cituji z volebního programu KDU-ČSL z roku 2006: „Daň z příjmu fyzických osob…Daň (20procentní daňová sazba) bude stanovena následujícím způsobem: … Ti, kdo si ročně vydělají více než 750 tisíc Kč (měsíčně 62,5 tisíce Kč), by z částky nad tuto hranici platili daň 25 %.“

Hned ze dvou důvodů je mi líto, že nová strana, která se chce tvářit jako konzervativní, začíná svou existenci lží. Lež je špatná v jakékoliv podobě. Lživé popírání středové orientace lidovců je navíc urážkou všech poctivých členů strany, z nichž si mnozí vytrpěli za komunistů své a které Kalousek přes dvě desetiletí oslovoval „sestro, bratře“. Škoda.

. Pavel Svoboda, místopředseda KDU-ČSL

Když „dělníci“, tak i KSČM Okuklení policisté zatkli pár soukmenovců z řad lidí, co vyznávají rasismus a Adolfa Hitlera. V týž den zároveň uzavírají zástupci politických stran, předseda senátu a bývalý prezident jakousi deklaraci proti extremismu, a to - jak sdělil předkladatel Michael Kocáb - proti pravicovému i levicovému.

Nic proti, jen by mu za zády nesměl stát předseda největší levicové strany KSČM, agent StB Vojtěch Filip. Zástupci tří dalších stran byli členy předchozí vlády, která zpackala návrh na zákaz Dělnické strany a dodnes nepodala návrh na zrušení KSČM(ačkoli senátní komise po více než roce práce předložila vládě dvě krabice podkladů dokazujících, že čeští komunisti vystupují a konají v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod). Ta vláda, o které mluvím, návrh nepodala.

Uvidíme, co udělá ta dnešní, v níž zasedá pět bývalých komunistů.

Stanislav Penc, Milkovice u Libáně

***

V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce čtenářů, které vyjadřují jejich názor. Texty označené * jsou v nezkrácené formě uveřejněny na webové adrese: blog.ihned.cz/ ctenari

Nebojme se Paroubka

12.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s J. Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu,který k celé věci vedl, a s dopisem, v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru. Z této nahrávky vzniknul 38min. film, který si můžete pustit na www.koukninafilm.cz

Dopisy a e-maily

10.6.2009 Hospodářské noviny

Jak to, že politikům nevadí náměstek Komorous?

Tak máme vládu - úřednickou, neideologickou, lepší... Houby. Máme vládu, v níž je nejméně pět lidí, kteří za minulého režimu v 80. letech vstoupili do komunistické strany. Jak sami říkají, ne z důvodu přesvědčení, ale kariéry. V tomto kontextu je zajímavé počínání nového ministra vnitra. Mluvím o jmenování Jiřího Komorouse prvním náměstkem.

Předchozímu ministrovi vnitra Langerovi dle jeho veřejných vyjádření nevadí, že jde o kariéristického podporovatele okupace Československa v roce 1968, studenta policejní školy StB a stoupence zvláštní polonáboženské sekty a represivního přístupu vůči měkkým drogám. Vadí mu, že Komorous byl před jmenováním znovu přijat k policii. Langer se však nezabývá smyslem Komorousova opětovného vstupu k policii: šlo o faktické obejití lustračního zákona (jako civilista by se náměstkem ministra stát nemohl). U Langera mě jeho postoj ani nepřekvapil. Pověst Strany zelených, kterou jsem v minulosti podporoval, chránil Martin Bursík, který zdůraznil Komorousovu minulost a Pecinovo obejití zákona. Ovšem za chvíli všichni zelení hlasovali pro vládu.

Komunisté se zdrželi. Kalousek vyzdvihl zásluhy Komorouse v represivní drogové politice, která podle všeho vedla k rozšíření zisků narkomafií a schizofrennímu postoji velké části mladé generace k právnímu státu. Hovořím o kriminalizaci uživatelů konopí, již Komorous prosazuje. ČSSD Pecinu navrhla a Komorous jí nevadí.

Stanislav Penc, ekologický hospodář, Milkovice u Libáně

Stanovisko ČNB k článku „V českých penzijních fondech chybí miliardy“ „Česká národní banka odmítá jako nepravdivé informace o tom, že penzijní fondy mají vážné problémy a že jim chybí 5,9 miliardy korun, které uveřejnily Hospodářské noviny. ČNB finanční situaci penzijních fondů intenzivně a systematicky analyzuje. Ke konci dubna zaznamenala ČNB za celý sektor penzijních fondů kladný vlastní kapitál převyšující 1 miliardu korun. Krátkodobý deficit způsobilosti krytí závazků vůči účastníkům penzijního připojištění (ekonomický ukazatel porovnávající hodnotu majetku penzijního fondu vůči finančním prostředkům evidovaným ve prospěch účastníků) se snížil na 975 milionů korun z 3,7 miliardy korun na konci března.“ Stanovisko HN: Redakce při přípravě článku vycházela z analýzy oficiálních informací o sektoru penzijních fondů za loňský rok a za první čtvrtletí letošního roku, zveřejňovaných Asociací penzijních fondů ČR. Interpretaci těchto údajů konzultovala redakce HN s řadou odborníků, včetně zdrojů redakce v ČNB. Z článku je zřejmé, že akcionáři penzijních fondů situaci řeší a že je situace proměnlivá v čase podle vývoje kapitálových trhů. Redakce HN si proto za interpretací údajů o situaci fondů k danému období stojí.

***

V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce čtenářů, které vyjadřují jejich názor. Texty označené * jsou v nezkrácené formě uveřejněny na webové adrese: blog.ihned.cz/ ctenari

Vyholené aleje

10.6.2009 A2 filip pospíšil

Tvář české krajiny hladká jako asfalt

Před poslanci už půl roku leží návrh, který má omezit plošnou likvidaci stromů podél silnic, železnic a vodních toků.

Na silnici mezi obcemi Rouštany – Krátká Ves bylo během vegetačního klidu v letech 2006–2007 pokáceno bez náhrady 135 lip, jasanů, jírovců, dubů a javorů. V obci Zlosyň u Mělníka bylo ve stejném období pokáceno 40 hrušní a slivoní při výstavbě kanalizace. U silnic v Kašperských Horách bylo v téže době pokáceno 135 lip, javorů, jasanů…

A kácí se dál

Jsou to už tři roky, co se po celé republice začaly množit protesty občanů proti kácení alejí podél silnic. Přesné počty v té době poražených stromů sice nejsou dodnes známé, ale desítky stížností občanů nakonec donutily tehdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka (ODS) a ministra životního prostředí Martina Bursíka (SZ), aby v březnu 2007 vydali společné prohlášení, kde žádají Ředitelství silnic a dálnic, hejtmany a ředitele krajských úřadů, aby zastavili likvidaci silničních stromořadí na silnicích prvních tříd a v krajích. Rozhodli také o přípravě analýzy, která by přišla s právním řešením, jež by zamezilo plošným a neuváženým zásahům. Kácení ovšem mezitím na mnoha místech pokračovalo dál, a to především u silnic nižších tříd. Letos v březnu se ministři životního prostředí Martin Bursík a dopravy Petr Bendl (ODS) znovu dohodli, že se Ředitelství silnic a dálnic zdrží plošného kácení stromořadí kolem státních silnic do doby, než se zmapuje jejich stav. Mapování by mělo určit, kolik stromů podél silnic vlastně je a kolik jich bylo poraženo, a mělo by být hotové zhruba do roka. K dohodě se tentokrát přidaly i kraje.

A v říjnu loňského roku navíc vláda předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, který má nově stanovit přísnější podmínky pro posuzování záměru kácení. Až dosud totiž stačí, když například Správa silnic oznámí obci, že hodlá kácet, a pokud se obec do 15 dnů k oznámení nevysloví, je to považováno za souhlas. Stromy se začnou porážet, a to aniž by proběhlo správní řízení, jehož by se mohly účastnit další dotčené osoby či organizace, nebo aniž by bylo možné uložit například náhradní výsadbu. Nový zákon ve verzi navržené předkladatelem má tento problém řešit.

„Snad jej poslanci konečně zařadí na program schůze 9. a 10. června a také schválí,“ doufá Lukáš Matějka z Centra pro podporu občanů sdružení Arnika, který má na starosti kampaň proti plošnému kácení stromů, do níž se už podpisem pod peticí zapojilo přes 27 tisíc lidí. Příliš velký optimismus ale není na místě. Návrh novely zákona je v programu až jako 162. bod a podobným způsobem byl zařazen již několikrát. Navíc se v průběhu jednání objevil pozměňovací návrh zpravodaje hospodářského výboru Vlastimila Aubrechta (ČSSD), který navrhuje odejmout ČIŽP dosavadní pravomoc pozastavit či zrušit nesprávně či protiprávně udělené povolení ke kácení. Podle údajů ČIŽP je přitom přibližně polovina těchto povolení vydávána protiprávně. Tomáš Mařík, ředitel Odboru ochrany přírody ČIŽP, k pozměňovacímu návrhu uvádí: „Když zmizí obava z naší možné kontroly, může se stát, že budou naše děti znát spoustu stromů jen z obrázků. Stromy typické pro českou krajinu by mohly úplně zmizet.“

Vhodné do pizzerií

O důvodech masivního nárůstu počtu kácených stromů podél silnic se dá jen spekulovat. Jeho stoupenci argumentují mimo jiné bezpečností silničního provozu. „Z celkového počtu nehod na silnicích I. třídy v roce 2007 tvořilo 2,3 procenta náraz do stromu,“ argumentuje ve svém článku namířeném proti novele zákona Jiří Volek, provozní ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR, a dodává: „Přestože vyhláška č. 35/1984 uváděla termín odstranění do 31. 12. 1986, je v současné době asi 370 km stromořadí rostoucích na krajnicích. Tyto pevné překážky nejsou ve většině případů příčinou nehod, ale důsledkem srážky se stromem zahynulo jen v roce 2007 na dálnicích a silnicích I. tříd 57 lidí, což je více než 13 procent z celkového počtu usmrcených osob!“ Ochránci stromů z Arniky naproti tomu tvrdí, že jsou zanedbávány obvyklé bezpečnostní úpravy stromů (třeba nátěry) a mnohdy se vůbec neuvažuje o tom nahradit poražené stromy jinými, umístěnými dál od krajnice.

Stanislav Penc, kterému se podařilo zabránit kácení stromů a keřů podél silnice u obce Milkovice na Jičínsku, poukazuje na silnou finanční motivaci ke kácení. „Jednal jsem se šéfem odboru životního prostředí na kraji a zjistil jsem, že Správa a údržba silnic dostává příspěvek asi 200 milionů ročně a navíc ještě peníze na kácení a likvidaci dřevní hmoty. Ta jim ovšem zůstává, takže z ní mohou mít další příjmy. Dohodli jsme se, že to kraj ve smlouvě změní, ale nevím, jestli k tomu už došlo.“ Podobně odhaduje důvody obliby porážení stromů i Lukáš Matějka. „Před třemi roky byla mírná zima a správci silnic zřejmě neměli kam poslat zaměstnance. Tak využili pracovníky místo úklidu ke kácení dřevin. Význam může mít i místo od místa cena palivového dříví pro správce silnic. Palivové dříví by ale nemělo být z alejí.“ Ředitel Mařík z ČIŽP k tomu pochmurně dodává: „Je to kvalitní dřevo do pizzerií.“

Obce nikdo nepotrestá

Jsou tedy na vině jen ekonomické zájmy a výše zmíněné nedostatky v zákoně? Aktivista Penc je přesvědčen, že nikoliv. „Kdyby byla ČIŽP co k čemu, musela by už rozdat stovky pokut,“ prohlašuje. Ředitel Mařík se však brání. „Za rok 2008 jsme ukončili správní řízení o uložení pokuty u 188 případů, které se týkaly dřevin okolo silnic, vodotečí a na obecních pozemcích, a uložili jsme sankce za 7,34 miliónu korun,“ vypočítává ředitel Odboru ochrany přírody ČIŽP. Připouští ovšem i mezery v celém kontrolním systému. „Nejen že nám podle stávajícího zákona nikdo nemusí posílat informaci o plánovaných káceních, ale když navíc vydají obecní úřady povolení neoprávněně nebo se k věci vůbec nevyjádří, nemůže jim uložit sankce. Dáváme jen podnět kraji, aby obecní úřad metodicky vedl. To se ovšem moc neděje. Sankci můžeme uložit jen tomu, kdo držel pilu. Pokud ovšem jedná v dobré víře na základě nesprávně vydaného povolení, pokutu uložit nemůžeme,“ vysvětluje Mařík.

Problém stromům nepřátelských či nekvalifi kovaných rozhodnutí obecních úřadů by mohl do určité míry omezit další pozměňovací návrh, tentokrát předložený předsedou Výboru pro životní prostředí Liborem Ambrozkem (KDU-ČSL). Podle něj by povolení ke kácení dřevin vydávaly jen větší obecní a městské úřady, protože malé úřady dnes nemají ani odborníky, ani další prostředky. Jeho vyhlídky je ovšem těžké odhadnout, podobně jako osud celého zákona. „Víme z kuloárů, že existuje silný tlak měst a obcí, aby poslanci nepodpořili tento pozměňovací návrh, protože by je to příliš administrativně zatížilo. Podle nás by to ale zefektivnilo správu. Budeme o tom se svazem ještě jednat, ale nevím, jestli to stihneme před hlasováním,“ říká Matějka z Arniky. „Ohledně celého zákona máme signály, že se domlouvá verze, podle níž ČIŽP přijde o pravomoc rozhodnout v případě, že je povolení v rozporu se zákonem, a bude moci kácení zastavit, jen pokud povolení nebude vůbec vydáno. Účast občanských sdružení v řízení a povinnost náhradní výsadby by snad měla být zavedena,“ doplňuje popis situace před plánovaným projednáváním zákona zástupce Centra pro podporu občanů.

Politická objednávka?

10.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Co se to děje? Okuklení policisté zatkli pár soukmenovců z řad lidí, co vyznávají rasismus a Adolfa Hitlera. V té době uzavírají zástupci politických stran, předseda senátu a bývalý prezident jakousi deklaraci proti extremismu. Jak k tomuto aktu sdělil předkladatel onoho dokumentu ministr Michal Kocáb proti pravicovému i levicovému extremizmu. Nic proti, jen by mu za zády nesměl stát předseda největší levicové strany KSČM, agent StB Vojtěch Filip. V tom je zakopán pes jak se zvláštně v Čechách říká. Zástupci tří dalších stran byli členové předchozí vlády, která zpackala návrh soudu na zákaz Dělnické strany a dodneška nepodala návrh na zrušení KSČM, jak jim navrhla senátní komise, která po více než roce předložila vládě dvě krabice podkladů dokazující, že čeští komunisti vystupují a konají v rozporu z Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Ta vláda, o které mluvím, návrh nepodala. Uvidíme,co udělá ta dnešní, v které zasedá bývalých komunistů pět.

Zásadové postoje, nebo mediální obraz?

9.6.2009 blog.aktualne.cz str. 00 560

Stanislav Penc

Tak máme novou vládu s důvěrou poslanecké sněmovny. Úřednickou, překlenovací, neideologickou, lepší.. Houby, máme vládu v které je nejméně pět lidí, kteří za minulého režimu v 80 letech vstoupili do komunistické strany. Jak sami říkají ne z důvodu přesvědčení, ale kariéry. V době 20.výročí pádu komunistického režimu, kde minulost je stále neznámá a zásadně ovlivňuje současnost a to i přesto, že máme dokonce Ústav, který měl již dávno zveřejnit, co je obsahem StBackých a komunistických archivů, ale nezveřejnil. Dokonce tvrdí, že se to zveřejnit nesmí.

V tomto kontextu je zajímavé počínání nového ministra vnitra ve věcech personálních. Mluvím o jmenování Jiřího Komorouse prvním náměstkem ministra. Zajímavé není ani tak to, že se jeden z dlouholetých policistů, který ve vrcholných funkcích stál již za ministra Rumla a přečkal všechny ministry následující, ale to jak se k jeho jmenování postavili hlasující poslanci.

Předchozímu ministrovi vnitra Langerovi dle jeho veřejných vyjádření nevadí, že jde o kariéristického podporovatele okupace Československa v roce 1968, studenta policejní školy StB a podporovatele represivního přístupu vůči měkkým drogám a zvláštní polonáboženské sekty, ale vadí mu, že Komorous byl před jmenováním znovu po roce přijat k policii. Langer se ve svých vystoupeních nezabývá ani tím, že smyslem jeho opětovného vstupu k policii je de facto obejití lustračního zákona. Totiž jako civilista by se náměstkem ministra vnitra nemohl stát. U Langera mě jeho postoj ani tak nepřekvapil.

Pamatuji si jak při jmenování ministrem Langer slíbil, že udělá prověrku zaměstnanců MV a vrcholných představitelů policie a také, že se zasadí o vyšetření zákroku proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Ani jedno neudělal, ba naopak. Veřejnosti po roce sdělil, že od zákroku uplynula dlouhá doba a nedá se již nic vyšetřit a že StBaků je na vnitru a u policie asi 700, ale, že ani on sám neví, kdo to je.

I Strana zelených, kterou jsem v minulosti podporoval se dostala bůh ví proč do kritiky Pecinova kroku jmenování Komorouse i přesto, že vládu předem v médiích podpořila. Na konkrétní dotaz, jaký je rozdíl mezi synkem policajta, co po škole jde studovat na StBaka a kariéristou, který za normalizace vstoupil do KSČ mně Kateřina Jacques odpověděla, že otázku nechápe a připadá jí agresivní. Pověst Zelených, alespoň přede mnou v této věci zachránil Martin Bursík, který se ve sněmovně nebál zdůraznit Komorousovu minulost a Pecinovo koumáctví s obejitím lustračního zákona. Ovšem za chvilku všichni Zelení hlasovali pro Fischerovu vládu.

Další tři strany se k celé popisované skutečnosti postavily zcela jinak. Komunisti se zdrželi, Kalousek dokonce vyzdvihl zásluhy Komorouse v represivní politice policie ve věcech drog, která podle všeho vedla k rozšíření zisků narkomafií a schizofrennímu postoji velké části mladé generace k právnímu státu. Hovořím o kriminalizaci uživatelů konopí, které je právě Komorous jeden z hlavních prosazovatelů. Sociální demokracie Pecinu navrhla, Komorous jim nevadí a fakt, ze komunisté zapříčinili skoro 50 letou zástavu politické práce sociální demokracie v Čechách, jim nikterak nevadí.

Tak se nám po 20 letech demokracie, která z důvodu absence kontrolních mechanizmů vrací nečinnost za rozkrádání republiky pomocí privatizačních projektů, nevyvození zodpovědnosti u žádného z politiků nařčeného z korupce a zneužívání moci, nepotrestání nikoho z policistů za neadekvátní policejní zásahy. Prostě, na místo vytváření pozitivního povědomí o věcech veřejných, se nám ukazuje nedůvěra k politice jako takové. Věřme, že to není společně s výsledky a účastí ve volbách, začátek konce demokracie v naší zemi.

K čemu nám je Evropský parlament? Diskutujte

5.6.2009 aktualne.cz

mih

Co víte o fungování této instituce?

Teoreticky jsou volby do Evropského parlamentu po parlamentních volbách v Indii druhým největším podnikem takového druhu na světě. Teoreticky se jich může zúčastnit 375 milionů lidí. Drtivá většina z oprávněných eurovoličů však do volebních místností s největší pravděpodobností nepřijde.

Proč máme jít k volbám do Evropského parlamentu? O čem se rozhodne? Co víte o fungování této instituce? Proč má veřejnost o evropské volby malý zájem?

Otevřením volebních místností v Británii a Nizozemsku dnes začaly volby do Evropského parlamentu.

Na základě níže uvedených informací si můžete utvořit či korigovat vlastní názor a vstoupit do debat čtenářů, které zprostředkovává deník Aktuálně.cz. Diskutovat můžete pod jednotlivými blogy nebo přímo pod tímto článkem.

O co jde v eurovolbách

Evropské volby rozhodnou o ceně elektřiny

Začaly eurovolby. Visí nad nimi stín apatie voličů

Koho straší Lisabonská smlouva? Čechy ano, Iry už ne

Máme být v Evropské unii? O to ve volbách běží

Strany, které se účastní eurovoleb

Grafika: Přehled programů stran kandidujících do europarlamentu

Koho volit? Test napoví, kdo vás bude nejlépe hájit

Kdo by měl Evropany zastupovat v Bruselu? Diskutujte

Boj o voliče: KSČM má sladké mámení, ODS básničky

Názory blogerů Aktuálně.cz

M. Vášáryová: Sobášni podvodníci aneb Euróvožby na Slovensku

Blogeři o volbách: Negativní kampaň vyvolává nenávist

Blogeři se přou: Je házení vajec politický lynč?

Stanislav Penc: Má smysl volit malé strany?

Další informace najdete ve speciální rubrice Aktuálně.cz o evropských volbách ZDE

Další debaty čtenářů:

Akademici na blogu diskutují o budoucnosti české vědy

Diskutujte na blogu: Je pěstoun rodič?

Přinášejí peníze štěstí? Diskutujte

Umějí si Češi vyměňovat názory? Diskutujte o diskusi

Diskutovali jste: Ovládá Česko "justiční mafie"?

Vajíčka. Téma zaujalo rekordní počet diskutujících

Volím Štětinu a Miluniče

5.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

Jelikož se mě pár lidí ptalo koho budu volit, tak se tímto veřejně přiznávám, že v těchto volbách hodím do urny kandidátku č.22 "STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ - VAŠE ALTERNATIVA" a preferenčním hlasem podpořím Jaromíra Štětinu a Vladimíra Miluniče.

Není potřeba bát se volit malé strany a hnutí. Tím totiž mohu lépe dát najevo, co si myslím o těch velkých na místo toho, aby se mně celé politická scéna nelíbila a já kvůli tomu k volbám vůbec nešel.

Tedy jdu na to a držím palce malým proti velkým.

Nejlepší vajíčko je jít k volbám

4.6.2009 Mladá fronta DNES STANISLAV PENC

Z VAŠICH DOPISŮ

Pobavilo mě, že se jeden z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu dostal do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky.

Jde o Jiřího Paroubka, který bez jakýchkoliv obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání CzechTek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek lidí a dost velká část mladé generace změnila názor na právní stát a fungování demokracie. Vajíčkové útoky se odehrály na mnoha předvolebních slibotechnách ČSSD. Je zjevné, že kdyby u nás existovala funkční demokracie, lidé typu Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen krátce. Prostě nám chybí občanská společnost, angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a dvacetileté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen ani o zneužití policejní mašinerie, jak se toho ve svém postoji dopustil právě Paroubek. Nejlépe by ale bylo, kdyby si mladí uvědomili důležitost doby a možnost věci kolem sebe měnit a v předčasných volbách volili malé strany místo velkých.

To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

O autorovi| STANISLAV PENC, e-mail

Chybí nám občanská společnost

3.6.2009 Rokycanský deník

Pobavilo mě, že se J. Paroubek dostal do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky. On bez obav o zdraví nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním přiměřenosti zásahu změnila velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku. Hovořím o vajíčkovém útoku.

Co na to strana, kde sociálně demokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka - je jím konkurenční ODS.

Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinerie proti lidem.

Kdyby tak mladá generace volila malé strany a tím by se do parlamentu dostalo třeba 15 malých stran; pak by nešlo o dohody stranických sekretariátů, ale o rozhodnutích pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

O autorovi| Zaslal Stanislav Penc

Na besedě si připomenou i masakr

2.6.2009 Chrudimský deník (td)

Pardubice/ V prostorách SKP–Centra v Jungmannově ulici se zítra od 17 hodin koná beseda, na níž bude vzpomenuto dvacáté výročí masakru na pekingském náměstí Tian-men, kde čínské bezpečnostní složky při vojenském zásahu proti pokojným demonstrantům zabily stovky civilistů, tisíce jich poranily a desítky tisíc násilně zadržely. „Řada z nich je dosud vězněna. Na vzdory mezinárodním výzvám čínská vláda odmítá tyto události vyšetřit, a proto budou na besedě k dispozici žádosti za propuštění vězněných. Petice má název Růže pro Tian-men podle akce anonymní čínské studentky,“ řekla za pořadatele pořadu Jarmila Stibicová z východočeské pobočky Amnesty International.

ZNÁMÝ AKTIVISTA Stanislav Penc bude hostem středeční besedy nazvané Růže pro Tian–men.

Publikováno| Chrudimský deník;

Publikováno| Svitavský deník;

Publikováno| Orlický deník;

Publikováno| Pardubický deník;

Nebojte se, že Váš hlas propadne

2.6.2009 blog.aktualne.cz Stanislav Penc

V Čechách je v souvislosti s volbami vžitý názor, že hlas pro malou stranu je vlastně hlas i pro ty, co volit nechceme, jelikož náš hlas propadne. Tento rozšířený názor je vcelku logický vzhledem k volebnímu zákonu, který jako nutnou podmínku pro získání volebního mandátu určuje 5% hranici hlasů voličů. Velká část občanů, která se rozhodne účastnit voleb, proto volí, jak sami říkají, menší zlo. Tento víkend proběhnou volby do Evropského parlamentu. Budeme vybírat z 33 stran 22 lidí, kteří nás budou zastupovat v 736hlavém Evropském parlamentu.

Z toho plyne, že tyto volby jsou sice důležité, ale v celku tolik neovlivní dění v ČR, tak jako volby parlamentní, které proběhnou v říjnu. Nemusíme se proto bát, že náš případný hlas určí na čtyři roky garnituru těch, na které se nebudeme bez rozčilování moci dívat ani v televizi. Berme tyto Evropské volby jako referendum o velkých stranách a o naší nespokojenosti s jejich prací. Nebojme se volit malé strany a tím přes noc udělat z velkých marginální skupinky. Nebojte se, že Váš hlas může případně propadnout ve prospěch těch, které by jste nikdy nevolili. Vaše volba bude jasný signál pro staré matadory politické scény a možná i impuls pro tu část odborné veřejnosti, aby vstoupila do politiky a abychom si tak v říjnu mohli do 200 členného parlamentu zvolit alespoň 1/3 poslanců, kterým nejde o vlastní prospěch, ale o věci veřejné.

LIDOVÉ PRÁVO DNES

1.6.2009 Literární noviny ROMAN KRIŠTOF

Že duch doby zvolí si na konci dvacetiletí podobu vejce, může zdát se nepřípadné… ale duch, jak děl svatý Augustin, si vane, kam chce a marně se ho před náctiletým vejcometníkem klečící Jiří Havel snažil znovu přivolat do podoby květiny. Zeitgeist se z Facebooku rozprsknul přes tváře sociálních demokratů a vniveč je výzva k zastavení vejcometnictví zveřejněná jeho iniciátory Matějem Forstem a Lukášem Bottkou. Vejce padají a budou padat dál.

Digitální generace té analogové prostě musí ukázat, že má jiné formy organizování a komunikace, než znají pánové z doby poštovních schránek a dopisů, kteří se stěží naučili poslat e-mail. A v takových chvílích ukazování se mění, či chcete-li zjevuje, duch doby a dává vale svým dřívějším kódům. Plesk.

„Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil při CzechTeku právě Paroubek,“ napsal do Práva již nemladý Stanislav Penc, aktivista pro lidská práva. „...takové ´nevinné´ akce jsou z povahy věcí vždy jen začátkem. Zfanatizovaní mladíci se chtějí bavit stále víc, přijdou dělobuchy, klacky, zbraně. A pak přijde nějaký český Pinochet a náš pravicový tisk bude tvrdit, že to bylo nutné na obranu svobody, kterou je třeba hájit i násilím,“ uvádí dosti nepostmoderně patentovaný postmodernista Václav Bělohradský v Právu.

„Přeháním? Možná, ale jistější je nemuset se to dozvědět. Řekněme tomu Ne, dokud jsme jen u těch vajíček,“ zakončuje Bělohradský, ale proklamovanou jistotu nemuset se dozvědět určitě duch-vajíčko nesdílí. A plesk.

„Nevzdávejme se demokratických principů,“ volá taktéž v Právu hlavní cíl vaječné kampaně Jiří Paroubek. Obávám se, že vejcometníci o demokratických principech při svých akcích nijak nepřemýšlejí, nepřijde jim, že omezují Paroubkovu ústavně zaručenou svobodu slova. Narodili se společně se zajícem Zazou a předvolební show je pro ně šaškárna. Pravdu má Facebook a komunikace obrázky.

Text mizí, v digi světě vládne imidž. Srozumitelné jsou jen fráze v bublinách komiksových figur. GRRR. Plesk.

Podle novináře Miloše Čermáka však bude vajíčkiáda pro českou společnost prospěšná. „Objevuje totiž politiku pro generaci teenagerů a dvacátníků, kteří se o ni až dosud víceméně nezajímali a v drtivé většině ani nechodili k volbám. Ale jestli zatuchlou a v patu uvízlou českou politiku může něco zachránit, pak jsou to oni. Představují možná až dva miliony potenciálních voličů,“ uvádí Čermák, a máte- li sklony k sázení, dám vám dobrý tip: „Vsadím všechny letošní honoráře z Lidových novin na to, že účast lidí mezi osmnácti a pětatřiceti – tedy těch, kterých je dnes pouze na Facebooku kolem čtvrt milionu – bude v příštích volbách výrazně vyšší než v předešlých. Většina z nich totiž ví, že házet vajíčky se nemá a že je to vlastně pitomost. A tak svou ´občanskou povinnost´ budou brát jako možná pokání, možná jako logické pokračování tohoto happeningu,“ vyzývá Čermák. Vsaďte se a vyhrajete, duch doby se totiž určitě nevtělí do hlasovacích lístků, je vajíčkem. Řeklo mi to.

Plesk.

„Ani Bůh už není zapotřebí, stačí přesvědčení, že lidem lze do hlavy díru vymluvit. Let vajíček je pěkný poslední příklad: celkem marginální recese divoké mládeže je záminkou k hledání politických motivů, které se táhnou až k bílému mercedesu v garážích, kde prý možná viděli, jak se vajíčkáři vyplácejí. Někteří příznivci vidí v tom i nástup fašismu, mazaný Falbr se odvolává až k Hitlerovi,“ uvádí v Mladé frontě Dnes nesmrtelný Karel, nikoliv Gott, ale Steigerwald. Takže je ještě brzo vzpomínat na budoucnost, která stále nezačala.

Bože odpusť za rouhání. Proti duchu je to smrtelný hřích. Ó vajíčko! Plesk.

Zákaz prodeje vajec mládeži do 80 let

1.6.2009 Literární noviny ŠTĚPÁN KOTRBA

Sprška stovek vajec, které byly součástí středečního mítinku ČSSD v Praze 5 na Andělu, už nebyla recese, ale agresivní politická provokace. Od vajec k lynči je už jenom krok.

Jak poznamenává Jan Smolák, který sám sebe charakterizuje jako volnomyšlenkáře, „je jen otázkou času, než se směska výkalů v místní politické žumpě rozlije do ulic“. Nejmladšímu demonstrantovi, který se bez rodičů a hlasitě vyjadřoval k tomu, kdo by měl být ve vládě a proč nemá rád Paroubka, bylo 12 let. Na mítink ČSSD přišel, aby jim vysvětlil, že Topolánek je nejlepší premiér, jakého tato země měla. Třetina účastníků pražského protestu nedosáhla ještě plnoletosti. Většina nebyla starší než 30 let.

Vržená vejce jako forma jednoduchého vidění

Vysokoškolský učitel a mluvčí Hnutí za přímou demokracii Milan Valach konstatuje, že fašismus, rodící se nyní kolem nás, představuje přímou hrozbu pro naši svobodu, pro naše lidská a občanská práva. Demokracie je založena na obhajobě práv všech občanů - i těch, s nimiž zásadně nesouhlasím. Kde jsou porušovaná práva jednoho, tam budou zítra porušována práva všech, i každého jednotlivého čtenáře těchto řádků.

Kdož jsi bez viny, hoď vejcem

„Hrozba se začíná naplňovat v rostoucí brutalitě a vulgarizaci české politické scény. Jak daleko je doba, kdy se vrhači vajíček spojí s vrhači zápalných bomb na romské domy v jedné neonacistické straně? Nejradikálnějším odpůrcem komunistů byli přece nacisté, nebo snad ne? Dalším cílem pak již nebudou Romové, ale všichni ti, kdo s nimi nesouhlasí, mají jiné názory či jen jinak vypadají,“ píše Valach. A závěr, který dovozuje, je stejně nebezpečný jako akce vejcometačů. „Jestliže police nekoná, příp. koná nedostatečně, neměli by se řádění těchto agresorů postavit samotní občané?“ Valach ovšem uvažuje o politické organizovanosti „slušných“. „Jestliže se může arogance a bezohlednost organizovat pomocí internetu, nemohli by se jeho prostřednictvím organizovat i ti, kteří chápou demokracii jako svobodu i pro ty, s nimiž nesouhlasí? I demokraticky smýšlející voliči ODS by měli přijít na volební shromáždění ČSSD, aby zabránili tomuto porušování práva na shromažďování a svobodu projevu. Demokracie je podstatnější hodnotou než zájmy té či oné strany.“

Pokračování na straně 9

Pokračování ze str. 1

Stanislav Penc byl krajským volebním lídrem Bursíkovy Strany zelených. Nadějí nové, zelené, k lidem vstřícné, ekologicky a humanisticky orientované politiky. Pomáhal do Parlamentu lidem, kteří se tam nakonec dostali. Jak se tam pak chovali, vědí dnes všichni - ať již se to týká schvalování válek a hlasování o americkém radaru, nebo i prosazování ekologických zákonů. Penc mlčel a o politice zelených mlčí stále. Dnes ovšem mailem masově rozesílá dopis, ve kterém píše, že Paroubek si za vajíčkové útoky na mítinky ČSSD vlastně může sám. Je schvalování trestného činu trestným činem, když tak činí politik, nebo politický aktivista?

Penc píše: „Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku.“

Paroubtek 2009

Netvrdím, že Paroubek se nedopustil fatální chyby, když souhlasil s násilím v Mlýnci u Tachova. Dopustil. A měl se omluvit. Neomluvil se, protože si nechtěl přiznat, jak fatální chyby se dopustil. Protože dnes už víme, že celá akce byla mistrně zrežírovanou policejní provokací. Složky integrovaného záchranného systému si na Czechteku 2005 udělaly cvičení. Dokonce i obrněný vůz si na to přivezly. Se zraněnými se počítalo předem, byla pro ně postavena polní nemocnice se dvěma operačními sály a dvěma sty lůžky. Polními. Pohotovost měly záchranky a nemocnice v celém kraji. Tomu všemu velela policie. Paroubek byl na dovolené. Byl dezinformován ministrem vnitra Bublanem, který byl dezinformován krajským policejním velitelem. Realita si nenašla cestu do policejního hlášení. Nikdo premiérovi nevysvětlil, že free tekno a travelling jsou víceméně generační subkulturou, ne nepodobnou máničkám a květinovým dětem z let šedesátých. Některé kořeny jsou navíc společné, o čemž svědčí i kniha On the road. „Nesmíte mě fotit, já pouze procházím“, volal příznivec

Roling Stones a napadl fotoreportéra Hypnotické drogy tehdy a taneční drogy dnes na nulové společenské nebezpečnosti open air free parties nic nemění, i když technopárty jsou v polovině západní Evropy zakázané.

Předseda vlády uvěřil svému ministrovi a ten věřil v profesionalitu svých podřízených. Paroubek se měl omluvit. Neomluvil se. První chyba. Ministr Bublan měl být okamžitě odvolán poté, co by odvolal za masakr odpovědné policejní funkcionáře. Nebyl odvolán a ani sám neodstoupil. Druhá chyba. Policejní funkcionáři měli být vzati do vazby a vyšetřováni - minimálně za zneužití pravomoci a organizování ozbrojeného násilí proti skupině obyvatel. Nebyli. Třetí chyba. Byli po zásluze odměněni, vyznamenáni či povýšeni - novým ministrem vnitra Ivanem Langerem ve vládě Mirka Topolánka, který měl tu ostudnou akci vyšetřovat. Nevyšetřil nikdy nic. Ministr Pospíšil (ODS) také neprosazoval pro brutálně zmlácené spravedlnost, ač byl ministrem spravedlnosti. Politici se vyžvanili, aby uklidnili dav. Akce CzechTek splnila svůj účel, který od začátku měla. Vzala sociální demokracii několik desítek tisíc hlasů a proti Paroubkovi zvedla vlnu nenávisti mládeže, přiživovanou před volbami Ivanem Langerem. Ale i někteří technaři vystřízlivěli, přestože si doteď nepřiznali, že byli obětí provokace. Pendreky Paroubkových policistů se na zádech nicméně projevují stejně, jako pendreky Langerových policistů.

Podle zeleného politika a chovatele koz ovšem dnes, v případě útoků na ČSSD, „nejde o kámen nebo o klacek“, takže vlastně nejde o nic. Podle Pencednes „nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem“. Ovšem ti, kteří si přišli před evropskými volbami vyslechnout, co jim nabízí politici opoziční sociální demokracie, vidí od vajec pokálené obleky, převrácené židle či nebezpečně kluzký chodník trochu jinak. A vidí i nečinnost policie trochu jinak. Zneužití policie může být i v tom, když policie nekoná, i když konat má, a soud konstatuje, že „politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu“.

Tady ovšem začíná bezpráví, kde je každý odkázán sám na sebe. Tady začíná onen stav, kdy stát slouží jen v něčem a jen někomu. A nebo kdy neslouží vůbec. Pak nezbyde, než brát právo do svých rukou. Ať už jako vejce, nebo jako hůl. O to šlo? O minimalizaci státu?

„Kdo seje vítr, sklízí bouři,“ konstatoval sveřepě sociolog Fedor Gál, někdejší představitel sametového převratu.

K čemu je shromažďovací zákon

„Lidé jako Penc zřejmě chápou demokracii jako vládu jedině správného a přípustného názoru, a to svého vlastního,“ konstatuje smutně Milan Valach, který už dlouho prosazuje přímou demokracii. Nynější excesy nás od ní ovšem vzdálily na kilometry. Jak by dopadly jakékoliv pouliční občanské aktivity, kdyby se politické spory řešily takto „direct“? „Naléhavě Vás žádám, abyste mi zajistil právo hodit vejce, až se zde zase sejde nějaká světová elita typu pana Bushe, G7 atp. Tady je moje občanská svoboda arogantně pošlapávána kordony těžkooděnců. Nějak mi není jasné, proč Vám tohle nevadilo a nevadí. Zajistěte moje občanské právo, pane aktivisto!,“ reaguje na Pencův agitační mail rozhořčeně Jaroslav Polák z Institutu hematologie a krevní transfúze v Praze.

„Jo, a ještě když meditujete nad ČSSD ve smyslu, že není standardní, zkuste se zamyslet, jestli standardní evropští zelení podporují stavění základen, či zavádění tržně fanatického konceptu rovné daně či spolulikvidují veřejné zdravotnictví. Najděte mi jedinou zelenou stranu na západ od našich hranic. Až to provedete, tak si klidně kritizujte své oponenty. Já už pomalu začínám litovat, že jsem podepsal Několik vět a další a aktivně se účastnil odporu proti bývalému režimu,“ dodává Polák v deníku Britské listy.

Píšou to v novinách, tak to musí být pravda

Nerozezná umělou pseudozprávu PR agentury od popisu skutečné události.

Placenou reklamu považuje za seriózní informaci většina čtenářů novin.

Výzkum britské BBC, agentury Reuters a The Media Center z USA ukázal, že médiím důvěřuje v průměru 61 procent lidí, zatímco politikům pouze 52 procent. Výzkum zjišťoval názory veřejnosti v Brazílii, Egyptě, Německu, Indii, Indonésii, Nigérii, Jižní Koreji, Rusku, USA a Británii. V Česku je situace takřka stejná, pouze parlamentu věří podle CVVM jen 23% občanů.

Za těchto okolností si nikdo nedovede představit, jak by vypadala správa věcí veřejných při možnosti „odvolatelnosti politiků“, referend o kdečem či při změnách zákonů na základě mínění občanů. Jak snadno se dá dav strhnout téměř k čemukoliv za pomoci médií a mobilních telefonů, ukazuje nejen způsob svolávání Czechteku, kde se bez problémů sešlo na 50 000 lidí během 24 hodin, ale i akcí Vejce proti Paroubkovi.

Virální marketing, guerilla marketing a jiné improvizované manipulace davem v Česku prozatím nikdo příliš nezná. Vejce létat mohou i na Internetu a dá se zde také beztrestně střílet po politicích.

Děti pravicového populisty Sládka

Politika ovšem nyní na mítincích zůstala stranou.

Vypjatými emocemi podbarvené násilí, kterému byli vystaveni sociální demokraté a jejich příznivci, bylo v „posametové“ dvacetileté historii Česka bezprecedentní. Takto agresivní vůči ostatním stranám nebyli v minulosti ani Sládkovi republikáni.

Nicméně jejich argumenty nebyly tak chytlavé, jako co nejmenší daně, co nejštíhlejší stát, co nejmenší sociální dávky. ODS svou destrukcí státu v Modré šanci zasáhla peněženky nás všech. Stejně, jako Klaus svým heslem „Vaše kupónová knížka volí pravici“ v ranných devadesátých letech.

Namísto argumentů létala ve středu na Smíchově vejce (včetně natvrdo vařených či smrdutých), rajčata, brambory, plastové lahve, plechovky i nedojedené housky. Na Pankráci vzduchem letělo i lejno. Vrhačem byl mladík snad ještě školou povinný. Policie ho začala honit až teprve na žádost jednoho z organizátorů. Nedohonila ho, neboť po několik desítkách metrů udýchaní policisté zastavili. A jelikož nešlo o vraždu, tak už zůstali stát. Já v roli fotoreportéra Britských listů stát nezůstal a plachého hovnometače jsem si dostihl. A zvěčnil, neboť tak hrdinský kousek, jakým bezesporu házení hoven po nic netušících lidech je, nemůže zůstat bez mediální slávy.

Kdo má odlišný názor a nebojí se ho dát najevo

ČSSD zcela správně hovoří o fašizujících skupinkách. Někteří z vejcometačů na Andělu zcela bezostyšně obhajovali nacionální socialismus a tvrdili, jak moc parlamentní strany selhaly a jak se zastávají nepřizpůsobivých a různých neschopných darmožroutů. Nemít práci a být odkázán na pomoc státu nejspíš považují za drzost. A proto budou volit Národní nebo Dělnickou stranu. „Dočkáte se ještě pořádku…“, znělo některými hloučky.

Jiní rovnou vyzývali k fyzickým útokům na sociálně demokratické politiky, sami posilněni levným vínem či pivem. Přítomní mladí aktivisté „modrého týmu“ vyzývali k volbě své strany - ODS. Nikoliv ovšem na akci své - parazitovali na akci jiných. K lynčování nedošlo čirou náhodou. Agresivita davu mohla přerůst v potyčku kdykoliv.

„Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli“, píše ve svém pamfletu krajský lídr Bursíkovy Strany zelených, chovatel koz Penc. „Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit…“ Karel Březina, manažer evropské kampaně ČSSD po mítinku na Smíchově Na možnost věci kolem sebe měnit na smíchovském mítinku ČSSD došlo. Násilí a hrozby násilím na Andělu ale dosáhly takového stupně, že se jeho obětí stali nejen politici na pódiu, ale i novináři pod pódiem. Létající pukavce si vybíraly své oběti i mezi přihlížejícími diváky.

Lidé projevili svůj názor. I když jim bylo 15 nebo dvacet či třicet let. Mají právo ho mít? A jak by se měl zachovat politik? Měl by vždy sklonit hlavu před davem, nebo by měl nejen potlesk, ale i vejce brát jako vzkaz? Ale co přijde příště? Tyče od transparentů? Flašky od piva? Slzný plyn? Výbušky? Dlažební kostky?

Toto je ona Pencem a dalšími prosazovaná demokracie? „Paroubek prostě sklízí, co zasil. Mladí lidé - mimochodem ti, co poslouchali rádi Wave - ho zcela prostě nenávidí. „ Tak tímto názorem k mému komentáři o středečním mítinku ČSSD mne počastoval jakýsi Richard Hujer. Byl jsem to já, řada sociálních demokratů i komunistů, kdo obhajovali existenci Rádia Wave na vlnách Českého rozhlasu, a byla to skupina radních, zvolená ODS a KDU-ČSL, která se ho dodnes pokouší zničit.

Moc virtuálního světa

„Je to symbolické složení vajec jako složení zbraní. My, co jsme stáli u začátku vaječné akce, stále nesouhlasíme s názory pana Paroubka, stále si o něm myslíme to samé, ale nelíbila se nám forma protestu, která proběhla v Praze, to už prostě bylo moc.,“ vysvětlil zakladatel skupiny na Facebooku, 22 letý Matěj Forst, zvaný Klepetnatec, a Lukáš Botka, první vejcometač. „Tuto skupinu jsem původně založil jako reakci na kolínský útok vejcem a značným dílem z recese. Čekal jsem, že se přidá pár kamarádů, kteří to rozešlou dál, ale rozhodně jsem nečekal tak velký ohlas“, komentuje to kolínský básník a zpěvák kapely Brebur, který o sobě sám říká „Jsem divnej.“ A je fanouškem seriálu Mash a dvou medvědů od Kolína.

Brýle mi snižují sexuální přitažlivost Matěj Forst Objednám si roztok na čočky budu mít zas rozkrok na kočky Pověz, pižmoni...

Matěj Forst Pověz, pižmoni: Co bys dělal, kdyby nám odlétly vážky a odnesly nám všechny klobásy?

- Postavil bych krb a zasadil nové rajčatové keře. Pověz, pižmoni: Co bys dělal, kdyby Tě poplivala kapybara?

- Vyměnil bych žárovky v komíně.

Pověz, pižmoni: Co bys dělal, kdybych Tě obvinil z falšování vajec?

- Postavil bych hradbu ze slimáků, za kterou bych plakal pro Tvou slepotu.

Jsi moudrý, pižmoni.

- Já vím...

pokračovíní na str. 10 Vajíčky posedlý kolínský básník zavřel nakonec na Facebooku krám, neboť i on uznal,že hranice recese a fair play byly překročeny. Ze studentského fu riantství se málem stala občanská válka. A její inspirátor dostal strach. Nicméně akce ukázala, že mládež musí brát politici vážně. Ne pouze jako objekt pedagogické reglementace, ale jako reálnou sílu. Generace dětí, které vyrůstají ve svobodné společnosti, si hranice svobody vytyčují co nejdále. Pokud společnost není schopna dát mládeži jasná pravidla i jasnou perspektivu, pokud není schopna trvat na zákonech a pravidlech, pokud není schopna vymáhat právo, ale i vnímat kulturní odlišnosti současné mládeže, dostane se brzy do tvrdého mezigeneračního konfliktu, který už nebude řešen jenom vejci. Pro politiky jde o jedno z posledních varování. Protože ty děti, kterým dnes Paroubek doporučuje, aby si šly koupit lízátko a které dnes vyjadřuje svou nenávist na Facebooku, budou zítra řídit stát. Budou v pozicích ovlivňujících věci veřejné. Z mnohých budou zaměstnavatelé, z mnohých budou politici či státní úředníci.

Politici zanedbali mezigenerační dialog. Zanedbali hovory s vlastními dětmi. Zanedbali hovory se sousedy, s obyčejnými lidmi. Zanedbali povinnost poslouchat své voliče. Zanedbali politiku. A to se jim teď vrací.

Hladový dav

Sledoval jsem výtržníky narušované mítinky ČSSD ve středu už od rána. Různí lidé, různé motivy, ty samé postupy. Několik lidí s transparenty nebo v maškarních oblečcích. Nápodoba s prvky furiantské improvizace. Různá míra recese a různá míra agrese. Na náměstí Jiřího z Poděbrad poskytl někdo z protějšího domu zesilovač a reprobedny k hlukovému rušení demonstrace. Ochraptělí řečníci sice už nejsou tak přesvědčiví, jsou ale Vrahač hoven na mítinku v Praze na Pankráci.

Foto autor o to upřímnější. Radost z bezradnosti oranžových politiků dav probouzela. Už od rána vyhlížel svou kořist. Odpoledne se hladový dav dočkal.

Stovky lidí na Andělu přišly připraveny. Klaxony, transparenty, plata vajec. Nechyběly stovky fotoaparátů a digitálních kamer. Cílem přece byl pouze symbolický útok, který musel být řádně zdokumentován, aby se o požitek mohli podělit i ostatní a hrdinství andělských vandalů nebylo zapomenuto. Představa, že řádně ohlášený mítink je ring volný, je ovšem lichá. Shromáždění není prostor pro jakoukoliv exhibici a provokaci. V demokracii, kde platí ústava a listina práv a svobod, je právo shromažďovací upraveno zákonem. Dokonce i anarchisté se v Praze naučili ohlašovat svoje pochody a mítinky řádně podle zákona. A dodržovat stanovená pravidla. A na demonstrace proti válce také nepřišla házet vajíčky armáda… Divokost, s jakou vtrhli na mítink u Anděla „antiparoubkovští“ protestující, ovšem respekt k zákonu neměla.

Právo hodit svá vajíčka na své politiky

Moderátor sociálně demokratické akce na Pankráci nabízel dokonce protivníkům mikrofon - k diskuzi. Diskutovat chtěl i lídr kandidátky, vysokoškolský učitel Jiří Havel. Ani jeden z provokatérů této příležitosti nevyužil. Vejce ale ano. Na náměstí Jiřího z Poděbrad napadli dva z účastníků i fotoreportéra Britských listů. Jeden z nich bude obviněn ze spáchání přestupku. Druhý měl štěstí, neb zůstal pouze u slovních hrozeb násilím a policisté jako náhodou nebyli v dohledu. Ke konfliktu došlo jen proto, že novinář dělal svou práci. Policie situaci naprosto spektakulárně nezvládala. Na Vinohradech chyběla úplně policie městská a policistů státních bylo na místě pouze několik. Na Smíchově se těch několik přítomných uniformovaných pořádkových policistů flákalo dost daleko od pódia, aby nic neviděli. Na žádné akci nebyli přítomni protiextremističtí policisté v civilu, kteří jindy houfně navštěvují mítinky anarchistů i setkání komunistů či ekologických aktivistů.

Žádost ČSSD o policejní ochranu mítinků si policejní prezídium vykládá nejspíš po svém. Namísto vynucování dodržování veřejného pořádku hovoří nijak zvlášť neproškolení policisté o nejasné právní hranici mezi výměnou názorů a metáním vajíček. Shromažďovací zákon neznají, veřejný pořádek je jim lhostejný a konat nejspíš začnou až tehdy, až začne téci krev. A to může být kdykoliv. Protože záměrně vyvolávaná provokační a konfrontační atmosféra bez jakýchkoliv pravidel a absence orgánů státu dovoluje už použít i fyzické násilí - na ochranu vlastního majetku i vlastního zdraví.

Nejvyšší správní soud s křížkem po funuse

Nejvyšší správní soud v Brně pořádá 17. 6. 2009 jednodenní seminář s názvem „Shromažďování ve veřejném prostoru - svoboda nebo hrozba?“ Cílem semináře je podle soudců „diskuse nad, jak věříme, velmi aktuálním tématem realizace shromažďovacího práva a jeho zneužívání pravicovými extremisty“. K rozvinutí debaty by podle organizátorů měli přispět svou účastí jak soudci, tak zástupci neziskových organizací, lidé z akademické obce, právníci, politologové i lidé ze státní správy, tedy osoby setkávající se s touto problematikou a řešící různá její úskalí v rozličných rovinách a z různých úhlů pohledu.

Pozvali soudci také Romy, kteří byli doposud cílem útoků pravicových extremistů? A pozvali i zástupce sociální demokracie?

Jedinou odpovědí na vajíčka jsou volby bez vajec

Evropské volby jsou 5. a 6. června 2009. Jděte k volbám. A volte. Jedni s Paroubkem, druzí proti Paroubkovi. Volte ale proti násilí. Volte proti narůstajícímu neonacismu, proti nesnášenlivosti a extremismu. Zbytek ať volí koho chce. Třebas Pence. Jedině tento plebiscit o budoucí podobě demokracie v České republice dá odpověď na otázku, jací doopravdy jsme.

Nedopusťme, aby předvolební klání politických stran dostávalo charakter pouličních válek prohlášení prezidenta Václava Klause Jsem zděšen vzmáhajícími se projevy násilí, nenávisti a netolerance, jehož jsme svědky v probíhající předvolební kampani. To, co se dnes začíná dít na veřejných předvolebních shromážděních na ulicích a náměstích našich měst nemá nic společného s recesí. Je to bezprostřední útok na elementární principy demokratické soutěže politických stran, kterou jako prezident republiky i jako občan jsem povinen hájit. Je proto třeba říci zcela jasně: Nepostavíme-li se v této vážné chvíli všichni - od politiků až po média - jednoznačně na odpor projevům násilí proti politickým soupeřům, ponese neblahé následky celá naše společnost. Nedopusťme, aby předvolební klání politických stran dostávalo charakter pouličních válek. Apeluji na všechny politiky, na všechny politické strany a všechny slušné občany v této zemi, aby veřejně odmítli tyto nebezpečné tendence a zabránili jim. Jde o víc, než si v této chvíli možná uvědomujeme. Jde o demokracii

***

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím 1 (1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat. (2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. (3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též pouliční průvody a manifestace. (4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu. 6 Oprávnění a povinnosti svolavatele (3) Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat Úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana. (4) Svolavatel je vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění. (5) Svolavatel je povinen b) zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let; c) řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení; d) dávat závazné pokyny pořadatelům; e) dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován; f) shromáždění ukončit. (6) Nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění. Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou. (7) Vzejde-li ze shromáždění petice, postupuje se podle zvláštních předpisů. 1) (8) Ustanovení předchozích odstavců se přiměřeně vztahují i na shromáždění, která podle 4 nemusí být oznamována. Pozn. 1) Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. 7 Povinnosti účastníků shromáždění (1) Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů podle 6 a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění. (2) Po ukončení shromáždění jsou jeho účastníci povinni se pokojně rozejít. Je-li shromáždění rozpuštěno, jsou povinni neprodleně opustit místo shromáždění. V rozchodu jim nesmí být žádným způsobem bráněno. (3) Účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lz ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím. (4) Účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, je-li proti shromáždění prováděn zákrok útvaru Policie České republiky. 14 Přestupek proti právu shromažďovacímu (2) Přestupku se dále dopustí ten, kdo a) neuposlechne pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti; b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v tom brání; c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím; d) jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci, je-li proti shromáždění prováděn zákrok útvaru Policie České republiky, e) neoprávněně vnikne do shromáždění; f) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění; g) brání účastníkům, aby se pokojně rozešli; h) neoprávněně úmyslně zabrání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího. (3) Za přestupek podle odstavce 2 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 2 písm. c) a d) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 písm. e) až g) pokutu do 7 000 Kč.

Prodej vajec zakázán mládeži do 80 let

1.6.2009 blisty.cz Štěpán Kotrba

Sprška stovek vajec, které byly součástí středečního mítinku ČSSD v Praze 5 na Andělu, už nebyla recese, ale agresivní politická provokace. Od vajec k lynči už je jenom krok. Jak poznamenává Jan Smolák, který sám sebe charakterizuje jako volnomyšlenkáře, "je jen otázkou času, než se směska výkalů v místní politické žumpě rozlije do ulic". Nejmladšímu demonstrantovi, který se bez rodičů a hlasitě vyjadřoval k tomu, kdo by měl být ve vládě a proč nemá rád Paroubka, bylo 12 let. Na mítink ČSSD přišel, aby jim vysvětlil, že Topolánek je nejlepší premiér, jakého tato země měla. Třetina účastníků pražského protestu nedosáhla ještě plnoletosti. Většina nebyla starších, než 30 let.

Blížíme se době, kdy "sametová" pravidla přestávají platit, nová generace dětí už není ovlivněna ani přeintelektualizovaným disentem, ani primitivní "totalitou", hranice svobody rozšlapává internet a politický boj dostává podobu, známou ze západní Evropy. Jací doopravdy jsme, si můžeme přečíst v diskuzních fórech pod články online verzí mainstreamových deníků. Zvlášť na generačně traumatizující, etnicky nebo politicky citlivá témata. Starší generace tomu říká žumpa a anonymní dav mladých virtuálních výtržníků to nevzrušuje. Vržená vejce jako forma jednoduchého vidění

Stanislav Penc byl krajským volebním lídrem Bursíkovy Strany zelených. Nadějí nové, zelené, k lidem vstřícné, ekologicky a humanisticky orientované politiky. Pomáhal do Parlamentu lidem, kteří se tam nakonec dostali. Jak se tam pak chovali, vědí dnes všichni - ať již se to týká schvalování válek a hlasování o americkém radaru, nebo i prosazování ekologických zákonů. Penc mlčel a o politice Zelených mlčí stále. Dnes ovšem mailem masově rozesílá dopis, ve kterém píše, že Paroubek si za vajíčkové útoky na mítinky ČSSD vlastně může sám. Je schvalování trestného činu trestným činem, když tak činí politik, nebo politický aktivista?

Penc píše: Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku.

Paroubtek 2009

Netvrdím, že Paroubek se nedopustil fatální chyby, když souhlasil s policejním násilím v Mlýnci u Tachova. Dopustil. A měl se omluvit. Neomluvil se, protože si nechtěl přiznat, jak fatální chyby se dopustil. Protože dnes už víme, že celá akce byla mistrně zrežírovanou policejní provokací. Složky integrovaného záchranného systému si na Czechteku 2005 udělaly cvičení. Dokonce i obrněný vůz si na to přivezly. Se zraněnými se počítalo předem, byla pro ně předem postavena polní nemocnice s dvěma operačními sály a dvěma sty lůžky. Polními. Pohotovost měly záchranky a nemocnice v celém kraji. Tomu všemu velela okresní a krajská policie.

Byl to nejbrutálnější zásah od listopadu 89, svým rozsahem a rozsahem násilí předčil i mlácení lidí na Národní třídě. Účastníci ovšem tentokrát nedodržovali zásadu máme holé ruce. Vzali do rukou klacky i láhve - v přesvědčení, že pravdu mají oni. Nevyhráli, ale nebyli ani poraženi. Příště už to může dopadnout i jinak. Je to ale řešení? Může jakákoliv vláda vládnout a jakékoliv společenské zřízení být funkční, vyrábí-li si své nepřátele z lidí, kteří se jen chtějí (třebas trochu hlučněji) bavit? Minimálně padesát tisíc lidí má dnes díky akci CzechTek 2005 vlastní nebo převzatou zkušenost s policejním násilím. Minimálně několik tisíc lidí bude všem svým známým autenticky svědčit o zhovadilosti policie a zhovadilosti politiků. Doloží to stopami po ranách obuškem. Ty rány si ti lidé budou pamatovat celý život. Odpor vůči takovému systému budou vyjadřovat stále hlasitěji. Bude jich přibývat. CzechTek je každým rokem. Násilí plodí násilí. Příště mohou být i mrtví. Násilím se dá vyhrát jedna malá bitva na louce, válka ale ne. Zvláště, když na té "druhé" straně budou stát občané téhož státu, proti kterým se stát rozhodl válčit - za použití slzného plynu, obrněných transportérů, bojového vozidla pěchoty s kanónem či vodních děl. Válku s vlastními občany vyhrát nelze.

Štěpán Kotrba, 8. 8. 2005, BL: CzechTek 2005: Zákon platí pro velící důstojníky, tiskovou mluvčí i pro mužstvo ZDE

Paroubek byl na dovolené. Byl dezinformován ministrem vnitra Bublanem, který byl dezinformován krajským policejním velitelem. Realita si nenašla cestu do policejního hlášení. Nikdo premiérovi nevysvětlil, že free tekno a travelling jsou víceméně generační subkulturou, ne nepodobnou máničkám a květinovým dětem z let šedesátých. Některé kořeny jsou navíc společné, o čemž svědčí i kniha On the road. Hypnotické drogy tehdy a taneční drogy dnes na nulové společenské nebezpečnosti open air free parties nic nemění, i když technoparty jsou v polovině západní Evropy zakázané.

Předseda vlády uvěřil svému ministrovi a ten věřil v profesionalitu svých podřízených. Paroubek se měl omluvit. Neomluvil se. První chyba. Ministr Bublan měl být okamžitě odvolán poté, co by odvolal za masakr odpovědné policejní funkcionáře. Nebyl odvolán a ani sám neodstoupil. Druhá chyba. Policejní funkcionáři měli být vzati do vazby a vyšetřováni minimálně za zneužití pravomoci a organizování ozbrojeného násilí proti skupině obyvatel. Nebyli. Třetí chyba. Byli po zásluze odměněni, vyznamenáni či povýšeni novým ministrem vnitra Ivanem Langerem ve vládě Mirka Topolánka, který měl tu ostudnou akci vyšetřovat. Nevyšetřil nikdy nic. Ministr Pospíšil (ODS) také neprosazoval pro brutálně zmlácené spravedlnost, ač byl ministrem spravedlnosti. Politici se vyžvanili, aby uklidnili dav. Akce CzechTek splnila svůj účel, který od začátku měla. Vzala sociální demokracii několik desítek tisíc hlasů a proti Paroubkovi zvedla vlnu nenávisti mládeže, přiživovanou před volbami Ivanem Langerem. Ale i někteří technaři vystřízlivěli, přestože si doteď nepřiznali, že byli obětí provokace. Pendreky Paroubkových policistů se na zádech nicméně projevují stejně, jako pendreky Langerových policistů.

Podle zeleného politika a chovatele koz ovšem dnes, v případě útoků na ČSSD, nejde o kámen nebo o klacek, takže vlastně nejde o nic. Podle Pence dnes nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem. Ovšem ti, kteří si přišli před evropskými volbami vyslechnout, co jim nabízí politici opoziční sociální demokracie, vidí od vajec pokálené obleky, převrácené židle či nebezpečně kluzký chodník trochu jinak. A vidí i nečinnost policie trochu jinak. Zneužití policie může být i v tom, když policie nekoná i když konat má a soud konstatuje, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu.

220 fotografií z Anděla FOTOREPORTÁŽ

Kdo seje vítr, sklízí bouři, konstatoval sveřepě sociolog Fedor Gál, někdejší představitel sametového převratu.

K čemu je shromažďovací zákon

Lidé jako Penc zřejmě chápou demokracii jako vládu jedině správného a přípustného názoru, a to svého vlastního, konstatuje smutně Milan Valach, který už dlouho prosazuje přímou demokracii. Nynější excesy nás od ní ovšem vzdálily na kilometry. Jak by dopadly jakékoliv pouliční občanské aktivity, kdyby se politické spory řešily takto direct? Naléhavě Vás žádám, abyste mi zajistil právo hodit vejce, až se zde zase sejde nějaká světová elita typu pana Bushe, G7 atp. Tady je moje občanská svoboda arogantně pošlapávána kordony těžkooděnců. Nějak mi není jasné, proč Vám tohle nevadilo a nevadí. Zajistěte moje občanské právo, pane aktivisto!, reaguje na Pencův agitační mail rozhořčeně Jaroslav Polák z Institutu hematologie a krevní transfúze v Praze.

Jo, a ještě když meditujete nad ČSSD ve smyslu, že není standardní, zkuste se zamyslet, jestli standardní evropští zelení podporují stavení základen, či zavádění tržně fanatického konceptu rovné daně či spolulikvidují veřejné zdravotnictví. Najděte mi jedinou zelenou stranu na západ od našich hranic. Až to provedete, tak si klidně kritizujte své oponenty. Já už pomalu začínám litovat, že jsem podepsal Několik vět a další a aktivně se účastnil odporu proti bývalému režimu, dodává Polák v deníku Britské listy.

Kdož jsi bez viny, hoď vejcem

Hrozba se začíná naplňovat v rostoucí brutalitě a vulgarizaci české politické scény. Jak daleko je doba, kdy se vrhači vajíček spojí s vrhači zápalných bomb na romské domy v jedné neonacistické straně? Nejradikálnějším odpůrcem komunistů byli přece nacisté, nebo snad ne? Dalším cílem pak již nebudou Romové, ale všichni ti, kdo s nimi nesouhlasí, mají jiné názory či jen jinak vypadají., píše Valach. A závěr, který dovozuje, je stejně nebezpečný, jako akce vejcometačů. Jestliže police nekoná, příp. koná nedostatečně, neměli by se řádění těchto agresorů postavit samotní občané? Valach ovšem uvažuje o politické organizovanosti slušných. Jestliže se může arogance a bezohlednost organizovat pomocí internetu, nemohli by se jeho prostřednictvím organizovat i ti, kteří chápou demokracii jako svobodu i pro ty, s nimiž nesouhlasí? I demokraticky smýšlející voliči ODS by měli přijít na volební shromáždění ČSSD, aby zabránili tomuto porušování práva na shromažďování a svobodu projevu. Demokracie je podstatnější hodnotou, než zájmy té či oné strany.

Píšou to v novinách, tak to musí být pravda

Česká společnost na přímou demokracii není připravena. Většina obyvatelstva není připravena na sociálně psychologickou manipulaci. Nemá ani základy mediální gramotnosti. Nerozezná dezinformaci či drb od zprávy. Nerozezná umělou pseudozprávu PR agentury od popisu skutečné události. Placenou reklamu považuje za seriózní informaci většina čtenářů novin. Výzkum britské BBC, agentury Reuters a The Media Center z USA ukázal, že médiím důvěřuje v průměru 61 procent lidí, zatímco politikům pouze 52 procent. Výzkum zjišťoval názory veřejnosti v Brazílii, Egyptě, Německu, Indii, Indonésii, Nigérii, Jižní Koreji, Rusku, USA a Británii. V Česku je situace takřka stejná, pouze parlamentu věří podle CVVM jen 23% občanů. Za těchto okolností si nikdo nedovede představit, jak by vypadala správa věcí veřejných při možnosti odvolatelnosti politiků, referend o kdečem či při změnách zákonů na základě mínění občanů. Jak snadno se dá dav strhnout téměř k čemukoliv za pomoci médií a mobilních telefonů, ukazuje nejen způsob svolávání Czechteku, kde se bez problémů sešlo na 50 000 lidí během 24 hodin, ale i akcí Vejce proti Paroubkovi. Virální marketing, guerilla marketing a jiné improvizované manipulace davem v Česku prozatím nikdo příliš nezná. Vejce létat mohou i naInternetu a dá se zde také beztrestně střílet po politicích.

Děti pravicového populisty Sládka

Politika ovšem nyní na mítincích zůstala stranou. Vypjatými emocemi podbarvené násilí, kterému byli vystaveni sociální demokraté a jejich příznivci, bylo v posametové dvacetileté historii Česka bezprecedentní. Takto agresivní vůči ostatním stranám nebyli v minulosti ani Sládkovi republikáni.

Nicméně jejich argumenty nebyly tak chytlavé, jako co nejmenší daně, co nejštíhlejší stát, co nejmenší sociální dávky. ODS svou destrukcí státu v Modré šanci zasáhla peněženky nás všech. Stejně, jako Klaus svým heslem Vaše kupónová knížka volí pravici v ranných devadesátých letech.

Kdo má odlišný názor a nebojí se ho dát najevo

ČSSD zcela správně hovoří o fašizujících skupinkách. Někteří z vejcometačů na Andělu zcela bezostyšně obhajovali nacionální socialismus a tvrdili, jak moc parlamentní strany selhaly a jak se zastávají nepřizpůsobivých a různých neschopných darmožroutů. Nemít práci a být odkázán na pomoc státu nejspíš považují za drzost. A proto budou volit Národní nebo Dělnickou stranu. Dočkáte se ještě pořádku?, znělo některými hloučky.

Jiní rovnou vyzývali k fyzickým útokům na sociálně demokratické politiky, sami posilněni levným vínem či pivem. Přítomní mladí aktivisté modrého týmu vyzývali k volbě své strany - ODS. Nikoliv ovšem na akci své parazitovali na akci jiných. K lynčování nedošlo čirou náhodou. Agresivita davu mohla přerůst v potyčku kdykoliv. Na akci proti Paroubkovi se přiživil kdekdo. Ani původní aktivisté Facebooku netušili, kdo všechno se k nim připojil.

Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli, píše ve svém pamfletu krajský lídr Bursíkovy Strany zelených, chovatel koz Penc. Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit?

Na možnost věci kolem sebe měnit na smíchovském mítinku ČSSD došlo. Násilí a hrozby násilím na Andělu ale dosáhly takového stupně, že se jeho obětí stali nejen politici na pódiu, ale i novináři pod pódiem. Létající pukavce si vybíraly své oběti i mezi přihlížejícími diváky.

Toto je ona Pencem a dalšími prosazovaná demokracie? Středečními událostmi jsme se posunuli od demokracie o další kus dál.

Paroubek prostě sklízí, co zasil. Mladí lidé mimochodem ti, co poslouchali rádi Wave - ho zcela prostě nenávidí. Tak tímto názorem k mému komentáři o středečním mítinku ČSSD mne počastoval jakýsi Richard Hujer. Byl jsem to já, řada sociálních demokratů i komunistů, kdo obhajoval existenci Rádia Wave na vlnách Českého rozhlasu, a byla to skupina radních, zvolená ODS a KDU-ČSL, která se ho dodnes pokouší zničit.

Moc virtuálního světa

Je to symbolické složení vajec jako složení zbraní. My, co jsme stáli u začátku vaječné akce, stále nesouhlasíme s názory pana Paroubka, stále si o něm myslíme to samé, ale nelíbila se nám forma protestu, která proběhla v Praze, to už prostě bylo moc., vysvětlil zakladatel skupiny na Facebooku, 22 letý Matěj Forst, zvaný Klepetnatec, a Lukáš Botka, první vejcometač. Tuto skupinu jsem původně založil jako reakci na kolínský útok vejcem a značným dílem z recese. Čekal jsem, že se přidá pár kamarádů, kteří to rozešlou dál, ale rozhodně jsem nečekal tak velký ohlas, komentuje to kolínský básník a zpěvák kapely Brebur, který o sobě sám říká Jsem divnej. A je fanouškem seriálu Mash a dvou medvědů od Kolína.

Brýle mi snižují sexuální přitažlivost

Matěj Forst

Objednám si roztok na čočky

budu mít zas rozkrok na kočky

Pověz, pižmoni...

Matěj Forst

Pověz, pižmoni: Co bysdělal, kdyby nám odlétly vážky a odnesly nám všechny klobásy?

- Postavil bych krb a zasadil nové rajčatové keře.

Pověz, pižmoni: Co bys dělal, kdyby Tě poplivala kapybara?

- Vyměnil bych žárovky v komíně.

Pověz, pižmoni: Co bys dělal, kdybych Tě obvinil z falšování vajec?

- Postavil bych hradbu ze slimáků, za kterou bych plakal pro Tvou slepotu.

Jsi moudrý, pižmoni.

- Já vím...

Vajíčky posedlý kolínský básník zavřel nakonec na Facebooku krám, neboť i on uznal,že hranice recese a fair play byly překročeny. Ze studentského furiantství se málem stala občanská válka. A její inspirátor dostal strach. Nicméně akce ukázala, že mládež musí brát politici vážně. Ne pouze jako objekt pedagogické reglementace, ale jako reálnou sílu. Generace dětí, které vyrůstají ve svobodné společnosti, si hranice svobody vytyčují co nejdále. Pokud společnost není schopna dát mládeži jasná pravidla i jasnou perspektivu, pokud není schopna trvat na zákonech a pravidlech, pokud není schopna vymáhat právo, ale i vnímat kulturní odlišnosti současné mládeže, dostane se brzy do tvrdého mezigeneračního konfliktu, který už nebude řešen jenom vejci. Pro politiky jde o jedno z posledních varování. Protože ty děti, kterým dnes Paroubek doporučuje, aby si šly koupit lízátko a které dnes vyjadřuje svou nenávist na Facebooku, budou zítra řídit stát. Budou v pozicích ovlivňujících věci veřejné. Z mnohých budou zaměstnavatelé, z mnohých budou politici či státní úředníci.

Hladový dav

Stovky lidí na Andělu přišly připraveny. Klaxony, transparenty, plata vajec. Nechyběly stovky fotoaparátů a digitálních kamer. Cílem přece byl pouze symbolický útok, který musel být řádně zdokumentován, aby se o požitek mohli podělit i ostatní a hrdinství andělských vandalů nebylo zapomenuto. Představa, že řádně ohlášený mítink je ring volný, je ovšem lichá. Shromáždění není prostor pro jakoukoliv exhibici a provokaci. V demokracii, kde platí ústava a listina práv a svobod, je právo shromažďovací upraveno zákonem. Dokonce i anarchisté se v Praze naučili ohlašovat svoje pochody a mítinky řádně podle zákona. A dodržovat stanovená pravidla. A na demonstrace proti válce také nepřišla házet vajíčky armáda? Divokost, s jakou vtrhli na mítink u Anděla antiparoubkovští protestující, ovšem respekt k zákonu neměla.

Právo hodit svá vajíčka na své politiky

Moderátor sociálně demokratické akce na Pankráci nabízel dokonce protivníkům mikrofon - k diskuzi. Diskutovat chtěl i lídr kandidátky, vysokoškolský učitel Jiří Havel. Dokonce si klekl, aby přesvědčil protestujícího demonstranta, že nabídku vyměnit vejce za růži myslí vážně. Ani jeden z provokatérů této příležitosti nevyužil. Vejce ale ano. Na náměstí Jiřího z Poděbrad napadli dva z účastníků i fotoreportéra Britských listů. Jeden z nich bude obviněn ze spáchání přestupku. Druhý měl štěstí, neb zůstal pouze u slovních hrozeb násilím a policisté jako náhodou nebyli v dohledu. Ke konfliktu došlo jen proto, že novinář dělal svou práci. Policie situaci naprosto spektakulárně nezvládala. Na Vinohradech chyběla úplně policie městská a policistů státních bylo na místě pouze několik. Na Smíchově se těch několik přítomných uniformovaných pořádkových policistů flákalo dost daleko od pódia, aby nic neviděli. Na žádné akci nebyli přítomni protiextremističtí policisté v civilu, kteří jindy houfně navštěvují mítinky anarchistů i setkání komunistů či ekologických aktivistů.

Nejvyšší správní soud s křížkem po funuse

Nejvyšší správní soud v Brně pořádá 17. 6. 2009 jednodenní seminář s názvem Shromažďování ve veřejném prostoru - svoboda nebo hrozba?

Cílem semináře je podle soudců diskuse nad, jak věříme, velmi aktuálním tématem

realizace shromažďovacího práva a jeho zneužívání pravicovými extremisty. K rozvinutí debaty by podle organizátorů měli přispět svou účastí jak soudci, tak zástupci neziskových organizací, lidé z akademické obce, právníci, politologové i lidé ze státní správy, tedy osoby setkávající se s touto problematikou a řešící různá její úskalí v rozličných rovinách a z různých úhlů pohledu.

Pozvali soudci také Romy, kteří byli doposud cílem útoků pravicových extremistů? A pozvali i zástupce sociální demokracie?

Jedinou odpovědí na vajíčka jsou volby bez vajec

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím

§ 1

(1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat.

(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

(3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též pouliční průvody a manifestace.

(4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.

§ 6

Oprávnění a povinnosti svolavatele

(3) Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat Úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.

(4) Svolavatel je vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění.

(5) Svolavatel je povinen

b) zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let;

c) řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění uvedeného v oznámení;

d)dávat závazné pokyny pořadatelům;

e)dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován;

f) shromáždění ukončit.

(6) Nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky a vlastními prostředky vyzve účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění. Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.

(7) Vzejde-li ze shromáždění petice, postupuje se podle zvláštních předpisů. 1)

(8) Ustanovení předchozích odstavců se přiměřeně vztahují i na shromáždění, která podle § 4 nemusí být oznamována.

Pozn. 1) Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním.

§ 7

Povinnosti účastníků shromáždění

(1) Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů podle § 6 a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění.

(2) Po ukončení shromáždění jsou jeho účastníci povinni se pokojně rozejít. Je-li shromáždění rozpuštěno, jsou povinni neprodleně opustit místo shromáždění. V rozchodu jim nesmí být žádným způsobem bráněno.

(3) Účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím.

(4) Účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, je-li proti shromáždění prováděn zákrok útvaru Policie České republiky.

§ 14

Přestupek proti právu shromažďovacímu

(1) Tomu, kdo svolává nebo pořádá shromáždění, aniž splnil oznamovací povinnost, nebo pořádá shromáždění, které bylo zakázáno, anebo poruší povinnost stanovenou v § 6 odst. 4 a 6, může být uložena pokuta do 5 000 Kč.

(2) Přestupku se dále dopustí ten, kdo

a) neuposlechne pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti;

b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v tom brání;

c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím;

d) jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci, je-li proti shromáždění prováděn zákrok útvaru Policie České republiky,

e) neoprávněně vnikne do shromáždění;

f) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění;

g) brání účastníkům, aby se pokojně rozešli;

h) neoprávněně úmyslně zabrání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.

(3) Za přestupek podle odstavce 2 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 2 písm. c) a d) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 2 písm. e) až g) pokutu do 7 000 Kč.

Nedopusťme, aby předvolební klání politických stran dostávalo charakter pouličních válek

prohlášení prezidenta Václava Klause

Jsem zděšen vzmáhajícími se projevy násilí, nenávisti a netolerance, jehož jsme svědky v probíhající předvolební kampani. To, co se dnes začíná dít na veřejných předvolebních shromážděních na ulicích a náměstích našich měst nemá nic společného s recesí.

Je to bezprostřední útok na elementární principy demokratické soutěže politických stran, kterou jako prezident republiky i jako občan jsem povinen hájit.

Je proto třeba říci zcela jasně: Nepostavíme-li se v této vážné chvíli všichni od politiků až po média jednoznačně na odpor projevům násilí proti politickým soupeřům, ponese neblahé následky celá naše společnost. Nedopusťme, aby předvolební klání politických stran dostávalo charakter pouličních válek.

Apeluji na všechny politiky, na všechny politické strany a všechny slušné občany v této zemi, aby veřejně odmítli tyto nebezpečné tendence a zabránili jim. Jde o víc, než si v této chvíli možná uvědomujeme. Jde o demokracii.

psáno pro Literární noviny

Chybí nám občanská společnost

1.6.2009 reflex.cz Stanislav Penc

Pobavilo mě, že se již na několika místech naší republiky dostal jeden z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky a dává mu to jasně najevo.

Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku.

Hovořím o tzv. „vajíčkovém útoku“, který se zatím odehrál skoro na každé předvolební slibotechně ČSSD. Co na to strana, kde sociálně demokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka - je jím konkurenční ODS.

Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor. Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a následné dvacetileté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek.

Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit a v podzimních předčasných parlamentních volbách volila malé strany na místo těch velkých. Tím se může stát, že během jedné noci se z velkých parlamentních stanou marginální skupinky a do dvousetčlenného Parlamentu se dostane třeba 15 malých stran; poté nepůjde v parlamentním rozhodování o dohody stranických sekretariátů, ale o diskuzi nad důležitostí rozhodnutí pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s Jiřím Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál.

Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu,který k celé věci vedl, a s dopisem, v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi, proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru. Z této nahrávky vznikl osmatřicetiminutový film, který si můžete pustit na www.koukninafilm.cz.

STANISLAV PENC

Vajíčkový názor

30.5.2009 Plzeňský deník - Plzeň- Stanislav Penc

Co na to strana, kde sociálně demokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka - je jím konkurenční ODS.

Vajíčka. Téma zaujalo rekordní počet diskutujících

30.5.2009 aktualne.cz mih

Jak čtenáři diskutovali o házení vajec na politiky

-To, že bojůvky politických oponentů napadají a rozvracejí mítinky jiných stran, je typická praktika fašistických a bolševických extremistů ... Očekával bych, že vedení ostatních politických stran tento násilnický primitivismus odsoudí. Jestli to tak půjde dál, budou klaky (a později pravidelné stranické milice) ničit předvolební akce těch druhých."

Tak zareagoval v jedné z moderovaných diskusí zprostředkované deníkem Aktuálně.cz na téma házení vajec na politiky pravidelný diskutující a bloger, imunolog Václav Hořejší.

Téma vyvolalo dosud rekordní počet diskusních příspěvků čtenářů Aktuálně.cz - jejich počet v debatách celkově přesáhl 10 tisíc.

Názory čtenářů se pohybovaly od postojů podobných Václavu Hořejšímu po opačný pol - že házení vajec je jen symbolickým vyjádřením nesouhlasu s prací politiků v Česku.

Redakce vybírá dle svého zcela subjektivního uvážení některé z dalších nejzajímavějších diskusních příspěvků:

Jsem jedním z oné "nastupující generace", na mítinku jsem také byl a mnoho protestujících znám: vesměs jsou to normální slušní studenti. Žádná ODS za tím nestojí, to si buďte jistí. Jde o spontánní reakci na chování a projevy představitelů ČSSD a zejména pana Paroubka. Řeči o nacistech a tom, že by ty protestující snad někdo platil, jsou směšné a vypovídají spíše o inteligenci pisatelů. Jestli něco uškodilo demokratickému vývoji v naší zemi, bylo to svržení vlády během předsednictví nebo arogantní chování pana Ratha (a jeho nerespektování platných zákonů). Tím kdo zde začal šířit nenávistnou náladu byla ČSSD. Pokud se pan Paroubek nevzpamatuje, může očekávat další bouře.

Ondřej Hudec

Vážení obhájci vrhačů vajec, doporučuji, abyste si pořádně přečetli prohlášení pana prezidenta. Protože toto je teprve začátek. Ti, kteří tuto hru rozpoutali, se již nezastaví. Není žádný problém, aby si jakákoli politická strana dala dohromady několik desítek mladých ochránců svých představitelů. A od vajíček na nože a pěsti je jen krůček.

Já jsem starý, nemocný člověk. Každý silnější úder do mého břicha anebo prsou může vyvolat nezastavitelné vnitřní krvácení a neodvratnou smrt. Co když v této skrumáži, ve které jsem se náhodou ocitnul, v obavě o svůj život použiji pistoli. Nejprve do vzduchu a pak okolo sebe. Jeden, tři, pět mrtvých. A protože se můj život již počítá spíše na týdny než měsíce, co se mi může stát. Nic. Maximálně zemřu ve vězeňské nemocnici, obklopen rozhodně větší péčí, než mi budou schopni zajistit doma. Co potom budete říkat? Všechny politické strany již dávno měly vydat společné prohlášení odsuzující tyto útoky. Ne házet vinu jedna na druhou. Dnes je již pozdě.

Hajný

Fascinují mě (v negativním slovasmyslu) tyto dvě věci: 1. Ze strany představitelů ČSSD ani nejmenší náznak či zamyšlení se nad sebou samými, proč to vlastně na Smíchově vypadalo tak, jak to tam vypadalo. Naopak sebelítost a snaha vyvodit incident ve smyslu "my představitelé ČSSD jsme ti chudáci, nevinné oběti, na které bylo bezdůvodně útočeno "extremisty". 2. Zařazení protestujících mezi extremisty je taktéž neuvěřitelně scestné. To, že něco takového slyším z úst Paroubka a Ratha mě nepřekvapuje. Když však podobný názor zastávají i některá seriózní média či prezident, jsem z toho celkem zklamán.

Miuss

Se zadostiučiněním si vzpomínám na vyprávění svého tchána, kterak popisoval předvolební mítinky za první republiky. To, co se děje na shromážděních ČSSD, bylo běžné (až na Anděl), běžně se domlouvaly party jinostranických sympatizantů na narušování stranických shromáždění. Ale také je většinou (alespoň některé z nich) sami shromáždění pochytali a -výtržníci" dostali po právu přes hubu, až jim byla rádiovka malá. Žádná policie. A nikdo si nestěžoval, každý věděl, že tato činnost je nebezpečná, že riskuje monokly. Oprávněně.

Jó, už ani ti straníci a sympatizanti nejsou, co bývali. Bodejť, namísto, aby byli vejcovrhači - výtržníci předávání policií správnímu orgánu k patřičnému projednání, bude se policie zabývat trestním oznámením (aktivisty) Pence na ty, kdo shromáždění ochraňují. Tak nějak si představuji poměry v Kocourkově.

Lex

Mám 42 let. Mít 18 v dnešní době, možná bych metal taky, poněvadž člověk je mladej a blbej, touží se vymezit. Zároveň mívá něco jako zostřené "národní" cítění, chce být hrdý na rodnou hroudu. Dnešní mladí lidé mají větší šanci nahlédnout do světa, pád vlády uprostřed předsednictví vnímají, jako pohanu. Také konfrontační přístup pana Paroubka, který nevynechá jakoukoliv šanci jít protivníkovi po krku, do konfrontace jde demagogicky a populisticky. Mládí si vytvořilo na Paroubka averzi, v žádném případě nejde o fašisty, jsou to mladí a rozhněvaní.

Petr Havelka

Vajíčka jsou dobrý nápad a zajímavý sociologický jev. Ale je to kontraproduktivní, pokud tím někdo chtěl ubrat ČSSD hlasy (ale asi ne, prvotní impuls byl jinde). Dokonce jako by si to ČSSD nakonspirovala sama: denně na prvních stránkách médií, ochranitelský instinkt a to, co máme z minulosti zažité: s potravinami se neplýtvá - to všechno se časem projeví čím dál víc, pokud se bude opakovat stále totéž bez vývoje.

Železnohorský

Podle mne je společnost jako celek většinově velmi nespokojena s politikou obecně. Agresivita graduje a vyvolávají a podněcují k ní sami politici, o tom jsem přesvědčena. A najdenou světe div se, začnou létat vejce. Hrdinové neuhnou a dál je na sebe nechají metat. OK, jsou asi prostě stateční. Tak tohle už nechám spát, nevím, proč a jak to všechno bylo. Myslím si ale, že se naše politická reprezentace může úplně klidně dočkat masivního shromažďování v ulicích, symbolika 20 let po velvet revolution tomu jen nabádá. Atak se třeba bude chrastit klíči, já nevím. Výsledek voleb do EP mne ale zajímá. Počkám si na něj i na další vývoj a uvidíme, co všechno nás ještě čeká. Další tahy jsou připravené, jinak to v politice ani nejde, tož sem s nimi.

Veronika Vendlová

...Dovolím si přirovnat vrhače vajec k vandalům na našich stadionech, kteří v zájmu své pravdy vytrhají sedačky a hází je na hřiště. V očích obou vandalských skupin plane svatý oheň a přes svou naivitu si netroufnu odhadnout, jestli ten svatý plápol vychází ze srdce naplněného tou nejvyšší pravdou, nebo je způsobený nějakým tím halucinogenem. Ve svém důsledku to vyjde bohužel nastejno - vandalismus. Jestli někdo přijme pozvání a přijde na míting politické strany, tak asi ví, co uslyší, v každém případě by se měl chovat jako host. Jestli cítí nutnost prezentovat své názory před větším fórem, než je hospodský stůl, ať si zorganizuje svůj míting a tam prezentuje své přesvědčení, případně ať založí novou politickou stranu a těm dosavadním neumětelům to natře. Zatím se mi to jeví tak, že vrhači dokáží pouze ničit a provokovat. ...

Lupa

Do diskusí se můžete zapojit pod níže uvedenými blogy:

Jan Štern: Házení vajíček na Paroubka je lumpárna a politický lynč

Jan Urban: Vejce na Paroubka a hysterie politiků

Karel Hvížďala: Vajíčka v české politice

Jiří Pehe: Teror (vajíčkové) anonymity

Jan Kubáček: Komu skutečně prospěje vajíčková aféra?

Stanislav Penc: Vajíčkový názor

David Rath: Vejce pana Langera

Veronika Vendlová: Vajíčkem bych nehodila, papírovou vlaštovkou ANO!

Ivan Gabal: Kdy zajdeme na pivo, Jiří?

Další informace v souhrnu článků: Od první skořápky k protestům politiků

Pouličním násilím k rozvinuté demokracii?

30.5.2009 blog.aktualne.cz Václav Hořejší

Neodolám a jako několik bloggerů přede mnou i já řeknu několik vět o “vajíčkovém fenoménu”. Někteří z nich (David Rath, Bohumil Sobotka a Jiří Havel) měli na rozdíl ode mě při psaní ovšem nespornou “výhodu” prožitku na vlastní kůži...

Většina novinářů, včetně těch z Aktuálně.cz, o házení vajíček (a později i exkrementů) na představitele ČSSD psala se zjevnými sympatiemi a prezentovala to ja velkou švandu. Horší je, že i řada vlivných komentátorů a politiků to kvitovala s více či méně otevřeným pobavením a Paroubkovi a spol. radili, aby to brali s humorem, resp. vytýkali jim, že to jako povedenou legraci neberou.

Opakovaně jsme slyšeli, že házení vajec a rajčat je ve vyspělých demokraciích docela normální a že bychom si na to měli zvyknout. Obzvláště mě zaujalo, že pochopení pro vrhače vajec vyslovil i Jan Urban, který nedávno moderoval diskusi bloggerů o tom, jak je potřeba kultivovaně vést politické diskuse (během svého moderování ovšem dosti nechutně napadl (slovně, ne vajíčky) J.Havla...).

Slýchali jsme také, že můžeme být rádi, že se “aktivisté” omezili jen na vajíčka a podobné relativně málo nebezpečné předměty, a nevzali to radikálněji, jako třeba nedávno v Řecku.

Pozoruhodné je i to, že představitelé ostatních stran se buď k věci nevyjádřili vůbec, nebo se od ní distancovali jen velmi vlažně; Jan Zahradil s tímto prostředkem nesouhlasí nikoli proto, že by ho považoval za principiálně špatný, ale proto, že by mohl trochu paradoxně ČSSD. Kdyby měl onen původně zamýšlený negativní vliv na preference ČSSD, zřejmě by také říkal, že se jedná o zcela legitimní demokratické vyjádření vůle lidu. Několik komentátorů naznačovalo, že se jedná o provokaci zorganizovanou samotnou ČSSD; možná se inspirovali podobnou ne zcela vážně míněnou myšlenkou v jednom mém článku.

Ačkoli rozhodně nejsem příznivcem Václava Klause, musím smeknout před jeho mezi politiky ojedinělým zásadním prohlášením odsuzujícím tyto praktiky jako ohrožení demokracie.

Jsem rád, že řada bloggerů zde velmi ostře odsoudila tuto novou metodu uplatňování “pouliční demokracie”. Zvláště jasně to učinil Jan Štern a Petr Kukal; ten označil zběsilé vrhače vajec a exkrementů za “kretény”. Za to byl panem Stejskalem ostře pokárán a bylo mu pohrozeno smazáním článku; dovolil bych si pana Kukala v jeho názoru i v označení těchto lidí jednoznačně podpořit.

Pozitivně se od davu novinářů a komentátorů v podstatě schvalujících vajíčkové násilí odlišil Ondřej Neff.

Podle mého názoru jsou úvahy o legitimnosti a demokratičnosti takových prostředků naprosto scestné. Je to přece úplně jasné násilí; zvláště v té nejvypjatější podobě uplatněné na shromáždění v Praze u Anděla, kdy zfanatizovaný řvoucí dav pódium s politiky doslova zasypal, je to už něco zcela odporného. Jak to, že to Jan Urban, Josef Klíma nebo Martin Komárek nevidí? (v případě Stanislava Pence, vyfotografovaného s jeho oblíbenou užitkovou rostlinou, se nijak nedivím...).

Je to přece úplně stejné, jako když dav fanatických fotbalových chuligánů začne něco házet na rozhodčího nebo na jim nemilé soupeřovo mužstvo, ne?

Právě tak považuji za nepřípustné i jiné metody “pouliční politiky”, jako např. blokády silnic nebo vchodů do jaderných elektráren, přepadání farem s kožešinovými zvířaty či potratových klinik, které s oblibou praktikují fanatičtí zastánci či odpůrci těch či oněch směrů a názorů.

Nelze připustit, aby předvolební shromáždění legálních stran byla napadána a rozvracena klakami jejich odpůrců – pokud se to stane normou, dostaneme se za čas do podobné situace jako v Keni nebbo podobných zemích, kde jsou volby provázeny brutálním násilím.

Není možné přijmout i jiné projevy svérázně pojímané “svobody”, jako svévolné obsazování a ničení cizího majetku a obtěžování jiných hlučnou zábavou (např. různé ilegální “technopárty”), i kdyby je, bohužel, podporovaly takové osobnosti jako Václav Havel.

Jakkoli jsem hluboce rozčarován úpadkem úrovně naší politické scény (viz skutečně stupidní volební plakáty jak ODS tak ČSSD či stále nenávistnější vztahy mezi některými představiteli těchto stran (pokud to není jen hra před námi naivními diváky)), stále si myslím, že nespokojení občané mají proti neoblíbeným politikům protestovat pouze zákonnými prostředky (demonstrace a shromáždění, psaní dopisů, prohlášení a petic). Jak to, že tyto základní pokojné demokratické prostředky nejsou skoro vůbec využívány?

Je bohužel smutnou skutečností, že politici jak ODS tak ČSSD již více než deset let neúnavně přispívají k rozeštvávání společnosti. Začalo to Zemanovou “spálenou zemí” a vulgárním urážením kdekoho, Klausovou “mobilisací” proti “nebezpečí návratu k předlistopadovým poměrům”, pokračovalo řečmi o “grosstapu”, zneužitím “Kubiceho zprávy”, Topolánkovými, Rathovými i Paroubkovými urážkami (i když ti poslední dva je umějí dovedně formulovat i bez použití vulgárních slov – což však asi lze sotva hodnotit jako příliš velké pozitivum).

Některým připadá poněkud přehnané říkat, že házení vajíček je nebezpečné proto, že to může být jen první stupeň k něčemu horšímu – házení nejprve malých, posléze velkých kamenů, potom zapalování aut a rabování kanceláří různých institucí. Myslím, že pokud zvýšímé práh naší citlivosti k násilí, určitě se bude brutalita těch násilných prostředků i u nás zvyšovat.

Za neobyčejně krátkozraké a extrémně nebezpečné považuji také výroky různých novinářů a politiků, že násilné pouliční “přímé akce” jsou prostě projevem “vůle lidu” (který třeba nemá rád Paroubka). Nebyly pak podobně legitimním projevem “vůle lidu” pogromy proti Židům nebo akce zfanatizovaných mládežníků během Maovy “Kulturní revoluce”?

Čehopak se ještě dočkáme ještě k 20. výročí “sametové revoluce”?

Mám čím dál víc dojem, že se nám z toho sametu nějak stal spíš šmirglpapír...

SPOLEČNOST: Vajíčkový názor

30.5.2009 neviditelnypes.cz Stanislav Penc

Hovořím o tzv. “vajíčkovém útoku“, který se zatím odehrál skoro na každé předvolební slibotechně ČSSD. Co na to strana, kde sociálnědemokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka - je jím konkurenční ODS. Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor.

Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a následné 20leté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek.

Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit a v podzimních předčasných parlamentních volbách volila malé strany namísto těch velkých. Tím se může stát, že během jedné noci se z velkých parlamentních stanou marginální skupinky a do 200členného parlamentu se dostane třeba 15 malých stran; poté nepůjde v parlamentním rozhodování o dohody stranických sekretariátů, ale o diskuzi nad důležitostí rozhodnutí pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s J. Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu, který k celé věci vedl, a s dopisem, v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi, proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru. Z této nahrávky vznikl 38minutový film, který si můžete pustit na www.koukninafilm.cz .

www.kozy.cz

Na pokutu za hozené vejce se skládají studenti

29.5.2009 Děčínský deník MICHAL ZÁVADA

Litoměřice/ Velkou vlnu podpory vyvolal pondělní „hod vejcem“ na Jiřího Paroubka při mítinku ČSSD na litoměřickém Mírovém náměstí. Podporu a uznání vyjádřili Janu Malinovi, který vejce vrhl, jeho kolegové, studenti litoměřického gymnázia Josefa Jungmanna.

„Rozhodně jsem to nečekal. Taková reakce mě překvapila, je to moc milé. Zatím jsem se nesetkal s žádnou negativní reakcí, všichni v mém okolí ten čin chválili,“ sdělil Deníku překvapený Jan Malina, který v úterý úspěšně odmaturoval. Studenti gymnázia svoji podporu vyjádřili také tím, že uspořádali sbírku na zaplacení tisícikorunové pokuty, kterou za hozené vejce mladý muž od městských strážníků dostal.

Na Jiřího Paroubka v pondělí před polednem mířila na litoměřickém náměstí hned dvě vejce. Jedno jej minulo a skončilo na podiu, kde stál. Druhé k němu nestačilo doletět, protože vrhajícího studenta zpacifikovala ochranka předsedy ČSSD.

Nesouhlasil

Způsob, jakým jej statní muži v černých brýlích „zneškodnili“, se nelíbil například Stanislavu Pencovi, který kvůli tomuto zákroku již podal trestní oznámení.

„Důvodem je zdokumentovaná agresivita oněch osob, a tím na veřejnosti spáchání trestného činu výtržnictví,“ uvedl pro Deník Stanislav Penc.

Jak Deníku sdělil „útočník“ krátce po incidentu, nečinil tak kvůli tomu, aby se proslavil nebo předvedl, ale kvůli nesouhlasu s politikou ČSSDa Jiřího Paroubka.

„Nelíbí se mi způsob, jakým pan Paroubek vystupuje a jak neustále lže. Tuto formu odporu jsem viděl jako jasné východisko,“ sdělil Jan Malina.

Strhne se dnes v Hradci další vajíčková střelba na Paroubka?

29.5.2009 Hradecký deník ZUZANA PLOCKOVÁ KAMIL DUBSKÝ

My nic, my muzikanti. Od žloutkové kampaně dávají všechny strany ruce pryč

Krátlovéhradecký kraj/ Málem se v Hradci Králové uzavírají sázky: Budou dnes létat vzduchem vejce? Nebo Hradečáci zůstanou oněmi příslovečnými „studenými čumáky“? Sociální demokraté by vsadili dvojku. „Nečekáme , že by se něco dělo,“ říká jejich předsedkyně Hana Orgoníková. Stranického guru hodlá případně bránit v Rychnově, Dvoře Králové a před hradeckým Černigovem. „Hradec je kultivované město,“ míní Organíková. Nečeká vaječný útok. „Obleču se docela normálně,“ řekla Deníku.

Změnil předvolební boj Čechy v agresory? „Nemyslím, že by později létaly kameny či granáty. Je to jen u nás trochu neobvyklá forma protestu,“ usoudil hradecký psycholog Jan Lašek.

Všechny politické strany přitom od vajíček dávají ruce pryč. „Já osobně ani ostatní členové klubu žádná vejce nechystáme. Vajíčková akce nepochází od Mladých konzervatistů, je naprosto spontánní. Osobně se bych se nedivil, kdyby se jednalo o provokaci,“ říká předseda hradeckých Mladých konzervatistů Václav Řehoř.

„Kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli,“ domnívá se východočeský občanský aktivista Stanislav Penc. „Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámennebo o klacek.“

Podobně reaguje i ODS, která se obává eskalace útoků. „Vajíčkové útoky na předsedu ČSSD Jiřího Paroubka ukazují, že antipatie vůči jeho osobě u některých lidí natolik přerostly, že se odhodlali až k těmto krajním prostředkům. Bohužel již nabírají davový charakter, což je vždy nebezpečné. Realizovat jakýkoliv protest těmito prostředky nepovažuji za vhodné,“ řekl Oldřich Vlasák obhajující za ODSmandát europoslance.

Policie dnes bude v Hradci v každém případě v pohotovosti.

Region| Východní Čechy

Publikováno| Hradecký deník;

Publikováno| Krkonošský deník;

Publikováno| Chrudimský deník;

Publikováno| Jičínský deník;

Publikováno| Náchodský deník;

Publikováno| Svitavský deník;

Publikováno| Orlický deník;

Publikováno| Rychnovský deník;

Publikováno| Pardubický deník;

Vajíčko není kámen ani klacek

29.5.2009 Ústecký deník Stanislav Penc

Docela mě pobavilo, že se již na několika místech naší republiky dostal jeden z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu, dále škodící ČR, do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky a dávámuto jasně najevo.

Jde o Jiřího Paroubka, toho, který bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005.

Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku.

Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor.

Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen krátce. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných.

Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a následné 20leté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek.

Tím se může stát, že během jedné noci se z velkých parlamentních stanou marginální skupinky a do 200 členného parlamentu se dostane třeba 15 malých stran; poté nepůjde v parlamentním rozhodování o dohody stranických sekretariátů, ale o diskuzi nad důležitostí rozhodnutí pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, kteří si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s J. Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu, který k celé věci vedl, a s dopisem, ve kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi, proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru.

Z nahrávky vzniknul 38 min. film, který si lze pustit na www.koukninafilm.cz

Vejce si zaslouží víc politiků, třeba Langer, říká Penc

29.5.2009 aktualne.cz Kateřina Eliášová

Ne ODS, to mladá generace se postavila Paroubkovi, říká aktivista v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Praha - Vajíčkový nálet by si zasloužili i jiní čeští politici, ne jen Jiří Paroubek, myslí si aktivista Stanislav Penc.

Podle něj není útok dílem ODS či jiné politické strany. Vnímá ho jako protest mladých proti politickému establishmentu, jehož je Paroubek symbolem.

"Toto byl spontánní projev mladé generace, projev zoufalství, že se v této zemi nedá nic změnit," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Penc byl před čtyřmi lety jednou z ústředních postav protestů kritizující policejní zásah proti účastníkům CzechTeku. Později na hudebním festivalu v Trutnově zveřejnil telefonní číslo tehdejšího premiéra, který zásah obhajoval.

Penc v současné době není v žádné z politických stran. "Jsem přesvědčený optimista a věřím v to, že se v budoucích časech dočkáme vítězství spravedlnosti a pravidel nad naplňováním osobních ambicí jednotlivců," říká o sobě na svých webových stránkách.

Aktivista: Paroubek jen sklízí, co zasel na CzechTeku

Policie vyšetří, zda ochranka ČSSD nepřekračuje zákon

Aktuálně.cz: Proč přistála vajíčka na hlavě Jiřímu Paroubkovi a představitelům ČSSD? Proč se neházejí i po ostatních politicích?

Je to symbolická záležitost. Jiří Paroubek ztělesňuje nepochopení mladé generace. Lidé, kteří částečně zažili komunismus, se dívají na dění kolem sebe jiným zorným úhlem, než generace mladá. Říkají, že současný stav je lepší než komunismus a jsou schopni tolerovat, co se dnes děje.

Jiří Paroubek je nejen vizuálně, ale především myšlenkově symbolický. Mladí lidé si pamatují čtyři roky starý zákrok na CzechTeku (policie tehdy nepřiměřeně zasáhla proti účastníkům technoparty, premiér Paroubek zásah obhajoval - pozn.red.). Tehdy používal Jiří Paroubek lživé argumenty a teď to v politickém zápalu dělá dál. To je ta příčina, proč se stal symbolem a dostal vejcem.

Není to pomsta za CzechTek

A.cz: Je to tedy pomsta? odveta za CzechTek?

Jiří Paroubek, stejně jako mnoho dalších, nepochopil, že fenomén techno hudby není fenoménem dlouhovlasých narkomanů. Já si nemyslím, že je to pomsta. Nebo násilný či fašizující útok, jak tvrdí politici. Pomsta i násilí vypadá jinak. Projevem násilí by bylo, kdyby se místo vajíček házely kameny. Kdyby celou dobu skupina lidí Paroubkovi vyhrožovala, že si to s ním vyřídí.

Toto byl ale spontánní projev mladé generace, projev zoufalství, že se v této zemi nedá nic změnit. V této zemi dělají politici mnoho věcí, k jejichž řádnému vyšetření nedochází. A tato generace se s tím nechce smířit. Myslím si, že je to pozitivum. A měli bychom být - s nadsázkou řečeno - rádi, že mladá generace hází vajíčka.

A.cz: Jenže v politických kauzách, které policie podle Vás už nikdy nevyšetří, figurují i jiní politici, než Jiří Paroubek...

Todle bylo symbolické hození vajec na všechny ty, kteří politiku dělají. Paroubek je jen symbol toho všeho. A nejen ve spojení s CzechTekem, ale i tím, jak vystupuje. On je ztělesněním minulého režimu. Nicméně se domnívám, že takový Ivan Langer by si za to, co nasliboval a nesplnil, taky zasloužil zásah vejcem. A takových lidí by bylo víc, ze všech politických spekter.

Násilí? To jsou fotbaloví fanoušci

A.cz: Ministr vnitra Martin Pecina mluví v souvislosti s pražskou vaječnou kanonádou o násilí a nacistickém rozhánění mítinků.

Násilí jsou fašisti, kteří napadnou někoho kvůli barvě pleti, násilí jsou fotbaloví fanoušci. Pecina taky nepochopil situaci.

A.cz: Prezident Václav Klaus se prozměnu domnívá, že vaječný útok byl porušením demokratických pravidel. Myslíte si to také?

Zrovna Václav Klaus je druhý symbol toho, jakým způsobem může vypadat nepochopení věcí ve společnosti. Neuznává účast lidí na globálním oteplování atd., je zvláštní, že mu jako porušení demokracie nepřipadá tunelování, kamarádšofty, zneužívání pravomoci atd.. Nepochopil ani tento způsob protestu. Kdyby se házely kameny, pak by to bylo třeba odsoudit.

A.cz: ČSSD obvinila ODS, že stojí za vaječnými útoky. Není to tak, že tyto akce mohou rozdmýchávat lidé najatí politickými stranami?

To je ryzí spekulace nad tím najít si vysvětlení toho fenoménu, ovšem bez hodnocení reálných kritérií. Na komunitní síti Facebook vznikla skupina, která vybízela k účasti na mítincích ČSSD, nicméně v úvodním textu jasně deklarovala, že nejde o násilí a že nejsou s nikým spjati.

Paroubek mučedník? To je PR

A.cz: Neobrátí se to nakonec ve prospěch Jiřího Paroubka a ČSSD? Lídr oranžových vypadal zasažen vejci na konci mítinku jako mučedník, nebránil se.

Myslím si, že je to PR záležitost. Po CzechTeku tehdy řekl Paroubek jasně: my jen bráníme soukromé vlastnictví, technaři nesmí zabírat soukromou půdu. Získával tím body. A stejné je to teď: manažeři mu poradili "zůstaňte stát, bude to dobře vypadat". To přece není úplně normální, že člověk jen tak stojí a nechá po sobě nechat házet vejce.

A.cz: Co se bude dít dál? Myslíte si, že budou útoky pokračovat? Jaký to bude mít podle Vás dopad?

Poté, co nařídil ministr vnitra zesílenou ochranku, si myslím, že nebude. Je ovšem docela možné, že to teď u mladší generace může nastartovat chuť se zabývat politikou. Třeba si uvědomí si, že stát není Paroubek, Klaus a Langer, ale my všichni. Mladá generace si začíná uvědomovat, co se tady děje a začínají postupovat podobně jako tehdy disidenti, kteří se postavili komunistům, byť to nechci úplně spojit. Ale uvědomují si riziko, které může přijít, tedy spojení Paroubka a komunistů.

Blog Stanislava Pence na Aktuálně.cz

Vaječný speciál: Od první skořápky k šoku politiků

29.5.2009 aktualne.cz

Projděte si největší "kauzu" politického klání před eurovolbami

Praha - Zpočátku to vypadalo jako notně nafouknutá bublina, z níž se ČSSD snaží získat politický kapitál: V půli května dostal Jiří Paroubek na mítinku s voliči přímý zásah vajíčkem.

V dalších dnech pak přibývalo jak létajících vajec, tak tvrzení politiků sociální demokracie, že za vrhači stojí ODS.

Nakonec celá aféra přerostla v řež, při níž na prominenty ČSSD na pražském Andělu napršely stovky vajec.

Vrcholní politici teď hovoří o fašizaci společnosti, prezident Václav Klaus o útoku na demokratickou soutěž stran, ministr vnitra Martin Pecina nařizuje policii posílené hlídky na předvolebních setkáních...

Projděte si, co vše se kolem kauzy vajíčko stalo.

Pro lepší orientaci jsme speciál rozdělili do několika pasáží:

Vajíčka létající před mítinkem na Andělu

Co se událo na Andělu + reakce

Co následovalo po Andělu

Fotky a videa

Rozbory a rozhovory

Blogeři: Co si myslí V.I.P z Aktuálně.cz

Zábava

Vajíčka létající před mítinkem na Andělu

Paroubek dostal na mítinku vejcem. Teď to šetří policie

Zase ta vejce. Tentokrát letěla na Paroubka v Plzni

Vejce na Paroubka házel syn funkcionáře ČSSD

Hledá se vrhač vajec. Zn: Důležitá politická munice

Paroubek chce kvůli vrhačům vajec ochranku

Další útok vejcem. Zásah dostal Škromach

Co se událo na Andělu + reakce

Odpůrci zasypali Paroubka a spol. stovkami vajec

Dokument: Prohlášení ČSSD k incidentu na Andělu

Dokument: Jak ODS komentuje vajíčkový útok na ČSSD

Prohlášení prezidenta k předvolební kampani

Co následovalo po Andělu

Na Facebooku ukončili vaječný odboj

Policie vyšetří, zda ochranka ČSSD nepřekračuje zákon

Zákon se zpřísní: Za vaječnou smršť pokuta až 20 tisíc

Policie obvinila kvůli vajíčkové smršti muže z Brněnska

Vrhače vajec zastaví na mítincích policie, chce vnitro

V Liberci dostal zásah vejcem Škromach. A pak policie

ČSSD neotálí, vajec už používá v předvolební kampani

Fotky a videa

Nové fotky: Takový byl vajíčkový den s ČSSD

Podívejte se, jak na politiky ČSSD "pršela" vejce

Video: Taková byla vajíčková mela na Andělu

Rozbory a rozhovory

Sociolog: Vajíčka jsou vzkaz od lidí, ODS v tom nejede

Ve světě létají na politiky i boty, kameny či hořčice

Penc: Vejce si zaslouží i jiní politici, nejen Paroubek

Blogeři: Co si myslí V.I.P z Aktuálně.cz

Blogeři se přou: Je házení vajec politický lynč?

Blogeři o volbách: Negativní kampaň vyvolává nenávist

Bohuslav Sobotka: Vajíčkem do hlavy

Jiří Pehe: Teror (vajíčkové) anonymity

Ivan Gabal: Kdy zajdeme na pivo, Jiří?

David Rath: Vejce pana Langera

Stanislav Penc: Vajíčkový názor

Jan Štern: Házení vajíček na Paroubka je lumpárna a politický lynč

Veronika Vendlová: Vajíčkem bych nehodila, papírovou vlaštovkou ANO!

Jan Urban: Vejce na Paroubka a hysterie politiků

Pavel Kohout: Jirka píše tetě Sally

Petr Kukal: Budu volit ČSSD

Jan Kubáček: Komu skutečně prospěje vajíčková aféra?

Karel Hvížďala: Vajíčka v české politice

V Hradci se vajíčková střelba na Paroubka nečeká

29.5.2009 denik.cz

Královéhradecký kraj - My nic, my muzikanti. Od žloutkové kampaně dávají všechny strany ruce pryč.

"Málem se v Hradci Králové uzavírají sázky:

Budou v pátek létat vzduchem vejce?

Nebo nebudou?

Sociální demokraté by vsadili dvojku.

„Nečekáme , že by se něco dělo,“ říká jejich předsedkyně Hana Orgoníková. Stranického guru hodlá případně bránit v Rychnově, Dvoře Králové a před hradeckým Černigovem. „Hradec je kultivované město,“ míní Orgoníková. Nečeká vaječný útok. „Obleču se docela normálně,“ řekla Deníku.

Změnil předvolební boj Čechy v agresory?

„Nemyslím, že by později létaly kameny či granáty. Je to jen u nás trochu neobvyklá forma protestu,“ usoudil hradecký psycholog Jan Lašek.

Všechny politické strany přitom od vajíček dávají ruce pryč.

„Já osobně ani ostatní členové klubu žádná vejce nechystáme. Vajíčková akce nepochází od Mladých konzervatistů, je naprosto spontánní. Osobně se bych se nedivil, kdyby se jednalo o provokaci,“ říká předseda hradeckých Mladých konzervatistů Václav Řehoř.

„Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek.“

Policie bude v Hradci Králové v každém případě v pohotovosti.

Zuzana Plocková

V Chrudimi jdou vejce na dračku. Mají je právě v „akci“

Pardubický kraj - Zdejší hejtman Radko Martínek bude Jiřího Paroubka na jeho sobotním turné po Pardubickém kraji doprovázet v saku, které běžně nosí, s sebou si nebude brát deštník ani pláštěnku. „Jsem zvědav, jak to tentokrát dopadne. Ale pořád jsem přesvědčen, že v našem kraji k vajíčkovým útokům není žádný důvod,“ uvedl Martínek. A prohlásil, že „není pochyb“ o tom, že akci má na svědomí „určitá zaplacená skupina“. „Stojí za tím ODS. Když by se na mítinku objevili jeden nebo dva vrhači vajec, dalo by se to pochopit. Ale potom, co se stalo ve středu v Praze, jsem ztratil veškeré pochyby. Tak velkou organizovanou akci přece nelze udělat spontánně,“ dodal.

Pikantní je, jak si v hodnocení vajíčkové války notují pardubický poslanec ČSSD Miroslav Váňa a manažer krajské ODS Pavel Uhlíř. Oba včera nezávisle na sobě řekli, že se akce organizátorům vajíčkových útoků „vymkla z rukou“.

Aby ovšem oba vzápětí osočili z organizování vajíčkových útoků protistranu. „Šipku dělám

k ODS. Podle obyčejných lidí tento hyenismus ČSSD jenom pomůže,“ míní Váňa. Stejnými slovy, jen s opačným znaménkem, argumentuje i Uhlíř. „Útoky jsou opravdu ubohé. Osobně si kladu otázku, jestli to není akce ČSSD v rámci vlastní propagandy. Lidé svůj názor mnohem smysluplněji vyjádřili svou účastí ve volbách.“

Jak to bude na mítincích v Hlinsku, Chrudimi, Holicích a Pardubicích v sobotu vypadat, nikdo neví. Ve čtvrtek se v chrudimském Lidlu prodávala vajíčka o sto šest. „Ale jestli to je kvůli Paroubkovi, to opravdu nevím,“ zasmála se zdejší prodavačka. „Máme je nyní totiž v akci,“ vysvětlila.

Kamil Dubský

Mladí se probudili

29.5.2009 Právo STANISLAV PENC

Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen chvíli. Prostě nám chybí angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a 20leté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá.

Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil při CzechTeku právě Paroubek.

Vajíčkový názor

29.5.2009 Děčínský deník Stanislav Penc

Docela mě pobavilo, že se již na několika místech naší republiky dostal jeden z nejarogantnějších pohrobků minulého režimu dále škodící České republice do kontaktu s někým, kdo nesouhlasí s jeho pojetím politiky a dává mu to jasně najevo. Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání Czechtek 2005. Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku. Hovořím o tzv. „vajíčkovém útoku“, který se zatím odehrál skoro na každé předvolební slibotechně ČSSD. Co na to strana, kde sociálně demokratické cítění zůstalo jen v názvu? Hned našla viníka -je jím konkurenční ODS. Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor.

Nejlépe by bylo, kdyby si právě mladá generace uvědomila důležitost doby a možnosti věci kolem sebe měnit a v podzimních předčasných parlamentních volbách volila malé strany na místo těch velkých. Tím se může stát, že během jedné noci se z velkých parlamentních stanou marginální skupinky a do 200 členného parlamentu se dostane třeba 15 malých stran; poté nepůjde v parlamentním rozhodování o dohody stranických sekretariátů, ale o diskuzi nad důležitostí rozhodnutí pro nastávající generaci. To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft.

Před třemi lety jsem se na chvilku dostal s Jiřím Paroubkem do křížku. Když se mu nelíbilo, že mu lidé volají a píší, podal na mě oznámení. Prohrál. Trutnovský úřad musel konstatovat logické, tedy, že politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu soukromí nežli běžný občan. Správní odbor zmíněného úřadu mě nechtěl obeznámit s obsahem spisu,který k celé věci vedl, a s dopisem, v kterém vysvětluje tehdejšímu premiérovi proč mě nepotrestali za zveřejnění Paroubkova veřejného čísla. Když jim krajský úřad nařídil, že mi spis k mé osobě vedený ukázat musí, odehrála se neuvěřitelná, bohužel v dnešní době běžná událost, kterou protiprávně nahrál zaměstnanec trutnovské radnice na videokameru.

Na pokutu za hozené vejce se skládají studenti

29.5.2009 Děčínský deník

MICHAL ZÁVADA

Nesouhlasil

Způsob, jakým jej statní muži v černých brýlích „zneškodnili“, se nelíbil například Stanislavu Pencovi, který kvůli tomuto zákroku již podal trestní oznámení.

„Důvodem je zdokumentovaná agresivita oněch osob, a tím na veřejnosti spáchání trestného činu výtržnictví,“ uvedl pro Deník Stanislav Penc.

Jak Deníku sdělil „útočník“ krátce po incidentu, nečinil tak kvůli tomu, aby se proslavil nebo předvedl, ale kvůli nesouhlasu s politikou ČSSDa Jiřího Paroubka.

„Nelíbí se mi způsob, jakým pan Paroubek vystupuje a jak neustále lže. Tuto formu odporu jsem viděl jako jasné východisko,“ sdělil Jan Malina.

Marťany vyhodil předseda

28.5.2009 Litoměřický deník

MICHAL ZÁVADA

Kritizovaný pondělní zásah na mítinku ČSSD v Litoměřicích má na svědomí politik a strážník František Kirchner

Litoměřice/ Dva herce kolínského divadla, kteří se na pondělním mítinku ČSSD na litoměřickém Mírovém náměstí procházeli s transparenty proti Jiřímu Paroubkovi, z akce tvrdě „vyprovodil“ strážník místní městské policie v civilu a funkcionář sociální demokracie František Kirchner.

Kvůli zásahu, který se stal okamžitě terčem kritiky by v krajním případě mohl přijít i o uniformu. „Strážník v té době nebyl ve službě, konal tak v době volna. Mé kompetence v řešení této záležitosti jsou tedy dosti omezené,“ říká Ivan Králik, velitel litoměřické městské policie.

Zcela jiná situace by podle něj nastala ve chvíli, kdy by na Františka Kirchnera podali „marťané“ trestní oznámení a následně by byl usvědčen ze spáchání trestného činu. „V takovém případě by od Městské policie Litoměřice musel nejspíše odejít,“ dodal velitel litoměřických strážníků. Podle informací Deníku se však herci na Františka Kirchnera podat trestní oznámení zatím nechystají.

Ovšem jedno již kvůli chování ochranky Jiřího Paroubka v Litoměřicích padlo. Podal jej Stanislav Penc v reakci na zásah proti marťanům a proti Janu Malinovi, který po předsedovi ČSSD vrhl vejce. Dění na litoměřickém náměstí v pondělí 25. května krátce před polednem se příliš nelíbilo ani Ladislavu Chlupáčovi, starostovi Litoměřic.

...3

Marťany vyhodil z mítinku předseda

Dokončení ze strany 1

Litoměřický starosta potvrdil, že by město proti strážníkovi postupovalo až v případě rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. „Zprostředkovaně jsem se dozvěděl o údajném incidentu strážníka městské policie. Dojít k němu mělo během politického shromáždění v Litoměřicích v době jeho osobního volna. Osobně odsuzuji jakékoli násilí. V případě, že by bylo podáno trestní oznámení na strážníka městské policie, budeme postupovat dle příslušných pracovně právních předpisů, a to na základě výsledků šetření orgánů činných v trestním řízení,“ uvedl Ladislav Chlupáč, litoměřický starosta.

Kromě toho, že je František Kirchner městským strážníkem, zastává také funkci předsedy Místní organizace České strany sociálně demokratické Litoměřice II, která vznikla před několika měsíci. Jeho vyjádření k incidentu se redakci LD do uzávěrky tohoto vydání nepodařilo získat.

Na www.litomericky.denik.cz/ martane naleznete video a fotogalerii z vyvedení marťanů z mítinku na litoměřickém náměstí

Blogeři se přou: Je házení vajec politický lynč?

28.5.2009 aktualne.cz

Hvížďala a Kubáček a další blogeři o tzv. vajíčkové aféře

Tisíce diskusních příspěvků čtenářů a řada textů blogerů Aktuálně.cz. Takovou reakci vyvolalo téma házení vajec na politiky. Blogeři Aktuálně.cz rozebírají, zda je házení vajec varovným předstupněm radikálnějších činů či zda je pouze logickým činem mladých lidí, který v sobě mají vztek na politiky v Česku.

"To, co předvedli mladí 'žertéři' na mítinku ČSSD u Anděla, nemělo s žertováním nic společného. Bylo to násilí použité jako politický prostředek, jinými slovy byl to politický lynč," myslí si například bloger Aktuálně.cz a scénárista Jan Štern.

Čtěte celý text: Házení vajíček na Paroubka je lumpárna a politický lynč

Novinář Jan Urban ve svém blogu tvrdí, že "politici dnes jenom sklízejí plody mnoha let svojí arogantní bohorovnosti a opovrhování občany".

"Nemají pravdu ani 'politologové', kteří v první reakci uvažovali o tom, že vajíčková kampaň proti arogantnímu Paroubkovi v sobě může nést i zárodek extrémismu," myslí si Urban a dodává, že během volebního mítinku sociálních demokratů na pražském Smíchově "viděl stovky studentů a mladých lidi, kteří se za Jiřího Paroubka upřímně styděli - a měli na něj vztek. Nepředstavuje pro ně totiž politiku ani sociální demokracii - ale symbol politické špíny a arogance domněle nedotknutelných".

Čtěte celý text: Vejce na Paroubka a hysterie politiků

"S takovým počínáním sice nelze souhlasit, ale zamyslíme-li se nad kořeny takového jednání, musíme připomenout, že to byla právě sociální demokracie, která nejprve s Milošem Zemanem a pak s Jiřím Paroubkem a Davidem Rathem - nepočítáme-li extrémisty - přinesla do celostátní politiky útočnou vulgaritu, která pak samozřejmě otevřela prostor i podobným protiaktivitám, podle hesla: když mohou politici, proč ne my." Takový je pohled novináře Karla Hvížďaly.

Podle něj jsou takové akce výrazem bezmocnosti i strachu. "Lidé ztrácí víru v lepší budoucnost," dodává Hvížďala.

Čtěte celý text: Vajíčka v české politice

Politický komentátor Jiří Pehe se zabývá tím, jaký má veřejnost vztah k anonymitě - ať už například v internetových diskusích, nebo třeba jakožto fotbaloví fanoušci. "Česká společnost na tom není v tomto ohledu dobře," myslí si Pehe.

"Teror anonymity zažíváme nyní i v tzv. vajíčkové válce. Na jedné straně stojí konkrétní politici, které třeba nemusíme mít rádi a s jejichž názory nesouhlasíme, ale kteří mají jména a rozpoznatelné tváře. Na straně druhé stojí anonymní dav, z něhož lítají vajíčka," píše v blogu Pehe.

Čtěte celý text: Teror (vajíčkové) anonymity

Souvislostmi útoků vajíčky se ve svém blogu zabývá také politický komentátor Jan Kubáček. "Jinde v zahraničí by už následoval jednotný apel politických kandidátů, nehledě na jejich stranický dres a ideový tábor. Byli bychom přímými svědky jasného a demonstrativního ohrazení se takovýmto aktivitám, protože ty se často stávají návodem pro ostřejší činy a laciným alibi pro razantnější protesty," píše Kubáček.

"Škádlivé hody vajíček se tak mohou postupně stát obhajobou činů mnohem radikálnějších skupin, které začnou atakovat představitele státu, poté společenské instituce a nakonec společnost samotnou," varuje.

Čtěte celý text: Komu skutečně prospěje vajíčková aféra?

Stanislav Penc připomíná čtyři roky starou událost Czechtek 2005, kdy podle něj Jiří Paroubek "zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání ".

"Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli. Prostě nám chybí občanská společnost. Prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných. Po fašistickém protektorátu, komunistickém puči a následné 20leté okupaci bylo zřejmé, že tvorba demokracie bude těžká a zdlouhavá. Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace," myslí si Penc.

Čtěte celý text: Vajíčkový názor

Bloger a sociálnědemokratický politik David Rath tvrdí, že "Langer a Topolánek nyní bojují o svůj politický život, a tak použijí cokoli".

"Tak si myslí, že je zachrání fašistické bojůvky a fanatická servilnost většiny pravicových médií. Místo ostrého odsudku fyzických útoků všemi novináři, tak MF Dnes a Lidové noviny glorifikují vrhače vajec," myslí si Rath.

Čtěte celý text: Vejce pana Langera

Blogerka Veronika Vendlová vyzývá, aby lidé raději házeli na politiky papírové vlaštovky, a glosuje, že by celá aféra mohla být předvolební akcí ČSSD. "Po 30,- kačkách je třeba přitvrdit a tohle by mohlo zabrat. Jen nevím, zda by při jakoby hrané akci její představitelé vypadali skutečně tak zdrceně."

Čtěte celý text: Vajíčkem bych nehodila, papírovou vlaštovkou ANO!

Proč lidé na politiky hází vajíčka? Jak se mají aférou zabývat média? Jak aféra může ovlivnit volby? Diskutovat můžete pod jednotlivými blogy nebo přímo pod tímto článkem.

Další informace:

Na Paroubka a spol. létaly v centru Prahy stovky vajec

URL| http://aktualne.centrum.cz/nazory/clanek.phtml?id=638448

Aktivista: Paroubek jen sklízí, co zasel na CzechTeku

28.5.2009 aktualne.cz

Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace, míní Stanislav Penc

Praha - Před čtyřmi lety byl jednou z hlavních postav protestů, které se zvedly po zásahu ozbrojených a vycvičených policistů proti tanečníkům na CzechTeku.

Aktivista Stanislav Penc tehdy krom jiného zveřejnil soukromé číslo tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, který zákrok obhajoval. Dnes - po incidentech na předvolebních mítincích - se do opozičního lídra pustil znovu.

Vajíčkové útoky, jejichž cílem se předseda ČSSD stal, jsou podle něj pouze výsledkem toho, co sám před lety rozpoutal.

"Jde o Jiřího Paroubka, toho, kdo bez jakýchkoliv problémů a obav o zdraví nebo slušné chování zřejmě nařídil a poté schvaloval zásah proti účastníkům tanečního setkání CzechTek 2005," připomíná události staré bezmála čtyři roky.

#box1

Policejní těžkooděnci tehdy brutálně vytlačili technaře z louky u Mlýnce na Tachovsku.

"Při tomto nesmyslném zásahu bylo zraněno několik desítek osob a nemístným obhajováním oprávněnosti a přiměřenosti zásahu změnila dost velká část mladé generace názor na právní stát a fungování demokracie jako celku," naráží na skutečnost, že trestu unikli i ti policisté, kteří prokazatelně zakročili neadekvátně.

BLOG STANISLAVA PENCE:

Přečtěte si jeho názor na vajíčkovou smšť

Podivuje se i tomu, že ČSSD hned našla viníka. Jiří Paroubek otevřeně z organizace útoků obvinil konkurenční ODS. "Kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli," je přesvědčen Penc.

Navíc podle něj v Česku chybí občanská společnost. "Vajíčkový názor je jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek. Nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek.

Mladá generace by si podle něj měla uvědomit důležitost doby. Řešením by mohlo být i to, kdyby v podzimních předčasných volbách dali svůj hlas malým stranám. Z nynějších parlamentních stran by se tak mohly stát marginální skupinky a v parlamentu by šlo opět o diskusi, nikoliv o dohody stranických sekretariátů.

"To by bylo krásné vajíčko všem těm, co si ze služby veřejnosti udělali vlastní kšeft."

Je schvalování trestného činu trestným činem, když tak činí politik?

28.5.2009 blisty.cz

Štěpán Kotrba

Stanislav Penc byl kandidátem Bursíkovy Strany zelených. Nadějí nové, zelené, k lidem vstřícné, humanistický orientované politiky. Pomáhal do Parlamentu lidem, kteří se tam nakonec dostali. Jak se tam pak chovali, vědí dnes všichni - ať již se to týká schvalování válek a hlasování o radarů, nebo i prosazování ekologických zákonů. Penc mlčel. Dnes ovšem píše a mailem rozesílá dopis, ve kterém píše, že Paroubek si za vajíčkové útoky na mítinky ČSSD vlastně může sám. Podle zeleného politika a chovatelé koz nejde o kámen nebo o klacek, takže nejde vlastně o nic. Podle Pence nejde ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem. Ovšem ti, kteří si přišli před volbami vyslechnout, co jim nabízí politici sociální demokracie, vidí od vajec pokálené obleky, převrácené židle či nebezpečně kluzký chodník trochu jinak. A vidí i nečinnost policie trochu jinak. Zneužití policie může být i v tom, když policie nekoná i když konat má a soud konstatuje, že "politik jako veřejně činná osoba má menší ochranu".

"Naléhavě Vás žádám, abyste

mi zajistil právo hodit vejce, až se zde zase sejde nějaká světová elita

typu pana Bushe, G7 atp. Tady je moje občanská svoboda arogantně

pošlapávána kordony těžkooděnců. Nějak mi není jasné, proč Vám tohle

nevadilo a nevadí. Zajistěte moje občanské právo, pane aktivisto!", reaguje na Pencův agitační mail Jaroslav Polák z Institutu pro hematologii a krevní transfúzi v Praze."Jo, a ještě když meditujete nad ČSSD ve smyslu, že není standardní. Zkuste

se zamyslet, jestli standardní evropští zelení podporují stavení základen,

či zavádění tržně fanatického konceptu rovné daně či spolulikvidují

veřejné zdravotnictví. Najděte mi jedinou zelenou stranu na západ od našich

hranic. Až to provedete, tak si klidně kritizujte své oponenty. Já už

pomalu začínám litovat, že jsem podepsal Několik vět a další a aktivně se

účastnil odporu proti bývalému režimu," dodává Polák.

Odborníci popřeli, že by byli vrhači vajíček spjati s fašismem

28.5.2009 ČT24

Praha - Desítky tisíc mladých lidí, kteří se na internetu připojili ke kampani házení vajec na předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, nemají podle odborníků nic společného s nacistickou ideologií či fašismem, jak tvrdí někteří lidé spojení s ČSSD. Po středečním vajíčkovém incidentu na pražském předvolebním mítinku ČSSD začali o netoleranci a ohrožení demokracie hovořit další politici.

"Nikdo to nezorganizoval. Je to věc, kterou internetová sociální síť umožňuje. Je velmi dobrá pro to, čemu se říká virální marketing, pro šíření něčeho, co je zábavné, co zarezonuje s pocity generace uživatelů," poznamenal publicista Miloš Čermák, který se internetové komunikaci a komunitě dlouhodobě věnuje. Jde podle něj převážně o vzdělané lidi do 30 let, kteří jsou citliví na "určitý způsob politického chování". "Je bizarní spojovat je s fašismem," podotkl Čermák.

Ještě ostřeji reagoval na výroky o fašismu uznávaný sociolog Fedor Gál: "Kdo seje vítr, sklízí bouři," poukázal na předvolební agresivní, populistickou a negativní rétoriku představitelů sociální demokracie, která se podle něj blíží stylu někdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara. "Otázka teď zní, jak to bude pokračovat. ČSSD bez důkazu vrhla odpovědnost na politické konkurenty místo toho, aby zjišťovala, kdo ti lidé, co házejí vajíčka, skutečně jsou. Opět jen bez důkazů akcelerují diskurs na české politické scéně," domnívá se sociolog.

Gál také připomněl, že téměř bez zájmu médií zůstal už druhý žhářský útok na dům obývaný Romy v České republice i další odjezdy Romů do ciziny, protože se v ČR necítí bezpečně a bojí se o vlastní děti. "Jestli v takové situaci zneužívá Jiří Paroubek či David Rath útoku recesistů ke slovům o nacismu a fašismu, tak by se měli raději podívat, jak v ČR žijí lidé skutečně z takových důvodů atakovaní lidmi například z Národní strany," podotkl.

Pecina chce mítinky chránit, vajíčkáři ustoupili sami

"To, co jsem včera zhlédl v televizi, to skutečně v pořádku není, to principiálně nacistické napadání, nacistické rozhánění mítinků legitimní politické strany," prohlásil ministr vnitra Martin Pecina, kterého do úřednické vlády nominovala právě ČSSD. Slíbil proto vyšší ochranu předvolebních mítinků. Sami organizátoři vajíčkových protestů už ale na síti facebook po středeční akci vyzvali k ukončení této formy protestů.

Podle Čermáka by si Jiří Paroubek, který rád argumentuje výsledky průzkumů veřejného mínění, mohl bez problémů obstarat velmi přesná data o pocitech lidí používajících internetové sociální sítě - diskuze jsou viditelné všem. "Myslím, že tam ani nebyl zlý úmysl, byla to prostě reakce na jakousi zpupnost, určitý styl. Politika ty lidi ani moc nezajímala, ale bylo legrační vidět nepříjemného politika vykoupaného ve vajíčkách. Teď je možná zajímat začala," podotkl publicista.

Vrhačů se zastal také Stanislav Penc

Jedním ze zastánců vrhačů vajec je i aktivista a bývalý disident Stanislav Penc. "Politologové začínají hovořit o zhrubnutí politické scény a o morálce těch, co se odhodlají skrze vajíčka dát nahlas znát svůj názor. Je zjevné, že kdyby u nás ve státě existovala funkční demokracie, lidé typu Jiřího Paroubka by ve vrcholné politice vydrželi jen malou chvíli. Chybí nám občanská společnost a prostá angažovanost lidí ve věcech veřejných," uvedl v prohlášení Penc. Vajíčkový názor je podle něj jedna z forem, kterou se rozhodla využít část mladé generace. Nejde o kámen nebo o klacek ani o zneužití policejní mašinérie proti lidem, jak se toho dopustil ve svém postoji právě Paroubek, dodal Penc v narážce na policejní zásah na Czechteku 2005.

Zároveň oznámil, že podal trestní oznámení na ochranku mítinků ČSSD, která se podle něj dopustila v Teplicích a Litoměřicích nezákonného omezování osobní svobody a násilností.

Účastník pražské vaječné bitvy byl obviněn, napadal policisty

28.5.2009 novinky.cz

Jaroslav Soukup

Policie obvinila jednoho z účastníků středečního mítinku ČSSD na pražském Andělu. Muž se podle policistů dopustil útoku na veřejného činitele. Spolu s ním policisté zadrželi i 15 dalších účastníků shromáždění, na němž se na představitele ČSSD snesla sprška vajec.

Podle policejní mluvčí Evy Miklíkové je zadrženým čtyřiatřicetiletý muž z Brněnska. "Muž je vyšetřován na svobodě a hrozí mu až tři roky vězení," řekla Miklíková s tím, že jej policisté obvinili z útoku na veřejného činitele.

Policisté celou akci monitorovali kamerovým systémem. Na záznamu je také údajně vidět, jak jeden ze zasahujících policistů má roztrhanou košili. V současné době kriminalisté záběry z kamer vyhodnocují. Pokud zjistí další protiprávní jednání konkrétních lidí, zahájí s nimi řízení.

:. Lubomír Zaorálek se marně bránil vajíčkové salvě. FOTO: Petr Horník, Právo

Mítink byl pomyslným vyvrcholením vajíčkové kampaně, která odstartovala před několika dny, kdy byl jeden z předvolebních mítinků ČSSD narušen mužem, jenž se snažil trefit Jiřího Paroubka vajíčkem. Z ojedinělého incidentu se stalo mediální téma.

Potenciální vrhači se začali sdružovat na komunitním serveru Facebook, kde vznikla kampaň "V každém městě vejce pro Paroubka". Po středečních událostech vyzval její iniciátor k zastavení dalších útoků. Incident, při němž se na představitele sociální demokracie snesly stovky vajec, odsoudili politici, ministr vnitra i prezident Václav Klaus. Penc podal oznámení na "Paroubkovu ochranku"

V souvislosti s předvolební kampaní padlo i trestní oznámení směřované proti ČSSD. Občanský aktivista Stanislav Penc podal trestní oznámení na osoby, které na mítincích ČSSD v Litoměřicích a Teplicích omezovaly volný pohyb lid.

Penc v této souvislosti používá s odkazem na média termín "Paroubkova ochranka". Podle předešlých vyjádření ČSSD se jednalo o pořadatelskou službu.

ČSSD se chystá na bitvu

27.5.2009 Lidové noviny

BEDŘICH KRATOCHVÍL DAVID HLUŠTÍK, VÁCLAV DRCHAL

Vaječná smršť - První trestní oznámení na ochranku ČSSD. Paroubka ohlídají mladí socialisté

ČSSD tvrdí, že na mítincích žádnou ochranku nemá. Jde prý o sympatizanty. Podle informací LN má ale ČSSD najatou ochranku na celé předvolební turné.

PRAHA Vajíčkové útoky na předsedu sociální demokracie Jiřího Paroubka neustávají. Jeho volební tým proto ochranu svého předsedy a kandidátů do Evropského parlamentu na mítincích posílil.

Šéf socialistů Paroubek tvrdí, že jsou na mítincích jen kvůli jeho bezpečnosti. Pondělní případ v Litoměřicích, kdy Paroubkovi lidé nevybíravým způsobem „odklidili“ z mítinku jednoho odpůrce s transparentem, vysvětlují socialisté jinak. „Nejednalo se o členy ochranky Jiřího Paroubka, ale o členy místní organizace ČSSD v Litoměřicích. Konkrétně o Františka Kirschnera a Vlastimila Borutu. Usuzovat pouze z jejich postav, že se jedná o ochranku, je ubohé,“ napsal předseda Krajského výkonného výboru ČSSD Ústeckého kraje Petr Benda.

Podle informací LN ale socialisté své členy přímo vyzvali, aby mítinky hlídali. Navíc si ČSSD najala profesionální bodyguardy. Ti jsou rozmístěni přímo v davu. Mají za úkol zabránit recesistům například v házení předmětů. „Máme najatou ochranku, dva lidi na malé mítinky, čtyři na velké. Dělá se to vždycky. Navíc to máme v podmínkách záboru veřejného prostranství, že máme ochranku. Kvůli vajíčkům jsme ochranku posílili, takže máme na všech akcích standardně čtyři plus Paroubkova řidiče, který je zároveň jeho osobní strážce. Jinak jsme obvolali všechny lokální členy, aby nám pomohli pořádek zajistit,“ potvrdil informace zdroj z Paroubkova volebního týmu.

Kromě profesionálních bodyguardů a dobrovolných ochránců rekrutujících se z řad členů místních organizací budou Paroubka hlídat i mladí socialisté. Jejich šéf Petr Dolínek včera svým „podřízeným“ rozeslal e-mail, v němž žádá, aby přišli Paroubka na dnešní pražský mítink chránit. „Musíme přispět ke změně atmosféry, která v současné době kolem naší strany a především naší kampaně panuje,“ vyzývá.

Penc podal trestní oznámení na tým Paroubkových ochránců Ať už tým sociálnědemokratických „goril“ tvoří kdokoliv, bude mít každopádně co do činění s policií. Již několik lidí se totiž rozhodlo, že na Paroubkovy ochránce podá trestní oznámení kvůli zřejmě protiprávnímu chování některých z nich. Jedním z nich je bývalý disident, dnešní ekologický zemědělec a vyhlášený chovatel koz Stanislav Penc. „Na základě toho, co jsem viděl na různých serverech, došlo k naplnění minimálně dvou trestných činů -výtržnictví a omezování osobní svobody. Nesmějí přece nikoho vyvádět, protože od toho je policie. Nesmějí také nikoho omezovat, nebo dokonce bít,“ řekl LN Penc.

Trestní oznámení podal Penc, který v roce 2006 kandidoval za zelené do sněmovny, včera odpoledne na služebně v Benediktské ulici na Praze 1, tedy v obvodě, kde sídlí ČSSD: „Upozornil jsem policisty, aby ČSSD vyzvali k tomu, že jejich ochranka se takto v žádném případě nemůže chovat.“

Na policii chce jít i teplický učitel Martin Ryba, který se v pondělí na mítinku ČSSD v Duchcově procházel s platy od vajec a dvěma kufry. Svoji eskapádu popsal serveru iDnes: „Snažil jsem se demokraticky a trochu s nadsázkou vyjádřit svůj názor, ale byl jsem ochrankou... fyzicky omezován a násilím vyveden z místa mítinku.“

***

eskalátor

13.5.2009 A2

Kolem výběrového řízení na ředitelku nebo ředitele Státní opery v Praze (stávající ředitel v prosinci končí), příspěvkové organizace ministerstva kultury (MK), bylo hodně vysokého napětí, šuškandy a spekulací, jestli se nechystá spojení Opery s Národním divadlem. „Ohleduplný“ ministr Jehlička nakonec po neslavném pádu vlády výběrové řízení pro jistotu zrušil – přece prý nebude příštího ministra zavazovat nějakými personálními rozhodnutími! Dalo by se ale napsat, že raději řešení problému odložil nebo ho spíš novému ministrovi hodil do klína jako horký brambor. V prosinci ovšem nekončí jen operní ředitel, ale také samostatná půlstoletá Laterna magika, kterou MK jako svou prodělečnou příspěvkovou organizaci zruší. Turisté už ji neuživí, tak se přesune pod křídla sousedního Národního divadla, a to včetně budovy Nové scény. Co si počít se scénou s mizernou akustikou a rozpačitou dramaturgií? Ať si to vyřeší management Národního. Smysl pro vytříbeně elegantně odložená řešení nelze ministerstvu rozhodně upřít

J. Bohutínská

Až budete poslouchat nebo číst předvolební řečnění českých politiků na téma odkazu dvacátého výročí událostí 17. listopadu, zkuste mít na paměti tuto skutečnost: Je to už více než sedmnáct let, co Federální shromáždění někdejšího Československa uložilo, aby předsednictvo FS „zpřístupnilo veřejnosti materiály, se kterými pracovala komise 17. listopadu“. Tato komise zkoumala pozadí celého převratu. Do dnešního dne však materiály zveřejněny nebyly, a tak si o ně požádal aktivista Stanislav Penc. A dostal od Evy Růžkové, vedoucí archivu Poslanecké sněmovny, kde dnes dokumenty leží, následující odpověď. „…požadované dokumenty Vyšetřovací komise FS pro vyšetření událostí ze dne 17. 11. 1989 v Praze bohužel není možné předložit ke studiu, neboť se jedná o dokumenty, které dosud nebyly archivně zpracovány… V současné době probíhá jejich archivní zpracování, přičemž předpokládáme, že práce budou ukončeny přibližně do konce r. 2009.“ Ovšem ani poté badatel o událostech nedávné minulosti nebude mít své jisté, protože podle Růžkové budou zpřístupněny jen materiály splňující neurčité zákonné podmínky. Můžeme už tedy začít oslavovat?

F. Pospíšil

Víte, co se plánuje nového v budově Národní knihovny v Klementinu? Když nebude chobotnice, musíme Klementinum nafouknout. Návrhy Národní knihovny (jež jí zpracoval Metroprojekt), které 14. 4. 2009 „vzala na vědomí“ Komise územního rozvoje a životního prostředí Rady městské části Prahy 1, zní velkoryse. Navrhuje se „moderní vestavba do hlavního a hospodářského dvora ve variantách: subtilní skleněná hmota, masivnější betonová hmota a oblouková skleněná přístavba s proražením nového hlavního portálu z ulice Platnéřská“. Radě se třetí návrh moc nelíbí, ale nezamítla ho. Místo toho upozornila, že „je vhodné prověřit záměr výstavby podzemních garáží pod objektem pro asi šedesát aut s myšlenkou vybudovat garáže pod Mariánským náměstím pro více uživatelů“. To může být řešení – pořádná betonová chobotnice s podzemím pod půlkou centra pro auta. Že jsme na to nepřišli dřív!

L. Bělunková

Poněkud opožděně, ale přece jenom vyslovila i horní komora našeho parlamentu souhlas s ratifi kací tzv. Lisabonské smlouvy. Odpor prezidenta Klause proti tomuto dokumentu, který je výsledkem dlouhých a obtížných vyjednávání v rámci evropské sedmadvacítky, sice již není pro nikoho překvapením, ale jeho hysterická reakce na hlasování senátorů je přece jen dalece vzdálena jak důstojnosti jeho úřadu, tak jeho osoby. Mít za prezidenta evropského a současně klimatologického disidenta mohlo být po jistou dobu předmětem pobavení a dávalo naší zemi jistou zajímavost. V okamžiku, kdy se mu podařilo dát českému státu trvalý a pro okolní svět zcela nepochopitelný punc sveřepé zabedněnosti, jde ovšem veškerá zábava stranou. Předseda Ústavního soudu nedávno v radiožurnálu prohlásil, že naše ústava nepočítá s možností, že prezident republiky nebo vláda z jeho pověření napřed sjedná mezinárodní smlouvu a pak – když s ní parlament vysloví souhlas více než třípětinovou většinou – ji nepodepíše. Nikdo z autorů české ústavy totiž nepočítal s prezidentem, který ústavu cílevědomě ignoruje.

P. Matějka

Poprvé od osvobození v roce 1945 se 1. máj ve Francii odehrál ve znamení odborářské jednoty. Za režie osmi odborů pochodovalo pařížskými ulicemi na 160 000 demonstrantů. Zvuky bubnů a skandování se nesly celým městem. Hesla se zaměřila na tradiční stížnosti na podmínky práce, ovšem teď navíc zhoršené finanční krizí. Připomínáno bylo i katastrofální aktuální číslo – 2,48 milionu Francouzů bez práce. Někteří z demonstrantů pronikli do McDonald’s na St. Germain, ze kterého vyprovodili zákazníky. Na odchodu přelepili vstup do neposlušného podniku, který oslavy nedodržuje, izolepami. Ve městě proběhly i oslavy dalších uskupení – například na Place des Pyramides se na veselici Národní fronty (FN) slova ujal stařičký Jean-Marie Le Pen. První máj ale ve Francii není jen dnem demonstrací a proslovů. Je také svátkem konvalinek. Prodávají se v malých svazcích na každém rohu. Na Montmartru je letos nabízel československý folklorní spolek Naděje za doprovodu zpěvu a lidových tanců. Spatřit krajany v krojích tancující na pařížských ulicích za dunivého zvuku demonstrace byl opravdu kuriózní prvomájový zážitek.

N. Císařovská

Demokracie nefunguje

13.5.2009 A2

filip pospíšil

Studentská iniciativa naráží na meze

Že se u příležitosti dvaceti let od pádu minulého režimu pokusí o inventuru stavu demokracie, oznámili studenti převážně z pražské filozofi cké fakulty už loni. Dosavadní průběh a výsledky prověrky přitom zaskočily nejen je.

„Tenhle koncert a shromáždění se málem neuskutečnily, protože nám magistrát včera zakázal stavět pódium, nakonec se ale podařilo dosáhnout toho, že je shromáždění nahlášené a povolené,“ oznámil 28. dubna ve čtyři hodiny odpoledne na Václavském náměstí několika desítkám přítomných Vojtěch Prokeš. Moderátor, který na malém improvizovaném pódiu kousek od koně zastupoval iniciativu Inventura demokracie, tak bezděky potvrdil, že ani on sám neví, že v demokracii shromáždění povolována být nemusejí.

Politiku bez pódia

Koncert pod názvem Nejsme budoucnost tohoto národa, pořádaný iniciativami Pro Wave a Inventura demokracie, tedy mohl vypuknout. Nejprve ale bylo nutné, aby Robin Čumpelík z občanského sdružení Pro Wave poslal asi měsíc dopředu na magistrát oznámení, že shromáždění chce na frekventovaném místě konat. Pak se z pečlivosti obrátil i na magistrátní odbor majetku a požádal jej o vyjádření, zda může na místě postavit i pódium pro vystupující skupiny. Přes urgence nedostával po tři týdny odpověď, a pouhý den před konáním koncertu referent Luděk Burian z MHMP oznámil, že se magistrát rozhodl pro politické akce pódia a ozvučení nepovolovat. S celou akcí, která měla upozornit na žalostné obsazení mediálních rad a jejich ovlivňování politiky, to v tu chvíli bylo nahnuté. „Čumperlík mi zavolal, jaká je situace, a jestli s tím nemohu nějak pomoci,“ potvrzuje celoživotní aktivista a chovatel koz Stanislav Penc. „Obrátil jsem se tedy nejdříve na Miroslava Sklenáře [zástupce ředitele magistrátu pro oblast vnějších vztahů – pozn. red.] a pak přímo na Pavla Béma. Napsal jsem primátorovi esemesku, kde jsem mu vysvětloval, že by byla velká chyba, kdyby vznikl dojem, že magistrát z politických důvodů blokuje shromáždění za nezávislé rady. Pak tedy povolení přišlo.“ Pestré složení účinkujících (vystoupili např. All Star Reúdží Band , 100 °C, Tata Bojs, e Prostitutes) nakonec na koncert přilákalo několik set lidí. Organizátoři před nimi kritizovali obsazování mediálních rad na základě stranických zájmů, požadovali odstoupení nekompetentních radních nebo těch, kteří jsou ve střetu zájmů, a kritizovali přehlížení skandálů uvnitř veřejnoprávních médií a „bolševické myšlení v radách“. Z reproduktorů také pouštěli přítomným, kteří na místě mohli podepsat petici za výše uvedené požadavky, nejabsurdnější části veřejných vyjádření současných členů rad.

Rozhodování bez veřejnosti

Jedním ze způsobů, který má zabránit současnému tristnímu stavu v mediálních radách, má být podle studentů přijetí novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase, která má změnit mechanismus obsazování mediálních rad. Okruh voličů by ze současných poslanců měl být mimo jiné rozšířen i na senátory. To ostatně navrhuje i novela, kterou připravil senátor Jiří Oberfalzer a která prošla úspěšně horní komorou již v polovině loňského roku. Jenže proti návrhu se tehdy (s víceméně formálním odůvodněním) postavila vláda a od té doby zákon leží v Poslanecké sněmovně. „Napsali jsme poslancům dopis, ve kterém jsme je o přijetí zákona žádali, jenže nám odpověděli jen dva, a to ještě zamítavě,“ popisuje zástupce Inventury demokracie Jiří Boudal zkušenosti iniciativy z komunikace s politiky. Zástupci iniciativy také obcházeli politiky s dalšími požadavky – na omezení poslanecké imunity, regulaci lobbingu či zákaz „legislativních přílepků“, ovšem rovněž s chabým výsledkem.

Videozáznamy ze svých návštěv Senátu a Poslanecké sněmovny chtějí studenti zveřejňovat na internetu. „Lidé od nás natáčeli na jednání mediálního výboru a právě tyto záběry bychom chtěli v dohledné době zveřejnit,“ dokládá Jiří Boudal skutečnost, že se ve svých aktivitách iniciativa neomezuje jen na demonstrace. Přiznává však, že například zasedání Rady České televize se studenti ještě nezúčastnili. Další z aktivistů, který má v iniciativě záležitosti České televize na starosti, Viktor Portel, je pak překvapen otázkou, zda se zástupci iniciativy následující den, tedy 6. května, chystají na zasedání sněmovního volebního výboru, který má vybrat šest nových členů Rady České televize. „Nevím o tom, nikde na webu nemají vyvěšenou pozvánku,“ podivuje se Portel. „Asi si úplně nepřejí, aby tam byli novináři nebo někdo, kdo se o to zajímá,“ dodává.

Škola politikaření

Taková snaha se dá dobře pochopit. Málokdo z politiků totiž stojí o to, aby se opakovaly protestní akce z doby Televizní krize na přelomu let 2000 a2001. V současnosti je přitom v sázce v podstatě totéž – nezávislost a budoucnost veřejnoprávní televize. Do médií ale pouze prosakují informace o zákulisních tazích, spojených s volbou šesti nových členů Rady a potažmo nového ředitele ČT, kterým končí mandát. Jedni (mezi nimi většina dosavadních radních) stojí o to, aby jej zvolili ještě dosluhující členové, kteří upřednostňují současného ředitele Jiřího Janečka. Ten byl dosud považován za favorita, protože jej jako poslušného ředitele podporovaly velké politické strany. Jenže například podle časopisu Týden teď některým lidem v ODS vadí, že opozice využila ke svržení vlády reportáž redaktora ČT Dalibora Bartíka o tlaku premiérova poradce Marka Dalíka na zametení kauzy Wolf pod koberec. Rada tak možná bude rozhodovat o přihlášených devatenácti kandidátech na ředitele ve dvou kolech – a ve starém a novém složení. Tím by možná vyrostly šance dalších kandidátů, mimo jiné i bývalého ředitele ČT Petra Klimeše, jehož projekt připravil další exředitel ČT Ivo Mathé a producent Čestmír Kopecký. Ti jsou označováni za Havlovy favority. A Havel, jak známo, nedávno silně podpořil Topolánkovo vedení ODS, což by mohlo Klimešovi pomoci. Ovšem ředitele nakonec budou vybírat samotní radní a o jejich výběru se zase ODS shodne nejsnadněji s ČSSD. A ČSSD může jako protihodnotu chtít výběr Janečka…

U takovýchto dohod žádné studenty ani veřejnost ti zainteresovaní samozřejmě nepotřebují. Nejlepší je, když se vším tím veřejnoprávním zatěžují co nejméně. Možná i proto předseda televizní rady Jiří Baumruk označil zveřejnění plánů kandidátů na šéfa České televize, které vyvěsil na web syn současného člena Rady ČT Radka Mezulánika, za nevkusné a naprosto nestandardní. A k němu se na demonstraci studentů na Václavském náměstí přidal i Ivo Mathé, který označil zveřejnění za účelové. Studenti tak dostávají lekci, že udělají nejlépe, když se nebudou v ničem moc vrtat. Pokud by snad chtěli hrát a demonstrovat – mohou. Ale jen tak potichu.

Jak to vidí

11.5.2009 E15

Stanislav Penc

Problémem pro biofarmy může být působení finančních spekulantů, kteří vnímají větší státní podporu pro ekologické zemědělce, spíš jako výzvu k obohacení, než výpomoc k obtížnějšímu hospodaření a hledají různé právní mezery. Nedávno ministerstvo zemědělství na tento trend zareagovalo u pěstitelů ovoce zvýšením počtu stromů na hektar. Tím však dostalo do obtíží spíše stávající biozemědělce než spekulanty. Další dosti významný problém je dovoz biopotravin ze zahraničí. Jsou potraviny, které u nás nelze běžně vypěstovat, tam samozřejmě nic než dovoz nemůže být. Avšak u biopotravin, již se u nás přirozeně pěstují, je to nepochopitelné. Může být nazývaná bio taková potravina, která na základě své přepravy od výrobce ke spotřebiteli zatíží životní prostředí nepoměrně více, nežli domácí? A kdo zaručí stejné podmínky v označování bio, například u výrobků z Číny?

Biofarmy jako přirozená cesta k přírodě >

11.5.2009 E15

Stanislav Penc

Co je vlastně biofarma? Zjednodušeně řečeno jde o „výrobu“ potravin tak, aby byly pro nás spotřebitele zdravé. U ovoce a zeleniny bez použití chemikálií a u chovu zvířat na maso a mléko ve volných výbězích s přírodní stravou.

Biofarma musí splňovat o poznání přísnější podmínky než běžní zemědělci nebo chovatelé. Tyto podmínky stanovuje zákon o ekologickém zemědělství. Z něho vyplývá dvouletá čekatelská lhůta a splnění jasných kritérií, které jsou několikrát do roka kontrolovány k tomu zřízenou institucí. U polí a sadů musí být zajištěno, že okolní hospodaření s použitím zemědělské chemie ve formě práškování a chemického hnojení nemůže nijak ovlivnit pěstované. Biofarma, která splní všechny podmínky, je zpravidla po dvou letech zaevidována a po předložení konkrétního produktu může používat označení Bio.

Biofarmy v Čechách >

S nadsázkou se dá říci, že před výmyslem zemědělských chemikálií a velkovýkrmen drůbeže a hospodářských zvířat byl každý zemědělský počin bioekologickým. Za první republiky platila zákonem upravená povinnost hospodaření tak, že obhospodařované pozemky budou rozděleny na tři části, a to pro pěstování, pastvu a louku. Takto bylo zajištěno přirozené hnojivo a příroda nebyla ani zmála plundrována jako dnes. Po období komunistického odebrání pozemků soukromníkům, vyorání mezí a scelení pozemků se dostavila doba dnešní, ve které je možné, aby obchodní zemědělská společnost hospodařila na několika stovkách až tisících hektarů bez toho, aniž by měla jediné zvíře, tedy i hnůj, pastvu a louku. Tento negativní

systém je bohužel dosti běžný. Případné škody na půdním fondu, spodních vodách a biodiverzitě krajiny nikdo neřeší. Návratem k přírodě a přirozenému hospodaření jsou právě biofarmy. V roce 1990 se jako ekologické hospodářství zaregistrovaly tři farmy. Pokračování na str. VIII > Dokončení na str. VI > V minulém roce jich v naší republice bylo již 1946. V současné době se tímto šetrným způsobem k přírodě hospodaří na 342 tisících hektarech půdy, to je osm procent veškeré zemědělské půdy v České republice. Naprostá většina, tedy 282 tisíc hektarů, jsou trvale travní porosty. Ke konci roku 2008 bylo v republice vyprodukováno 422 biopotravin.

Trnitá cesta >

Snahy vyrábět zdravé potraviny a hospodařit pro přírodu šetrným způsobem prošly od roku 1990 docela náročnou cestou. Jedním z významných propagátorů tohoto odvětví je Nadační fond rytíře Františka Horského. Fond je pojmenován po jednom z nejpřednějších reformátorů a vynálezců v oblasti zemědělství. Za své zásluhy byl císařem Františkem Josefem I. ke svým šedesátinám jmenován do rytířského stavu. Nadace navázala na jeho odkaz. Sdružuje významné autority a odborníky z oboru ekologického hospodaření. Díky jejich dlouholetému tlaku (deset let) vznikl zákon, který jasně vymezuje, co je biofarma a k přírodě šetrné hospodaření. Jednou z posledních aktivit nadačního fondu je vydání multimediálního CD encyklopedického charakteru Český svět BIO, které shrnuje dvacetileté aktivity českého ekozemědělského hnutí, doplněné o četné informační zdroje ze zahraničí. Fond také pravidelně již sedmnáctým rokem oceňuje nejlepšího biofarmáře za uplynulý rok. Vítěz mimo památečního diplomu, dostane putovní pohár zvaný „Bartákův Hrnec“, který je naplněný tisícovkou zlaťáků (čerstvě ražených desetikorun).

Velká část českých biofarem se podílí na agroturistice a výchovných programech pro děti a mládež. Jde o fenomén, jenž začíná být v posledních letech vyhledáván. V podstatě agroturistika je možnost strávení dovolené na biofarmě, například namísto kempu nebo hotelu. Některé biofarmy poskytují pro školní děti možnost návštěvy s povídáním o zvířátkách, jejich potřebách a užitku, většinou jako součást ekologického střediska. Další zajímavé naplnění volného času již několik let umožňuje mezinárodní sdružení dobrovolníků na Biofarmách WWOOF. Skrze tuto aktivitu se může kdokoli dozvědět o takovýchto biofarmách a podle svého zájmu navštívit na nějakou dobu jím vybranou biofarmu a tam za stravu a ubytování pomáhat při pěstování nebo chovu.

Biofarmy v zahraničí >

Především v západní Evropě je začátek obliby biopotravin a biofarem datován na přelom šedesátých a sedmdesátých let. Za posledních dvacet let se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy rozšířila ze 100 tisíc hektarů na 5,4 milionu hektarů. To je zhruba 3,4 procenta z celkové zemědělsky obhospodařované půdy v Evropě. Ovšem mezi státy jsou velké rozdíly. Například v Rakousku, Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku je ekologické zemědělství relativně nejsilnější – hospodaří se na šesti až osmi procentech veškeré zemědělské půdy těchto zemí. Na druhé straně v Řecku či Portugalsku se ekologické zemědělství skoro neprovozuje. Problém, který bude muset Evropa v brzké době řešit, je označování bioproduktu, tedy k přírodě šetrnému přístupu při výrobě takovéto potraviny u výrobků, které se neprodávají v blízkém okolí biofarmy, ale převážejí se mnohdy okolo půlky světa.

Budoucnost >

Na základě zvýšení počtu biofarem v naší zemi je zřejmé, že se výroba zdravých potravin a kvalitní chov zvěře společně s šetrným hospodařením vůči přírodě prudce rozvíjí. Za poslední rok je zaznamenán nárůst zaregistrovaných biofarem o 70 procent, tedy z 253 nových farem v roce 2007 na 422 v roce 2008. Tento trend dokládá fakt, že si stále více lidí uvědomuje potřebu žít v nepoškozené přírodě a jíst zdravé jídlo.

***

Aktuální statistické údaje k biopotravinám a biofarmám

31. 12. 31. 12. nárůst za nárůst

2007 2008 leden-říjen (%)

2008

počet výrobců biopotravin 253 422 169 70

počet ekofarem 1318 1 946 628 50

výměra zemědělské půdy 312 890 341 632 28 742 10

v ekologickém zemědělství (ha)

podíl ekologického zemědělství na 7,35 8,04 0,69 10

celkové výměře zemědělské půdy (%)

výměra orné půdy (ha) 29 505 35 178 5 673 20

výměra trvalých travních porostů (ha) 257 899 281 596 23 697 10

výměra trvalých kultur (sady) (ha) 1 625 2 764 1 139 70

výměra trvalých kultur (vinice) (ha) 245 341 96 40

ostatní plochy (ha) 23 616 21 753 - 1863 -8

Pramen Ministerstvo zemědělství ČR

Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR

rok počet podniků výměra zemědělské procentický podíl

celkem půdy v EZ v ha ze zem. půdního fondu

1990 3 480 -

1998 348 71 621 1,67

2003 810 254 995 5,97

2007 1318 312 890 7,35

2008 1 946 341 632 8,04

Pramen Ministerstvo zemědělství ČR

Dnes běžíme za vás, zítra vy za nás!

2.5.2009 Lidové noviny

PETR KOURA, PAVLÍNA FORMÁNKOVÁ

Před dvaceti lety, 1. května 1989, vznikla opoziční iniciativa Společnost za veselejší současnost

Herečka Bára Štěpánová, Luboš Rychvalský a Petr Payne stáli u zrodu Společnosti pro veselejší současnost. Tato opoziční platforma, která si programově zvolila jako způsob boje proti systému humor a recesi, vznikla v samém závěru komunistické nadvlády v Československu.

Navzdory krátké působnosti na sebe upozornila řadou happeningů, které zesměšňovaly tehdejší režim a upozorňovaly na jeho vyprázdněnost.

Politický humor má v českých zemích silnou tradici. Byl součástí života jak za nacistické okupace, tak v období komunistického režimu. Tehdy kolovala řada politických anekdot, které zesměšňovaly a ironizovaly představitele těchto totalit, nezřídka byly obměňovány či aktualizovány podle momentální politické situace. Ani forma happeningu s politickým podtextem nebyla v roce 1989 v Československu neznámá. Tyto prvky je možné nalézt již ve třicátých a čtyřicátých letech v akcích neformální skupinky pražských gymnazistů, kteří se nazývali „recesisté“ a obohatili v českém jazyce význam tohoto dnes tak skloňovaného slova z ekonomického žargonu o další rozměr - legraci.

Recesisté v únoru 1944 kupříkladu zaslali dopis obávanému ministru školství a lidové osvěty Emanuelu Moravcovi. Navrhovali v něm ekonomické úspory tím, že lidé měli z úředních budov odcházet nikoliv po schodech, ale výskokem z okna do připravených hasičských plachet. Tím se dle složitého matematického výpočtu mělo v protektorátu Čechy a Morava vyrobit „3/4 tanku a tři kolečka pro wehrmacht denně“.

Podobu happeningu měly též některé protestní akce proti okupaci vojsk států Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Protiokupační hesla, písně, básničky či další produkty lidové tvořivosti jsou plné šibeničního humoru.

Na tuto tradici navázala na jaře 1989 trojice mladých opozičních aktivistů Bára Štěpánová, Luboš Rychvalský a Petr Payne, která měla za sebou již první konflikty s vládnoucí mocí. Právě při protirežimních demonstracích v uplynulých měsících se tito aktivisté seznámili. Herečka Bára Štěpánová, neteř jednoho z nejvýznamnějších představitelů protikomunistické opozice, sociologa Rudolfa Battěka, připojila již v roce 1986 svůj podpis pod Chartu 77.

V jarních měsících roku 1989 existovala v Československu již řada opozičních iniciativ - vedle Charty 77 aVýboru na obranu nespravedlivě stíhaných aktivně působilo Hnutí za občanskou svobodu, Nezávislé mírové sdružení, Mírový klub Johna Lennona, Demokratická iniciativa či České děti, které se hlásily ke konstituční monarchii. Dne 1. května 1989, kdy miliony občanů Československa jako každý rok vyjadřovaly podporu vládnoucímu režimu „dobrovolně povinně“ na prvomájových průvodech, mezi opoziční iniciativy přibyla další - Společnost za veselejší současnost (SVS).

„Ten den jsme seděli s Lubošem Rychvalským a Petrem Paynem ve Slavii a přemýšleli, jak se zapojit. Pamatuji si, že tam byl Saša Vondra a něco tam pořád strašně vážně řešil a nás napadlo zkusit to jinak. Tak, aby se k tomu lidi připojili, nebáli se. V té kavárně jsme to začali rozvíjet a vymysleli jsme Běh třídou politických vězňů za propuštění politických vězňů. Prostě že si stoupneme na roh k ,Pečkárně‘ pod desku s Fučíkovým citátem ,Lidé, bděte!‘ a poběžíme dolů k poště v Jindřišské ulici. A okamžitě jsme to zrealizovali,“ vzpomíná na vznik Společnosti za veselejší současnost Bára Štěpánová.

Poté co trojice aktivistů doběhla do Jindřišské ulice, odebrala se do telefonní budky a oznámila redaktorce Svobodné Evropy Lídě Rakušanové zprávu o vzniku nové iniciativy. Ta byla vzápětí odvysílána s tím, že se k ní lidé mohou připojit tak, že se zúčastní Běhu třídou Politických vězňů každý den v 17 hodin. Běhy se měly konat pod sloganem „Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás!“ a jejich organizátoři v nich hodlali pokračovat až do propuštění všech politických vězňů v Československu. To se nakonec opravdu stalo - běhy probíhaly od května 1989 až do vypuknutí „sametové revoluce“ a časem získaly značnou popularitu. Účastnili se jich nejen dospělí, ale i děti či matky s kočárky a byly zpravidla zakončovány vhazováním pohlednic s pozdravy pro politické vězně do schránky před hlavní poštou.

Přitom sám začátek této happeningové akce byl značně nejistý - trojice zakladatelů SVS si na svůj druhý, tentokrát již mediálně ohlášený sprint raději přinesla i zubní kartáčky, neboť očekávali, že je v cíli jejich běhu budou očekávat příslušníci StB. Místo nich však na startu postávalo několik organizátorům neznámých lidí, kteří se zpočátku nesměle rozhlíželi, ale úderem páté hodiny se rozběhli. Občanská společnost se po letech útlaku probouzela z letargie.

Na brigádu do Maďarska Nová iniciativa získala záhy řadu sympatizantů. Kromě Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky o ní informovaly i samizdatové tiskoviny jako Lidové noviny či Informace o Chartě 77. Společnost měla své logo, propagační samolepky, či dokonce odznáčky, o jejích akcích se lidé mohli kromě „šeptandy“ dozvědět i z letáčků, které členové SVS sami vyráběli a distribuovali.

Další významnou akcí, uspořádanou necelé tři týdny po vzniku SVS, byl otevřený dopis maďarské vládě, který představitelé SVS oficiálně předali 19. května 1989 pracovníkům maďarského velvyslanectví v Praze. Nabízeli v něm pomoc při tehdy zahájené demontáži železné opony na maďarsko-rakouských hranicích. Členové SVS hodlali pomáhat maďarským soudruhům při odstraňování drátěných zátarasů pod heslem „Dnes pomůžeme stříhat my vám, zítra pomůžete stříhat vy nám!“. Součástí dopisu byl i konkrétní dotaz, jaké pracovní nářadí si členové SVS mají na brigádu vzít. Oficiálně jim bylo odpovězeno, že jejich pomoc musí maďarská vláda bohužel odmítnout, neboť do prací, které provádí armáda, nelze zapojit civilisty.

Nutno podotknout, že obdobné hnutí v té době působilo již delší dobu i v sousedním Polsku. Nazývalo se „Pomaranczowa Alternatywa“ (Pomerančová alternativa) a k jejím akcím patřil kupříkladu happening „Bratrská pomoc věčně živá“, uspořádaný v srpnu 1988 k výročí srpnové invaze. Polští aktivisté se tehdy sešli v Krkonoších a po dvaceti letech se pokusili zopakovat invazi do Československa - tentokrát ovšem s vodními pistolkami. Představitelé SVS se dokonce sešli se zakladatelem Pomerančové alternativy, kunsthistorikem Waldemarem Fydrychem zvaným Major, ale popírají, že by své akce odvozovali od aktivit polských kolegů.

Veselá bezpečnost V srpnu 1989 připravila SVS na pražských Příkopech, před tehdejším Dětským domem, zásah „Veselé bezpečnosti“ proti korzujícím občanům. Účastníci akce se měli vyzbrojit přilbami z vydlabaných melounů s dvojsmyslným nápisem „VB“, obušky ze salámů a okurek, umělohmotnými policejními psy na provázku a stříkacími slony nahrazujícími vodní děla. „Velitel pohotovostní jednotky SVS tlampačem vyhlásil, že toto shromáždění není povoleno, a dal pokyn k zákroku. Tajní agenti SVS, vyznačující se kulichy, přítomné legitimovali. Po neuposlechnutí příkazu k rozchodu začali příslušníci Veselé bezpečnosti zatýkat nejaktivnější výtržníky. Zbylý dav pískal, tleskal a skandoval hesla požadující propuštění zatčených. Celého happeningu se aktivně účastnilo asi sto osob. Přihlížejících bylo na dvě stovky, mezi nimi překvapení turisté,“ popisuje zásah „Veselé bezpečnosti“ v prohlášení sepsaném pro samizdatový tisk jeden z organizátorů akce Stanislav Penc.

Příslušníci ozbrojených složek vládnoucího režimu byli akcí dokonale zaskočeni. Na své „veselé konkurenty“, vykřikující věty typu „Rozejděte se, toto shromáždění nebylo povoleno!“ či „Republiku si rozvracet nedáme!“, nechápavě zírali se slov y : „To přece máme říkat my.“ Pro Stanislava Pence měl happening dohru v Bartolomějské - byl příslušníky zadržen a obviněn z „imitace policejního zákroku“.

O několik dní později si aktivisté SVS připomněli výročí srpnové invaze. Tehdy bylo v Praze cítit napětí, očekávaly se velké demonstrace a střety s policií. SVS se rozhodla, že dusnou atmosféru poněkud odlehčí. Vytiskla letáčky, které informovaly, že podle zpráv astrologů dopluje 20. srpna večer do Prahy modrá velryba. „Vyrobili jsme ji krásnou, obrovskou. Půjčili jsme si auto s vlekem a přivezli ji k Vltavě. Vodáci nám pomohli odtáhnout ji doprostřed řeky a ona plula od Střeleckého ostrova ke Karlovu mostu, kde na ni čekali lidi. A taky esenbáci. A do toho napětí vpředvečer výročí invaze se ozývala jejich hlášení do vysílaček: ,Pozor, velryba na Vltavě!‘ Nakonec nasedli do člunu, odtáhli ji na Klárov na břeh a rozdupali,“ vypráví Bára Štěpánová. Luboš Rychvalský byl pak předvolán k výslechu.

Vltava se stala dějištěm další akce SVS. Její členové si rozebrali všechny lodičky z veřejné půjčovny, jezdili mezi Střeleckým ostrovem a Karlovým mostem a v rukou drželi velká písmena, z nichž vytvořili heslo: „Pořád jste u vesla vy, dnes jsme u vesla my.“ Každý na svém písečku Aktivisté společnosti uspořádali rovněž akci, která ironizovala třenice uvnitř opozičního hnutí. Na jedno z libeňských pískovišť pozvali zástupce jednotlivých iniciativ, rozdali jim lopatičky a kyblíčky a řekli jim, ať tentokrát nesoupeří v politických debatách, ale v plácání báboviček. Happening měl mít překvapivé zakončení - členové SVS měli objednanou korbu písku, která měla výtvory vytvořené disidenty zasypat s tím, že nejlepší opoziční iniciativou je právě SVS. Akce se vedle Jiřího Gruntoráda, Hany Marvanové či Petra Placáka zúčastnil i Václav Havel. „Vzpomínám si, jak jsme k němu přijeli domů, on měl u sebe zrovna nějaké zahraniční novináře, tehdy u něj pořád někdo byl, a my jsme se ptal i : ,Olgo, prosím vás, mohl by j í t Václav s námi na písek?‘ Olga se přísně podívala na hodinky a řekla: ,Dobře, ale za hodinu ať je zpátky.‘ On se na rozdíl od všech ostatních neptal, proč tam jsme, plácal si bábovičku a byl spokojený, že chvíli nemusí na nic myslet a nic říkat,“ vzpomíná Bára Štěpánová.

SVS zorganizovala několik akcí i během revolučních dnů v listopadu 1989. Bára Štěpánová například vtrhla s několika dětmi na jednání Občanského fóra. Na sobě měli pionýrské kroje a v rukou rudé karafiáty. „Soudruzi, my bychom rádi pozdravili vaše shromáždění,“ pronesla k ohromeným členům Občanského fóra.

Na pódiu tehdy řečnil Václav Klaus a ona jej tehdy oslovila „Soudruhu Havle...“, aniž by tušila, jakou dimenzi později tento vtip nabude. Klaus a ostatní přítomní, unavení mnohahodinovým jednáním, zpočátku nechápali, že jde o recesi. „Já nejsem Havel,“ bránil se údajně zcela vážně Václav Klaus, zatímco ostatní se podivovali, kdo „to sem mohl pustit“.

Koloběžka pro prezidenta V popřevratových měsících se zdála existence SVS zbytečná. Jejího hlavního cíle -osvobození politických vězňů - bylo dosaženo. Přesto ještě její členové podnikli několik akcí.

V e vesničce s příznačným názvem Bezpráví chtěli vybudovat skanzen komunismu, k čemuž však nakonec bohužel nedošlo. Poslední a nejvíce medializovanou akcí SVS se stalo předání koloběžky prezidentu Václavu Havlovi. Recesisté tak reagovali na stesky lidí, kteří přišli na Hrad s Václavem Havlem, že se naběhají, jelikož hradní chodby jsou příliš dlouhé a telefony ještě nefungují. Vyžádali si u prezidenta audienci a při ní mu předali malou dřevěnou koloběžku, kterou Václav Havel hned vyzkoušel. Při té příležitosti nabídl Báře Štěpánové práci v prezidentské kanceláři.

Přijetí této nabídky prakticky znamenalo konec Společnosti za veselejší současnost, neboť její aktivisté začali s pádem komunismu řešit jiné starosti. Společnost za veselejší současnost tak podle své zakladatelky „splnila svoji historickou roli a vyšuměla“. Když se dnes podíváme na současnou politickou kulturu, která pod vlivem prohlubující se vulgarizace a arogance postupně ztrácí smysl pro sebereflexi a nadhled, můžeme si nad zánikem SVS jen smutně povzdechnout.

***

Trojice zakladatelů Společnosti za veselejší současnost si na svůj druhý sprint raději přinesla i zubní kartáčky, neboť očekávali, že je v cíli budou očekávat příslušníci StB

Bára Štěpánová vtrhla s několika dětmi na jednání Občanského fóra. Na sobě měli pionýrské kroje a v rukou rudé karafiáty. „Soudruzi, my bychom rádi pozdravili vaše shromáždění,“ pronesla k ohromeným členům OF. Na pódiu tehdy řečnil Václav Klaus a ona jej oslovila „Soudruhu Havle...“, aniž by tušila, jakou dimenzi později tento vtip nabude.

Jsme proti rasismu, ale česky

29.4.2009 Právo

Stanislav Penc

Zatknout můžou, pustit musí. I tak se dá popsat epizoda, která se odehrála

v Praze při návštěvě kontroverzního bělocha Davida Duka. Tato událost, která zajisté bude mít právní i mediální dohru, mě vede k hlubšímu zamyšlení. Žijeme ve společnosti, která má v sobě zakořeněné rasistické a xenofobní postoje. Toto konstatování jasně naplnil ministr vnitra Ivan Langer v souvislosti se žhářským útokem ve Vítkově. Předákovi jedné z romských iniciativ Ivanu Veselému sdělil, že Romové musí začít sami u sebe. Dle Langera mají chodit do práce a posílat děti do školy.

V této větě je v podstatě vše zakleto. V momentu, kdy se kdokoli pouští do hodnocení etnika jako celku a je schopen vypíchnout údajná negativa, které přisuzuje právě této skupině lidí, jde o netolerantní postoj ke společnosti. Je-li u této skupiny lidí „odlišností“ barva pleti, jedná se o rasismus. Je rozdíl mezi takto pojímanou realitou prostým občanem a úředníkem nebo přímo ministrem.

Tento ministr se mimo jiných nenaplněných slibů pustil i do návrhu zákazu Dělnické strany. Přesto, že soud jeho úřad vyzval k doplnění podnětu, a za vágnost podání byl kritizován znalci extremistické scény, nic takového neudělal a soud na základě nedostatku důkazů Dělnickou stranu nezakázal.

Langer se s tím vypořádal po svém. Zhodnotil to pouze tak, že svým rozhodnutím dal soud návod, jak v budoucnu správně postupovat. Myslím si, že kdyby demokracie v ČR skutečně fungovala, Langer by měl nejen potrestat úředníky za špatné zpracování podání, ale vyvodit i pro sebe nějaký závěr.

Již od začátku 90. let je problém rasové zášti podceňován. Jan Ruml jako ministr vnitra tvrdil, že není nutné se jím speciálně zabývat, když trestná činnost takto podmíněná nepřesahuje 5 %. Vzpomínám si na desítky dalších podobně absurdních vyjádření.

V uplynulých měsících došlo v řadě měst k veřejným pochodům lidí, kteří jasně vědí, kdo za vše špatné na světě může, a taky to, že oni sami jako bílí jsou ti vyvolení. Žádná z radnic neuspěla v zákazu těchto pochodů. Kde byli policisté specializovaní na extremismus, státní úředníci, politici Langerova formátu, aby radnicím poradili, že důvodem zákazu nemůže být to, že pochod může blokovat dopravu?

Co dělali policejní velitelé, když nařídili v Ústí nad Labem rozprášit ty, kteří jako jediní přišli vyjádřit nesouhlas s rasistickým pochodem? Kdo může za to, že jsou odpůrci rasistů policií ČR označováni za levicové extremisty? Jak to, že předáci politických stran nejsou v první řadě proti lidem, kteří si uzurpují právo na označení vlastenci? Vypadá to tak, že veškeré policejní manévry a neúčinné zákazy nevedou k omezení rasistických projevů, ale je tomu bohužel právě naopak.

Myslím si, že do doby, kdy se většina společnosti bude starat jen o sebe a svou rodinu, kdy slovo politik bude hanlivým označením a kdy za laxnost nebo mrhání státních prostředků nepadne žádný trest a vždy se najde někdo, kdo pochybení odůvodní jako přednost, nemůžeme se dočkat lepších časů.

Za kácené stromy lze žádat výsadbu nových

22.4.2009 Právo

Ludmila Žlábková

OBČANSKÝ AKTIVISTA STANISLAV PENC Z MILKOVIC NA JIČÍNSKU ŘEKL PRÁVU:

* Nedávné neštěstí ve Zlíně, při němž strom zabil dva chlapce, vyvolalo nebývalou aktivitu správců zeleně. I v Hradci Králové byla pokácena řada stromů. Máte přehled, kolik dřevin bylo pokáceno a zda oprávněně?

To, co se stalo ve Zlíně, byla tragédie. Přitom strom, který spadl, byl vizuálně v pořádku. Vypadl ze země jako houba, kořeny zůstaly v zemi. Nedokážu posoudit, jestli šlo předem zjistit jeho nebezpečnost. Obava z takovéto tragédie je pochopitelná, ale nelze přijmout řešení, že se většina ještě žijících starých stromů vykácí. Kolik bylo během zimy v kraji pokáceno stromů a dřevin, nevím, ale znám případy, kdy nebylo nutné stromy kácet.

* Hovoříte zřejmě zejména o kácení stromů podél silnic...

Královéhradecký kraj zřídil akciovou společnost Správa a údržba silnic, která dostává ročně na údržbu silnic a okolní zeleně několik stovek miliónů korun plus evropské dotace a granty. Smluvně má zakotvenu odměnu za kácení a likvidaci takto vzniklé dřevní hmoty. Podle vyjádření Zdeňka Kose, který je pověřen řízením této společnosti, je jejich věcí, co s takto získaným dřevem udělají. Tato motivační platba je v přímém rozporu jak s ochranou přírody, tak s řádným spravováním svěřeného majetku. Jasnou ukázkou je fakt, že po celé republice všechny krajské správy údržby silnic hodlaly během zimy vykácet asi devět tisíc stromů, zatímco v našem kraji za minulou zimu krajští silničáři pokáceli a dvakrát vyfakturovali asi šest tisíc stromů. Znamená to, že v našem kraji máme nejhorší stromy kolem silnic?

* Jednal jste v této záležitosti s krajskými úředníky. S jakými výsledky?

Měl jsem skutečně několik informačních schůzek. Nejzásadnější byla s krajským radním odpovědným za oblast životního prostředí a zemědělství Janem Tippnerem (ČSSD) a s vedoucím odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu Miroslavem Krejzlíkem. Z našeho hovoru mám dojem, že máme na plošné kácení podobný názor. Uvidíme, co oba pánové ze svých funkcí pro konkrétní záchranu a obnovu stromů a další zeleně v našem kraji udělají. V jednotlivých městech a obcích kraje jednáme s několika stovkami úředníků a starostů. Konkrétní případy kácení, o kterých víme, uvádíme na přehledných internetových stránkách http://spravnirizeni.blog.cz .

* Jak má vedení obcí postupovat ve chvíli, kdy se dozví o záměru správců komunikací kácet stromy v jejich katastru?

Silničáři, energetici a vodáci se na obce obracejí s oznámením záměru vykácet to či ono. Odůvodnění je skoro pokaždé stejné, tedy že stromy či další zeleň mohou ohrožovat bezpečnost a podobně. Když obec nebo město nezahájí správní řízení do 15 dnů od podání, mohou jmenované instituce kácet. Když ale řízení zahájí, mohou obce kácení zabránit, případně žadatelům o kácení nařídit náhradní výsadbu. Podmínkou může být i povinnost se o mladé stromky do jejich pěti let starat. Tím by možná spousta žádostí o kácení nebyla vůbec podána, v případě nutného kácení by na jejich a jiná místa přibyly stromy nové.

Foto popis|

Regionální mutace| Právo - Východní Čechy

Výstřely do vlastních řad

17.4.2009 Lidové noviny

Martin Zvěřina

STŘELNICE Martina Zvěřiny

Střelbu do vlastních řad znají vojáci, občas se povede i politikům. Placení výrobci výmluv pro Jiřího Paroubka si své peníze nezaslouží. Opozičník totiž bagatelizoval útok hejtmana Ratha na soudkyni tím, že něco podobného (zveřejnění mobilu) udělal již před časem Stanislav Penc. V Lidovém domě nechápou rozdíl mezi excentrickým aktivistou, jeho mocí a zodpovědností na jedné straně a vlivem a pravomocemi hejtmana, poslance a stínového ministra na straně druhé. Pokud si je však toho rozdílu pan Paroubek vědom, nezbývá než si jeho slova vyložit tak, že pan Rath je do veřejných funkcí stejně vhodný a kompetentní jako pan Penc (tedy podle ČSSD vůbec ne). To Lukáš Jelínek, bývalý člen ČSSD a zaměstnanec pobočného závodu Lidového domu - Masarykovy dělnické akademie - vystoupil v posledním čísle Respektu ve škrabošce politologa „udržujícího si politickou nezávislost“. Názory svých chlebodárců opravdu zná, a proto mohl čtenářům přiblížit, jak nadšeně se ČSSD hlásí k Baracku Obamovi a jeho politice. V Afghánistánu, kde Obama žádá Evropu o pomoc, se ČSSD angažovat odmítá. Zato v otázce odzbrojovacích iniciativ stojí strana pevně za Obamou. Kdo by po podobně obětavém spojenci ochotném riskovat maximálně nějakou tu debatu nezatoužil? Opět zásah do vlastních řad.

Prezident Klaus pro změnu trefil sám sebe. Připomíná totiž v posledních dnech rozjívené dítě, které rozmlátilo nenáviděnému sokovi bábovičku a diví se, že poměry na pískovišti se nevyvíjejí podle jeho gusta. Vláda padla rukou Klausových blízkých. Členové ODS, kteří hlasovali s Paroubkem, se domnívali, že prezident má plán na několik tahů dopředu. A zatím Václav Klaus jen fňuká: chtěl bych do vlády Kalouska..., šrotovné odmítám...

No to si měli na Hradě rozmyslet dřív. Kdyby vláda nepadla, nikdo by šrotovné nezaváděl a Kalousek by seděl až do řádných voleb ve svém úřadě. Jenže ve Strakovce by zas zůstal ten nemožný Topolánek...

Kácí se mnohdy zbytečně

17.4.2009 Jičínský deník

Stanislav Penc

Libáň/ Česká inspekce životního prostředí zahájila řízení proti Správě a údržbě silnic v Královéhradeckém kraji za porušení zákona při kácení dřevin podél silnice z Libáně do Záhub. Situaci využil místní podnikavý občan a pokácel několik nádherných vzrostlých stromů kolem potoka Záhubka. Za tuto lumpárnu, kterou v podstatě zničil neporušený meandr tohoto potoka, dostane vysokou pokutu. Věříme, že ta bude sloužit jako odstrašující případ pro další podobně uvažující dřevorubce.

Fakt hustej kouř

16.4.2009 SANQUIS

Konopí mělo dlouho pověst bezpečné drogy. Silné odrůdy s vysokým obsahem psychoaktivních látek však stále častěji přivádějí mladé lidi do péče psychiatrů.

K. S. (29 let) má období svého dospívání provoněné kouřem z marihuany. Jako typický uživatel nosil dredy, pěstoval vlastní kytky a se vždy plnou tabatěrkou podnikal s přáteli výlety „za nějakým dobrodružstvím“ do okolí Prahy. Prvního jointa si zapálil v patnácti a za pár let se prokouřil až k pěti cigaretám denně. „Do dvaceti to šlo v pohodě, pak začaly problémy. Ganju jsem měl rád, ale začala mě dusit.“ K. S. ještě stihl odmaturovat, ale normální práce už nebyl schopen. Když ho poprvé hospitalizovali v psychiatrické léčebně, vážil padesát kilogramů. „Přestal jsem mluvit a chodit mezi lidi. Nakonec jsem přestal i jíst. Cítil jsem, že se s jídlem do mě dostává někdo cizí.“ Psychózy přivedly K. S. do léčebny ještě několikrát. Návyku na konopí se nakonec zbavil. „Už sedm let nehulím,“ říká s trochou hrdosti. Dodnes užívá psychofarmaka a pobírá invalidní důchod. Poslední měsíc pracuje v chráněné dílně. Kvůli nemoci jsou jeho možnosti omezené.

Prohulit se do schizofrenie

Podle posledních statistik polovina mladých lidí ve věku do devatenácti let vyzkoušela konopí a víc než pětina kouří pravidelně. Psychiatři jsou z podobných čísel nervózní. Masivní užívání konopných drog v mladé populaci podle nich povede k většímu výskytu psychotických onemocnění. „Troufám si říci, že minimálně u dvaceti procent našich pacientů do pětadvaceti let je cannabis spouštěčem schizofrenní psychózy. A každý druhý psychotik, který k nám přijde, má kouření trávy v anamnéze,“ říká primář Martin Jarolímek z Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov.

Konopí je vyhledávané jako uklidňující prostředek, přírodní sedativum. Joint koluje mezi kamarády, každý si popotáhne, zklidní se. Zkušenost s terapeutickým účinkem svádí k nadměrnému užívání a pokud má mladý uživatel skrytou dispozici k psychóze nebo schizofrenii, konopí nemoc spustí.

Kritické období pro vznik schizofrenie je mezi 15 a 25 lety a kryje se tak s věkem typických huličů. Ti často opomíjejí varovné signály, že jim tráva nesedí, kouří ze zvyku, i když se po jointu často cítí hůř než před ním. „Potom nebojujeme s jen jedním drakem, ale se dvěma, psychózou a závislostí. Většina lidí s duální diagnózou odmítá logickou souvislost mezi kouřením a svými problémy,“ vysvětluje doktor Jarolímek. „Pokud člověk v kouření pokračuje, je pravděpodobnost dalšího relapsu devadesát procent. Pokud ne, tak pouze deset procent.“

První studie spojující schizofrenii s marihuanou se objevily po roce 2004. Britští psychiatři začali mluvit o „tiché epidemii“. Hospitalizace kuřáků konopí rostly o desítky procent a desetina britských schizofreniků, asi dvacet pět tisíc lidí, se údajně mohlo vyhnout nemoci, kdyby abstinovalo. „Uživatelé konopí dnes hrají ruskou ruletu se svým duševním zdravím,“ napsala novinářka Rosie Boycott v článku příznačně nazvaném Konopná katastrofa. Paní Boycott původně vedla kampaň za legalizaci konopí, ale po alarmujících zprávách obrátila.

Reefer Madness

Skeptici podobným názorům oponují a považují je za strašení lidí ve stylu slavného propagandistického filmu Reefer Madness. Souvislost mezi konopím a schizofrenií není zcela prokázaná a lidé s náchylností k psychóze by prý stejně onemocněli, jen třeba později. Vzhledem k oblibě konopí v posledních desetiletích by muselo dojít i k většímu výskytu schizofrenie a to se - zatím - nestalo. Počet nových případů schizofrenie je v Čechách okolo čtyř tisíc ročně a je v posledních létech stabilní. Celosvětově se udává 1 % schizofrenních pacientů v populaci.

Starý bonmot říká, že člověk může důvěřovat jen těm statistikám, které si sám zfalšoval. Přesné počty uživatelů drog a jejich chování se vzhledem k jejich nelegálnosti nedají přesně zjistit. Srovnávací výzkum psychoaktivních látek se nedělá z etických důvodů, neboť nelze vystavit pokusné osoby riziku psychózy.

Renomovaný odborný časopis Lancet analyzoval v roce 2007 metadata z desítek psychiatrických výzkumů. Podle jeho studie konopí spouští 14 procent psychóz, ke kterým by jinak nedošlo. To ve Velké Británii představuje 800 nových případů ročně. V Čechách se hulí stejně intenzivně jako na britských ostrovech a obě země vedou evropský žebříček s 40 procenty uživatelů v mladé populaci. Pro naše kuřáky bude tedy nejspíš platit to, co pro ty anglické. Víc než desetina mladých psychotiků a schizofreniků by se vyhnula své nemoci, kdyby odmítla jointa.

Bílá vdova přichází

AK 47, White widow, Durban poison... Za imaginativními názvy najdeme hlavní příčinu současných problémů - speciálně vyšlechtěné odrůdy konopí s vysokým obsahem psychoaktivního tetrahydrokanabinolu neboli THC. Skunk, jak se mu pro specifickou vůni říká, vytlačil z trhu tradiční trávu. Jointy obsahují až 300 miligramů THC a jsou třicetkrát silnější něž marihuana, kterou v šedesátých létech kouřili hippies. Podle BBC má skunk osmdesátiprocentní podíl ve vzorcích marihuany zadržených britskou policií. Před šesti lety to bylo jen 15 procent.

Do Čech se skunk začal vozit v polovině devadesátých let z Holandska a nejprve se pěstoval přirozeným způsobem jako běžná marihuana, nazývaná též ganja. Výsledkem byl „geniální mix skunkové síly a srdeční mohutnosti přírodní ganji“, jak popisuje výsledný efekt jeden pamětník. Dalšímu šíření skunku pomohla paradoxně novela protidrogového zákona z roku 1999, kdy hrozba tvrdších trestů donutila pěstitele změnit chování. Dnes se obvykle pěstuje jako hydroponie pod lampami a v uzavřených prostorách. To kromě vyššího obsahu THC zkracuje vegetační období a rostliny se dají snadněji ukrýt před policií a zloději.

Občanský aktivista a chovatel koz Stanislav Penc se nechal vyfotografovat na billboard s několika kytkami konopí. Na rizika represivního zákona upozorňoval už v době jeho vzniku: „Došlo přesně k tomu, před čím jsme varovali. Zpřísněním zákona se vytvořil černý trh, který tu do té doby nebyl. Dřív si lidé pěstovali konopí pro vlastní potřebu, teď nakupují skunk u narkomafie.“ Čísla ukazují, že protidrogová politika státu selhala. Podle evropské studie ESPAD mělo v roce 1995 zkušenost s konopím 21,8 procent středoškoláků ve věku šestnáct let. V roce 2007 to bylo už 45,1 procent, z toho polovina opakovaně.

V objetí Panny Marie

Realitní makléř ve věku lehce přes třicet, přichází na schůzku s kšiltovkou Jameson Irish whiskey a oranžovým batůžkem s logem Ballantines. „Alkohol jsem nikdy nepil,“ směje se. „Jinak jsem vyzkoušel všechno. Heroin, pervitin, LSD, extázi... Jointy tak dva až čtyři denně. V jednu chvíli to bylo hodně těsné.“ Důsledně trvá na své anonymitě, o zkušenosti s konopím hovoří bez obalu: „Prohulil jsem se do stavu, kdy jsem nevydržel s lidmi v jedné místnosti. Slyšel jsem hlasy. Bylo to tak nekomfortní a stísňující, že jsem s tím musel začít něco dělat.“ Odvykání trvalo tři roky a dnes kouří výjimečně, jen při dobrém duchovním naladění: „Bylina je pro mě ztělesněním Panny Marie. U kouření se modlím, soustředím na hruď, a pak mám pocit, jako když člověka obejme maminka.“

Podobnou zkušenost s panákem vodky nebo sklenicí piva neuděláte. Část populace bude vždy experimentovat se svým vědomím, i když to není úplně rozumné, bezpečné a legální. Otázkou zůstává, jak by se měl k problému postavit stát. Ve Velké Británii přitvrdili a kvůli skunku překlasifi kovali konopí na středně nebezpečnou drogu. Po dvou varováních hrozí až pětiletý trest vězení za přechovávání, a až čtrnáctiletý za prodej. Novela českého trestního zákona z roku 2008 jde opačným směrem. Postihuje držitele a pěstitele rostlin a omamných látek z nich, jen pokud disponují množstvím větším než malém.

Stanislav Penc považuje kriminalizaci uživatelů za principiálně špatnou, protože dělá z milionů lidí potenciální kriminálníky: „Všechny je stejně zavřít nemohou, to by musely být věznice na stadionech jako za převratu v Chile.“ Přes své liberální postoje není Penc zastáncem legalizace a za nejrozumnější přístup považuje prostou dekriminalizaci: „Když chce člověk kouřit konopí, měl by si ho i sám vypěstovat. Kdo prodává, měl by jít sedět.“

Od kouření by mohly mladé lidi odradit spíš kvalitní informace než hrozba vězením. Ale psychiatr Jarolímek má z osvětových přednášek na středních školách „velmi frekventovanou zkušenost“ o malém povědomí o rizicích konopí: „Obhajují svoje hulení a polemizují, že to tak není.“ Dobrá protidrogová kampaň ve školách přitom vedla k poklesu užívání tvrdých drog. Není důvod, aby to se skunkem nezafungovalo stejně.

Je Paroubek hlupák, nebo to jen dělá?

15.4.2009 Lidové noviny

STANISLAV PENC

ÚHEL POHLEDU

V Nedělní partii televize Prima mi Jiří Paroubek připomněl tři a půl roku starý příběh arogance moci, který se odehrál po brutálním zásahu Policie ČR proti účastníkům tanečního setkání CzechTeku obce Mlýnec na Tachovsku. Tehdy několik stovek policistů zablokovalo příjezdovou cestu na pronajaté louky a většinu přítomných brutálně seřezalo. Tehdejší papaláši, mezi nimi Paroubek, a tehdejší ministr vnitra Bublan zásah obhajovali a s použitím lživých nebo zkreslených informací prezentovali potřebnost zásahu a obranu soukromého majetku před veřejností.

Nehoráznost, která do dneška nebyla i přes protesty tisíců lidí a řady intelektuálů a veřejně činných lidí vyšetřena a potrestána. Ani záběry, jak čtveřice policistů kope do bezvládně ležícího člověka, nevedly k jejich potrestání.

Naprostá laxnost jak ministra vnitra Langra, tak i ministryně pro lidská práva Stehlíkové a později Kocába vedly k tomu, že se ve věci zneužití policejních sil proti pokojným tanečníkům nic nevyšetřilo.

Pokračování na straně 12

Dokončení ze strany 1

Co vlastně předrevoluční člen strany Národní fronty, důvěrník StB, vedoucí pracovník Restaurací a jídelen a prověřená osoba pro seznamování se se socialistickým státním tajemstvím v pořadu TV Prima řekl? Já jsem byl tehdy předsedou vlády a vůbec jsem se nechoval nezákonně.

Jestli si pan Paroubek myslí, že podpora policejního zákroku na CzechTek 2005, používání nepravdivých nebo zkreslených informací pro jeho obhajobu, pozdější hodinová výpověď pro zaměstnankyni tiskového oddělení Vlády ČR, na které si Paroubek vylil zlost za moji přítomnost na tiskové konferenci, a v neposlední řadě vytvoření právního nihilismu především v očích mladé generace, není nezákonné, tak se mýlí. Ovšem Paroubek moc dobře ví, kde žije, a také dobře ví, že za kroky, za které by v normální společnosti ztrácel body, se mu zde nic nestane. Ovšem všeho do času.

Další zajímavostí z nedělního Paroubkova výplodu je jeho konstatování, že mě za zveřejnění jeho telefonního čísla na trutnovském hudebním festivalu dala Strana zelených ve volbách 2006 za odměnu na čelné místo kandidátky. Dle Paroubka jsem jakýsi aktivista, který mezitím již odešel z politiky ke svému stádu koz. Vstoupil jsem nakrátko do politického angažmá v politické straně, a to právě kvůli chování paroubků a jim podobných ve veřejných funkcích. Nevím, jak to chodí za Paroubka v ČSSD, ale v SZ jsem prošel primárními volbami a tím jsem se stal lídrem krajské kandidátky. Vzpomínám si jen, jak fungovali socani za Zemana. Kamarád předrevoluční aktivista a chovatel koz Láďa Lis nebyl oficiálním kandidátem ČSSD na Českolipsku do prvního Senátu, stal se jím neznámý Miroslav Coufal údajně na přání vedení. Láďa by zajisté Paroubkovi řekl, že kozy a zvířátka vůbec nelze nechat jen tak, i když mají venkovní pastvu. Je vidět, že obtloustlí celoživotní papaláši nemají o reálném životě moc představ, které by se shodovaly s realitou života.

Točila se unikátní groteska To, co ovšem Paroubek kromě sexy mozku má, je telefonní číslo, které jsem zveřejnil na trutnovském hudebním festivalu v roce 2005.

Paroubek si tenkrát najal, možná za peníze státu, právníka Topinku, který na mě za zveřejnění telefonního čísla podal oznámení. Udělal to i přesto, že jeho číslo bylo do té doby veřejně uvedeno na osobních Paroubkových internetových stránkách. Po určitých peripetiích trutnovská radnice ono podání odložila, ovšem nechtěla mi předložit spis k celé věci vedený, s kuriózním odůvodněním: vzhledem k tomu, že se nejednalo o přestupek proti občanskému soužití, a za to, že byl S. Penc z tohoto skutku neoprávněně obviněn, se mu radnice omluvila, tak tímto není účastníkem řízení, a nemá právo do spisu nahlédnout.

S takovouto právní absurditou se nespokojil krajský úřad, ke kterému jsem se odvolal. Ten nařídil trutnovské radnici, aby mi celý spis byl předložen. Trutnovští úředníci si ovšem pozvali na úřední jednání kameramana, který celé jednání i přes mé protesty nahrával. Tímto vznikla unikátní groteska o tom, jak se má občan bít za svá práva a jak nikdy nesmí úřad ve styku s občanem postupovat. Na závěr bych jen Paroubkovi a jemu podobným vzkázal, že jsem angažován ve věcech veřejných, tudíž v politice již dvacet pět let a hodlám tak činit i nadále, i když ne v rámci politické strany.

Chcete se někdo z vás pobavit a poučit? Pusťte si úřední záznam jednání na trutnovské radnici, navštivte stránku www.koukninafilm. cz.

Stanislav Penc, ekologický hospodář Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

***

Rathův mobil je veřejný. Na web ho dali Liberálové.cz

12.4.2009 tyden.

- lh -

Lidé mohou volat na mobil Davida Ratha. Na internetu ho zveřejnil lídr eurokandiátky Liberálové.cz Milan Hamerský.

Číslo mobilního telefonu středočeského hejtmana Davida Ratha je k dispozici na internetu. Strana Liberálové.cz vyzvala občany, aby hejtmanovi zavolali a nechali si vysvětlit jeho chování. Rath totiž minulý týden zveřejnil číslo do kanceláře soudkyně, která zakázala středočeským lékárnám platit poplatky.

"Pokud Vás zajímá, proč obchází zákony a porušuje slib poslance, pošlete SMS nebo volejte na služební mobil D. Ratha hrazený daňovými poplatníky," píše v článku pro idnes.cz lídr liberálů Milan Hamerský.

ČTĚTE TAKÉ: Rathova pomsta: Kvůli poplatkům volejte soudkyni

Soud zakázal Rathovi vracet poplatky za léky

David Rath ani jeho mluvčí neberou od rána telefon. Předseda ČSSD Jiří Paroubek chce se svým hejtmanem o zveřejnění kontaktu na soudkyni Moniku Vackovou ještě mluvit. V Partii na Primě v neděli řekl, že se s touto praxí neztotožňuje. "Ale chci, aby se k nám, sociálním demokratům, chovali novináři stejně," dodal Paroubek. Narážel na to, že aktivista a později politik Strany zelených Stanislav Penc zveřejnil před časem číslo mobilu šéfa ČSSD.

Podle Hamerského není zveřejnění služebního kontaktu na veřejnou osobu žádný problém. "Každý soudce musí unést mnohem větší tlak než je zveřejnění jeho poštovní adresy do práce a služebního mobilu. Mnozí rozhodují spory proti státu, spory kde jde o miliardy nebo kriminalitu spojenou s mafiemi," tvrdí.

Za mstu soudkyni chtějí Ratha poslat před soud

11.4.2009 TV Nova

19:30 Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka

--------------------

Soudcovská unie možná požene středočeského hejtmana Davida Ratha před soudem. Její prezident to dnes nevyloučil, sám je pobouřen způsobem, jakým se hejtman mstí pražské soudkyni Monice Vackové. Ta předběžným rozhodnutím zakázala kraji platit za lidi lékárenský poplatek. Rath jí to chce oplatit tím, že v krajských lékárnách vyvěsí její jméno i pracovní telefon, aby se prý nespokojení pacienti mohli obrátit přímo na ní osobně.

David RATH, středočeský hejtman /natočeno 10. 4. 2009/

--------------------

Dotaz na důvody rozhodnutí soudu a rychlost vyřešení můžete vznést na paní JUDr. Moniku Vackovou, telefon a tak dále, Městský soud v Praze, pracoviště Slezská, Praha 2.

Tomáš LICHOVNÍK, prezident Soudcovské unie ČR

--------------------

Považuji to za nehoráznost, opravdu nehoráznost, se kterou jsem se nikdy nesetkal.

David PIK, redaktor

Jiří PÁNEK, redaktor

redaktor

--------------------

Soudkyně Vacková nám dnes vzkázala, že se k chování Ratha nevyjádří. Nechce být nařčena z podjatosti, protože v případu ještě definitivně nerozhodla.

Tomáš LICHOVNÍK, prezident Soudcovské unie ČR

--------------------

My to vnímáme jako jakousi snahu vlastně zastrašit nebo ovlivnit tu soudkyni. Nemůžeme vyloučit ani případné další právní kroky v této věci.

David PIK, redaktor

Jiří PÁNEK, redaktor

redaktor

--------------------

Z Rathova kroku není nadšený ani jeho stranický šéf Jiří Paroubek.

Jiří PAROUBEK, předseda ČSSD

--------------------

Nepovažuju tohle to za ideální, ale není první ani poslední.

David PIK, redaktor

Jiří PÁNEK, redaktor

redaktor

--------------------

Paroubek naráží na to, že se v roce 2005 ještě jako premiér dostal do podobné situace jako soudkyně. Aktivista Stanislav Penc zveřejnil jeho telefonní číslo a žádný povyk jako teď se prý nezvedl.

Jiří PAROUBEK, předseda ČSSD

--------------------

Teď ti, co se pohoršují, tak se měli pohoršovat tehdy před těmi čtyřmi lety.

David PIK, redaktor

Jiří PÁNEK, redaktor

redaktor

--------------------

Už v úterý by chtělo středočeské hejtmanství najít způsob, jak předběžné opatření soudu obejít. Kraj zvažuje, že natiskne speciální slevové kupony na 30 korun. Mohly by vypadat třeba nějak takhle.

David RATH, středočeský hetjman /natočeno 10. 4. 2009/

--------------------

Pacient kupon odevzdá a lékárna mu odečte těchto 30 korun za položku na receptu.

David PIK, redaktor

Jiří PÁNEK, redaktor

redaktor

--------------------

Rath přitom doufá, že levice ve sněmovně prosadí úplné zrušení poplatků dřív, než se soudy definitivně rozhodnou, zda je kraje mohou nebo nesmí za pacienty platit. David Pik a Jiří Pánek, televize Nova.

Uchytil: Volby? Lidé jich mají plné zuby

26.3.2009 Náchodský deník

MARTIN ČERNÝ

Podle Petra Lusky (ČSSD) může Topolánkův kabinet za svůj pád sám. „Vláda založená na přeběhlících skončila na odpadlících,“ říká.

Hradec Králové/ Mirek Topolánek by měl po vyslovení nedůvěry vládě dostat další šanci na sestavení kabinetu. Myslí si to většina z oslovených regionálních politiků.

„Zvyklostí bývá, že pan prezident pověří sestavením vlády předsedu vítězné strany, a já předpokládám, že se tak stane,“ domnívá se první místopředseda hradeckého regionálního sdružení ODS Pavel Bradík. Stejný názor má i člen krajského výboru KDU–ČSL Miroslav Uchytil. „Myslím, že sestavením další vlády by měl být opět pověřen Mirek Topolánek,“ řekl.

Odlišný názor má člen krajského výboru ČSSD Petr Luska. „Topolánek rozhodně ne. Zvykem sice bývá pověřit sestavením vlády představitele nejsilnější strany, ale ústava mu to nenařizuje. Myslím, že prezident by měl jednat i s představiteli jiných politických stran. V současné době by bylo dobré mít vládu, na niž je shoda napříč politickým spektrem. Měla by směřovat co nejrychleji k předčasným volbám,“ je přesvědčen Petr Luska. Tvrdí, že Topolánkův kabinet musel vzhledem ke svému počínání s pádem počítat. „Vláda založená na přeběhlících skončila na odpadlících,“ uvedl.

Lidovec Miroslav Uchytil nepovažuje předčasné volby za dobré řešení. „Lidé už mají voleb plné zuby, vždyť jsou každou chvíli nějaké. Čím častější volby, tím větší nedůvěra k politikům,“ tvrdí. Vyslovení nedůvěry vládě v době českého evropského předsednictví a hospodářské krize pokládá Uchytil za nezodpovědný krok. Už se podle něho projevuje pádem koruny a nedůvěrou investorů.

Za špatný signál to považuje také někdejší předseda Strany zelených v kraji Stanislav Penc. Sesazení vlády vidí jen jako gesto. Situaci ve Straně zelených, která vedla k odchodu dvou poslankyň a vylučování, odmítl s odkazem na své nynější postavení mimo stranu komentovat.

Audionahrávky s reakcemi některých politiků na pád vlády najdete na internetové adrese: hradecky.denik.cz/vlada

Padla vláda, padla na sále

25.3.2009 ceska-media.

Jan Lněnička

To byla první myšlenka, která mi vytanula na mysli když jsem uslyšel, že vládě byla vyslovena nedůvěra. Já jsem k této vládě měl nedůvěru již od samého počátku. Jakub Patočka v Literárních novinách napsal, že tato vláda je nejhorší od doby vlády Klausovy, která rozdělila republiku.

Pravda je taková, že od dob Občanského fóra jsem se s žádnou vládou neztotožnil. Levá nebo pravá, vsjo rovno. Zřejmě nás čekají předčasné volby.

Koho volit? Vždycky jsem volil nějakou alternativní stranu, v níž byli lidé, kteří mi byli sympatičtí. Pokaždé špatně. Ti lidé se do parlamentu nedostali a strana? Éh, marno mluvit! Naposledy jsem ve svém politickém hledáčku zaostřil na zelené. Koukám do kandidátky, byli tam Hutka a Stanislav Penc. Hm, tak jsem je zaškrtl. Do „parláče“ se stejně nakonec nedostali. Jsou tam jakási podivná individua. Jak jsem mohl tušit, že zelení jsou modří?

Teď se budou handrkovat, co dál. Také asi klesne kurs koruny. Nám, kteří prožíváme permanentní krizi, to může být fuk.

A tak pád vlády prožívám stejně tak, jako popisuje Jaroslav Hašek debatu o Itálii ve štábním vagónu jedoucím na frontu. Hejtman Ságner, tehdy na dotěrnou otázku kadeta Bieglera co soudí o vstupu Itálie do války, odpověděl: „Áno, áno, dnes je čtvrtek.“

S tím rozdílem, že je úterý, vygumuju celou tu politickou habaďůru z hlavy, vezmu do ruky kytáru a dám si tu naši - vo životě - co zpívaj Tři sestry:

Život je takovej

Možná mě zítra vyhoděj z práce

a nebudu mít za co žít

s pocitem že život není láce

pozvednu půlitr a přestanu snít…

…Možná mě zítra v peci spálej

a moje ideály proměněj v prach

a z toho popela na kterej psi kálej

nikdo už víckrát nebude mít strach

Jan Lněnička

Zveřejněno na bigbloger.lidovky.cz.

Televizní noviny před 15 lety: Čeští vědci objevili látku proti AIDS

24.3.2009 tn.cz

24. března 1994. Látka proti AIDS je zatím pořád ve stádiu výzkumu, nemocným však skýtá velkou naději.

Miroslav Macek prodal bývalý knižní velkoobchod a Sněmovna rozhodla o nových pravidlech prodeje družstevních bytů současným nájemníkům. A zloději vnikli do depozitáře Památníku národního písemnictví.

Světový úspěch českých vědců - objevili dosud nejúčinnější lék proti nemoci AIDS. Látka je zatím ve stádiu výzkumného preparát, působí relativně rychle a bez vedlejších účinků. Licenci na výrobu léku získala americká firma, ta teď zkouší několik modifikací, aby se lékem mohly léčit i jiné nemoci.

Stanislav Penc, představitel Hnutí občanské solidarity a tolerance, podal podnět na ministerstvo vnitra k prošetření postupu policie při srazu skinheadů v pražské restauraci U Zábranských. Vadí mu, že sraz organizovala ilegální Národní obec fašistická. Podle policie bylo vše v pořádku.

Každý den na tomto místě vám tn.cz přináší výběr z Televizních novin před patnácti lety z archivu televize Nova. Zařazujeme pouze ty příspěvky, na které máme vysílací práva a chybí tedy např. agenturní zahraniční nebo sportovní zpravodajství. Ani domácí příspěvky nejsou v úplném počtu kvůli zachování únosné délky videa. Jednotlivé příspěvky jsou však kráceny v minimální míře pro autentičtější vzpomínku na tehdejší podoby televizního zpravodajství.

Tragédie z roku 1968 ožívá v nové brožuře

11.3.2009 Hradecký deník

JIČÍNSKO

Jičín/ Autor Jan Kalous a vydavatel Stanislav Pencspolečnými silami vydali brožuru nazvanou „Jičín 1968 – Události, na které nesmíme zapomenout“. Na pouhých osmi stranách vytištěných na kvalitním papíře píše Jan Kalous o incidentu, který se v Jičíně udál v září 1968. Text je doplněn často neznámými fotografiemi, z nichž snímky těl zastřeleného Jaroslava Veselého a Zdeny Klimešové svou krutou autenticitou nejlépe dokumentují hrůzný čin, který se tehdy stal.

Podpořme Tibet a svobodu v Číně

9.3.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V úterý 10. března 2009 od 17.30 hod. se uskuteční před Čínskou ambasádou na Praze 6, Pelléově ulici demonstrace proti porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Můžete-li přijít, udělejte to prosím.

Další aktivity pořádané k 50-ti letům od povstání tibetského lidu proti čínské okupaci, která probíhá dodnes, najdete např. na www.potala.cz nebo www.tibinfo.cz . Noviny s obsáhlými informacemi ke stažení zde

V květnu bude v Praze probíhat setkání EU – Čína. Je vhodné připomenout našim politickým reprezentantům mimo jiné usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z dubna minulého roku, v kterém poslanci vyzývají všechny své představitele, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetské autonomní oblasti. Až bude znám program onoho zasedání, budou vyhlášeny protestní shromáždění, aby politici věděli, co si o jednání, které by mělo směřovat jen k "ekonomické spolupráci", myslíme.

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-penc.php?itemid=6086

Unikátní brožura o vraždě, která se stala v Jičíně v roce 1968, je zdarma

7.3.2009 Jičínský deník

RADOVAN SÁL

Jičín/ V trafikách i knihkupectvích je k mání božura nazvaná Jičín 1968 – Události, na které nesmíme zapomenout.

Na pouhých osmi stranách vytištěných na kvalitním papíře píše Jan Kalous o incidentu, který se v Jičíně udál v září 1968. Text je doplněn často neznámými fotografiemi, z nichž snímky těl zastřeleného Jaroslava Veselého a Zdeny Klimešové svou krutou autenticitou nejlépe dokumentují hrůzný čin, který se tehdy stal. Text nahuštěný fakty opět připomíná zločin, na který v Jičíně nesmíme zapomenout. Vydavatel brožury Stanislav Penc zaslouží za tento počin velký dík.

Stromy v Červeném Kostelci zachráněny

3.3.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V minulém příspěvku na tomto blogu jsem použil jako alarmující příklad žádost města Červený Kostelec vykácet dva více než stoleté stromy v místě zvaném Na Skalce. Na základě toho, že jsme se jako občanské sdružení do tohoto řízení vložili, město svojí žádost stáhlo a stromy tak budou žít dále!

Ještě pro upřesnění je potřeba dodat, že stromy nestojí v blískosti frekventované komunikace a nejsou v havarijním stavu. V tomto případě šlo spíše o rutinu v uvažování a rozhodování. Taky je vidět, že zájem ze strany občanů může zvrátit záměr nenávratně změnit to, co je zde už nějakou generaci. Pro zajímavost uvádím rozhodnutí správního orgánu v Červeném Kostelci.

MĚSTSKÝ ÚŘAD V ČERVENÉM KOSTELCI

ODBOR VÝSTAVBY A ŽP

Náměstí T. G. Masaryka 120, 549 41 Červený Kostelec

Spis.zn.: ZP/09684/2008/Kr

Č.j.: 01899/2009/VYST

Vyřizuje: Křeček

Telefon: 491 467 544

E-mail: krecek@mestock.cz

V Červeném Kostelci dne 3.3.2009

U s n e s e n í

I. Usnesení

Výroková část :

Městský úřad v Červeném Kostelci, odbor výstavby a ŽP, správní řízení ve věci žádosti o

povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les na pozemcích parc. č. 1341 aparc. č. 1345 v katastrálním území Červený Kostelec zahájené 10.11.2008, kdy byla žádost Města Červený Kostelec, IČ 00272566, Náměstí T. G. Masaryka 120, 549 41 Červený Kostelec, (dále: „žadatel“), doručena zdejšímu úřadu, (Správní řízení v této věci je zdejším úřadem vedeno podle § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně

přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.), podle § 66 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,

(dále: „správní řád“),

z a s t a v u j e,

protože žadatel vzal svou žádost zpět.

Účastníci řízení, na něž se vztahuje usnesení zdejšího úřadu:

Město Červený Kostelec, IČ 00272566, Náměstí T. G. Masaryka 120, 549 41 Červený Kostelec

Milkovický přírodně společenský kroužek, IČ 26659395, adresa pro doručování: info@kozy.cz

Odůvodnění :

Městský úřad v Červeném Kostelci, odbor výstavby a ŽP, v průběhu výše uvedeného správního

řízení obdržel dne 3.3.2009 podání č.j.: 01885/2009/VYST od žadatele ve věci zpět vzetí žádosti ze dne 10.11.2008 o povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les na pozemcích parc. č. 1341 a parc. č. 1345 v katastrálním území Červený Kostelec a o zastavení správního řízení v této věci v souladu s § 45 odst. 4 a § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Proto Městský úřad v Červeném Kostelci, odbor výstavby a ŽP, tímto usnesením rozhodl o

zastavení správního řízení vedeného v této věci podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Poučení účastníků :

Proti tomuto usnesení se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu

Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, podáním u zdejšího úřadu. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek.

Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů (3) tak, aby jeden stejnopis zůstal zdejšímu úřadu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je zdejší úřad na náklady účastníka.

Odvoláním lze napadnout výrokovou část usnesení, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší

ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění usnesení je nepřípustné.

Č.j. 01899/2009/VYST str. 2

II. Poučení o péči o dřeviny rostoucí mimo les

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků.

Dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana

přísnější podle zvláštních právních předpisů.

Poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.

Jiří Prokop v. r.

vedoucí odboru výstavby a ŽP

Poplatek:

Správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se

nevyměřuje.

Obdrží:

účastníci (doručenky)

1. Město Červený Kostelec, Náměstí T. G. Masaryka 120, 549 41 Červený Kostelec

2. Milkovický přírodně společenský kroužek, info@kozy.cz

Speciální brožura Kozích novin

28.2.2009 Jičínský deník

RADOVAN SÁL

Jičín/ V trafikách i knihkupectvích je od středy k mání božura nazvaná Jičín 1968 – Události, na které nesmíme zapomenout.

Na pouhých osmi stranách vytištěných na kvalitním papíře píše Jan Kalous o incidentu, který se v Jičíně udál v září 1968. Text je doplněn často neznámými fotografiemi, z nichž snímky těl zastřeleného Jaroslava Veselého a Zdeny Klimešové svou krutou autenticitou nejlépe dokumentují hrůzný čin, který se tehdy stal. Text nahuštěný fakty opět připomíná zločin, na který v Jičíně nesmíme zapomenout. Vydavatel Kozích novin i této brožury Stanislav Penc zaslouží za tento počin velký dík.

Foto popis|

Region| Východní Čechy

Kozí mejdan v Milkovicích

26.2.2009 Železničář

(ski)

V pořadu Krásné ztráty na ČT2 jsme mohli 26. ledna sledovat rozhovor Michala Prokopa se Stanislavem Pencem a psychologem Slavomírem Hubálkem. Letos tomu bude deset let, co Stanislav Penc vyměnil Prahu za Milkovice v Českém ráji.

Obývá statek na samotě mezi Kopidlnem a Sobotkou, kde se věnuje chovu koz, oslů, psů a koček pro radost. Milkovické Ekologické centrum může přímo mezi zvířátky prezentovat poutavou formou především dětem život v souladu s přírodou. Stejně jako v předchozích letech také přivítá každého dobrovolníka na ekofarmě, který by chtěl pomoci při práci kolem zvířátek, v sadech a na statku. Jídlo, pití, nocleh a zážitky jsou zajištěny. Rovněž se připravuje 10. ročník Kozího mejdanu na Kozím vršku v Milkovicích, který proběhne od 5. do 12. srpna 2009. Podrobnosti jsou na webových stránkách www.kozy.cz, zájemci o účinkování (hudebníci, divadelníci, filmaři, happeningáři...) se mohou přihlásit na e-mailu: info@kozy.cz.

Odsoudili Václava Havla

21.2.2009 Blesk

(red)

21. únor 1989:

O tom, jak jsme žili (49)

20 let od revoluce 1989 - 2009

Na den přesně před dvaceti lety stanul před soudem pro Prahu 3 Václav Havel. Jednání trvalo téměř celý den a na konci si Havel vyslechl trest, který ho poslal na devět měsíců do vězení ve II. nápravně výchovné - od skupině.

Jak soud dopadne, bylo za komunistů jasné každému hned na začátku. »Obžaloba Václava Havla viní z toho, že prostřednictvím vysílání zahraničních rozhlasových stanic BBC a Svobodná Evropa pro Československo opakovaně utvrzoval občany k nerespektování rozhodnutí ONV (Obvodní národní výbor – pozn. red.) v Praze 1 o zákazu veřejného shromažďování v souvislosti s tzv. vzpomínkovým aktem na Jana Palacha dne 15. ledna 1989 na Václavském náměstí v Praze«, psala agentura ČTK. Ba co víc! Nepovoleného shromáždění se sám zúčastnil a zdržoval se tam i po výzvách zakročujících pořádkových jednotek Veřejné bezpečnosti.

Václav Havel v tom ale nebyl ten den sám. U soudu pro Prahu 2 se v podstatě ze stejného činu zpovídal například i Stanislav Penc, Jana Petrová nebo Alexandr Vondra. Neuběhl ani rok, Václav Havel se stal prezidentem a Alexandr Vondra je v politice dodnes...

***

Výzva čtenářům

Na tvorbě seriálu se můžete podílet i vy. Pokud máte nějaké zajímavé fotografi e či dokumenty z událostí roku 1989, rádi je v seriálu uveřejníme. Posílat je můžete na adresu tip@blesk.cz.

Více o událostech celého roku 1989 čtěte na www.blesk.cz Zde naleznete i předchozí díly seriálu.

Je to ještě demokracie?

9.2.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Nedemokratické, protiústavní, hloupé, zbabělé… Dá se vůbec slovem pojmenovat to co nám společně tzv. politická reprezentace předvádí.

I přesto, že situace je možná horší než si můžeme myslet, není na místě propadat panice nebo zahořknout. To by bylo právě to, co by více než hodně pomohlo těm z politiků a státních zaměstnanců, kteří to myslí dobře především se sebou a ne s blahem spoluobčanů.

Z 10 milionů obyvatel našeho státu volíme 282 spoluobčanů,

aby vytvářeli zákony v duchu Ústavy a Listiny základních práv a svobod,

aby řádně spravovali svěřený majetek a řádně dbali o správu věcí veřejných,

aby veškeré kroky ve veřejných věcech byli nezištné a pro dobro věci.

O co by mělo, zdá se, jít nejvíce je,

aby se svěřené funkce nedaly beztrestně zneužívat,

aby právo a zákony platily pro všechny stejně,

aby zákonodárci byli skutečnými zástupci lidu a ne privilegovaní straníci.

Pojďme si k dvacátému výročí sametové revoluce říci,

že si nenecháme vše líbit,

že nebudeme alespoň někdy apatičtí,

že budeme k sobě tolerantnější.

To všechno zejména proto, abychom se jako již několikrát v nedávné minulosti nemuseli vyhýbat odpovědi svým dětem a vnoučatům, proč jsme jako společnost nečinně přihlíželi k lumpárnám „mocných“.

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/stanislav-penc.php?itemid=5850

Co by měl Kocáb udělat

2.2.2009 ceska-media.cz

Stanislav Penc

Před pár dny vyměnil Michael Kocáb Džamilu Stehlíkovou ve funkci Ministra bez portfeje zodpovědného mimo jiné za lidská práva. Nový ministr skrze média sdělil, že naváže na práci předchůdkyně a představil své priority. Nechci polemizovat, jestli nápady ministryně Stehlíkové stály zato a mohly ve vývoji společnosti a státu ve věci Lidských práv něco změnit. Chci ovšem veřejně připomenout něco z toho na co by nový ministr neměl zapomenout. Zvláště když svoje vládní angažmá označil jako službu a veřejnosti sdělil, že prosazování lidských práv v ČR může být většinou obyvatel vnímáno kontraverzně.

Michale Kocáb se v roce 2005 veřejně kriticky vyjadřoval k zásahu policie proti účastníkům tanečního setkání Czechtek, byl na demonstraci i při projednávání celé věci v Senátu ČR. Je tedy více než logické, aby se zasadil o vyšetření celé věci. Ministr Langer v celé věci více než zklamal. Jeho vyjádření, že po tak dlouhé době nelze již nic prokázat, je ukázkou toho,jak policejní a ministerská mašinérie může semlít i doté doby kriticky myslícího opozičního poslance. V této příležitosti je vhodné popřát Kocábovi, aby se mu v myšlení a postojích nepřihodilo něco podobného, jako se dle provedených kroků stalo právě Langerovi.

Co tedy ve věci zásahu na Czechteku může Kocáb udělat?

Může iniciovat např. usnesení vlády, v kterém reflektuje stav, že i přes řadu publikovaných jasných zneužití pravomoci veřejného činitele nebylo ze strany orgánů kontrolujících práci policie shledáno pochybení. Upozorňuje na fakt, že dosavadní rozsudky občanskoprávních soudů k této věci konstatují pochybení ze strany zasahujících policistů a přiznávají omluvy a odškodnění poškozeným.

V usnesení může Vláda ČR žádat od Ministrova vnitra a spravedlnosti, aby do 20 dnů zpracoval zprávu, proč a jakým způsobem se kontrolní orgány spadající pod oba rezorty celou věcí zabývaly, včetně plných verzí případných rozhodnutí a usnesení.

Vláda dále může pověřit ministra Michaela Kocába, aby na základě předložených materiálů zpracoval analýzu stavu vzhledem k zveřejněným faktům k zákroku na Czechtek a výsledkům kontrolních orgánů Ministerstva vnitra a spravedlnosti do 15. března 2009.

Dále by se měl pan ministr Kocáb zaměřit na zavedení nezávislé kontroly policie a to zákonnou formou. Stejně tak by neměl zapomenout na právní vymahatelnost práva na informace společně se zavedením sankcí pro ty, co informace poskytnout občanům nechtějí. Dalším zásadním tématem by mělo být řešení fenoménu bezdomovectví – veřejně prospěšné práce, prominutí dlužných částek na zdravotní a sociální pojištění, startovací byty. Jako rocker by neměl zapomenout na zavedení jiného přístupu státu k návykovým a psychotropním látkám – dekriminalizace konopí, úvaha nad smysluplností stíhání konzumentů tvrdých drog ( černé peníze mafii, pouliční kriminalita).

Připomínám tyto věci veřejně právě proto, aby najednou nenastal čas, kdy nový ministr řekne jako jeho předchůdkyně "řešíme jiné podstatnější věci" nebo "už není čas"

Stanislav Penc

Zveřejněno na blog.aktualne.cz.

Milkovické aktivity

26.1.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Vážení,

využívám příležitosti a zveřejňuji text, který jsem v těchto dnech odeslal na všechny moje emailové kontakty. Jeho součásti je i annonce na dnešní (pondělí 26. ledna 2009) vysílání Česká televize, která od 21.20 hod. na programu ČT2 v pořadu Krásné ztráty uvede rozhovor Michala Prokopa se mnou a psychologem Slavomírem Hubálkem. Více o pořadu naleznete zde.

Letos to bude 10 let, co jsem se z Prahy - Chodova odstěhoval do Milkovic (statek na samotě mezi Kopidlnem a Sobotkou). Chováme pro radost kozy, osly, psy a kočky. Na úvodní stránce www.kozy.cz je umístěná webkamera, aby jste i vy viděli pohled z okna do kraje.

Milkovice jsou Ekologické centrum, které poutavou formou v přírodě mezi zvířátky může především dětem a mládeži ukázat život v souladu s přírodou. Chcete-li nás navštívit se svými dětmi, nebo tuto možnost sdělit Vám blízké škole udělejte to, budeme rádi.

Stejně jako v předchozích letech budeme rádi za každého dobrovolníka na ekofarmě, který nám bude chtít pomoci při práci kolem zvířátek, sadů a statku. Jídlo, pití, nocleh a zážitky zajištěny.

10. ročník Kozího mejdanu proběhne od středy 5. do středy 12. srpna 2009 na Kozím vršku v Milkovicích v Českém ráji. Zájemci o účinkování (hudebníci, divadelníci, filmaři, happeningáři...) se mohou přihlásit na email info@kozy.cz . Něco o předchozích ročnících se dočtete zde

Pro radost upozorňuji na videoklip jednoho z účastníků minulého ročníku Kozího mejdanu. Spustit ho můžete po kliknutí zde.

Fizlové a kolaboranti jsou vítězové sametové revoluce

13.1.2009 blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Letos je to 20 let, co formálně padl komunistický režim. Je to dvacet let nadějí na vytvoření kvalitního právního prostředí s kontrolními mechanizmy, které by zabránily nástupu nové totality. Na místo toho jsme po dvaceti letech ve stádiu, kdy populizmus většiny vrcholných politiků a nefunkčnost nezávislé kontroly represivních složek státu ovlivňuje další vývoj společnosti, v které si většina obyvatel myslí, že stav politiky a demokratických mechanizmů není nikterak dobrý. Na následujících řádcích uvádím text petice, kterou před 18 lety podpořilo několik tisích spoluobčanů. Výsledek - nic se nestalo. Situace je dnes o poznání horší. A to proto, že se od doby před 18 lety nic u represivních složek ve věci nezávislé kontroly nezměnilo. K tomu, když se přidá rozpuštění finanční policie, faktické znefunkčnění jednotky bojující s organizovaným zločinem a fakt, že hlavní špičky policie jsou ve většině předlistopadový policisté, není dobrá vizitka dnešního vedení MV v čele s dříve kritickým Langrem. Čím to asi bude a komu celá věc slouží je otázkou na hlubší zamyšlení. V roce oslav pádu komunismu je k tomu nejvhodnější doba.

Praha 11. prosince 1991 -Petice občanů Právo na spravedlnost:

Žádáme, aby ze svých funkcí byli bezodkladně odvoláni generální prokurátor ČSFR JUDr. Ivan Gašparovič, generální prokurátor ČR JUDr. Brunner a hlavní vojenský prokurátor JUDr. Kříženecký.

Žádáme, aby byli postaveni před soud velitelé jednotek zasahujících nezákonným způsobem proti pokojným manifestacím v Praze v letech 1988 až 1989 včetně 17.listopadu, čímž se dopustili obecného ohrožení velkého rozsahu. Žádáme, aby byly postaveny před soud osoby, které je řídily.

Žádáme, aby byli postaveni před soud náčelníci a příslušníci II.správy SNB v Bartolomějské ulici, kde byli zadržení při demonstracích v ulicích Prahy hromadně biti, a další náčelníci a příslušníci z jiných oddělení SNB -např. z pověstného dvorečku na oddělení VB ve Školské ulici.

Žádáme, aby byli postaveni před soud vedoucí státní a straničtí funkcionáři odpovědní za hromadný psychický a fyzický teror, kterému bylo vystaveno obyvatelstvo v době pokojných manifestací prodemokratické veřejnosti v Praze v letech 1988 a 1989 se zřetelem na zvlášť zavrženíhodný způsob tohoto teroru proti osobám nezletilým a malým dětem. Jmenovitě -Ladislav Adamec, Miloš Jakeš, Miroslav Štěpán, pánové Lorenc, Kincl, Vykypěl (dr. Husák bohužel před soud být postaven nemůže, protože mezitím zemřel).

Žádáme, aby byli před soud bezodkladně postaveni příslušníci StB, kteří v letech 1988 a 1989 psychickým a fyzickým terorem zastrašovali pořadatele a účastníky prodemokratických shromáždění v Praze, unášeli je, bili a vyhrožovali jim likvidací, čímž je chtěli odradit od jejich nezadatelného práva na svobodu shromažďování, svobodu slova a projevu. Žádáme, aby jejich trestné činy byly posuzovány jako trestné činy teroru v organizované skupině. Jmenovitě mjr. Zdeněk Šípek, mjr. Antonín Prchal, kpt. Beran, npr. Ota Svoboda a další příslušníci II.odboru StB Praha.

Zároveň žádáme, aby se okamžitě přestalo s ponižováním obětí komunistických zločinů z let padesátých jejich odsuzování ke zbytkovým trestům, aby tyto osoby byly rehabilitovány ze zákona a aby byl uznán III.odboj.

Vzhledem k naprosto laxnímu přístupu vojenských prokurátorů k výše uvedeným i jiným skutečnostem vznášíme tímto podnět Generální prokuratuře ČSFR k zahájení šetření na vojenských prokuraturách z důvodu podezření z trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele podle paragrafu 158.

V Praze dne 10.prosince 1991

Petr Placák, Jana Miklušáková, Stanislav Penc, Kamil Černý, Lucie Váchová, Vojtěch Pokorný

První a zároveň poslední povolená demonstrace namířená proti komunistickému režimu

6.12.2008 ČT 1

/ Ukázka /

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

František Škroup, autor české hymny, by se asi hodně divil, kdyby věděl, že jeho nejslavnější písní zahajovala Marta Kubišová demonstrace na náměstí pojmenovaném právě po něm. Tohle jsou 20 let staré záběry. 10. prosince 1988 proběhla na žižkovském Škroupově náměstí první a zároveň poslední povolená demonstrace namířená proti komunistickému režimu.

Stanislav PENC, spoluorganizátor akce, Mírový klub Johna Lennona

--------------------

Byl to z mýho pohledu relativně přelomovej moment. Za prvý to byla demonstrace bez zásahu a za druhý se tady na jednom místě vlastně sešli důchodci a pankáči a nikomu se nic nestalo a lidi přestávali mít strach. A to vedlo posléze k pádu komunismu, jestli teda ten pád byl skutečnej. Já spíš myslím, že byl jenom formální.

Jiří DIENSTBIER

--------------------

Já jsem měl pocit u spousty lidí takový euforie, že konečně se mohli lidi sejít, aniž by teda dostávali pendrekem nebo byli rozháněni vodními děli.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Demonstraci na Škroupově náměstí povolily tehdejší úřady zcela jednoznačně kvůli francouzskému prezidentovi Francois Mitterandovi, ten totiž chtěl po tehdejších mocipánech záruky, že po dobu jeho oficiální návštěvy Československa neproběhnou žádné akce proti disidentům. Už od den dřív, tedy 9. prosince, Mitterand přijel delegaci členů opozice na francouzské ambasádě na Velkopřevorském náměstí. Mimořádné schůzky se tehdy zúčastnil i Jiří Dienstbier.

Jiří DIENSTBIER

--------------------

To bylo nádherný, když jsme šli do toho Buquoyského paláce, tam tím špalírem, ve kterým byla celá řada nám známých estébáků a oni nás nemohli sebrat, že jo, protože tedy to byl takovej dobrej pocit. I když Havel měl stejně s sebou kartáček na zuby a pastu, kdyby náhodou.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Následující demonstrace ke 40. výročí deklarace lidských práv na Škroupově náměstí pak měla opravdu mimořádnou atmosféru. Někteří disidenti se tu téměř doslova stavili na cestě z vězení.

Václav HAVEL, natočeno 10. 12. 1988

--------------------

Když jsem byl před 3 týdny na cele v Ruzyni, přemýšlel jsem o mnoha různých věcech, například o tom, jestli tam nezůstanu natrvalo. Kdyby mě byl někdo řekl, že za 3 týdny budu snídat s francouzským prezidentem a den na to budu vystupovat na nezakázané manifestaci, myslel bych, že žertuje.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

K lidem na Škroupově náměstí tehdy promluvili mimo jiné i Rudolf Batěk, Jana Petrová, Ladislav Lis i Petr Placák.

osoba

--------------------

Státní orgány by tedy měly lidská práva v duchu všeobecné deklarace nejen respektovat, ale i zajišťovat.

Petr PLACÁK, spoluorganizátor akce, České děti

--------------------

Já jsem se toho trošku obával, jestli se z toho potom nestane nějaká selanka, ale naštěstí nestala, všichni řečníci byli skvělí, vůbec režim nešetřili. A samozřejmě nás potom taky komunisti hned 2. dne v novinách napadli a že už nikdy víc.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Právě Petr Placák byl jedním z hlavních organizátorů povolené demonstrace. Původně se mělo shromáždění konat na Václavském náměstí, to ale úředníci nedopustili a vytlačili opozici z centra města.

Petr PLACÁK, spoluorganizátor akce, České děti

--------------------

Právě proto jsem ze začátku teda nebyl zrovna nadšenej tady tím, jednak že nás vyštvou z centra Prahy, kde jakejkoliv sebemenší zákrok by vyvolal okamžitě reakci. Samozřejmě, že jsme měli strašně málo času na to, to dát vědět lidem, že vlastně se to koná jinde, takže sice to hlásilo Rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, my jsme tam nechali nějaký lidi na Václaváku u koně, aby posílali lidi na Jiřák.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Škroupovo náměstí vskutku nebyl ideální prostor pro pořádání demonstrací. Zelené pásy tu, i když v menším množství, byly i tehdy, a pochopitelně nikdo z úředníků nenechal vyklidit auta.

Stanislav PENC, spoluorganizátor akce, Mírový klub Johna Lennona

--------------------

A jak jsme tady obcházeli, tak v támhle v tý budově za náma bylo agitační středisko Národní fronty a tam rozsvícený místnosti, rozsvícený světla, tam seděli funkcionáři tý Národní fronty a tady tý komunistický strany v místě. A my jsme s tím Láďou, když jsme vstoupili do tý místnosti, v momentu, kdy říkali, asi tam v podstatě měli stejnej problém jako my, říkali: "Co s nima uděláme, musíme tady nechat auta, aby se tady nemohli sejít." Tak jsme tam s nima chvilinku diskutovali. Nešlo to, byla to diskuse bezpředmětná.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Na Škroupově náměstí se podle odhadů účastníků sešlo víc než 6 tisíc lidí. Rudé právo tehdy psalo o 1800 zoufalcích. Každopádně atmosféra do té doby nevídaná.

/ Ukázka /

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Státní bezpečnost se tehdy postarala nejen o tom, že při shromáždění nemohla být použita aparatura, ale taky, že dokonce nefungovaly eskalátory nedaleké stanice metra Jiřího z Poděbrad. Jiří Dienstbier tehdy topil v kotelně Metrostavu a zaznamenal okamžitou změnu přistupu kolegů v práci-

Jiří DIENSTBIER

--------------------

Já si pamatuju, když jsem pak přišel zpátky do Metrostavu, kde jsem dělal topiče, že jo, chodili za mnou dělníci a říkali: "No, my jsme si mysleli, že vy jste takový blázni, ale když snídáte s francouzským prezidentem, tak ono na tom něco bude teda." Čili, ono to mělo takovejdle politickej vliv, že jo.

Petr SOJKA, redaktor

--------------------

Komunistický režim nicméně povolil uzdu jen na tyto 2 výjimečné události. O půldruhého měsíce později při demonstracích takzvaného Palachova týdne už zase nechal bezostyšně mlátit demonstranty a nejaktivnější zavíral do vězení. Petr Sojka, Česká televize.