Jakoby tušil, že mu nezbývá mnoho času... V polovině října přepsal Václav Havel legendární chalupu Hrádeček, centrum disidentského odporu a místo jeho srdci nejmilejší, na svou manželku Dagmar, ženu, která po jeho boku stála do poslední chvíle. Bylo to jedno z posledních veřejných gest lásky vůči jeho milované ženě.

„Doufám, že to není předzvěst toho, že si prezident uspořádává své věci před smrtí,“ řekl tehdy Blesku někdejší disident a Havlův známý Stanislav Penc. Až dnes se ukázalo, jak blízko byl pravdě.

Havlovi sice označovali převod exprezidentových nemovitostí jen za "technický" krok, ale optikou smutných událostí, které rodinu potkaly se zdá, že Havel chtěl svůj Hrádeček vložit do rukou nejspolehlivějších a zároveň svou ženu zajistit.

Hrádeček koupil Havel už v roce 1967 se svou první manželkou Olgou za 25 tisíc na inzerát. Rázem se z něj stalo centrum boje proti režimu. Havel se tam stýkal s kamarády disidenty a nějakou dobu tam i trvale bydlel - to, když pracoval v trutnovském pivovaru. Po roce 1989, když se stal prezidentem tam dokonce přijímal i některé státní návštěvy, například svou přítelkyni Madeleine Albrightovou nebo tehdejšího generálního tajemníka OSN Koffi Annana. V posledních letech pak jezdil na Hrádeček především relaxovat a léčit se z vleklé nemoci.

Ochranný svaz autorský - jde o vyděrače nebo jenom o lumpy?

9.12.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Léta pořádám k různým příležitostem hudební vystoupení. Asi nejznámější je kulturně společenská slavnost pod názvem Kozí mejdan, který pořádám od roku 2000 s roční přestávkou na pozemcích spojených se statkem Milkovice, kde žiji a chovám pro radost kozy a osly.

Kozí mejdan je nekomerční setkání lidí,kteří podporují kozy a svobodomyslný způsob života. Od začátku jsou stanovená pravidla, které tuto akci řadí mimo běžné festivaly, koncerty a mejdany, kterých je v naší republice celá řada. Jde především o to, že na Kozím mejdanu se nevybírá vstupné, nemají přístup stánkaři a dealeři, nejsou zde žádné reklamy a sponzoři. Nevystupují zde žádné kapely, které by byly OSOu zastoupeny, nevyplácí se žádné honoráře. Kozí mejdan je navíc jen pro zvané, tedy pro ty, co podporují kozy a svobodomyslný způsob života.

Letos po 11 letech se ozvala regionální zástupkyně Ochranného svazu autorského s tím, že se dočetla na internetu, že u nás v létě něco proběhlo a oni od nás nemají hudební produkci nahlášenou a vyplněný tzv. repertuárový list - program produkce (seznam skladeb, název, autor hudby a textu a pripadného interpreta co skladbu upravil) a sjednaný a zaplacený paušál. Vysvětlil jsem oné dámě, vše co jsem shora napsal v této poznámce. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v dnešní postě objevil dopis s dotazníkem, sazebníkem a výzvou, abych okamžitě vše vyplnil, vypočetl, zaplatil a odeslal. Navíc dopis obsahoval následující upozornění:

"Informace obsažené v této e-mailové zprávě jsou důvěrné a mohou být předmětem obchodního tajemství. Jakékoliv sdělení či zpřístupnění může být nejen v rozporu s ochranou obchodního a listovního tajemství, ale zároveň může být i trestněprávně postižitelné".

Tento závěr byl poslední kapkou k tomu, abych napsal tuto poznámku zveřejnil dopis OSA, mojí odpověď a případně šel do soudního sporu, aby některá vyšší autorita jasně řekla, že tento postup OSA je nepřijatelný, nemůže být vyžadován na nekomerční a soukromé akce.

Zde je znění dopisu osa a následuje moje odpověď:

From: Rychnovská Dagmar [mailto:dagmar.rychnovska@osa.cz]

Sent: Friday, December 09, 2011 9:16 AM

To: info@kozy.cz

Subject: OSA

Vážený pane Penci,

Dne 12.8. až 14.8.2011 byla na Vaší farmě hudební produkce pod názvem "Kozí mejdan."

Do dnešního dne nebyla tato produkce nahlášena na OSA dle par.46 a 101 autorského zákona č.121/2000sb.v platném znění.

Pro Vaši informaci Vám přikládám v příloze sazebník OSA a Žádost OSA / Živá veřejná hudební produkce/.

S přátelským pozrdavem

Dagmar Rychnovská ? regionální zástupce Havlíčkův Brod

Kontaktní místo Havlíčkův Brod

Čechova 3812, 580 01 Havlíčkův Brod

M :+420 606 615 027

E: dagmar.rychnovska@osa.cz

OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním o. s.

Čs. armády 20, 160 56 Praha 6, Czech Republic

www.osa.cz

www.facebook.com/ochrannysvazautorsky

Zákaznické centrum OSA

Čechova 3812, 580 01 Havlíčkův Brod

T: + 420 220 315 000

E: vp@osa.cz

Dobry den.

i přes náš telefonicky hovor a moje vysvetleni musim znovu vysvětlit, co jsem vam sdelil jiz při telefonickem hovoru.

Nikdo z vystupujících není OSOu zastoupen. Navic cela akce je jen pro zvane a to na soukromem pozemku. Nebylo zde vstupne ani zadni prodejci.

Mate li pocit, ze by jsme měli i nadale vest jakoukoliv komunikaci, napiste a konkretizujte prosim tema.

Predstava, ze budu na Vas dopis reagovat tak, ze budu vyplnovat jakysi dotazník nebo cosi hledat v zaslanem sazebniku je nereálná.

Stanislav Penc

Ústav totality si libuje v přítmí

27.10.2011

Právo

Lukáš Jelínek

Předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Naděžda Kavalírová si nedávno při projednávání výroční zprávy ústavu v Senátu pochvalovala, že po bouřlivém období se ÚSTR nyní vydal cestou spojování, nikoli rozdělování sil, cestou koordinace, vzájemné tolerance a spolupráce. Ono „spojování sil“ minulý týden vyústilo ve jmenování bývalého šéfa ústavu Pavla Žáčka, muže v mnoha ohledech kontroverzního, ředitelem kanceláře ředitele ÚSTR Daniela Hermana.

Od počátku pochybná instituce se tak vrací do vyjetých kolejí, vedoucích směrem k účelovému nahlížení a interpretaci historie i k účelovému nakládání se svými kompetencemi.

Asi nejvážnějším hříchem „Ústavu paměti národa“, jak se mělo toto kuriózní pracoviště nazývat původně, je přítmí, v němž vyvíjí svoji činnost. Pokud se prakticky v ilegalitě konají sjezdy Konfederace politických vězňů, které paní Kavalírová rovněž předsedá, je to jen věcí tohoto občanského sdružení. Ovšem mlha, jíž je zahalen ÚSTR, je zcela nepatřičná.

Zasedání Rady ÚSTR jsou neveřejná. Zvukové záznamy se už nepořizují a ty z dřívějška byly smazány. Zpřístupněny nejsou ani nahrávky odborných seminářů, konferencí a besed, čili naprosto veřejných akcí. Je snad jednou z pohnutek této konspirace, že mimo kamery a mikrofony čelní představitelé ústavu – jak prozradil senátor Marcel Chládek (ČSSD) – dehonestují veřejně známé osoby, jako je senátor Petr Pithart (KDU-ČSL) nebo občanský aktivista Stanislav Penc?

Další ze sociálnědemokratických senátorů, Jiří Dienstbier, vznesl i jiné zásadní otázky. Například jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a Archivu bezpečnostních složek nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o spravovaných archiváliích a elektronická badatelna naskenovaných materiálů.

Pravicoví politici se kritice vysmáli a poukázali na to, že stejně neveřejně se chová spousta historických ústavů, tedy obdobných institucí. Omyl. Žádnou obdobu u nás ÚSTR nemá. Zřízen byl coby specifická organizace s přímou kuratelou Senátu a na námitky levice, že tutéž agendu již zpracovávají vysoké školy a ústavy akademie věd, se nehledělo.

Květnatě se hovořilo o potřebě rozkrývat naši minulost a diskutovat o ní s veřejností. Místo toho Ústav pro studium totalitních režimů kutá v přísném utajení a jen občas „nenápadně“ pronikne kamsi do médií ta nebo ona bulvární kauza. Debaty na školách leckdy vyznívají jednostranně. Ústav průběžně opouštějí znechucení historici, kteří naivně věřili, že nenastupují do ideologického centra, nýbrž do instituce, jež s veškerou profesionalitou a otevřeností přispěje k objektivnímu zmapování československých dějin v éře nesvobody.

Nejasná budoucnost za časů dnešní krize nepřekvapí. Z vědomí, že za 164 miliónů ročně je v netransparentním šeru hňácána minulost, ale doslova mrazí.

I Havlův Hrádeček už patří Dagmar

20.10.2011

Blesk

Oldřich Tichý, Veronika Pukačová

Exprezidentův známý Penc: Doufám, že to není předzvěst, že se chystá umřít

HRÁDEČEK – Proslulá chalupa na Hrádečku nedaleko Trutnova, kterou Václav Havel (75) označoval donedávna za svůj »existenciální domov«, už mu nepatří. Stejně jako ostatní nemovitosti ji převedl na manželku Dagmar (58). S Hrádečkem je přitom exprezident spojen víc než s jakýmkoliv jiným místem.

Na chalupu v podhůří Krkonoš se Havel uchyloval často, když mu bylo nejhůř. Ať už za komunistů, kdy v Trutnově dostal práci jako pivovarský dělník, tak třeba letos v létě, když se potřeboval zotavit z vleklé nemoci. „Tohle místo mám rád, desetiletí tady bývám, je to kus mé identity,“ nechal se slyšet opakovaně. K tomu, proč teď převádějí všechny nemovitosti na Dagmar, nechtějí Havlovi říct víc, než že jde o technický krok. „Doufám, že to není předzvěst toho, že si prezident uspořádává své věci před smrtí,“ reagoval někdejší disident a Havlův známý Stanislav Penc.

Hrádeček koupil Havel se svou první ženou Olgou v roce 1967 za 25 tisíc korun na inzerát. Záhy se stal kulturním centrem odpůrců režimu, kteří se tam setkávali pod dohledem tajné policie. U příjezdové cesty si dokonce StB postavila budku, aby měla na fízlování pohodlí. Pořadatel hudebního festivalu v Trutnově a Havlův přítel Martin Věchet vzpomínal, jak tajní v roce 1987 tehdy ještě undergroundový festival rozehnali. „Aparatura se odvezla na Hrádeček a uschovala ve stodole Václava Havla. Z dnešního pohledu banalita, ale tehdy by to málokdo udělal,“ řekl.

Když se pak v roce 1989 stal Havel ze dne na den z disidenta prezidentem, přijímal na chalupě i významné návštěvy. Třeba americkou velvyslankyni Madeleine Albrightovou či generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Teď už bude ovšem na Hrádečku vždy »na návštěvě« i on sám – oficiální paní a majitelkou chalupy je jeho žena Dagmar.

***

Jak vzpomínáte na Hrádeček a co říkáte na změnu jeho majitele?

Stanislav Penc (41), bývalý disident

„Hrádeček je krásné místo, kde se hezky odpočívá. Když se tam konaly zásadní akce, byl jsem ještě kluk. Ale později jsem tam několikrát byl a pan Havel byl vždy výborný hostitel. Převod chalupy je jeho věc. Jen pevně doufám, že to není předehra toho, že by si uspořádával své věci před smrtí.“

Jiří Dědeček (58), písničkář, básník a textař

„Na Hrádečku jsem se ocitl, když jsem hrál v Trutnově a Václava Havla propustili z vězení. Přišel se podívat a pak se k němu zajelo. Pamatuji si jen, že jsme seděli hrozně dlouho do noci a že nás Olga kárala. A to že Václav Havel převádí nemovitost na manželku? To je jeho věc.“

Martin Věchet (46), organizátor trutnovského festivalu

„Mé vzpomínky na Hrádeček jsou nezapomenutelné. Bylo a je to kulturní centrum, kde se odehrávala výjimečná setkání a koncerty. Děkuji za to, že jsem měl možnost na mnoha z nich být. Hrádeček by měl být zachován pro další generace. A převod domu je věc pana Havla.“

Alexandr Vondra (50), bývalý disident, ministr obrany

„Na Havlův Hrádeček mám samé krásné vzpomínky. Hezky, vkusně opravená chalupa, kde jsem se v minulosti účastnil mnoha důležitých rozhovorů. Co se však týče majetkových poměrů rodiny Havlových, do toho v žádném případě nebudu strkat nos.“

Petruška Šustrová (64), publicistka

„Od roku 1981 jsem tam jezdila každý rok hlavně na narozeniny paní Olgy. Havlovi byli příjemní hostitelé, kteří přehlédli, i když se člověk nechoval jako na recepci. Po listopadu 1989 jsem tam jezdit přestala, vše už bylo jinak, nebyl čas. A převod? V životě jsem se nestarala o to, jak mí přátelé nakládají se svým majetkem.“

Legendární Havlův Hrádeček už patří paní Dagmar

19.10.2011

blesk.cz

Za socialismu se zde scházeli chartisté i legendy undergroundu. Řeč je o legendárním Hrádečku nedaleko Trutnova, který patřil vždy k Václavu Havlovi (75) tak, jako patří pravda k lásce. Teď ale nastala velká změna, Hrádeček už Havlovi nepatří. Nemovitost byla podle deníku Aha! převedena na jeho manželku Dagmar (58).

Chalupu v podhůří Krkonoš Havel miloval. Když mu bylo ouvej, často sem jezdil, aby "dobil baterky" a mohl jít dál ve své životní cestě. Za komunismu zde měl "základnu", když pracoval v nedalekém Trutnově jako pivovarský dělník, ve stáří zde bojoval se svými zdravotními problémy.

„Tohle místo mám rád, desetiletí tady bývám, je to kus mé identity,“ nechal se slyšet opakovaně. K tomu, proč teď převádějí všechny nemovitosti na Dagmar, nechtějí Havlovi říct víc, než že jde o technický krok. „Doufám, že to není předzvěst toho, že si prezident uspořádává své věci před smrtí,“ reagoval někdejší disident a Havlův známý Stanislav Penc.

Hodně špatná práce Senátorů

17.10.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) budí od svého vzniku rozporuplné reakce a za necelé čtyři roky existence se v jeho čele vystřídali čtyři ředitelé. Dle účastníků personálních veletočů jak v ÚSTR, tak v Archivu bezpečnostních složek (ABS) je lze srovnávat s praktikami totalitního režimu, k jehož zkoumání a varování před ním mají obě instituce sloužit.

Tento čtvrtek Senát projednával výroční zprávu ÚSTR za rok 2010. A lze konstatovat, že většina senátorů patří mezi špatné zřizovatele ústavu. V rámci své druhé kompetence, schválení výroční zprávy (první je volba členů Rady ÚSTR), se totiž spokojila s líbivým popisem jeho činnosti. Navíc přešla bez většího povšimnutí řadu opomenutí, či naopak přikrášlení skutečného stavu jimi zřízeného ústavu a archivu.

Pikantní především je, že navzdory kritickému vystoupení senátora Jiřího Dienstbiera mladšího (ČSSD), ve kterém zazněla řada konkrétních a alarmujících otázek, nebyli senátoři ochotní projednání výroční zprávy odložit do doručení odpovědí na ně. Zprávu dokonce vzaly na vědomí poslanecké kluby TOP 09 a Starostové, ODS a KDU-ČSL s výjimkou místopředsedy Senátu Petra Pitharta.

Není třeba prolistovávat výroční zprávu stránku po stránce a doplňovat chybějící fakta. To měli udělat zpravodajové. Je však nutné aspoň namátkově zmínit pár drobností. Zpráva uvádí počet odborných seminářů a jejich témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává však, že většinu besed si občan nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován jejich zvukový i obrazový záznam. Dalším příkladem pochybení je zmínka knihy Baráky – souostroví svobody, kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci ústavu, a navíc až v roce 2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční zpráva týká.

Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních režimů kalí řada sporů. O nich se však ve výroční zprávě na rozdíl od sdělovacích prostředků nedozvíme. Je zjevné, že finanční prostředky na chod obou institucí a na jejich zaměstnance ani zdaleka nepřinášejí výsledky v podobě výstupů.

Z výroční zprávy se také nelze dozvědět, že ABS má zřejmě nejdelší vyřizovací lhůty ze všech českých archivů, přestože většina v něm shromážděných archiválií byla převzatá v náležitém stavu. Zpráva uvádí miliony stran převedených do elektronické formy. Nedozvíme se však, že nejsou dosud přístupné v elektronické badatelně a jejich digitalizaci neprovádí k tomu zřízený ABS, jenž to má včetně nakládání s materiály dle zákona v kompetenci, ale oddělení digitalizace ÚSTR zřízené na základě smlouvy, která je v rozporu s tímto zákonem.

Nepřístupná zasedání Rady ÚSTR

Senátoři se měli zamyslet i nad tím, proč jsou zasedání Rady ÚSTR, která výroční zprávu předložila a Senát zvolil její členy jako zástupce veřejnosti pro kontrolu činnosti ústavu i archivu, veřejnosti nepřístupná. To kritizoval senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. V usnesení z dubna tohoto roku doporučil radě zvážit změnu jednacího řádu tak, aby její jednání byla veřejná a zvukový záznam z nich byl v zájmu transparentnosti archivován. Rada na toto doporučení zareagovala tak, že její zasedání jsou stále veřejnosti nepřístupná, zvukový záznam se přestal pořizovat a pořízených 45 záznamů bylo smazáno.

Otázky Jiřího Dienstbiera mladšího

• Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako žalovaný v oblasti pracovního práva. Jak tyto spory vypadají?

• Na základě jakého právního opodstatnění disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný omezený okruh zaměstnanců ústavu?

• Je možné, že jedno z pracovišť archivu je v současné době bez ostrahy a dokonce bez elektronického zabezpečení?

• Na základě jakého pokynu dochází k zásahům do elektronické databáze k archivní pomůcce svazkové agendy zveřejněné na internetových stránkách archivu?

• Jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o zpravovaných archiváliích a elektronická badatelna naskenovaných materiálů?

• Jaký je stav vedení dislokace stávajících a vlastněných nemovitostí?

• Z jakého důvodu nepředal ústav ani archiv za dobu své existence žádný podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení?

Psáno pro internetový portál Česká pozice

Proč vzal Senát na vědomí výroční zprávu ÚSTR za rok 2010?

14.10.2011

ceskapozice.cz

Stanislav Penc

Většina senátorů přešla bez povšimnutí řadu opomenutí či přikrášlení činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů zřízeného Senátem.

Výroky o otevřenosti a možnosti v podstatě bez omezení zkoumat nedávnou historii pomocí záznamů represivních složek obou totalitních režimů kalí řada sporů

Není třeba prolistovávat výroční zprávu stránku po stránce a doplňovat chybějící fakta. To měli udělat zpravodajové. Je však nutné aspoň namátkově zmínit pár drobností. Zpráva uvádí počet odborných seminářů a jejich témata, jež ÚSTR připravil. Nezaznamenává však, že většinu besed si občan nemůže přehrát na internetu, přestože je vždy pořizován jejich zvukový i obrazový záznam. Dalším příkladem pochybení je zmínka knihy Baráky - souostroví svobody, kterou vydalo nakladatelství Pulchra samo bez pomoci ústavu, a navíc až v roce 2011, nikoli v roce 2010, jehož se výroční zpráva týká.

Senátoři se měli zamyslet i nad tím, proč jsou zasedání Rady ÚSTR, která výroční zprávu předložila, veřejnosti nepřístupná

Určitě by bylo možné vznášet další pochybnosti o řádném fungování obou institucí. Stačí se však omezit na otázky již zmíněného senátora Dienstbiera. Zajímavé budou odpovědi na ně. Předsedkyně Rady ÚSTR Naděžda Kavalírová totiž sdělila senátorům: "Máme dnes odpoledne (čtvrtek 13. října - pozn. red.) zasedání rady. A jestli sedmičlenná rada usoudí, že je třeba na některé připomínky, které tady zazněly, odpovědět, tak určitě se k tomu rada v písemné podobě s podpisem ředitele vyjádří."Otázky Jiřího Dienstbiera mladšíhoÚstav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek vedou řadu sporů jako žalovaný v oblasti pracovního práva. Jak tyto spory vypadají?Na základě jakého právního opodstatnění disponuje s daty svěřenými zákonem archivu vybraný omezený okruh zaměstnanců ústavu?Je možné, že jedno z pracovišť archivu je v současné době bez ostrahy a dokonce bez elektronického zabezpečení?Na základě jakého pokynu dochází k zásahům do elektronické databáze k archivní pomůcce svazkové agendy zveřejněné na internetových stránkách archivu?Jaký je důvod toho, že skoro za čtyři roky existence ústavu a archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o zpravovaných archiváliích a elektronická badatelna naskenovaných materiálů?Jaký je stav vedení dislokace stávajících a vlastněných nemovitostí?Z jakého důvodu nepředal ústav ani archiv za dobu své existence žádný podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení?

Havlovi muži sledují Klause: Zaprděl prostor a teď něco chystá

13.9.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Klaus, Hájek, Jakl, Bátora, Bobošíková. Tato linie zavdává příčinu dohadům, že by mohla vzniknout nová politická strana. Spekulace a možné jasné náznaky toho, že nemusí jít jen o ně, přitom jako první přinesly před časem právě ParlamentníListy.cz. Prezident Václav Klaus totiž už několikrát připustil, že chce zůstat ve vysoké politice i poté, co sestoupí z Hradu. Co si o těchto spekulacích myslí lidé, které sice nelze šmahem označit za pravdoláskaře, ale k myšlenkám exprezidenta Václava Havla mají blízko?

Václav Klaus založí novou stranu. Už několik měsíců tato úvaha letí od ucha k uchu. Některým nedá spát, jiné naopak těší. Například vicekancléř ministra školství Ladislav Bátora prohlásil, že by neměl problém se v takovém případě připojit. Naopak prezident Václav Klaus se už nechal slyšet, že o takové možnosti neuvažuje, ale prostor pro pravicovou stranu vidí, a kdyby vznikla, rád se připojí. Občanští aktivisté, kteří by se při troše zobecnění dali nazvat Havlovi muži, o tom soudí své. Každý z nich nicméně dost individuálně.

Sledujeme téma Bátora

Bok: Zveličování nuly Bátory je nebezpečné

„Jde o zvláštní kombinaci. Spíše patriotické a nacionalistické Bobošíkové je to partajně jedno. U Hájka nevím. Popírá Darwina, nepochází z opice, přitom je zřejmé, že je dobře pocházet z opice, protože jen tak v nás zůstává něco lidského. U Bátory je to klasické zveličování nuly, což bylo vždy nebezpečné. Vždyť Hitler byl na začátku také jen malířem pokojů," vysvětluje John Bok ze spolku Šalamoun, jenž sice patřil k přátelům Václava Havla, ale mnohokrát se s jeho názory rozešel. V současnosti mu prý nadávají jak zprava, tak i zleva, takže nepatří do žádného z táborů a označuje se za individualitu, která se snaží o objektivitu.

Prezident Václav Klaus je podle něj sebestředný patriot, jenž měl v některých vyřčených slovech na adresu Evropské unie pravdu. „Mám obavy, že směřování k hnědosti je zapříčiněno centrální mocí v Bruselu a nabubřelostí tamních nemravných úředníků. To je hlavní příčinou přicházejících hrůz, jaká se třeba stala v Norsku. Lidé jsou stále víc naštvaní a hledají si nepřátele, což by opět mohli odnášet třeba Židé nebo Romové," dodává pro ParlamentníListy.cz. V Česku k tomu dopomáhá prý i suita měkkého premiéra Petra Nečase, jenž nechává všechno vyhnít.

Kostlán: Když je Klaus zastřeší, fašizaci země urychlí

Pro Františka Kostlána ze sdružení Romea, jenž na poslední protibátorovské demonstraci zakončil svou řeč Havlovým heslem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, je linie vedoucí k rasové nenávisti v Česku zřejmá. „Janáčková, Řápková, Čunek, Bátora, Hájek a další napomáhají fašizaci společnosti. Pokud by tento proud měl zastřešit Václav Klaus, fašizace ještě posílí. Nicméně Klaus zatím vždy jen bránil jejich nárok na svobodu slova, nikdy se nevyjádřil k Bátorovým antisemitským aktivitám," podotkl Kostlán.

Kdyby totiž přišlo na otázky Bátorova antisemitismu, Klaus by se s největší pravděpodobností v tomto ohledu od vicekancléře ministra školství distancoval. „K tomu zatím mlčí a nikdo z novinářů se na to Klause přímo ještě nezeptal. Nebyl vždy populistou. Naopak. V některých věcech razí vlastní názor za každou cenu. Dnes však do populismu spadl, jakož i celý proud, co se dopouští fašizace země. Kdyby tomu byla zasvěcena strana, bud to zlé," doplňuje Kostlán.

Pehe: Klaus takovými lidmi testuje společnost

Politolog Jiří Pehe, jenž pracoval u Havla na Hradě v letech 1997 až 1999, se naopak založení Klausovy strany v čele s hlásnými troubami extrémních názorů až tak nebojí. „Je natolik inteligentní, že s lidmi jako je Ladislav Bátora nebo Petr Hájek, stranu zakládat nebude. Oni pro něj pouze testují půdu, kam by až mohl zajít v nacionalistické a národovecké rétorice. Testují politický terén. Není hloupý, dokáže si spočítat, kdo má jakou politickou přitažlivost a do strany by vybíral lidi s mnohem větším renomé. V rozhovoru pro Právo mezi řádky vlastně sdělil, že není zbytečné vytvořit novou stranu, ale má na výběr z kvalitnějších lidí. Hlavně v ekonomických kruzích totiž má spousta sympatizantů, které dosadil na důležitá místa či politicky stvořil, kteří jsou méně kontroverzní," míní s tím, že Klaus se v médiích od prvoplánového rasismu a protiromských nálad distancoval.

Klausův návrat do lůna ODS je podle politologa v podstatě nemožný. „To není reálné. Vždyť by musel ODS nejdříve zničit, protože by z ní odešla více než polovina současných osobností, které se vůči němu nějak vymezily. Klaus totiž nezapomíná a asi by jim to spočítal. V ODS by muselo dojít k nějaké nečekané revoluci. Nicméně i jeho bývalí spojenci, tedy pražské křídlo jako Štastný, přešli do opozice. Spíše půjde cestou nové strany," podotkl Pehe.

Penc: Na Hradě vládne největší z populistů

„Nebezpečný nejsou. Problém Bátory je hlavně problém médií, která mu dávají prostor. Myslím si, že většina zvláště mladých lidí má zdravý rozum a tomu populismu nepodlehne," podotýká aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc, jenž s Havlem zakládal Občanské fórum (OF). Klaus rozhodně z politiky nechce a Penc prý poznal jeho populismus už v roce 1990, kdy s ním jednou týdně zasedal v republikové radě OF. „Je to populista, samolibec a narcis, jenž ví, na co lidi slyší. Jako ekonom musí vědět, že výměna žárovek uspoří energii a lidi to naučí s ní šetřit. Přesto řekl: nechte nám žárovky a nekecejte do toho. To je jeden z mnoha příkladů," říká.

„Vůbec bych se nedivil, kdyby Klaus pomocí záprdelníků a vytěračů, co nemají názor a jen poklonkují, těch, co umožnili rozpad OF a vznik ODS, kandidoval opět do čela občanských demokratů. To by bylo dovršení ODS a urychlilo by to její zánik. Klaus vytvořil zaprdění prostoru a dal základ tomu, že žijeme v tak zkorumpované zemi. On řekl, že nezná špinavý peníze. On prohlásil, že rozdělíme velké podniky v privatizaci a nezáleží na tom, komu. On je strůjce těchto věcí. Přeju mu politickou kariéru, aby do důchodu odcházel poté, co ve volbách dostal 0,9 či 1,2 procent," zakončuje Penc. Prezidentu Václavu Klausovi tedy přeje za všechno, co během let české společnosti provedl, pohřeb ve vysoké politice.

Tipy na víkend: Festival mrkve, Prague Pride a noční život

11.8.2011

novinky.cz

Marcela Janouchová

Letní počasí už se k nám možná nevrátí, ale léto ještě zdaleka nekončí! Víkendové festivaly, poutě a jarmarky stále lákají své příznivce a nadšence na bohatý program. Vyrazit můžete také na noční prohlídku zámku, kde vás vystraší vodník a Ježibaba nebo si užít příjemný den při ochutnávce všech druhů vín či piv.

Středočeský kraj

Videomapping na Mělníku

Pokud máte zájem o něco trochu jiného, mohla by vás zajímat multimediální akce v Mělníku, která se bude konat v noci 13. srpna od 22:00 hodin. Speciálně připravená animace, jež se bude promítat na fasádu Pražské brány, bude trvat zhruba 12 - 15 minut a hrát k tomu bude originální hudební doprovod.

Vstup je zdarma. Podrobnosti zde.Mišík na Karlštejně

Chcete-li se vydat za historií Karla IV., užít si atmosféru Karlštejna i jeho okolí, máte jedinečnou příležitost. Mimo prohlídek chystá hrad v pátek od 20 hodin také koncert československého zpěváka kapely ETC, Vladimíra Mišíka. Vstupné na koncert je 299 Kč. Více podrobností najdete zde.Mělnická ochutnávka vín

Nadšence lahodného červeného, bílého či růžového moku určitě potěší ochutnávka vín, která se uskuteční 13. srpna v Mělníku ve Svatováclavské ulici. Zábavu a zejména gastronomické zážitky slibují mělničtí vinaři, kteří pátým rokem pořádají setkání pod názvem Mělnický košt. Zahájí jej výstřel z děla ve 13 hodin a následovat bude doprovodný program, který je naplánován až do 22. hodiny. Detaily akce najdete zde.Příběh lásky Filipíny a Ferdinanda v noční prohlídce Křivoklátu

Noční prohlídky hradu Křivoklát budou připraveny také na 12. a 13. srpna od 21, 22 a 23 hodin, tentokrát s divadelním představením o lásce krásné Filipíny a Ferdinanda Tyrolského. Rezervace lze zajistit on-line. (celý článek)Liberecký kraj

Závodu v triatlonu se poprvé zúčastní i zrakově postižení

O víkendu 13. – 14. srpna se v kempu Borný u Starých Splavů u Máchova jezera uskuteční již čtvrtý ročník tradičního triatlonu Et netera Doksyman 2011. Letošní ročník bude však oproti minulým ojedinělý. Historicky poprvé se ho totiž zúčastní zrakově postižení sportovci.

Premiéru účasti zrakově postižených sportovců se podařilo připravit díky spolupráci organizátorů letošního ročníku a partnerů závodu s Nadací Leontinka, která podporuje a pomáhá zrakově postiženým a nevidomým dětem, studentům a sportovcům.

Akce začne v sobotu prezencí od osmi hodin, samotný závod potom odstartuje v pravé poledne. Na slavnostní vyhlášení se můžete těšit v neděli od 18:00 hodin.

Více o akci najdete zde.Karlovarský kraj

Festivalová zábava u Karlových Varů

Festivalové radovánky zavítají do města Sokolov u Karlových Varů. V sobotu 13. 8. v 16:00 hodin v areálu lesoparku Bohemia Sokolov předvedou, co umí, kapely Argema, Kečkup, Coda a Boron. Kromě hudby vás samozřejmě čeká soutěžení a další zajímavý program. Deset procent z výtěžku akce bude věnováno pro tělesně postižené.Loket zve na trhy a klání

Využijte příležitosti k výpravě na tradiční letní trhy na hradě Loket, které potrvají ve dnech 13. a 14. 8. od 10:00 do 18:00 hodin. Stejně jako každý rok, i letos na vás čekají dva dny plné dobrého jídla a pití, jadrné středověké zábavy a možnosti pobavit sebe i své blízké účastí v různých kláních.

Organizátoři mají jedinou prosbu – nechte doma své pejsky. Hluk a neobvyklé zvuky by jim nemusely dělat dobře.

Vstupné: 90 Kč - dospělí, 50 Kč - děti od 6-ti let, důchodci, studenti. Více o akci zde.Ústecký kraj

Open Air Festival 2011 v Panenském Týnci

Letošní Open Air Festival, který potrvá od 11. do 13. 8. v Panenském Týnci, představí nejen tradiční české hvězdy jako Kryštof, Tata Bojs, Sto zvířat a další, ale také britskou hvězdu The Chemical Brothers, která je díky své tvorbě nepřehlédnutelná již dvě desetiletí.

Kromě živé hudby samozřejmě nebudou chybět ani workshopy, adrenalinové aktivity, či dětský koutek.

Vstupenky:

Normální vstupenka na celé 4 dny na místě - 1 300,- Kč, VIP - 2 500,- Kč. Normální vstupenka pouze na sobotu - 750,- Kč, VIP - 1 500,- Kč.

Více informací zde.Noční zámecké prohlídky

Hrady a zámky lákají nejen na běžné denní prohlídky, ale i na ty noční. Slibují zajímavý program a nevšední zážitek. V pátek 12. srpna se prohlídka uskuteční také na zámku Klášterec nad Ohří. Čeká vás Muzeum českého porcelánu, umělé osvětlení a průvodkyně v dobových kostýmech.

Prohlídka se uskuteční v 19:00 a 20:00. Cena vstupného je 70 Kč nebo 50 Kč. Rezervace předem je nutná. Více informací zde.Dolní Poustevna na Děčínsku bude hostit 25. ročník hudebního festivalu Čtverec

Letošní již 25. ročník tradičního hudebního festivalu se uskuteční v sobotu 13. srpna na výletišti Čtverec v Dolní Poustevně. Na dvou pódiích se představí 18 kapel z Čech a sousedního Německa. (celý článek)Plzeňský kraj

Kašperk opět navštíví Shakespeare

Pokud jste fanoušky divadelních her, a to především těch Shakespearových, je prodloužený víkend na hradě Kašperk přesně pro vás. Ve dnech 9. – 14. 8. 2011 se zde odehrají večerní představení spolku Kašpar Richard III. (9. - 11. 8.) a Hamlet (12. - 14. 8.).

Kašperk

Vstupenky na představení jsou k zakoupení v předprodeji přímo na hradě Kašperk či ve vybraných předprodejních místech nebo si je můžete telefonicky objednat. Více informací najdete na www.kasperk.czJihočeský kraj

Do Zlivi za mrkví

Pokud holdujete zelenině a číslem jedna je pro vás mrkev, mohla by vás zaujmout akce ve Zlivi, která byla v minulosti přezdívaná jako Mrkvanov. 13. srpna se zde budou konat první Slavnosti mrkve. Součástí oslav budou také výstavy, kulinářské soutěže i pokusy o rekordy v gastronomii. O akci informovala agentura ČTK.

Zájemci o soutěže se mohou přihlásit na internetových stránkách www.zliv.cz, kde najdou také více informací o průběhu celého dne.Romeo a Julie na Hluboké

Jste fanoušci Shakespeara a jeho tragických dramat? Vyražte si dětmi na zámek do Hluboké nad Vltavou a vychutnejte si muzikál Romeo a Julie, který se odehraje na II. nádvoří zámku. Lístky si můžete zamluvit zde.Královéhradecký kraj

Kozí mejdan se znovu uskuteční v Milkovicích u Jičína

Kozí mejdan se po roční přestávce opět koná v Milkovicích u Jičína. Od 12. do 15. srpna na akci věnované kozám a svobodomyslnému způsobu života je pro návštěvníky připravena řada hudebních skupin. Informoval o tom organizátor akce Stanislav Penc. (celý článek)Krkonošské pivní slavnosti

Pokud ještě nemáte piva dost, můžete vyrazit o víkendu na pivní slavnosti do Vrchlabí. Akce začíná v sobotu v devět ráno a bude trvat dlouho do noci. Provázena bude samozřejmě bohatým hudebním programem, z něhož můžeme zdůraznit například kapelu Buty nebo Petru Janů. Více informací zde.Kraj Vysočina

Rodeo v Šiklově mlýně

Máte rádi velké klobouky a vysoké boty? Milujete koně a rychlost? Chcete zažít opravdové kovbojské odpoledne ve westernovém městečku? Tak to si nenechte ujít Den věnovaný tradičnímu kovbojskému sportu ve westernovém městečku Šiklův mlýn ve Zvoli nad Pernštejnem. Též zde budou připraveny soutěže v rychlostních disciplínách, divadlo nebo westernová show.

To vše a ještě víc vás čeká v sobotu 13. srpna. Více o akci zde.Noční zoo v Jihlavě

Netradiční večerní prohlídku “Letní noc v zoo“ chystá na pátek 12. a 13. srpna jihlavská zoo. Název prohlídky je “Zooolympic games“, kde si budete moci změřit své síly s různými živočišnými druhy. Prohlídky začínají od 19:00 a dále potom každou následující půlhodinu.

Rezervace je nutná na tel. 567 573 730 nebo na e-mailu: info@zoojihlava.cz

Vstupné: 120 Kč (dospělí) a 60 Kč (děti, studenti, důchodci). Více informací zde.Pardubický kraj

Strašidelné prohlídky v Letohradu

Již 9. rokem pro vás připravuje Kulturní centrum Letohrad oblíbené noční strašidelné prohlídky. Využijte příležitosti a vydejte se v pátek 12. 8. s rodinou zažít noční dobrodružství v obci Letohrad. Cesta trvá přibližně hodinu, během které plníte různé úkoly a setkáváte se různými bytostmi vodníka, Ježibaby, kostlivce a dalších.

Vstupné: dospělý/á - 60 Kč / dítě - 50 Kč /

Je třeba se předem objednat na tel. čísle 465 622 092. Více infromací zde.Olomoucký kraj

Pekařovská pouť v Desné

Zamiřte na pekařovskou pouť, která se již po osmé uskuteční v odlehlém údolí Desné. Akce bude zahájena v pátek 12. 8. v Ruční papírně Velké Losiny II. Kromě bohatého programu vás čeká také mezinárodní setkání flašinetářů za účasti hostů z Francie, Německa, Polska, Slovinska, Švýcarska a České republiky. Více podrobností najdete zde.Zlínský kraj

Přijďte tvořit do luhačovického muzea

Ve čtvrtek 11. srpna se rozjíždí série výtvarných dílen, které pro své návštěvníky připravilo Muzeum luhačovického Zálesí v Luhačovicích. Tématicky zůstali v muzeu věrní období baroka a právě probíhající výstavě Příběhy hraběcích lázní. (celý článek)Starodávný jarmark v Rožnově

Ve dnech 13. 8. a 14. 8. se v areálu Dřevěného městečka v Rožnově pod Radhoštěm uskuteční tradiční starodávný jarmark. Po oba dny budou mít návštěvníci možnost vybrat si z pestré nabídky jarmarečního zboží výrobců lidového uměleckého řemesla. (celý článek)Poslední prázdninová příležitost vidět hrad Malenovice po setmění

Pokud máte rádi lehké mrazení v zádech a smysl pro krásu starých časů i dobrodružství – určitě si v sobotu 13. srpna naplánujte večer cestu na hrad Malenovice. Když totiž jeho kamenné zdi zahalí tma, můžete v jeho spletitých chodbách a zšeřelých sálech narazit na zvláštní bytosti. (celý článek)Jihomoravský kraj

Vyrazte za Napoleonem

Jste-li příznivci historie, zaujme vás 242. výročí narození Napoleona Bonaparta, které pořádá město Slavkov u Brna společně se Středoevropskou napoleonskou společností a Zámkem Slavkov-Austerlitz ve dnech 12. – 14. Srpna 2011.

Armády zavítají do města Slavkova u Brna již v pátek 12. 8. 2011, kdy v zámeckém parku jednotlivá vojska rozloží svá vojenská ležení. V sedm hodin večer začne na dvoře Panského domu koncert ke 30. výročí folkové kapely Poutníci. V sobotu se budou zúčastněné jednotky věnovat výcviku a manévrům, jež vyvrcholí odpoledne bitevní ukázkou.

Těšit se můžete také na golfový turnaj, výstavu vín nebo ohňostroj. Po celý den bude také probíhat dobový jarmark a řada kulturních akcí bude zaměřena především na děti. Více podrobností zde.Centrum Brna ovládnou desítky vojáků a dobový jarmark

Den Brna je akcí, která se koná každoročně jako připomínka významné historické události z dějin Brna. Poukazuje na hrdinství Brňanů při obléhání města Švédy v době třicetileté války v roce 1645. Letos se koná ve dnech 12. - 14. srpna. (celý článek)Moravskoslezský kraj

Na pivo do Bohumína

Vyražte na pivo do Hobbyparku v centru Bohumína v Karviné. Přijďte ochutnat více než 30 druhů známého i méně známého piva. Užijte si legraci a krásné chvíle s přáteli.

Akce se koná v sobotu 13. 8. od 14:00 hodin. Více informací zde.

Pivní slavnosti jsou stále oblíbenější.

Pokud vás klasické festivaly moc nezaujaly, nebo jste si snad nevybrali z hudebního programu to, co by se vám líbilo, mohl by vás zaujmout hard & heavy, rock & pop festival v Bruntále. Přijedou hvězdy jako Arakain či The Pant, kteří budou točit DVD s fanoušky.

Festival začíná v sobotu 13. 8. V 5: 00 hodin v areálu půjčovny motokár v ulici U Stadionu v Bruntále.

Vstupné je 150 Kč. Akce se koná za každého počasí. Více o programu zde.Praha

Poznejte tajemný noční svět Zoo Praha

Pokud máte rádi pražskou zoo, ale nemusíte moc velké davy lidí, tlačící se ke každé kleci a v každém pavilonu areálu, mohla by vás lákat noční prohlídka se zkušeným průvodcem, která směřuje do horní části zoo. Navštívíte pospávající orangutany, výběhy antilop či velký africký pavilon se žirafami.

Prohlídky zpravidla trvají kolem 1,5 hodiny, při které se dozvíte zajímavosti a novinky o nočním životě zvířat. Prohlídky začínají každý srpnový pátek a sobotu vždy ve 20.30, 21.00 a 21.30 hodin. První termín ve 20.30 je určen pro rodiny s dětmi, kterým průvodce přizpůsobí výklad, další časy jsou pro dospělé návštěvníky.

Cena prohlídky je 200 Kč pro dospělé, 110 Kč pro děti.

Vzhledem k velkému zájmu je třeba se objednat předem na tel. 296 112 230. Další podrobnosti najdete zde.Prahou se projde pestrý průvod homosexuálů

Máte-li chuť zažít něco jiného a jinakost vám nijak nevadí, můžete se jít v sobotu 13. 8. podívat na první pražský Pochod hrdosti, čili na pochod homosexuálů a dalších sexuálních menšin. Celá akce, která potrvá již od 10. 8., má za cíl oslavit nebývale tolerantní přístup veřejnosti i úřadů k sexuálním menšinám.

Kromě pochodu se můžete zúčastnit několika soutěži či hudebních koncertů, organizátoři se prý nebrání ani tomu, aby s pozdravem vystoupili také politici. Pražská Prague Pride se u nás koná poprvé a organizátoři doufají v hojný počet účastníků. Více informací o programu zde.

Bude Kozí mejdan

28.7.2011

Právo

(ČTK)

Po roční přestávce se v Milkovicích na Jičínsku opět uskuteční Kozí mejdan. Kozám a svobodomyslnému způsobu života věnovaná akce, na které vystoupí desítky hudebních skupin, se uskuteční od 12. do 15. srpna. Oznámil to organizátor akce Stanislav Penc. Na letošní Kozí mejdan se podle Pence přihlásilo osm desítek hudebních skupin. Více na www.kozy.cz. Penc také slibuje přímý přenos z pódií na Kozím mejdanu na stránkách kozí televize, kterou provozuje na tomto webu.

Kozí mejdan se znovu uskuteční v Milkovicích u Jičína

25.7.2011

novinky.cz

Kozí mejdan se opět koná v Milkovicích u Jičína po roční přestávce. Od 12. do 15. srpna na akci věnované kozám a svobodomyslnému způsobu života je pro návštěvníky připravena řada hudebních skupin. Informoval o tom organizátor akce Stanislav Penc.

"Po roční přestávce volně navazujeme na tradici Kozích mejdanů, letošní akce však bude pouze víkendová," řekl Penc. Kozí mejdany se konaly jako osmidenní akce, na které se na rozdíl od jiných festivalů neplatilo vstupné, neexistoval žádný dopředu známý program, areál nehlídala ochranka a bylo možné přijet s vlastními zvířaty. Kromě různých vystoupení si mohli návštěvníci vyzkoušet také techniky dojení koz či soutěžit v sekání trávy.

Na letošní Kozí mejdan se podle Pence přihlásilo osm desítek hudebních skupin, pro které budou připravena dvě pódia. "Na návštěvníky mejdanu také čekají divadelní vystoupení, autorská čtení i různé diskuse," řekl Penc. Vystoupí kapely Špinavé nádobí, Hrozně, Meteleska a další.

Více informací o akci i Pencových aktivitách je možné najít na www.kozy.cz.

Tři úřady, které mají trápit zločince komunismu. Seznamte se

23.7.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Komunističtí zločinci stářím padají jak mouchy. Vyšetřování bolševických kauz proto zákonitě ubývá. Problémem je navíc řevnivost mezi vyšetřovateli a historiky či dokumentaristy. Jan Srb z ÚDV si stěžuje, že od ÚSTR za čtyři roky jeho existence nedostali vyšetřovatelé jediný podnět k vyšetřování.

„Když se v Parlamentu lobbovalo za vznik ÚSTR, hlavně jeho pozdější ředitel Pavel Žáček tvrdil, že až se dají archivy dohromady, tak nás zavalí podáními k trestnímu stíhání. Za čtyři roky nepřišlo ani jedno. Spolupracujeme na mnoha jiných úrovních, ale tohle se prostě neděje. Nedávno jsme měli sezení s novým vedením a debata byla dost vypjatá. Až teď jsme dostali nějaké materiály k jedné kauze," stěžuje si mluvčí ÚDV Jan Srb s tím, že prošetřují hlavně oznámení občanů anebo různých protikomunistických aktivistů.

Řevnivost úřadů

Mezi státními organizacemi, které sledují zločiny komunismu, vládne řevnivost. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) při policii musel v roce 2008 předat dokumentaci Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS) spadajícímu ze zákona z roku 2007 pod Senát. Odtamtud ale prý přichází zpětná vazba jen na vyžádání ÚDV, žádná vlastní iniciativa se podle Srba nekoná. Navíc oba subjekty sklízejí tvrdou kritiku ze strany politických vězňů, protikomunistických bojovníků a dalších aktivistů.

„Vyšetřovatelé, kteří jsou příslušní k podávání podnětů, zůstali v ÚDV. ÚSTR a ABS poskytují ÚDV v jeho šetření maximální spolupráci a servis, ale jelikož nejsme vyšetřovací úřad, tak podněty nedáváme. Naše zákonné zadání neuvádí povinnost podávat podněty k vyšetřování," brání ÚSTR pro ParlamentníListy.cz mluvčí Eduard Hulicius. Na druhou stranu je třeba říci, že hned na začátku vyšetřování se detektivové ÚDV obracejí na archivy ÚSTR a vše probíhá bez problémů. Roku 2010 šlo o 147 žádostí, které se týkaly 366 osob.

„Dodnes pociťujeme ztrátu, protože se u nás hodně historiků naučilo studovat v archivech a uměli rozpoznat náznak trestného činu. Pak to předali policistovi o patro výše a začalo vyšetřování. Historik musel věc odložit do uzavření vyšetřování. Třeba kolega Jan Kalous, dnes náměstek ředitele ÚSTR, napsal studii o uherskohradišťském estébákovi Aloisovi Grebeníčkovi a ředitel ÚDV mu to dal do trezoru, protože v té době nebyla kauza pravomocně rozhodnuta. Mohl to vydat až potom, co bylo Grabeníčkovou smrtí vyšetřování ukončeno. Tehdy prostě byla spolupráce lepší," tvrdí Srb s tím, že do ÚSTR od nich odešlo více ne padesát lidí. Naopak si dokáže představit v budoucnu i útlum činnosti ÚDV a jeho reorganizaci v rámci policie.

Grilování ÚSTR

Kvůli nezveřejnění evidence StB se převalila vlna kritiky přes ÚSTR. Hlavním aktivistou je v tomto kontextu Stanislav Penc. Ten proto zveřejnil přepis 850 000 papírových evidenčních karet StB na internetových stránkách http://www.svazky.cz/. Obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních údajů, smetl ze stolu i Úřad pro ochranu osobních údajů. Nicméně spor je stále živý a ÚSTR je kritizován i v mnoha dalších oblastech.

„Na internetových stránkách Archivu a Ústavu je zveřejněno mnohem větší penzum informací ohledně evidence zájmových osob komunistickou státní bezpečností, a to především jasnější, přehlednější a srozumitelnější formou. To je pro nás hlavní a zásadní úkol," sdělil k tomu ParlamentnímListům.cz Hulicius.

Grilování ÚDV

Na hlavu ÚDV se zase dlouhodobě snáší kritika, že obžalovaných komunistických zločinců je pouze zlomek a většinou odejdou s podmínkou. Některé reakce přímo ÚDV obviňovaly, že zločince kryje.

„Chápu, že mnoho bývalým režimem perzekuovaných lidí, ke kterým cítím úctu, pociťuje trpkost. Někteří se domnívají, že by se určité kauzy, třeba žalářování kulaků, měly řešit jako genocida, ale u soudců toto neprojde. Každý si myslí, že za mříže šla jedině Polednová a dva další důchodci, ale to není pravda. Za komunismu bylo tisíce mrtvých, jen při přechodu hranic zastřelili 240 lidí, čtvrt milionu lidí odsoudili, další desetitisíce šly do lágrů bez soudu. A kolik lidí za tahle zvěrstva má být teď odsouzeno, když jich většina zemřela a velká část je nad hrobem? Takže 100, 300, 1000, 3000? Vždy jich bude málo. Na druhou stranu na Slovensku a v mnoha dalších zemích bývalého východního bloku žádný zákon o protiprávnosti komunistického režimu nemají. Srovnávání s Norimberským procesem není na místě. V Německu se s nacisty po druhé světové válce vypořádaly vítězné mocnosti. Kdyby vše zůstalo na Němcích, tak žhavé by to nebylo," vysvětluje pro ParlemntníListy.cz Srb s tím, že výčitky nepadají na úrodnou půdu, protože se je třeba řídit platnými zákony a rozhodnutím soudců.

Vše dokládá statistkou. Za dobu existence ÚDV, tedy od roku 1995, bylo prověřováno řádově 1600 věcí. Trestní stíhání bylo zahájeno proti 205 obviněným. Obžalováno příslušným Státním zastupitelstvím bylo 105 osob. Soudy pravomocně rozhodly v 93 případech. Pravomocně odsouzeno bylo 35 obžalovaných. V ostatních případech soudy zastavily trestní stíhání z důvodu amnestie, promlčení, zdravotního stavu pachatele, úmrtí pachatele nebo zproštění obžaloby.

ÚDV versus ÚSTR

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) vznikl roku 1995. Je to policejní útvar s celorepublikovou působností. Roku 2008 ztratil dokumentační složku. V současné době v něm pracuje 31 lidí, větší část policistů, méně civilů. „Patříme pod rozpočtovou kapitolu policejního prezídia, kde jsou jednotlivé položky pohyblivé, takže by bylo zavádějící říkat nějakou cifru," řekl k rozpočtu úřadu Srb.

Naopak Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS) vznikly zákonem z roku 2007 a jejich radu jmenuje Senát. Na konci roku 2010 pracovalo v ÚSTR 131 osob (19 na zkrácený úvazek), v ABS 126 osob (15 s kratším úvazkem). Rozpočet za minulý rok činil 156 milionů, což ale jen tak, tak stačilo na pokrytí výdajů.

Pohled na prožité historické události prostřednictvím rozhovoru

4.7.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Z konce 80. let jste znám jako aktivista nezávislých iniciativ. Co Vás vedlo k zapojení se do opozičních aktivit?

To je relativně složitá otázka, že jo...Jak na ni jednoduše odpovědět s odstupem dvaceti let? Před dvaceti lety bych na ni dokázal odpovědět rovnou, ale na základě toho, jak člověk vnímá nové a nové informace a čím člověk víc ví, tak tím je víc smutný, že jo...Tak jako určitě to bylo z nějaké mladické nerozvážnosti a z radosti ze života. A bylo to taky, protože ta doba nebyla tak různorodá, jak je teď. V té době, co se týká těch mých aktivit, tak to bylo z důvodů toho, že jsem vlastně s nikým jiným nekamarádil než s lidmi...byli to starší lidi, já jsem byl v té době asi nejmladší, ale bylo to z důvodů toho...nedokážu to jinak vyjádřit než takhle, jak jsem teď řekl. Nevím, jestli je to srozumitelné.

To znamená, že pro Vás nebyl žádný konkrétní impuls, který by Vás inspiroval se zapojit do opozičních aktivit?

No, říkám, že ta doba byla jiná, než je dnešní doba. Tamta doba byla taková, že co se týkalo státního zřízení a věcí, který nás obklopovaly, ty byly černobílý. Nebyly tak barevný, jak je ten svět dneska. Dneska se člověk rozhodne, že bude dělat tohle a ten sen si splní, že jo. Chce cestovat, tak cestuje. Chce poslouchat tuhle muziku či jinou, nikdo mu do toho nezasahuje. Je úplně jedno, jak člověk vypadá, jak se obléká. A tamta doba byla taková, že ten státní aparát a společenský vnímání diktovalo, jak mají lidi žít. To znamená, že...mě samotného chtěly rodiče ostříhat. Nemohly se nosit dlouhý vlasy, popsaný trička...jsou to jako vizuální jakoby nesmyslný, z dnešního pohledu, nesmyslný věci, který asi u spoustu lidí rozhodovaly. Většině lidem to bylo asi jedno, jako je i dneska jedno, co se kde děje. A těm lidem, kterým to jedno nebylo, tak mezi ně já jsem patřil no. Já jsem chodil do Jazzový sekce, kde byla muzika, literatura, zajímavý lidi...a jednoho dne, to bylo na Kačerově, myslím, že to bylo každou středu se tam chodilo od tří hodin...a už od Kačerova, jak jsem tam přicházel, tak všude stáli policajti. Ten výbor Jazzový sekce zavřeli a Jazzovou sekci rozprášili. A to byl v těch šestnácti letech takový impuls, že jsem si řekl, co to znamená a začal jsem se zaobírat i těmi věcmi, které se týkaly politiky. Dneska je to asi zase jedno spoustu lidem, jak věci fungují, ale v té době ta věc byla černobílá. Většina lidí věděla, i dětí, mladých lidí, že jsme okupovaná země, ale nesmělo se o tom mluvit. Když se jelo z Prahy do Liberce, tak byli vidět ruský tanky a ruský vojáci po silnicích, ale nesmělo se o tom říkat, co se týká toho 21. srpna. Všichni věděli, že to je okupace. Kdekdo měl poskakovávané noviny z té doby, což se nesmělo říkat a z toho i vyplývalo, že je i taková soudržnost lidí navzájem a že to jako mělo i nějaký efekt, který byl okamžitě převálcovaný v roce 69, což já ještě nebyl na světě, ale jako z tohohle povědomí jsem v té době měl, že jako střílela česká policie, český vojáci zasahovali proti lidem. A v sedmdesátým roce už se žádný lidi nesešli. A byly organizace jako byla Charta nebo Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, kde já jsem kamarádil s hodně...protože jsem bydlel v Praze, tak v té době jsem kamarádil s Petrem Uhlem, s Jirkou Dienstbierem, s Havlem. Ale to byli normální lidi, s kterými nikdo jiný nekamarádil. Kamarádili s nimi buď máničky a nebo lidi, který jako...spíš bych řekl, že to bylo ghetto těch lidí. A ne mezi těma starýma, ale mezi těma mladýma, mezi kterými byl i Jan Chudomel, který byl pod touhle demonstrací podepsaný jako svolavatel i s uvedenou adresou jako na Žižkov, tak jsme vlastně vymysleli, že uděláme velkou demonstraci, ne jenom nějaký prohlášení jako dělala Charta, že...podpora lidských práv a jak je důležitý, aby se věci říkaly ve skutečnosti, ale my jsme si mysleli, že je důležitý, aby lidi přišli do ulic, tak jak to bylo známý z Polska. A na základě toho jsme udělali a začali jsme tisknout letáky a začali jsme to roznášet mezi lidmi. To znamená i tak, že jsme jezdili vlaky a vystupovali jsme různě a tam jsme to lepili. To nám tenkrát bylo trojici lidem vlastně osudný, toho 17., 15. srpna...to byl víkend před 20. výročím okupace. My jsme byli někde, samozřejmě jsme chodili po hospodách za holkami na zábavy a roznášeli jsme v těch Čelákovicích jako mladý kluci letáčky. Potom podle spisů bylo vidět, že ta policie to měla velmi kvalitně zmáknuté, že věděli úplně o všech letácích, který jsme kde vylepili. Sledovali nás vlastně až do Doks, kam jsme jeli, protože jsme věděli, že tam bude hodně lidí v létě, koupaliště že jo, Máchovo jezero...no a tam nás ráno zatkla policie, vlastně úplně blbě. Měli jsme utíkat, my jsme neutíkali, možná by nás stejně dostali. A bylo to strašně zajímavý, protože já jsem vlastně vylezl po dvanácti hodinách, dejme tomu z policejní...nebo ani ne po dvanácti...ráno brzo ráno nás zatkli, chvilku nás jakože vyslýchali v Doksech. Potom přijel anton, tři nás naložili, my jsme byli jenom tři, odvezli nás do Prahy na Bartolomějskou ulici na Státní bezpečnost a odtamtud nás pustili. Nevzali nás do vazby, obvinili nás s pobuřování, to byl paragraf 100, kde tam dávali vždycky natvrdo tresty. Mě bylo chvilku po 18 a ti dva kluci byli starší, tak 24, 25 bych řekl, ti se přiznali na té policejní stanici, že roznášeli letáky. Já jsem zapíral a odmítal jsem vypovídat a na základě tohohle toho postupu se vlastně stala...No v podstatě se stalo to, že oba dva ty mé kamarády tam svlíkli skoro do naha, kontrolovali, vyhrožovali, jak je propustí z práce... Já jsem odmítal vypovídat, mě nikdo nesvlíkl, měl jsem tašku, kterou jsem měl plnou letáků a z té Bartolomějské jsem s tou taškou plnou letáků odešel. A dál jsem ty letáky rozdával...

To je zajímavé, jak to bylo možné?

To je strašně zajímavý. To byla taška, kde jsem měl nahoře svetr a jim to...prostě se do té tašky nekoukli. I tím antonem jsem šel s tou taškou, tak to byl takový zajímavý moment...a potom se stalo nevídané a to že státní zástupce...a bylo to v takovým zvláštním souběhu, protože na konec roku byla plánovaná návštěva Mitteranda v Čechách a vlastně tenkrát povolili Škroupovo náměstí. Takovou velkou demonstraci na připomenutí si přijetí Deklarace lidských práv...a srpen, září jsme byli obvinění nebo v tom srpnu jsme byli obvinění a potom v září, listopadu to překvalifikovali na přestupek. To už si vytvořili takový nový zákon, kde v tom přestupkovým řízení mohla hrozit až několika tisícová pokuta, kterou nám uložili a tu já jsem nikdy nezaplatil a tím to vlastně skončilo.

A co se týká té demonstrace jako takové, tak nám se vlastně touhle propagandou, nejenom těm třem lidem, ale bylo víc lidí, se nám vlastně podařilo na tom Václavským náměstí probořit takovou tu bariéru toho strachu a na Václavským náměstí se skutečně sešly stovky možná tisíce lidí. A policie byla tak šokovaná, že nebyli schopni vůbec vlastně jako zakročit. Potom během dne v té Praze zakročovali, to byl velký průvod po Praze, bylo to zajímavý...Taky je zajímavý, že třeba ty zasahující policajti měli mnohem menší výzbroj a byli míň ustrojený jako do nějakého konfliktu než jsou současný policajti. Tamto byli policajti v brigadýrkách a potom měli nanejvýš nějaký štít. Dnešní policajti mají elektrický výboje, který na čtyři metry sestřelí člověka a když má elektrický budík, tak ho to zabije na místě. To je současná výzbroj policie, to je úplně něco jiného.

Účastnil jste se demonstrace 21. srpna 1988?

Ano....

Byl jste při diskuzním shromáždění pod sochou sv. Václava, když tam mluvila Hana Marvanová s Tomášem Dvořákem?

To jsem byl samozřejmě no. Já jsem kamarádil jak s Tomášem Dvořákem, tak s Hankou Marvanovou. Dokonce existuje taková fotografie, v knížce Lennonova zeť. A na tý fotografii jsme blízko vedle sebe. Na té fotce je kruh, který byl jako takový květináč, kde je dneska deska Palachovi a Zajícovi na Václavském náměstí. Tak tam na tom místě jsou řečníci, Hanka Marvanová s Tomášem Dvořákem a já stojím mezi nimi takhle jako v poklonku.

Byl jste na demonstraci až do konce? Mám teď na mysli zásah policie proti demonstrujícím u Národního divadla, který byl prý poměrně brutální...

Já si to u Národního divadla nepamatuji. Mě se to dneska motá všechno dohromady. Nedokážu to takhle říct. Vím, že hodně brutální zásah, tak byl v osmdesátým pátým roce u Lennonovy zdi, kdy nás s auty a s psy hnali přes Karlův most...rozjetý auta, puštěný psi bez vodítka a bez košíků...to bylo docela ostrý.

Z mého pohledu jsme je tímhle docela zaskočili, protože si mysleli, že přijde pár desítek lidí a přišly skutečně stovky možná tisíce lidí. To pro ně byl takový šok. Policajti tam určitě byli, jezdily antony, určitě se něco dělo. Vím, že tam bylo hodně lidí zatčených, určitě jako každou demonstraci. Tam bylo taky zajímavý, že se v tom osmdesátým osmým roce, že došlo vlastně k vyhlášení, že každý týden nebo každých čtrnáct dní bude na Václavským náměstí další shromáždění. Začínala korza na pěší zóně, kde se scházeli lidi a chodili jenom dokolečka. A dneska zase by to někde v davu na Václavském náměstí nebo diskuze na Karlově mostě, by to vůbec nevyznělo, vůbec by se nic nedělo, nic by to nemohlo ani změnit ani pohnout, ani by to nikoho nezajímalo. Tak ta doba byla jako jiná z tohoto pohledu. Vlastně každá blbost, dalo by se říct z dnešního pohledu, znamenala velkou věc, z důvodů toho, že to nikoho nezajímalo. Něco podobného jako kdyby teď se našla parta lidí, politiků, která by to myslela dobře a když by se dostala do různých funkcí, tak by nekradli, nepřeváděli by částky na své kámoše, nepodváděli by a nedělali zákony na základě nějakých lobbistických dohod. Tak by asi lidi byli taky fascinovaní tím, že jsou tady lidi, který to myslí jako dobře. Tak tamto byla doba taková, že říct jenom ten názor nahlas byla statečnost. To je samozřejmě nesmysl z lidského pohledu, ale i z pohledu té doby, protože ta doba byla mnohem blíž druhé světové válce než jsme dneska. Tam ti lidi byli ještě jako známí, člověk s nimi mohl ještě jako mluvit. Byla doba těch 50. let taky byla živější, než je dneska. Na druhou stranu ta doba té normalizace s největší pravděpodobností vytvořila to, s čím se tady dneska taky potýkáme a to to, že když se člověk do ničeho nehrabe a nic ho nezajímá a tady si dělá svojí zahrádku a jezdí na svoji chalupu se svojí rodinou, tak jednou za pět let dostane doložku, aby mohl jet do Jugoslávie. A to mu stačí ke spokojenosti. Nikdo mu nic nedělá, čas od času může ukrást pytel cementu v práci, ulít se, ale nesmí nic říkat proti. Když je v nějaký funkci, tak vleze do strany. A ten kdo to nedělal, byl považovaný za blbce, který si vlastně šlape po štěstí. Řada těchhle zafixovaných stereotypů platí do dneška. Většina rodičů má pocit, že jejich děti musí mít střední školu a vysokou, protože tím se domnívají, že se ty děti líp uživí. Přitom to není skutečností, že jo...Tady nejsou řemeslníci v republice. Kdo sem jezdí pracovat manuálně jsou Ukrajinci, Bulhaři, Rumuni, Mongolové, Vietnamci a Číňani...To je ale zase jiná filosofická rovina...

Vrátila bych se zpět k těm letákům, které jste roznášeli v Čelákovicích, Doksech a jinde. Zajímalo by mě, jestli to byla Vaše první akce?

Co se týká té skupiny těch tří kluků, jak jsme byli chycený, tak to ano. A taky byla poslední, protože ti dva další kluci už se potom nechtěli ničím zaobírat, aby právě...jeden z nich už myslím měl dítě, měli práci. Nelze jim to vyčítat. Osobně se domnívám, že nelze někomu vyčítat něco z dnešního pohledu, že třeba někde podepsal policajtům spolupráci. Je to možná drastický pohled na věc, nebo jiný, ale podle mého názoru za člověkem je celý život. Například, když jsem mluvil o té Jazzové sekci, tak mezi lidmi, který jsou vedený v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti z těch pěti lidí, který za Jazzovou sekci byli zavření, jsou dva – Karel Srp jako předseda a Joska Skalník jako jeden z těch lidí, kteří tu Jazzovou sekci vedli. Já jsem do dneška nenašel žádnou hmatatelnou zmínku o tom, že by jeden z nich prozradil něco co by znamenalo ohrožení něčeho, vydání nějaké knihy, koncertu, uskutečnění nějakého setkání a nebo že by za nějakou informaci, kterou případně prozradím u policie někomu něco hrozilo nebo se mu něco stalo. A přitom moralisté dnešní doby, kteří drželi hubu a krok a jenom náhodou, že padl režim, tak z jejich SSM kariéry se nestala kariéra v komunistický straně a dneska zastávají jednotlivý funkce. Například Pavel Žáček...Přitom Pavel Žáček je zrovna ten produkt člověka, který v momentu kdyby žádná revoluce nebyla, tak dneska by byl v komunistický straně, protože byl nejenom řadový člen SSM, ale byl v mezifakultním výboru stejně jako Monika Pajerová, která je taky dneska braná veřejností jako revolucionářka, ale to byli revolucionáři posledního dne. To byli organizátoři demonstrace 17. listopadu, která byla organizována městským výborem SSM. To je třeba nezapomenout. Ta demonstrace jenom se zvrtla. A zvrtla se jenom z toho důvodu, že už to ve všech ostatních zemích padlo...komunistický režim. Už padla Berlínská zeď čtrnáct dní předtím. My jsme byli poslední a po nás až bylo Rumunsko. To byl tak rychlý souběh událostí, že dneska tihle ti lidi hlásají morálku a lidi, který ve skutečnosti neměli vůbec žádnou odvahu a ani dneska ji nemají, tak ti hlásají tu morálku ve většině případů. Nebo ti, který se zbláznili...úplně definitivně. Tím chci říct, že je potřeba hodnotit lidi, když už se hodnotí, tak ne podle záznamu Státní bezpečnosti, že někde někoho vedla nebo nevedla, ale podle toho, co skutečně ti lidi udělali nebo neudělali. Například předsedkyně Konfederace politických vězňů byla politická vězeňkyně od roku 1956 do roku 1959, kde na urgence jejího otce ji pustili z vězení. Muselo to být strašný pro mladou holku někde ve vězení, která ani netušila, o co jde. Z toho svazku spisů vyplývá, že ona se do toho vězení dostala na základě toho, že byla v mileneckým kontaktu s někým po kom ta komunistická moc šla. Ona jinak byla celou dobu v Jáchymově, v uranových dolech vrchní zdravotní sestrou. S politikou neměla nic společného. Nic nedělala, žádný letáky nikde neroznášela. Nic takového. Dneska je předsedkyní Konfederace politických vězňů a už se jí podařilo z té konfederace vyhodit desítky lidí, kteří skutečně do těch věcí šli s přesvědčením. Ty 50. léta musely být hrozný dost velkou měrou z důvodů toho, že ti komunisti se pokoušeli zlikvidovat třídy jako takové. To znamená, že ve vězení se ocitli lidi, který byli naprosto nevinný, kteři nebyli žádní odboráři a nic proti režimu vlastně nevytvářeli.

Jinak letáky byli na Lennona, potom byli letáky na Mezinárodní den ozbrojení, to byl osmdesátý šestý rok na Staroměstským náměstí. Potom byli jednotlivý letáčky k různým politickým vězňům a potom od začátku roku 1988 začaly vycházet Lidové noviny, jednou za 14 dní byly Informace o Chartě, které se dál rozmnožovaly a rozdávaly lidem. A potom byla taková zajímavá zábava a to vlastně přepisování relací Svobodný Evropy. Tyhle ty letáky byly vyrobený na blánách, přes rámečky...to byly takový blány, myslím, že se tam vešly tři letáčky. Potom byly letáky, který už měly obrázky, který byly sítotiskem dělaný. To byl letáček k 10. prosinci k Mezinárodnímu dni lidských práv, ale to bylo vytištěné na Václavské náměstí. Potom se to stříhalo a přepisovalo se to. Potom byl Palachův týden, kde byly barevný letáky. Polovina toho letáku byl potisk trikolóra, druhá byla jenom sítotisk, což bylo taky zajímavé, protože výroba těchto letáků si vyžádala čas. A nesměl o tom nikdo vědět, takže se to tisklo čtyři pět dnů. To jsme byli někde zavření, měli jsme natahaný šňůry a co se vytisklo se muselo vzít na kolíček a zavěsilo se to na šňůry a takhle to uschlo než se to vůbec mohlo dát do sebe, rozřezat. Myslím si, jsem o tom přesvědčený, ne na základě nějakých faktických vědomostí, ale co se týká nápisů a letáčků, protože my jsme rozhodně nebyli jediný, kteří vyráběli nějaký letáky...nezávisle na nás byla řada lidí, který dělali různé letáky, ale jenom v menším provedení, kde někde vylepovali, ale podle mě ti komunisti to měli vymyšlený, že měli různě nějaký lidi, který jim hlásili v různých ulicích, aby nikde v těch centrech měst žádný leták nebyl. Když se někde objevil nějaký nápis, tak ho okamžitě zamalovali. Výjimkou byla chvilku Kampa, ale tam byly spíš romantické básničky od Johna Lennona než protikomunistický hesla. A co se týká letáků vyvěšených, tak si myslím, že...prostě neměli kamery, dneska mají kamery, takže když vidí někoho, kdo stříká sprejem nějaký nápis, tak ho hnedka čapnou, v té době ale neměli v takový míře ty kamery. Taky byly, ale jenom na těch centrálních místech a nebyly otočný...třeba na křižovatce Anglické ulice bydlel Petr Uhl a naproti byly kamery, který byly namířený na vchod k Petrovi Uhlovi a to stejný měl Benda i Havel. Měli prostě kameru namířenou na barák.

Letáky, které jste tiskli k 21. srpnu 1988 vy, byli letáky Nezávislého mírové sdružení?

No, pod tím bylo podepsáno za Nezávislé mírové sdružení Jan Chudomel, Chelčického, Praha 3...ale ten letáček jako takový...tam bylo jakože 21. srpna 1988 se připomíná 20. výročí okupace naší země sovětskou armádou a vojsk Varšavské smlouvy. Kdo má stejný názor, že by měli odejít...něco v tomhle tom duchu to bylo psaný...tak ať tehdy a tehdy přijde 21. srpna na Václavské náměstí a nebo v centrech měst udělá demonstraci. A pod tím byl podepsaný Honza Chudomel.

Vy jste tedy nebyl členem NMS, ale spolupracoval jste s nimi...

Takhle se to vůbec nikdy nedělilo. Já jsem nikdy nepodepsal Chartu třeba, protože jsem to nepovažoval vůbec za důležitý a jo ta Charta byla asi důležitá v momentu toho vzniku, kdy mě bylo sedm let. Ale kamarádil jsem s chartisty a u Petra Uhla jsem byl každou chvíli. Jirka Dienstbier mi byl po revoluci za svědka na svatbě. Nezávislému mírovému sdružení jsem tiskl ty informační servisy. Já jsem potom s Ottou Veverkou a Heřmanem Chromým vlastně na základě té tradice, co byla u Lennonovy zdi, založili ten rok 1988 Mírový klub Johna Lennona, který měl ve svém zakládajícím prohlášení odchod sovětských vojsk, odzbrojení jako odvezení těch jaderných zbraní, co tady měli...na to, že to byla kulturní aktivita, to byl docela tvrdý text. Já jsem to ale nikdy nezažil, že by se něco takhle rozdělovalo. Těch lidí bylo strašně malinko. Moc lidí nebylo, který by byli ochotní se pod něco a za něco podepsat. Potom byly podpisovky, bylo Několik vět. To bylo v březnu osmdesát devět a to bylo jenom takový prohlášení, jak respektujte...bylo to tak napsaný, aby to mohli podepsat i ti oficiální umělci, některým z nich už pomalinku začala docházet trpělivost. A taky tam byl Křižan. Ten byl zajímavý tím, že odmítl nějakou cenu Klementa Gottwalda při nějakém filmovém festivalu. On normálně točil, filmoval. Tak ten byl důležitý. Petr Čepek, Milena Dvorská. Ti, kteří dokázali oslovit další lidi a vlastně pod tu petici se podepsalo nějakých třicet tisíc lidí. Dokonce Zagorová to podepsala. A třeba Václav Klaus byl jediný z prognostického ústavu, který to nepodepsal. Dokonce i ten Ransdorf to podepsal. V těch Několika větách, kde mluvčí byl Křižan, Vondra a Havel, a když Havla i Vondru zavřeli, to bylo za leden osmdesát devět. Vondrovi proměnili podmínku někdy v létě, Havla, Veverku a Petrovou nechali po Palachově týdnu ve vazbě. A potom nás vzali do vazby ještě pět dalších – Dana Němcová, David Němec, Jana Šternová, mě a Petra Placáka. Tři nechali ve vazbě, Vondrovi podmínku potom proměnili. To potom Svobodná Evropa vyhlásila, že nový sběrný místa pro podpisy, protože to byly petice, který se dělali...a tím Chudomelem to vlastně začalo, že byla uvedena celá adresa. Takhle to dělala Charta i VONS, že tři mluvčí se podepisovali, ale tentokrát to bylo i s adresami, aby lidi, když podepíšou Několik vět, aby to poslali na nějakou adresu. A potom náhradní mluvčí byla Hanka Marvanová, Tomáš Tvaroch a já, takže nám chodily mraky dopisů denně do schránek, byla to strašná legrace...i anonymní, jakože budete vyset a takovýhle blbosti. To byly asi nějaký policejní provokace, těžko říct...

Mluvil jste o Palachově týdnu. Byl jste zatčený přímo na demonstraci?

No, nejdřív patnáctého, kde to nebyla demonstrace, ale že půjdeme jako zástupci v předvečer položit květiny...to jsme tam ani nedošli, to nás zatkli a odvezli. Potom jsme tam šli o den později, ale Svobodná Evropa vyhlásila, že tam půjdeme o den později a to nás tam takhle zatkli a hned odvezli do Školský ulice a potom až někdy v jednu hodinu v noci na vazbu. A to jsem byl zatčený. Potom byly vlastně dva soudní procesy. Jeden byl s Havlem, toho vyčlenili úplně samostatně. A potom byl s tím zbytkem, to byl Vondra, Petrová, Veverka, ti zůstali ve vazbě a potom byla Jana Šternová, ta mimo jiné za Hitlera dostala asi dvacet let, potom ji pustili, když skončila válka a potom byla v cele smrti na Pankráci v 50. letech. To bylo zajímavé, protože když nás tam drželi na tom dvorečku ve Školský v lednu, zima obrovská, s rukama takhle nahoře, tak ona říkala – horší než za gestapa a to jsem to zažila. My jsme byli souzení na Praze 2 a Havel byl souzen na Praze 3. A ten soud byl ve stejný den, aby se ti lidi, novináři museli rozdělit na dvě skupiny a přesto u těch soudů bylo velký množství lidí. Na každém tom soudu bylo tak sto padesát lidí. Demonstrace za naše propuštění trvaly asi 14 dní. Potom se tomu říkalo Palachův týden. Lidé se tam scházeli každý den, dostávali přes držku, což my jsme nevěděli, my jsme byli izolovaný od informací. Nevěděli jsme nic. Tady byla relativně masírka, protože ti lidi, kteří byli zatčeni, tak ty zveřejnili v novinách s plnýma adresama domů...narušovatelé veřejného pořádku, antisocialističtí živlové...nevím, co tím chtěli vytvořit. Tak tam jsem měl tu čest být zveřejněn jako první a Havel byl úplně jako poslední. Mě se tam vlastně stalo jen to, že jsem dostal dvě pěsti v průjezdu...mě se totiž podařilo tu kytku k soše položit. No a hned mě samozřejmě chytli, odvlekli mě do průjezdu a tam jsem dostal pěstí, ještě jednu, nakonec jsem se bouchl do hlavy zezadu a potom si jenom pamatuji, že mě naložili do auta a tam jsme stáli asi 12 hodin, možná míň...a potom nás odváželi spoutaný. Tenkrát jsme byli asi 14 dní na vazbě, mimo těch tří, o kterých jsem mluvil...to byl Palachův týden. A to bylo důležitý, protože najednou bylo vidět, že to není parta jen nějakých pár lidí, ale to složení těch lidí...to byli učni, cikáni, máničky, pankáči, důchodci. Žádni intelektuálové, žádná parta studentů, žádný Pajerový a Žáčkové.

Role studentů byla důležitá hlavně v listopadu 1989...

Bylo to strašně důležitý ten listopad, určitě. Každý věděl o někom z jiné školy a vznikla davová psychóza, která znamenala...já si pamatuji, že 17. listopadu bylo v pátek a ještě ve středu se na jednotlivých školách studentům bránilo násilím, aby chodili vůbec do školy. Ať jedou za maminkami, když nechtějí stávkovat, tak ať táhnou z Prahy, ať jsem moc nelezou. To jsou takový věci, který se v historii moc nepíšou...Studenti jednotlivých škol, ale těch výtvarných a umělecký, v kavárně Slavia napsali takový prohlášení v sobotu a v neděli vzniklo v Činoherním klubu Občanské fórum. A my jsme se Sašou Vondrou šli na Karlově náměstí, tam je taková vysoká škola technického učení a tam bylo zasedání té party vysokoškoláků, který říkali generální stávku, odstoupit atak. A my jsme jim říkali to není možný, my už se tím zabýváme dlouhou dobu a tohle lidi ani neskousnou, to jsou moc velký požadavky. A oni říkali, že musejí. To byli dobrý. A potom to bylo parádní, že vydrželi ty lidi na vysokých školách. Tak ono je to zábava. Kdyby dneska byla nějaká demonstrace, kdyby se lidi shodli na tématu, který podle mě by neměl být peníze a závist, ale kdyby to bylo třeba řádné fungování státní správy a lidi by na základě toho začali demonstrovat. Tak lidi z ekonomický školy by vymysleli, jakým způsobem...tak ono je to jednoduchý, ona by stačila průhlednost a tresty za lumpárny a ten stát je v pohodě. Jenom chci říct, že kdyby se lidi začali zajímat podstatou věcí a vycházelo by to z mladých lidí, tak si myslím, že by lidi byli v podobný euforii.

Ale co se týká toho 17. listopadu a těch dní potom, tak to byla hezká doba, co se týká sounáležitosti...člověk šel někde po městě a potkával se s jinými lidmi a všichni se smáli a bylo to...některý komentátoři to přirovnávali k vítězství hokejistů, fotbalistů, ale podle mě tohle bylo mnohem víc, mnohem hlubší, radostnější. Tenhle způsob euforie byl jiný, jsem rád, že jsem to zažil. Jen kdyby ten vývoj šel od toho osmdesátého osmého roku, od těchto demonstrací, od těch petic a od toho formování nových různých iniciativ, kdyby šel takhle ještě dva tři roky, tak by vznikla skutečná opozice jako taková a nemuseli by do toho nalézt žádní Klausové a žádní tihle ti sráči, kteří vlastně tu republiku rozkradli, protože ta síla...těch lidí bylo deseti tisíce lidí, který byli ochotný říct Husák je vůl a to bylo všechno, potom bylo dalších x lidí, který se k tomu připodepsali, že to někdo říká. Ty poslední dva roky. A když padl režim a padl vlastně, když komunisti od toho dali ruce pryč...nestřílelo se, ruská armáda nezasáhla, nic se neprodlužovalo, oni rovnou uvolnili místa, komunisti rovnou udělali z Havla prezidenta, rovnou uvolnili třetinu nebo polovinu míst ve Federálním shromáždění v český a slovenský národní radě a Občanské fórum a Veřejnost proti násilí na Slovensku kooptovala své lidi, bez voleb, bez ničeho, do parlamentu. A jenom těch kooptovaných lidí bylo několik stovek. Kde je vzít? A najednou, lidi, který byli v tom Občanským fóru museli logicky táhnout i do té zóny do těch lidí, kteří jezdili na ty chalupy. Nic proti chalupám, jenom jako to, že se vlastně ničím nezabývali. Dokonce ti chlapci a děvčata z toho prognostického úřadu, to byli lidi, který pro Ústřední výbor komunistický strany vytvářeli alternativy ekonomického vývoje. To byla nomenklatura jak kráva, to nebyli žádní hrdinové, to nebyli žádný čistí lidé. A vlastně se stalo to, že vyhrál ten pragmatický pohled na svět před těmi ideály, takže vlastně dneska je běžná záležitost, že se všichni vysmívají nebo většina veřejnosti, intelektuálů se vysmívají heslu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. To je úplný nesmysl. Přitom to je přirozená snaha všech lidí. To je jako dodržování desatera, ale v jiný formě, básnicky řečeno. Tak dneska se tomu lidi vysmívají, kancléř prezidenta republiky říká pravdoláskaři, to je nějaká verbeš, co to je za divný lidi...je to jako zvláštní no. Dalo se to čekat, proto o tom mluvím, že ten vývoj na základě toho, že to šlo takhle rychle, tak museli tam nastoupit ti lidi, kterým šlo o jiný věci než o ideje.

Je to pro Vás dneska zklamání, jak to vlastně všechno dopadlo?

No, já jen z mladický nerozvážnosti jsem nevěděl a nevěřil jsem starším, některým, kteří říkali, že to bude trvat minimálně dvě generace, že to je vlastně jako morální marast v těch lidech. To, co pro mě je důležitý je to, že ten systém za těch dvacet let nemá žádný výkyvy typu občanských válek, vyřazování určitých skupin ze společnosti, alespoň tedy v nějaké markantní míře. Zklamaný nejsem, protože vím, že první výměna generací bude za pět let, protože teď jsou první lidi, kteří se narodili po osmdesátém devátém roce nebo v devadesátém roce a teď je jim jedna dvacet a teď jsou na těch vysokých školách a někdy za pět let vystudují. A tu společnost vždycky ovládá, blbý slovo, ale jenom určitý procent lidí, z těch lidí budou úředníci, zastupitelé, politici...a vyrůstali v naprostý svobodě, v přijímání informací a dozvědění se všeho možného, cestování a za těch pět let dalších x lidí z té starší generace zase přirozenou cestou umře, uvolní ty místa...tak jsem jako optimista a to hodnocení podle mě přichází až za takových pět sedm let.

Z čeho optimista nejsem tak je, že věci, který pochopí i takový lopaty jako jsem já a spoustu dalších jiných normálních lidí, který někde zametají ulice a pochopí, že takhle to nejde, že kdyby člověk měl řídit stát, tak jak ho řídí ta parta, za skoro celých dvacet let, tak doma by to člověk neudělal, že by něco prodal pod cenou někomu, kdo na tom potom vydělává nebo to zase prodal zpátky se ziskem. Jsou věci, který by normálně uvažující člověk neudělal a lidi, který rozhodují v tom státě, tak jsou schopný to udělat. To je vlastně pro mě zklamání. Není to zklamání z lidí, protože lidi jako takoví, jak můžou ovlivnit tohle o čem mluvím. Jedině snad, že by vzali placky do ruky a šli je tam vymlátit, ale k čemu by to spělo, to bychom se vrátili těžce úplně do strašných věcí. To je věc, kterou já v žádným případě nikdy podporovat nebudu a nemyslím si, že někam může směřovat. Ale ani nejsme zklamaný z těch, který to vlastně takhle dělají, ale jsem zklamaný z toho, že bylo možný, že si za těch dvacet let partičky lumpů vytvořily to, že to v tom systému jde. Že se nestane to, že jako když někdo nastoupí do tramvaje, je tam revizor, rovnou ho chytnou a hned je vidět, kdo je černý pasažér. Logický věci vlastně nejsou převedený do logiky toho systému. Tak z toho jsem zklamaný, že se tohle to vlastně za těch dvacet let nepodařilo a přitom je to to nejjednodušší. Je to vlastně to, že lidi, který vstupují do věcí veřejných, což mě mrzí, že takhle parta si přivlastnila tohle propojení dvou slov, tak do toho ve většině případů nevstupují z důvodů toho, aby se lidem žilo lépe, ale spíš tam vstupují, aby to fungovalo lépe pro ně nebo nějaký jejich kamarády, což je moje zklamání.

Vy jste se zapojil do Občanského fóra, dokonce jste byl jedním ze zakladatelů. To znamená, že jste se chtěl podílet na vytváření nového systému...

My jsme čekali, že když už to padlo v jednotlivých zemích, takže to logicky musí padnout i tady a počítali jsme s nějakým dialogem s mocí a samozřejmě, že ten impuls toho masakru, toho sedmnáctého listopadu vedl k tomu, aby se ty jednotlivé občanské iniciativy nějakým způsobem propojily jako formálně směrem k davu. Měli jsme tu obrovskou možnost té mediální podpory, těch rozhlasových stanic, které sem vysílaly a potom i celosvětového mínění, protože na všech demonstracích tady v Praze bylo strašně moc novinářů. Tak bylo logický, že musí vzniknou nějaký propojení a to propojení vzniklo v Činoherním klubu 19. listopadu 89. To byla důležitá záležitost. A potom ty dějiny vzaly rychlý spád. Od 17. listopadu je pár dní do 10. prosince, kdy se Havel stal prezidentem. To byla krátká chvíle. To se potom z Občanského fóra začala vytvářet politická struktura, kde bylo strašně zajímavé to názorové spektrum lidí. Dneska by se řeklo od levice po pravici. V té době se to takovýmhle způsobem nedělilo, ale potom tam byla ta škodná a to byli lidi kolem Klause. Nebyla jediná. Začátek konce Občanského fóra předznamenal Petr Pithart, který v projevu jako předseda české vlády řekl slyším trávu růst v momentě, kdy se na jednotlivých závodech a fabrikách v republice začaly zakládat Občanský fóra a ti lidi se pokoušeli nějakým způsobem převzít to řízení těch fabrik, což se vlastně nepodařilo, protože tímhle prohlášením se ty komunisti přestali bát. Viděli, že mají oporu z vedoucích míst a už se nestalo vlastně nic převratného. Nezakázala se komunistická strana, nezveřejnily se archivy, neudělala se žádná očista těch státních funkcí a míst. A Václav Klaus využil toho momentu, kdy si lidi z těch míst, z těch okresů a krajů stěžovali na Občanské fórum, na centrum, že si to tam někdo peče a že kašlou na nějaké lidi okolo. Klaus objel republiku, sehnal lidi na svou podporu a podařilo se mu Občanské fórum zrušit a udělat z něj politickou stranu. Vznikly dvě party – Občanský hnutí, který se do parlamentu nedostalo a Občanská demokratická strana, která volby vyhrála.

A já jsem byl vlastně od března devadesát v tom třinácti členným výboru Občanského fóra, předsednictví za kraj Praha. Byl jsem vlastně jediný kritik Klause ze všech těch lidí, kteří tam byli.

Když se podíváte zpět na svoje aktivity v době komunistického režimu a mohl je s odstupem zhodnotit, která z nich byla podle Vás nejlepší nebo nejužitečnější?

To nedokážu. Všechny ty věci byly nějakým způsobem důležitý, alespoň to je můj subjektivní pocit, jinak bych je nedělal, jinak bych se tím nezaobíral. A dělat věci, který jsou jenom nejdůležitější...to jsem nikdy takhle nepřemýšlel. Buď mě ta věc zaujme a mám pocit, že je důležitá a plně se jí věnuji a pokouším se...většina těch věcí jsou jako změnit něco ve stávajícím fungování v tom systému. Na něco upozornit, aby se to už nemohlo stát nebo vyzkoušet něco, kam až se ten systém může, abychom pak všichni jako společnosti nedivili, že už jsme tam jako nesměli. Nedokážu říct, čemu bych dal přednost, nedávám přednost žádný. Dělám to z důvodů toho, aby pár těch věcí se dostanou do povědomí širší veřejnosti na základě zveřejnění těch věcí, protože některý věci se nedají udělat bez publicity, nehne se s věcí, když jí nezveřejníte. Nedělám to, ale z důvodů té publicity. Beru svojí osobu v té věci jako prostředníka a nekoukám na to, že jsem dostatečně hustej na to, že dokážu v určitých dobách, za těch dvacet let to člověk zažil, že dokážu udělat to, aby ty lidi, který by měli pocit, že jsem tedy fakt dobrý, když dělám tohle a abych je naštval. To znamená, nerozděluji ve věcech, zabývám se, ale dělám to z důvodů vnitřního pocitu, protože si žiji pohodový život a mrzelo by mě, kdyby některý věci jako...něco mě vadí, tak o tom můžu mluvit, ale kdybych proti tomu něco neudělal něco konkrétního, nenapsal nějaký dopis, nezaobíral se tím, nezjistil si informace, abych věděl, jak to ve skutečnosti je, nejenom z novin, kde si přečtu článek. Kdybych proti tomu nevystoupil, tak bych si to sám vyčítal. Vlastně tím si zjednodušuji život, že si dovoluji ten přepych nadávat na věci, ale přitom se pokouším ty věci i měnit, nejenom mít ten negativní názor na nějakou věc, ale pokusit se i nabídnout nějakou alternativu, jak by to jako mohlo být.

Velký části lidí se stalo to, za těch dvacet let, která je taková problematická a to je, že naprostá většina lidí, který vnímali ten revoluční zlom, protože to byla revoluce ne, že ne, i když se nestřílelo, zaplať pánbůh za to, že se nestřílelo, a ti to vnímali, takže teď se věci jako změní k lepšímu a když během těch dvaceti let a zvlášť v tom začátku viděli nějakou nespravedlnost, tak se proti tomu postavili, peticí, že znovu šli na nějakou demonstraci, že sami se někde ptali a ve většině případů jim nikdo neodpověděl. Tři miliony lidí podepsali petici proti rozdělení Československa a nikdo se tím vůbec nezabýval. A tak bych mohl jmenovat další věcí. Tak ty lidi...protože ne každý, když ho vyhodí dveřníma se vrátí oknem. Když na vás plivou, tak ne každý řekne, tak já tam půjdu zase, aby mě naplivali. Tím chci říct, že velká část lidí...a to jsou lidi, který nechodí k volbám, jsou naštvaní na společnost a dokonce někteří jsou schopní říct takové kraviny jakože za komunistů bylo lepší, protože jsou jako vnitřně zhrzení a teď do toho vidí tu lumpárnu, která se vlastně děje...ti novináři, dělají svou práci, tak to píšou a teď to všichni vědí, tak to vstřebávají, to negativní. Žádný pozitivní zprávy, nejsou žádný, jako kdyby pozitivní věci vůbec nebyly. Jsou samý takový mediálně probírané negativní věci a lidi jsou z toho naštvaný...To, že se lidi málo zapojují do těch aktivit a potom si jenom stěžují, je vlastně pozůstatek komunistický doby, protože pořád se mezi lidmi i mezi mladýma je to tak, že sám člověk nic nezmění. Co člověk změní, nic proti všem, ale to vůbec není pravda. Ta demokracie je založená na něčem úplně jiným, než že sám nikdo nic nezmění. Proč bych se měl já do něčeho srát, když by mě to...dnes jsou různý možnosti...když se někdo takovou měrou bude zabývat v businessu, vydělá spoustu peněz a pro spoustu lidí je pocit finančního zadostiučinění, kdežto za tyhle ty aktivity nic nedostane. Jsou různý občanský sdružení, který tvrdí, že se nějakými věcmi zaobírají a jsou tam placený lidi, to určitě taky jde, ale podle mě to musí být otázka pocitu. A představa, že by se většina lidí měla angažovat a všichni by měli být v něčem aktivní, to je taky strašný. Takový Mao Ce-tung a jeho kulturní revoluce a takový to budeme chodit a všem vyprávět jako oni jsou blbý a my chytrý, tak to je strašný...On to je plynulý vývoj, kde já věřím na tu generační výměnu, že lidi, kteří studují vysokou školu na právech, tak část z nich chce být podle mě soudce, státní zástupce, vyšetřovatelé u policie, aby odhalovali závažnou trestnou kriminalitu, lumpy, darebáky, aby je dostávali do vězení. A soudce soudil tak, aby se nikdo neoprávněně nedostal do vězení a naopak aby někomu neprošla žádná lumpárna. To není podle mě žádný velký idealismus. To je podle mě takový jako když je někdo doktor, tak přeci chce jít do té nemocnice ne proto, aby osahával sestřičky a měl lepší bydlení, ale jde tam proto, aby pomohl těm dětem, které přejelo auto. Když je někdo učitel, tak přeci má radost z toho, alespoň je to možná naivní představa, ale radost z toho, že v prvních ročnících naučí děti psát a číst a mít zájem o to se něco dozvědět. Tím si myslím, že se může stát to, že tou evoluční cestou na těch úřadech...nastoupí stavař na stavební úřad v Praze a za žádných okolností se nestane, že by zbourali kulturní památku...tady hokejovou halu na Štvanici.

Byl byte pro zákaz komunistické strany?

No, tak v tom devadesátým roce určitě. V době, kdy se to mělo stát, mělo se to udělat, na základě toho, aby se jasně řeklo, že ten komunistický režim byl protiprávní, tak se to neudělalo. Tenkrát to do povědomí veřejnosti dostalo člověka, který ten systém těžce využíval, to je Tomáš Sokol, který prosazoval zákaz komunistický strany a když se stal městským prokurátorem, tak v té věci neudělal vůbec nic. Potom parlament v roce devadesát dva přijal zákon, který se jmenuje o protiprávnosti komunistického režimu, kde se jasně říká, že komunistická strana byla zločinecká organizace.

Máme v trestním zákoníku zákaz komunistický a fašistický propagandy a přitom máme v parlamentu politickou stranu, která nese tenhle název. A v jednotlivých výrocích jejích představitelů se ti lidi hlásej k marxismu-leninismu, k třídnímu boji...po zkušenosti s komunismem jsou tyhle věci pro společnost škodlivý. Jako je škodlivé, když by někdo chodil a dělal demonstrace v Terezíně, že tam žádní lidi neumřeli, že to je nesmysl, že to je jen komunistická propaganda, v který nás chtěj oblbnout, protože to vůbec není pravda. V řadě států v Evropě je to trestné, u nás popírání holocaustu trestné není, ale kdyby někdo řekl, že Adolf Hitler byl ten nejlepší, kterého jsme tady měli, tak by za to mohl být trestně postižitelný. Co se týká politické strany, tak tam je to tak, že zrušení politické strany může navrhnout vláda, v nečinnosti správní soud může zrušit tu stranu, když nefunguje, tak ji může vyškrtnout ze seznamu, že nedodává zprávy o své činnosti. Jinak, to je jeden z výdobytků porevoluční doby, aby stát nemohl zasáhnout do politických práv lidí, aby se mohli sdružovat v politických stranách a mohli kandidovat ve volbách, aby nedopadli jako Pavel Wonka, který umřel ve vězení na základě toho, že se v 88 roce rozhodl kandidovat do parlamentu nebo do sněmovny lidu a oni ho za to zavřeli...tak aby se nic takového nemohlo stát, tak tu pravomoc fungující politické strany má vláda, která je jediná oprávněná navrhnout nejvyššímu správnímu soudu návrh na rozpuštění té strany. A já si myslím, že by se to stát mělo, že by ten návrh měl přijít a to proto, aby ten soud na základě těch argumentů, které nasbírala ta senátní komise vedená Štětinou, aby se ty představitelé komunistické strany k tomu museli vyjádřit, aby museli říct, komunistický svaz mládeže už neexistuje, rozpustili jsme ho, to že se jmenujeme komunistická a vy nám říkáte, že to nesmíme, tak my to rušíme a ode dneška se jmenujeme levicová třešničková strana...ale museli by se zpytovat, museli by říct ne tudy cesta nevede, anebo když by trvali na marxismu-leninismu, tak by se měli rozpustit. To, že se nic neděje, že o tom ten soud nerozhoduje, znamená, že jsme jediná postkomunistická strana, která má komunistickou stranu, žádná jiná ji nemá. Ten název už neexistuje. Taky máme jedinou takhle velkou stranu, kterou volí 14% lidí, která nemá žádnou...všichni s ní spolupracují v tom parlamentu, všichni ji využívají, ale nikdo s ní nechce do vlády, nikdo s ní nechce na oficiální úrovni spolupracovat. To znamená, že v tom demokratickým systému zabraňuje vytváření....zabraňuje koaličnímu potenciálu. Takže z logiky věci by tohle soud měl udělat a vláda by se k tomu měla rozhoupat.

Když byste zhodnotil tu dobu, co byste vnímal jako pozitiva? Byly nějaký?

Pozitiv je spousta. Pozitivum je to, že většina mladých lidí může cestovat, přijímat a šířit informace bez toho, aniž by jim nějaký chytráci vyprávěli o tom, co je správný a co je dobrý, že si lidi dělají názor sami, není to otázka nějaký státní propagandy. To je velký pozitivum. Velký pozitivum je i to, že přes rozpad státu i přes různé výkyvy sociální a společenské,, vstup do různých válek, kterých se účastníme od 90. let a různých názorových třenic, tady nedošlo k žádným rozdělení ve společnosti, nedošlo k žádné občanské válce, žádnému vytvoření většího extrémistického podhoubí. To jsou podle mě v té politické rovině pozitivní věci. Velice pozitivní je sjednocení Evropy, podle mého názoru a to že jsme byli u toho. To znamená, že většina válek v Evropě byla na základě toho, že jeden voják překročil hranice jiného státu. A tady je ten stát vlastně od moře k Rusku. To je podle mě důležitá věc, že se člověk může sebrat a říct si, že chce bydlet u moře a sebere se a bydlí ve Španělsku. A nikdo mu v tom nemůže zabránit, může tam bydlet, pracovat a mít tam rodinu. Nemusí o nic žádat kvůli tomu, nemusí se ničím zaobírat. To je pozitivní. To, co je negativní je, že tyhle pozitivní věci spoustu lidí vůbec nevnímá jako pozitivní, dokonce je vnímají jako negativní. Negativní je, že se většina voličů dá ovlivnit rozdělováním levice, pravice. Přitom podle mého názoru od začátku protektorátu Čechy a Morava, levice pravice padla a muž se nikdy neobnovila. V té době levicové strany, které měly sociální program, sociální stát, tak to dneska mají pravicové strany úplně všechny. A všechny levicové strany mají podporu soukromého podnikání. Tak kde je pravice levice, na kterou tradici navázat. Měli jsme tu tradici, která byla přerušena druhou světovou válkou, a teď ty témata jsou stejný. Už by měly být jen věcný. A to je podle mě to negativum, že i přes těch dvacet let po revoluci existuje dost velká možnost, že se lidi zase nechají opít rohlíkem. Kdyby přišel nějaký chytrák a popsal ty negativa všechny a řekl by vím, jak na to a řekl by, že se vyvraždí ti, co mají velký majetek a těm se to vezme, tak může klidně vyhrát. Toho se bojím.

Mnohokrát Vám děkuji za rozhovor.

rozhovor vznikl na konci června 2011 pro účel bakalářské práce Nikoly Hauserové, studentky Technické univerzitě v Liberci

Intimní deníček obstarožnější antikomunistky (Ondřej Fér)

27.6.2011

idnes.cz - blog

Intimní deníček obstarožnější antikomunistky

Intelektuální hrátky s Dinosaurem Štětinou, bio trhy, manžel s páchnoucími hnáty: takový je trudný úděl dnešní antikomunistky. Ale nevzdává se a bojuje za mravnost.

0600: Vstávám. Jdu se vyčurat a pak se podívám, jak se v noci bojovalo proti komunismu a nemravnosti. Dcera mi píše, že vnoučkovi roste zub. Napíšu o tom na Facebook.

0625: Jaromír Dinosaurus Štětina píše: „Jestliže chceme žít ve slušné společnosti, musí soud zakázat KSČM!“ Líbí se mi to. Sdílím to na Facebook.

0700: Čtu si na webu noviny. Iveta Bartošová prý utekla z psychiatrie a odjela s tím svým vikslajvantovým hrabátkem do Taliánie. Myslím, že to je nemravné k Artíkovi. Můj muž si to taky myslí. „Ježíš já nevím, je mi to u prdele,“ řekl doslova. Píšu to na Facebook.

0733: „Máš pravdu, Julie,“ okomentovala mi stav o Ivetě, Atíkovi a úpadku mravnosti moje kamarádka Oktávie. Líbí se mi to.

0808: Můj muž má hlad. Jdu nakupovat. Na Kubánském náměstí jsou farmářské bio trhy. Už několikrát jsem na Facebooku vyzývala, aby se náměstí přejmenovalo. Navrhovala jsem „náměstí Třetího odboje, Milady Horákové, Záviše Kalandry a jejich skupiny, popravené zločinným komunistickým režimem.“ Radnice Prahy 10 mi odpověděla, že tak dlouhý název by se nevešel na tabulku a proto bude Kubánské náměstí dál Kubánské. Je to velká nemravnost a neúcta. Všichni na té radnici jsou korupčníci. ODS je hluboce nemravná politická strana. Napsala jsem o tom článek na Britské listy, ale nějaký Karel Dolejší mi odepsal,že takovou slátaninu ven nepustí. Je to trockista. Jaromír Dinosaurus Štětina mi to potvrdil.

0945: Koupila jsem bio okurek, bio párek a bio biolyt. Nafotila jsem to na svůj iPhone a poslala fotky na Facebook.

1121: Manžel mi hodil jídlo na hlavu. Napsala jsem o tom na Facebook. Michaela Marksová – Tominová mi v komentáři napsala: „Dokud muže nezbavíme koulí, nenastane skutečná demokracie.“ Tento komentář se líbí uživatelům Josef Pepa Nos, Mirek Vodrážka a Karel Kryl Post Mortem.

1223: Uživatel Karel Kryl Post Mortem pověsil na zeď písničku „Anděl.“ Je to hluboká obžaloba mravně okoralé společnosti. Sdílím to na Facebook.

1348: Přidala jsem se do skupin „Zrušte KSČM,“ „Zrušte ČSSD,“ „Zrušte politiku“, „Zapalte svíčičku za miláčka Aničku“ a „Klimakterium není ostuda.“

1451: Facebook mi jako přítele nabízí redaktora Adama B. Bartoše a Petra Hájka. Myslím, že to je důkaz o všeobecném neostalinistickém spiknutí. Píšu o tom na Facebook. Jaromír Dinosaurus Štětina má tento stav rád. Sdílí ho s uživateli Deník Referendum a Depresivní Děti.

1550: Rozbalily jsme to s Oktávií v komentářích. Shodly jsme se, že je potřeba zastavit bolševizaci společnosti. Také ve společnosti chybí mravnost. Například Ondřej Fér si veřejně dělá legraci z Jaroslava Foglara. Taková věc by neměla zůstat bez povšimnutí.

1643: Dcera mi píše, že se vnouček po tom okurku z bio farmy pěkně posral. Dávám to na Facebook.

1726: Nechápu, jak může někdo Jaromíra Dinosaura Štětinu obvinit z toho, že je bolševik. Bolševici jsou nemravní, zatímco Dinosaurus je mravný. Určitě mu nesmrdí hnáty jako mému starému. Píšu mu o tom zprávu na Facebook.

1727: „Ústavní soud musí zrušit KSČM,“ odpovídá mi Jaromír Dinosaurus Štětina. Je tak chápavý!

1823: Ondřej Fér se mě a Oktávie ptá, jak jsme aktivně bojovaly proti komunistickému režimu. Jsme obě právem rozzlobené. Jak může někdo být tak vysoce nemravný? Dívám se na fotografie TGM, Edvarda Beneše a na sádrový odlitek strangulační rýhy z krku Milady Horákové a je mi opravdu zle z toho, že si mladíci, kteří nic nezažili, mohou toto dovolit. Uživatel Zdeněk Škromach mi píše, že si z toho nic nemám dělat a posílá mi píseň Touha od Daniela Landy. Je tolik pozitivní, plná kladného poselství!

1900: Oktávie na to kápla. Ten Fér je synek nějakého estébáka. Uživatel Petr Enykybenykyklykybéábrfábrdominé.net Cibulka nám to potvrdil. Je mravný.

2012: Koupila jsem svíčky. Chtěla jsem je koupit v poctivém českém bio obchodě,ale žádný jsem nenašla. Musela jsem nakoupit ve večerce u Vietnamců. Mají takové záludné oči.

2159: Za chvíli bude večerka. Z vosku jsem udělala figurky Václava Klause, Miroslava Kalouska a Kateřiny Klasnové. Muž mě volá do postele. Ještě do nich zapíchnu špendlík. Antikomunismus musí dojít uznání. Říká to i uživatel Stanislav Penc. Až bude muž v noci chrnět, budu na to myslet. je to krásné, být antikomunistka a šířit mravnost. Zítra o tom hned ráno napíšu na Facebook.

Svazek StB proti Rádiu Svobodná Evropa zveřejněn

1.5.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

K 60. výročí zahájení pravidelného vysílání Rádia Svobodná Evropa zveřejňujeme na internetových stránkách www.svazky.cz významný historický pramen. Jedná se hlavní objektový svazek vedený Státní bezpečností od počátku provozu této rozhlasové stanice, jejíž vysílání představovala pro řadu občanů žijících v totalitním komunistickém režimu jeden z mála svobodných informačních zdrojů.

Zveřejněné dokumenty dokládají velký zájem, který o Rádio Svobodná Evropa komunistický režim projevoval. Rozvědka StB (krycím názvem I. správa MV) založila v roce 1955 operativní svazek s krycím názvem „Alfa“, který vedla až do konce osmdesátých let.

Svazek „ALFA“ se z větší části dochoval. Obsahuje hlavní podsvazek a řadu dalších podsvazků a příloh. Celkově je v něm nyní uloženo více než 25 000 stránek dokumentů, včetně řady fotografií. Svazek „ALFA“ je nyní uložen v Archivu bezpečnostních složek a je podle archivního zákona volně přístupný všem badatelům (ABS, fond svazková agenda I. správy SNB, objektový svazek „ALFA“, reg. č. 10081).

K hlavnímu objektovému podsvazku zveřejňujeme i několik dalších důležitých podvazků, včetně finančního. Postupně budou na této stránce zveřejněny také další dokumenty ze svazku „ALFA“.

Je smutné, že i když již tři roky existuje Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek, nebylo jejich vedení schopné k tomuto významnému výročí učinit nic jiného, než formálně podpořit projekt Českého rozhlasu a Filozofické fakulty UK, blíže o projektu „Svobodně!“ na stránce Českého rozhlasu a takřka formálně se účastnit mnichovských oslav pořádaných Rádiem Svobodná Evropa a tamním Český centrem, blíže na stránce ÚSTR.

Samotný svazek a jeho části si můžete prohlédnout zde.

napětí

27.4.2011

Za rekordní účasti (téměř 360 osob) rozhodla 16. dubna valná hromada České komory architektů, že se do budoucna ještě víc zaměří na boj proti manipulování veřejných zakázek a zřídí za tímto účelem zvláštní skupinu. Kromě toho schválili účastníci také výzvu politikům, odpovědným úředníkům a veřejnosti ke změně stavu zadávání veřejných zakázek v oblasti architektonických služeb, nazvanou VZPAMATUJME SE!.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, spolek Zachraňte Starou čistírnu a bývalí členové organizace Ekotechnické museum, o. p. s., se obrátili na magistrát, aby prověřil hospodaření pražského Ekotechnického muzea.

To podle kritiků pořádá jen rauty a diskotéky, budovy neopravuje a dokonce prý rozprodává sbírku starých parních strojů do sběru.

Na plácku po staré dřevěné budově u pražské Veletržní ulice uspořádala 17. dubna zhruba dvacítka lidí spojená s iniciativou Letná sobě! piknik. Chtěli při něm vyjádřit svůj nesouhlas se záměrem developera vystavět zde obří obchodní centrum Galerie Stromovka s množstvím podzemních garáží. Online petici požadující okamžité zastavení celého projektu už podepsalo více než dva tisíce lidí.

Senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednával 20. dubna již podruhé bod Otevřený dopis Stanislava Pence Radě Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Na jednání byli přizváni ředitel a členové Rady ÚSTR, kteří se bránili výtkám aktivisty. Ten se cítí být poškozen postoji ÚSTR v případě databáze Evidence zájmových osob StB, kterou zveřejnil. Kromě toho Penc kritizoval, že si za kopie zápisů z neveřejných jednání Rady a výstupů ÚSTR úřad účtuje několik desítek tisíc korun. Odboráři si zase na jednání stěžovali na nezákonné postupy vedení při propouštění lidí. Senátní výbor po diskusi Radě ÚSTR doporučil, aby svá zasedání zpřístupnila veřejnosti.

Několik desítek lidí se 16. dubna zúčastnilo happeningu s názvem Generální zkouška kolektivní demise vlády, organizovaného spolky ProAlt a Vyměnili jsme politiky. Figuranti v maskách ministrů prošli od Úřadu vlády kolem obou parlamentních komor a dále Nerudovou ulicí na Pražský hrad. Do areálu Hradu se ale šprýmaři nedostali. Dva dny poté oznámil premiér Petr Nečas, že ve vládě budou vyměněni jen dva ministři. Ustoupil tak od svých původních prohlášení, že z vlády musejí zmizet všichni ministři napojení na bezpečnostní agenturu ABL. Do čela ministerstva vnitra byl nově navržen Jan Kubice, spoluvlastník bezpečnostní a zpravodajské agentury SUB S. A., s. r. o.

–fp–

Zasedání rady Ústavu pro studium totalitních režimů

26.4.2011

ČT 24

Daniel TAKÁČ, redaktor

--------------------

Dnes taky zasedá rada Ústavu pro studium totalitních režimů a bude se zřejmě zabývat kritikou, která na adresu této instituce zazněla na začátku dubna od senátorů z výboru pro lidská práva. Chtějí slyšet vysvětlení, proč ústav pořád ještě nezveřejnil evidenci zájmových osob StB, jak to v otevřeném dopise žádal aktivista Stanislav Penc.

Liška (SZ): Aktivista musí suplovat práci stohlavé instituce

24.4.2011

parlamentnilisty.cz

Zeleni.cz

Úřad pro studium totalitních režimů zřejmě neplní svou roli. Jednání Rady Ústavu jsou neveřejná a zvukové záznamy, které se z nich pořizují, se následně v rozporu s archivním zákonem ničí. Takové informace vzešly z dnešního jednání o ÚSTR na půdě senátního Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Podnětem jednání byl otevřený dopis, ve kterém občanský aktivista Stanislav Penc popsal svůj několikaletý „boj" s Ústavem. Penc se od Ústavu snažil získat databázi EZO (evidence zájmových osob), v níž jsou uvedena archivní čísla svazků osob, o kterém se zajímala bývalá komunistická policie StB.

„Namísto toho, aby představitele ÚSTR a jeho sesterské organizace Archivu bezpečnostních složek řádně naplňovali poslání jimi řízených institucí, dopouštějí se fabulací a v konkrétních krocích znevažují poslání těchto institucí," říká Stanislav Penc.

ÚSTR Pencovi databázi EZO nepředal. Podle Pence tak Ústav neplní úkol, který mu ukládá zákon, totiž zpřístupňovat a zveřejňovat materiály vytvořené bývalou StB. Penc databázi zveřejnil na stránkách www.svazky.cz, které od jejich vzniku navštívilo asi 680 000 osob. (1)

Strana zelených vyjadřuje znepokojení nad těmito skutečnostmi, a také nad tím, že Úřad pro ochranu osobních údajů ještě během řízení proti Pencovi pohrůžkami donutil internetového poskytovatele ukončit provoz svých webových stránek, přestože se Penc ke své odpovědnosti za vyhledávač veřejně přihlásil.

„Chceme podpořit Stanislava Pence v jeho úsilí umožnit občanům přístup k materiálům o minulosti, a zároveň vyjádřit znepokojení, že občanský aktivista musí suplovat plnění úkolu, který zákon ukládá institucím placeným z peněz daňových poplatníků," říká předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Jednání senátního výboru odhalilo další znepokojivé skutečnosti spjaté s činností Archivu bezpečnostních složek. Kromě neveřejného jednání Rady si ÚSTR za kopie zápisů z jednání Rady a výstupů ÚSTR účtuje několik desítek tisíc korun. Z těchto důvodů dnes doporučil senátní výbor Radě ÚSTR, aby zvážila, zda svá zasedání nezpřístupní veřejnosti. Senátoři byli také seznámeni s možnou chybovostí lustrací, které de facto provádí ÚSTR. Odboráři ÚSTR na základě zprávy oblastního inspektorátu práce dále konstatují, že ředitel ÚSTR porušil platné zákony a kolektivní smlouvu.

„Podobný postup pokládáme za nepřípustný. Chceme připomenout, že například ve skandinávských zemích platí pravidlo, že co není tajné, je veřejné - tak, aby občané mohli kontrolovat, zda stát, jehož provoz platí, pracuje pro ně, anebo proti nim," uvedl první místopředseda zelených Přemysl Rabas.

ANKETA

21.4.2011 I

Instinkt

Je reálné u nás změnit současné společenské klima a politickou kulturu?

Jak se lze bránit blbé náladě?

Stanislav Komárek

biolog, filozof a spisovatel

Obávám se, že změnit společenské klima reálné není. Kdo zná poměry v jiných evropských zemích, ví, že fenomén je jaksi celoevropský a představa, že sedíme v samém centu žumpy, je z větší části optický klam. Co jiného než blbou náladu lze očekávat ve společnosti, kde každý její člen jako samozřejmost neustále očekává růst svých příjmů, moci a popularity? A ve společnosti, která má odposlechy a jiné indiskrece za legitimní nástroj politické praxe? Mohlo by být jistě hůř, třeba politické vraždy zcela vymizely a nikdo to kupodivu nekvituje s povděkem. Občan mnoho možností ovlivnit nastavení systému ve volbách nemá – ty poslední ukázaly velikou vůli ke změnám, ale místo toho téměř došlo ke srůstu státu s bezpečnostní agenturou, pocit bezpečí se zvolna mění v pocit bezpečnosti. Dobu před třiceti lety to nepřipomíná náhodou – dnešní Evropa má mnoho podobných rysů jako Sovětský svaz v době svého soumraku, jen ve zmodernizovanější podobě. Občan by měl především sebe sama udržovat při veselé mysli, není ostatně v typickém případě ani zbitý, ani hladový či bez střechy nad hlavou.

Jana Šilerová

olomoucká biskupka Církve československé husitské Za dvacet let nezměníte komunisty zdevastovanou mentalitu „malá domů, držet židli, nadávat a závidět“. Hrůzné je, že neschopnost nejen této vlády a aféry všeho druhu nás dávají na lopatu KSČM i extremistů všeho druhu. Těm stačí jen vyčkávat. A přitom neskonale blbější nálada byla za komunistů: omezený podpultový ulepený konzum, duch i dech zastlán StB a KSČ, rozkrádání majetku nevinným a popravy nevinných.

Jen si pamatovat! Nejde o krizi politickou ani hospodářskou, ale mravní. Dřív měli vládci šašky.

Dnes jsou si šašky sami sobě, bez sebereflexe. Řeší své průšvihy, místo aby vládli a řešili průšvihy, na nichž má většina z nich podíl, bohužel ne odpovědnost. Tragédií je, že málokdo z nich má moc nad svou mocí. Co dělat? Pamatovat si. Nezapomínat, že přesto patříme k šestině bohatého světa. Podívat se za humna a nelitovat se. Jít do ulic, bez klíčů, iluzí a komunistů – ti by to opět využili jako kdysi. Ostatně, dnes se nám jen vrací nepřiznaná a neřešená minulost totality a dává nám za vyučenou. Snad si ji nezopakujeme.

Martin Škabraha

filozof Změnit politickou kulturu je reálné, je to však obtížné a je to běh na dlouhou trať. Pokud jde o „běžného občana“, samotné to spojení je trochu zavádějící. Občan v pravém slova smyslu totiž není jen někdo, kdo má v kapse občanku a vede „běžný život“. To slovo odkazuje k „občanským ctnostem“, které se projevují právě vystoupením z „běžného života“ a jednáním ve veřejném zájmu. Lékem na blbou náladu by mělo být uvědomění si, že nemusíme být jen pasivními příjemci toho, co se „běžně“ děje, ale že jsme právě i nositeli oněch ctností, které z nás všech, bez ohledu na původ, mohou dělat „lepší lidi“. V současné době vzniká mnoho iniciativ (ProAlt, Alternativa Zdola, Reforma společnosti, Akční spolek nezaměstnaných ad.), které spolu začínají intenzivně komunikovat, snaží se propojovat a spolupracovat.

„Běžní občané“ by měli být připraveni opustit v určitém okamžiku zaběhané koleje „běžného života“ a vyjádřit veřejně svou nespokojenost, přidat se k akcím, které z prostředí jmenovaných iniciativ vycházejí – a vytrvat, pokud se výsledky nedostaví hned.

Myslím, že se kvapem blíží doba, kdy se reálnou alternativou stane generální stávka.

Stanislav Penc

aktivista Myslím, že reálné je v podstatě vše. Držím se hesla: Buďme realisté, žádejme nemožné. Problém je jen v tom, že současná politická reprezentace může odradit velkou část lidí od přemýšlení o věcech kolem nás. Co lze v tomhle ohledu podniknout, záleží samozřejmě na každém z nás. Volby rozhodně nejsou jedinou možností. Je řada mechanismů, jak vstupovat do politického procesu a domáhat se svého práva, aby lidé, kteří si vybrali službu občanům, sloužili skutečně ve prospěch nás všech. Jedna z možností, která bohužel není moc využívána, je nejen politické a mediální souzení lumpů v politice, ale i právní. Bez toho, aby pár z těch, o kterých se denně dozvídáme z médií, nepůjde za konkrétní zneužití svojí pravomoci do tepláků se zabavením majetku, se změny nedočkáme. Recept proti blbé náladě zní jednoduše: Nejlépe je nepropadat pocitu bezradnosti z politiky. Je jaro, krásné období roku, které nám mimo jiné připomíná nástup nového. Věřím v generační výměnu.

Jan Hnízdil

lékař Psychiatr Robert Hare a psycholog Paul Babiak zjistili, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů než mezi vězni ve federálních věznicích USA. A to nebyli u nás! Větší problém mi dělá rozpoznat, který z našich politiků psychopatem není, než který je. Ti lidé mají podobný osobnostní profil jako zloději nebo vrazi. Přitom jsou ale inteligentní, schopní, jazykově vybavení, dokonale oblečení.

Na druhé straně egocentričtí, arogantní, bezohlední a bezcitní.

Současný společenský systém, založený na individualismu a neomezeném růstu, je přitahuje jako vosy med. Pokud psychopat ovládne vedoucí pozici, je prakticky nemožné jej z ní odstranit. Jak tomu zabránit? Hare s Babiakem doporučují, aby lidé ve vedoucích funkcích kromě testování znalostí byli podrobováni i psychotestům a posuzování povahových vlastností. Na hodnocení se přitom podílejí hlavně jejich podřízení. Říká se to mu B-SCAN. V analogii státu tedy občané hodnotí chování a činy svých politiků. Takovému modelu, kdy je politik podroben každodenní kontrole občanů, se říká občanská společnost. Psychopatičtí politici se jí bojí jako čert kříže. Měli bychom se o ni snažit. Tím, co nás nejvíc ohrožuje, je vlastní apatie a lhostejnost.

POLITIKA: Senátoři doporučili radě ústavu pro totality, aby jednala veřejně

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv, (mai)

Praha 20. dubna (ČTK) - Rada Ústavu pro studium totalitních režimů by měla znovu zvážit, zda svá zasedání nezpřístupní veřejnosti. Radě to dnes doporučil senátní výbor pro petice a lidská práva. Předešla by tím sporům o to, zda správně dohlíží na chod ústavu. Na uzavřenost jednání rady poukazovali její kritici v čele s aktivistou Stanislavem Pencem.

"Výbor pokládá za rozhodující, aby činnost ústavu byla maximálně otevřená, skutečně nezávislá a zcela prosta jakýchkoli politických či jiných zájmových vlivů," shodli se navíc jednomyslně po dvouhodinovém jednání členové výboru.

Místopředseda rady Patrik Benda hájil neveřejná jednání rady s poukazem na citlivost a výbušnost některých probíraných témat. "Uzavřená jednání nám umožňují si velmi otevřeně promluvit bez tlaku na to, že jakýkoli náš výrok bude vytržen z kontextu, nějak zkomolen a následně medializován," míní Benda. Obává se, že zpřístupněná jednání by se proměnila v hádky příznivců a odpůrců projednávaných témat.

Benda také uvedl, že rada zveřejňuje na internetu své závěry a usnesení včetně výsledků hlasování a že zápisy jsou poskytovány podle zákona o přístupu k informacím. Penc k tomu poznamenal, že ústav za vyhovění jeho žádostem o zápisy požaduje 28.000 korun. Senátoři radě ústavu v zájmu transparentnosti doporučili, aby zvukový záznam z jejího jednání byl do budoucna archivován. Podle Bendy nyní slouží vzhledem uzavřenému jednání rady jen jako pomůcka pro zapisovatelku a je po využití smazán.

Penc členům výboru na jeho minulém zasedání pustil neoficiální záznam vyjádření předsedkyně rady Naděždy Kavalírové z jednání rady, podle níž Penc nemá zájem na fungování ústavu a archivu podle zákona. Kavalírová, která je také předsedkyní Konfederace politických vězňů, ho označila za rozvraceče a manipulátora. Kavalírová se z dnešního jednání výboru omluvila, Benda se k její výrokům vzhledem k neveřejnosti jednání rady odmítl vyjadřovat.

POLITIKA: Senátoři doporučili radě ústavu pro totality, aby jednala veřejně

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv, (mai)

MÉDIA: Rada ústavu pro totality prý řešila možné zveřejnění databáze EZO

20.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, rot, (mai)

Praha 20. dubna (ČTK) - Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) by mohl zveřejnit Evidenci zájmových osob (EZO), kterou si vedla komunistická Státní bezpečnost (StB). Rada ústavu podle své členky Petrušky Šustrové už řešila možnost, že by tato databáze byla ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek zpřístupněna po odstranění chyb a dat, jejichž zveřejnění není možné s ohledem na státní tajemství nebo na ochranu osobních údajů.

Šustrová to dnes řekla na jednání senátního výboru pro lidská práva, který se situací v ústavu zabýval. Podnětem byl otevřený dopis radě ÚSTR, který napsal aktivista Stanislav Penc. Obvinil v něm ústav, že neplní své poslání. Databázi StB zveřejnil na svých stránkách www.svazky.cz, měl kvůli tomu problémy s Úřadem pro ochranu osobních údajů.

Ředitel ÚSTR Daniel Herman nicméně hájil dosavadní postoj Archivu bezpečnostních složek, který EZO nezpřístupnil. "To není archiválie vzniklá činností Státní bezpečnosti, protože po 15. únoru 1990 byla rozšířena o více než 11.000 záznamů. Z tohoto důvodu ani není možné, abychom tuto databázi zveřejňovali," uvedl Herman. Elektronická podoba manuální evidence na téměř 900.000 kartotéčních lístcích je podle ředitele jen jakýsi katalog k registračním protokolům StB, které ústav zveřejnil.

Herman podotkl, že kartotéka EZO má až dvacetiprocentní chybovost a že se už kvůli tomu na ústav obracela řada lidí, kteří se v Pencem zveřejněné databázi našli. Česká verze EZO není podle Hermana identická se slovenskou, v české bylo vymazáno nejméně 558 záznamů. "Archiv bezpečnostních složek nemohl riskovat zpřístupnění těchto elektronických databází, protože bychom mohli čelit žalobám a šetření Úřadu pro ochranu osobních údajů," uvedl Herman.

Penc oznámil, že se kvůli sporům o zveřejnění databáze obrátí na správní soud a na spisovou službu ministerstva vnitra. Argumentoval tím, že i podle Úřadu pro ochranu osobních údajů se nevztahuje ochrana soukromí na archiválie vzniklé činností StB. Místopředseda rady Patrik Benda k tomu uvedl, že podle loňského kontrolního šetření úřadu byl zveřejněním EZO porušen zákon na ochranu soukromí, podle výsledku letošního správního řízení se ale Penc nedopustil přestupku proti zpracování a zveřejňování osobních údajů. Benda se na rozdíl od Pence nedomnívá, že tím byl vydán pokyn archivu ke zveřejnění databáze EZO.

Ředitelka archivu Jana Poddaná uvedla, že EZO je archivní pomůcka, nikoli archiválie, jak podle ní uvedl úřad na ochranu soukromí. "To, že kdysi bylo zapsáno do evidenční karty, že se jedná o archiválii, samozřejmě neznamená, že by ta záležitost nebyla přehodnotitelná. Požádat chce o stanovisko archivní správu ministerstva vnitra a vyvolat další jednání s úřadem pro ochranu soukromí.

Herman na jednání výboru hájil také personální změny v úřadu. Podle něj čtyři z pěti propuštěných historiků loni odešli na vlastní žádost, další pracovníci byli propuštěni kvůli úsporným opatřením. Práci ústavu to ale podle Hermana neohrožuje. Ředitel připustil, že podle inspektorátu práce měly být výpovědi projednány s odbory jmenovitě, jejich platnost ale zpochybněna nebyla a ústav za toto pochybení žádnou sankci nedostal.

Mlčení Rady ÚSTR pomáhá porušování zákonů

19.4.2011

blisty.cz

tisková zpráva

Praha - Středeční veřejné slyšení senátního výboru nad otevřeným dopisem Stanislava Pence doplní i informace odborářů z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Obrátili se na členy výboru dopisem, kde popisují další nedostatky ve fungování ÚSTR. Týkají se podle nich nejen činnosti ředitele Daniela Hermana, ale i celé Rady ÚSTR.

"Doložili jsme porušování zákonů v ÚSTR, pravděpodobnost značného poklesu kvality práce a reálné velké finanční ohrožení, do kterého vedení Ústavu a Archivu obě instituce dostalo. Řadu z těch informací jsme poskytli již dříve radním ÚSTR, kteří ze zákona mají na činnost ředitele dohlížet, a chtěli jsme, aby se tím Rada zabývala," uvedla předsedkyně odborové organizace ZO ÚSTR Kateřina Volná. Radní ale opakovaně odmítli vyslechnout stížnosti odborářů při svých jednáních a spokojili se pouze s přímým stanoviskem vedení, které vše bagatelizovalo. K nápravě situace radní nepřistoupili. Odboráři doufají, že senátoři k jejich sdělení zvolí jiný přístup a vezmou je vážně. "Informace byly rozeslány všem členům výboru," potvrdila tajemnice senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva Marta Hubová.

Volná připomněla, že porušení zákona a kolektivní smlouvy při rozdání řady výpovědí v listopadu 2010 zkonstatovala letos koncem února i Inspekce práce, kterou odbory oslovily. "Nechápu, proč Rada nezasáhla proti tomu, že ředitel ÚSTR porušuje platné zákony. Vždyť to není ani rok, co právě tato Rada, ve stejném složení, vytrvale projednávala výrazně dávnější a pouze údajná pochybení někdejšího ředitele Jiřího Pernese, ze kterých vyvozovala zásadní důsledky pro jeho působení v pozici ředitele. Dnešní prokázané překračování zákona a smluv ovšem Rada přehlíží, což by měli senátoři vědět - a zohlednit," říká Volná.

Plné znění dopisu ZO ÚSTR pro členy senátního výboru:

Vážený pane předsedo,

vážení členové senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice,

naše odborová organizace se na své schůzi dne 14. dubna 2011 dohodla, že by bylo vhodné informovat Vás o skutečnostech, které mohou být relevantní k chystanému bodu Vašeho jednání o Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Obracím se k Vám tedy se stručnou informací, která se týká jak činnosti ředitele ÚSTR Daniela Hermana (I), tak činnosti (resp. nečinnosti) Rady ÚSTR (II).

Ředitel Daniel Herman nastoupil v srpnu 2010 s tím, že se nepřišel s nikým loučit. Od té doby z ÚSTR odešlo nebo bylo odejito šest historiků (Zdeněk Hazdra, Marek Junek, Jan Vajskebr, Lukáš Cvrček, Lukáš Vlček, Jan Michl), dále v roce 2010 odešlo nebo bylo odejito nejméně devět dalších osob; řada výpovědí padla počátkem roku také v Archivu bezpečnostních složek.

Zásadní problém vidím v osmi výpovědích, které vedení ÚSTR připravilo na konci listopadu 2010: tyto výpovědi neprojednalo s odbory tak, jak ukládá zákon i platná kolektivní smlouva, a přes výslovné emailové i listinné upozornění na tuto skutečnost z naší strany již v listopadu 2010 nezjednalo nápravu. Porušení zákona a kolektivní smlouvy konstatoval v únoru 2011 rovněž Oblastní inspektorát práce pro Prahu, na který se naše organizace obrátila; ani to nepřimělo vedení ÚSTR k žádnému činu směrem k poškozeným (podrobněji viz přiložená tisková zpráva z minulého měsíce).

II.

Opakovaně jsme o porušování zákona ředitelem ÚSTR informovali členy Rady ÚSTR s výslovným poukázáním na skutečnost, že Rada ÚSTR je nejvyšším orgánem ÚSTR, jehož povinností danou ustanovením §9 odst. 1b) zákona č. 181/2007 Sb. směrem k řediteli ÚSTR je „dohlížet na jeho činnost".

Po základní informaci o porušování zákona v lednu 2011 jsme v únoru 2011 a následně v březnu 2011 požádali členy Rady ÚSTR, aby umožnili vystoupení zástupců naší organizace na jednání Rady ÚSTR. To nám nebylo umožněno. Rada ÚSTR rovněž žádným způsobem nezasáhla proti poškozování členů naší organizace i dalších zaměstnanců ÚSTR a ABS a proti tomu, že ředitel ÚSTR porušuje platné zákony a smlouvy - na rozdíl od několik let až desetiletí starých (údajných) pochybení někdejšího ředitele Jiřího Pernese, kterým se před rokem právě tato Rada věnovala a vyvozovala z nich zásadní důsledky pro jeho působení v pozici ředitele.

Závěrem shrnuji, že problémy způsobené vedením ÚSTR, včetně Rady ÚSTR, spočívají:

v rovině kvality práce ÚSTR, kterou některé odchody sníží (odborná úroveň nutně nezůstane s odchodem šesti historiků stejná, bez vlivu na kvalitu není ani vynucený odchod schopných pracovníků jako byla např. vedoucí knihovny Jána Langoše)

v rovině porušování a relativizace platných zákonných norem, kterých se vedení ÚSTR (za mlčení Rady ÚSTR) dopouští, přičemž svévole v nakládání se zákonem vytváří podivný paradox: instituce mající za úkol bezpráví dokumentovat, se jej sama dopouští; zde lze připojit ještě další nezákonné či právně značně diskutabilní praktiky, o kterých jsme Radu ÚSTR rovněž informovali (např. místa v ÚSTR jsou rušena pro nadbytečnost, ale zároveň jsou přijímáni noví lidé právě na uvolňované pozice atp.)

v rovině finančního rizika u případných soudních sporů o neplatnost výpovědi, do kterého se jak ÚSTR, tak ABS dostal; vzhledem k tomu, že ABS již ve své krátké minulosti jeden soudní spor tohoto druhu prohrál, lze dovodit, jak finančně náročné (respektive likvidační) toto riziko je; a žaloby, zdá se, existují.

Vážený pane předsedo,

vážení členové senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice,

děkuji Vám za pozornost, kterou jste v loňském i letošním roce věnovali problémům Ústavu pro studium totalitních režimů. Budu velmi ráda, pokud situaci, představenou Stanislavem Pencem a doplněnou tímto vyjádřením, posoudíte co nejuvážlivěji a pokud následným rozhodnutím napomůžete tomu, aby ÚSTR a ABS pracovaly v budoucnu v souladu se zákonem, nikoliv v rozporu s ním, a aby činnost Rady ÚSTR byla více transparentní a konečně také v souladu s působností, kterou jí vymezuje zákon.

Dovoluji si rovněž dát Vám k uvážení, zda není v souvislosti s aktuálně projednávanými záležitostmi žádoucí posoudit právě nyní působení jednotlivých členů Rady ÚSTR s přihlédnutím k §7 odst. 9 zákona č. 181/2007 Sb., tedy posoudit, zda všichni členky a členové Rady ÚSTR vykonávají řádně svou funkci; pokud by tomu tak nebylo, je v pravomoci Senátu PČR přistoupit k odvolání tohoto člena/této členky a i tím napomoci zlepšení fungování ÚSTR.

S pozdravem

Mgr. Kateřina Volná, předsedkyně ZO ÚSTR

MÉDIA: Ochránci soukromí zdůvodní svolení k webu se sponzory stran

13.4.2011

ceska-media.cz

ČTK, autor: mhm, mkv, (BoJ)

Úřad pro ochranu osobních údajů má dnes sdělit podrobnosti, proč nezakázal České pirátské straně zveřejňovat výroční zprávy se sponzory politických stran. Podle mluvčí úřadu tímto zveřejněním nebyl porušen zákon o ochraně soukromí. Úřad má také uvést podrobnosti k chystané kontrole sčítání lidu. Ochránce soukromí zajímá, zda byly při sčítání dodrženy všechny zákonné postupy. Úřad se má vrátit také ke správnímu řízení, které vedl s aktivistou Stanislavem Pencem kvůli zveřejnění takzvané evidence zájmových osob, kterou si vedla komunistická Státní bezpečnost. Probrat chce také zveřejňování osobních údajů obětí trestných činů a také dlužníků v rámci jejich internetového registru.

Kavalírová: Penc je rozvraceč a není sám

7.4.2011

denikreferendum.cz

Hana Holcnerová

Předsedkyně rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděžda Kavalírová na jednání rady hovořila o Stanislavu Pencovi slovníkem padesátých let. Penc pustil její vystoupení senátorům, ti žádají vysvětlení.

Senátní výbor pro lidská práva se v úterý rozhodl požádat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) o vysvětlení, proč dosud nezveřejnil Evidenci zájmových osob, kterou si před rokem 1989 vedla komunistická Státní bezpečnost (StB).

Senátoři chtějí také objasnit vystoupení předsedkyně rady ÚSTR Naděždy Kavalírové, jejíž výroky na jednání rady místopředseda výboru Marcel Chládek (ČSSD) přirovnal ke komunistickému slovníku z 50. let minulého století.

Jednání senátního výboru se zúčastnil i Stanislav Penc, který Evidenci zájmových osob zveřejnil na webových stránkách www.svazky.cz. Pencovi hrozila za zveřejnění seznamu až desetimilionová pokuta.

Přestupkové řízení proti aktivistovi zastavil po roce a půl Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Ten dospěl k závěru, že zveřejnění archivních informací není přestupkem, neboť lze konstatovat, že takové informace slouží k poznání vlastní minulosti nebo k lepší orientaci v ní.

Penc členům výboru pustil záznam vyjádření předsedkyně rady Naděždy Kavalírové z jednání rady, podle níž Penc nemá zájem na fungování ústavu a archivu podle zákona. Kavalírová, která je také předsedkyní Konfederace politických vězňů, ho na záznamu označuje za rozvraceče a manipulátora.

Kavalírová si klade otázku, z čeho Penc žije, prý jistě né z těch koz. Podobné názory údajně nemá sám, skrývají se za ním další. Kavalírová v této souvislosti zmínila místopředsedu Senátu Petra Pitharta.

Stanislav Penc dlouhodobě apeluje na ÚSTR, aby Evidenci zájmových osob coby archiválii zveřejnil jím spravovaný Archiv bezpečnostních složek. Z obsáhlé evidenční databáze ke škodě věci nelze rozpoznat, z jakého důvodu byl člověk do evidence zařazen.

Jsou v ní totiž pohromadě spolupracovníci StB i objekty jejich sledování. Evidence je přepisem 850 000 papírových evidenčních karet StB. Databáze byla dle zákona zaregistrována pod číslem 235 jako archiválie, která je součástí Národního archivního dědictví.

POLITIKA: ČT24.cz: Senátoři chtějí vědět, proč ÚSTR nezveřejnil evidenci StB

6.4.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.ct24.cz dne 6.4.2011,

autor: ČT24, (mai)

Senátní výbor pro lidská práva žádá od Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vysvětlení, proč nezveřejnil Evidenci zájmových osob, kterou si před rokem 1989 vedla komunistická Státní bezpečnost (StB). Podnětem byl otevřený dopis, který napsal aktivista Stanislav Penc. Podle něj ústav neplní poslání, pro které byl zřízen. Senátoři dnes uznali, že situací je třeba se zabývat, a na příští jednání výboru pozvali ředitele ústavu Daniela Hermana.

Penc proto zveřejnil přepis 850 000 papírových evidenčních karet StB, který zahrnuje lidi, o něž se zajímala StB, na webových stránkách www.svazky.cz. Proti obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních údajů, se bránil tím, že se podle platné legislativy a předpisů tato ochrana na archiválie vzniklé činností StB nevztahuje. Úřad pro ochranu osobních údajů dospěl ke stejnému závěru.

Další lustrační pitomost

5.4.2011

ceskapozice.cz

Česká správa sociálního zabezpečení obcházela lustrační zákon.

Právo a bezpečnost

Jan Schneider / 05.04.2011 - 09:55

ENG

Osoba s takovým „štráfem“ ve své minulosti nesmí podle lustračního zákona zastávat v České republice řadu funkcí, ať je její odbornost jakákoli. A to doživotně.

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) je instituce, která nakládá zhruba s jednou třetinou státního rozpočtu. Jak zjistila ČESKÁ POZICE, do konce března působila v jejím vrcholovém managementu žena, kterou lze najít v databázích StB. Dotyčná osoba byla v takzvané lustrovatelné pozici, a tak byla pouze pověřena vedením. Tím ČSSZ de facto obešla lustrační zákon.

Mladé horlivce často takovéto skutečnosti ponoukají k neuváženým výrokům. Starší lidé se chovají spíše pragmaticky, a více zvažují profesionální zdatnost dotyčných osob. S tím, že jestli umí, ať tam je. Jenomže problém platného, velmi plonkového až pitomého lustračního zákona a problém jeho obcházení tu stále visí. A je-li logické nedržet v úctě jeden zákon, kde se pak člověk zastaví?

reklama

Rychlá reakce?

Jak se k problému postavilo vedení České správy sociálního zabezpečení? Protože na webové stránce ČSSZ nazvané „Seznam vedení“ byly v březnu uvedeny ve vrcholovém managementu hned dvě osoby pouze „pověřené řízením“, koncem měsíce jsme se ČSSZ dotázali: Jak dlouho již jsou na oněch postech pověřeny řízením, z jakého důvodu nejsou do funkcí jmenovány, jaký záměr se tím sleduje, jak ještě dlouho budou tyto osoby pověřeny řízením?

Tiskový mluvčí ČSSZ Pavel Gejdoš nám 31. března odpověděl, že „pracovní právo nezná pojem ‚pověření řízením‘. Zaměstnanci, který zastupuje vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení v plném rozsahu jeho řídící činnosti po dobu delší než 4 týdny, lze přiznat příplatek za vedení. V obou případech šlo jen o dočasné pověření, kdy ČSSZ řešila situaci po odvolání vedoucího zaměstnance. Najít vhodné osoby není ve státní správě jednoduché, ale ke dni 1. dubna bude již tento provizorní stav ukončen. V jednom případě jmenováním nového vrchního ředitele, v druhém případě vnitřní reorganizací.“

Stalo se. Webová stránka ČSSZ byla k 1. dubnu – v souladu s avizovaným koncem provizorního personálního stavu – nahrazena jinou, odpovídající novému personálnímu uspořádání. A ani jedna z osob, o které jsme se zajímali, na novém seznamu vedení nefiguruje.

Jak si Jitka zašpiónovala

Využijme však tohoto případu k malému exkurzu, který může mimochodem vysvětlit, proč neuvádíme skutečné jméno oné ženy; problém se totiž nalézá v mnohem obecnější rovině. Chceme ilustrovat rozdíl mezi v podstatě osvětovou činností Stanislava Pence, který zveřejnil evidenci zájmových osob (EZO) Státní bezpečnosti, a mezi zveřejňováním informací Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Podíváme-li se na faksimile, které zveřejnil ÚSTR, zjistíme, že zmíněná osoba byla vedena ve svazku s registračním číslem 33964 a krycím jménem „Jitka“ v kategorii agent. Pro veřejnost je to však údaj zcela nadbytečný. Hlavně je však dokonale zavádějící, protože tím zkoumání naprosté většiny zájemců končí. A nemělo by, jak si ukážeme dále. (Nadto faksimile v tomto konkrétním případě obsahuje i údaj z roku 1990, čímž ústav koná nad rámec zákona.)

Nahlédneme-li naopak do Pencem zveřejněné databáze EZO, najdeme u oné osoby pouze údaj, že byla blokovanou osobou II. správy SNB a že od určitého data na ni byl veden svazek číslo 33964. To každému personalistovi zcela postačí, aby se o věc začal (ve smyslu lustračního zákona oprávněně) zajímat dál.

„Jitku“ zavedl 3. července 1987 do registru svazků jako „kandidátku tajné spolupráce“ údajný soudruh Oliva. Dne 22. března 1988 byla „Jitka“ převedena do kategorie „důvěrnice“. To mohlo být způsobeno její ideologickou vlažností, nebo třeba ztrátou zpravodajsky využitelného postavení. Nicméně 20. října 1989 byla „Jitka“ převedena z „důvěrnice“ přece jenom mezi „agenty“. Stalo se tak ale v době velmi turbulentní, takže z této informace nelze vyvozovat nic konkrétního, ale téměř cokoliv hypotetického. Každopádně si „Jitka“ moc nezašpiónovala.

Překvapení se skrývá na konci řádku registru svazků. Dne 28. srpna 1990 „Jitka“ přerušila spolupráci na 4 roky a její svazek byl dán jako „dočasná úlož“ do archívu. To však již byla Státní bezpečnost dávno zrušena a místo ní byl vytvořen Ústav na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD)! A skutečně, na jiné písemnosti nalezneme údaj, že si „Jitku“ převzal III. odbor ÚOÚD, který se zabýval kontrarozvědnou ochranou ekonomiky.

Aktivisté ÚSTR vlastně mohli ohrozit osobu, o níž projevila zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.

Každopádně by měly být dochovány i další důležité části onoho svazku (finanční doklady, vlastnoruční zprávy, korespondence a pomocné písemnosti). Z toho všeho by mělo být možno rekonstruovat alespoň základní věrohodné obrysy minulých dějů. To však nepochybně pracovníci III.odboru ÚOÚD udělali, než projevili o „Jitku“ zájem.

A zde je nad slunce jasnější, že frenetičtí aktivisté z ÚSTR, bez jakéhokoliv hlubšího pochopení a respektu vystavující faksimile dokumentů na web, zveřejněním tohoto údaje vlastně mohli ohrozit osobu, o níž projevila zájem nová zpravodajská služba demokratického státu.

Doživotí!

Přitom osoba s takovým „štráfem“ ve své minulosti nesmí podle lustračního zákona zastávat v České republice řadu funkcí, ať je její odbornost jakákoliv – a to doživotně, neboť nikdo zatím zrušení tohoto zákona nechystá. S ohledem na odhadnutelný průběh jejího vztahu ke zpravodajským složkám starého i nového režimu však lze oprávněně pochybovat o přiměřenosti tohoto doživotního trestu.

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte .

SPOLEČNOST: Soud, který se nekonal

5.4.2011

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Zdeněk Jemelík

Na den 28. března 2011 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 8 v Praze 10, v justičím paláci Na Míčánkách, nařízeno hlavní líčení v trestní věci Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun, konané na základě obžaloby státní zástupkyně OSZ Praha 8 ( zde ). S ohledem na různé projevy zájmu veřejnosti prozíravý obhájce Josef Lžičař požádal soud, aby se jednání konalo ve velké jednací síni.

Před soudní síní se skutečně shromáždil houf zájemců o vstup. Kromě stran řízení přišli sympatizanti a přátelé Johna Boka, hlavně disidenti a členové a chráněnci spolku Šalamoun. Bylo mezi nimi několik známých tvaří veřejného života, jako filmová dokumentaristka a pedagožka Olga Sommerová, advokátka Hana Marvanová, religionistka a restaurátorka Marta Chadimová, bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, nyní advokát, dále básník Ivan Martin Jirous řečený “Magor“, kameraman Stano Slušný, čechoamerický spisovatel a filmový režisér Jan Novák, výtvarník Joska Skalník, japanolog Karel Fiala, dokumentaristka Helena Papírníková-Horáčková, známý obhájce lidských práv Stanislav Penc a senátor Jiří Čunek. Dostavila se třída středoškoláků vybavených výtisky obžaloby, pro které měla být účast na řízení praktickou součástí výuky. Na místě byl i štáb České televize vedený redaktorem Karlem Rožánkem.

Dveře soudní síně se otevřely přesně v 9:00. Předseda senátu Petr Novák se představil přítomným, uvítal je v soudní síni a povolil provádění zvukových a obrazových záznamů s výhradou, že kameramani umístí kamery na stojany a nebudou během jednání vyrušovat jejich přemisťováním a přebíháním. Pak ale oznámil, že pro náhlé onemocnění není způsobilý vést jednání, a dohodl se stranami odročení hlavního líčení na den 26. dubna 2011 v 9:00 do stejné soudní síně. A účastníci v poklidu opět opustili soudní síň, přičemž obžalovaný s nejbližšími přáteli využili nenadálého volna k pohodové přátelské besedě na jiném místě.

Nespokojenost projevil pouze “nepostradatelný“ vyvolávač napětí Jan Šinágl, který vyzval pana předsedu, aby příště upozornil na odročení předem. Nedbal skutečnosti, že předseda senátu onemocněl v době pracovního volna a jeho možnosti, jak upozornit strany řízení na odročení, byly nepatrné, možná žádné. K většině účastníků by se zpráva stejně nedostala.

A tak význam Šináglova vystoupení spočívá pouze v tom, že zdůraznil svou důležitost, aniž by uvážil, že možná soudce popudí a naladí jej v neprospěch obžalovaného. Ovšem v jeho myšlení je případná škoda způsobená obžalovanému nicotná proti potřebě ukojit vlastní ješitnost.

Již na místě, a hlavně pak dodatečně, v internetových ohlasech, se vynořily spekulace, že neočekávané odročení hlavního líčení je taktickou obstrukcí, která má odradit veřejnost od účasti. John Bok tuto možnost vylučuje: mluvil s panem předsedou z bezprostřední blízkosti a na jeho očích viděl příznaky horečky.

Ostatně takové podezření neodpovídá chování předsedy senátu k veřejnosti. Kdyby mu vadila veřejná kontrola hlavního líčení, nepovolil by pořizování zvukových a obrazových záznamů. Vůči médiím byl mimořádně vstřícný, a právě nepříznivý ohlas novinářů na způsob vedení řízení by mu mohl být nepříjemný. Být vstřícný k novinářům a současně obstrukcí odpuzovat veřejnost, to nedává smysl.

Naopak je zřejmé, že tento soudce patří k těm, kteří plně respektují ústavní princip veřejnosti soudního jednání jako jednu z pojistek spravedlivého procesu. Vymezením pravidel chování médií v soudní síni přitom zajistil důstojný průběh řízení. I to je třeba ocenit, protože přehnaná liberálnost v přístupu k médiím také není zdravá: neukázněné pobíhání reportérů s kamerami po soudní síni, telefonování a hlasité bavení novinářů mezi sebou ruší při sledování jednání.

Lze jen litovat, že podobný přístup k veřejnosti, jakého jsme byli svědky v tomto případě, dosud není úplně běžný. Stále ještě narážíme na neochotu strpět pořizování zvukového záznamu, na lustrování veřejnosti a dokonce na vyžadování prokázání totožnosti předložením občanského průkazu. Někdy se stane, že se veřejnost ani do soudní síně nedostane.

V každém případě hlavní líčení, které se nekonalo, bylo zkouškou, po které je jasné, že dohledu veřejnosti nad spravedlivostí projednání obžaloby proti věčnému disidentovi Johnu Bokovi nebudou stát v cestě žádné překážky.

Tak tedy na shledanou v soudní síni justičního paláce Na Míčánkách v Praze 10 ve výroční den úmrtí Pavla Wonky, tj. dne 26. dubna 2011 v 9:00!

Aktivista Penc na netu spustil kozí televizi

2.4.2011

Mladá fronta DNES

(van)

MILKOVICE Občanský aktivista a zanícený chovatel koz Stanislav Penc spustil na internetu vysílání kozí televize. Její hlavní programovou náplní budou živé přenosy pastvy koz a oslů na Pencově statku vMilkovicích v Českém ráji.

„Vysílání bude doplněno hudbou, která zazněla na našich prázdninových Kozích mejdanech. Dalším zpestřením budou krátké reportáže a komentáře k současnému společenskému dění,“ informoval Stanislav Penc.

Kozí televize na internetové adrese tvkozy.cz je podle něj alternativou k dnešnímu pojetí vysílání většiny televizí a také zkouškou státního byrokratického aparátu.

„Podle zákona se musí každý přímý přenos nahlásit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. U vysílání z kozího chlívku mi něco takového přišlo naprosto absurdní. Uvidíme, jestli nás za naše počínání bude někdo chtít perzekuovat,“ řekl Penc.

Zdeněk Jemelík: Soud, který se nekonal

2.4.2011

politikon.cz

Zdeněk Jemelík

Na den 28. března 2011 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 8 v Praze 10, v justičím paláci Na Míčánkách, nařízeno hlavní líčení v trestní věci Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun, konané na základě obžaloby státní zástupkyně OSZ Praha 8 (zde: http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2011032101). S ohledem na různé projevy zájmu veřejnosti prozíravý obhájce Josef Lžičař požádal soud, aby se jednání konalo ve velké jednací síni.

Před soudní síní se skutečně shromáždil houf zájemců o vstup. Kromě stran řízení přišli sympatizanti a přátelé Johna Boka, hlavně disidenti a členové a chráněnci spolku Šalamoun. Bylo mezi nimi několik známých tvaří veřejného života, jako filmová dokumentaristka a pedagožka Olga Sommerová, advokátka Hana Marvanová, religionistka a restaurátorka Marta Chadimová, bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, nyní advokát, dále básník Ivan Martin Jirous, řečený „Magor“, kameraman Stano Slušný, čechoamerický spisovatel a filmový režisér Jan Novák, výtvarník Joska Skalník, japanolog Karel Fiala, dokumentaristka Helena Papírníková-Horáčková, známý obhájce lidských práv Stanislav Penc a senátor Jiří Čunek. Dostavila se třída středoškoláků, vybavených výtisky obžaloby, pro které měla být účast na řízení praktickou součástí výuky. Na místě byl i štáb České televize, vedený redaktorem Karlem Rožánkem.

Dveře soudní síně se otevřely přesně v 9:00. Předseda senátu Petr Novák se představil přítomným, uvítal je v soudní síni a povolil provádění zvukových a obrazových záznamů s výhradou, že kameramani umístí kamery na stojany a nebudou během jednání vyrušovat jejich přemisťováním a přebíháním. Pak ale oznámil, že pro náhlé onemocnění není způsobilý vést jednání a dohodl se stranami odročení hlavního líčení na den 26. dubna 2011 v 9:00 do stejné soudní síně. A účastníci v poklidu opět opustili soudní síň, přičemž obžalovaný s nejbližšími přáteli využili nenadálého volna k pohodové přátelské besedě na jiném místě.

Nespokojenost projevil pouze „nepostradatelný“ vyvolávač napětí Jan Šinágl, který vyzval pana předsedu, aby příště upozornil na odročení předem. Nedbal skutečnosti, že předseda senátu onemocněl v době pracovního volna a jeho možnosti, jak upozornit strany řízení na odročení, byly nepatrné, možná žádné. K většině účastníků by se zpráva stejně nedostala.

A tak význam Šináglova vystoupení spočívá pouze v tom, že zdůraznil svou důležitost, aniž by uvážil, že možná soudce popudí a naladí jej v neprospěch obžalovaného. Ovšem v jeho myšlení je případná škoda, způsobená obžalovanému, nicotná proti potřebě ukojit svou ješitnost.

Tak tedy na shledanou v soudní síni justičního paláce Na Míčánkách v Praze 10 ve výroční den úmrtí Pavla Wonky, tj. dne 26. dubna 2011 v 9:00!

Inspekce práce: Výpovědi od vedení ÚSTR porušují zákoník práce

28.3.2011

blisty.cz

tisková zpráva odborové organizace ÚSTR

Vyhazovy „nepohodlných" zaměstnanců z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) proběhly nezákonně. Konstatoval to Oblastní inspektorát práce pro Prahu, na který se obrátily odbory. Výpovědi ovšem zůstávají v platnosti, pokud se některý z poškozených zaměstnanců nezačne soudit.

Ředitel Daniel Herman rozdal v listopadu 2010 výpovědi, které neprojednal s odbory. „Přizvali nás na jednání o výpovědích 24. listopadu, ale neřekli nám na něm jména ani pozice vyhazovaných lidí. I když jsme se snažili dozvědět více, bylo nám řečeno, že vedení tyto konkrétnosti ještě nemá vyjasněno. Přesto výpovědi hned vzápětí, během dvou dnů, lidem rozdali," připomíná předsedkyně odborové organizace ZO ÚSTR Katka Volná. Ředitelku Kanceláře ÚSTR Beátu Majdišovou na rozpor se zákonem upozornila mailem již 26. listopadu, oficiální stížnost i s žádostí o nápravu řediteli Danielu Hermanovi odeslala několik dní na to. ?Bylo to neuvěřitelné: vyhazovaní dostali výpověď, ve které se psalo, že to vedení ÚSTR s odbory projednalo. Chtěli jsme, aby se pan Herman za tyto nepravdy omluvil, ale to se nestalo ani tehdy, ani nyní,? konstatuje Volná. Inspekce práce dala v této věci odborům za pravdu. ?Výpověď je nutno chápat jako konkrétní právní úkon směřující k ukončení pracovního poměru s určitým zaměstnancem,? sděluje Alice Divíšková z Inspektorátu práce (viz příloha). Podle Volné vše vypadá, jako by se porušení zákona odehrálo úmyslně. ?Přesně na tuto skutečnost jsme pana Hermana upozorňovali, tyto údaje obsahuje každý odborný komentář Zákoníku práce,? říká Volná.

Ohledně porušování zákona chtěli odboráři jednat i s Radou ÚSTR. Přes důvodnou žádost byli odmítnuti. „Upozornili jsme všechny radní, že dochází k nezákonnému jednání a že vedení ÚSTR jim v této věci možná nepodává úplné informace. Oni stojí nad ředitelem, proto jsme je oslovili," říká Volná. Rada o jejich žádosti vedla rozpravu, ale shodla se, že odborářský názor tváří v tvář slyšet nechce. ?Je to paradox. Před rokem právě naše odborová organizace Radu ÚSTR podržela, když vyslovila respekt k jejímu legitimnímu rozhodnutí o novém řediteli ÚSTR. Dnes tito radní odmítají vidět, komentovat či napravovat porušování zákona, které se v ÚSTRu děje. Ale když jsem viděla to YOUTUBE, už se tolik nedivím. Vždyť oni na Radě všichni odkývali paní Kavalírové, že za všechny debakly ÚSTRu může Stanislav Penc, a ani se nepozastavili nad dikcí a slovníkem, který při svém obviňujícím projevu používá,? říká Volná. Kavalírová označila Pence za rozvraceče a manipulátora, který je někým řízený a placený, aby škodil .

Zveřejněním databáze Penc zákon neporušil

25.3.2011

Hospodářské noviny

Dodatečné sdělení

Úřad na ochranu osobních údajů vydal rozhodnutí, jímž se se zastavuje správní řízení, které vedl proti Stanislavu Pencovi.

Penc na internetové stránce www.svazky.cz v červenci 2009 zveřejnil databázi Evidence zájmových osob, obsahující jména cca 860 tisíc lidí, o které z jakéhokoliv důvodu měla zájem Státní bezpečnost. Úřad na ochranu osobních údajů zkoumal, zda tento skutek není přestupkem. Podle rozhodnutí, které již nabylo právní moci, Stanislav Penc přestupek nespáchal. Od začátku tvrdil, že se podle platné legislativy na archiválie vzniklé činností StB ochrana osobních údajů nevztahuje.

Krátce

24.3.2011

Mladá fronta DNES

(red,tes,iDNES.cz)

OSOBNÍ ÚDAJE

Zveřejněním databáze StB Penc zákon neporušil

Úřad pro ochranu osobních údajů zastavil řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi, který na internetu zveřejnil databázi lidí, o něž se zajímala komunistická StB. Hrozila mu za to až milionová pokuta kvůli zveřejnění osobních údajů. Penc se hájil tím, že na archiválie StB se ochrana osobních údajů nevztahuje. Úřad mu dal za pravdu - Penc podle něj přestupek nespáchal.

POLITIKA

Sněmovna bude jednat o možném pádu Vondry

Dnes bude Sněmovna probírat skandál ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) kolem zajištění českého předsednictví v EU. Kvůli kauze údajně předražené zakázky na něj včera vystupňovali tlak i politici z koaličních VV a TOP 09. Po nočním jednání K9 pak strany oznámily, že zaujmou „společný postup“. Podle informací MF DNES Vondru nakonec podrží.

KRIMI

U Krejčíře údajně našli seznam lidí „na odstřel“

Jihoafričtí policisté udělali razii v domě uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře a podle místních médií v něm našli seznam lidí, které chtěl podnikatel zlikvidovat. Krejčíře se zadržet nepodařilo. Informoval o tom server Times Live. Jako první byl na seznamu Cyril Beeka, údajná hlava podsvětí. Beeka byl v pondělí zavražděn.

Sobotko, zbav se Jandáka! Poslanec trpí za kritiku Havla

23.3.2011

parlamentnilisty.cz

Ondřej Vaněk

Když Vítězslav Jandák zkritizoval film exprezidenta Václava Havla „Odcházení" jako brak, který na výsluní vynášejí Havlovi „pravdoláskaři", dočkal se od příznivců někdejšího prezidenta neméně tvrdé kritiky. Tomáš Baldýnský pak ve středečních Lidových novinách soudí, že zbavením se Jandáka, by mohla ČSSD nastoupit cestu za získáním inteligentního voliče.

"Kdyby jeho (Jandákova) recenze Odcházení konečně otevřela oči sociální demokracii a ta se ho v rámci své touhy přiblížit se inteligentním voličům konečně zbavila, mohli bychom Havlovu filmu přestat vyčítat abstraktnost, intelektuální odtrženost a samožerství. Byl by to dokonce první film, jenž by se skutečně zasloužil o stát," píše pod titulkem Odprdění v LN publicista Tomáš Baldýnský.

Zatímco Baldýnský tedy potažmo pasuje voliče, které osloví Jandák, na méně inteligentní, jiní, které poslancova kritika rozdurdila útočí rovnou na samotného Jandáka.

Hlupák, čů****, a to vše Jandák

"Píše o něčem, čemu nerozumí, a chápu, že se v tom příběhu může najít, což se mu nelíbí. Jandák celých dvacet let režim podporoval a dnes horuje proti tomu, co ukazuje hlavně na jeho špatný charakter. Místo toho, aby držel hubu a krok, se domnívá, že se útokem na Václava Havla dostane do povědomí lidí. Tam se asi dostane, ale doufám, že jako hlupák," rozohnil se pro ParlamentníListy.cz aktivista na poli lidských práv Stanislav Penc.

Nejdále pak zašel v kritice Jandáka herec Pavel Landovský. Ten ve filmu Odcházení ztvárnil kočího. „Jandák je schwanzführer, ale napište, ať tomu ten blbec rozumí, že kokotführer. Lezl Havlovi do pr****, že ten z toho měl zácpu a teď tohle? Ať mi zavolá, mám u sebe ještě několik názvů pro čů****," bouřil.

Sám Jandák se ParlamentnímListům.cz omluvil, že nebude reagovat. "Mám vysoké horečky, beru antibiotika, nezlobte se," omluvil se hlasem, který dával tušit, že je mu opravdu zle. Tak musí postačit jen poslancova „zeď" na facebookovém profilu. „Děkuji všem, za drtivou podporu," napsal zde Jandák k diskuzi pod svým názorem na Havlovu filmovou prvotinu.

Odcházení? Brak....

A čím že to Jandák píchl do vosího hnízda? "Pravdoláskařské Lidovky aneb Völkischer Beobachter české žurnalistiky zaplakaly dojetím nad filmem, o jehož umělecké kvalitě se dá skutečně dlouho dlouze hovořit... ale natočil ho V. Havel a to se zdá Gruppenführerovi pravdy lásky Machalické zvané Kyselice stačí. Pěkný den, přátelé. :-)," napsal na svém facebookovém profilu a narážel tak i na pochvalnou recenzi Havlova opusu od Jany Machalické, která vyšla v Lidových novinách.

"Závist ze mne nekape... spíše údiv nad tím co vše je schopen člověk o jehož dramatičnosti mám velké pochybnosti natočit a vyplodit a o čemž by každý soudný člověk řekl je to brak a to, že každý ví, že král je nahý a přesto o něm hovoří ...jako o oblečeném do zlata je jen smutným svědectvím doby," dodal na svém profilu Jandák.

"Já musím předeslat, že ten film jsem neviděl," řekl v reakci na přestřelku ParlamentnímListům.cz politolog Bohumil Doležal. "

Že by Lidové noviny byly nějak svázány s osobou Václava Havla považuji za nesmysl. A pokud jde o kritiku pana Jandáka k filmu? Vyjádřil se velmi razantnně a je to jeho právo. Malinkou vadou na kráse je, že jde o poslance a tak jsou jeho výroky brány zbytečně s politickým přídechem," myslí si.

Schwarzenberg na Havlově filmu nespal

Zatímco tedy Doležal film neviděl, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg jím byl nadšen. Možná i proto, že jako politik má k dílu z prostředí politiky blíže než běžný divák. „Mně se to moc líbilo a opravdu jsem se pobavil," řekl ParlamentnímListům.cz ministr, který je známý tím, že když je ve sněmovně nudí dlouhé řeči o ničem, tak klidně usne.

„Není to tak úplně pravda, já se tak tvářím a na něho to může působit, že spím, ale vnímám o čem se mluví. I když přiznávám, že některé proslovy mě opravdu nudí," dodal Schwarzenberg.

Jandák brutálně setřel Havlův režijní debut

Havlův film za peníze ČT. Test českého diváka, či kult osobnosti?

Landovský brání Havlův film: Jandák je kokot

17.3.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Nad filmovým debutem Václava Havla Odcházení se zvedla nečekaná přestřelka urážek. Na drsné hodnocení filmu Vítězslavem Jandákem odpovídá několik Havlových přátel podle hesla na hrubý pytel, hrubá záplata, jiní to nechtějí komentovat. Sociální demokrat hájí svou svobodu názoru a míní, že Havlovo nekritické zbožňování zavání komunistickými praktikami.

Bývalý herec, exministr kultury a současný poslanec ČSSD Vítězslav Jandák na svém facebookovém profilu brutálně zkritizoval film Odcházení a prozatímní ohlasy na něj. A to přesně týden před jeho premiérou. Píše, že filmový debut Václava Havla je brak, a že je osobně, stejně jako prezident Václav Klaus, odpůrcem pelechu Pravdy a lásky, který svým pokryteckým pseudohumanismem a čecháčkovským humorem zaplavuje Česko vlnou neuvěřitelného pokrytectví a přetvářky.

Kulatý Švejku fuj!

Kvůli tomu se na jeho adresu zvedá obrovská vlna nevole. Vlastně nejmírněji zareagoval profesor Filozofické fakulty UK v Praze a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík, když redakci ParlamentníchListů.cz sdělil: „Podobné výplody jsou pod úroveň, takže je nebudu komentovat." Dost mírný byl i zpěvák Vlastimil Třešňák: „Jandák? To je takovej ten kulatej Švejk? No, fuj tam napište."

Padaly i tvrdší výrazy a vyjádření až po vulgární lázeň herce Pavla Landovského. „Takové prohlášení svědčí o Jandákově ubohosti a popletenosti. Sláma mu čouhá z bot. Sám za komunismu ochotně hrál v prorežimních propagandistických filmech a seriálech, pak zakotvil u ČSSD a podvědomě cítí nenávist vůči každému, kdo proti politické prostituci svědčí svým životem i dílem. Podobá se tak Václavu Klausovi, který je sám symbolem konformity s minulým režimem. Tím, kdo u nás prolamuje dílem a vlastní sebeironií ono čecháčkovství, je právě Václav Havel," řekl předseda Strany zelených Ondřej Liška s tím, že se těší, až se o filmu Odcházení povede smysluplná diskuse a kritika, jako o každém jiném.

Lanďák hází pohlavními orgány

Aktivista na poli lidských práv Stanislav Penc nejdříve zmínil Jandákovo hledání politické tváře v Republikánské unii, pak v ODS a nyní v ČSSD a pak pokračoval: „Píše o něčem, čemu nerozumí, a chápu, že se v tom příběhu může najít, což se mu nelíbí. Jandák celých dvacet let režim podporoval a dnes horuje proti tomu, co ukazuje hlavně na jeho špatný charakter. Místo toho, aby držel hubu a krok, se domnívá, že se útokem na Václava Havla dostane do povědomí lidí. Tam se asi dostane, ale doufám, že jako hlupák. Vždyť právě on prohlásil, že bigbít do kultury nepatří. Podle soudruha Jandáka to není hudební styl. A jeho příklon k Václavu Klausovi? Jak příznačné."

Podle Pence jsou postoje Jandáka a Klause podobné příběhu o feťákovi, z něhož se po pobytu v léčebně stal extrémní protidrogový bojovník se vším všudy. Nicméně nejtvrdší reakce přišla od svérázného a kontroverzního herce Pavla Landovského, jenž ve filmu Odcházení ztvárnil kočího.

„Jandák je schwanzführer, ale napište, ať tomu ten blbec rozumí, že kokotführer. Lezl Havlovi do pr****, že ten z toho měl zácpu a teď tohle? Ať mi zavolá, mám u sebe ještě několik názvů pro čů****," bouřil.

Ostuda trvá jen 24 hodin

Sám Vítězslav Jandák se uličnicky usmíval. Prý chce žít v zemi, kde člověk může říct svobodně vlastní názor a tak ho říká, protože rád otevírá různá témata ve společnosti. „Šlo mi o tu úplnou zbožštělost Havla, kdy z něj ostatní dělají svatého anebo z druhé strany Kim Ir Sena. Tou nekritickou láskou, kterou mu někteří věnují, ho vlastně protiví lidem. Byla to provokace a cílená," zdůraznil pro ParlamentníListy.cz s tím, že kritikou chtěl naštvat hlavně všechny láskopravdaře, co Havla obklopují.

„Havlovo Odcházení terorizuje svou absurditou. Láskopravdaři se nyní chovají jako za komunismu, z Havla dělaj Kim Ir Sena a tím mu dost ubližují," doplnil ještě. Poukazování na jeho účinkování v režimních filmech vzal s nenuceností sobě vlastní: „To ale neznamená, že jsem hrával v nevkusných věcech. Ostatně stejně, jak dřív i Laňdák anebo Chramostová." Nakonec zmínil, že chce, aby v tiché české společnosti zase byla sranda, a že každá ostuda trvá čtyřiadvacet hodin a prd se stane.

Havel je stále v nemocnici

Exprezident Václav Havel, který měl zánět dýchacích cest, stále zůstává v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Termín jeho propuštění prozatím není jasný. Jeho kancelář však předpokládá, že se bude moci příští týden zúčastnit slavnosti k uvedení filmu Odcházení. Ten je jeho debutem ve filmové režii, přičemž jeho předlohou je stejnojmenná divadelní hra uvedená na domácích i zahraničních scénách. V příběhu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale i o fenomén změny obecně. V médiích o něm bylo prozatím zveřejněno kolem čtyř tisíc zmínek.

Psali jsme:

Jandák varuje před pravdoláskaři: Ať vás neumlátí Lanďák holí

17.3.2011

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Slovní útoky, výhrůžky, napadání. Jandákova pohana Havlova filmu Odcházení už žije vlastním, ale dost schizofrenním, životem. Tábory diskutujících je možné rozdělit na obdivovatele exprezidenta Václava Havla a přívržence současné hlavy státu Václava Klause, potažmo i Vítězslava Jandáka.

Na facebookovém profilu sociálního demokrata Vítězslava Jandáka probíhá zuřivá diskuse nad článkem ParlamentníchListů.cz „Landovský brání Havlův film: Jandák je kokot". V něm aktivista za lidská práva Stanislav Penc, předseda Strany zelených Ondřej Liška a velmi vulgárně i herec Pavel Landovský reagují na Jandákovu brutální kritiku filmového debutu Václava Havla Odcházení, který bude mít premiéru příští týden.

Landovský pro ParlamentníListy.cz na Jandákovu kritiku Havlova filmu Odcházení totiž pro ParlamentníLIsty.cz uvedl: „Jandák je schwanzführer, ale napište, ať tomu ten blbec rozumí, že kokotführer. Lezl Havlovi do pr****, že ten z toho měl zácpu a teď tohle? Ať mi zavolá, mám u sebe ještě několik názvů pro čů****," bouřil.

Diskutující se názorově rozdělili na dva tábory, které lze rozdělit do dvou skupin. Na Havlovy obdivovatele, tedy pravdoláskaře a naopak přívržence Klause prohradní.

Pozor na rozčílené pravdoláskaře

„Jsem s manželkou u lékaře, teď nemůžu mluvit," sdělil Vítězslav Jandák ParlamentnímListům.cz. Na sociální síti Facebook je však teď více než aktivní.

Jedna příznivkyně s ním souhlasí v kritice filmu Odcházení. Havel podle ní stvořil mraky braků a zůstane v jejích očích vždy jako násoska dramatik.

„Pozor, aby Vás nepřejelo nákladní auto se zeleným čtyřlístkem, případně nenapadlo stádo koz Stanislava Pence nebo vás neumlátil Lanďák holí někde v průchodu," na to Jandák a ohledně repliky o lezení Havlovi do zadku odpovídá, že neví, co si dal Lanďák tekutého k snídani.

Asi viděli dvěstěkrát Tankový prapor

Hodně se v diskusi řeší i minulost a Jandákovo hraní v prorežimních filmech, které mu hned několik pravdoláskařů připomnělo. Jeden z diskutujících ho nazývá komunistickým prasátkem a pomocníkem Veřejné bezpečnosti.

„Zřejmě viděli dvěstěkrát Tankový prapor. No já myslím, že netřeba další komentář, prostě nesouhlasíte a šup udělají z vás bolševika nebo jejich pomocníka, co na tom, že jsem v KSČ nikdy nebyl," odpovídá Jandák s tím, že třeba Jaromír Štětina v ní byl. Navíc je Jandákovi vyčítán slovník, který prý má jako dlaždič.

Z Havlových her mi bylo na zvracení

„Jestli si myslíte, že největší persony našeho divadelnictví jsou pánové Landovský a Havel, tak vám s klidem můžu říct, že Venca Mařák od nás z hospody chlastá líp jak Landovskej, a pan Kuřina u nás v ochotnickém spolku dokáže perfektně postavit kulisy, a v zimě mu jde i přikládání do kamen. Koulet sudy jsem ho nikdy neviděl. Ti by se do těch největších person našeho divadelnictví jistě také hodili," píše další účastník debaty.

„Havel je slaboch, proti Klausovi se nepostavil, když rozkrádal republiku, jeho intelektuální kvality jsou pochybné, jeho podpora humanitárnímu bombardováním z něho v mých očích udělala odpad. Je to slaboch, pokrytec. Vůbec si, Vítězslave, nedělejte nic z urážek Havlových nohsledů," píše se v další reakci.

Dále je pak Jandákovi spíláno, že dříve alespoň bavil lidi, ale nyní už je jen k pláči, protože nerespektuje partnera v diskuzi. Na adresu exprezidenta Václava Havla zase míří kritika, že si neodseděl ani čtyři roky a jako elitní chartista prochlastával všechny možné dary ze zahraničí od CIA, Izraele a dalších podobných kruhů.

Recenze Lidových novin, jež rozčílila Jandáka:

Filmové Odcházení stejně jako to divadelní je průhledem do Havlova světa, do jeho filozofie, humoru, sarkasmu a snad i způsobu obrany před tím, co se kolem něj děje.

A zároveň si s tímto svým světem hraje, jak to má rád. Podle svého a s nadhledem, který všechno otočí naruby a znejistí.

To jsou první dojmy po zhlédnutí režisérského debutu Václava Havla, který má premiéru 24. března.

Je úplně jedno, že filmu ponechal divadelní stylizaci, ona tu má svůj význam a hlavně je nositelem stylu a výpovědi. Asi to každému nebude vyhovovat, ale Havlovy hry nejsou akčními příběhy nabitými dramatickými zvraty. Pomalost, grotesknost i melancholie, typické opakování, absurdní hra s komickými detaily, všechny ty obřady, na něž dbá hlavní postava i jeho "dlouholetá přítelkyně" Irena, tu dostávají zase jiné významy než na jevišti. Od premiéry Odcházení v režii Davida Radoka uběhly již tři roky a myslím, že Havel pečlivě, pokud mohl, navštěvoval i další nastudování.

Ten, kdo si myslel, že možná mimoděk něco z těchto režií přebere, se hodně přepočítal. Havel je vždycky originál a s potěšením plave proti proudu. Vlastně i v tom, že divadelní hru klidně udělá jako divadelní hru ve filmu.

A pak Havel režisér nezapře Havla autora, a to nejenom v tom, že trvá na tom, co napsal, a škrty a-změny názvů nepovoluje ani sobě. Víc než v interpretacích druhých je tu totiž přítomné jakési vědomí kontinuity havlovského světa - nepřipomíná snad ta podivná vila se zahradou, bazénem a altánkem Zahradní slavnost po čtyřiceti letech? A Rieger Josefa Abrháma kromě jiného hledá své ego v nové situaci stejně jako všichni předchozí Havlovi hrdinové, kterým autor s ďábelskou radostí připravuje nástrahy.

Havel sice zrušil své vlastní zcizující vstupy, jimiž ironicky komentuje dění a postavy, ale nakonec má pro diváky v tomto směru nečekané překvapení. Závěr pak v těchto intencích pokračuje a dost se liší od dosavadních divadelních inscenací. Naznačuje, že vše, co jsme viděli, je možná úplně jinak, že to, co se slibuje, stejně neplatí a že to, o čem se hrálo, ať už to byla megalomanie, sebevzhlíživost, fňukání, předstírání, intriky, podvody, hloupost, vypočítavost, ale i věrnost, láska, odpovědnost, možná vůbec nebylo skutečné. A to může být zpráva dobrá i špatná. Je to všechno takový vaudeville, život i politika. Celá ta menažerie bývalého kancléře Riegera se pak vykýbluje se všemi ranci a kufry a nacpe se do dostavníku jak ve starém westernu, Rieger se svítícím nápisem na kšiltovce z jeho oken vykukuje nepřítomně a připomíná šaška, zatímco Irena s přítelkyní Monikou škobrtají pryč na podpatcích podél dlouhé zdi. Tragikomičtí hrdinové...

Havlovi také určitě vyšla sázka na herce, které si vybral, a jak vidno, vzájemné srozumění není úplně zanedbatelná devíza. Oba představitelé hlavních rolí na sebe výborně slyší a to filmu dává další rozměr. Josef Abrhám hraje Riegera ve zvláštní kombinaci noblesy a samolibosti, která má občas zábavně operetní podobu, a zároveň vnímáme i jeho nenápadný vlastní komentář nad postavou. Dagmar Havlová je jako Irena okouzlující ve svých malichernostech, v nesnesitelné péči. Dokáže ale vedle této směšné polohy figuru doslovit lidsky. (Autor: Jana Machalická)

Reakce Jandáka:

Pravdoláskařské Lidovky aneb Völkischer Beobachter české žurnalistiky zaplakaly dojetím nad filmem, o jehož umělecké kvalitě se dá skutečně dlouhodlouze hovořit... ale natočil ho V. Havel a to se zdá Gruppenführerovi pravdy lásky Machalické zvané Kyselice stačí. Pěkný den, přátelé. :-)'

Havel stále marodí

Zrní

14.3.2011

Týden

Irena Hejdová

* Dnes o umění. O tom skutečném, efemérním, pouhým okem nerozpoznatelném, o to tajemnějším.

* Pokud tedy jeho objektem není nějaká hřmotná figura typu koulařky Mileny, hrdinky rozhlasové hry Koule od Davida Drábka. Ti, kdo ji neslyšeli na vlnách Českého rozhlasu, mohou si dílko, které hnulo žlučí koláčkové pekařce, testosteronové krasavici a televizní radní Heleně Fibingerové, nyní za 60 korun díky nakladatelství Akropolis koupit v knihkupectvích.

* Minulý týden kromě Primy Love odstartovala v tichosti i další nová stanice, která slibuje rozčeřit stojaté vody. Aktivista Stanislav Penc spustil internetovou Kozí televizi. Program TV Kozy, spuštěné stejně jako Prima Love na MDŽ, sestává z živého přenosu z pastvy koz a oslů na www.tvkozy.cz. Vzhledem k chudé programové nabídce stávajících kanálů očekáváme rekordy sledovanosti.

* Depeche Mode minulý týden natáčeli v Česku novou podobu klipu k jednomu ze svých největších hitů Personal Jesus. Místo slavného tria ale v klipu natáčeném v Rabštejně nad Střelou vystupuje nějaká čarodějnice. Že by bývalá koulařka?

* Pražské kino Světozor rozjíždí další ročník Cinema Studies. Od 22.

března se tu v učitele promění režisér Jan Hřebejk, herec Miroslav Krobot, dokumentaristka Helena Třeštíková, producent Pavel Strnad a nějaká další individua.

* České lvy vyhrál příběh estébáka Antonína z filmu Pouta a my mu to přejeme, tím spíše, že úspěch filmu jej vrátil do kin a má teď šanci dohnat počet diváků, kteří jej loni zanedbali. Na Lvech sice mezi vítěze pronikli i zástupci nepřátelských komerčáků jako Eliška Balzerová, i tak nás ale večer v podstatě potěšil. Jen nechápeme, proč se stále všichni mají potřebu navážet do Vachlerova vegetariánského rautu - jeden den by snad i české kritičky mohly vydržet chutnou vegetariánskou krmi bez toho, aby do Lucerny musely "pašovat klobásky v kabelce".

* Už víme, že uměním může být příběh koulařky i story estébáka, dokonce i pastva koz. Jak prozradil odborník na slovo vzatý, pornoherec Robert Rosenberg v internetovém rozhovoru, uměním může být i porno - "ať se to lidem líbí, nebo ne". Tedy prý jen porno skutečné, efemérní, pouhým okem nerozpoznatelné, o to tajemnější.

Aktivista Penc spustil vysílání Kozí televize

10.3.2011

Mladá fronta DNES

(ČTK)

ZAJÍMAVOST

Aktivista a chovatel koz Stanislav Penc v úterý spustil živé vysílání internetové Kozí televize. Její hlavní vysílací náplní bude živý přenos z pastvy koz a oslů z Pencovy usedlosti v Milkovicích na Jičínsku. „Kozí televize má být alternativou k dnešnímu pojetí vysílání většiny televizí,“ řekl Penc.

MÉDIA: Týden.cz: Na internetu vysílá Kozí televize. Přímo z pastvy

9.3.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.tyden.cz dne 9.3.2011, autor: ČTK (vb)

Aktivista a chovatel koz Stanislav Penc v úterý spustil živé vysílání internetové Kozí televize. Její hlavní vysílací náplní bude živý přenos z pastvy koz a oslů na Pencově usedlosti v Milkovicích na Jičínsku. "Kozí televize má být alternativou k dnešnímu pojetí vysílání většiny televizních stanic," řekl ČTK Penc. Televize má podle Pence propagovat chov koz a život s nimi. Vysílání na adrese www.tvkozy.cz zatím spočívá v tom, že jedna kamera sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne přenáší.

Lidovky.cz: Aktivista Penc spustil vysílání internetové Kozí televize (9.3.2011 (vb))

Aktivista Penc spustil vysílání internetové Kozí televize

9.3.2011

ceskenoviny.cz ČTK

Milkovice (Jičínsko) - Aktivista a chovatel koz Stanislav Penc v úterý spustil živé vysílání internetové Kozí televize. Její hlavní vysílací náplní bude živý přenos z pastvy koz a oslů z Pencovy usedlosti v Milkovicích na Jičínsku.

Aktivista Penc spustil na MDŽ vysílání internetové Kozí televize

9.3.2011

mediar.cz

ČTK

Živý přenos z pastvy z Pencovy usedlosti v Milkovicích na Jičínsku má propagovat chov koz a život s nimi.

Televize má podle něj propagovat chov koz a život s nimi. Vysílání na adrese www.tvkozy.cz zatím spočívá v tom, že jedna pohyblivá kamera sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne přenáší na různá místa. Vysílání hodlá Penc postupně doplnit záznamem hudebních produkcí z dřívějších Kozích mejdanů v Milkovicích.

„Dalším zpestřením budou krátké reportáže a komentáře k současnému společenskému dění. Televize je otevřena všem nápadům a již vytvořeným filmům, klipům a videoprogramům," řekl Penc. Úterý 8. března si ke spuštění televize podle svých slov vybral záměrně, protože na něj připadá 100. výročí vzniku Mezinárodního dne žen. Penc v současné době chová 28 koz a čtyři osly.

V minulých měsících Penc vedl spor s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Úřad s ním vedl přestupkové řízení za to, že zveřejnil osobní údaje zhruba 770 tisíc osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). V lednu úřad řízení zastavil.

Na internetu vysílá Kozí televize. Živě, přímo z pastvy

9.3.2011

tyden.cz

ČTK

Televize má podle Pence propagovat chov koz a život s nimi. Vysílání na adrese www.tvkozy.cz zatím spočívá v tom, že jedna pohyblivá kamera sleduje dění na pastvě. Penc kameru během dne přenáší na různá místa. Vysílání hodlá postupně doplnit záznamem hudebních produkcí z dřívějších Kozích mejdanů v Milkovicích.

"Dalším zpestřením budou krátké reportáže a komentáře k současnému společenskému dění. Televize je otevřena všem nápadům a již vytvořeným filmům, klipům a videoprogramům," řekl Penc. Úterý 8. března si prý ke spuštění stanice vybral záměrně, protože na něj připadá 100. výročí vzniku Mezinárodního dne žen. Penc v současné době chová 28 koz a čtyři osly.

V minulých měsících vedl spor s Úřadem pro ochranu osobních údajů. Úřad s ním zahájil přestupkové řízení, protože zveřejnil osobní údaje zhruba 770 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). V lednu úřad řízení zastavil.

Penc zveřejněním databáze StB přestupek nespáchal

26.2.2011

Právo

(ČTK)

Úřad pro ochranu osobních údajů zastavil přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl dopustit zveřejněním osobních údajů zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB).

Úřad dospěl k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem.

Děkan je Květa. A mlží o studiu Vítka

24.2.2011

Sedmička

Pavel Pechoušek

Květoslav Růžička začal mlžit o studiu multimiliardáře Radovana Vítka. StB ho vede ve svých seznamech jako důvěrníka.

Děkane Růžičko, odstupte! Vyzývají současného děkana právnické fakulty studenti. Podle nich se Růžička podílel na neprůhledném studiu miliardáře Radovana Vítka, o kterém jako první informovala Sedmička.

Z indexu Radovana Vítka je patrné, že turborychlostí zvládnul v jediný den dva zápočty a zkoušku u děkana Růžičky. Podezřelý je i fakt, že měl u Milana Kindla potvrzenou zkoušku ze dne, kdy byl prokazatelně ve vazbě a státnice skládal podle data v indexu v sobotu.

„Je zcela evidentní, že role děkana Růžičky v případě studia Radovana Vítka nebyla náhodná. Podílel se na praktikách Kindlova vedení. Je vysoce pravděpodobné, že udílel nestandardním způsobem zkoušky a zápočty i dalším prominentním studentům,“ tvrdí student Martin Marek.

Doplňuje ho kolega z pátého ročníku Aleš Ziegler. „Měl by okamžitě odstoupit. Pokud neodstoupí, měl by jej odvolat Akademický senát nebo rektor ZČU,“ říká Ziegler.

Podezřelé studium Miliardář Radovan Vítek zvládl oba zápočty i zkoušku z předmětu Mezinárodní právo soukromé a obchodní 1. a 2. - množství informací, které zahrnuje celoroční látku - v jeden den.

„Získat dva zápočty a zkoušku z dvousemestrálního předmětu v jeden den sice neodporuje studijním předpisům, ale je to velmi neobvyklé, výjimečné. U tohoto studenta to však bylo pravidlem, což vzbuzuje silné pochybnosti o poctivosti a řádnosti jeho studia,“ uvedl vyučující Petr Bezouška.

Když se na okolnosti zápočtů a zkoušky zeptal redaktor Sedmičky děkana Růžičky v době, než článek o studiu Radovana Vítka vyšel, děkan tvrdil, že to není nic neobvyklého. „Určitě je to možné. Na konkrétní případ si ale nepamatuji,“ uvedl.

Redaktor Sedmičky si tehdy odpověď nahrál na diktafon. Je v ní naprosto jasně řečeno, o jaké předměty jde. Potom, co se objevil článek, který odhaloval okolnosti studia jednoho z nejbohatších Čechů, Růžička překvapivě obrátil.

„Nikdy jsem nedal dva zápočty a zkoušku v jeden den. Buď je falešný můj podpis, nebo celý index. Každopádně bych ho chtěl vidět,“ prohlašoval v médiích Růžička.

Proč děkan najednou otočil a tvrdí opak? „Vysvětlení pana děkana není důvěryhodné. Místo jednoznačného vysvětlení mění svoje odpovědi,“ myslí si Martin Marek. Když chtěl redaktor Sedmičky tento týden děkanovi nahrávku přehrát, a zjistit tak jeho reakci, odbyl ho. „Od vás už nic poslouchat nechci,“ rozčílil se.

Zároveň ztratil chuť zkoumat svůj podpis v indexu Radovana Vítka.

„Takovou kopii vám udělám za pět minut,“ poznamenal.

Na otázku, proč by redakce Sedmičky falšovala indexy, jen krčil rameny. O pravosti studijního průkazu navíc není pochyb. Zdroj, který ho Sedmičce poskytl, je naprosto spolehlivý. Údaje v něm uvedené souhlasí s univerzitním systémem STAG, který zaznamenává výsledky všech studentů.

I podpis Růžičky je pravý. Redakce si sehnala několik jeho podpisů z indexů jiných studentů. Už na první pohled jsou zcela totožné. „Nalezené znaky skutečně nasvědčují tomu, že podpisy v obou indexech vyhotovil jeden a týž pisatel,“ říká Nina Trojanová, soudní znalec v oboru písmoznalectví.

Květoslav Růžička odmítl výzvy k odstoupení komentovat. „Až se dozvím něco bližšího nebo uvidím petici, tak se vyjádřím,“ říká rozhodně.

Krycí jméno Květa Studentům se nelíbí ani podezření o možné spolupráci se Státní bezpečností. Sedmička si vyžádala v Archivu bezpečnostních složek informace týkající se současného děkana.

„Z dochovaných záznamů vyplývá, že k osobě Květoslav Růžička, narozené 25. ledna 1946, byl veden svazek r. č. 27069 MV, kategorie důvěrník, krycí jméno Květa,“ píše ve své zprávě Pavel Kugler, vedoucí oddělení operativních svazků a vyšetřovacích spisů.

Podle serveru www.totalita. cz, jehož autoři se snaží popsat naši historii v období let 19451989, byl důvěrník politicky vyspělý občan plně oddaný socialistickému zřízení, který má možnost a snahu sdělovat operativním pracovníkům některé poznatky.

Další informace o Růžičkovi v archivu nejsou k dispozici. Jeho svazek byl skartován 26. května 1989. Růžička okomentoval tuto informaci velmi lakonicky. „Nevím, o co jde,“ poznamenal jen.

Podle Martina Pulce z Archivu bezpečnostních složek lidé vedení v kategorii důvěrník závazek ke spolupráci nepodepisovali, jako tomu bylo například u agentů. „Ale mohli,“ doplňuje Pulec.

Růžička má negativní lustrační osvědčení.

„Lustrační osvědčení má podle mých zkušeností hodně lidí, kteří nemají čisté svědomí,“ říká Stanislav Penc, který se stal v roce 2009 známý tím, že na internetu zveřejnil svazky StB.

***

Kdo je děkan právnické fakulty?

* narodil se v roce 1946 v Lubech u Klatov

* dvacet let pracoval v tiskárnách v Klatovech jako tiskař

* jako dělnický kádr si ve zkráceném čase dodělal maturitu

a také vysokou školu

* od prosince roku 1983 ho Státní bezpečnost eviduje ve

svých seznamech jako důvěrníka s krycím jménem Květa

* v roce 2006 se stal profesorem mezinárodního práva

* v listopadu roku 2010 ho senát zvolil děkanem na Právnické

fakultě Západočeské univerzity v Plzni

Obci Bačalky hrozí pětimiliónová sankce

23.2.2011

Právo

Vladislav Prouza

Občané v referendu odmítli smlouvu se společností AB Wind o stavbě dvou větrníků podepsanou exstarostou

Kauza větrné elektrárny mezi obcemi Bačalky a Rokytno na Jičínsku možná skončí u soudu. Obci Bačalky, která dvojici dříve smluvně dohodnutých větrníků koncem loňského roku torpédovala, hrozí pětimiliónová sankce.

Penále požaduje v případě zmařené investice společnost AB Wind, která má v úmyslu větrníky nad obcemi vztyčit. Elektrárnu však na rozdíl od předchůdců rezolutně odmítají noví zastupitelé Bačalek zaštítění obecním referendem.

„Překážky, které změnou vedení obce vznikly, nepovažujeme za natolik zásadní, aby výrazněji ovlivnily připravovanou realizaci projektu. Pokud však Bačalky smluvně dohodnuté podmínky poruší, budeme požadovat pět miliónů korun, které jsme do projektu doposud vložili,“ konstatoval jednatel firmy AB Wind Tomáš Zejval.

„Referendum o větrnících, představující krátce před volbami záminku ke kompletní výměně představitelů obce, nepokládáme za argument,“ podotkl. Obec Bačalky ovšem smlouvu podepsanou bývalým starostou Miroslavem Šoltysem (Nezávislí) považuje za neplatnou. Šoltys podle současné starostky Pavlíny Kaprasové (Nezávislí) neměl k podpisu smlouvy s firmou AB Wind doložitelný souhlas zastupitelů. „Neexistuje žádný zápis, který by to dokládal. Bývalí zastupitelé sice odsouhlasili výstavbu větrníků, ale nikoliv zmiňovanou smlouvu. Ta postrádá nezbytné náležitosti a je proto neplatná,“ tvrdí Kaprasová, podle níž její předchůdce podepsal smlouvu neoprávněně. „Smlouva, kterou jsme konzultovali s právníky a projednali v zastupitelstvu, platí. Sám od sebe bych to nepodepsal,“ tvrdí ale Šoltys.

Odpůrci 150 metrů vysokých větrníků, majících malé obci se zhruba miliónovým rozpočtem ročně přinést zhruba 300 tisíc korun, argumentovali razantním zásahem do krajiny. Referendum, v němž drtivá většina obyvatel Bačalek vzdor nezanedbatelnému profitu elektrárnu odmítla, předznamenalo výsledky posledních komunálních voleb.

„Jsem rád, že lidé v Bačalkách se nenechali zastrašit výhrůžkami investora,“ konstatoval místní aktivista Stanislav Penc. Spor obce Bačalky s firmou AB Wind pravděpodobně směřuje k soudu, kde firma bude nucena doložit oprávnění požadovat sankci za zmařenou investici a obec neplatnost smlouvy podepsanou exstarostou Šoltysem.

„Pokud Bačalky nebudou souhlasit se smlouvou, půjde celá záležitost k soudu. Vynaložené doložitelné náklady se pohybují na pěti miliónech,“ říká Zejval. „Nikdo z firmy AB Wind nám doklad o vynaložených nákladech nepředložil. Doposud argumentují pouze prostřednictvím médií,“ reagovala Kaprasová.

***

Referendum o větrnících nepokládáme za argument Tomáš Zejval, jednatel firmy AB Wind

Deset českých zpráv, které by vás neměly minout

21.2.2011

Respekt

„Byli tam lidé jak z rezortu obrany, tak z podnikatelské sféry, navzájem si tyto zakázky dohadovali, určovali si, kdo ve výběrových řízeních zvítězí.“ Mluvčí protikorupční policie Roman Skřepek k vyšetřování armádních zakázek

1 Armádní zakázky Zatím největší případ ve svých dějinách řeší protikorupční policie. Navrhla obžalovat 54 lidí za manipulace s veřejnými zakázkami v rezortu obrany. Deset obviněných bylo zaměstnáno přímo na ministerstvu obrany. Případ se řeší v době, kdy podle neoficiálních informací hodlá ministr vnitra Radek John šéfa protikorupční policie Libora Vrbu odvolat.

2 Lékaři už neodcházejí Nejtvrdší protest lékařů v novodobé historii Česka za zvýšení platů a reformy ve zdravotnictví je u konce. Ministr zdravotnictví a odboráři podepsali memorandum, podle kterého lékařům stoupnou od března platy o 5–8 tisíc korun. Odboráři zároveň vyzvali 3800 lékařů, aby stáhli své protestní výpovědi. čtěte také ČLÁNKY na str . 16, 40–42, rozhovor na str. 46–51 a esej na str . 78–79

3 Král Šumavy V rozporu s předchozím výběrovým řízením ustanovil ministr životního prostředí Tomáš Chalupa novým ředitelem Národního parku Šumava Jana Stráského. Bývalý federální premiér za ODS v minulosti patřil mezi hlavní autory návrhu na odtržení asi třetiny území Šumavy od národního parku, který prosazovali poslanci jihočeské ODS. Více vte xtu na str . 30–31

4 NKÚ versus poslanci Nejvyšší kontrolní úřad podal u Městského soudu v Praze žalobu na Poslaneckou sněmovnu. Důvodem je údajně nezákonný předpis schválený samotnými poslanci a umožňující jim provést kontrolu hospodaření v úřadu (zákon nic podobného neumožňuje). Jedná se o další díl souboje o to, aby se úřad – podobně jako další kontrolní instituce – dostal pod přímý vliv poslanců a politických stran.

5 Zmocněnkyně pro lidská práva Po půl roce průtahů, za které vládu kritizovaly nevládní organizace, byla jmenována nová zmocněnkyně pro lidská práva. Monika Šimůnková dříve pracovala v Nadaci Naše dítě, kde založila Linku právní pomoci, a spolupracovala s ministerstvem spravedlnosti v otázkách mezinárodních únosů dětí. Za svoje priority označila „romskou problematiku“ a „dětská práva“.

6 Zákaz KSČM Speciální tým ministerstva vnitra začal dávat dohromady podklady, které mají vést k soudnímu zákazu českých komunistů. Jedná se o reakci současné vlády na projevy komunistických poslanců při schvalování zákona o třetím odboji, kdy například někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček označil protikomunistické odbojáře za teroristy. Čtěte také komentář na str . 13 7 Kauza ProMoPro Částku 135 milionů korun na zahraničních účtech zablokoval finanční analytický útvar ministerstva financí. Podle jeho šéfa Milana Cícera jde o nelegální peníze, které vyvedla firma ProMoPro z platby celkových 500 milionů korun vyplacené za tlumočnické služby během českého předsednictví EU. Q Více včl ánku na str . 24–25

8 Morava opět ve smogu Městská doprava v Ostravě začala znovu jezdit zadarmo v reakci města na nedýchatelný vzduch s nadlimitními koncentracemi prachu. Jedná se už o pátou krizi od loňského října. Limity škodlivin v ovzduší byly překročeny i na Olomoucku.

9 Přímá volba prezidenta Vládní strany a opoziční ČSSD se poprvé sešly ke společnému jednání o přímé volbě prezidenta. Ve hře jsou dva modely volby (jedno- a dvoukolový) a pravidla, podle nichž by měl být prezident snáze odvolatelný. Další jednání se plánují na začátek příštího měsíce.

10 Databáze StB Zveřejnění seznamu lidí, které sledovala StB, není v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů. Rozhodl o tom Úřad pro ochranu osobních údajů, když řešil stížnost na aktivistu Stanislava Pence. Ten na internetu zveřejnil databázi 800 osob z archivu StB. Podle úřadu je databáze archiválií sloužící k poznání minulosti.

* PODLÉZEJTE POLICAJTŮM

21.2.2011

Týden

-mafy-

Glosy

...jinak vám připíšou body. ČT a MF Dnes upozornily na novou praxi: dopravní policista vás chytí při přestupku. Nejste dost uctiví nebo jste poněkud drzí nebo, nedej bůh, začnete dopravákovi tvrdit, že se mýlí! A on vám na bloček, který jste podepsali, později připíše další přestupek. Což je podvod. Místo dejme tomu jednoho bodu vám přibudou tři. Podle postižených řidičů jde o desítky případů měsíčně. Jedna věc na první pohled zaráží: vy podepíšete bloček, ale nedostanete kopii. Takže takový vykuk s bílou čepicí si na vás může, když má chuš, smlsnout.

V pohádkách by se řeklo: Snadná pomoc! Aš dává policie podepsané kopie řidičům. Ale něco tak prostého se hned tak nestane. Na to se u nás zřejmě bude muset vystřídat vláda.

* PENC NAKOPL VELKÉHO BRATRA Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) neudělí chovateli koz a oslů, dříve disidentovi, Stanislavu Pencovi pokutu deset milionů. Po roce a půl vyhrál spor o to, zda směl veřejnosti usnadnit pátrání po tuzemské estébácké minulosti. Co měl spáchat? Zveřejnil databázi StB nazvanou Evidence zájmových osob (EZO) OE soubor lidí, o které se v minulém režimu z různých důvodů zajímala tajná komunistická policie. ÚOOÚ na to upozornil ANONYM, podobně, jako by se to stalo za bolševika. Úřad tehdy pod vedením Igora Němce okamžitě zasáhl. Nařídil providerům Pencových stránek, aby mu je vypnuli. Tak málo u nás stačí OE jedno anonymní udání, a prásk, svoboda internetu je fuč. O přístupu k informacím ani nemluvě. Čerstvé rozhodnutí ÚOOÚ je fajn, ale bylo by žádoucí, aby se pravomoci tohoto nového Velkého bratra omezily.

Pencovo zveřejnění databáze komunistické StB nebylo nezákonné

19.2.2011

ceskapozice.cz

Aktivista Stanislav Penc zvítězil ve správním řízení s Úřadem na ochranu osobních údajů kvůli zveřejnění Evidence zájmových osob bývalé StB.

Právo a bezpečnost

Jan Schneider / 19.02.2011 - 14:15

Aktivistovi Stanislavu Pencovi hrozila až desetimilionová pokuta, protože údajně zpracovával osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů.

Odbor správních činností Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydal 31. ledna 2011 rozhodnutí , jímž zastavil správní řízení proti ekologickému zemědělci Stanislavu Pencovi. Ten tím po 1,5 roce vyhrál spor, ve kterém mu hrozila až desetimilionová pokuta, protože údajně zpracovával osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů.

Penc totiž v letech 2009 až 2010 zveřejnil Evidenci zájmových osob (EZO), databázi bývalé Státní bezpečnosti (StB). V podstatě však šlo o nicotnou záminku použitou ÚOOÚ v době, kdy Penc kritizoval vedení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), že je ve smyslu poznání skutečné minulosti nečinný, a tam, kde je činný, pouze škodí.

reklama

Penc proto „svépomocí“ – protože to neudělal ÚSTR – zveřejnil databázi EZO , která obsahuje identifikační údaje osob, o něž měla StB zájem. Důvod jejího zájmu však ze zveřejněných údajů určit nelze. Ke jménům jsou přiřazena čísla příslušných písemností podobně, jako to činí rejstřík v knize. Jedinou výjimkou jsou poznámky o „blokovaných osobách“ určitého „stupně nebezpečnosti“, což není žádná pohana. Naopak, co by dnes kdejaký „antikomunista“ za takovou poznámku dal. Ale pozdě bycha honit.

Absolutizace informací

Z archívních materiálů , které na svých internetových stránkách zveřejňuje Archív bezpečnostních složek (ABS) působící v rámci ÚSTR, lze dohledat úřední důvod zájmu StB o dotyčnou osobu, případně i další změny v jejím vztahu k ní, nebo dokonce o jejich vzájemném vztahu. Pencův rejstřík je tedy v oblasti „citlivých údajů“ neskonale šetrnější, než ÚSTR. Je proto víc než s podivem, že ÚOOÚ, který je vůči Pencovi dojemně starostlivý, se vůbec o tuto činnost ÚSTR nezabývá!

Ústav pro studium totalitních režimů zveřejňuje informace, namísto aby je pouze zpřístupňoval, což má dle zákona činit. A státní orgány smějí činit pouze to, co praví zákon. Ještě horší je, že ÚSTR tyto informace vlastně absolutizuje, protože je nevybavuje komentářem.

Data StB byla pořizovaná jistým způsobem za jistým účelem a za jistých okolností – a ty nelze do detailu rekonstruovat. Proto lze z těchto údajů vyvozovat pouze orientační, nikoli definitivní závěry. Mnoha lidem je však marné vysvětlovat, že ani studiem příslušného svazku nemusejí zjistit, co se skutečně stalo. Pro lepší pochopení jeden příklad.

Špionážní historka

Koncem léta 1989 jeden příslušník Veřejné bezpečnosti (VB) napsal na americkou ambasádu, že je ochotný spolupracovat s imperialistickými tajnými službami. V jeho moci však bylo – zkuste ještě chvíli číst s vážnou tváří – poskytnout dejme tomu jmenný seznam příslušníků VB na Okresní správě SNB, kde sloužil. Kdyby měl hodně štěstí a odvahy, mohl tento seznam obohatit o čísla jejich služebních linek, což by jistě významně urychlilo pád komunismu.

A jako zpáteční adresu uvedl své bydliště! Měl totiž klíč od jedné neobsazené poštovní schránky, kterou vychytrale vybavil fiktivním jménem. Můžeme si o Američanech myslet, co chceme, ale na toto neskočili. Ono však o to ani nešlo, jak uvidíme.

Řízení proti Stanislavu Pencovi zahájil ÚOOÚ na základě nepravdivé informace

Na podzim 1989 byl špión zatčen, aniž by si zašpiónoval. Chvíli si do listopadového převratu poseděl ve vazbě a domů se vrátil jako významný bojovník proti komunismu! A nově nabytou pozici využil k ovlivnění prověrek příslušníků StB a VB na okrese, který byl svou specifikou ojedinělý a poměrně značně významný.

Odpolitizování je nutné

Není tajemstvím, že do polistopadových zpravodajských služeb přešli někteří bývalí příslušníci StB. Říkalo se jim „délesloužící kolegové“. Jeden z nich právě onoho příslušníka VB na podzim 1989 zatýkal. Zajímalo mne, zda může vyloučit, že těch několik týdnů vazby mělo dotyčnému příslušníkovi získat důvěru, aby po změně režimu mohl příslušným způsobem „zaúřadovat“ při prověrkách příslušníků StB a VB.

V takovém případě by však příslušníci kontrarozvědky při jeho „odhalování“ nesměli nic tušit, aby bylo zatýkání věrohodné. Dotázaný „délesloužící kolega“ se místo odpovědi zachmuřil a následně se opil natolik, že už jen chroptěl. Svazek StB na onoho špionáže chtivého příslušníka VB, bude-li interpretován bez kontextu a doslovně, z něho však dodnes dělá hrdinu.

Proto je konečně třeba problematiku StB odpolitizovat a ponechat odbornému zkoumání, aby byl naplněn cíl zkoumání totalitních režimů – nejen jednoho. A abychom se jim dokázali bránit již v okamžicích prvních náznaků. Možná je to aktuálnější, než se zdá.

Dezinformace

Řízení proti Stanislavu Pencovi zahájil ÚOOÚ na základě nepravdivé informace od tehdejšího ředitele ABS Ladislava Bukovszkého. Ten musel vědět, že databáze EZO byla dle zákona zaregistrována jako archiválie, ÚOOÚ však sdělil, že jí není! Takto dezinformován zahájil ÚOOÚ proti Pencovi dlouhé správní řízení, které však skončilo jeho vítězstvím.

Příběh přesvědčivě dokládá přinejmenším absolutní neprofesionalitu bývalého ředitele ABS Bukovszkého, vyloučíme-li zlý úmysl. Navzdory tomu se však nový ředitel ÚSTR Daniel Herman k žádosti o nápravu v této věci postavil zády. Na řadu institucí naopak poslal dopis, v němž se snaží „napravit dobré jméno pana Bukovszkého“. Výtky na adresu Bukovszkého prý byly v minulosti jen mediální a „měly Bukovszkého poškodit“.

Jedinou otázkou za těchto okolností už jen je, jak daleko ještě musí dospět diskreditace tohoto „Institutu imeni Orvela“, než bude zrušen.

Martin Schulz: Sebrat důchody komunistům?

17.2.2011

ČRo - cro6.cz

Martin Schulz

Vzhledem k tomu, že jsme seriózní rozhlasová stanice, je na místě použít při hodnocení tohoto návrhu výraz významně slušný a vysílatelný. Tak tedy – tento návrh je čirá populistická fantasmagorie.Samozřejmě, že z hlediska nějakého morálního odsudku je nutné připomínat, že někdejší Komunistická strana Československa a její výkonní představitelé nadělali strašnou paseku ve všech oblastech života státu i jeho občanů. Dokonce paseku tak strašnou, že její rozměry ani nerozeznáváme v současné době, když si ve velké řadě různých postojů našich „demokratických“ představitelů neumíme rozklíčovat toho „bolševika v nich“! A, bohužel, mnohdy i „v nás“…Kéž by bylo všechno tak jednoduché, jak by to mohlo vyplývat z toho vládního nápadu! Jenže, jak by taková čistka, v už mnohdy desítky let vyplácených důchodech, měla asi vypadat? Zasedly by komise, které by posuzovaly míru padoušství komunistických a estébáckých důchodců? A na druhé straně by zkoumaly míru odbojnosti protikomunistických aktivistů? Kdo by stanovil výši trestu, tedy míru snížení důchodu a podle jakého klíče?Kolik stovek snížení důchodu by bylo například za funkci předsedy stranické organizace v Národním divadle? A kolik by „šlo dolů“ za tajemníka okresního výboru?Kolik by asi dostali přidáno třeba Vladimír Hučín, Vráťa Brabenec, nebo Svatopluk Karásek? Kolik a zda vůbec by dostali bratři Mašínové? A co na to Mirek Dušín? A co Standa Penc?Je to s tím nápadem na krácení důchodů exponentům a výkonným pákám někdejšího režimu celé naprosto scestné. Problémem, který nás mučí teď a tady, nejsou vysoké důchody komunistů a estébáků.Problémem jsou komunisté a estébáci rozlezlí do nejvyšších pater politiky a byznysu. Ta parta, možná nesoudržná, ale rozhodně funkční – v podobě zákulisní a nemedializované práce na dělbě moci – vytvořila v takových, odhaduji, posledních patnácti letech, špičkové soustrojí na vykrádání státu (státní pokladny) pomocí zdánlivě legálních činností. Asi se to dá zhruba označit souhrnným výrazem „klientelismus“, ale to zní moc salónně. Pravda je daleko, jak by řekli mladí, „hustší“.Jen připomeňme, že problematika účasti exponentů někdejšího režimu na současném dění, včetně podivuhodných a s minulostí spojených personálních propojení oblastí politiky a byznysu, které jsou nejen očividné, ale přímo do očí bijící, je v současnosti doménou spíše internetových guerillových žurnalistů, než aby to plnilo stránky soukromých či dokonce veřejnoprávních médií.A když už byla řeč o Standovi Pencovi, je třeba připomenout (ač už se to, poměrně překvapivě, mihlo hlavním večerním zpravodajstvím České televize), že po nějakém roce a půl vyhrál spor, v němž mu za zveřejnění databáze z činnosti StB hrozila ve správním řízení až desetimiliónová pokuta. Součástí zveřejněné databáze, nazvané Evidence zájmových osob (EZO) – tedy databáze lidí, o které jevila zájem komunistická tajná policie - byly i odkazy na případné další vyhledávání souvislostí pomocí archivních či svazkových čísel.Pan Penc spor vyhrál proto, neb bylo zjištěno, že zveřejněním seznamu se ničeho trestného, včetně otázek ochrany osobních dat, nedopustil. Snad jen toho, že na rozdíl od státních institucí zprostředkoval širší veřejnosti přístup k netajným archiváliím. Pro každého, kdo má zájem o nepřekroucené střípky naší minulosti, by to mohl a měl být cenný zdroj.Na druhou stranu, pro každého, kdo je do toho současného zločinného propletence, který – jak poslední dobou s otevřenými ústy veřejnost zjišťuje – společnost stál a ještě bude stát řádově desítky (či spíše stovky) miliard korun, je obnažování minulosti buď bagatelou (je-li zařazen dostatečně vysoko v současném „potravním“ řetězci klientelistického systému), nebo přímou hrozbou. Ta se pak demonstruje trestními oznámeními na spoluobčany typu Stanislava Pence.Jaký asi dostanou důchod?Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Sebrat důchody komunistům?

17.2.2011

ČRo 6

18:10 Názory a argumenty

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

--------------------

Vláda má ovšem i jiné starosti. Například údajně hodlá sebrat část důchodů komunistům. Komentuje to Martin Schulz.

Martin SCHULZ, redaktor

--------------------

Někdy začátkem února, nejspíš v rámci pokusů o odvrácení pozornosti veřejnosti od malérů ve zdravotnictví, vyrukovala vláda s pozoruhodným nápadem. Jde o to, že by se prý nějak mělo ubrat na důchodech bývalým špičkovým představitelům Komunistické strany Československa, jakož i příslušníkům někdejší StB. A z těchto ubraných peněz by se prý nějak mělo přidat někdejším odpůrcům. Vzhledem k tomu, že jsme seriózní rozhlasová stanice, je na místě použít při hodnocení tohoto návrhu výraz významně slušný a vysílatelný. Tak tedy, tento návrh je čirá populistická fantasmagorie. Samozřejmě, že z hlediska nějakého morálního odsudku je nutné připomínat, že někdejší Komunistická strana Československa a její výkonní představitelé nadělali strašnou paseku ve všech oblastech života státu i jeho občanů. Dokonce paseku tak strašnou, že její rozměry ani nerozeznáváme v současné době, když si ve velké řadě různých postojů našich „demokratických“ představitelů neumíme rozklíčovat toho bolševika v nich a bohužel mnohdy i v nás. Kéž by bylo všechno tak jednoduché, jak by to mohlo vyplývat z toho vládního nápadu! Jenže, jak by taková čistka, v už mnohdy desítky let vyplácených důchodech, měla asi vypadat? Zasedly by komise, které by posuzovaly míru padoušství komunistických a estébáckých důchodců? A na druhé straně by zkoumaly míru odbojnosti protikomunistických aktivistů? Kdo by stanovil výši trestu, tedy míru snížení důchodu a podle jakého klíče? Kolik stovek snížení důchodu by bylo například za funkci předsedy stranické organizace v Národním divadle? A kolik by šlo dolů za tajemníka okresního výboru? Kolik by asi dostali přidáno třeba Vladimír Hučín, Vráťa Brabenec nebo Svatopluk Karásek? Kolik a zda vůbec by dostali bratři Mašínové? A co na to Mirek Dušín? A co Standa Penc? Je to s tím nápadem na krácení důchodů exponentům a výkonným pákám někdejšího režimu celé naprosto scestné. Problémem, který nás mučí teď a tady, nejsou vysoké důchody komunistů a estébáků. Problémem jsou komunisté a estébáci rozlezlí do nejvyšších pater politiky a byznysu. Ta parta, možná nesoudržná, ale rozhodně funkční, v podobě zákulisní a nemedializované práce na dělbě moci, vytvořila v takových, odhaduji, posledních patnácti letech, špičkové soustrojí na vykrádání státu, potažmo státní pokladny, pomocí zdánlivě legálních činností. Asi se to dá zhruba označit souhrnným výrazem „klientelismus“, ale to zní moc salónně. Pravda je daleko, jak by řekli mladí, hustší. Jen připomeňme, že problematika účasti exponentů někdejšího režimu na současném dění, včetně podivuhodných a s minulostí spojených personálních propojení oblastí politiky a byznysu, které jsou nejen očividné, ale přímo do očí bijící, je v současnosti doménou spíše internetových guerillových žurnalistů, než aby to plnilo stránky soukromých či dokonce veřejnoprávních médií. A když už byla řeč o Standovi Pencovi, je třeba připomenout, ač už se to, poměrně překvapivě, mihlo hlavním večerním zpravodajstvím České televize, že po nějakém roce a půl vyhrál spor, v němž mu za zveřejnění databáze z činnosti StB hrozila ve správním řízení až desetimiliónová pokuta. Součástí zveřejněné databáze, nazvané Evidence zájmových osob, tedy databáze lidí, o které jevila zájem komunistická tajná policie, byly i odkazy na případné další vyhledávání souvislostí pomocí archivních či svazkových čísel. Pan Penc spor vyhrál proto, neboť bylo zjištěno, že zveřejněním seznamu se ničeho trestného, včetně otázek ochrany osobních dat, nedopustil. Snad jen toho, že na rozdíl od státních institucí zprostředkoval širší veřejnosti přístup k netajným archiváliím. Pro každého, kdo má zájem o nepřekroucené střípky naší minulosti, by to mohl a měl být cenný zdroj. Na druhou stranu, pro každého, kdo je do toho současného zločinného propletence, který, jak poslední dobou s otevřenými ústy veřejnost zjišťuje, společnost stál a ještě bude stát řádově desítky, či spíše stovky miliard korun, je obnažování minulosti buď bagatelou, je-li zařazen dostatečně vysoko v současném potravním řetězci klientelistického systému, nebo přímou hrozbou. Ta se pak demonstruje trestními oznámeními na spoluobčany typu Stanislava Pence. Jaký asi dostanou důchod?

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka

--------------------

To byl Martin Schulz.

Přehled hlavních událostí

17.2.2011 ČRo Hradec Králové str. 01 16:00 Události regionu - Hradec Králové

moderátorka

--------------------

Krize v nemocnicích končí. Také lékaři v Královéhradeckém kraji by se mohli vrátit do nemocnic. Parkování v krajském městě se dočká změn. Nové vedení města bude jednat s provozovatelem systému. Aktivista Stanislav Penc vyhrál spor s Úřadem na ochranu osobnosti. A počasí, zítra převážně zataženo a teploty do plus čtyř stupňů.

Stanislav Penc vyhrál spor s Úřadem na ochranu osobnosti

17.2.2011

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu - Hradec Králové

moderátorka

--------------------

Aktivista Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku vyhrál spor, ve kterém mu ve správním řízení hrozila až desetimilionová pokuta. Úřad na ochranu osobních údajů ho vinil z toho, že porušil zákon, když zveřejnil na Internetu databázi někdejší komunistické Státní bezpečnosti. Pokračuje Vlaďka Vildová.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

--------------------

Stanislav Penc od začátku tvrdil, že se podle platné legislativy na archiválie, vzniklé činností StB, ochrana osobních údajů nevztahuje. Teď už má v ruce i rozhodnutí, které dokládá, že zákon neporušil. Jak několikrát opakovaně uvedl, osobní údaje nezpracovával, pouze zveřejnil archiválii, která je zaregistrovaná v Národním archivu jako součást národního dědictví.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Upozorňovat na špatný věci je důležitý v každý době. A upozornit na to, co vlastně vytvářelo špatnou společnost čtyřicet let tohohle toho státu, je docela důležitá věc. A spíš je potřeba se ptát, proč tak doposavad neudělal stát. To, co je zveřejněno na stránkách svazky.cz, je seznam zhruba pět tisíc příslušníků Státní bezpečnosti, který v roce 90 byli postavený mimo službu. Ale v tomto seznamu jich jenom v tom roce sloužilo v podstatě třikrát tolik.

Jde nám o stejnou věc

16.2.2011

filip pospíšil

Ústav pro studium totalitních režimů versus Stanislav Penc

Zatímco se politici zaměřují na boj okolo nového zákona o protikomunistickém odboji, bývalý disident přebírá úkoly instituce určené ke zveřejňování dokumentů o naší ne tak vzdálené minulosti.

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) rozhodl 31. ledna 2011 o tom, že zastaví přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Ten se podle předchozích vyjádření zástupců úřadu přestupku dopustil v červenci 2009 tím, že zveřejnil osobní údaje zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Zatímco v době, kdy řízení začínalo, a pak také v průběhu minulého roku plnily média informace o tom, že Pencovi hrozí obří pokuta (údaje o její výši se pohybovaly od jednoho do patnácti milionů korun), poslední rozhodnutí ÚOOÚ prošlo téměř bez povšimnutí. Celý případ a především jeho vyústění má přitom zásadní význam nejen v diskusích o tom, jak se česká společnost vyrovnává s minulostí, o právu na soukromí a podstupování osobního rizika při prosazování společenských zájmů.

Cibulka a ti druzí

Předloňské zveřejnění databáze EZO není první akce, při níž namísto státem určených institucí přebral iniciativu a odpovědnost za zveřejnění dokumentů pocházejících od represivních orgánů minulého režimu odhodlaný jednotlivec. Již v roce 1992 zveřejnil nejprve v tištěné formě a pak i na internetu někdejší signatář Charty 77 Petr Cibulka „Cibulkovy seznamy“, které obsahovaly neúplné soupisy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti. Dokumenty pravděpodobně pocházely od komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu, respektive takzvané lustrační komise Federálního shromáždění. Podle Cibulky a řady jeho stoupenců však byla dekomunizace ve společnosti nedostatečná a seznamy měly tento proces akcelerovat. Jeho partyzánský čin nepochybně přispěl v roce 1996 k přijetí prvního zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti.

Novela téhož zákona z roku 2002 pak ještě rozšířila okruh osob, které mohly o svazky Státní bezpečnosti v archivech žádat. Další významný krok ve zpřístupňování dokumentů StB byl učiněn až v roce 2004, kdy Senátem a Sněmovnou prošel zákon o archivnictví a spisové službě. Do něj byl vsunut mimo jiné paragraf, který stanovil, že se na materiály bývalé Státní bezpečnosti nevztahuje zásada, podle níž jsou k nahlížení v archivech přístupné jen archiválie starší třiceti let. Zároveň zavedl výjimku z omezení přístupu k archiváliím obsahujícím citlivé osobní údaje. V roce 2008 pak byla tato výjimka rozšířena i na materiály všech bezpečnostních složek a zároveň byl zřízen Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS), které mají dokumenty zpřístupňovat a zveřejňovat.

Papír ano, databáze ne

Loňský prudký spor o fungování ÚSTR a ABS, který vedl k výměně tří ředitelů ÚSTR (včetně jeho zakladatele Pavla Žáčka), se týkal rozsahu zpřístupněných dokumentů jen částečně. Hlavní argumentace kritiků se zaměřila především na údajné tendenční politické zadání obou institucí či zneužívání kompromitujících materiálů vůči jednotlivcům v politickém boji. Ovšem již od roku 2009 upozorňoval Stanislav Penc na to, že instituce přes mnohasetmilionový rozpočet nedokážou či nechtějí dostatečně naplňovat své původní poslání, čímž má být zveřejňování dokumentů. ABS nejprve požádal o poskytnutí kopie všech elektronických databází vzniklých na základě materiálů StB, přičemž věděl, že některé z nich, například databáze EZO, jsou využívány k takzvaným lustracím. Když Archiv a následně i ÚSTR Pencovi nevyhověl, mimo jiné s odůvodněním, že jedna z těchto databází (EZO) není archiválie, ale pracovní pomůcka, Penc na protest databázi EZO sám na internetu zveřejnil. Uvedl přitom, že ji získal od někdejšího zakladatele obdobného slovenského ústavu Jána Langoše.

V řízení, které proti Pencovi po zveřejnění databáze zahájil ÚOOÚ, nabylo zásadního významu vyjádření tehdejšího ředitele Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého, podle něhož elektronická databáze EZO je pouhou pracovní pomůckou a archiválií jsou jen její papírové karty. Navíc podle jeho tvrzení není jisté, zda je Pencem zveřejněná pomůcka právě tím, co ABS využívá k lustracím. Ve svém šetření však ÚOOÚ nyní dospěl k jinému názoru: „V případě elektronické podoby databáze EZO lze spekulovat vzhledem k datu ukončení jejího zpracování (přepisování), zda se jedná o archiválii vzniklou před 1. lednem 1990, současně ovšem nelze přehlédnout, že elektronická podoba je pouze elektronickým zpracováním původní manuální kartotéky (890 000 abecedně řazených karet), která nepochybně vznikla před 1. lednem 1990. Uvedená skutečnost tedy není pro toto správní řízení významná.“ Na základě vzorku přešetřených dat také ÚOOÚ usoudil, že Pencova databáze i takzvaná databáze EZO jsou totožné.

Nemohli jsme to riskovat

K šetření ÚOOÚ, které v podstatě dalo za pravdu Pencovu tvrzení, že ABS či ÚSTR měl zveřejnit i elektronické databáze už dávno, se vyjádřilo vedení ÚSTR v tom smyslu, že „se s některými formulacemi rozhodnutí předběžně neztotožňuje“. Ředitel ÚSTR Daniel Herman přitom prohlašuje, že archivní pomůcky, které ABS a ÚSTR již zveřejnily, „obsahují širší pensum informací než databáze, která je zveřejněna na stránce www.svazky. cz“ (stránky, na něž Penc umístil elektronické databáze). Data, jež instituce zveřejnila, však ve skutečnosti na rozdíl od databáze EZO neobsahují informace o osobách procházejících evidencí v takzvaných objektových svazcích, osobách stíhaných za překročení hranic a těch, které měly prověrku na seznamování se s státním tajemstvím. Podle ředitele Hermana zůstává snaha o zveřejňování dokumentů i nadále prioritou ÚSTR. „Jde nám s panem Pencem o stejnou věc a chtěli jsme se s ním dohodnout a ne jít takhle proti sobě,“ vysvětluje Herman při osobním setkání. „Nemohli jsme ale riskovat zveřejnění elektronických databází, protože bychom mohli čelit žalobám a šetření Úřadu na ochranu osobních údajů,“ dodává Patrik Košický z kanceláře ÚSTR, který na schůzku přichází s ředitelem. „Všechny údaje by se musely nejprve prověřit a zajistit k nim přístup prostřednictvím osobního hesla,“ dodává ještě. K tomu se podle jeho slov zatím žádné z těchto institucí nedostává zdrojů.

Penc ovšem vidí problém jinde. ÚSTR a ABS podle jeho názoru nerespektují své úkoly dané ze zákona a ředitel ÚSTR Herman se navíc veřejně staví za sporná rozhodnutí předchozího ředitele ABS Bukovszkého. Proto poslal Penc na konci ledna Radě ÚSTR dopis, v němž ji vyzval, aby projednala sporné jednání současného ředitele a jeho chování označil za problematické „v rovině etické, ale i trestněprávní“.

Nebojme se minulosti

16.2.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Tak jsem po roce a půl vyhrál spor, v kterém mi ve správním řízení hrozila až 10 milionová pokuta. Dne 16. února 2011 toto rozhodnutí nabude právní moci. O co šlo? Zveřejnil jsem databázi z činnosti StB, nazvanou Evidence zájmových osob EZO, tedy databázi lidí, o které měla komunistická tajná bezpečnost z jakýchkoliv důvodů zájem. Součástí této databáze, která je umístěna na stránkách www.svazky.cz, je i odkaz na archivní nebo svazkové číslo, které slouží k lepšímu vyhledání případného materiálu v archivu.Udělal jsem to proto, že tak neučinil k tomu vytvořený Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízená instituce Archiv bezpečnostních složek. Obě instituce naopak ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze zveřejnit a že se nejedná o archiválii.

Proč o tom píši? Jelikož o hrozící pokutě a o hypotéze, že jsem zveřejněním porušil zákon, informovala v podstatě všechna média několikrát včetně veřejnoprávní televize a rádia. Ovšem o výsledku, tedy o tom, že jsem se porušení zákona nedopustil, již neinformoval nikdo. V této věci využívám svého práva a dnes žádám všechna média, která o případu informovala, o dodatečné sdělení dle tiskového zákona, že zveřejnění materiálů, k teré pocházejí z dob komunistické totality a obsahuji osobní data, není dle Úřadu pro ochranu osobních údajů (UOOU) porušením zákona. Rozhodnutí je uvedeno zde.

V této souvislosti mi jde o to, aby se něco podobného již nikomu stát nemohlo, a aby jasné protiprávní jednání tehdejšího inspektora UOOU Miloše Šnytra, jeho nadřízeného Igora Němce a funkcionářů USTR a ABS Pavla Žáčka, Ladislava Bukovszkého a Daniela Hermana neprošlo bez postihu. Ve věci posledně jmenovaného jsem se obrátil na radu USTR v otevřeném dopise. Adresoval jsem jim dopis s popisem jeho protiprávního jednání, které poškozovalo mojí osobu, s žádostí o veřejnou omluvu prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když tak do určité doby neučiní, jsem připraven podat podnět k občanskoprávnímu soudu a podat podnět v rovině trestně právní.

Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu z července 1993, konstatuje, že komunistický režim byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Zákon dále říká, že se na případné potrestání viníků té doby nevztahuje promlčení. V neposlední řadě morálně uznává odboj proti tomuto totalitnímu režimu a konstatuje, že každý, kdo se proti tomuto režimu postavil, si zaslouží úctu a morální zadostiučinění. Uvádím to zde proto, že právě v parlamentu probíhá diskuze o zákonu o III. odboji, který ve svých důsledcích povede jen k rozdělení statečných do dvou kategorií, a má tím vytvořit praco vní náplň pro nefunkční ÚSTR, který svojí dosavadní činností popírá smysl svého vzniku. V této souvislosti je potřeba dodat alespoň dvě věci. Dodnes žádná státní instituce nezveřejnila seznam příslušníku StB a Lidových milicí. Materiály parlamentní komise k vyšetření události 17.listopadu 1989 dodnes nejsou přístupné veřejnosti a z cca 400 v té době vyslýchaných dalo souhlas se seznámením se s výpovědí jen 10 z nich.Většina násilníků a organizátorů represí se díky laxnosti státních orgánů dnešního režimu nedostala před soud.

Nejen vzhledem k tomu, že zmiňované instituce neplní svoje poslání a že na vypořádání a pochopení totalitní minulosti se ve velkém podílejí funkcionáři SSM a členové KSČ, jsem zahájil přípravu na vznik občanského sdružení, které si do svého vínku bere především to, aby nedávná minulost nebyla překrucována a abychom se jako při komunistickém výkladu dějin nedozvěděli za pár let, že vše bylo jinak. Má-li někdo z adresátů tohoto dopisu chuť se na práci tohoto vznikajícího sdružení podílet, neváhejte mě kontaktovat.

MÉDIA: Martin Fendrych: Standa Penc, StB a svobodný internet

16.2.2011

ceska-media.cz

Publikováno na serveru www.tyden.cz dne 16.2.2011, autor: Martin Fendrych, (ls)

Stanislav Penc, bývalý disident, dnes pastýř koz a oslů a bojovník za úplný přístup k informacím o minulém režimu a jeho nechutných nástrojích, vyhrál. Vyhrál de facto nad státem, dá se říci. Hájí náš svobodný přístup k informacím, ale taky svobodný prostor internetu.

Penc se nyní na média obrátil, aby jeho vítězství zaznamenala. Když byl totiž v roce 2010 potichu osočován Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a posléze i nahlas Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), že porušil zákon, psali o tom "všichni". Hrozila mu pokuta 10 milionů korun! Částka, která měla opozičníka v minulém i současném režimu odradit od jeho touhy znát minulost. Teď mu vadí, že se o jeho výhře nepíše. A má pravdu, úspěch Pence stojí za zaznamenání.

Penc se zveřejněním databáze StB přestupku nedopustil

16.2.2011

ct24.cz

ver

Praha - Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zastavil přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl dopustit zveřejněním osobních údajů zhruba 770 tisíc osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Úřad dospěl na konci ledna k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem, protože jde o archiválie a informace ve svazcích tak slouží k poznání vlastní minulosti. Rozhodnutí dnes nabylo právní moci.

Penc zveřejnil databázi EZO na webových stránkách svazky.cz. Proti obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních údajů, se bránil tím, že se podle platné legislativy a předpisů tato ochrana na archiválie vzniklé činností StB nevztahuje. Ke stejnému závěru nakonec dospěl i Úřad pro ochranu osobních údajů.

Databázi EZO se podle svých slov rozhodl zveřejnit proto, že to odmítl udělat Archiv bezpečnostních složek (ABS), který je součástí Úřadu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). "Obě instituce naopak ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze zveřejnit a že se nejedná o archiválii," uvedl Penc.

Výňatek z rozhodnutí ÚOOÚ:

"Zatímco v případě jiných veřejných databází může být použití osobních údajů zásahem do soukromí, v případě archivů a archivních informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem (čemuž dle názoru správního orgánu obsah stránek www.svazky.cz odpovídá), nejedná se o zásah do soukromí."

Penc proto poslal na radu ÚSTRu otevřený dopis, ve kterém žádá ředitele ústavu Daniela Hermana o veřejnou omluvu: "Adresoval jsem jim dopis s popisem jeho protiprávního jednání, které poškozovalo mojí osobu, s žádostí o veřejnou omluvu prostřednictvím sdělovacích prostředků. Když tak do určité doby neučiní, jsem připraven podat podnět k občanskoprávnímu soudu a podat podnět v rovině trestně právní."

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné doklady shromážděné StB snadno vyhledat. Aktivista zároveň upozornil, že žádná státní instituce dodnes nezveřejnila seznam příslušníku StB a Lidových milicí. "Materiály parlamentní komise k vyšetření události 17. listopadu 1989 dodnes nejsou přístupné veřejnosti... Většina násilníků a organizátorů represí se díky laxnosti státních orgánů dnešního režimu nedostala před soud." Zahájil proto přípravu na vznik občanského sdružení, které by se podle něj mělo postarat o to, aby nedávná minulost nebyla překrucována.

Stanislav Penc se nijak neprovinil

16.2.2011

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil, když na Internetu zveřejnil seznam lidí, o které měla StB zájem, ať už z jakýchkoliv důvodů. Rozhodl tak Úřad pro ochranu osobních údajů. Prověřoval, zda databáze obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval tím, že jde o archiválie, na které se zákon nevztahuje. Penc sklidil kritiku hlavně od představitelů Ústavu pro studium totalitních režimů. Po nich teď taky žádá omluvu.

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil

16.2.2011

ČT 24

18:00 Události v regionech

Jan HRUBEŠ, moderátor

--------------------

Bývalý disident Stanislav Penc se nijak neprovinil, když na Internetu zveřejnil databázi lidí, o které měla z jakýchkoliv důvodů zájem StB. Rozhodl tak nakonec Úřad na ochranu osobních údajů. Původně mu vadilo, že databáze obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval, že jde o archiválie, proto se na ně zákon nevztahuje.

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů je Stanislav Penc bez viny

16.2.2011

ČT 24

22:00 Události, komentáře

Zina PLCHOVÁ, redaktorka

--------------------

Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů se bývalý disident Stanislav Penc nijak neprovinil, když na internetu zveřejnil databázi lidí, o které měla z jakýchkoliv důvodů zájem StB. Úřad tak rozhodl, i když původně mu vadilo, že databáze obsahuje citlivé údaje. Penc ale argumentoval, že jde o archiválie, a proto se na ně zákon nevztahuje.

Aktivista, který zveřejnil evidenci StB, nebude potrestán

16.2.2011

denikreferendum.cz

Jana Ridvanova

Po roce a půl vyhrál Stanislav Penc spor, ve kterém mu hrozila až desetimilionová pokuta. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů slouží zveřejnění databáze StB k poznání vlastní minulosti a k lepší orientaci v ní, a proto se nejedná o zásah do soukromí.

Po roce a půl vyhrál Stanislav Penc spor, ve kterém mu ve správním řízení hrozila až desetimilionová pokuta. Přestupkové řízení proti aktivistovi zastavil Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

Přestupku se měl Penc dopustit zveřejněním osobních údajů zhruba 770 000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Úřad dospěl k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem, neboť lze konstatovat, že zveřejněné informace slouží k poznání vlastní minulosti nebo k lepší orientaci v ní.

Pokud jsou osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem, čemuž dle názoru správního orgánu obsah Pencových stránek www.svazky.cz odpovídá, nejedná se o zásah do soukromí. Naopak použití takto veřejně dostupných osobních údajů k jinému účelu – například komerčnímu – by již v rozporu s právem na ochranu soukromého života bylo.

Penc databázi EZO, která zahrnuje lidi, o které se zajímala StB, zveřejnil na webových stránkách www.svazky.cz. Proti obvinění, že tím porušil zákon na ochranu osobních údajů, se bránil tím, že se podle platné legislativy a předpisů tato ochrana na archiválie vzniklé činností StB nevztahuje. Úřad pak dospěl k témuž závěru.

Penc pro ČTK uvedl, že se rozhodl databázi EZO zveřejnit, neboť to odmítl udělat Archiv bezpečnostních složek (ABS), který je součástí Úřadu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Tehdejší ředitel Pavel Žáček tak podle Pence selhal, proto tehdy inicioval petici za jeho odvolání, kterou podepsal například i exprezident Václav Havel.

Bývalý ředitel si vysloužil kritiku také za to, že v upoutávce na publikaci o vzniku Občanského fóra ukázal na Josku Skalníka, který byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla, jako na informátora StB, aniž vyslechl Skalníkovu verzi příběhu. Kritikové poukazovali také na to, že ústav pod Žáčkovým vedením zveřejnil kontroverzní archivní dokument o spisovateli Milanu Kunderovi z dob jeho vysokoškolských studií.

Penc upozornil na to, že ÚOOÚ po porovnání jím zveřejněné databáze EZO s databází EZO, kterou má ABS, dospěl k závěru, že jsou shodné. Penc z toho vyvozuje, že by ABS proto měl databázi neprodleně zveřejnit.

Význam databáze podle Pence spočívá v tom, že je u každého jména odkaz na svazkové, respektive archivní číslo, podle kterého je možné doklady shromážděné StB snadno vyhledat. Prý dostal stovky dopisů od lidí, kteří databázi využili a pomohla jim.

Penc také tvrdí, že je v databázi i on. Kdyby měl někdo pocit, že je v „divné partě“, tak je v databázi například se zpěvačkou Martou Kubišovou, exprezidentem Havlem ale také se zpěvákem Karlem Gottem, uvedl aktivista. Jde podle něj o pouhou pomůcku usnadňující vyhledávání archiválií, kterých jsou v regálech archivu kilometry.

V dopise novinářům a veřejnosti se Penc zlobí, že o jeho výhře ve správním sporu média nedostatečně informují, zatímco o jeho obvinění informovali všichni.

„Jde mi o to, aby se něco podobného již nikomu stát nemohlo, a aby jasné protiprávní jednání tehdejšího inspektora UOOU Miloše Šnytra, jeho nadřízeného Igora Němce a funkcionářů ÚSTR a ABS Pavla Žáčka, Ladislava Bukovszkého a Daniela Hermana neprošlo bez postihu,“ píše Penc.

Ve věci posledně jmenovaného se Penc obrátil na radu ÚSTR v otevřeném dopise. „Adresoval jsem jim dopis s popisem jeho protiprávního jednání, které poškozovalo moji osobu, s žádostí o veřejnou omluvu prostřednictvím sdělovacích prostředků,“ píše Penc.

Když tak do určité doby výše zmíněný neučiní, Penc je připraven na něj podat trestní oznámení.

Penc nebude potrestán za zveřejnění web databáze o činnosti StB

16.2.2011

lupa.cz

Úřad pro ochranu osobních údajů zastavil správní řízení proti občanskému aktivistovi Stanislavu Pencovi (rozhodnutí ve formátu PDF, je k dispozici ke stažení zde). který byl vyšetřován v souvislosti se zveřejněním Evidence zájmových osob StB na webu Svazky.cz. Úřad po původním majiteli požadoval odstranění Svazky.cz z Internetu pod hrozbou desetimilionové pokuty. Později se pozornost úřadu obrátila na Pence, který doménu od původního majitele koupil. Také jemu hrozila ve správním řízení milionová pokuta. Penc se hájil tím, že pouze zveřejnil archiválii a osobní údaje v ní obsažené žádným způsobem nezpracovával.

ÚOOÚ zastavil řízení s Pencem kvůli zveřejnění databází StB

16.2.2011

novinky.cz

jim

Když bývalý disident Stanislav Penc založil webové stránky www.svazky.cz s Evidencí zájmových osob (EZO), tedy databází kdysi vedenou StB o osobách, které ji z různých důvodů zajímaly, vzbudilo to značný rozruch. Záležitostí se zabýval Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a shledal Pence nevinným. Podle úřadu nespáchal přestupek, ve středu nabývá rozhodnutí právní moci. O výsledku procesu informoval sám Penc.

Kritika se na Pence sypala zejména ze strany představitelů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archívu bezpečnostních složek, protože zveřejnění databází nerozlišuje mezi informátory a lidmi, které režim pronásledoval nebo kteří odmítli spolupráci.

Penc se proti tomu bránil tím, že ve svazcích se může kdokoli o komkoli dovědět, jestli o něj měla tajná policie zájem, a poté požádat ÚSTR o vysvětlení důvodu zájmu StB vůči dané osobě.

Podle verdiktu správního řízení ÚOOÚ se Penc zveřejněním osobních údajů včetně jména, příjmení, data a místa narození bez souhlasu dotčených osob nedopustil přestupku. Úřad se také zabýval stížností, že jej Penc předem o svém záměru neinformoval. I v tomto případě bylo správní řízení zastaveno, jelikož odpovědnost za přestupek zanikla.Nejde o zásah do soukromí

„Zatímco v případě jiných veřejných databází může být použití osobních údajů zásahem do soukromí, v případě archivů a archivních informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem, nejedná se o zásah do soukromí,“ uvádí se ve spisu s tím, že například v případě komerčního využití dat by se už jednalo o protiprávní jednání. Informace soukromého charakteru byly přitom podle ÚOOÚ ochráněny.

Penc v souvislosti s verdiktem požádal ÚSTR o omluvu ve sdělovacích prostředcích, jelikož prý protiprávní jednání úřadu poškozovalo jeho jméno.

Standa Penc, StB a svobodný internet

16.2.2011

tyden.cz

Martin Fendrych

Před dvěma roky zveřejnil databázi StB nazvanou Evidence zájmových osob (EZO). Je to souhrn občanů, o které se Státní bezpečnost zajímala. Penc k tomu píše: "Součástí této databáze, která je umístěna na stránkách www.svazky.cz, je i odkaz na archivní nebo svazkové číslo, které slouží k lepšímu vyhledání případného materiálu v archivu. Udělal jsem to proto, že tak neučinil k tomu vytvořený Ústav pro studium totalitních režimů a jemu podřízená instituce Archiv bezpečnostních složek. Obě instituce naopak ústy svých ředitelů tvrdily, že databázi EZO nelze zveřejnit a že se nejedná o archiválii." Zjednodušeně řečeno: Penc chtěl usnadnit práci lidem, kteří chtějí něco vědět o StB a její činnosti.

Věc má víc pikantních momentů: ÚOOÚ zahájil řízení proti Pencovi na základě ANONYMNÍHO UDÁNÍ, což mu jistě připomnělo doby před 21 lety. Tehdejší inspektor ÚOOÚ Miloš Šnytr nařídil třem poviderům, aby internetové stránky Standy Pence vypnuli! Na základě anonymního udání tak hrubý zásah do svobody internetu. Jak je vidět, i v demokracii, ve svobodném systému, je stále za co se rvát. - Dnes i za to, aby pravomoci úředníků ÚOOÚ byly omezeny.

Penc upozorňuje na další fakta, která 21 let po pádu zločinného režimu skutečně zarážejí: "Dodnes žádná státní instituce nezveřejnila seznam příslušníků StB a Lidových milicí. Materiály parlamentní komise k vyšetření událostí 17. listopadu 1989 dodnes nejsou přístupné veřejnosti a z cca 400 v té době vyslýchaných dalo souhlas se seznámením se s výpovědí jen 10 z nich. Většina násilníků a organizátorů represí se díky laxnosti státních orgánů dnešního režimu nedostala před soud."

Vzpurný pastýř koz a oslů má bohužel pravdu: stát neplní svoji roli. Dalo pekelnou práci prosadit nedokonalý lustrační zákon. S velkým odporem se setkal zákon o zpřístupnění svazků (který přišel až příliš pozdě). Nenávist vzbudilo zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů. Anabáze s jeho vedením jsou dobře známy.

Svou temnou minulost ještě neznáme. A je skvělé, že existují lidé tak nepohodlní, nezkrotní jako Penc. Dobré je i to, že ÚOOÚ nakonec uznal, že se žádného nelegálního jednání nedopustil.

Zveřejnění materiálů StB není porušení zákona

1.2.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Archiv bezpečnostních složek i Ústav pro studium totalitních režimů tají, co vlastně od státu na základě zřizovacího zákona převzal, a není schopen ani 2,5 roku od svého vzniku zveřejnit elektronické databáze. Vše svádí na možnou kolizi se zákonem na ochranu osobních údajů.

Tehdejší oba ředitelé Bukovszký i Žáček dokonce veřejně lžou, že převzaté materiály nejsou archiváliemi. Na základě této lži bylo proti mé osobě rok a půl vedeno řízení, kde mi hrozila pokuta až 10 mil korun. Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodl, že zveřejněním databáze EZO na stránkách www.svazky.cz není porušením zákona.

K věci dále ve svém rozhodnutí uvedl:

V případě archivů a archivních informací lze konstatovat, že tyto slouží k poznání vlastní minulosti, k lepší orientaci v ní atd. Pokud jsou tedy osobní údaje z archiválií použity v souladu s tímto účelem (čemuž dle názoru správního orgánu obsah stránek www.svazky.cz odpovídá), nejedná se o zásah do soukromí; naopak použití takto veřejně dostupných osobních údajů k jinému účelu (např. komerčnímu) by již v rozporu s právem na ochranu soukromého života bylo. Správní orgán dále přihlédl k rozsahu zveřejněných informací, které se týkají toliko identifikace osoby a čísla příslušného spisu nebo svazku (případně archivujícího útvar a problematiky). Informace soukromého charakteru vedené v příslušných svazcích o této osobě jsou poté chráněny § 10a zákona č. 140/1996 Sb.

Správní orgán proto dospěl k závěru, že Stanislav Penc svým jednáním neporušil povinnost stanovenou v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., a nespáchal proto přestupek podle § 44 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Celé rozhodnutí najdete zde.

Kdy se ÚSTR konečně rozhoupe a začne dělat to, co mu ukládá zákon a proč byl vlastně utvořen? Jsem přesvědčen, že se tak stane, až z Ústavu odejde Pavel Žáček jako královsky placený poradce a jeho parta slovenských kamarádů. K tomu by na základě naprosté nečinnosti měla odstoupit celá rada ÚSTR a svého místa by se měl vzdát i ředitel Herman, který za svojí veřejnou kariéru nedělal nikdy nic jiného než hlásnou troubu kde komu. V této aktivitě bohužel pokračuje i na místě ředitele ÚSTR a papouškuje věci, které by, kdyby mu skutečně šlo o zpřístupnění většiny materiálů represivních složek komunistického režimu, dělat nemohl. V této věci uvádím odkaz na dopis pana Hermana, v kterém se zastává tehdejšího ředitele ABS Bukovszkého a zprávu Komise odborníků ohledně digitalizace materiálů, v které je popsána celá řada zásadních pochybení. Materiál je zde.

MÉDIA: ÚOOÚ zastavil řízení proti Pencovi, který zveřejnil databázi StB

31.1.2011

ceska-media.cz

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zastavil přestupkové řízení proti aktivistovi Stanislavu Pencovi. Přestupku se měl dopustit zveřejněním osobních údajů zhruba 770.000 osob, které obsahuje databáze Státní bezpečnosti EZO (Evidence zájmových osob StB). Úřad dospěl k závěru, že zveřejnění databáze není přestupkem. Uvedl to v rozhodnutí, které má ČTK k dispozici.

Otevřený dopis radě USTR (Ústavu pro studium totalitních režimů)

20.1.2011

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Obracím se na Vás jako na zástupce občanů, kteří mají dohlížet na naplňování zákona o USTR a ABS a dbát na naplňování poslání Ústavu.

Až 18 let po listopadových událostech se uvolnila velká část materiálů z činnosti represivních složek komunistického totalitního režimu. Dle zřizovacího zákona o Ústavu státní instituce i tajné služby předají Archivu evidenční a registrační pomůcky, archivní fondy, včetně agenturních, operativních, vyšetřovacích a kádrových svazků nebo spisů, archivní sbírky i jednotlivé archiválie a dokumenty vzniklé činností bezpečnostních složek a Komunistické strany Československa a organizací Národní fronty působících v těchto složkách v období od 4. dubna 1945 do 15. února 1990, které jsou v jejich držení. Ministerstvo vnitra předá rovněž archiválie vzniklé po 1. lednu 1990 týkající se činností souvisejících se správou archiválií bezpečnostních složek. Dále ze zákona vyplývá, že jedna z hlavních povinností je to, že uvedené archiválie musí být zaevidovány v evidenci Národního archivního dědictví, a to nejpozději do pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona.

Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek říká:

Poznání historických pramenů a dalších svědectví o uvedených režimech a událostech k nim vedoucích umožňuje lépe pochopit důsledky systematického ničení tradičních hodnot evropské civilizace, vědomého porušování lidských práv a svobod, morálního a hospodářského úpadku provázeného justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazení fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužívání výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům a bezohledného ničení přírody. Vzdělání občanů o těchto tématech přispívá k upevňování demokratických tradic a rozvoje občanské společnosti, současně napomáhá naplňování ideálů spravedlnosti, popsání zločinů a pojmenování jejich organizátorů a vykonavatelů.

Parlament České republiky při vědomí

- zachování paměti o ohromném množství obětí, ztrát a škod, které utrpěl český národ a další národy na území České republiky v dobách totalitních diktatur,

- vlastenecké tradice společenského odporu proti okupaci a projevům totalitarismu, které byly projevem občanů v boji za svobodu a demokracii, při obraně lidských práv a lidské důstojnosti,

- povinnosti stíhat zločiny proti míru, lidskosti a válečné zločiny,

- povinnosti státu učinit zadost všem, kteří byli poškozeni státem, jenž porušoval lidská práva, mezinárodní právo i vlastní zákony a

- povinnosti státu v maximální míře zpřístupnit utajovanou činnost bezpečnostních složek totalitních a autoritativních režimů

Jako výraz svého přesvědčení, že žádné protiprávní konání totalitního či autoritativního režimu proti občanům nemůže být chráněné tajemstvím ani nesmí být zapomenuto, se usnesl na tomto zákoně o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek. Tolik ke smyslu a poslání zákona.

Na základě shora uvedeného musím konstatovat, že dosavadní fungování Ústavu a Archivu poslání zákona nenaplňuje.

Svoje tvrzení opírám především o vlastní zkušenost badatele, který se o problematiku represivního a mocenského aparátu v naší zemi dlouhodobě zabývá. Nejen z důvodu mého angažmá v občanských iniciativách vystupujících proti tehdejšímu komunistickému režimu a tudíž i osobní zkušenost s komunistickým represivním aparátem.

Na základě mylné informace, kterou zaslal na základě úředního vyžádání Úřadu pro ochranu osobních údajů tehdejší ředitel ABS Bukovszký, vede proti mé osobě tato instituce správní řízení, kde mně hrozí pokuta až 10 mil korun. Šlo o zveřejnění databáze EZO (Evidence zájmových osob), která byla vytvořena StB v 80-tých letech minulého století. Jde o nejobsáhlejší archivní pomůcku v dnešní době, která ukazuje velkou část spoluobčanů, o které Stb měla z jakýchkoliv důvodů zájem s odkazem na archivní či svazkové číslo, sloužící k jednoduchému vyhledání dotyčného materiálu či informace o jeho osudu. Tato databáze byla dle zákona zaregistrována pod číslem 235 jako archiválie, která je součástí Národního archivního dědictví. Tento fakt, který musel dotyčný tehdejší ředitel Bukovszký vědět, úřadu nesdělil, ba naopak, tvrdil, že databáze EZO není archiválií. Kontaktoval jsem proto nového zvoleného ředitele ÚSTR Hermana s žádostí o nápravu v této věci, která sama o sobě ukazuje na neprofesionální práci Archivu a zpochybňuje řádné naplňování fungování svěřené instituce. Pan Herman mi k celé věci přes urgence napsal nic neříkající dopis a učinil kroky, které zpochybňují nejen jeho v tak důležité funkci, ale i Vaší volbu ředitele a snahu o uklidnění napjatá situace kolem obou institucí. Ředitel Herman rozeslal na řadu institucí dopis, v kterém se snaží, jak sám píše, napravit dobré jméno pana Bukovszkého. Takový dopis napsal např. České archivní společnosti. Hermanův dopis hovoří, že výtky na adresu Bukovszkého byly v minulosti jen mediální a měly Bukovszkého poškodit. Ovšem např. na základě odborného posouzení stavu v ABS od Dr. Bílka z května 2010 za ředitelování zmiňovaného Bukovsz kého, které bylo jedním ze základních podkladů k jeho odvolání, je možné se domnívat, že rozměr chování ředitele Hermana není jen v rovině etické, ale i trestně právní.

Věřím, že Vám jde o dobré jméno institucí, na které máte svým působením v radě dohlížet.

Proto Vás žádám:

• abyste zařadili na své další jednání Rady bod programu, který se bude otázky zmiňované aktivity ředitele Hermana týkat

• abyste vyslechli odborná stanoviska a jasné argumenty ohledně digitalizace, zveřejňování, poskytování a propagace svěřených archivních materiálů

• abyste jednání rady USTR otevřeli laické a odborné veřejnosti

• a v neposlední řadě abyste se seznámili s podklady správního řízení, které je proti mé osobě vedeno za zveřejnění archivní pomůcky, kterou měla dávno poskytnout veřejnosti některá z obou institucí, nad jejichž chodem máte dohlížet a učinili nápravu.

V Milkovicích 20. Ledna 2011

S pozdravem

Stanislav Penc

Staré Hrady 53, 507 23 pošta Libáň, tel: 605/701081

Zemřel chartista a exministr Jiří Dienstbier (†73)

8.1.2011

blesk.cz

Ve věku 73 let zemřel v sobotu v Praze po delší nemoci první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier, který byl donedávna i senátorem. Zemřel ve vinohradské nemocnici, zprávu o jeho úmrtí oznámila jeho manželka Jiřina.

Jiří Dienstbier zemřel v pražské vinohradské nemocnici na onkologickém oddělení. Do dějin se zapsal především jako první československý ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska.

Vzpomínky na statečného politika

"Jiří Dienstbier byl jednou z klíčových postav Listopadu. Respektoval jsem ho přes rozdílnost mnoha názorů. Bez něj bude naše politická scéna rozhodně méně barevná. Patřil na ní ke generaci gentlemanů," reagoval na úmrtí prvního polistopadového ministra zahraničí prezident Václav Klaus.

"Umřel mi dávný kamarád, se kterým jsem toho hodně prožil. S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou. Po několika nedávných setkáních jsem tušil, že je nemocný. Přesto mne dnes velmi zaskočilo, že jsem zůstal z této trojice jediný," vzkázal Václav Havel prostřednictvím své tajemnice Sabiny Tančevové.

"Věděl jsem, že se jeho zdraví zhoršuje, ale pořád jsem věřil v obrat k lepšímu. Je to rána. Pamatuju si ho ještě z dob Charty. My byli tehdy mladí, ale on už oplýval politickým nadhledem a statečností," řekl k smuté události bývalý ministr vnitra František Bublan.

"Tuto smutnou zprávu se dozvídám od vás. Byli jsme přátelé od roku 1964, znal jsem dobře i jeho manželku. Spojoval nás společný zájem o Indonésii. Je to nejenom osobní ztráta, ale i ztráta pro Senát. Jiří měl za sebou novinářskou průpravu a díky ní měl rychlé reakce na změny a skvělý úsudek. On nebyl typem filosofa, ale měl kontakty po celém světě a to bylo neocenitelné," řekl k úmrtí kamaráda politolog Zdeněk Zbořil.

"Jeho nemoci jsem si všímal poslední měsíce. To nebylo možné přehlédnout, nicméně snažil se vystupovat až do konce v rámci těch svých názorů, které jsem považoval za rozumné. Byl významným politikem jak po sametové revoluci, tak v tom posledním období dvou let, kdy byl jako nezávislý senátor zvolen za ČSSD ve volebním obvodě Kladno. Tehdy jsme s mojí ženou ho také podporovali několikrát ve volební kampani přímo v ulicích, on měl Jiří Dienstbier takový svébytný styl setkávání s občany, on se prostě zapovídal s lidmi okamžitě, takže mnoho těch materiálů nerozdal, od toho jsme tam byli my a členové jeho rodiny," zavzpomínal na rádiu Impusl na Dienstbier Jiří Paroubek, který jeden čas oznámil, že Dienstbier by se mohl stát i kandidátem na prezidenta, až úřad uvolní Václav Klaus.

"Je mi to líto a je mi moc smutno," uvedl k Dienstbierově skonu politický aktivista Stanislav Penc.

"Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality. Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické státy," vzdal Dienstbierově památce čest premiér Petr Nečas.

Čtyřikrát ženatý, čtyři děti

Syn zesnulého bývalého ministra zahraničí Jiří Dienstbier ml. se potatil a také se aktivně zapojil do politiky. Zrovna dnes (sobota) se neúspěšně pokoušel získat křeslo předsedy ČSSD. Jeho snaha ale byla marná. Post mu vyfoukl Petr Hulinský, což mnozí analytici považují za začátek izolace pražské ČSSD.

Kromě syna Jiřího měl Dienstbier, který byl čtyřikrát ženatý, dcery Moniku, Kristínu a Ivetu (jež v roce 1998 zemřela). Jeho dcera Monika Dienstbierová (později Arkai) žila s Martinem Bursíkem (exministr životního prostředí), pak její místo zaujala Kateřina Jacques.

Kdo byl Jiří Dienstbier

„Mně je od dětství vlastní sociální cítění. A to přitom jsem synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych nebyl jakési výjimečné dítě, které má výhody oproti někomu jinému. Říkal jsem, že mám sociální cítění ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich házel svou svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl," řekl kdysi o svém vidění politiky Dienstbier.

Mezi lety 1990 a 1992 byl místopředsedou federální vlády. Později působil jako osobní zástupce tehdejšího prezidenta Václava Havla na jednáních o OSN a jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii.

V roce 2008 byl na kandidátce ČSSD zvolen senátorem za volební obvod Kladno. Disident a novinář Dienstbier byl nyní jako nestraník za ČSSD senátorem.

Právě v Senátu dochází nyní k zajímavé sitauci. ČSSD měla po podzimních volbách 41 senátorů, tedy s převahou jednoho křesla absolutní většinu. Úmrtím Dienstbiera o ni přišla. V dohledné době proto musí proběhnout doplňovací volby do Senátu.

Ve vězení strávil tři roky

Ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. Působil mimo jiné jako zahraničněpolitický komentátor Československého rozhlasu. Později jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec. V roce 1969 byl ze strany vyloučen, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, byl i jejím mluvčím.

Za svou činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných byl spolu s Václavem Havlem a Petrem Uhlem komunistickým režimem odsouzen za podvracení republiky a ve vězení strávil tři roky. Poté mohl vykonávat jen podřadné práce, živil se mimo jiné jako topič v Metrostavu.

A co ještě přinesl rok 2010? Maturity a zdravotnictví na houpačce

2.1.2011

ct24.cz

Martin Šesták

Praha - Češi mají za sebou další rok, už dvacátý od pádu komunismu. Přinesl s sebou volební a politická dramata, povodně, doznívající ekonomickou krizi, ale tradičně i spoustu událostí, které svého času vzbudily velký ohlas, avšak zakrátko zapadnou do bezedného propadliště dějin. S menšími přestávkami bylo mediální hvězdou zdravotnictví - až do konce roku stránky tisku plnily stále vyšší počty lékařů, kteří chtějí odejít z nemocnic. Studenty a potažmo i učitele trápí nástup státních maturit a po celý rok se jako bumerang vracela všudypřítomná korupce. Politicky neúnosná situace kolem státního zastupitelství nakonec též vyvrcholila - Renata Vesecká odchází.

Do roku 2010 vstoupili Češi s dědictvím roku minulého – prasečí chřipkou, o které nikdo přesně nevěděl, jak moc je nebezpečná a co se z ní vyvine. Navzdory faktu, že se jí příkladně nakazil i hlavní hygienik Michael Vít, pandemie se nakonec nekonala a Světová zdravotnická organizace její hrozbu v létě definitivně odvolala.

Zdravotnictví v jednom ohni - prvně poplatky, pak lékaři

Více než prasečí chřipka se dotýkaly lidí v Česku zdravotnické regulační poplatky. Kraje pod vedením sociálnědemokratických hejtmanů ve svých zařízeních lidem regulační poplatky proplácely. Sklízely však kritiku, že každý kraj proplácí něco jiného a jiným způsobem. Evropská komise navíc proplácení poplatků jen v určitých zařízeních prohlásila za diskriminační, a tak začaly kraje postupně od poplatků ustupovat. Nyní je tvrdošíjně hradí jen Středočeský kraj s hejtmanem Davidem Rathem. Pacient poplatek zaplatí a poté případně žádá o vrácení.

Jen co boj o poplatky skončil, objevil se ve zdravotnictví podstatně palčivější problém, a to hrozba odchodu nemocničních lékařů do zahraničí nebo mimo nemocnice. Lékařské odbory v září naplno spustily kampaň Děkujeme, odcházíme, v níž upozorňují na údajně špatné finanční ohodnocení zdravotníků a požadují, aby platy lékařů činily až trojnásobek průměrné mzdy. Postupně se k výzvě připojilo na 4 000 nemocničních lékařů. Někteří z nich postupně výpovědi stahují, o konečném počtu odcházejících lékařů bude jasno v lednu.

Studenty postrašily nové maturity

Na 1 225 středních školách se v říjnu odehrála generálka státních maturit, které se poprvé uskuteční na jaře 2011. Zhruba třetina studentů v nich neuspěla, a to přestože si vybrali lehčí verzi maturity. Důvodem byla minimální příprava a také často nebyla probraná kompletní látka. Výsledek maturity nanečisto nicméně přispěl k tomu, že drtivá většina studentů si také pro ostrou jarní maturitu vybrala lehčí verzi zkoušky. Pouze čtrnáct procent z nich se rozhodlo pro těžší maturitu. Pro všechny je povinná čeština, k níž si 61 procent maturantů vybralo cizí jazyk, zbytek zvolil matematiku.

Tresty pro žháře i Dělnickou stranu

Nejsledovanější soudní verdikt letos padl v případu loňského žhářského útoku na domek Romů ve Vítkově. Krajský soud v Ostravě udělil čtveřici extremistů výjimečné tresty vězení - David Vaculík, Ivo Müller a Jaromír Lukeš v něm mají strávit 22 let, Václav Cojocaru pak 20 let. Soud je uznal vinnými z pokusu o vraždu a z poškozování cizí věci ve spolupachatelství. Všichni se proti rozsudku odvolali. Požár poranil tři lidi, nejvážněji tehdy ani ne dvouletou Natálii.

Velkou pozornost upoutalo také rozpuštění krajně pravicové Dělnické strany. Nejvyšší správní soud ji rozpustil na návrh vlády, stalo se tak v historii České republiky vůbec poprvé. V květnu Ústavní soud odmítl stížnost Dělnické strany, a ta definitivně skončila. Většina jejích členů však přešla do nově vzniklé Dělnické strany sociální spravedlnosti, takže soudní akt byl především formálním gestem.

Duka vystřídal Vlka

Katolická církev má od letošního roku v Česku nové vedení. Pražský arcibiskup a český primas Dominik Duka převzal 10. dubna v katedrále sv. Víta z rukou svého předchůdce Miloslava Vlka biskupskou berlu, a ujal se tím oficiálně svého úřadu. Předcházela jej pověst zkušeného diplomata, což prokázal hned o měsíc později, kdy ukončil dlouhotrvající a ostudný spor o katedrálu sv. Víta na Pražském hradě. Duka s prezidentem Václavem Klausem podepsali dohodu, podle které se stát i církev budou starat o chrám společně.

ÚSTR neměl zrovna šťastný rok

Do čela nejvíce nestabilních institucí se letos postavil Ústav pro studium totalitních režimů. Po odvolání prvního ředitele ústavu Jiřího Žáčka byl do jeho čela zvolen historik Jiří Pernes. Po necelém měsíci a půl byl však odvolán, neboť do životopisu neuvedl studium na Večerní škole marxismu-leninismu a objevily se i pochybnosti o některých jeho odborných pracích. Na růžích ustláno neměli prozatímní šéf ústavu Zdeněk Hazdra ani současný ředitel Daniel Herman. Ten navíc musí řešit spor s aktivistou Stanislavem Pencem, který zveřejnil dva dosud nikde neuvedené seznamy přibližně 2 000 někdejších zaměstnanců Státní bezpečnosti.

Úplatky, kam se podíváš

Jako červená nit se celým rokem táhly nejrůznější případy, které zaváněly korupcí. V Praze to byla karta Opencard za miliardu, v Brně zase zatýkání na radnici v Brně-Žabovřeskách. Starosta Aleš Kvapil a bývalý tajemník Brna-střed Radovan Novotný půjdou za přijetí úplatku na sedm let do vězení a dostanou i pokutu. Jsou však letos jedinými, kdo půjdou za korupci "sedět".

Nikdo zatím nebyl potrestán za předražené armádní zakázky, kterých se letos vynořilo nepočítaně – ať už se jedná o obrněné transportéry Pandur, vozy Iveco, armádní tatrovky, letouny CASA nebo stíhačky Gripen. Auditoři, kteří na sklonku roku prověřovali hospodaření ministerstva obrany, upozornili celkem na 54 různých pochybení týkajících se postupu při výběrových řízeních. Většina z nich se až podezřele často dotýká exministra obrany Martina Bartáka, který má nyní neplacené volno.

Vážná obvinění se nevyhnula ani dalším politickým špičkám. Předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) složil mandát kvůli údajně zneužité dotaci a půjčce od právníka Zdeňka Klapky. Půjčený milion mu vrátil ve svačinovém pytlíku, a navíc protiprávně v hotovosti. Policejního stíhání se dočkal i ten, který má ostatní kontrolovat – šéf Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal. Podle obžaloby měl využíváním nepřiměřeně luxusních bytů a limuzín způsobit státu škodu přes milion korun.

Boj o Veseckou, Kučeru i Drobila

Třešničkou na korupčním dortu bylo vyústění sporu o nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou, kterou vláda k 31. prosinci odvolala a nahradí ji zástupce v organizaci Eurojust Pavel Zeman. Pád Vesecké zapříčinily zejména soudní pře a spekulace o jejím spojení se členy takzvané justiční mafie, kteří měli podle bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové zametat prominentní případy, například aféru Jiřího Čunka. Krajský soud v létě rozhodl, že se Benešová Vesecké a dalším představitelům justice omlouvat nemusí, s výjimkou náměstka pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka.

Dozvuky Čunkovy aféry dopadly také na místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil jej totiž zprostil výkonu funkce soudce, a to kvůli kárnému řízení, ve kterém šéfka Nejvyššího soudu Iva Brožová žalovala Kučeru z ovlivňování vyšetřování údajné korupční kauzy bývalého lidoveckého předsedy. Kučera poté na funkci soudce rezignoval a vzhledem k tomu, že odchází do penze, soudit už nebude.

Jak se s českou přebujelou korupcí vyrovná vláda Petra Nečase, je zatím pouze v rovině úvah. Ačkoli se totiž jeho kabinet pasoval do role bojovníka proti korupci, zatím se koalice nedokázala dostatečně popasovat ani s korupční kauzou na Státním fondu životního prostředí, která stála křeslo ministra Pavla Drobila. Na jeho kariéru a financování ODS měla plynout půlmiliarda z tendru na pražskou čističku odpadních vod.