Tykadlový kreslíř Roman Smetana by měl dnes vyjít na svobodu. Před tím byl ale ještě zbit za to, že se nepodrobil ponižující osobní prohlídce. Jeho sympatizanti takové manýry vězeňské služby drsně odsuzují a například Stanislav Penc hovoří o lampasáckých a estébáckých manýrech, které ukazují na fakt, že se vězeňský systém od dob komunismu nezměnil.

“Ukazuje to v plné nahotě vězeňský systém a stálé dodržování lampasáckých a estébáckých manýrů. Ve skutečnosti se totiž systém nezměnil a je stejný, jako byl za komunismu. Řídí ho totiž stále stejní lidé. Oni si vymyslí nějaká pravidla, je jim jedno, že jsou ponižující, a pak všechny nutí, aby se jim zcela podřídili,“ podotkl Stanislav Penc k případu, co se stal minulý týden. Kreslíř tykadel Roman Smetana byl totiž ve věznici Rapotice ztlučen kvůli tomu, že se nepodrobil osobní prohlídce. Dnes by mu měl celý trest skončit. Nicméně podle Pence ukazuje celá Smetanova kauza na to, že do vězení se může dostat kdokoliv za cokoliv a pak si tam prožít peklo ponižování lidské důstojnosti.

Zlé poměry ve věznicích

“Teď jsem se to dozvěděl od vás. Je to smutné,“ sdělil předseda Strany zelených Ondřej Liška, jenž Smetanův trest vždy považoval za nepřiměřený a podepsal petici proti jeho odsouzení. “Nicméně mám i z jiných zdrojů informace o tom, že poměry v českých věznicích nejsou růžové. Přestože jsou lidé odsouzeni, mají právo na spravedlivé zacházení a jakékoliv ponižování jejich důstojnosti je odsouzeníhodné,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Liška.

Minulý čtvrtek se ve věznici Rapotice prováděla kontrola cel a v rámci ní i osobní prohlídky vězňů. Roman Smetana, který by měl dnes v jedenáct odpoledne, alespoň podle webu sdružení Přátel Romana Smetany, vyjít na svobodu, protože si už odpykal svůj trest, se podrobit “filcunku“, jak se ve vězeňské hantýrce říká osobní prohlídce, odmítl.

“Především jsem pak odmítal se svléci a špulit holý zadek s odůvodněním, že mezi půlkami prostě nic nemám. Dlouho, leč marně, jsem byl přesvědčován, abych ustoupil a zadek ukázal. Pak na mě naběhlo pár ostrejch chlapíků, předvedli cosi jako akci zásahové jednotky, srazili mě na zem, zaklekli na záda, snažili se mi snad vykloubit rameno a řvali u toho jak tlupa paviánů. Když jsem sípal bolestí, řvali na mě, abych přestal, že mi to rameno ještě pořádně kloubit nezačali,“ napsal Smetana z vězení.

Zástupce ředitele věznice Dušan Gáč k tomu poznamenal, že zákrok by vyhodnocen jako přiměřený. “Odmítal se prohlídce jako jediný bez udání konkrétního důvodu podrobit, proto bylo použito přiměřených donucovacích prostředků podle zákona. Šlo o zákonný postup, který se obešel bez zranění,“ dodal.

Politici mlčí

Ani exministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil, jenž podal stížnost proti Smetanově odsouzení, o případu nic nevěděl. “Pokud jde o pravdu, pak je to šokující. Doufám, že kauza bude vyšetřena a viníci tvrdě potrestáni. Je třeba také vyšetřit příčiny incidentu a zjistit odpovědnost příslušníků vězeňské služby, zda nejde o jejich selhání,“ napsal v sms ParlamentnímListům.cz.

Podle Stanislava Pence, který patří ke Smetanovým sympatizantům a schválil jeho čin, se většina politiků bojí v této kauze vyjádřit nějaké stanovisko. “Jediní politici, co se k tomu vyjádřili, jsou dva kandidáti na prezidenta a ti se nepočítají, protože jde o volební kampaň. Co udělala ČSSD ve věci obhajoby Smetany? Nic. Jen na tom honili politické body. Ostatně to samé udělal i Jiří Pospíšil. Každý ho obdivoval, jak se Smetany zastal a podal podnět k porušení zákona. S tehdejším ministrem Pospíšilem a jeho náměstkem Františkem Korbelem jsem ohledně této věci mluvil několik dnů a v několika sadách sms a telefonních hovorů, než jsem je dotlačil, aby podnět podali. Nicméně se v něm nezastal Smetany, ale chtěl jen u soudu ověřit, zda je možné, aby někdo v rámci politické agitace mohl poškozovat cizí majetek. Samozřejmě, že soud musel říci, že nemůže. No a takový matlák je dnes hrdina veřejnosti jako ochránce obyčejných lidí,“ vysvětlil.

Nekompromisní Penc

Jak doplnil Penc, do situace Romana Smetany se v dnešním právním systému může dostat kdokoliv. “Komukoliv se může stát, že se dostane do vězení za dopravní nehodu, nesplácení dluhu a jiné věci. Ve vězeních nejsou jen prokazatelní lumpové, darebáci a kriminálníci. To, že je člověk ve vazbě či vězení, by ještě nemělo znamenat, že bude ponižován či ztratí svá práva. Smetana nám ukázal, jak je právní systém nespravedlivý, když mimo jiné pomaloval plakáty Ivana Langera, jehož manželka jej pak odsoudila. A nyní nám ukazuje, jak je i vězeňský systém úplně nahý. Oni si napíší, že jejich předpisy jsou, že každý člověk se musí podrobit, ukázat nahý zadek a asi si na něj nechat sahat. A pak k tomu všechny nutí. Kdo se nepodrobí, tak proti němu mohou být použity hmaty, chmaty, rány pažbou a další mírné donucovací prostředky. Je to lumpárna,“ rozčílil se Stanislav Penc s tím, že Smetana si tuto cestu nekolaborování se systémem vybral sám, aby ukázal jeho prohnilost.

Smetana zhruba před půldruhým rokem přimalovával politikům na billboardech tykadla. Za to od soudkyně, mimochodem manželky Ivana Langera, dostal pokutu patnáct tisíc korun a veřejné práce. Peníze zaplatil, pracovat však nešel, a tak byl poslán na sto dnů do vězení.

“Tykadlový řidič“ by dnes měl vyjít na svobodu. Citujeme z webu hnutí Přátelé Romana Smetany:

Trest sta dní odnětí svobody má Romanovi Smetanovi skončit v pátek 21. prosince 2012 krátce po 11. hodině. Spočítal jsem si znovu termín propuštění a došel jsem k datu 21. prosince (pátek) v 11 hodin. Ne tedy v sobotu 22. prosince, jak je uvedeno v článku publikovaném včera v Britských listech.

Trest, který mu byl udělen soudkyní Langerovou v délce 100 dní mu byl přerušen Nejvyšším soudem po 33 dnech vězení, zbývalo 67 dní. Znovu byl omezen na svobodě dne 16. října 2012 v 11 hodin, na kdy dostal předvolání na PČR v Bartolomějské. Těch 67 dní zbytkového trestu tedy uplyne v pátek 21. prosince v 11 hodin, či několik minut poté.

Výše uvedený text autor současně postupuje Výboru proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání Rady vlády ČR pro lidská práva. Protože si však o vztahu současné vlády k lidským právům autor nedělá iluze (viz např. Prohlášení proti rušení a oslabování Sekce pro lidská práva), oslovuje jím současně i Výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) Rady Evropy. Podnět pro prošetření kauzy bude zaslán i veřejnému ochránci práv.

Milan Daniel, 18. prosince 2012

Rok bez Václava Havla. Sirotci zůstali

18.12.2012

denik.cz

Trutnov - Přesně před rokem zemřel na Hrádečku u Trutnova bývalý prezident. Přes nevlídné počasí před chalupou bývalého prezidenta Václava Havla hoří dvacet svíček a příchozí vzpomínají na nezapomenutelného člověka, spjatého nejen s Hrádečkem.

Dnes je tomu přesně rok, kdy tady Václav Havel vydechl naposledy.

„Jsem sirotek. A čím více uplyne vody v našich bystřinách, tím více bude náčelníkův hlas scházet," poznamenal včera Martin Věchet, blízký Havlův přítel a zakladatel festivalu Open Air Trutnov.

„Vzpomínám na náčelníkovy modré oči, laskavost a vtip. Na jeho statečnost a nepředposranost, s níž přistupoval k věcem, které ne vždy spíše často nesly nepříjemné následky. Vzpomínám na jeho chytrost a eleganci, s níž se například vyrovnal s udělováním metálu trutnovských radních, o němž věděl, jaká je to v podstatě habaďůra. Bylo to účelové. Nebral to příliš vážně, a poté se odjel bavit po svém do úplně jiného lokálu. Za jeho zády zůstaly jen plné talířky s chlebíčky i osamoceni radní v upocených oblecích. Bylo to jak z absurdních a komických scén jedné z jeho her," vzpomínal Věchet.

„Bohužel se však odkazem Václava Havla dnes zaštiťují lidé, kteří za bolševika drželi pusu a krok a bývalí komunisté. Po Havlovi bylo pojmenováno jedno letiště a tím veškeré proklamace o pokračování jeho myšlenek skončily, rok po jeho smrti je stav společnosti stále stejný," povzdechl si aktivista a další Havlův přítel Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku.

Ke svíčkám chce Havlův nejbližší soused z Hrádečku, Vladimír Pechan, přidat i vánoční stromeček. „Beru si za svou povinnost se o to místo postarat. Vykácel jsem tam aspoň mlází a posekal trávu, aby to k ročnímu výročí trochu vypadalo. Nikdo jiný si to bohužel za úkol nevzal," posteskl si Pechan.

Na léto ve vile vzpomínají s pokorou

Česká Skalice - S vděčností, pokorou a láskou v srdcích vzpomínají na léto roku 2010 v České Skalici ti, kteří se tam tehdy setkali s Václavem Havlem. Nebyl v roli prezidenta, ale režiséra a v českoskalické vile Čerych natáčel snímek Odcházení podle své vlastní hry.

Potkávat se s režisérem, filozofem, bývalým prezidentem a umělcem mohli po celé dva měsíce. „Považuji to za obrovskou náhodu a obrovské štěstí pro Českou Skalici a hlavně pro vilu Čerych, že si pan Havel vybral právě toto místo ke svému filmu. Byl to jeden z největších zážitků mého života být při tom," říká Květa Ležovičová z Centra rozvoje Česká Skalice.

Havel byl podle ní naprosto výjimečný a úžasný člověk. „Byl velmi skromný na to, co dokázal a co věděl a jak se k věcem dokázal postavit. Byl ohleduplný a velmi jemný. Když něco potřeboval při filmování, tak docílil svého přání, ale bylo to velmi mírně a vždycky s takovým jemným požádáním. Byl to velmi slušný a výjimečný člověk v této naší době," vzpomíná Ležovičová.

Na Václava Havla v úterý zavzpomínají v Šonově u Broumova, kde žije jeho přítel s disentu Stanislav Pitaš. Od 17 hodin bude v kostele svaté Markéty requiem za Václava Havla. Mši slouží Martin Lanži a po ní se přítomní odeberou do hospody U Pitašů, kde bude pokračovat vzpomínka ukázkou krátkých videozáznamů.

(aš, kim, bed)"

MMM 2012 on you tube

14.12.2012

blisty.cz

Dokumentární film o 15. ročníku demonstrace a happeningu za legalizaci konopí v ČR, dnem D v Praze byl 5. květen 2012. Toho roku bylo poprvé v historii MMM jedno z pódií určeno výhradně pro politickou diskuzi k připravované novele zákona, jež zřejmě bude určovat další vývoj postavení konopí a jeho uživatelů v ČR. Ve filmu též zpravodajství České televize. Bývalý moderátor Rádia Česko Zdeněk Strnad moderoval politickou diskuzi o připravovaném zákonu mezi Bushkou Bryndovou a jedním křesťanským fanatikem a Štěpán Kotrba a Stanislav Penc do toho místama kecali... Mládeži do 18 let nepřístupno. Ministerstvo zdravotnictví a Jan Čulík upozorňují: kouření konopí může vážně poškodit váš mozek, vede k riziku psychózy ...a hlavně k impotenci. :-)) Ministerstvo financí a farmabyznys upozorňují: samopěstování škodí ekonomice a našim ziskům. Občané Washingtonu, kde je marihuana pro vlastní účely legální, varují: to všechno jsou kecy.

Sněmovna schválila používání marihuany

7.12.2012

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu - Hradec Králové

moderátorka

--------------------

Sněmovna dnes schválila používání marihuany ke zmírnění příznaků některých chorob. Konopí by si pacienti mohli podle schválené novely legálně koupit jen na elektronický lékařský předpis v lékárnách. Toto opatření má zabránit zneužívání látky. V prvním roce by se v lékárnách objevily jen produkty z dovozu. Později by konopí směli vypěstovat jen licencovaní producenti. To se nelíbí například Stanislavu Pencovi, který za zrovnoprávnění konopí bojuje. Zákon prý umožní jen vybraným podnikatelským skupinám vydělávat obrovské sumy na rostlině, kterou lze levně vypěstovat kdekoliv.

Stanislav PENC

--------------------

Stát by měl ne se stát dealerem látky, o který tvrdí doposavad, že je nelegální, ale měl by lidem umožnit, aby si pro lékařský a pro relaxační účely, aby si ji mohli pěstovat sami. Aby si občan, když chce, mohl vypěstovat do určitýho počtu květin nebo mít určitej počet, a to, co by mělo bejt trestáno, by bylo to, že by s tím obchodoval, anebo by to zprostředkovával dětem.

V Radě ústavu studia totality zůstane Kavalírová

6.12.2012

prvnizpravy.cz

Senát do Rady ÚSTR znovu vybral její předsedkyni Naděždu Kavalírovou, kterou opětovně nominoval prezident Václav Klaus.

Na další tři volná místa v sedmičlenné radě Ústavu pro studium totalitních režimů senátoři až večer ve druhém volebním kole dosadili vedoucí fotooddělení Národního archivu Emilii Benešovou, politologa Lukáše Jelínka a antropologa Michala Uhla.

Kavalírová, která je také předsedkyní Konfederace politických vězňů, dostala v tajných volbách 42 ze 73 odevzdaných hlasů. V radě už naopak nebude její kolega z konfederace Čestmír Čejka, který nyní dostal pouze tři senátorské hlasy. V radě dneškem končí také její místopředseda Patrik Benda a docent historie Michal Stehlík, kteří už znovu nekandidovali.

Benešová, Jelínek a Uhl byli vybráni ze tří desítek kandidátů, které nominovaly různé instituce a občanská sdružení. Ve finále dostali přednost před předsedkyní občanského sdružení Ano pro Evropu Monikou MacDonagh-Pajerovou, ředitelem projektu Příběhy bezpráví Karlem Strachotou ze společnosti Člověk v tísni a historikem Markem Tomaštíkem ze zlínské Univerzity Tomáše Bati.

Z ostatních kandidátů neuspěli například aktivisté John Bok, který nedostal ani hlas, nebo Stanislav Penc, pro nějž hlasovali dva senátoři. Politolog a vedoucí katedry společenských věd na českobudějovické vysoké škole Lukáš Valeš dostal jen tři hlasy.

Ústav, o jehož vznik před pěti lety svedli souboj pravicoví zákonodárci s levicovou opozicí, má za úkol shromažďovat, analyzovat a zpřístupňovat dokumenty o období komunismu a nacistické okupace. Jeho rada má na starosti plán činnosti ústavu nebo jmenování a odvolávání jeho ředitele. Funkční období členů rady je pětileté, nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Kavalírová zůstává v radě Ústavu studia totality. O ostatních se rozhodne večer

5.12.2012

parlamentnilisty.cz

olb

Senátoři budou až dnes večer znovu hlasovat o radních Ústavu pro studium totalitních režimů. Žádný ze tří desítek kandidátů totiž dnes odpoledne nedostal od senátorů dost hlasů. Senátoři tak musejí volbu zopakovat.

Senát dnes zvolil do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždu Kavalírová, kterou nominoval prezident Václav Klaus jako svou jedinou kandidátku.

Kavalírová, která je také předsedkyní Konfederace politických vězňů, dostala v tajných volbách 42 ze 73 odevzdaných hlasů.

Jak zjistila ČTK, v radě už naopak nebude Čestmír Čejka, který nyní dostal pouze tři senátorské hlasy. V radě dneškem končí také její místopředseda Patrik Benda a docent historie Michal Stehlík, kteří už znovu nekandidovali. Pouze o hlas uniklo zvolení vedoucí fotooddělení Národního archivu Emilii Benešové.

Jelínek a MacDonagh-Pajerová mají šanci

Naopak šanci mají politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie nebo předsedkyně občanského sdružení Ano pro Evropu Monika MacDonagh-Pajerová. Tu navrhla Česká asociace orální historie. V radě může také zasednout antropolog a zastupitel Prahy 2 Michal Uhl (SZ), ředitel projektu Příběhy bezpráví Karel Strachota ze společnosti Člověk v tísni a historik z Univerzity Tomáše Bati Marek Tomaštík.

Ústav má za úkol shromažďovat, analyzovat a zpřístupňovat dokumenty o období komunismu a nacistické okupace. Jeho rada má na starosti plán činnosti ústavu nebo jmenování a odvolávání jeho ředitele. Funkční období členů rady je pětileté, nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Fanoušci zelených o sjezdu: Strašné. Historie se opakuje

25.11.2012

parlamentnilisty.cz

joh

Na sjezdu Strany zelených byl sice předsedou zvolen opět Ondřej Liška, do vedení se ale dostali i bývalý předseda Martin Bursík nebo Daniela Kuchtová. Mnoho lidí na facebookové stránce SZ se nad tím pozastavilo.

“Tohle je fakt strašné. Strašné. To už opravdu nemají Kuchtová a delegáti SZ ani špetku soudnosti? Nechci hodnotit Kuchtovou jako takovou, ale její mediální obraz je tak příšerný, že s ní ve vedení ztratili zelení veškeré šance na znovuzvolení. Jak chtějí zelení proboha přesvědčit veřejnost, že už jsou jednotní, že mají své devastující rozbroje za sebou, když si do vedení zvolí hlavní aktéry těchto rozbrojů, dokonce i někoho, koho dříve kvůli nim vyloučili? Kdo proboha vymyslel ten idiotský systém poměrného volení předsednictva? Takhle si řezat pod sebou větev. Je mi zle,“ napsal Martin Voršilka.

Podle většiny lidí ztrácejí zelení s takovými lidmi ve vedení důvěryhodnost. “Upřímě jsem zklamán. Doufal jsem a tajně věřil, v kolektivní vyšší rozum a poučení se z chyb minulosti. Doufal jsem v jednotnou partu, která se vzájemně respektuje a dokáže si vyměňovat názory i táhnout za jeden provaz. Milé předsednictvo: "Hodně štěstí při vzájemném respektu!". Milí voliči: "Pevné nervy!“, napsal třeba Lukáš Leon Čermák.

Jan Lata označil Kuchtovou za časovanou bombu, Jan Morávek dokonce celou volbu za “poněkud třeskutý koktejl pana Molotova“. “A historie se opakuje. pul na pul. Rozkol už jen v jménech,“ dodal Stanislav Penc. Většina voličů zelených doufá, že se SZ nyní neodkloní od směru, jaký Liška nastavil.

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

24.11.2012

ceskenoviny.cz

ČTK

Penc: Odložení mého případu s konopím je průlom

24.11.2012

denik.cz

Praha - Za průlom pokládá aktivista Stanislav Penc odložení vyšetřování jeho případu, v němž figuruje větší množství konopí. Krabicí s ním přinesl na červnové jednání sněmovního zdravotnického výboru. Penc soudí, že tento policejní verdikt může pomoci v obhajobě i dalším lidem, kteří marihuanu používají pro léčebné účely a k relaxaci.

Na jednání výboru, který debatoval o předloze o legalizaci marihuany pro léčebné účely, Penc přinesl zhruba 200 gramů konopí, konopnou mast a návod na výrobu masti a konopného másla. Kriminalisté věc vyšetřovali pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Penc řekl, se navíc před policisty netajil tím, že konopí pěstuje, vlastní a užívá. Nakonec věc odložili.

„Jsem přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných věcech. Lidé i v jiných případech můžou poukazovat na můj případ a můžou říct: tento pán měl 210 gramů konopí, užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl potrestán," soudí Penc. Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří konopí prodávají nebo nabízejí mladistvým.

Potom, co policie případ odložila, Penc požádal o kopii spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze zákonem daném procesním postavení.

Předloha o legalizaci marihuany k léčebným účelům je ve Sněmovně před závěrečným schvalováním. Umožní lidem koupit si konopí v lékárně. Bude výhradně na elektronický předpis, aby nemohlo být zneužito. Kritici poukazují na to, že marihuana bude v lékárnách drahá. Aktivisté chtějí, aby bylo legalizováno domácí pěstování."

Ztohoven se opičili. Jiní beztrestně zveřejňovali čísla politiků už dříve

24.11.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, Markéta Žižková

Skupina Ztohoven zveřejnila čísla politiků. Ten nápad není originální. V minulosti potkal stejný osud i Jiřího Paroubka, odboráře Bohumíra Dufka nebo například Davida Ratha. Potrestání se neúspěšně domáhal jen Paroubek.

A jak dopadly případy zveřejněných mobilů? Nikdo nebyl potrestán. Většina postižených ani nepodala žalobu. Účastníci těchto sporů z obou stran se navíc shodují na tom, že osobnosti pohybující se ve veřejném prostoru musí s podobnými „útoky“ počítat. "Dá se to přežít," říká navíc současná kandidátka na prezidentku Jana Bobošíková, jejíž telefonní číslo se před lety také objevilo na internetu. Dufek: „Je to otázka morálky“

S nenávistnými SMS a telefonáty se setkali v minulém roce i odboráři, a to v souvislosti s červnovou stávkou pražské MHD. Deník Blesk tenkrát zveřejnil čísla na mobilní telefony odborářských předáků a vyzval své čtenáře, ať jim „řeknou své“ ke stávce.

Odborářům tak přicházely různé urážlivé SMS. „Trvalo to asi týden. Skoro 24 hodin denně,“ popsal serveru Lidovky.cz svou zkušenost předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek. Proti Blesku se ale rozhodl nijak nepostupovat.

„Žalobu jsme nepodávali, protože si myslíme, že je to naprosto zbytečné. Jestliže nějakým způsobem jsou čísla dostupná, jako byly dříve v telefonních seznamech, tak to prostě trestné není. Je to spíše otázka morálky," řekl serveru Lidovky.cz Dufek. Každý, kdo vstoupí do politiky, podle něj musí s podobnými útoky počítat. „Naši politici sklidili pouze to, co sami zaseli,“ uzavírá odborář. Rath a Liberálové.cz

Na internetu se objevilo také telefonní číslo někdejšího středočeského hejtmana Davida Ratha. Na svůj web a Facebook ho umístila v roce 2009 dnes již neexistující strana Liberálové.cz. Rath tehdy zveřejnil číslo na soudkyni, která rozhodovala v kauze regulačních poplatků a konstatovala, že je protizákonní, když je kraj proplácí. Rath tehdy vyzval občany, kterým se to nelíbí, ať soudkyni zavolají. A liberálové na jeho krok zareagovali.

„Dlouhodobě jsme pana Ratha kritizovali, že porušuje zákony, tak jsme na něj zveřejnili mobil. Vytváření nátlaků na soudy jsme považovali za nepřijatelné,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz tehdejší lídr liberálů Milan Hamerský. „Služební mobily na politiky mají být veřejně známé, ty osobní ne,“ doplnil.

Rath to podle něj nijak neřešil. „Nežaloval nás, nebyli jsme pro něj zajímavý soupeř,“ doplnil Hamerský. „Když se chce někdo projevovat ve veřejném prostoru, musí strpět, že mu někdo bude nadávat. Bohužel tomu se nedá podle mě vyhnout,“ dodává.

David Rath se ke zveřejnění svého čísla nemohl vyjádřit, je ve vězení kvůli korupci. Paroubek neuspěl

Proti zveřejnění svého čísla se naopak bránil v roce 2005 tehdejší premiér Jiří Paroubek. Jeho číslo tehdy na trutnovském festivalu nadiktoval davu aktivista Stanislav Penc. Potrestán za to ovšem nebyl. Paroubek, kterému přišly stovky SMS a anonymních telefonátů, v nichž mu lidé spílali především kvůli zásahu na CzechTeku, podal stížnost pro urážku na cti. Pencovi tak hrozila pokuta.

Trutnovská radnice ale rozhodla, že Penc nic platit nemusí, a případ odložila. Paroubkův právník poté po radnici požadoval spor řešit podle mírnější právní kvalifikace. Aktivista se tehdy bránil tím, že šlo o číslo veřejně dostupné na internetové stránce pražské organizace ČSSD.

„I podle vyjádření Ústavního soudu je míra ochrany osob veřejně činných, včetně politiků, menší než u ostatních osob,“ řekl tehdy tajemník trutnovské radnice Zdeněk Nýdrle.

Ještě v roce 2009 si ale Paroubek v Nedělní partii na TV Prima stěžoval, že mu tehdy nikdo ani nevyjádřil účast. Bobošíková a televizní krize

Před více než deseti lety, v průběhu takzvané televizní krize, se na internetu objevilo také soukromé číslo Jany Bobošíkové, tehdejší ředitelky zpravodajství ČT.

"Od té doby mám číslo stále stejné. Bylo to tehdy mé soukromé číslo a nikterak jsem se tenkrát nebránila. Tím neříkám, že to zveřejnění bylo správné," popsala serveru Lidovky.cz Bobošíková. "Na druhou stranu si myslím, že čísla placená z peněz daňových poplatníků, což ale v mém případě nebylo, by veřejná být měla," dodala.

I ona se podle svých slov setkala s nadávkami. "Všichni mi tenkrát volali, nadávali, hanobili. Dá se to ale přežít," uzavírá Bobošíková.

Průlom, libuje si aktivista. Policie ho kvůli konopí nestíhá

24.11.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, ČTK

Za průlom pokládá aktivista Stanislav Penc odložení vyšetřování jeho případu, v němž figuruje větší množství konopí. Krabicí s ním přinesl na červnové jednání sněmovního zdravotnického výboru. Penc soudí, že tento policejní verdikt může pomoci v obhajobě i dalším lidem, kteří marihuanu používají pro léčebné účely a k relaxaci.

"Jsem přesvědčen o tom, že jde o průlom v konopných věcech. Lidé i v jiných případech můžou poukazovat na můj případ a můžou říct: tento pán měl 210 gramů konopí, užívá ho, má ho, nijak se tím netají a nebyl potrestán," soudí Penc. Zdůraznil, že by to neplatilo pro lidi, kteří konopí prodávají nebo nabízejí mladistvým.

Potom, co policie případ odložila, Penc požádal o kopii spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze zákonem daném procesním postavení.

Odložení vyšetřování případu s konopím je průlom, myslí si aktivista

24.11.2012

parlamentnilisty.cz

joh

Na jednání výboru, který debatoval o předloze o legalizaci marihuany pro léčebné účely, Penc přinesl zhruba 200 gramů konopí, konopnou mast a návod na výrobu masti a konopného másla. Kriminalisté věc vyšetřovali pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Penc ČTK řekl, se navíc před policisty netajil tím, že konopí pěstuje, vlastní a užívá. Nakonec věc odložili.

Penc chtěl předat krabici marihuany na výjezdním zasedání výboru v Lázních Jáchymov, kterého se účastnil i šéf protidrogové centrály Jakub Frydrych, ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Přijeli policisté, kteří aktivistu zadrželi. Potom, co policie případ odložila, Penc požádal o kopii spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze zákonem daném procesním postavení.

Přinesl marihuanu na sněmovní výbor. Odložení případu považuje za průlomové

24.11.2012

tyden.cz

ČTK

Poté co policie případ odložila, Penc požádal o kopii spisu. Policisté to odmítli s odůvodněním, že v daném případě nebyl v žádném ze zákonem daném procesním postavení.

Předloha o legalizaci marihuany k léčebným účelům je ve sněmovně před závěrečným schvalováním. Umožní lidem koupit si konopí v lékárně. Bude výhradně na elektronický předpis, aby nemohlo být zneužito. Kritici poukazují na to, že marihuana bude v lékárnách drahá. Aktivisté chtějí, aby bylo legalizováno domácí pěstování.

Penc se nedopustil trestného činu

23.11.2012

Mladá fronta DNES

(tů)

Krátce

MILKOVICE Aktivista a propagátor marihuany Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku se nedopustil trestného činu, když v červnu donesl na jednání sněmovního zdravotnického výboru v Jáchymově krabici s konopím. Karlovarská policie neprokázala, že by se dopustil přečinu přechovávání omamných a psychotropních látek, a případ odložila. Penc tak protestoval proti navrhované novele zákona o léčivech. Žádá od Poslanecké sněmovny omluvu, uvedla Česká televize.

Aktivista Penc chce od poslanců omluvu za policejní vyvedení

22.11.2012

ct24.cz

Praha – Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu, když na červnové jednání sněmovního výboru o legalizaci marihuany pro léčebné účely přinesl krabicí s konopím. Policie s tímto závěrem celou záležitost odložila, Penc od Poslanecké sněmovny žádá omluvu. Tím, že na něj byla přivolána policie, se cítí být poškozen.

Penc prý chtěl předat krabici marihuany na výjezdním zasedání výboru v Lázních Jáchymov ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Přijeli policisté a vynesli ho ven. Penc tvrdí, že policii přivolal předseda výboru Boris Šťastný (ODS).

"V očích části spoluobčanů jsem byl poškozen," řekl České televizi aktivista, který je přesvědčen, že ho poslanci přivoláním policie kriminalizovali. Předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný ale omluvu považuje za zbytečnou. Policisty podle jeho slov přivolal sám ředitel národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání v lázeňském sále účastnil.

Penc chtěl prý poslance upozornit, že navrhovaná novela zákona o léčivech umožňující za určitých podmínek pěstování prý předraženého konopí je tunelem do státní pokladny. Pro policii je incident z Jáchymova uzavřenou věcí. Policejní mluvčí Pavel Valenta ČT potvrdil, že věc vyšetřovatelé odložili s tím, že nejde o trestný čin.

Akce Ztohoven: přímá demokracie i stovky vulgárních a výhrůžných sms

22.11.2012

ct24.cz

ver

Praha - Kancelář Poslanecké sněmovny se postavila proti zveřejnění soukromých čísel politiků, případ již také začala prošetřovat policie. Čísla se ve středu objevila na internetu. O zveřejnění se postarala skupina Ztohoven. Některé politiky to nijak nezaskočilo. Své číslo totiž obvykle nijak netají a počet telefonátů se podle nich od zveřejnění kontaktů nezvýšil. Dalším ale podle serveru iDNES.cz přišly naopak už v noci stovky sms zpráv. Vulgární zprávy dostal například ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Jedna podle serveru například zněla: "Svině pravicová, spolehni se, že tě podřežeme s celou rodinou..." Lidé vyhrožovali i předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 Petru Gazdíkovi, několik vulgárních zpráv obdržel i exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09).

Telefonní čísla na politiky včetně prezidenta a premiéra jsou součástí exponátu na výstavě Kartografie naděje v pražské galerii DOX. Instalaci tvoří deska se jmény poslanců a jejich čísly. Před ní visí telefon, ze kterého lidé mohou poslat sms zprávu. "Hlavním způsobem, jakým komunikují voliči s politiky, jsou v demokratickém systému volby. Tento mechanismus opakovaně selhává. Poslední dvoje volby voliči dali jasně najevo, že požadují změnu, tato zpráva ale asi k politikům nebyla doručena, protože se nic neděje. Politickou scénu nadále ovládají skryté koalice a vlivní lidé stojící v pozadí, kteří nejsou nikým voleni. My jsme tím symbolicky chtěli dát do rukou veřejnosti nástroj, kterým můžou svoji vizi ideálního světa, která je hlavním motivem morální reformy, dát najevo přímo politikům," řekl k projektu mluvčí Ztohoven Petr Žílka.

Nečas: Jestli toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy fakt nevím

Premiér Petr Nečas (ODS) novinářům před summitem EU v Bruselu řekl, že jeho telefon je v podstatě mimo provoz, nedá se na něj dovolat a je zahlcený stovkami zpráv. "Některé jsou pochvalné, nicméně nežádané, ale vážím si jich, některé jsou velmi agresivní a vyhrožující," poznamenal. Situaci vnímá jako velmi výrazný zásah do svých práv. "Jestli toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy fakt nevím," dodal. "Anketa Financial Times, která mě hodnotí jako nejdůvěryhodnějšího ministra, to je skutečné hodnocení mé práce pro české daňové poplatníky, nikoli sprosté smsky," reagoval Kalousek. Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa chodí negativní sms většinou z internetu: "Bojí se a nepodepisují se."

Na vulgární zprávy, které dostaly někteří politici, reagoval Žílka slovy, že skupina nikoho nenabádala, aby vyhrožoval nebo sprostě útočil. "To samozřejmě odsuzujeme, je to politováníhodné. Nechceme se zříct odpovědnosti, v případě pana Kalouska bych ale poukázal na to, že jeho číslo už bylo jednou zveřejněno… V každé společnosti se najdou lidé, kteří mají potřebu ventilovat své frustrace. O české společnosti to nevypovídá nic jiného než o jakékoliv jiné," řekl ČT.

Kriminalisté dnes po otevření výstavy do centra DOX dorazili, nyní vyhodnocují informace a zjišťují, zda se mohli umělci dopustit trestného činu nebo přestupku. "Jednáme také s Úřadem na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a policejním prezidiem," řekla policejní mluvčí Eva Kropáčová. Pokud jde o autentická telefonní čísla, jedná se podle předsedy ÚOOÚ Igora Němce o útok na soukromí za hranou zákona. "Nutno říci, že i politici mají právo na jistý druh soukromí." Pokud se zveřejňují osobní údaje, které souvisí s profesionální činností, ať úřední, či veřejnou, tak pak se podle Němce zveřejnit mohou. "Telefonní číslo je ale identifikátor, který podle mého názoru toto nesplňuje," řekl v rozhovoru pro Českou televizi. Zodpovědnost v takovém případě nese ten, kdo údaje zveřejnil. Podle Němce tedy skupina Ztohoven a pravděpodobně i galerie DOX. Na úřad se ale zatím nikdo se stížností neobrátil.

"Zveřejnění telefonních čísel soukromých mobilních telefonů Kancelář Poslanecké sněmovny považuje za zásah do soukromí poslankyň a poslanců," reagoval také tiskový odbor sněmovny. Dodal, že kancelář zveřejňuje kontakty na jednotlivé poslance do jejich poslaneckých kanceláří ve volebních obvodech a v budově sněmovny v Praze.

Je, či není telefonní číslo osobní údaj

Podle mluvčího Ztohoven ale ÚOOÚ není tím, kdo aplikuje zákon, ale má pouze poradní funkci: "Obavu nemám, jsem přesvědčen, že z rozhodnutí soudů vyplývá, že politici mají snížený práh zásahu do soukromí," domnívá se Žílka. Zveřejněním tabla se podle něj také otevírá otázka, která není v českém právu vyjasněna. Zda telefonní číslo je, či není osobním údajem. Sankcí se neobává ani umělecký ředitel Centra současného umění DOX Jaroslav Anděl: "Dostali jsme právní posudek, podle kterého telefonní číslo nespadá pod ochranu, bude to nyní zřejmě otázka právního výkladu." Na akci reagoval i časopis Reflex, který pro změnu zveřejnil telefonní čísla na některé členy skupiny Ztohoven.

Se zveřejněním svého telefonu se už v roce 2005 potýkal i tehdejší premiér Jiří Paroubek. Aktivista Stanislav Penc ho zpřístupnil na protest proti zásahu policie na technoparty CzechTech. Penc tehdy vyvázl úplně bez trestu.

Poslanec Penc trestný čin nespáchal

22.11.2012

ČT 1

18:00 Události v regionech - Praha

Jiří PETROVIČ, moderátor

--------------------

Stanislav Penc, který na červnové jednání sněmovního výboru v Jáchymově přišel s krabicí marihuany, se trestného činu nedopustil. Takový je závěr policie. Aktivista Penc od Poslanecké sněmovny žádá omluvu. Tím, že na něj byla přivolána policie, byl prý poškozen.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

--------------------

Stanislav Penc žije na osamoceném statku na Jičínsku, čas od času ale o sobě dá hlasitě vědět. Takhle to vypadalo na červnovém zasedání zdravotnického výboru, na který přinesl krabici s konopím.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Nechte mě, teď jste řekli, že si můžu vzít svoje věci.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

--------------------

Stanislav Penc říká, že chtěl poslance upozornit, že navrhovaná novela zákona o léčivech, umožňující za určitých podmínek pěstování, podle něj předraženého konopí, je tunelem do státní pokladny. Pro policii je incident z Jáchymova uzavřenou věcí.

Pavel VALENTA, mluvčí, Policie ČR Karlovarského kraje

--------------------

Podezření z přečinu přechovávání omamných a psychotropních látek jsme odložili s tím, že se nejedná o trestný čin.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Podle mého názoru policie vzkazuje, že kde člověk konopí nezneužívá, to znamená, ho neprodává, nedává ho dětem, tak to není trestný čin.

Boris ŠŤASTNÝ, poslanec, předseda zdravotnického výboru /ODS/

--------------------

Pokud se státní zástupce a policie domnívá, tak nepochybně má pan Penc pravdu a po této zemi budou moci pobíhat lidé s krabicemi napěchovanými marihuanou.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

--------------------

Stanislav Penc teď od Poslanecké sněmovny požaduje veřejnou omluvu. Je přesvědčen, že ho poslanci přivoláním policie kriminalizovali.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Byl jsem v očích určité části spoluobčanů poškozen.

Přemysl ŠRÁMEK, redaktor

--------------------

Předseda zdravotnického výboru Šťastný ale omluvu považuje za zbytečnou. Policii podle něj přivolal sám ředitel Národní protidrogové centrály, který se jednání v sále lázní účastnil. Antonín Bruštík a Přemysl Šrámek, Česká televize.

Mobilní telefony volně k dispozici na internetu

22.11.2012

ČT 1

19:00 Události

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka

--------------------

Mobilní telefony všech poslanců, některých ministrů i prezidenta republiky volně k dispozici na internetu. Za zveřejněním stojí skupina Ztohoven. Ta udělal s čísel politiků součást výstavy s názvem Kartografie naděje. Politici čelí stovkám telefonátů i zpráv. Případem se zabývá policie.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

--------------------

Na začátku byly fiktivní zprávy o morální reformě, kterými se politici v červnu bavili ve sněmovně.

/ Ukázka /

Petr NEČAS, premiér /ODS//6.6.2012/

--------------------

Že se jedná o falešné SMS jsem pochopil v okamžiku, kdy mě přišla SMS od Miroslava Kalouska a vyzývala mě k morální obrodě.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

--------------------

Falešné zprávy ale po půl roce vystřídaly ty opravdové. Čísla politiků totiž skupina Ztohoven zveřejnila v pražské galerii Doks a záhy se objevila i na internetu. Následovaly stovky zpráv a telefonátů. Podepsaných, i anonymních, výhružných i podpůrných.

Petr NEČAS, premiér /ODS/

--------------------

Pro mě to znamená, že mám v podstatě zrušený mobilní telefon. Mám ho neustále zahlcený stovkami SMS, některé z nich jsou pochvalné, některé jsou velmi agresivní a vyhrožující. Jestli toto bylo smyslem, jestli toto má zvýšit politickou kulturu, tak tedy fakt nevím.

Miroslav KALOUSEK, ministr financí /TOP 09/

--------------------

Anketa Financial Times, která mě hodnotí jako nejdůvěryhodnějšího ministra, to je skutečné hodnocení mé nasazení a mé práce pro české daňové poplatníky, nikoliv sprosté SMS.

Boris ŠŤASTNÝ, poslanec /ODS/

--------------------

Jdeme si pro tebe kámo, máš se na co těšit. Těšíme se, až tě dostaneme. Retarde, ubožáku.

Vojtěch FILIP, předseda strany, poslanec /KSČM/

--------------------

Ty, kteří teda píšou ty nesouhlasný, tak to píšou většinou z internetu, protože se bojí a nepodepisují se. Jako chcípneš už brzo.

Marek BENDA, poslanec /ODS/

--------------------

Marku, pojď si dodělat doktora u nás v Chile, tvůj Augusto Pinochet mladší, tak to je alespoň člověk, který jako to nějakým způsobem píše mě, nebo tuší, kdo jsem, za co, co mi chce vyčítat.

Bohuslav SOBOTKA, předseda strany, poslanec /ČSSD/

--------------------

Já jsem nedostal žádné výhružné SMS.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

--------------------

Skupina Ztohoven tvrdí, že šlo i to, umožnit lidem přímou komunikaci s politiky, kteří jim málo naslouchají.

Petr ŽÍLKA, člen skupiny Zhotoven

--------------------

Jakékoliv výhrůžky jsou samozřejmě politování a zavržení hodné. Ale my jsme nikoho nenaváděli k tomu, aby vyhrožoval. Pro ty politiky to vlastně může být taková reflexe, takové zrcadlo.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

--------------------

Případem se zabývá policie. Podle Úřadu pro ochranu osobních údajů už je reflexe v podání skupiny Ztohoven za hranou zákona.

Igor NĚMEC, předseda, Úřad pro ochranu osobních údajů

--------------------

Tady je vlastně nejasné, i kde se ta telefonní čísla vzala. Pokud je mají poslanci a politici na svých webových stránkách veřejně, tak je to v pořádku, ale pokud jsou z nějaké databáze, tak to, to by byl taky závažný případ úniku.

Tereza KRUČINSKÁ, redaktorka ČT

--------------------

Se zveřejněním svého telefonu, se už v roce 2005 potýkal i tehdejší premiér Jiří Paroubek. Aktivista Stanislav Penc ho zpřístupnil na protest proti zásahu policie na technopárty Czechtech. Penc tehdy vyvázl úplně bez trestu. Redakce Zpravodajství a Tereza Kručinská, Česká televize.

Oplzlé sms pro Kočí, sprosté nadávky Kalouskovi: Ztohoven zveřejnili čísla politiků

22.11.2012

tn.cz

Umělecká skupina Ztohoven způsobila opět rozruch. Součástí nové výstavy v centru DOX jsou i mobilní čísla politiků, zvýrazněno je i číslo prezidenta Klause. Expozice je rozvinutím projektu Morální reforma.

Čísla politiků jsou podle skupiny Ztohoven veřejná. Visí v centru DOX jako součást výstavy nazvaná Kartografie naděje, která měla ve středu vernisáž.

Před tabulí se jmény a telefonními čísly visí také mobilní telefon. Každý, kdo chce, z něj může poslat vybranému politikovi sms. Telefon je anonymní, takže se nikdo nemusí bát případného postihu. Jako první na expozici upozornil web lidovky.cz. Prostřednictvím sociálních sítí se čísla dostala na Internet.

"Rozvedli jsme koncept Morální reformy, kdy jsme poslali politikům sms," vysvětlil mluvčí skupiny Ztohoven Petr Žílka. "Většina čísel je běžně dostupných i na internetu. Některá jsou méně dostupná, ale dali jsme je dohromady," popsal Žílka vytvoření expozice. Žalob se nebojí. "Četl jsem jeden rozsudek Nejvyššího soudu, který říká, že by možná měla být telefonní čísla chráněná jako osobní údaj, ale právo na to nemá vyjasněný pojem, ale v momentě, kdy jde o veřejně činné osoby, nevidím důvod proč by nás měl někdo stíhat.

S tím víceméně souhlasí i právník oslovený TN.cz. "Pokud jsou to veřejně dostupná čísla, nebude se jednat o porušení zákona. Naopak, pokud se jedná o soukromá telefonní čísla a konkrétní osoby nedaly ke zveřejnění souhlas, porušení zákona to bude," uvedl advokát Matěj Daněk, který se specializuje na právo na ochranu osobních údajů. Podle něj se jednotliví členové skupiny dopustili přestupku. Za to by jim hrozila pokuta až do výše 1 milionu korun.

Politici jsou zahlcení sms

Lidi začali politikům ihned nejen psát, ale i telefonovat. "Musím přiznat, že opravdu nerozumím,co je za moralní obrodu v tom někoho prozvánět celou noc. Nemám nejmenší problém s tím,aby se na mne lidé přímo obraceli v případě problému, ale posílat vulgarní sms se sexualním podtextem?nebo výhružky rodině? V tom, asi narozdíl od Ztohoven, demokracii fakt nevidím," reagovala na Facebooku poslankyně Kristýna Kočí.

Prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka označil akci sdružení Ztohoven za infantilní protest a ne umění. "Místo kultivované komunikace dostaly prostor především nízké pudy, urážky a vulgarity. Pokud to má být pokus kultivovat politickou scénu, tak se opravdu, ale opravdu nepovedl," napsal Sobotka.

Slova Sobotky potvrzuje i zkušenost Miroslava Kalouska. Lidé mu většinou jen nadávají. "Svině pravicová, spolehni se, že tě podřežeme s celou rodinou... Denně se modlím, abys zemřel na rakovinu ve strašných bolestech..." uvedl ministr Kalousek příklady některých sms pro web idnes.cz.

Nováčka v poslaneckých lavicích Romana Pekárka zveřejnění čísla nepřekvapilo. "Dostal jsem asi deset sms, ale já je dostával už dříve, takže nejsem překvapen. Jejich obsah si nepamatuji," řekl a zavěsil.

Falešné SMS zprávy posílala politikům skupina Ztohoven

Ani Jiří Paroubek se necítí činem umělců nijak pohoršen. "Není to pro mě nová situace. Pár blbců už to udělalo v minulosti a přežil jsem to," napsal svou reakci v sms.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD dostal asi čtyři SMS. "Byly většinou pozitivní. Jednu z nich přeposlal i TN.cz : "Dobrý den pane Sobotka. Gratuluji vám k volebnímu úspěchu krajských voleb a držím vám palce v boji se současnou vládou likvidující občany této země. S pozdravem váš příznivec."

Vít Bárta dokonce umělcům poděkoval na svých webových stránkách za reklamu. "Skupině Ztohoven bych touto cestou chtěl velmi poděkovat za skvělou reklamu. Od rána mi chodí celá řada pozitivních a povzbuzujících sms." a citoval některé ze sms: "Dobrý den pane Bárto, fandím vám. Nuly si vždy budou otevírat na úspěšné."

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc se po zveřejnění čísel českých poslanců skupinou Ztohoven zatím setkal jen s jedním telefonátem ve dvě hodiny ráno. "Nepotěšilo mě to, ale nějak jsem se s tím vypořádal," řekl Tejc. Nízký zájem o svou osobu si vysvětluje tím, že nepatří do řad zákonodárců vládních koaličních stran.

Podobně zareagoval i předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík. "Oproti ostatním kolegům si připadám jako lúzr, chodí mi toho málo, ovšem nějaké esemesky v noci dorazily," řekl ve čtvrtek Mediafaxu.

Doplnil, že název akce Ztohoven Morální reforma má dvojí rozměr. "Pokud to má ukázat, že morální reforma je potřeba, pak souhlasím, ale nemělo by se to týkat jen dvou stovek poslanců. I když i my ji samozřejmě potřebujeme. Jenomže ji očividně potřebuje i národ. Pokud se lidé dostanou k číslu na zákonodárce, ale nechtějí smysluplně debatovat, jen nadávat a vyhrožovat, pak je to špatně. Přál bych si žít v národě, kde má každý občan číslo na svého poslance a chce se s ním konstruktivně bavit, pokud má nějaký problém nebo připomínku," řekl Gazdík.

Soud osvobodil Ztohoven, úprava občanky není trestný čin

Za příliš inteligentní nápad umělecké skupiny zveřejnit telefony poslanců nepovažuje ani vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM). "Ta akce je mi vcelku jedno. Nikdy jsem své číslo netajila. Kdo mi chce sdělit něco smysluplného, se mi vždycky dovolá nebo napíše. Zároveň ale nepovažuji zveřejnění na něco zvláště inteligentního. Některým poslancům prý přicházejí i výhružky, jako že budou viset i se svými dětmi. To je zcela za hranou a nijak to nezlepší výkon politiků," zhodnotila vicepremiérka. Dodala, že číslo si měnit nehodlá.

Podívejte se na reportáž, jak skupina Ztohoven šokovala republiku jaderným výbuchem v Krkonoších:

Zcela klidnou noc měl jeden z takzvaných rebelů v ODS - Tomáš Úlehla. "Vím o tom jenom z televize, nepřišla mi jediná SMS ani mi nikdo nevolal. Myslím, že tato akce je hloupá a jde také o zbytečnou práci. Všichni poslanci mají zveřejněné hodiny, kdy je mohou lidé kontaktovat osobně v kancelářích. A osobní konfrontace je daleko důležitější než rozdávání telefonů," míní Úlehla.

Výtvarník Týc po měsíci ve vězení: Ty lidi uvnitř mi budou chybět!

Předseda komunistů Vojtěch Filip se Mediafaxu pochlubil, že mu chodí asi pětkrát více podpůrných zpráv než nadávek a urážek. "Akci považuji za ubohost svědčící o nedostatečné sociální inteligenci jejích autorů i těch, kteří čísla dál šíří. Telefonní čísla mimo adresář ale prostě neberu, mám dost jiné práce," sdělil Filip.

Odlišnou perspektivu nabídl poslanec ODS Boris Šťastný. "Už od noci jsem obdržel stovky SMS a stovky telefonátů. Snažím se všechno zvedat, ale většina lidí nechce diskutovat, položí telefon nebo hovoří nekoherentně. Já to ovšem vidím jako přínos pro českou ekonomiku. Hovor či SMS stojí peníze, jen já jich mám stovky, pak další poslanci - alespoň vybereme více na daních a můžeme to pak investovat do zdravotnictví," zaglosoval Šťastný.

Připojil, že akt skupiny Ztohoven považuje za protiprávní, ale nemíní s tím dělat, nic než být trpělivý. "Jsem na telefonáty zvyklý. Když aktivista Stanislav Penc zveřejnil před časem mé číslo, volalo mi plno uživatelů marihuany. Musím říci, že i ti zkouření lidé hovořili inteligentněji než příznivci bláznivé skupiny Ztohoven," uzavřel občanský demokrat.

"Čin skupiny ztohoven je v souladu se současnou situací ve společnosti. Je to jejich umělecké vyjádření," uvedl právní zástupce skupiny ztohoven Michal Pokorný. "Politici jsou lidi jako každý jiní, ale jsou pod větším mediálním a společenským dohledem, musí snést více než běžný občan. Hranice vnímání jejich soukromí je jiná než u běžných občanů, což konstatují ji soudy," vysvětlil Pokorný.

Policie se již výstavou zabývá. "Policisté byli na výstavě hned ráno, vyslechli na místě svědky a v tuto chvíli to řešíme ve spolupráci s policejním prezidiem i úřadem na ochranu osobních údajů," řekla pražská policejní mluvčí Eva Kropáčová.

Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Nov2012/1412903.jpg?d25a

* Penc trestný čin nespáchal

21.11.2012

Právo

(ČTK)

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu, když na červnové jednání sněmovního výboru o legalizaci marihuany pro léčebné účely přinesl krabici s konopím. Penc nyní sdělil, že policie záležitost odložila jako nedůvodnou.

Penc nic nespáchal, když přinesl marihuanu

17.11.2012

prvnizpravy.cz

Stanislav Penc se nedopustil trestného činu, když na jednání sněmovního výboru o legalizaci marihuany pro léčebné účely přinesl krabicí s konopím.

Penc dnes sdělil, že policie záležitost odložila.

"Orgány činné v trestním řízení po důkladném vyšetření dospěly k názoru, že jsem se žádného protiprávního jednání nedopustil, neobvinily mne a celou věc odložily jako nedůvodnou," uvedl Penc.

Penc prý chtěl předat krabici marihuany na výjezdním zasedání výboru v Lázních Jáchymov ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Přijeli policisté, které aktivistu vynesli ven. Penc tvrdí, že policii přivolal předseda výboru Boris Šťastný (ODS). Tento čin spolu s následnými událostmi prý snížil Pencovu vážnost; žádá proto po Sněmovně omluvu.

Policie tehdy sdělila, že Penc narušoval seminář, proto ho policisté vyvedli. Pro podezření, že u sebe má marihuanu, zahájili vyšetřování.

(čtk, foto: arch.)

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu

16.11.2012

ČRo Hradec Králové

18:00 Události dne

moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc se nedopustil trestného činu, když chtěl v létě ministru zdravotnictví předat krabici s marihuanou. Teď proto požaduje omluvu. Předseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Boris Šťastný ho totiž nechal na výjezdním zasedání v Jáchymově zatknout a vyvést. Podrobnosti doplní Vlaďka Vildová.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

--------------------

Předseda zdravotního výboru Boris Šťastný z ODS označil tehdejší jednání Stanislava Pence za protiprávní. Podle něj šlo o porušení zákona. Penc ale na zasedání prezentoval léčebné konopí při projednávání sněmovního tisku, který se touto problematikou zabývá. Vyšetřovatelé této kauzy ho proto neobvinili, naopak oznámili, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Aktivista teď požaduje omluvu.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Policie to odložila a já jsem dneska požádal Poslaneckou sněmovnu, aby se za chování poslaneckého funkcionáře Šťastného, protože on tvrdil, že to udělal jako předseda parlamentního výboru, tak aby se mi omluvil.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

--------------------

Sněmovna zatím k této záležitosti nevydala žádné tiskové prohlášení.

Penc žádá od poslance Šťastného omluvu

16.11.2012

novinky.cz

Ludmila Žlábková

Karlovarská policie nebude stíhat Stanislava Pence z Milkovic na Jičínsku, který koncem června narušil výjezdní zasedání zdravotního výboru Sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku, když přinesl na jednání výboru konopí. Předseda výboru a poslanec Boris Šťastný (ODS) ho proto nechal vyvést policií.

„Na základě prohlášení poslaneckého funkcionáře Šťastného o mně média psala jako o osobě, která se mohla dopustit porušení zákona. Navíc jsem byl policejně vyvlečen z jednání orgánu Poslanecké sněmovny, čímž mi v očích spoluobčanů mohla klesnout občanská prestiž,“ vysvětlil Penc důvody, proč chce písemnou omluvu. Tu požaduje ve chvíli, kdy orgány činné v trestním řízení dospěly k názoru, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. „Neobvinily mne a celou věc odložily jako nedůvodnou,“ upozornil Penc.

„Udání ze strany Šťastného přišlo cca 20 minut od mého vystoupení. A to i přesto, že proti mému chování neměl žádné námitky na místě přítomný ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych,“ tvrdí Penc, podle něhož je poslancovo odůvodnění, že měl ohlašovací povinnost, účelovou lží.

Vyjádření Borise Šťastného Novinky zjišťují.Má-li se gram vykupovat za 150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31 tisíc.Stanislav Penc

Akce v Jáchymově měla podle Stanislava Pence upozornit prostřednictvím přinesené fotodokumentace pěstování jedné rostliny konopí a doneseného výsledku sklizně této rostliny na možnost tunelování státního rozpočtu. Konkrétně prostřednictvím chystané novely zákona o léčivech, umožňující za určitých podmínek pěstování konopí. „Má-li se gram vykupovat za 150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31 tisíc,“ řekl tehdy. Za výpěstky z hektaru by podle Pencových propočtů získaly vybrané firmy 300 miliónů korun.

„Kriminalisté zahájili úkony trestního řízení proti dvaačtyřicetiletému muži pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu,“ uvedl krátce po incidentu mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta. V pátek však potvrdil, že policie tuto kauzu již nešetří. „Komisař kriminální policie případ po provedeném prověřování odložil, neboť se nejedná o trestný čin,“ řekl Valenta.

V současné době je návrh zákona o léčivech projednáván jako sněmovní tisk č. 590, koncem října prošel druhým čtením a poslanci k němu podali pět pozměňovacích návrhů.

Stanislav Penc: Žádám veřejnou omluvu od Borise Šťastného

16.11.2012

parlamentnilisty.cz

Názory, ParlamentniListy.cz

Výzva k veřejné omluvě.

Obracím se na Vás ve věci omluvy za počínání sněmovního funkcionáře t.č. předsedy zdravotního výboru Poslanecké sněmovny Borise Šťastného. Tento poslanec během výjezdního zasedání zdravotního výboru dne 27. června 2012 v hotelu A. Běhounek v Lázních Jáchymov, kterému předsedal, mne nechal zatknout a vyvést.

Důvod, který uvedl, byl dle jeho mínění porušení zákona z mé strany ve věci prezentace léčebného konopí během projednávání sněmovního tisku 590, který se touto problematikou zaobírá. Udání z jeho strany přišlo cca 20 minut od mého vystoupení a to i přesto, že proti mému chování neměl žádné námitky na místě přítomný ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Odůvodnění Šťastného, že má v této věci ohlašovací povinnost, je účelová lež, jelikož poslanec měl své tvrzení jako zákonodárce ověřit. Počítač s internetovým připojením měl během jednání u sebe na stole. Stejně tak mohl věc nechat ověřit některého z řady pracovníků Poslanecké sněmovny, kteří se na místě pohybovali. Kdyby tak učinil, věděl by, že § 368 trestního zákona upravuje oznamovací povinnost taxativně a vymezuje příslušné paragrafy. Avšak žádný z paragrafů ( §§ 283-286) týkajících se psychotropních látek tam uveden není. Navíc i přes záznam z tohoto jednání, kde tento fakt je zachycen, sám Šťastný ve svém podaném prohlášení pro tisk na druhý den toto popírá, vědomě podruhé lže.

Orgány činné v trestním řízení po důkladném vyšetření dospěly k názoru, že jsem se žádného protiprávního jednání nedopustil, neobvinily mne a celou věc odložily jako nedůvodnou. Ovšem na základě prohlášení poslaneckého funkcionáře Šťastného o mně media psala jako o osobě, která se mohla dopustit porušení zákona. Navíc jsem byl policejně vyvlečen z jednání orgánu Poslanecké sněmovny, čímž mi v očích spoluobčanů mohla klesnou občanská prestiž.

Z těchto důvodů vás žádám o písemnou omluvu za chování poslance Šťastného, který svým jednáním snížil nejen vážnost mojí, ale i celé Poslanecké sněmovny.

V Milkovicích 16. listopadu 2012

S pozdravem

Stanislav Penc

Penc nespáchal trestný čin, když přinesl konopí ministru Hegerovi

16.11.2012

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček

Policie odložila konopný případ Stanislava Pence. Ten chtěl v červnu na výjezdním zasedání sněmovního výboru poukázat na chyby v zákoně o legalizaci konopí pro léčebné účely. Ministru Leoši Hegerovi proto donesl krabicí s konopím. Vzápětí byl zatčen. Podle police však trestný čin nespáchal.

"Komisař kriminální policie po provedeném prošetřování rozhodl, že se v tomto případě nejednalo o trestný čin," řekl iDNES.cz mluvčí policie karlovarského kraje Pavel Valenta.

Prověřovaná událost se stala na konci června na jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví v Lázních Jáchymov. Penc tvrdí, že chtěl upozornit na zásadní problém v chystaném zákoně.

"Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí. To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů, to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak stát to vyjde na 300 milionů," řekl Penc den po zadržení.

Policii přivolal šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který byl v sále přítomen.

"Pan Penc ve večerních hodinách na veřejném zasedání zdravotního výboru nechal při svém vystoupení kolovat dózu s konopím. Protože bylo podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, tak jsem jako policista v sále konal. Přivolal jsem hlídku a dále to řeší krajské ředitelství policie Karlovarského kraje," řekl v červnu Frydrych.

Už zase chtějí bourat na Václaváku v památkové zóně UNESCO!!! (Vitezslav Praks)

11.11.2012

idnes.cz - blog

Už zase chtějí bourat na Václaváku v památkové zóně UNESCO!!!

Nebourejte dům 47 na Václavském náměstí Martin Brož

Při poslední demonstraci proti záměru bourat dům č. 47 na Václavském náměstí, v památkové zóně UNESCO, tisková mluvčí ministryně kultury sdělila: "paní ministryni na domu velmi záleží." Do dvou dnů od ukončení protestů bylo původní demoliční rozhodnutí odvoláno.

Jásal jsem.

A podívejme: Investor garantoval ochotu do zbourání domu investovat miliardu a hle - státní správa otáčí svůj názor o 180 stupňů.

Protestujme! Nejde jen o tento jeden dům! Jde o celou zástavbu Václavského náměstí, ve vazbě na dominantu Národního Muzea!

Nemůžeme si přece nechat líbit tento způsob rozhodování!

Očividně rozhodnutí úředníků ministerstva kultury překvapil i samotnou ministryni kultury, neboť podala na ve věci tohoto rozhodnutí podnět k rozkladové komisi Ministerstva kultury. Tento krok paní ministryně vítám, doufejme, že to dopadne dobře.

Ministerstvo kultury totiž již kdysi rozhodlo o tom, že původní demoliční výměr pro Dům č. 47 na Václavském náměstí byl magistrátními památkáři (vedl je tenkrát Jan Kněžínek ) schválen v rozporu se zákonem .

Stojí za to si odcitovat slova exšéfa památkářů pana Kněžínka: „Je to soukromý dům, a tak je věcí investora, jestli se mu vyplatí jej zbourat.“Srovnejme si to s památkovým zákonem . Všimněte si, že exšéf památkářů úplně ignoruje skutečnost, že se jedná o Václavské náměstí, památkovou zónu UNESCO. Kozel zahradníkem: Ten, kdo má památky chránit a je za to placen z našich daní, hrubě demagogicky argumentuje proti zájmům svého úřadu.

Úředníci ministerstva kultury se tenkrát pokusili dům zachránit a zahájili řízení o zaevidování domu jako kulturní památky. Ministrem kultury byl ovšem v té době exministr Besser ( rezignoval v rámci korupčního skandálu ), který řízení o zaevidování památky svým rozhodnutím zrušil a dal tak investorům zelenou.

Věc vypadala pro památku beznadějně, ale do dění tenkrát zasáhla odborná veřejnost: Návrh na prohlášení za kulturní památku podalo sdružení Uměleckohistorická společnost (sdružení českých i zahraničních památkářů).

S naším občanským sdružením jsme tenkrát uspořádali demonstraci .

Velmi početnou demonstraci uspořádal tenkrát i aktivista Stanislav Penc .

Proti předešlým záměrům bourání domu na Václavském náměstí tenkrát neprotestovala jen odborná veřejnost, občané a aktivisté, ale i senátoři :

Připomeňme si Stanovisko ústavu dějin umění AV ČR k této kauze, dokládající protiprávnost demolice .

Bourat na Václavském náměstí v památkové zóně UNESCO a stavět tam obchodní dům, nerespektující měřítko okolních budov, je zločin.

Jestli si to necháme líbit, tak jsme jako generace nyní žijících lidí - selhali.

Mají protesty smysl?

Minulých demonstrací se zúčastnily stovky lidí a byly úspěšné. Podařilo se nám rozhodnutí zvrátit. Bohužel došlo opět ke změně rozhodnutí, a proto musíme znovu demonstrovat. Nejde jen o počty lidí - jde o pravdu. Samo Ministerstvo kultury potvrdilo, že původní rozhodnutí magistrátních památkářů bylo v rozporu se zákonem. Odbor kultury senátu dospěl ke stejnému rozhodnutí. Odborníci památkáři (AVČR) čeští i zahraniční proti demoličnímu rozhodnutí protestují. Celá příslušná část Václavského náměstí je v památkové zóně UNESCO. Zbourat zástavbu, postavit tam obchodní dům a zlikvidovat celé architektonické řešení Václavského náměstí s dominantou Muzea a neutrální zástavbou okolních domů je zločin. Pokud se neozveme, padá i na nás.

Kdo vyjádřil protest?

Protestů se zúčastnil a zúčastní Klub za starou Prahu. Jejich vyjádření ke kauze je zde .

Protestů se zúčastnil i ASORKD, zde je jejich stanovisko .

Zde je stanovisko Prague Watch .

Zde odkaz na minulé stanovisko Občanského monitoringu .

Zde protestní stanovisko děkana FF UK v Praze.

A zde nově organizovaná demonstrace Občanského monitoringu .

Na facebooku se už k protestu hlásí stovky lidí . Doufejme, že dorazí i fyzicky.

Pořádat demonstrace nebo podat trestní oznámení?

Přišel mi do pošty dotaz, proč organizujeme protesty, proč nepodáme trestní oznámení. Zákony jsou postavené tak, že je možné zbourat třeba i Karlštejn. Existují způsoby, postupy, jak to udělat - legalisticky.

O všem rozhodují lidé a samozřejmě postupují formálně správně a v souladu se zákonem. Krade se v souladu se zákonem, bourají se památky v souladu se zákonem. Dosazování kozlů na místa zahradníků se stalo systémem, jak to tady funguje.

Jediná možnost je napadnout ta rozhodnutí věcně a přinutit dotyčné osoby změnit rozhodnutí nebo je donutit převzít za prokazatelně věcně špatné rozhodnutí plnou zodpovědnost při plné publicitě: A to je přesně cílem i tohoto článku. Můžete v tom pomoci, když budete chtít.

Nechci být manipulativní, ale co zůstane po naší generaci? Předkové s minimem technických možností stavěli neuvěřitelné věci. Dodneška je na tomto založena celá magie Prahy, i její hospodářský úspěch. ( Praha je pátý nejbohatší region EU ).

Naše generace má neuvěřitelné technické možnosti a staví jen podprůměrné obchodní domy. A to, co se dochovalo, bourá. Nepřipadá Vám to jako škoda? Nepřipadá Vám to jako naše hanba? Že to trpíme?

Za komančů bylo protestovat zakázané, hrozil za to kriminál. Dnes za to nehrozí nikomu nic, přesto o to lidé nejeví zájem. Hledí si svého talíře, pustí si večer mp3 nebo Dextra.

Nepřipadá Vám to jako škoda? Nepřipadá Vám to jako naše hanba? Změníme to nebo si necháme nečinně líbit i zdemolování Václavského náměstí?

SVĚT: Počátek konce marihuanové prohibice?

9.11.2012

neviditelnypes.cz

Neviditelný pes, Jan Zeman

Dvojice amerických států Washington a Colorado nulifikovala v referendech federální drogové zákony o marihuaně a legalizovala její držení a užívání, včetně rekreačního, v Coloradu omezeně i pěstování.

Ačkoli se zatím jedná o velice skromný úspěch (zatím v Coloradu dosáhl velice rozumné legalizace pěstování až 6ti rostlin konopí, zatímco úprava ve státě Washington zatím legalizaci pěstování neřeší s výjimkou pěstování pro medicínské účely přímo pacienty), je velice dobře možné, že to povede k dominovému efektu, který může zasáhnout nejen další státy v USA, kde se o podobném kroku už dlouho uvažuje, ale že tato výrazná změna postoje veřejnosti prosazená demokratickou cestou pronikne daleko za hranice Spojených států.

Zatímco u nás se lobbisté ve vidině tučných zisků snaží prosadit legalizaci extrémně předražené marihuany pro medicínské účely, pěstované průmyslovými metodami, krok, který nicméně zároveň hrozí dalším výrazným zpřísněním režimu pro ty, co si chtějí sami pěstovat marihuanu pro osobní potřebu účelům jiným a naši poslanci nechali dokonce zatknout konopného aktivistu Stanislava Pence, který se to na parlamentním zasedání pokoušel kritizovat, zdá se, že Amerika je opět o značně větší krok dále v liberalizaci.

Celou věc je třeba vidět v hlubších souvislostech. Pokud nebude naznačený trend nějakým byrokratickým způsobem ze strany centrálních vlád zastaven, potvrdí se zřejmě opět velice podstatná myšlenka Petra Macha z jeho knihy Úskalí evropské integrace o konkurenci jurisdikcí. - Pokud si voliči v jedné či více jurisdikcích prosadí určité opatření a to se osvědčí (a nevidím důvod proč by tomu v tomto případě být nemělo, neboť státům, které přistoupily k tomuto rozumnému kroku přibude položka příjmů a zároveň se odstraní problém marihuanové kriminální scény) budou ho pak chtít zavést i jinde. Takovým způsobem ostatně nakonec v 30. letech postupně v jednotlivých státech a nakonec i na federální úrovni skončila i ona neslavná prohibice alkoholu v USA, která přinesla obrovské zisky a moc mafii a závažné prorůstání organizovaného zločinu do státních struktur, ale problém alkoholismu žádným způsobem nevyřešila.

Je možné, že tato zpráva z amerických států Colorado (tam vyhrál Romney) a Washington (vyhrál tam Obama), poněkud zanikající v záplavě článků o výsledcích amerických prezidentských voleb, který se dal již přinejmenším od srpnové republikánské konvence v Tampě víceméně s naprostou jistotou očekávat, je historicky začátkem celosvětového konce prohibice marihuany.

Prohibice marihuany rovněž začala ve Spojených státech naprostou démonizací jejích účinků ( poprvé postavena mimo zákon ve státě Utah v kontextu rasimu a náboženského fanatismu a později s výraznou podporou federální vlády zasáhla celé USA ) a postupně se rozšířila takřka do celého světa, vytvořila obrovský černý trh a závažné problémy s mezinárodním organizovaným zločinem a stojí státy nemalé výdaje, aniž by to skutečné účinky a míra škodlivosti této drogy nějak ospravedlňovaly a nebo že by vyřešilo údajný problém s jejím užíváním.

Doufejme tedy, že tato jedna z mála pozitivních zpráv z USA v poslední době bude mít nakonec naznačené důsledky a jednoho dne její předpokládané pozitivní dopady dospějí i k nám do Evropy a pozitivně ovlivní i myšlení eurobyrokratů a našich pokryteckých parlamentářů a že nakonec zdravý rozum a svoboda přecejen zvítězí - alespoň tedy co se týče konopí - a nesmyslná drogová válka proti němu, která přináší mnohem více škody než užitku, konečně skončí.

Převzato z JanZeman.blog.idnes.cz se souhlasem autora.

Standa Penc: Pokrytec Klaus. Káže vodu a sám žije v přepychu

30.10.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Káže vodu, pije víno. Na úřadech by šetřil, ale na Hradě si žije honosně. Ukázal na chyby ostatních, ale vlastní zavinění nikdy nepřiznal a nepřizná. Taková je reakce bojovníka za lidská práva Stanislava Pence na projev prezidenta Václava Klause u příležitosti 94. výročí vzniku Československé republiky.

“Viděl jsem ten projev v přímém přenosu. Osobně vnímám Václava Klause jako kontroverzní osobu. Nicméně spoustu věcí, které v tom projevu přednesl, vnímám podobně. Ale z jeho úst tomu nevěřím. Je to pokrytec,“ míní aktivista v oblasti boje za lidská práva Stanislav Penc. Klaus podle něj káže vodu a sám na Hradě pije víno.

Blahobyt a ekozdroje

“I já mám pocit, že žijeme doposud v největší svobodě a blahobytu, i když to velká část obyvatelstva tak nevnímá. Nicméně politici a mocipáni by měli nejen kázat vodu a pít víno, jak to dělá Klaus, ale měli by jít příkladem. On sice řekl, že by měly státní instituce víc šetřit, ale copak honosnost jeho úřadu ukazuje, že by v tom šel příkladem? V tom je rozpor slov a činů. Když se pak dozvím, že jeho poradce bere plat sto deset tisíc korun a přitom nemá žádnou zodpovědnost, tak za co je bere? To je podobné jako na ministerstvu Alexandra Vondry. Tam taky všichni úředníci berou obrovské platy, aby se lampasáci nebouřili, tak dostávají na konci roku obrovské výsluhy nebo odměny, ale takhle by se stát chovat neměl,“ srovnává.

Ohledně Klausových výhrad vůči obnovitelným zdrojům energie prý prezident sice řekl část pravdy, ale ne celou. “Došlo prý k tunelování podpor na obnovitelné zdroje energie. Ale Klaus zapomněl říct, že podstatná část lidí, co tohle povolila, byli poslanci, kteří schválili špatný zákon. Nebyly to nevládní organizace, které hovoří o tom, že by se mělo šetřit a podporovat obnovitelné zdroje energie. Není jejich chybou, že místo toho, aby podpory do obnovitelné energie šly na domácnosti a konkrétním lidem na jejich baráky, tak mohla vzniknout velká pole posetá solárními panely. Ostatně v tomto byznysu jedou i Klausovi kamarádi,“ dodává s tím, že si nedokáže představit, jak by pole plná solárních panelů provozovali lidé z Greenpeace či jiní ekologičtí aktivisté.

Klausova frackovitost

“Takže on populisticky hovořil o tom, co lidi cítí, ale zatajil příčiny. Pozornost jako vždy odvedl jiným směrem. Vezměte si jeho protest proti spořivým žárovkám na Hradě. Vždyť to byl od něj klukovský kousek. Ani státník, ani politik, ani šetřivý člověk by tohle neudělal. To byl člověk, co říkal, že si může dovolit, co chce, a bude si své výdobytky bránit. V tom chování je obrovská dávka frackovitosti. Proto jeho slovům nevěřím. Popisuje sice, a celkem pravdivě, negativní jevy ve společnosti, ale svou chybu na nich nikdy nepřizná,“ uvádí příklad.

Penc se navíc v příkladech vrací do minulosti. “Za jeho aktivní politiky, když byl předsedou vlády a předsedou parlamentu, státní správa jen bobtnala. Opoziční smlouva se Zemanem vnesla korupci a podnikatelské manýry do politiky. On to sice hezky popisuje, ale nikdy neřekne, že sám nese část viny za tyto chyby. Naopak, pořád ukazuje na jiné. A s tou Evropskou unií je taky mimo. Ještě, že v Evropě nemáme válečné konflikty. Kdyby zde byly národní státy bez nějakých dohod, tak je pravděpodobné, že by zde kvůli divnému fungování politiků třenice mohly nastat,“ doplňuje.

Zatajené medaile

K udělování medailí má Stanislav Penc dvě zajímavé připomínky. “Když jsem se koukal na stránky prezidentské kanceláře, tak na stejnou roveň dávají Medaili za zásluhy při budování socialismu s těmi dnešními. Jen si odklikněte položku medaile a stránku prozkoumejte. Nicméně degradovat zásluhy vyznamenaných mými předchozími slovy o projevu či komunistických řádech by bylo nespravedlivé. Byla tam řada lidí, co si medaili zasloužili. Byl jsem přesto rád, že Klaus nevyslyšel rady senátorů, a v některých případech medaile neudělil. Třeba Kamile Bendové, Petru Pithartovi či Erazimu Kohákovi. Na druhou stranu metál měl určitě dostat Pavel Wonka, kterého mu senát také navrhoval,“ podotýká.

“Noviny se sice zaobíraly tím, kolik medailí udělil Havel a kolik Klaus, ale nikdo si nevšiml toho, že se medaile udělují i mimo tento ceremoniál. Jde tedy o tajné medaile. Důstojník BIS František Stárek dostal Medaili Za zásluhy druhého stupně za obranu vlasti od Václava Havla dva a půl měsíce před koncem jeho prezidentování. Honosí se tím na svých stránkách cunas.cz a na fotce mu ji evidentně předává Vladimír Špidla. Nicméně v seznamu oceněných na stránkách prezidentské kanceláře jmenován není. Kolik takových lidí, co mají v šuplíku medaili, kterou jsme nikdy neviděli, asi je? Stárek, důstojník BIS, který dvacet let sledoval lidi a své soukmenovce z undergroundu vedl jako extremisty, ji evidentně má,“ zakončuje ironicky Penc a ještě sarkasticky utrousí, kolik asi touto výpovědí naštve lidí.

Šéf ÚSTR Herman: Zdejší mizérie se jednou promění v kultivovaný kapitalismus

23.10.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

ROZHOVOR Na Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se občas ještě snáší blesky tvrdé kritiky. Jeho ředitel Daniel Herman jasně, byť s diplomatickou zdvořilostí, většinu výčitek odmítá. Problém směřování země vidí v tom, že budujeme kapitalismus dle komunistických příruček. Takže se chce každý stát miliardářem s limuzínou a vilou v exotice, bez ohledu na morální hodnoty. Věří však, že jednou dojde k obrodě společnosti.

Na některé novináře můžete působit jako opevněná tvrz, od níž se veškeré otázky odráží jako dřevěné šípy. Co vy na to?

Většina dotazů jde přes sekretariát, abychom zamezili absenci kontaktu. Myslím si, že se nestalo, abychom nějakého novináře nepřijali anebo mu neodpověděli. Nicméně děkuji za váš názor, že to tak může i působit. Přesto potřebu mluvčího akutně necítíme. Jak už jsem říkal, řada z nás s médii dlouhá léta spolupracuje a bereme to jako radost. U vědecké instituce většinou mluvčí pouze zprostředkuje kontakt na odborníka ve své oblasti, což lze řešit jinak. Roli hraje i současná ekonomická situace, kdy nám každý rok škrtají finance.

Označil jste Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) za vědeckou instituci. Nicméně ústav je i politickou organizací řízenou Senátem, kterou podle kritiků ovládá vládní ODS. Jak se k tomu stavíte?

Pravda, jsme vědeckou institucí jen z části. Vyrovnávání se s komunismem netkví jen v historii, ale i ve vzdělávání a veřejné činnosti. Kdybychom byli jen vědeckou institucí, tak máme mnohem přísnější přístup k bádání. Navíc jsme také zapojeni do naplňování zákona o protikomunistickém odboji, což je zčásti úřednická práce. Pro Ministerstvo obrany totiž vypracováváme odborná stanoviska k žádostem o osvědčení. Nicméně zpět k otázce. Nemůžeme být apolitičtí, protože matérie, jíž se tu zabýváme, je ryze politickou. Musíme však být nadstraničtí, což je velký rozdíl. Mohu říci, že jsem zde dosud nezažil ani jeden stranicko-politický tlak. Na druhou stranu rozumím tomu, že to někteří lidé mohou tak vnímat. Když vzniká jakákoliv státní instituce, začne vyřizovat agendu, kterou před ní již někdo také vyřizoval. Tudíž někomu bere práci i prestiž. Navíc žádná instituce nevznikne bez podpory momentální vlády a logické je, že opozice ji zkritizuje. Dnes ale nemáme blíže k žádné straně a udržujeme korektní vztahy se všemi demokratickými stranami.

Proč je tedy ÚSTR nazýván politickým dítětem ODS?

Možná jen proto, že ÚSTR vznikl v době Topolánkovy koaliční vlády a Ministerstvo vnitra nám za šéfování Ivana Langera předávalo nejvíce materiálů. Kdyby k tomu nebyla politická vůle, ještě dodnes odněkud taháme krabice různých materiálů. Je také nutné říct, že archivní činnost máme jen na omezenou dobu. V zákoně o ÚSTR je napsáno, že náš Archiv bezpečnostních složek přejde v roce 2030 pod Národní archiv. Ústav sice bude dál fungovat, ale jinak. Nyní musíme zpracovat materiály do elektronické podoby, což je obrovský kus práce.

Máte korektní vztahy i s KSČM?

Teď řeknu něco kacířského. Nemám problém mluvit ani s komunisty jako s lidmi. Nicméně léta odmítám komunikovat s KSČM, protože nechci podporovat jejich ideologii. Když se mě ještě jako mluvčího České biskupské konference ptaly například Haló noviny, vždy jsem řekl, že neodpovím, ale ne proto, že bych odmítal komunikovat s redaktorkou, ale proto, že nechci podporovat zločinnou ideologii, které tyto noviny slouží. Pokud se s novinářem setkám privátně, nemám problém. Nejde o odmítání člověka. Jde o odmítání zvrácené ideologie. Její zločiny nejsou excesy, ale logické důsledky té ideologie.

Proč se dodnes nehnuly úřady z místa v případě zákazu KSČM? Vždyť k tomu jste mohli být nápomocní…

Jsem přesvědčen o tom, že dnes žijeme v otevřené demokratické společnosti, kde je možný souboj idejí. To je cesta. Náš ústav se zabývá zkoumáním jak zločinů nacismu, tak i zločinů komunismu. Zakazovat něco není na místě. Jinak by se tomu umožnilo bez kontroly metastázovat do společnosti jinak. Přešlo by to v jakýsi ideový partyzánský boj. Společnost musí být natolik silná a zdravá, že unese existenci extremistických skupin. Když bude naším leitmotivem strach, je to špatně. Letos jsem vyvolal velkou akci hledání hrobu Bohumila Hasila, což je bratr krále Šumavy Josefa. Ten žije v Chicagu. Jeho bratr byl ale v roce 1950 zastřelen na Šumavě u hranic. Místo, kde byl zakopán, zatím nebylo nalezeno. Lidé tam o tom mluví a také se k tomu dostal bývalý velitel pohraniční stráže. Přišel za mnou, že glorifikujeme vraha. Pro mě ale bylo velkou výzvou si s ním popovídat a vyměnit si v klidu názory. Říkal jsem mu, že před třiceti lety by mě za mé názory zavřel, takže dnes se ta doba přeci jen o dost posunula ke svobodě. Dal mi nakonec za pravdu. Ten prostor ideové soutěže je fajn.

Proč je v některých západních zemích komunismus pořád tak sexy?

To jsou důsledky prvotního vývozu francouzské revoluce do Ruska a následného vývozu ruské revoluce do zahraničí. Vzájemné ovlivňování bolševických a nacistických idejí je zřetelné. Tomu se nikdo nebrání ani v Rusku. Když se i v Evropském parlamentu pokoušeli prosadit zákaz slov komunismus či komunistická strana, tak s tím neuspěli. Nepochopili, proč to v postkomunistických zemích porovnáváme. Prostě jejich zkušenost je jiná.

Proč dle Vás dnešní komunisté stále berou rok 1989 jako porážku?

Pocházím z rodiny, kterou dost těžce semlel nacismus i komunismus. Jsem osobně přesvědčený odpůrce jakékoliv totality. Jsem ale schopen pochopit, že ve třicátých i čtyřicátých letech na základě negativních zkušeností s postojem demokratických zemí tváří v tvář nacismu s podílem SSSR na jeho porážce se i upřímní lidé k tomuto levicovému extrému přiklonili. Pak ale revoluce začala své děti požírat. Podle mě v roce 1968 tanky armád Varšavského paktu musely rozjezdit svými pásy poslední zbytky důvěry v možnost symbiózy komunismu a demokracie. Po této události už šlo u komunistů asi pouze a jen o pragmatismus. Ostatně teď se k tomu i mnozí přiznávají.

Nicméně máme přes dvacet let od převratu a mladí lidé berou komunisty jako normální demokratickou stranu. Neštve vás to?

V tomhle bych byl zdrženlivější, jestli to tak je. Při setkáních se studenty jsem nezaznamenal nejmenší stopu toho, že by někdo z nich fandil komunistům. Možná některé skupiny mladých lidí si to myslí. Mě nejvíce štve absence morálních hodnot. Budujeme tady kapitalismus podle komunistických příruček. Prostě takoví ti milionáři se zlatými řetězy okolo krků, limuzínami a vilami na Kajmanských ostrovech. Skutečný kapitalismus je ale o osobní odpovědnosti, hodnotách, kreativitě a snaze o co nejlepší lidské soužití. Podle kádrových materiálů mých rodičů z předlistopadové doby pocházím z takzvané buržoazní rodiny, ale všichni naši zaměstnanci, jak mého dědečka, tak i babičku, milovali. Dnešní postkomunistická mizérie s absencí morálky má s kultivovaným Západem málo společného. Věřím ale, že se společnost obrodí. Kaliště se prostě jednou v čisté jezero promění.

Můžete mi říct, proč se stále stavíte za tolik kritizovaného Pavla Žáčka, z něhož jste udělal šéfa kanceláře ÚSTR?

Poznal jsem jej před léty a podle mého názoru patří mezi přední znalce této problematiky. Jako vládní zmocněnec byl hlavní styčným důstojníkem pro materiály z doby minulého režimu. Navíc dokázal skvěle rozjet mezinárodní vztahy. I myšlenka nastěhovat se sem na Prahu 3 se proměnila v realitu za něj. Je to vysoce inteligentní, pracovitý člověk, odborník a s naší vzájemnou spoluprací jsem velmi spokojený. Nechci nikomu nic podsouvat, ale to, že se někdo není schopen s někým domluvit, ještě neznamená, že s tím dotyčným není schopen spolupracovat někdo druhý. Vím o lidech, kteří k němu chovají osobní antipatie. Já je nesdílím. Žáček, jak už jsem výše naznačil, tuto instituci vybudoval. Nesl odpovědnost za převzetí všech předávacích dokumentů a takových lidí moc není. Vždy se řídím vlastními zkušenostmi a to dělám i nyní.

Jak berete nejhlasitější kritiky ÚSTR, tedy Stanislava Pence a Petrušku Šustrovou?

Nemám problém si promluvit s kýmkoliv. Pokud je člověk upřímný, může mi ukázat i jiné rozměry mé práce, které jsem doposud neviděl. Beru to jako obohacení. Žijeme v demokratické společnosti a je dobře, že jsou lidé různých názorů.

Nemyslíte si, že někdy kritizují neobjektivně?

Naznačil jste dvě osoby. Neodvážil bych se je dávat do jednoho zástupu. Mohou mít různé motivy. U někoho mohou hrát roli osobní nesympatie, u někoho třeba i momentálně nenaplněné osobní ambice. Ale konkrétní nebudu, nechci se někoho dotknout. Na druhou stranu neříkám, že všechny jejich podněty jsou špatné.

Když vám v Senátu Petruška Šustrová naznačila, že osvětová činnost ÚSTR pokulhává, protože těch publikací od vás vzešlo jen pomálu, nebránil jste se. Co teď?

V našem přehledu, který vám tímto dávám, je jich mnohem více, než paní radní uvedla. To je opravdu různost úhlu pohledu. Nechci jít cestou konkurence, ale spolupráce. Proto nejen z ekonomických důvodů mi přijde správné, že i v publikační činnosti spolupracujeme s partnery. Neberu ovšem nikomu právo, že to vidí jinak.

Buďme konkrétní. Ona tam vyjmenovala, že jste za čtyři roky své existence vydali pětatřicet knih, z nichž jen pár je autorsky plně zpracováno vašimi lidmi…

Není to pravda. ÚSTR byl vydavatelem či spoluvydavatelem sto tří publikací. A tohle je fakt. Je to otázka pojmů, co je naší publikací. Jednotlivá nakladatelství mají své řady, a když má jedno řadu memoárů, tak si můžeme vzájemně vyhovět. Ostatně i komiks Ještě jsme ve válce takto vznikl. Když se snižují finance, tak se hledají různé formy spolufinancování. Nicméně my se s Petruškou Šustrovou dobře známe, mezi námi žádná osobní animozita není.

V Senátu jste se drsně pustil do bývalé ředitelky Archivu bezpečnostních složek, když jste sdělil, že jí pomáhal syn s vybavením kanceláře. Nicméně nic nedefraudovala. Nebylo to zbytečné?

Musel jsem to tak uvést. Nebyla to pro mě jednoduchá věc, projednal jsem to s radou ústavu. Opravdu se musíme vyhýbat jakýmkoliv možným problémům, protože tady máme spousty kontrol. Na vše vypisujeme výběrová řízení, aby nikdo nemohl říct, že tady někdo zaměstnává rodinné příslušníky. Nesouhlasím s tím, když někdo káže vodu a pije víno.

Co si myslíte o uvažování o sloučení ÚSTR a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR?

To není možné ze zákonných důvodů, protože Akademie věd je úplně jinak koncipovaná instituce. Jednal jsem o tom i s jejím předsedou panem profesorem Drahošem a i on souhlasil, že obě instituce mají zcela jiné zaměření. My jsme totiž skutečně státní institucí, která má úkoly dané některými zákony. Tyto úvahy, které se objevily v prenatálním stádiu uvažování o škrtech ve státní správě, byly nasnadě, ale zcela mimo mísu. S vědeckými institucemi prostě nejsme kompatibilní. Samozřejmě spolupracujeme, ale jen na partnerské bázi.

Konopí pro Hegera policie stále vyšetřuje, Penc o ničem neví

17.8.2012

novinky.cz

jas

Případ občanského aktivisty Stanislava Pence, který se koncem června pokusil na výjezdním zasedání sněmovního výboru pro zdravotnictví předat ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09) sušené konopí a byl zadržen, policie stále prověřuje. Pence samotného již policisté po podání vysvětlení nekontaktovali.

"Byl jsem na příkaz předsedy zdravotního výboru Borise Šťastného zadržen a odvlečen na policejní stanici. Po čtyřech hodinách čekaní jsem byl kriminální policií vyslechnut," sdělil Penc Novinkám a dodal, že šlo o podání vysvětlení.

"Po něm jsem byl bez obvinění propuštěn. Do dnešní doby se v této věci nikdo neozval," uzavřel Penc. Mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta nicméně uvedl, že policisté případ stále prověřují. "Po obdržení všech potřebných podkladů bude rozhodnuto o dalších úkonech v tomto případě," upřesnil mluvčí.

Proč by měl stát utrácet peníze

Penc chtěl poslancům na jednání výboru dokázat, že není nutné, aby se konopí, které by mohli čeští pacienti užívat pro léčebné účely, draze vykupovalo.Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

"Chtěl jsem pouze upozornit, že není vůbec potřeba svěřit legální pěstování léčebného konopí pouze vybraným subjektům, od nichž by ho stát posléze za ohromné částky kupoval," osvětlil Penc a na inkriminovaném jednání to dokladoval 210 gramy konopí, které nechal spolu s konopnou mastí mezi přítomnými poslanci kolovat.

"Stačí na jaře zasadit semínko, zalévat a na podzim sklidit a dobře uložit," uvedl Penc po svém zadržení do policejního protokolu, v němž si mimo jiné stěžoval, že mu policisté při svém zákroku způsobili pohmožděniny.

Penc na své farmě v Milkovicích na Jičínsku propaguje renesanci chovu koz v české krajině a věnuje se i ekologickému zemědělství. Každoročně tam rovněž pořádá multižánrový festival nazvaný příznačně Kozí mejdan.

Aktivistovi, který Hegerovi přinesl marihuanu, se policie zatím neozvala

17.8.2012

parlamentnilisty.cz

jno

Přestože aktivista Stanislav Penc, jenž se na výjezdním zasedání sněmovního výboru pro zdravotnictví pokoušel demonstrovat lehkou dostupnost léčivého konopí, byl zadržen policií, dodnes se mu nikdo ze státních činitelů neozval. Přesto případ policie stále vyšetřuje.

Stanislav Penc koncem června na jednání výboru dokladoval ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09) 210 gramy konopí, které nechal i s konopnou mastí mezi poslanci kolovat, že není vůbec potřeba svěřit legální pěstování konopí jen vybraným subjektům. Nemuselo by se tak draze kupovat.

“Byl jsem na příkaz předsedy zdravotního výboru Borise Šťastného zadržen a odvlečen na policejní stanici. Po čtyřech hodinách čekání jsem byl kriminální policií vyslechnut,“ sdělil Penc Novinkám.cz s tím, že šlo o podání vysvětlení.

Rovněž dodal, že byl bez obvinění propuštěn. Do dnešní doby se v této věci nikdo neozval, tvrdí. Přesto mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta uvádí, že je případ stále otevřen. “Po obdržení všech potřebných podkladů bude rozhodnuto o dalších úkonech v tomto případě,“ upřesnil mluvčí.

“Stačí na jaře zasadit semínko, zalévat a na podzim sklidit a dobře uložit,“ sdělil po svém zadržení Penc.

Bouře kolem konopí

9.8.2012

zena-in.cz

Jakub D. Kočí

Připravovaný zákon o legalizaci konopí má mnoho kritiků, zvláště v řadách lidí, kteří konopí za léčebným účelem používají. Proč? Stěžují si hlavně na cenu, kterou by za lék zaplatili.

Roztroušená skleróza, lupénka, atopický ekzém, Alzheimerova choroba - to je stručný výčet nemocí, na které zabírá užívání konopí. Pěstování konopí je u nás ale nyní zakázáno a podle stávající legislativy je držení této rostliny v množství pro osobní potřebu přestupkem. Prakticky to znamená, že když u vás policie najde malé množství konopí, dostanete pokutu. Důvod? THC, tedy léčivá i návyková látka, která je (krom jiných) v rostlině obsažena.

Co navrhuje nový zákon o legalizaci konopí?

Konopí by mělo nově být k dostání na předpis v lékárnách. Poslanci při tom diskutují o dovozu certifikovaného konopí z Holandska za cenu asi 300 korun za gram. Například poslanec Jiří Skalický při debatě v Parlamentu prohlásil, že „dovoz přesně definovaného a certifikovaného konopí dnes je nejrychlejší cesta, jak ho dostat k našim pacientům.“

Jedna z uživatelek konopí, která si rostlinku doposud pěstovala v malém množství doma, vypočítává, že při takové ceně by její léčba vyšla (buď jí, nebo pojišťovnu) na 7 až 10 tisíc korun měsíčně.

Zdroj: ČT - Zákon o legalizaci konopí (klikni)

Protože nám celá aféra připadala, jako by stát chtěl perzekuovat lidi za to, že si zadarmo vylouhují mateřídoušku, namísto toho, aby si šli prospěšné látky v ní obsažené koupit za několik tisíc do lékárny. Obrátili jsme se na známého aktivistu Stanislava Pence, aby nám přiblížil, zda je v navrhované normě něco špatně...

Jak se vám líbí navrhovaný zákon o legalizaci konopí?

Zákonné vymezení konopí je důležitá věc, ale zákon, který je nyní v parlamentu, je podvod.

Podvod? Jak to myslíte, co je na něm podle vás špatně?

Neumožňuje samopěstování. V případě schválení ho lékaři budou předepisovat jen na nejtěžší choroby. Povede k vytunelování státní kasy lumpy, stejně jako tomu bylo se slunečními elektrárnami.

Jaké perzekuce by po jeho schválení hrozily lidem, kteří by si nadále pěstovali konopí doma sami?

Je nutné říct, že konopí je velice dobré na bolavé nohy, klouby, regeneraci kůže. Použité jako mast nemá žádné návykové účinky, jenže prodávané konopné mastičky neobsahují THC a tedy mají léčebné účinky mnohem nižší. Pokud zákon projde, dostane se konopí ze třetí kategorie do první, například po bok opia - z toho vyplívá, že ho chtějí využít lumpové k vlastnímu obohacení.

Ačkoli je u nás konopí zakázané, je možné pořídit si v některých maloobchodech například s potravinami výrobky s konopnými semínky. Co se stane s nimi, pokud zákon projde?

Nic. Tohle je také jedna velká lumpárna. I přes to, že máme v Evropské unii zákaz používání geneticky upravených rostlin, v konopí se to toleruje. Darebáci si mastí kapsy na prodeji konopných provazů, výplní aut, nebo třeba těch tyčinek, které jsou dělané z konopí, vyšlechtěnému tak, aby v něm nebylo THC. A ještě bych rád závěrem řekl, že je velice zvláštní, že naši zákonodárci o konopí mnoho neví. Dnes v 21. století, kdy velká část lidí užívala konopí. Vždyť bylo známé a používané jako lék i v mnoha zaniklých kulturách! O blahodárných účincích konopí by se mělo otevřeně hovořit. Nebojte se pěstovat ho dál.

Podívejte se na zajímavou reportáž o legalizaci konopí od Stanislava Pence...

Jaký trest za pěstování konopí hrozí?

Na otázky níže odpovídala Barbora Kudláčková z Národní protidrogové centrály...

Jak nyní postihuje policie člověka, který u sebe má, nebo si pěstuje konopí pro vlastní potřebu (rozumějme v malém množství)?

Přestupku se dle § 30 odst. 1 písm. k), zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dopustí ten, kdo neoprávněně pěstuje pro vlastní potřebu v malém množství rostlinu nebo houbu obsahující omamnou nebo psychotropní látku. Za přestupek lze uložit pokutu až do výše 15.000 Kč.

Pokud se jedná o množství větší než malé (více jak 5 rostlin) jde již o trestný čin.

O trestný čin se jedná vždy také v případě sušení a zpracovávání konopí (obsah THC více než 0.3%) – trestný čin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku – výroba, a v případě dalšího nakládání uvedeném v § 283 odst. 1 trestního zákoníku: Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem. Příklad: Při kouření marihuany podám kamarádovi joint – trestný čin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku – jinak jinému opatří.

Jak bude policie postihovat člověka, který by v takovém pěstování pokračoval v případě, že bude schválen projednávaný zákon o legalizaci konopí?

Připravovaná novela se nikterak nedotkne současné právní úpravy pěstování netechnického konopí (obsah THC více než 0.3%), to bude i nadále nezákonné.

Čili i když bude zákon přijat, postih zůstane stejný, jak je tomu nyní?

Přesně tak.

A technické konopí se tedy legálně pěstovat může?

Ano, ale samopěstitelé většinou nepěstují technické konopí.

Narazil jsem na problematiku genetické mutace u rostlin. Podle aktivisty Stanislava Pence nám Evropská unie zakazuje používat geneticky mutované rostliny, ale u konopí se to nedodržuje - tvrdí, že se z geneticky mutovaného konopí vyrábí například konopná lana a potraviny, to je to technické konopí? A dochází zde ke genetické mutaci?

Co se týká geneticky upraveného technického konopí, doporučovala bych Vám obrátit se na Ministerstvo zemědělství ČR.

Co si myslíte o zákoně o legalizaci konopí vy, milé čtenářky?

Heslo Kozího mejdanu: Jaké si to uděláš, takové to máš

4.8.2012

denik.cz

Milkovice /FOTOGALERIE/ – Pokud máte rádi přírodu a nevadí vám přespat ve stanu v místním sadu, můžete se vydat do vesničky nedaleko Libáně, kde se koná již 12. ročník Kozího mejdanu. Jedná se o zcela netradiční akci na farmě, kdy návštěvníky překvapí pobíhající oslíci a kozy. Účastníci zábavy jsou také zapojeni do příprav, kdy někteří dosekávají louky, dodělávají stáj, jiní staví pódium nebo kuchyň. Každý přiloží ruku k dílu.

Za to si mohou koupit za symbolický peníz vegetariánské jídlo, které pro ně připravují majitelé objektu. Pokud jste se těšili na různé stánky s takzvaným rychlým občerstvením, máte smůlu. „Heslo Kozího mejdanu je: jaké si to uděláme, takové to máme. To znamená, že přípravy začínají od příjezdu prvního člověka," uvedl organizátor Stanislav Penc.

Majitel statku nám také vysvětlil, proč zvolil tento netradiční název. Koza je totiž symbolem svobodomyslného zvířete, takže mejdan je věnován svobodomyslnému způsobu života.

Muzika nonstop

Na akci, která začíná středou a končí v neděli, jezdí každý rok několik stovek obyvatel. Po celou dobu hraje nonstop muzika na dvou pódiích. „Zahraje na sto kapel, ale jména vám neprozradím. Akce není klasický festival, a proto názvy hudebních skupin na plakátech neuvádíme," vysvětlil Stanislav Penc.

Mimoto na vás čeká autorské čtení, divadla, promítání filmů. Zkrátka nepřijdou ani naši nejmenší, pro které jsou přichystané hry, malování, procházky, po okolí a mnohé další aktivity.

Smysl Kozího mejdanu je v pospolitosti, setkávání lidí podobné krevní skupiny. Pracovně vytíženým občanům chce majitel ukázat, jakým způsobem se dá žít ve volné krajině.

Lidé se vrací

„Velká část účastníků se k nám každý rok vrací a bere sebou i své kamarády. Na druhou stranu je i několik, kterým se u nás nelíbí, protože jim chybí stánkaři, dopředu připravený kulturní program nebo nechtějí spát někde, kde předtím byla zvířata," řekl Stanislav Penc.

Letošní ročník je výjimečný tím, že akce bude vysílána v přímém přenosu na internetových stránkách. Vstupné na Kozí mejdan, kde nejsou žádné ploty ani ochranka, je dobrovolné.

Loni se uskutečnil po roční přestávce jako víkendová akce, předchozích deset ročníků trvalo vždy osm dní. „Přijela jsem se s manželem pouze podívat, přes noc určitě nezůstaneme," uvedla jedna z návštěvnic. „Jezdím jsem pravidelně každý rok s přáteli, líbí se mi tento způsob života. Akci si opravdu užijeme," sdělila Klára Prokopová."

Kozí mejdan u Penců potrvá až do neděle

4.8.2012

Mladá fronta DNES

(ČTK)

Kozy a svoboda

Až do neděle potrvá na farmě Stanislava Pence v Milkovicích na Jičínsku tradiční Kozí mejdan věnovaný kozám a svobodomyslnému způsobu života s koncerty, divadly i autorským čtením. „Jde o setkání lidí, kteří mají pocit, že stojí za to se na chvilku v hektické době zastavit. Nejde o program, ale o setkání, proto nezveřejňujeme žádné seznamy, kdo by tady měl vystupovat,“ řekl Penc, jenž jedno pódium připravil na louce a druhé ve stodole.

anketa: Štěstím bez sebe

3.8.2012

Pátek Lidových novin

Jan HřebeJk režisér Štěstí je setkání s dobrým člověkem. břetislav RycHlík dokumentarista, herec Vlny či zásahy štěstí, to naplnění okřídleného rčení, „byl štěstím bez sebe“, mívám v různých podobách. Když se mi narodily dcery Apolena a Juliána, bylo to, jako by se mne dotknul neviditelný prst Boží, a náhle mne zaplavila vlna štěstí. Když padal v listopadu ‘89 bolševik, míval jsem přelévavé vlny štěstí, jakési naplnění nepředstavitelného snu, euforie až opilosti ze svobody. Z té člověk ovšem brzy padl na hubu do toho ubožáckého stavu demokracie a politiky dnes. Na Moravě zažívají chlapi štěstí, které si umí přivodit: Máme víno, slivovicu a písničky.

Ta chlapská přátelství, kdy se dáme do zpěvu a padají z nás civilizační šlupky a nánosy, jsou vykoupena momentem štěstí, které je prchavé, z krásy písničky se mihne – jako pták v letu. Ale taky máme několikadenní euforii během chození po fašanku, tedy českého masopustu. To je štěstí na pokraji šílenství, kdy jde o život. Šťastný jsem i při sportu, když „Kometa sópeře zas rozmetá“. O intimním štěstí, které přináší láska k ženě, s dovolením pomlčím. A jiná štěstí, jež mívám, ta nečekaná, přilétnuvší a zase mizící, jsou asi křídly, která jsou v tom slzavém údolí směšné a přízemně plazící se lidské existence a bolestného žití tím, co náš život činí jakž takž snesitelným.

aneta langeRová zpěvačka Nedávno jsem si upřímně a přátelsky popovídala se svým tátou o tématech, o kterých jsme se nikdy předtím nebavili.

Měla jsem radost, i když to pro nás oba bylo chvílemi náročné. Cítím se šťastná, když můžu vést otevřený dialog se svými nejbližšími.

MUDr. ZUZana RoitHová kandidátka na úřad prezidenta Šťastná jsem vždy, když se mi daří moje práce, ale i když se daří lidem kolem.

Umím se radovat z jejich štěstí. Životní štěstí jsem našla ve své rodině a teď jsou třešničkami na dortu moji dva malí vnoučkové. Děti jsou zdroj každodenního štěstí. Tím, že většinu pracovních dnů trávím v zahraničí, si uvědomuji, jak je pro mne rodinné zázemí nepostradatelné. Jsem šťastná, když snídám doma, a také při práci na své zahradě. Mám radost z jízdy na kole nebo na lodi, jsem šťastná, když jdu ráno sama lesem a když plavu v řece u našeho domu. Těší mne, když někdo v mém okolí najde dobrou práci a když ho nesužují nemoci. Raduji se z každého svátečního dne a ze střídání ročních období. Raduji se z toho, že žiju v této zemi a v této bezválečné době. Štěstí je pro mne stav, kdy jsem vyrovnaná se svými problémy, když jsem je dokázala překonat. Jsem šťastná, že mám víru v Boha. Jako lékařka myslím ale i na to, že šťastný byl měl být každý, komu přeje zdraví. Ale samo o sobě to k hlubokému štěstí stačit nemůže. AdAm gebriAn architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury Zdravím z Chorvatska. Právě ho tu prožívám.

Štěstí je mít možnost kontrolovat svůj čas a trávit ho, jak uznáte za vhodné. Neštěstí je naopak trávení času podle přání jiných.

vlAdimír mertA písničkář Skutečný závan štěstí nepatří lidu – ani jejich novinám. Neprozradím. Ale naznačím alespoň cestu: Štěstí je bláhový, prchavý pocit, na který nemáme ve srovnání s trpícími světa nárok.

Štěstí nemůže být cíl jako výhra v loterii, ale cesta k němu snad ano. Nepadá z nebe, drobí se do každodenních malých radostí a strastí, bez kterých bychom si ani nevšimli, že se o nás občas uchází. Štěstí jednoho se rozplývá na pozadí utrpení jiných. Alespoň přiblížit se k němu, to dá práci. Snažím se aspoň rozeznat, kdy přichází. A neodehnat ho euforickými pseudový křiky. Se štěstím je to jako s vírou či pravdou: Projevuje se spíš jako absence neštěstí, lži a zmaru. Nedopřávám si luxus blbé nálady, nenechávám si zaplevelit vlastní vnitřní soudržnost zlovolným počínáním jiných. Rozum a štěstí… Werich se je v jedné fimfárovské pohádce pokusil smířit. Ale ano, jako muzikant jsem přeci jenom pocítil závan štěstí – v kině, plném rozzářených dětských očí, slzících maminek a kolegů, šťastných, že jsme tak trochu tomu štěstí pomohli na svět.

Olga Sommerová režisérka Štěstí mi přináší tvorba, příroda a láska. Ivan Gabal sociolog Nemám štěstí. Štěstí má vždycky mne.

Nečekaně skočí a rozleje se všade. Dvakrát, když se mi narodily dcery. Pokaždé mě sice žena vyhodila ze sálu, vždy na porod chtěla být sama. Ale pokaždé jsem byl tak nevýslovně šťastný, že na to obě dcery dodnes hodně spoléhají. Šťastný jsem každý rok 17. listopadu. Chodím si na Národní třídu uvědomit, že o šťastný život se musím prostě porvat. Každý rok zavřu počítač, vezmu bundu a jdu si pro ten šťastný pocit znovu. No a teď, když máme olympiádu, musím říct, že kdyby letos Bára Špotáková hodila oštěp za sebe, smál bych se s pocitem štěstí, který jsem prožil před čtyřmi lety, když v Pekingu narvala posledním pokusem svoje nářadí přes vedoucí Rusku na zlato. Bylo tuším 21. srpna. Sport mě drží nad vodou taky – a celý život. A sport a štěstí jsou příbuzní. Na štěstí se člověk nadře jak kůň.

A ke štěstí musí umět i prohrát.

Andrej Krob divadelní režisér Štěstí je muška zlatá, poletuje kolem, většinou sedá na vola. Zatím nejsem její případ.

dr. bedřich břich světoběžník Co je to štěstí? Krátký, nezachytitelný okamžik, který bezprostředně předznamenává příchod neštěstí, je jeho předstupněm.

Ať vzpomeneme onu mexickou babičku, která, když ji televize zpovídala ohledně štěstí, děkovala Bohu, že na ni seslal štěstí v možnosti hledat svou obživu na skládce komunálního odpadu, a krátce nato zemřela hladem, neboť druhý den našla smetiště ohrazené plotem z iniciativy sdružení Za lidskou důstojnost. Anebo pravidelnost, s jakou se výherci prvních cen v loteriích ocitají v nesplatitelných dluzích, pravidelnost, která vede pořadatele loterií ke zřizování poraden, ostatně zcela neúspěšných, které výherce ochraňují před nenadálým štěstím.

Vzpomeňme ostatně slova klasika: „Zrodili jsme se k tomu, abychom trpěli. Nakonec to každý dokáže. Kdo netrpí, trpí.“ Snad nejlépe popsala štěstí kosmonautka Valentina Těreškovová metaforou jízdy na kole: „Nerada jezdím z kopce, neboť vím, že pak budu muset do kopce.“ Ale ani ona, při vší své prozřetelnosti, se štěstí, tedy neštěstí, nevyhnula. Moudrý muž proto štěstí, podobně jako spravedlnost, nikterak nevyhledává, ale také se mu nevyhýbá. vladiMír dlouhý kandidát na úřad prezidenta Kdo umí být ve svém životě každý den alespoň chvíli spokojený sám se sebou a umí spokojenost také dát svému okolí, je šťastný člověk. Rodina, o kterou se člověk může v těžkých chvílích opřít, je také součást štěstí. Kdo má práci, která ho současně živí i těší, je šťastný. A konečně, šťastní jsme všichni v jednom: Přes všechny problémy dnešního světa žijeme v dostatku a v míru.

andrea Sedláčková režisérka Málokrát v životě mě zatím potkala tragická situace a bude to vypadat, že jsem nějaký prosťáček, ale já jsem víceméně neustále šťastná. Mám takovou povahu, že se raduji z toho, co život momentálně poskytuje, a dokážu si to plnými doušky užít. Takže štěstí je pro mě vlastně permanentní stav s přechodnými nespokojenostmi, které se dají vyřešit. Teď mě naplňuje štěstím moje rodina, děti a manžel, věrní a inteligentní přátelé a taky to, že budu konečně točit celovečerák, na jehož přípravách mnoho let pracuji. Mám pocit, že žiji tak, jak jsem si přála, nebo že se mám vlastně líp, než jsem si uměla představit.

Mardoša baskytarista skupiny tata Bojs Štěstí – tak, jak já ho znám – může vypadat různě. Samozřejmě okamžiky, kdy mě naše malá Františka probudí tím, že mi dá do pusy lentilku (a vzápětí skočí na břicho), jsou esencí štěstí hraničící až s blahem. Zvlášť když mi Bárka ještě oznámí, že čaj už je hotov. Ale ke štěstí mi stačí i úplné drobnosti – jako například rituální premiérové poslechy nových CD, které probíhají při úplném soustředění a s bookletem v ruce.

Těch si ale spíš užívám, když je má milovaná rodina z dohledu.

StaniSlav Penc aktivista, ekologický zemědělec Na otázku, co je štěstí, se mně chce říci: Muška jenom zlatá. Jde totiž o filozofickou otázku, na kterou si každý z nás odpovídá jinak a každý svoje štěstí cítí a vnímá po svém. Chtělo by se odpovědět, že štěstí je být zdravý, nemít nedostatek a mít radost z okolí a sebe. Ovšem tak jednoduché to není. Co by pak řekl člověk na to, když je nemocný, neoplývá hmotnými statky a žije sám? Myslím, že otázka, i když je filozofická, a tím tedy relativně složitá, je vlastně vcelku jednoduchá. Štěstí je smířit se sám se sebou, se svými nedostatky, umět se radovat z maličkostí, brát život takový, jaký je. Prostě nechtít to, co mít nemůžu. Ráno se probudit a říci si: To je tak krásně na světě. Radovat se z každého počasí, nezávidět lidem jejich fyzické majetky. Přát druhým co nejlepší věci kolem nich. To je, myslím, recept na štěstí – bez ohledu na to, jestli je člověk zdravý či bohatý.

Martina ForManová spisovatelka Existuje pár lidí a nesmírné množství míst a věcí, které mě dokážou udělat šťastnou.

Děti, manžel, přátelé, mořské pobřeží, pražské vinárny, skvělá knížka, jarní vzduch, procházka New Yorkem, hezké šaty, když se do nich vejdu, legrační věci, dobrý film, příjemné překvapení, lichotky, pistáciové oříšky a tak dál, a tak dál.

Ale asi nejvíc mě dělá šťastnou, že dokážu být šťastná, že mám tu schopnost.

Nevěřili byste totiž, jak málo závisí životní realita na tom, zda se člověk cítí spokojený. Kolik jen já znám těch, co mají zajímavou práci, šikovné děti, štíhlé boky, tučné konto nebo nevím co všechno, zač by mohli být vděčni – a přitom se soustavně trápí. Nevykvetly tulipány.

Nedali prémie. Nezavolal. – Jistě, tragédie, ale přehlušující vše ostatní?

Přitom moje štěstí vypadá úplně jinak, než jsem si kdy představovala. Řízením osudu žiju na samotě, v místě, které bych v mládí ohodnotila slovy: „Že se ti lidi raděj rovnou neoběsí.“ Kromě toho, že jsem tehdy neměla žádný vztah k přírodě (vlastně měla – negativní), děsila mě představa být uvězněna sama se sebou, eventuálně pár dalšími, jistě též nezajímavými lidmi. Kde je hudba, troubení aut, noční život, požární sirény, štěbetání (proboha, jen ne ptáků!)? Kdybych se dnes viděla tehdejšíma očima, zřejmě bych se domnívala, že jsem byla k životu na venkově donucena nějakými hrůzostrašnými okolnostmi, protože dobrovolně bych to nikdy neudělala. Co se mi to stalo?

myslela bych si ustrašeně.

Co se mi to stalo? říkám si pobaveně dnes.

Očividně jsem musela ujít dlouhý kus cesty, konkrétně až sem, na loučku mezi smíšenými lesy, abych poznala, že všechny ty zvuky a hlasy byly jen kulisou mého tehdejšího života a že vlastně maskovaly jeho prázdnotu. – Ačkoli to byla velice zábavná prázdnota, ráda bych zdůraznila! Možná k oné změně došlo přirozeně věkem nebo tím, že jsem se stala matkou, ale najednou jsem ráda i ve vlastní společnosti; už před sebou nepotřebuji utíkat. A to je strašně blažený pocit. Jan Fischer kandidát na úřad prezidenta Co je štěstí? Představa štěstí a prožitek štěstí jsou dvě různé věci a v průběhu života se nepřetržitě mění. Já jsem teď ve svém věku došel k pocitu, že mám všechno, co ke štěstí potřebuji: Chytrou a tolerantní ženu, zdravé a úspěšné děti, rodinu, která stojí při mně, pár dobrých přátel, pocit profesionálního uspokojení a perspektivu. Jestliže je tohle ta „muška jenom zlatá“, pak ji mám chycenou v dlani.

Fero Fenič režisér a producent Moje štěstí má různé podoby. Někdy je to moment, kdy pocítím smysluplnost svého bytí nebo důležitost pro někoho, kdo je důležitý také pro mě. Jindy náhodný okamžik emoce nebo krásy, který v té chvíli vše negativní, co mi život přináší, zbezvýznamní. Moje štěstí je téměř vždy spojeno s lidmi, málokdy s věcmi. Miluju léto, a tak teď skoro každý den, kdy je hezky, mám takovou šťastnou chvilku.

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

1.8.2012

ceskenoviny.cz

ČTK

Milkovice (Jičínsko) - Na farmě Stanislava Pence v Milkovicích na Jičínsku dnes začal tradiční Kozí mejdan, který je věnovaný kozám a svobodomyslnému způsobu života.

V Milkovicích na Jičínsku dnes začíná tradiční Kozí mejdan

1.8.2012 ceskenoviny.cz str. 00 Cestování

ČTK

Milkovice (Jičínsko) - Na farmě Stanislava Pence v Milkovicích na Jičínsku dnes začal tradiční Kozí mejdan, který je věnovaný kozám a svobodomyslnému způsobu života.

V Milkovicích na Jičínsku začal tradiční kozí mejdan

1.8.2012

ČRo Hradec Králové

16:00 Události regionu - Hradec Králové

moderátor

--------------------

V Milkovicích na Jičínsku začal tradiční kozí mejdan. Akce, věnovaný kozám a svobodomyslnému způsobu života, potrvá ode dneška až do neděle 5.srpna. Jak upřesňuje kolegyně Vlaďka Vildová, tento mejdan každoročně pořádá Spolek přátel koz, který propaguje chov býložravců.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

--------------------

Kozí mejdan na Jičínsku už má svou typickou atmosféru. Jejím hlavním rysem je svobodomyslný způsob života a také soužití se zvířaty, která se volně pohybují po milkovickém areálu na Kozím vršku. Hlavní pořadatel Stanislav Penc k tomu dodává:

Stanislav PENC, pořadatel

--------------------

Co se týká propagace koz, tak my se zabejváme mimo jiné i tím, že právě v Milkovicích pořádáme koncerty a různý kulturní setkání. A podtitulek toho je společenské a kulturní setkání.

Vlaďka VILDOVÁ, redaktorka

--------------------

Dění na milkovickém statku vítá také jedna z účastnic.

osoba

--------------------

Naše zvířátka jsou hlavní částí mejdanu, bych řekla, máme tady oslíky, kozičky, pejsky z útulky. Každý, kdo se o svoje zvířátka dokáže postarat, tak si ho může vzít.

Na milkovickém statku aktivisty Stanislava Pence začíná Kozí mejdan

1.8.2012

hradec.iDNES.cz

MF DNES, Petr Záleský

Žádné ploty, ochranka, pevný program, vstupné nebo otravní dealeři telefonních operátorů. Na Kozím mejdanu Stanislava Pence, který na jeho statku na Jičínsku začíná ve středu, se návštěvníci nesetkají s žádným festivalovým "folklorem".

Však také pořadatel slovo festival vůbec nepoužívá. Mnohem raději má výrazy mejdan nebo setkání.

Do Milkovic u Libáně se nesjíždějí zapřísáhlí ekologičtí aktivisté, chovatelé koz nebo pivaři. Kozí mejdan je podle svého hlavního guru určen pro vyznavače svobodomyslného způsobu života, kteří vyhledávají muziku mnoha žánrů, divadlo, autorská čtení nebo promítání filmů. Ale festival? To nikdy!

"Hlavním cílem festivalu je na základě předem stanovených hudebních hvězd nalákat co nejvíce lidí, aby se vypilo se nejvíce piva, prodalo se co nejvíce drahých párků a vydělal se balík peněz. My ukážeme, že to jde dělat jinak," řekl Penc, který před třemi lety tvrdil, že se s Kozími mejdany loučí.

"V nejlepším je dobré skončit, naše setkání se nám v minulých 10 letech dařilo dělat tak, že bychom to už nedokázali udělat lepší," vysvětlil tehdy pořadatel své rozhodnutí. Penc slovo dodržel a v roce 2010 žádné setkání do Milkovic nesvolal.

Když však loni opět připravil dvě pódia, přihlásilo se mu kolem 80 kapel, a tak uspořádal alespoň víkendový mejdan. Letos už bude pětidenní.

"Ale klidně může být i delší, já žádné mantinely nestavím," pokračoval Penc, jenž na sebe nedávno upozornil, když na jednání poslanců vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

"Jedno pódium bude na pastvě, druhé ve stodole. Kozy i osli volně chodí mezi lidmi, na které to klade poněkud větší nároky. Prostě si musí uvědomit, kde jsou," řekl Penc.

"Procházející kozy jsou výborné zpestření. V Milkovicích jsem byl už dvakrát a pojedu zase, protože se tam schází skvělá parta stejně smýšlejících lidí. Program se mi líbí, i když je jasné, že občas hraje kapela, která se vám úplně netrefí do vkusu," říká třeba Dominik Pavlík. do PC pro iPad Vaří se jen pro vegetariány

"Po 12 letech kozích mejdanů se ukázalo, že sem jezdí skupina lidí, která se dokáže bavit sama, a nikoli ta, která chce být bavena," doplnil Penc. Přestože akce nemá skoro žádná pravidla, jedno přece jen existuje: k dostání je na ní pouze bezmasá kuchyně.

"Vegetarián nejsem, ale u nás doma kozy nezabíjíme, ani je neprodáváme. Důvod vegetariánského setkání je jednoduchý. Lidi si sem přijedou odpočinout, načerpat energii, radovat se ze života a těžko jim pomůže, když se nadlábnou bůčku. Když se pije silné pivo, má se jíst tak, aby to člověku pomohlo a ne ublížilo," vysvětlil Penc.

Vstupné je dobrovolné, stanování zadarmo a jídlo a pití za symbolickou cenu. "Jsem přesvědčen, že spousta mladých lidí má dnes opravdu hluboko do kapsy," komentoval to Penc.

Kozím mejdanem chce oslovit hlavně volnomyšlenkáře: "Kozy a osli jsou svobodomyslná zvířata. Jsou sice stádová, ale nechovají se tak. Koza je velká individualita a navíc je předkřesťanským symbolem hojnosti a plodnosti."

Na statku samotáře Pence dnes začíná Kozí mejdan

1.8.2012

Mladá fronta DNES

Petr Záleský

JIČÍN Žádné ploty, ochranka, pevný program, vstupné nebo otravní dealeři telefonních operátorů. Na Kozím mejdanu Stanislava Pence, který na jeho statku na Jičínsku začíná právě dnes, se návštěvníci nesetkají s žádným festivalovým „folklorem“.

Však také pořadatel slovo festival vůbec nepoužívá. Mnohem raději má výrazy mejdan nebo setkání.

Do Milkovic u Libáně se nesjíždějí zapřísáhlí ekologičtí aktivisté, chovatelé koz nebo pivaři. Kozí mejdan je podle svého hlavního guru určen pro vyznavače svodomyslného způsobu života, kteří vyhledávají muziku mnoha žánrů, divadlo, autorská čtení nebo promítání filmů. Ale festival? To nikdy!

„Hlavním cílem festivalu je na základě předem stanovených hudebních hvězd nalákat co nejvíce lidí, aby se vypilo se nejvíce piva, prodalo se co nejvíce drahých párků a vydělal se balík peněz. My ukážeme, že to jde dělat jinak,“ řekl Penc, který před třemi lety tvrdil, že se s Kozími mejdany loučí.

„V nejlepším je dobré skončit, naše setkání se nám v minulých 10 letech dařilo dělat tak, že bychom to už nedokázali udělat lepší,“ vysvětlil tehdy pořadatel své rozhodnutí. Penc slovo dodržel a v roce 2010 žádné setkání do Milkovic nesvolal. Když však vloni opět připravil dvě pódia, přihlásilo se mu kolem 80 kapel, a tak uspořádal alespoň víkendový mejdan. Letos už bude pětidenní. „Ale klidně může být i delší, já žádné mantinely nestavím,“ pokračoval Penc, jenž na sebe nedávno upozornil, když na jednání poslanců vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

„Jedno pódium bude na pastvě, druhé ve stodole. Kozy i osli volně chodí mezi lidmi, na které to klade poněkud větší nároky. Prostě si musí uvědomit, kde jsou,“ řekl Penc.

„Procházející kozy jsou výborné zpestření. V Milkovicích jsem byl už dvakrát a pojedu zase, protože se tam schází skvělá parta stejně smýšlejících lidí. Program se mi líbí, i když je jasné, že občas hraje kapela, která se vám úplně netrefí do vkusu,“ říká třeba Dominik Pavlík. „Po 12 letech kozích mejdanů se ukázalo, že sem jezdí skupina lidí, která se dokáže bavit sama, a nikoli ta, která chce být bavena,“ doplnil Penc.

Přestože akce nemá skoro žádná pravidla, jedno přece jen existuje: k dostání je na ní pouze bezmasá kuchyně. „Vegetarián nejsem, ale u nás doma kozy nezabíjíme, ani je neprodáváme. Důvod vegetariánského setkání je jednoduchý. Lidi si sem přijedou odpočinout, načerpat energii, radovat se ze života a těžko jim pomůže, když se nadlábnou bůčku. Když se pije silné pivo, má se jíst tak, aby to člověku pomohlo a ne ublížilo,“ vysvětlil Penc. Vstupné je dobrovolné, stanování zadarmo a jídlo a pití za symbolickou cenu. „Jsem přesvědčen, že spousta mladých lidí má dnes opravdu hluboko do kapsy,“ komentoval to Penc. Kozím mejdanem chce oslovit hlavně volnomyšlenkáře: „Kozy a osli jsou svobodomyslná zvířata. Jsou sice stádová, ale nechovají se tak. Koza je velká individualita a navíc je předkřesťanským symbolem hojnosti a plodnosti.“

***

FAKTA

Kozí mejdan 2012

Od 1. do 5. srpna v Milkovicích u Libáně na Jičínsku nepřetržitá hudební produkce různých stylů na dvou pódiích (ve stodole a na louce), autorská čtení, divadla, promítání filmů, malování, dětské hry, přednášky, koupání,... Ideální k cestě na statek je využít vlakový spoj do Kopidlna nebo Dolního Bousova či autobus do Libáně. Pramen: www.kozy.cz

Žádný marast. Žijeme v blahobytu a největší svobodě

1.8.2012

Mladá fronta DNES

Petr Záleský

Sice žije na samotě Milkovice, kde dnes pořádá už 12. ročník Kozího mejdanu, avšak svými názory se nebojí dráždit politiky, novináře či úřady. Stanislav Penc je nejen patrně nejznámějším českým chovatelem koz, ale i buřičem a provokatérem.

Líná banda zakomplexovaných hňupů. Tak Stanislav Penc v jednom ze svých blogových příspěvků nazval novináře, kteří podle něj přispívají k umělému šíření blbé nálady.

Přestože vystupuje hlavně jako chovatel a obdivovatel koz, mnoho lidí si jej pamatuje spíš jako muže, který se nebojí jít do žádného soudního sporu, jako velkého bojovníka za legalizaci konopí, bývalého disidenta, jenž vstoupil do politiky a zase z ní vystoupil, a buřiče, který na internetu zveřejnil databázi evidence zájmových osob obsahující jména asi 860 tisíc lidí, o něž z jakéhokoliv důvodu měla zájem StB.

„Ve volbách kandidovat nebudu, ale to neznamená, že mě věci, které se dějí kolem nás, nechávají lhostejné,“ vysvětluje dvaačtyřicetiletý Penc svůj postoj rebela.

* Termín „líná banda zakomplexovaných hňupů“, kterým jste nazval novináře, stále obhajujete?

Je to vytrženo z kontextu a kdybych si to skutečně myslel, asi bych s vámi dost těžko komunikoval. Tehdy jsem polemizoval o tom, kdo vlastně může za marasmus, který společnost vnímá. Většina se totiž domnívá, že žijeme zrovna v nejhorší době, přitom jsme ale v největším blahobytu a svobodě. Zamyslel jsem se nad tím, jestli to není tím, že zrovna parta hňupů - tedy novinářů - nemůže náhodou za to, že se veřejnosti špatně tlumočí. Na tom blogu jsem také napsal, že je skupina novinářů, kteří do té sorty rozhodně nepatří, jinak na tom samozřejmě trvám. V novinách pracuje banda hňupů.

* Po loňském ročníku Kozího mejdanu vám přišel účet od Ochranného svazu autorského (OSA), který jste odmítl. Jak ten spor dopadl?

OSA mi nabídla, abych zaplatil paušální poplatek asi 150 korun a vše bude v pořádku. Já jim odpověděl, že nic platit nebudu, protože u nás nehrají muzikanti jimi zastoupení, nehráli jejich skladby a není to komerční akce. Chtěl jsem, aby OSA zahájila nějaké správní řízení, aby to šlo k soudu a bylo zřejmé, kdo má pravdu. Jenže OSA to neudělala.

* V roce 2008 jste odešel ze Strany zelených. Vylučujete svůj návrat do politiky?

Kandidovat nebudu, ale to neznamená, že mě nechávají lhostejné věci, které se dějí kolem nás. Rok a půl jsem se angažoval ve Straně zelených z toho důvodu, že v roce 2005 z mého pohledu hrozilo další beztrestné rozkrádání státu jako za doby takzvané koaliční smlouvy. Vybral jsem si stranu, jejíž program mi byl blízký. Měl jsem radost, že jsme narušili hegemonii čtyř stran a zamezili, aby se Paroubek s Topolánkem dohodli na nějaké obdobě koaliční smlouvy.

* Několikrát se o vás zajímala policie kvůli údajné propagaci drog. Kde je podle vás největší problém v takzvané tabuizaci konopí?

Je to nevyzrálostí lidí, kteří o nás rozhodují. Místo toho, aby se poslanci zaobírali tím, co je pointa, domnívají se místo toho, že lidi jsou natolik zamindrákovaní, že jsou schopní poslouchat jen slova o škodlivosti konopí. Přitom je po celá staletí považováno za léčivou rostlinu.

* Proč se tolik bráníte, aby byl Kozí mejdan přirovnáván k festivalu?

Hlavním cílem festivalu je na základě předem stanovených hudebních hvězd nalákat co nejvíce lidí, aby se vypilo se nejvíce piva, prodalo se co nejvíce drahých párků a vydělal se balík peněz. Navíc aby někdo neutekl nebo si nepřinesl svou vlastní sodovku, najme se ochranka, nejlépe nějací fašisti, kteří mlátí lidi. Festivaly ruší vkus lidí a místo setkávání vyhrává prostá komerce.

***

PROFIL

Stanislav Penc

Bývalý disident si získal nejvíce příznivců v roce 2005, kdy po zásahu policie proti CzechTeku zavolal na trutnovském festivalu přímo z pódia premiéru Paroubkovi a pak zveřejnil jeho telefonní číslo. O rok později se stal krajským lídrem Strany zelených a nechal vylepit plakáty, na kterých pózuje s rostlinami konopí zasazenými před jeho domem. Na podzim 2008 ze strany vystoupil s vysvětlením, že nemůže být loajální k snahám některých zelených legitimizovat KSČM. Zpřístupnil databázi 860 tisíce jmen z evidence zájmových osob, o které měla z jakéhokoli důvodu zájem StB, na internetové adrese tvkozy.cz provozuje kozí televizi.

Zrní

30.7.2012

Týden

Antonín Kocábek

Americká popová královna Madonna se svým turné k aktuálnímu albu MDNA dorazila do střední Evropy. Českou republiku tentokrát vynechala, a tak stovkám fanoušků, kteří nestihli koncert ve Vídni (29. 7.), nezbývá než vyrazit do Varšavy (1. 8.). Odtud bude 53letá zpěvačka, jejíž koncerty opět provázejí drobné skandálky a spekulace o jejích hlasových selháních, pokračovat na Ukrajinu, do Ruska a Skandinávie.

* Banksy, dnes asi nejznámější streetartový umělec na světě, zveřejnil na svých stránkách fotografi e dvou nových graffiti, kterými reagoval na olympijské hry v Londýně. Podle serveru Atlantic Wire je skokan o tyči a oštěpař, který háže raketovou střelou, Banksyho reakcí na zatýkání graffi tistů londýnskou policií v předchozím týdnu a také na vykázání pouličního umění z míst konání olympijských her, které postihlo i jeho tvorbu.

* Až do 26. srpna „slaví" drážďanská Galerie starých mistrů, známější jako Zwinger, pětisté výročí vzniku svého nejcennějšího obrazu, slavné Sixtinské madony Raffaela Santiho. Na velkou výstavu galerie získala řadu zápůjček z Itálie, Německa a Velké Británie, aby pro návštěvníky důkladně shrnula vznik díla i jeho další historické osudy. Obraz vznikl na objednávku papeže Julia II. v roce 1512.

* Herec Russel Crowe se rozhodl postavit i za kameru. Předlohou jeho režijního debutu se stal životopis „antiamerického" komika Billa Hickse, který předčasně zemřel ve 32 letech na rakovinu. Kvůli své kritice americké společnosti byl cenzurován a stal se populárním nejdříve ve Velké Británii. Dvaapadesátiletý Crowe mladého komika pochopitelně hrát nemůže, takže představitele hlavní role filmu, který se začne natáčet příští rok, teprve hledá.

* Amerika má další geniální dítě. Ethan Bortnick koncertoval coby klavírista už v pěti letech, v devíti se objevil jako nejmladší umělec, který absolvoval souvislé koncertní turné, v Guinnessově knize rekordů. Nyní je mu jedenáct a vyráží na turné podruhé: na šňůře nazvané It´s All About Music navštíví 22 amerických měst.

* Od 1. do 5. srpna proběhne na loukách kozí farmy známého aktivisty Stanislava Pence v Milkovicích na Jičínsku asi nejkurióznější z tuzemských letních festivalů: Kozí mejdan. Kromě hudební produkce několika desítek skupin program za dobrovolné vstupné nabízí i autorská čtení, divadlo, promítání filmů, dětské hry či přednášky.

Glen Emery: Jak jsem potkal Prahu

10.7.2012

ForMen

Vyprávění jednoho z nejznámějších pražských expatů o tom, proč přijel v devadesátém roce do Prahy, kdy založil svůj první bar, jak na čtrnáct dní zasquattoval kavárnu Slavia i proč u nás zůstává dodnes.

Poprvé jsem se do Československa podíval ve svých čtrnácti letech. Tehdy Kanaďané pomáhali na Slovensku stavět papírnu, v roce 1979 tam odjel pracovat i můj otec a celou naši rodinu vzal s sebou. Kanaďané tehdy vyhráli mezinárodní tendr z jednoduchého důvodu, protože vše financovala kanadská rozvojová banka. Československo chtělo s kanadskou vládou samozřejmě spolupracovat vzhledem k tomu, že byla ochotna poskytnout na stavbu tři sta milionů dolarů. Na Slovensku jsme zůstali jen rok a půl, přesto jsem se za tu dobu naučil domluvit docela dobře slovensky. Měl jsem tam spoustu místních kamarádů, přestože jsme chodili do vlastní školy. Měli jsme učitele z Kanady a učili jsme se v angličtině podle kanadského školního systému.

Po návratu do Kanady jsem odmaturoval, prodal jsem auto a za utržené peníze jsem na vlastní pěst vyrazil do Evropy, kterou jsem projezdil stopem sem a tam. To bylo v roce 1983. Měl jsem v plánu si udělat jenom prázdniny, ale nakonec jsem v Evropě zůstal dva a půl roku. Bydlel jsem v Anglii, v Amsterodamu anebo v Mnichově, ale každé léto jsem pravidelně jezdil na Slovensko za kamarády. V roce 1985 jsem se vrátil zpátky přes oceán. Nejdřív do Spojených států amerických, půl roku jsem bydlel v New Yorku, a pak do Kanady, kde jsem začal studovat na univerzitě inženýrství ropy a zemního plynu. Předposlední rok studia jsem dokončoval v Montaně, ale už na podzim jsem plánoval, co budu dělat v létě. Obvykle jsem o prázdninách dělal různé nebezpečné práce, například lesního hasiče, ale také jsem kopal zlato na Klondiku anebo pracoval na ropných vrtech...

Za tyhle brigády totiž bylo nejvíc peněz. Vše ale změnila situace v Evropě na konci osmdesátých let. Už od pádu berlínské zdi jsem události roku 1989 pozorně sledoval ve zprávách, po pádu zdi následoval sedmnáctý listopad v Československu a já se pomalu rozhodoval, že bych v létě měl jet rozhodně do Evropy. Poslední kapka přetekla jeden večer v hospodě v Montaně, když jsem v televizi viděl záběry Václaváku plného lidí. Tehdy jsem si řekl, že nebudu o prázdninách riskovat život někde v lese, ale pojedu raději do Prahy. Koneckonců, i to mohlo být trochu riskantní. A hned druhý den jsem si zamluvil letenky.

Odletěl jsem do Československa v dubnu roku 1990 sice sám, ale ne bez kontaktů. Krátce po sametové revoluci tu Čechokanaďan John Hasek založil neziskovou organizaci Education for Democracy (Vzdělávání pro demokracii) a pozval do Prahy učitele z celé Kanady. Myslel, že když budou Kanaďané v Československu, nebude se moci opakovat ruská okupace z roku 1968. Byla to trochu naivní představa, ale na druhé straně se Hasek zasloužil o to, aby se v Československu konečně angličtina učila pořádně.

Byl to bývalý voják, později pracoval jako reportér, bohužel osudnou se mu stala jedna reportáž připravovaná pro Českou televizi, kterou točil v bývalé Jugoslávii. Nešťastnou náhodou tam byl zastřelen. Ještě před odletem do Kanady mi o Haskově pražské neziskovce vyprávěla moje sestra, která o ní četla někde v novinách. Setkal jsem se tehdy ve Vancouveru s jeho bratrem, který mi dal potřebné kontakty, a hned jak jsem přiletěl do Prahy, šel jsem na adresu, kterou jsem od něj dostal. Bylo to tenkrát na Senovážném náměstí. Tam jsem potkal spoustu Američanů a Kanaďanů a také jsem se seznámil se synem Johna Haska Tonym. Dali jsme se dohromady a zkusili jsme podnikat. Začali jsme tu prodávat trička, i když ne zrovna s velkým úspěchem. Já se navíc musel vrátit v srpnu zpátky do Montany, abych dokončil školu. Do Prahy jsem přiletěl znovu až v dubnu roku 1991 a od té doby jsem tady v podstatě nastálo.

Když jsem se vrátil do Česka, zkusili jsme s Tonym navázat na byznys s tričky, měli jsme asi osm turistických designů, které pro nás vymyslel jeden jugoslávský výtvarník - například Švejka, orloj, metro apod. Trička jsme prodávali v obchodě American Hospitality Center, který byl na rohu Karlovy ulice a Malého náměstí. Tehdy to byl největší prodejce suvenýrů pro turisty v Praze. Potisky triček jsme si nechávali dělat v Havlíčkově Brodě ve firmě Pleas. Když jsme tam jednou jeli vyřizovat novou objednávku, zavolal mi šéf česko-amerického centra, abychom jim nechali potisknout trička také jejich novým logem. Byl to motiv amerického orla s českým lvem a pod tím název firmy. Netrvalo ani dva dny a tahle trička se začala objevovat po všech obchodech v centru Prahy. Oni to logo v Pleasu normálně ukradli, jenom vynechali název organizace. Byla z toho logicky spousta problémů, šéf česko-amerického centra na mě křičel, že mě zabije, takže jsme rychle zrušili objednávku. Do toho se zase ozval Pleas, že ji chce zaplatit. Nakonec jsme se hádali i s nimi. Tímto incidentem náš byznys s tričky poměrně rychle skončil...

Moji společníci potom začali prodávat výrobky od Apple Macintosh, které se čerstvě objevily na českém trhu, a já jsem s jedním Američanem otevřel první samoobslužnou pradlenku v Praze 6. Brzy jsem se ale s tímhle společníkem rozešel, jemu zůstala pradlenka a já vymýšlel, co dál. Vždycky mi připadalo, že v Praze chybí nějaký pořádný podnik pro cizince, proto jsem se rozhodl, že otevřu svůj první bar. Byl na Malostranském náměstí a jmenoval se Jo’s bar. Nebylo to ovšem tak jednoduché, jak se to píše. Psal se totiž začátek devadesátých let, na úřadech seděli stále stejní komunisti a já s nimi musel bojovat. Otevřeli jsme bar už v listopadu roku 1992, tedy ještě za Československa, a až v lednu po rozdělení republiky jsme dostali stavební povolení. Když v únoru přijeli úředníci na kolaudaci, byla už podlaha pěkně zašlapaná. Pamatuji si, že tam tehdy s námi byl architekt Vítek Máslo, který Jo’s bar navrhoval. Úřednice se divila, že podlahy vypadají tak používaně, ale architekt ji uklidnil: „Vždyť to jsou Amíci, oni přece mají všechno rádi rustikální.“ Takže nám to prošlo.

Já jsem byl vůbec pro všechny úředníky dlouho nepřítel. Chtěli mi například diktovat, co mám mít na jídelním lístku, a tak jsem jim vysvětlil, že to není státní podnik, že platím nájem a budu prodávat, co chci. Pokud se dají ingredience v Česku koupit, už to pravděpodobně někdo schválil. Když jsem se takhle pral, obvykle mě udali na jiném úřadě, takže další den přišla jiná kontrola. A tak to bylo pořád dokola. Byl jsem z toho tehdy na nervy. Vše se urovnalo až v létě roku 1993, kdy jsem zaměstnal kluka jménem Roman Slepica. Narodil se sice v Československu, ale celý život prožil v Jižní Africe a měl vystudovanou hotelovou školu ve Švýcarsku. Když pak přijela nějaká kontrola, řekl mi: „Glene, jdi radši někam na pivo, já to vyřídím,“ a vyřídil.

V Jo’s baru jsme měli narváno hned od prvního dne. Bylo to v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony a v Praze bylo jen pár míst, kde se scházeli cizinci, aby spolu byli v kontaktu, a já ta místa všechna znal. Rychle se proto rozneslo, že stavím novou hospodu, kde navíc budu mít mexickou kuchyni. Posledních pár dnů před otevřením proto už začínali lidé chodit kolem. Podívali se a dali si s námi pivo, i když jsme ještě stavěli. Bar jsme otevřeli 16. listopadu 1992, bylo to v pátek v půl desáté večer a už v deset hodin jsme měli uvnitř víc než stovku lidí. A takhle narváno bylo první tři roky každý den! Chodili k nám hlavně cizinci nebo Češi, kteří žili v cizině. Také sem zavítalo hodně emigrantů, kteří se vrátili zpátky z Ameriky. Starší lidé říkali, že nás podporují, protože Malá Strana byla dřív živá čtvrť, ale bolševici její atmosféru zničili. Na druhé straně sousedi mě nesnášeli. Například nad námi bydlel jeden mladý pár, na začátku k nám chodili, ale pak se naštvali a od té doby si už jen stěžovali na hluk. Jednou se mi stalo, že jsem byl v hospodě na druhé straně řeky. Šel jsem na záchod a viděl jsem, jak z telefonního automatu v chodbě volá můj soused. Chvilku jsem ho poslouchal, jak si stěžuje: „Je to strašné, poslechněte si, jaký to je rámus, a přijeďte...“ Zaklepal jsem mu na rameno a říkám mu „nazdar“ a on na to jenom „oh shit“. Rychle jsem tedy dopil pivo a spěchal zpátky do svého podniku, kde jsem čekal na policii. Pak jsem jim vyprávěl, co se stalo, a oni se jen smáli. Od té doby už k nám na jeho stížnosti nejezdili. Pokuty za hluk jsem vždycky odmítal platit, ale když jsem v podniku zrovna nebyl, personál obvykle zaplatil. Kdyby se ti sousedi se mnou snažili normálně dohodnout, šlo by to určitě lépe, ale oni na mě hned posílali policii. Také jsem v tom domě bydlel, ale úplně nahoře s okny na druhou stranu. I když pro mě hluk znamená peníze, hned nad barem bych sám bydlet nechtěl.

Když Jo’s bar nějakou dobu fungoval, rozhodli jsme se otevřít další podnik. V roce 1993 jsme si pronajali levou polovinu Obecního domu, sedmadvacátého dubna toho roku jsme převzali klíče, za čtyři dny jsme otevřeli hospodu s názvem Žíznivý pes a za deset dní potom i kavárnu. Byla to ale obrovská práce. Když jsme do Obecního domu přišli, byla celá budova v dezolátním stavu, nikdo nevěřil, že bychom tam zvládli otevřít prosperující podnik, mysleli si, že okamžitě zkrachujeme. Ten dům nefungoval, zbytek Obecního domu byl v podstatě nevyužitý - pouze čas od času byl ve Smetanově síni koncert vážné hudby a v sále s Muchovými malbami na zdech se konala nějaká akce.

Zpráva o novém baru se mezi lidmi roznesla velmi rychle, takže když jsme Žíznivého psa otevřeli, bylo zase hned úplně plno.

I další den bylo narváno a takhle to pokračovalo celou dobu.

Hned s Obecním domem sousedí hotel Paříž, jeho majitelem byl Čechoameričan, který jej dostal zpět v restitucích. První den na nás byl strašně milý, přišel nás přivítat jako nové sousedy. Druhý den se už přišel zeptat, jestli bychom nemohli trochu ztlumit ten rámus, a pak zase začala válka. Žíznivý pes byl opravdu velmi úspěšný podnik, prodali jsme kolem patnácti set piv denně! Točil se tam Forman, pivo z pivovaru v Golčově Jeníkově, bylo to hodně silné pivo, proto z něj druhý den byla ta nejhorší kocovina. Lidé ji k nám ale hned zase chodili přepít.

Pod Obecním domem je obrovské sklepení. V jednom ze sklepů je sál, kde jsme otevřeli hudební klub s názvem Repre. Téměř každý, kdo byl v té době známý, tam hrál. Ne sice ty úplně nejpopulárnější tehdejší kapely, jako byla v té době třeba Lucie, ale například Sto zvířat, Support Lesbiens nebo Plastici. Měli jsme tam dokonce i světové kapely, například Tindersticks, Adorables nebo Joea Strummera z The Clash. V dalších sklepech bydleli lidé, o kterých jsme v podstatě vůbec nevěděli. Akorát jednou do měsíce se objevoval kotelník, celý černý od sazí a bílý od toho, jak nevycházel ven. Byl to takový neprozkoumaný labyrint.

V té době zrovna probíhala válka v Jugoslávii a my jsme zaměstnávali hodně uprchlíků. Hned na začátku jsme najali asi dvacet lidí, které jsme poslali do kuchyně zanedbané po předchozích majitelích, aby to uklidili. Zůstali u nás pracovat i později jako číšníci a servírky. Předešlí nájemci kavárny z ní udělali tak trochu gay podnik, kam vlastně nikdo nechodil. Někdy to tam bylo opravdu šílené, jednou se tam dokonce střílelo. My jsme to ale úplně změnili. Zdědili jsme však po nich bohužel kontrakt na snídaně. Na to, vstávat brzy ráno, jsme nebyli opravdu připraveni, tou dobou jsme obvykle chodili spát. Jednou přijel zájezd Němců, kteří cestovali autobusem celou noc z Norimberka, a když přišel dovnitř jejich průvodce, zjistil, že není nic hotové a personál ještě spí. Turisty jsme tedy pustili alespoň na záchod, který nám fungoval jen jeden, a pak jsme řekli průvodci, ať se s nimi jde na hodinu projít po Praze. Kluka, který u nás myl nádobí, jsme rychle poslali pro pečivo pro sedmdesát lidí a on přinesl zpátky sedm obložených baget. Nakonec jsme to však nějak zvládli.

To, že nefungoval záchod, bylo normální, v Obecním domě jsme se pořád setkávali s nějakými technickými problémy. Na začátku jsme se rozhodli, že bychom v kavárně chtěli intimnější osvětlení. Visely tam původní lustry a my na ně chtěli nechat namontovat stmívače. V první polovině devadesátých let to tu vypadalo jako neřešitelný problém, žádný elektrikář to neuměl udělat. Naštěstí jsme nakonec našli jednoho šikovného řemeslníka, který žil pár let v Německu a hned věděl, co a jak.

Ostatně nějaký čas nefungovalo v Obecním domě ani topení, ani světlo.

I tak jsme tam jednou v zimě v neděli zaznamenali tři sta padesát platících zákazníků sedících jenom při svíčkách. Zajímavé bylo, že když se zhruba na patnáctimetrovém společném úseku potkali pánové a dámy v šatech a v oblecích, kteří šli na koncert do Smetanova sálu, s našimi klienty, byl to pro ně celkem šok. Všichni koukali, co se to v Obecním domě děje.

Nájem jsme měli zjednaný jen na dobu určitou, protože se už předem plánovala rekonstrukce, a když jsme se po ní do Obecního domu přišli podívat, velmi jsme se divili, kam se poděly všechny originální doplňky a nábytek. My jsme měli od památkářů přikázáno zachovat původní lustry, stoly i židle v kavárně. Mosazné kliky, secesní detaily - to všechno zmizelo po rekonstrukci neznámo kam. Kavárnu Café nouveau, Žíznivého psa a klub Repre jsme tedy provozovali zhruba rok a půl, úřady nás už tolik neotravovaly, pouze jednou nám z hygienických důvodů zavřeli Žíznivého psa. Další problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat...

Sedmnáctého listopadu roku 1993 jsme totiž otevřeli kavárnu Slavia jen pár dnů poté, co Václav Havel v médiích označil zavření kavárny za kulturní zločin. My už v tu chvíli měli její otevření dávno nachystané.

Akce se prezentovala pod hlavičkou Sdružení přátel kavárny Slavia, které zastupovali Marek Gregor, Stanislav Penc a Ludvík Vaculík, ale celé jsme to vymysleli i financovali my. Vypáčili jsme tehdy dveře a navezli jsme dovnitř vše potřebné z Obecního domu. Pět hodin poté, co jsme se do kavárny dostali, jsme mohli otevřít. Nebylo to všechno úplně načerno, protože jsme měli podepsanou smlouvu s jednatelem firmy, která ty prostory měla v pronájmu. Čtrnáct dní jsem ve Slavii raději každý večer spal a dvakrát mě skoro zatkli, protože majitel sousední restaurace Parnas zavolal svoje podplacené policisty. Zachránil to nakonec až jednatel firmy, který potvrdil, že s ním máme smlouvu, takže nás museli pustit. Otevření kavárny Slavia bylo především kulturní akcí. Chodila tam spousta lidí a všichni se v televizi dívali na to, jak o nás vysílají. Chtěli jsme v podstatě jen zatlačit na FAMU, aby Slavii otevřelo. Souhlasili, takže jsme za čtrnáct dní vyklidili pozice.

Důvod byl samozřejmě i ten, že už jsme nemohli utrácet další peníze.

Kvůli akci Slavia jsme přišli skoro o půl milionu. Platil se tam totiž pouze dobrovolný příspěvek, jinak bylo všechno zadarmo. Výhodu to ale mělo.

Když nás chtěli hygienici zavřít, nemohli, protože jsme nic neprodávali.

Poté, co tohle hektické období počátku devadesátých let skončilo, můj společník si otevřel Žíznivého psa v ulici Elišky Krásnohorské a já jsem v roce 1998 otevřel další podnik - klub bar Železné dveře v Michalské ulici. Kolem roku 2000 jsem ale všechno prodal a odjel zpátky do Kanady. Jenže tam jsem moc dlouho nevydržel. Za tři měsíce jsem se vrátil a rozhodl jsem se napsat knížku Žízniví psi o tom, jak to vypadalo v Praze začátkem devadesátých let z pohledu cizince. Dnes mám na Žižkově bar Bukowski’s a Napa Bar na Malé Straně. A když se někomu snažím vysvětlit, jaký jsme měli skoro před dvaceti lety podnik v Obecním domě, lidé, kteří to nezažili, jen nechápavě kroutí hlavou...

„Vždycky mi připadalo, že v Praze chybí nějaký pořádný podnik pro cizince. Proto jsem na Malostranském náměstí otevřel svůj první bar - Jo’s bar. To se právě psal začátek devadesátých let...“ „Nějaký čas nefungovalo v Obecním domě ani topení, ani světlo. I tak jsme tam jednou v zimě v neděli zaznamenali tři sta padesát platících zákazníků sedících jenom při svíčkách.“

Jsem pro legalizaci marihuany pro léčebné účely, říká pražská radní Udženija

6.7.2012

parlamentnilisty.cz

O legalizaci marihuany pro léčebné účely se mluví již dlouhou dobu, a zdá se, že by se na tomto zákoně mohla současná sněmovna shodnout. Pro tuto legalizaci se vyslovila předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS) a zdá se, že se svým názorem nezůstává osamocena. Ve stejném smyslu se vyjádřila i pražská krajská radní Alexandra Udženija (ODS)

Před několika dny policie zadržela aktivistu Stanislava Pence za to, že na výjezdní jednání zdravotnického výboru sněmovny dorazil se sušenými rostlinami marihuany. V souvislosti s tímto případem chtěla čtenářka serveru PL.cz vystupující pod přezdívkou masa slyšet od pražské krajské radní Alexandry Udženiji (ODS) slyšet, jak se staví k legalizaci marihuany pro léčebné účely.

Radní je pro legalizaci marihuany, ale zdůrazňuje, že je třeba důkladně ošetřit případy možného zneužívání této legalizace tak, aby k němu nemohlo docházet. “Jsem pro legalizaci marihuany pro léčebné účely. Zákon musí být nastaven ale tak, aby nedocházelo k jeho zneužívání,“ napsala pražská radní.

(relatedarticles title="Psali jsme:" tag="marihuana" count="5" /)

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Myšlení tupých mlátiček

3.7.2012

denikreferendum.cz

Petr Bergmann

Policie se nezměnila: jiná je výstroj, auta, design, výše platů, ale nevzdala se svého základního definičního rysu: myšlení tupých mlátiček.

Datum 30. 6. letos připadlo na horkou letní sobotu, ve které se asi čtyřicet alternativně smýšlejících a jednajících mladých lidí rozhodlo připomenout stylově tříleté výročí vyklizení posledního veřejně známého pražského a dokonce i českého squattu, vily Milada.

Jedná se o opuštěný, dlouhodobě chátrající objekt. Jeho vlastník, akademická instituce, povolal na svou půdu policejní jednotky k mimořádně násilnému vyklizení v roce 2009. Ale od té doby jej ani stavebně, ani bezpečnostně nijak nezajistil, nehledě na to, že za celou dobu nedokázal vyřešit majetkové poměry. Takže se sem v tichosti opět nabourali pražští příznivci squattingu a uspořádali zde pietní akci svého druhu – punkový koncert.

Vysoké školy (Milada byla darem věnována UK) již usnuly letním spánkem, studenti jsou na prázdninách, lidé na dovolených, českou společností hýbou politické a hospodářské aféry nebývalých rozměrů, spravedlnost dostává na frak v přímém přenosu a za bílého dne... člověk by si řekl, že takovýto výstřelek horké sobotní noci ujde veškeré pozornosti a ráno zůstane po squatterech jen aktuální signatura ve formě transparentu vyvěšeného z oken rozpadající se budovy.

Nestalo se tak. Již v deset hodin večer, tedy ještě prakticky za denního světla, přispěchala policejní eskadra, aby učinila přítrž tomuto ničemnému hanobení svátosti soukromého vlastnictví a vyzvala okupanty, aby objekt ihned opustili. Ti reagovali poměrně logicky a řeklo by se, objektivním pohledem vzato, vstřícně. Oznámili, že objekt opustí nad ránem, až jejich vzpomínkový mejdan skončí.

Policie, dbalá ostražitě litery zákona takovou protiprávnost nemohla dopustit a po příchodu posil vybavených patřičnou technikou se pustila do prosazování demokracie ve zvrhlém autonomím anarchistickém hnízdě. Stovka těžkooděnců s motorovou pilou a beranidlem pronikla za asistence vrtulníku kolem půlnoci do Milady, podle svědků a squatterů samých začala kolem sebe v uzavřeném prostoru plném lidí házet výbušky a použila slzný plyn. Pak opět za použití násilností začala zatýkat bavící se mládež.

Nutno podotknout, že pokud policie argumentuje ochranou majetku, squatteři správně připomněli, že veškeré vybavení, včetně někdejšími nelegálními obyvateli opravených oken a dveří či střechy, policie při vyklízecím zákroku před třemi lety zcela zničila. Majitel objektu, ani obdarovaná univerzita žádné opravy nebo úpravy na objektu za celou dobu neprovedli, natož aby dovnitř stěhovali jakékoli vybavení.

Kromě holých, podmáčených a pukajících zdí, které drží pohromadě silou vůle, tedy již nebylo co chránit. Krátce po půlnoci byla chabá pevnost Milada dobyta, čtyřiadvacet lidí zatčeno, sedm statečných obsadilo střechu a setrvalo do nedělního bouřkového dne.

Tou dobou již byla média plná zpráv o zásahu i aktuálního zpravodajství o osudu vytrvalců na střeše a sociální sítě šířily oprávněnou kritiku zásahu a hemžily se nadávkami na policii a establishment. Účel zásahu je zřejmý. Policie opět předvedla, že je připravena potlačit jakýkoli projev nekonformity a radikální aktivity mladých lidí.

Stát, který není schopen čelit hospodářské kriminalitě ruinující národní hospodářství, který je prorostlý korupcí a organizovaným zločinem politických, úřednických a manažerských a policejních špiček, který toleruje praní špinavých peněz v miliardách a krádeže veřejného majetku za bílého dne, demonstruje svou pochybnou sílu na čtyřicítce neozbrojených, čerstvě dospívajících, bezúhonných lidí, vyjadřujících formou kulturní akce svůj občanský postoj.

To vše dvacet let po zásahu policie na dostihovém závodišti v Pardubicích, který obhajoval tehdejší ministr vnitra Jan Ruml slovy, že se česká policie od revoluce ještě nestihla změnit. Jak vidno z posledních afér zatýkání zemědělce Stanislava Pence na zasedání zdravotního výboru PSP, nebo z půlnočního řádění pořádkových sil v Miladě, policie se nestihla změnit dosud.

Při debatách nad výpověďmi zbitých demonstrantů z Pardubic z roku 1992 pronesl tehdejší ředitel Policie ČR Vyleta památnou otázku, co má tedy dělat, když má ve sboru padesát tisíc blbců, které nemůže ze dne na den vyhodit oknem.

Blbců je ve sboru v roce 2012 jistě méně, nejsem si však jist, zda to není způsobeno pouze faktickým snižováním stavů. Policie si změnila výstroj, auta, design, výši platů, ale nezměnila své myšlení tupých mlátiček, které na písknutí přijedou, rozmlátí, zmlátí, zatknou a poté zkoumají účelnost svého konání.

Pencova akce pokračuje: Zveřejnil telefon Borise Šťastného, je prý práskač

3.7.2012

zdn.cz str. 00

Jan Rychetský, Parlamentní listy

Marihuana pro ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Tahle akce aktivisty Stanislava Pence má pokračování. S poslancem ODS Borisem Šťastným, který ho nechal vyvést policií, si jdou celý týden po krku. Penc na facebooku zveřejnil poslancovu fotografii s telefonním číslem.

Následně mu ale bylo zamezeno vkládat na sociální síť své odkazy. Vyčítá to Šťastnému. Ten zase mluví o paranoie, protože takové kroky prý nemůže na síti provádět ani její zakladatel Mark Zuckerberg.

Ve středu večer se aktivista Stanislav Penc pokusil při jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví předat ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi krabici s marihuanou a mast z ní. Prý chtěl zamezit přijetí novely, která by legalizovala využívání marihuany k léčbě. Podle Pence je totiž v dokumentu chyb a nesmyslů jako máku. Od té doby je s poslancem ODS Borisem Štastným, jenž ho nechal z místnosti vyvést, na kordy.

Zveřejnil poslancův telefon

„Poslanec Boris Šťastný, jenž na mě zavolal polici, porušil mou občanskou imunitu a ukázal svůj charakter. Řekl, že to musel udělat, protože měl oznamovací povinnost. On ale nezná základní věci. Oznamovací povinnost platí jen u tak závažných činů jako je třeba vražda či korupce. Jasně tak ukázal, že je schopen udávat občany a v rámci demokracie je vydat policii pro smyšlené věci. Projednávali otázku léčivého konopí. Já jim ho tam přinesl ukázat s fotodokumentací, jak taková rostlina roste, suší se a sklízí. Krabičku jsem jim tam s celou rostlinou předal. Šťastný není žádný občanský demokrat, ale prachsprostý práskač,“ říká Penc ParlamentnímListům.cz s tím, že jej policie později pustila bez obvinění.

„Šťastný asi teď není moc šťastný, protože jsem na facebooku zveřejnil jeho fotografii a telefonní číslo. Napsal jsem poslanec Boris Šťastný, tady je jeho telefonní číslo 732222222 a volejte mu. Jen za jeden den bylo 200 lidí, jimž se to líbilo a sto deset lidí, co to sdíleli.

Takže mají lidé evidentně o politiku zájem a soudruhu Šťastnému z ODS telefonovali. Facebook to na jeho udání vymazal a zablokoval mi možnost tam přispívat. Zatím mi nezrušili profil. Přitom jsem jen zveřejnil veřejně dostupné číslo osoby, co nás má zastupovat.

Nezveřejnil jsem číslo jeho manželky nebo soukromý údaj, jestli mu stojí pinďour. Občané mají právo se ho ptát,“ vysvětluje.

Se zveřejněním telefonního čísla politiků má Penc už své zkušenosti. V roce 2005 zatelefonoval bývalému premiérovi Jiřímu Paroubkovi přímo z hudebního festivalu v Trutnově a poté tam všem nadiktoval číslo na zmíněného politika. Proto má ověřeno, že se tím ničeho nezákonného nedopouští.

„Tento problém už jsem řešil s Paroubkem a verdikt, který potvrdil i nejvyšší soud, byl takový, že veřejně činná osoba nemá stejnou ochranu osobních údajů a osobní integrity jako běžný občan. Kdybych to udělal někomu jinému, tak jde o zásah do soukromí, ale když jsem to udělal veřejně činné osobě, tak je to v pořádku. Spor jsem vyhrál. Nicméně facebook je americký a tam mají jiný pocit,“ podotýká Penc.

Penc trpí paranoiou

Zdálo by se, že poslanec Šťastný telefon nebere, ale opak je pravdou. „Zveřejnil mé soukromé telefonní číslo, ale nijak mě to nepoškozuje. Omezuje mě to a zaneprazdňuje, protože když vám zvoní každých pár minut telefon nebo přijde smska, tak je to složité. Snažím se telefony brát a s občany hovořit a vysvětlovat jim můj názor na celou věc.

Odkazuji je na své internetové stránky, kde je mé stanovisko. Vidíte, že i když nemám vaše číslo uložené, vzal jsem to. Ze strany pana Pelce to nepokládám za nějaký útok. Nicméně si myslím, že je to neslušnost. Stavím se k tomu ale čelem. Denně tedy hovořím s desítkami lidí a vysvětluji jim situaci, která se tam odehrála,“ sděluje ParlamentnímListům.cz.

Ohledně omezení Pence na fecebooku kroutí hlavou. „Tak to už je na úrovni paranoie. Nedovedu si představit, jakým způsobem bych mohl někomu přes facebook zabránit komunikovat. Nevím, jestli má někdo v této zemi možnost to udělat.

Možná ji má Mark Zuckerberg, zakladatel facebooku, ale nevím. Představa, že Pencovi něco takhle zakazuji, je fakt zvláštní,“ míní Boris Šťastný.

Poslanci konopí nikdy neviděli

„Většina poslanců ze zdravotního výboru, i když jde o garanty příslušného zákona, konopí nikdy neviděla. Když jsem to nechal kolovat, většinou překvapivě koukali, jak to vypadá. Hovořili o tom, že je nutné co nejrychleji dostat léčebné konopí k pacientům. V současné době, kdyby se instituce či koncern rozhodl, tak konopí může do oběhu dát. Požádá státní ústav pro kontrolu léčiv, zaregistruje nové léčivo a normálně ho distribuuje. Zákona netřeba. To, co oni připravují, není o tom, že by si dědečkové a babičky mohli dělat mastičky, ale naopak by byli mnohem více postižitelní. Jde o to, že by stát dal ze zákona do vínku dvěma až třem firmám stoprocentní možnost výkupu produkce. Proto jsem ji tam přinesl a řekl, že když to uzákoní, tak tato rostlina má dvě stě deset gramů sušené hmoty. Když říkají, že jeden gram by se měl vykupovat za sto padesát korun, tak by tato rostlina stála třicet jedna a půl tisíce korun. Kdyby konopí někdo zasadil na hektaru na jednom metru jednu kytku, tak dostane od státu tři sta milionů korun. To je přece nehorázné, když rostlina vyroste i na písku či na hlušině. Doufám, že to poslanci pochopili. Prošlo to prvním čtením a mělo se to posunout do druhého čtení. Poslanci schválili, že diskusi posunou až na konec prázdnin. Do té doby nebyly námitky a nebýt mého vystoupení, tak by to hned odsouhlasili a zanedlouho by se zákon vezl do Senátu,“ sděluje Penc, proč marihuanu na jednání výboru přinesl.

Z Poslanecké sněmovny prý Penc nikdy neslyšel žádný argument proti zákonu. „Všechny argumenty byly o tom, že je nutné dostat léčivé konopí k chudákům pacientům. Bez ohledu na zákon s chybami. Z mého pohledu je to na státní rozpočet ještě větší tunel, než tunel týkající se solárních elektráren a výkupů za nehorázné ceny s možností, aby elektrárny stály na polích. Prvotní zákon a záměr zákona byl o tom, aby si lidé mohli udělat alternativu. Tedy dát si na barák panely i s tím zařízením, které vás bude stát půl milionu, a aby vám stát deset let vykupoval elektřinu dráže, aby se vám to zaplatilo, a pak jste měl elektřinu zdarma. Tuto alternativu poslanci zmršili tak, že řekli, že kdokoliv požádá, může. Ti co měli peníze, zasrali pole a máme tady přes dva tisíce elektráren. To samé chtějí udělat s konopím. Dobrý záměr, který by měl znamenat, že si děláš doma mastičky na své bolavé nohy nebo kouříš konopí, aby ses mohl koukat na zprávy bez toho, abys měl násilnický choutky s tím, že je půjdeš vyvraždit, se tím maže,“ vysvětluje dál ParlamentnímListům.cz Penc.

Se zákonem jsou zajedno

„Bohužel pro Pence to udělal v přímém přenosu na parlamentní půdě. Porušil zákon o více než malém množství návykové látky. Nejen, že to měl u sebe, ale snažil se jej předat ministru české vlády za přítomnosti ústavních činitelů, svědků, televizních kamer a policistů. V té chvíli totiž v sále seděl ředitel protidrogové centrály. Vyzval jsem ho, aby si tu krabici vzal, protože jsem nevěděl, co to je. On, že je v ní dvě stě gramů kvalitní marihuany, a že ji chce předat ministrovi. V tu chvíli nezbylo nic jiného, než přerušit výbor a přítomný policista musel zasáhnout. Ředitel protidrogové centrály se mu snažil domluvit, ale pan Penc tam evidentně přišel za dohledu lidí s kamerami udělat provokaci. Chtěl být vyvlečen. Jde o nějakou formu zviditelnění. Bohužel to podle mě celé věci jen škodí. Na zákon, který jsme projednávali, mám úplně stejný názor jako on. Oba ho odmítáme,“ doplňuje poslanec ODS Boris Šťastný.

„Neměl jsem žádnou jinou legální možnost, jak situaci řešit. Není možné tam nechat dvě stě gramů marihuany. To jsme tu marihuanu měli rozdat, vykouřit nebo hodit do záchodu? On ji chtěl darovat ministrovi zdravotnictví s tím, že má hodnotu třicet tisíc. Kdyby si ji někdo vzal, došlo by ke krádeži. Jestli se prokáže, že šlo o marihuanu, tak je to trestný čin a může za něj být odsouzen. On si to možná přál, aby byl takto postižen. Na věci se dá upozornit i legálním způsobem. Kdybych bojoval za volné držení a nošení zbraní bez zbrojního průkazu jako je to třeba v Texasu a choval se stejně jako Penc, tak bych přišel na jednání branně bezpečnostního výboru se samopalem, položil ho před ministra vnitra či obrany i s náboji a řekl, že bojuji za volné nošení zbraní v Česku. Co by se mnou asi udělali,“ dodává pro ParlamentníListy.cz příklad, který uvádí lidem, co volají na jeho telefonní číslo, které Penc zveřejnil na facebooku.

Obhájce konopí Penc ukázal modřinu od policistů. Odvedli ho z jednání poslanců

30.6.2012

tn.cz

Pořádnou modřinou skončilo zadržení a předvedení Stanislava Pence, který přinesl poslancům na jednání krabici s konopím. Právě kvůli tomu ho odvedli policisté. Nakonec jej ale z ničeho neobvinili.

Stanislav Penc o sobě sám prohlašuje, že je pouze aktivním občanem. Je to někdejší disident, angažuje se i v politice, na svém statku v Českém ráji chová kozy a osly a je zastáncem legalizace konopí. Právě v roli posledně jmenovaného se zúčastnil výjezdního zasedání poslanců v Lázních Jáchymov.

Poslancům zdravotního výboru, kteří jednali o novele zákona o léčivech, přišel vysvětlit a popsat aspekty pěstování konopí a výroby konopných mastí a produktů. Sám měl před lety těžkou autonehodu, jejíž následky a bolesti mírnil a dosud mírní konopnými produkty.

Stanislav Penc je kritikem připravované novely, která by sice měla uvolnit užívání konopí pro pacienty, ovšem výhradně pod dohledem státu a s licencí na výrobu konopných produktů pro farmaceutické společnosti. Penc tvrdí, že stát by neměl takto omezovat pěstování konopí a prodávat pacientům preparáty, když si mohou konopí vypěstovat sami.

Tomu odpovídala i jeho přednáška. Předseda zdravotního výboru Boris Šťastný (ODS) ji popsal takto: "Nejdřív vytáhl schémata ve formátu A3 s fotografiemi marihuany, ta nechal kolovat. Pak jakousi mastičku a potom vytáhl větší krabici, do které si nakládáte maso na víkend. Víko odstranil. Podle mého názoru měla tak čtvrt kila. Byla napěchovaná rostlinou, u které i přítomní odborníci shledali, že je to marihuana.“

Penc podle Šťastného řekl, že jde o několik set gramů marihuany (Penc to popírá - výhradně mluví pouze o konopí) a že ji takto předává ministru Hegerovi. "Ministr si to vzít nechtěl. Ředitel protidrogové centrály začal situaci řešit. Strhl se incident, kdy pan Penc nechtěl jednání výboru opustit," uvedl Šťastný. Dodal, že krabici s drogou policisté zabavili. "Já nemohu na mém výboru tolerovat flagrantní porušování zákona," uzavřel.

Policisty na Pence zavolal přítomný ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, protože podle něj šlo o větší množství marihuany. Zadržení podle Frydrycha proběhlo "velmi profesionálně ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence."

Pence nakonec ze zasedání poslanců vyvedli dva policisté, kterým kladl pasivní odpor. On sám to popisuje takto: "Jeden z policistů mi záměrně zaryl nehty do svalu. Na druhé ruce nemám vůbec nic. Tak vypadá ´profesionálni´ zákrok policie v praxi.“

Později své rozhořčení trochu zmírnil. "Nemyslím si, že každý policista je lump a násilník. Například kriminalisti, co mě pak vyslýchali, se chovali korektně,“ říká Penc a dodává, že ani nebyl z ničeho obviněn.

BLESKEM

29.6.2012

Blesk

(ČTK, map)

* Peníze zlevní PRAHA - Vklady vynesou méně, naopak půjčky zlevní. ČNB totiž snížila úrokové sazby na rekordní hodnotu - klesly z 0,75 na 0,5 %. Reaguje tak na zhoršující se stav ekonomiky. Podle analytiků by se měly příští rok sazby zvýšit. * Zemanovci jedou PRAHA - Už druhý průzkum ukazuje, že by se SPO - Zemanovci měla dostat do Sněmovny. Před dvěma týdny uveřejnil SANEP, že by získali 5,5 %, nyní to Factum Invenio potvrzuje s tím, že by zvítězila ČSSD s 22,7 %.

* Do boje Sobotka PRAHA - Prezidentským kandidátem ODS bude senátor Přemysl Sobotka, ve vnitrostranických primárkách porazil europoslance Evžena Tošenovského. Sobotka získal od spolustraníků 61 % (3771) hlasů, Tošenovský 39 % (2432) . * Přinesl konopí PRAHA - Aktivistu Stanislava Pence zadržela policie poté, co přinesl na jednání poslanců plnou krabici konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09). Penc je zastáncem legalizace marihuany.

* Rušení nemocnic? PRAHA - Odbory, pacienti a postižení vyzvali vládu a premiéra Petra Nečase (ODS), ať zastaví rušení nemocnic, které podle nich chystá ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) se zdravotními pojišťovnami. Žádají ho o schůzku.

ZPRÁVY DNE

29.6.2012

Lidové noviny

PRŮZKUM

Zemanovci poprvé patří do sněmovny

PRAHA Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ) by podle červnového průzkumu Factum Invenio poprvé překročila pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny. Pohoršila si ČSSD, přesto stále vede, KSČM je druhá před ODS a TOP 09, která si naopak mírně polepšila. Poslance by měli také lidovci, zelení by se do sněmovny nedostali. Pro sociální demokraty by podle jejího volebního modelu nyní hlasovalo 22,7 procenta lidí, zatímco v květnu 26,2 procenta.

Při přepočtu na mandáty by měli 59 poslanců, o 13 méně než podle minulého průzkumu. Komunisty by volilo 17,1 procenta lidí (v květnu 18,1 procenta), což by pro ně znamenalo ztrátu dvou poslanců na aktuálních 43. Dohromady by si tyto strany udržely většinu 102 hlasů. Občanští demokraté by měli 45 poslanců, TOP 09 32. Pátou příčku si se ziskem 6,2 procenta udrželi lidovci, kteří by obsadili 12 křesel. Zemanovci by dostali 5,5 procenta, což by znamenalo devět mandátů. čtk

MARIHUANA

Penc přinesl konopí, policie ho zadržela

JÁCHYMOV Aktivista a bývalý disident Stanislav Penc byl ve středu zatčen přímo během jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví. Penc přinesl na jednání plastovou krabici s konopím, informoval poslanec ODS Boris Šťastný. Aktivista poslance překvapil během projednávání zákona legalizujícího léčebné využití konopí. „Penc vystoupil na podporu legalizace a přinesl na jednání velké množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci. Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví,“ popsal událost Šťastný. Na jednání byl i ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který Pence nechal zatknout. Penc chtěl upozornit na to, že přijetí konkrétního bodu v zákoně by mohlo znamenat tunel ve státním rozpočtu, uvedl server iDNES. cz. Policisté Pence po výslechu hned propustili. ada, ziz

ZDRAVOTNICTVÍ

Odbory: Zastavte rušení nemocnic

Praha Odbory, pacienti a postižení vyzvali včera vládu a premiéra Petra Nečase (ODS), ať zastaví rušení nemocnic, které podle nich chystá ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) se zdravotními pojišťovnami. V dopise požádali Nečase o co nejrychlejší schůzku. Připomínají, že za poskytování zdravotní péče zodpovídají stát a kraje, ale vláda o tak závažném kroku, jakým je rušení nemocnic, nejednala. Kritikům vadí memorandum o restrukturalizaci lůžkové sítě, které podepsali dva ministerští náměstci se zdravotními pojišťovnami. Podle jejich propočtů hrozí zrušení až 80 ze 190 nemocnic. Odbory varovaly před dopadem na zaměstnanost i na pacienty. Podle memoranda se nebudou rušit jednotlivá lůžka, ale celá oddělení a nemocnice. čtk

NEHODA AUTOBUSU

Speciál přiveze zbylé turistky

PRAHA Pro zraněné turistky, které jsou po nehodě autobusu od minulého víkendu v chorvatských nemocnicích, poletí v sobotu armádní letecký speciál. Po žádosti ministerstva zahraničních věcí (MZV) o tom včera rozhodl ministr obrany Alexandr Vondra. Airbus vládní letky byměl odstartovat v sobotu dopoledne z kbelského letiště, nejprve zamíří do Zadaru a poté do chorvatského hlavního města Záhřebu, odkud přiveze zpět do Česka zraněné. Na zadarském letišti stroj naloží zraněnou Češku, která se nyní léčí v nemocnici v nedalekém městě Gospiči. S pacientkou je v Chorvatsku její dcera. V Záhřebu pak letoun přibere na palubu dvě zraněné dívky, které jsou prozatím v tamější nemocnici. Jedna z nich utrpěla těžká zranění a lékaři ji udržovali v umělém spánku. Její sestra je na tom podle lékařů lépe. Podle ministerstva zahraničí se do Česka v brzké době vrátí ostatky sedmi pasažérů havarovaného autobusu. Pro sedm těl odjelo šest pohřebních vozů. Ostatky jedné z obětí budou přepraveny později. čtk

Proč do lékárny? Vypěstuj si sám.

29.6.2012

Mladá fronta DNES

Martin Komárek

Marihuanu ukázal poslancům na zasedání aktivista Stanislav Penc. Poslanci byli překvapeni. Šéf národní protidrogové centrály reagoval v souladu s předpisy. Nechal Pence zatknout za to, že přechovával něco, co neměl, v množství větším než malém. Policisté Pence neztloukli a po vysvětlení propustili. Poslanci chtějí pomoci: vymýšlejí zákon, jak by se mohli v lékárně dostat k marihuaně nemocní lidé, jimž pomůže, a zároveň zachovat zákaz pro ty, kteří ji užívají jen na dobrou náladu. Koncesovaný superpěstitel marihuany (firma Janoušek, Hrdlička a synové?) si namastí kapsu a malí, levnější budou nadále potíráni, ale jen tak naoko... Co s tím dělat než Pence zatknout? Naoko.

Aktivista Penc ukázal konopí poslancům, sebrala ho policie

29.6.2012

Mladá fronta DNES

ÁCHYMOV Aktivistu a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence zadržela policie. Na jáchymovském jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví.

Na jednání byl i Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové centrály, ten Pence nechal zadržet. „Pan Penc nechal při svém vystoupení kolovat dózu s konopím. Protože bylo podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, tak jsem přivolal hlídku,“ řekl Frydrych.

Stanislav Penc vysvětlil, že chtěl upozornit na možnost obrovského tunelu, kterou by přijetí konkrétního bodu v zákoně znamenalo pro státní rozpočet. „Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí. To bude stát vykupovat za 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů - to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak stát to vyjde na 300 milionů,“ řekl Penc.

„Policisté mě vyslechli a bez obvinění propustili. Teď jsem doma a nemám žádný problém,“ řekl Penc.

Penc přivezl poslancům konopí a byl zatčen

29.6.2012

Právo

Ludmila Žlábková

Krabice sušeného konopí a z něho vyrobená mast byly důvodem, proč policie ve středu večer zatkla Stanislava Pence (42).

Vážil více než sedmihodinovou cestu z Milkovic na Jičínsku do Jáchymova, kde zasedal parlamentní výbor pro zdravotnictví, aby podle svých slov názorně upozornil na přípravu tunelování prostředků ze státního rozpočtu.

Penc chtěl na veřejném jednání výboru ukázat na chystanou novelu zákona o léčivech, která za určitých podmínek umožní pěstování konopí.

„Poslancům jsem přinesl fotodokumentaci pěstování rostliny konopí od semene po sklizeň a výsledek této sklizně. Má-li se gram vykupovat za 150 korun, pak za jednu rostlinu zaplatí pojišťovna 31 tisíc,“ řekl Právu.

Za výpěstky z hektaru by podle Pencových propočtů získaly vybrané firmy 300 miliónů korun. Podle šéfa výboru Borise Šťastného (ODS) přinesl Penc množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci.

„Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi Leoši Hegerovi (TOP 09). Následně byl zatčen přítomným ředitelem Národní protidrogové centrály a odvlečen přivolanými policisty,“ řekl Šťastný pro Novinky.cz.

„Marihuanu i mastičku z ní vyrobenou jsem předal ministru Hegrovi s tím, aby ji dal nemocným. Ovšem předsedající Boris Šťastný na mne zavolal policii,“ potvrdil Právu Penc s tím, že strávil na policii několik hodin a nakonec byl propuštěn bez obvinění. „Kriminalisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu,“ dodal mluvčí karlovarské policie Pavel Valenta.

Novela zákona o konopí

29.6.2012

zdn.cz

ČRo Radiožurnál

Sněmovní výbor odložil na dva měsíce diskusi o novele, která by legalizovala využití marihuany k léčbě některých nemocí. Návrh počítá s tím, že by marihuanu dodávali do lékáren výrobci a pěstitelé s příslušnou licencí. Pacienti by ji dostávali na předpis. Podle kritiků je ale předloha nedotažená a poslanci by ji měli doladit s odborníky.

Připomínky přicházejí ale i odjinud, na včerejším výjezdním zasedání výboru v Jáchymově je chtěl nadnést také aktivista, bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc. Ovšem vzal si s sebou krabici s konopím a nechal ji kolovat mezi poslanci. Byl u toho i ředitel Národní protidrogové centrály, ten aktivistu zadržel a nechal ho vyvést policií. Stanislava Pence teď zvu do vysílání. Dobrý večer.

Stanislav PENC: Dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor: A na druhé lince je předseda poslaneckého zdravotnického výboru za OSD Boris Šťastný. Dobrý den.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Ano, dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Penci, jak ten incident skončil?

Stanislav PENC: No, vy jste to trošičku zkomolili, ale tak to někdy bývá.

Jan BUMBA, moderátor: Tak to nerad, to nerad, tak to prosím upřesněte?

Stanislav PENC: Já jsem dostal na zdravotním výboru slovo, což jsem měl radost, i přesto, že jsem o něj žádal už kdysi před časem, jenomže zdravotní výbor byl neveřejný a tento zdravotní výbor byl odsunut z Prahy až do zmíněného Jáchymova. Mně se podařilo vystoupit. Sdělil jsem poslancům, že novelu, kterou připravují, je novela, která připraví státní rozpočet o obrovský sumy, jenom na základě toho, že chtějí vykupovat konopí za nekřesťanský peníze. To se mi podařilo a potom jsem byl zadržen ne na základě, na základě toho, co jste říkali, to znamená, ne na základě nějaký aktivity ředitele protidrogové centrály, ale na základě aktivity přítomného pana Šťastného, což je poslanec a předseda zdravotního výboru, to znamená, on …

Jan BUMBA, moderátor: Ale byl jste, byl jste zadržen na základě toho, že jste tam měl krabici s marihuanou?

Stanislav PENC: No, podívejte se, on se tam projednával zákon nebo novela čtyř zákonů, které mají umožnit lékařské využití konopí a já jsem tam to konopí přivezl a přivezl jsem ho tam i s fotografickou dokumentací, abych dokázal, že konopí se dá velice jednoduše vypěstovat bez toho, aniž by bylo potřeba cokoliv, a to konopí jsem daroval ministrovi zdravotnictví.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Šťastný, myslíte, že byl adekvátní takovýto zákrok proti Stanislavu Pencovi, nestačilo by třeba nějaké upozornění, že to, co jste přinesl, nám nemusíte ukazovat, nebo něco takového.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Víte, celý ten incident podle mého názoru byl uměle vyprovokován asi panem Pencem a lidmi okolo něj, protože on měl s sebou celou skupinu lidí, která to také filmovala, natáčela a tak dále, mě to moc mrzí, že se to stalo, pan Penc dostal slovo na veřejném zasedání, dosud nebyl žádný z výboru pro zdravotnictví, který jsem kdy vedl, neveřejný, a každý tam může kdykoliv vystoupit. Já, když pan Penc tam nechal kolovat krabici, o které sám řekl, že tam je více než 200 gramů usušené marihuany, čili relativně velké množství, jsem řekl: „Dobře, prosím pěkně, pane Penc, vezměte si tu krabici, my nedokážeme posoudit, co v ní je, kolik to váží, ale upozorňuji vás, že pokud by to bylo tak, jak tady říkáte, tak se dopouštíte trestného činu. A on se dožadoval toho, aby jaksi ta marihuana byla převzata ministrem zdravotnictví, že si jí nevezme zpátky, a v tu chvíli byl výbor přerušen a místní policista, který tam byl, prostě ředitel protidrogové centrály, který se toho jednání účastnil, protože to bylo v té věci, tak mu nezbylo nic jiného, než ho požádat, aby nějakým způsobem se ta situace řešila a potom si dokonce muselo povolat uniformovanou sošku policie. Co jsme měli, prosím pěkně, dělat. Ve chvíli, kdy vám nějaký občan přinese čtvrt kila usušené marihuany, dopouští se trestného činu v přímém přenosu při stenozáznamu za přítomnosti desítek svědků a odmítá tu látku vzít zpátky, odnést jí a dokonce jí nutí ministrovi zdravotnictví, co byste dělal?

Jan BUMBA, moderátor: Pane Penci, vy jste věděl, že ministrovi zdravotnictví dáváte nelegální látku, proč jste to dělal?

Stanislav PENC: Podívejte se, mně to připadá jako kašpárkov a vůbec nechápu, proč tomu, proč tomu vlastně Český rozhlas přitakává.

Jan BUMBA, moderátor: K čemu?

Stanislav PENC: Pojďme se znovu, pojďme si znovu říct, o čem to bylo. Bylo to o tom, že poslanci jednali, jakým způsobem uzákonit léčebné konopí, aby se dostávalo pacientům. Já jsem tam vystoupil a sdělil jsem poslancům a ukázal jsem jim na fotodokumentaci, takto vypadá semínko, takto vypadá rostlina mladá, takto vypadá rostlina, která vyroste, takto vypadá, když se suší, takto je usušená a toto jsem z toho usušil, toto jsem vám přinesl, je to 210 gramů, tady si to vemte pro léčebné účely, toto vy chcete udělat, aby toto stálo 30 tisíc korun, jedna ta rostlina, a řekl jsem poslancům, když uzákoníte, aby někdo to mohl vypěstovat jenom na jednom jediném hektaru, tak ten člověk ze státního rozpočtu vyčerpá 300 milionů korun, když jednu kytku prodá za 30 tisíc korun.

Jan BUMBA, moderátor: A vy jste tím chtěl tedy demonstrovat, že se to zdá vypěstovat levně a že není potřeba …

Stanislav PENC: Že to je velice jednoduchá záležitost to vypěstovat a potom je strašně důležitý, a lidi, jak jsou dneska třeba na sociální síti na Facebooku, tak tam jsou otevřený profily, kde celý ten záznam je a ono je to trošičku jinak, než o tom hovoří pan Šťastný, bod jednání byl uzavřen, byl uzavřen tím, že poslanci odložili ten bod na projednávání na konci srpna a potom poslanec Šťastný, ten, kterého tam máte v pořadu, tak ten oznámil, že musí na základě oznamovací povinnosti mě udat policii, on jako občanský demokrat, občana udal na základě toho, že jim ukazoval, jakým způsobem léčebné konopí, ne nějaká marihuana, ale léčebné konopí …

Jan BUMBA, moderátor: Pojďme …

Stanislav PENC: … se dá jednoduše vypěstovat. A tento občan zavolal policii na občana nebo zavolal na občana policii, aniž by jakoukoliv oznamovací povinností věci měl, nic takového v zákoně není. Oznamovací povinnost je pro korupce, copak pan poslanec někdy oznámil na svý kolegy korupci? To nikdy neudělal.

Jan BUMBA, moderátor: Pojďme prosím zůstat u meritu věci, pane Šťastný, ty argumenty, které přednesl pan Penc, to, co chtěl vlastně demonstrovat tím, že přinesl na vaše jednání konopí, berete ty argumenty nebo ne?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Tak hned vám odpovím, jenom na závěr, já jsem nikoho neudával, pan Penc se udal v přímém přenosu před ředitelem protidrogové centrály, který ho v tu chvíli zatknul, protože mu nic jiného nezbývalo.

Jan BUMBA, moderátor: A pojďme prosím k tomu, ano, samozřejmě, k té, k té zásadní věci …

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Meritu věci, já jsem zásadně nesouhlasil od začátku s tímto zákonem. Ten zákon předkládá předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová s poslancem Bémem a dalšími, každý, kdo se podívá do stenozáznamu, tak uslyší má slova, jak já jsem zásadně proti této, této, tomuto zákonu, říkám, že to je brutální průlom do lékového zákona, že to je nesmyslná novela, že k ničemu nepovede, že ti lidé si to skutečně /nesrozumitelné/, pan Penc má pravdu, ti lidé si to mohou vypěstovat, pokud by tak bylo samozřejmě legální, mnohem levněji a ten stát jim nikdy léčebné konopí podle tohoto, tohoto zákona levně nedá, bude to i nadále stát deseti tisíce korun. Je to absolutní nesmysl a já jsem od začátku proti …

Jan BUMBA, moderátor: Vy jste byl, pane Šťastný, pro to, aby si to lidé mohli pěstovat sami pro své účely?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Ne, ne, já jsem jednoznačně proti tomu, aby si lidé mohli pěstovat konopí doma, já jsem jednoznačně proti jakýmkoliv průlomům pěstování …

Stanislav PENC: Pane Šťastný, je celkově jednoznačně proti svobodě, ten by chtěl lidem zakázat kouřit, dejchat a úplně všechno. Chce jim zakázat i léčit s konopím, nenavrhl by žádný alternativy k tomu, prostě zákaz, všechno zakázat. Tak si to, pane občanský demokrate, užijte.

Jan BUMBA, moderátor: Pane Šťastný, opravdu nejlépe chcete vy všechno zakázat?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/: Určitě ne, my tady máme jasný zákon o léku, který umožňuje každé firmě stejně jako se registrují jiné přípravky, které obsahují omamné látky, aby byly ty přípravky registrovány, nic nebrání tomu, a skutečně existuje například preparát /nesrozumitelné/, který obsahuje léčebné konopí, aby firmy začaly vyrábět, registrovat a samozřejmě distribuovat standardním způsobem přes lékárenskou síť preparáty, které obsahují léčebné konopí. Ale v žádném případě, v žádném případě já nebudu hlasovat ani pro to, aby se, aby stát se podílel na této věci, ani žádnou legalizaci domácích pěstíren, protože …

Jan BUMBA, moderátor: Vypadá to, že k té debatě se budeme muset vrátit ještě za pár měsíců, já se moc omlouvám, bohužel náš čas vypršel. Pánové, oběma velice děkuji, za to, že jste byli našimi hosty, předseda sněmovního zdravotnického výboru Boris Šťastný z ODS. A Stanislav Penc.

Video: Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu za 30 tisíc. Byl zadržen.

28.6.2012

ceskapozice.cz

Richard Cortés

Stanislava Pence policie násilím vyvedla z jednání zdravotnického výboru poté, co poslancům předvedl léčivou látku, o jejíž legalizaci jednali.

Aktualizováno o nové video. Jáchymovský hotel Akademik Běhounek byl ve středu 27. června ve večerních hodinách svědkem mimořádné události - zadržení aktivisty Stanislava Pence přímo na jednání parlamentního výboru. Výbor pro zdravotnictví, kterému předsedal Boris Šťastný (ODS) a jehož se účastnil i ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) projednával na výjezdním zasedání jako jeden z bodů programu legalizaci lékařského konopí.

Jak se incident, jehož svědkem byl reportér ČESKÉ POZICE, udál? Během diskuse, která byla otevřena veřejnosti, si Penc vzal slovo. Varoval poslance před schvalováním nedostatečně připraveného zákona, jehož zavedení do praxe má podle něj potenciálně negativní dopad jak na finanční zátěž daňového poplatníka, tak na jeho osobní svobodu.

Projednávaný zákon, mezi jehož "kmotry" patřil i bývalý primátor Pavel Bém a za jehož vznikem stojí 40 000 podpisů, směřuje k institucializaci konopí jako léčivé látky, a tím i k využívání jeho účinků pacienty. Penc ale vidí problém v navrhované ceně 150 až 300 korun za gram a v přísném monitorování všech článků v distribuci, od lékaře přes lékárníka po pacienta. Cesta, na kterou poukazuje aktivista, spočívá spíše v podpoře individuálního pěstování této nenáročné léčivky.Dárek pro ministra za 30 000 Kč

Jako součást své názorné prezentace přinesl Penc tři archy papíru s obrazovým popisem technologického postupu pěstování konopí, domácké výroby masti a konopného másla. Dále jeho prezentace sestávala z masti, kterou sám vyrobil, a také z kontejneru obsahujícího kolem 200 gramů sušeného kanabisu. Jak upozornil Stanislav Penc, tento kontejner by měl podle "ceníku" nově navrhovaného zákona hodnotu kolem 30 000 korun. Vznikl usušením jedné rostliny, která se pro svou nenáročnost dá pěstovat doslova všude.

Na konci prezentace předal Penc svoje pomůcky, včetně kontejneru obsahující sušenou rostlinu, ministru zdravotnictví. Předseda výboru Šťastný vybídl aktivistu, aby si svoji rostlinu odnesl, ten však trval na tom, aby si ji ponechal ministr Heger. Šťastný následně Pencovi sdělil, že pokud skutečně kontejner obsahuje to, co Penc tvrdí, bude muset na tuto skutečnost upozornit orgány činné v trestním řízení. To se zdálo téměř zbytečné, neboť v sále byl po celou dobu jako divák přítomen ředitel policejní Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Uniformovaní policisté dorazili během minut a před zraky rozpačitých a lhostejných poslanců aktivistu vyvlekli do policejního auta. Podezření na nezákonné jednání, kvůli němuž byl Penc zadržen, se měnilo hned několikrát - od propagace omamné a psychotropní látky, přes narušování jednání parlamentu po maření výkonu. Nakonec se ustálilo na držení omamné látky. Po podání vysvětlení byl Stanislav Penc propuštěn.

Ke středečnímu zasedání parlamentního výboru pro zdravotnictví přinese ČESKÁ POZICE v nejbližší době další materiály, včetně záznamů o debatě na téma i názoru ministra Hegera.

Penc přinesl ministrovi konopí a byl zatčen

28.6.2012

ct24.cz

pet

Jáchymov – Aktivista Stanislav Penc byl zadržen na včerejším jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví. K zatčení došlo poté, co Penc přinesl poslancům projednávajícím legalizaci marihuany krabici s rostlinami konopí, které chtěl předat ministru zdravotnictví. Jednání se účastnil i šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který nechal Pence zatknout. Po podání vysvětlení byl aktivista propuštěn.

"Bylo to 210 gramů. Přivezl jsem to poslancům na zdravotní výbor a upozornil je na to, že v momentu, kdy by prošel jejich zákon, by se krabice s 210 gramy vykupovala státem za 31 500. Což je naprostá nehoráznost vzhledem k tomu, že se dá konopí vypěstovat v jakékoliv hlíně na jakémkoliv místě republiky a téměř bez nákladů," řekl ČT24 k incidentu Penc. "Dvacet minut poté se předsedající Boris Šťastný rozhodl, že na mě zavolá policii a nechá mě zatknout, což se také stalo. Policie mě násilím vyvlekla ze sálu a způsobila mi pohmožděniny," dodal.

"Pan Penc ve večerních hodinách na veřejném zasedání zdravotního výboru nechal při svém vystoupení kolovat dózu s konopím. Protože bylo podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, tak jsem jako policista v sále konal. Přivolal jsem hlídku a dále to řeší krajské ředitelství police Karlovarského kraje," řekl serveru iDNES.cz ředitel protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Penc byl po zatčení předveden k vysvětlení a následně propuštěn. Dál je ale podezříván z držení omamné látky. Projednávání novely zákona, která má legalizovat využívání marihuany k léčbě, nakonec poslanci přerušili do konce srpna.

Novela zákona o konopí

28.6.2012

ČRo 1 - Radiožurnál

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

A nakonec ještě jednou ze zdravotnictví, ovšem trochu jinak, sněmovní výbor odložil na dva měsíce diskusi o novele, která by legalizovala využití marihuany k léčbě některých nemocí. Návrh počítá s tím, že by marihuanu dodávali do lékáren výrobci a pěstitelé s příslušnou licencí. Pacienti by ji dostávali na předpis. Podle kritiků je ale předloha nedotažená a poslanci by ji měli doladit s odborníky. Připomínky přicházejí ale i odjinud, na včerejším výjezdním zasedání výboru v Jáchymově je chtěl nadnést také aktivista, bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc. Ovšem vzal si s sebou krabici s konopím a nechal ji kolovat mezi poslanci. Byl u toho i ředitel Národní protidrogové centrály, ten aktivistu zadržel a nechal ho vyvést policií. Stanislava Pence teď zvu do vysílání. Dobrý večer.

Stanislav PENC

--------------------

Dobrý večer.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

A na druhé lince je předseda poslaneckého zdravotnického výboru za OSD Boris Šťastný. Dobrý den.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Ano, dobrý den.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pane Penci, jak ten incident skončil?

Stanislav PENC

--------------------

No, vy jste to trošičku zkomolili, ale tak to někdy bývá.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Tak to nerad, to nerad, tak to prosím upřesněte?

Stanislav PENC

--------------------

Já jsem dostal na zdravotním výboru slovo, což jsem měl radost, i přesto, že jsem o něj žádal už kdysi před časem, jenomže zdravotní výbor byl neveřejný a tento zdravotní výbor byl odsunut z Prahy až do zmíněného Jáchymova. Mně se podařilo vystoupit. Sdělil jsem poslancům, že novelu, kterou připravují, je novela, která připraví státní rozpočet o obrovský sumy, jenom na základě toho, že chtějí vykupovat konopí za nekřesťanský peníze. To se mi podařilo a potom jsem byl zadržen ne na základě, na základě toho, co jste říkali, to znamená, ne na základě nějaký aktivity ředitele protidrogové centrály, ale na základě aktivity přítomného pana Šťastného, což je poslanec a předseda zdravotního výboru, to znamená, on ...

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Ale byl jste, byl jste zadržen na základě toho, že jste tam měl krabici s marihuanou?

Stanislav PENC

--------------------

No, podívejte se, on se tam projednával zákon nebo novela čtyř zákonů, které mají umožnit lékařské využití konopí a já jsem tam to konopí přivezl a přivezl jsem ho tam i s fotografickou dokumentací, abych dokázal, že konopí se dá velice jednoduše vypěstovat bez toho, aniž by bylo potřeba cokoliv, a to konopí jsem daroval ministrovi zdravotnictví.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pane Šťastný, myslíte, že byl adekvátní takovýto zákrok proti Stanislavu Pencovi, nestačilo by třeba nějaké upozornění, že to, co jste přinesl, nám nemusíte ukazovat, nebo něco takového.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Víte, celý ten incident podle mého názoru byl uměle vyprovokován asi panem Pencem a lidmi okolo něj, protože on měl s sebou celou skupinu lidí, která to také filmovala, natáčela a tak dále, mě to moc mrzí, že se to stalo, pan Penc dostal slovo na veřejném zasedání, dosud nebyl žádný z výboru pro zdravotnictví, který jsem kdy vedl, neveřejný, a každý tam může kdykoliv vystoupit. Já, když pan Penc tam nechal kolovat krabici, o které sám řekl, že tam je více než 200 gramů usušené marihuany, čili relativně velké množství, jsem řekl: "Dobře, prosím pěkně, pane Penc, vezměte si tu krabici, my nedokážeme posoudit, co v ní je, kolik to váží, ale upozorňuji vás, že pokud by to bylo tak, jak tady říkáte, tak se dopouštíte trestného činu. A on se dožadoval toho, aby jaksi ta marihuana byla převzata ministrem zdravotnictví, že si jí nevezme zpátky, a v tu chvíli byl výbor přerušen a místní policista, který tam byl, prostě ředitel protidrogové centrály, který se toho jednání účastnil, protože to bylo v té věci, tak mu nezbylo nic jiného, než ho požádat, aby nějakým způsobem se ta situace řešila a potom si dokonce muselo povolat uniformovanou sošku policie. Co jsme měli, prosím pěkně, dělat. Ve chvíli, kdy vám nějaký občan přinese čtvrt kila usušené marihuany, dopouští se trestného činu v přímém přenosu při stenozáznamu za přítomnosti desítek svědků a odmítá tu látku vzít zpátky, odnést jí a dokonce jí nutí ministrovi zdravotnictví, co byste dělal?

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pane Penci, vy jste věděl, že ministrovi zdravotnictví dáváte nelegální látku, proč jste to dělal?

Stanislav PENC

--------------------

Podívejte se, mně to připadá jako kašpárkov a vůbec nechápu, proč tomu, proč tomu vlastně Český rozhlas přitakává.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

K čemu?

Stanislav PENC

--------------------

Pojďme se znovu, pojďme si znovu říct, o čem to bylo. Bylo to o tom, že poslanci jednali, jakým způsobem uzákonit léčebné konopí, aby se dostávalo pacientům. Já jsem tam vystoupil a sdělil jsem poslancům a ukázal jsem jim na fotodokumentaci, takto vypadá semínko, takto vypadá rostlina mladá, takto vypadá rostlina, která vyroste, takto vypadá, když se suší, takto je usušená a toto jsem z toho usušil, toto jsem vám přinesl, je to 210 gramů, tady si to vemte pro léčebné účely, toto vy chcete udělat, aby toto stálo 30 tisíc korun, jedna ta rostlina, a řekl jsem poslancům, když uzákoníte, aby někdo to mohl vypěstovat jenom na jednom jediném hektaru, tak ten člověk ze státního rozpočtu vyčerpá 300 milionů korun, když jednu kytku prodá za 30 tisíc korun.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

A vy jste tím chtěl tedy demonstrovat, že se to zdá vypěstovat levně a že není potřeba ...

Stanislav PENC

--------------------

Že to je velice jednoduchá záležitost to vypěstovat a potom je strašně důležitý, a lidi, jak jsou dneska třeba na sociální síti na Facebooku, tak tam jsou otevřený profily, kde celý ten záznam je a ono je to trošičku jinak, než o tom hovoří pan Šťastný, bod jednání byl uzavřen, byl uzavřen tím, že poslanci odložili ten bod na projednávání na konci srpna a potom poslanec Šťastný, ten, kterého tam máte v pořadu, tak ten oznámil, že musí na základě oznamovací povinnosti mě udat policii, on jako občanský demokrat, občana udal na základě toho, že jim ukazoval, jakým způsobem léčebné konopí, ne nějaká marihuana, ale léčebné konopí ...

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pojďme ...

Stanislav PENC

--------------------

... se dá jednoduše vypěstovat. A tento občan zavolal policii na občana nebo zavolal na občana policii, aniž by jakoukoliv oznamovací povinností věci měl, nic takového v zákoně není. Oznamovací povinnost je pro korupce, copak pan poslanec někdy oznámil na svý kolegy korupci? To nikdy neudělal.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pojďme prosím zůstat u meritu věci, pane Šťastný, ty argumenty, které přednesl pan Penc, to, co chtěl vlastně demonstrovat tím, že přinesl na vaše jednání konopí, berete ty argumenty nebo ne?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Tak hned vám odpovím, jenom na závěr, já jsem nikoho neudával, pan Penc se udal v přímém přenosu před ředitelem protidrogové centrály, který ho v tu chvíli zatknul, protože mu nic jiného nezbývalo.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

A pojďme prosím k tomu, ano, samozřejmě, k té, k té zásadní věci ...

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Meritu věci, já jsem zásadně nesouhlasil od začátku s tímto zákonem. Ten zákon předkládá předsedkyně Poslanecké sněmovny Němcová s poslancem Bémem a dalšími, každý, kdo se podívá do stenozáznamu, tak uslyší má slova, jak já jsem zásadně proti této, této, tomuto zákonu, říkám, že to je brutální průlom do lékového zákona, že to je nesmyslná novela, že k ničemu nepovede, že ti lidé si to skutečně /nesrozumitelné/, pan Penc má pravdu, ti lidé si to mohou vypěstovat, pokud by tak bylo samozřejmě legální, mnohem levněji a ten stát jim nikdy léčebné konopí podle tohoto, tohoto zákona levně nedá, bude to i nadále stát deseti tisíce korun. Je to absolutní nesmysl a já jsem od začátku proti ...

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Vy jste byl, pane Šťastný, pro to, aby si to lidé mohli pěstovat sami pro své účely?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Ne, ne, já jsem jednoznačně proti tomu, aby si lidé mohli pěstovat konopí doma, já jsem jednoznačně proti jakýmkoliv průlomům pěstování ...

Stanislav PENC

--------------------

Pane Šťastný, je celkově jednoznačně proti svobodě, ten by chtěl lidem zakázat kouřit, dejchat a úplně všechno. Chce jim zakázat i léčit s konopím, nenavrhl by žádný alternativy k tomu, prostě zákaz, všechno zakázat. Tak si to, pane občanský demokrate, užijte.

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Pane Šťastný, opravdu nejlépe chcete vy všechno zakázat?

Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/

--------------------

Určitě ne, my tady máme jasný zákon o léku, který umožňuje každé firmě stejně jako se registrují jiné přípravky, které obsahují omamné látky, aby byly ty přípravky registrovány, nic nebrání tomu, a skutečně existuje například preparát /nesrozumitelné/, který obsahuje léčebné konopí, aby firmy začaly vyrábět, registrovat a samozřejmě distribuovat standardním způsobem přes lékárenskou síť preparáty, které obsahují léčebné konopí. Ale v žádném případě, v žádném případě já nebudu hlasovat ani pro to, aby se, aby stát se podílel na této věci, ani žádnou legalizaci domácích pěstíren, protože ...

Jan BUMBA, moderátor

--------------------

Vypadá to, že k té debatě se budeme muset vrátit ještě za pár měsíců, já se moc omlouvám, bohužel náš čas vypršel. Pánové, oběma velice děkuji, za to, že jste byli našimi hosty, předseda sněmovního zdravotnického výboru Boris Šťastný z ODS. A Stanislav Penc. Teď je 18 hodin 58 minut, takové byly Ozvěny dne.

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen

28.6.2012

ČRo Regina

13:00 Události dne

Karolína ZIKMUNDOVÁ, moderátorka

--------------------

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen. Informoval o tom server idnes.cz. podle něj Penc na včerejším jedná poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví. Na jednání byl i ředitel Národní protidrogové centrály, tem Pence nechal zatknout.

Aktivista Penc zadržen na sněmovním výboru

28.6.2012

ČT 1

12:00 Zprávy ve 12

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka

--------------------

Na aktivistu Stanislava Pence kriminalisté připravují trestní stíhání pro nedovolené držení omamné látky. Policie ho zastavila s marihuanou na jednání sněmovního zdravotnického výboru. Poslanci, včetně ministra zdravotnictví Leoše Hegera, tam řešili použití konopí pro lékařské účely. Penc předal ministrovi na konci své prezentace asi 200 gramů rostliny.

Stanislav PENC, aktivista, bývalý disident

--------------------

Bylo to 210 gramů a toto jsem poslancům na zdravotní výbor přivezl s tím, že jsem je upozornil na to, že v momentu, kdy by prošel jejich zákon, by se tato krabice s 210 gramama prodávala nebo vykupovala státem za 31,5 tisíc, což je naprostá nehoráznost proti tomu, že se konopí dá vypěstovat v podstatě v jakýkoliv hlíně a na jakýmkoliv místě naší republiky. Vlastně bez jakýchkoliv nákladů. A velký překvapení pro mě bylo, že asi tak 20 minut poté se předsedající Boris Šťastný rozhodl, že na mě zavolá policii.

Michal HAMMER, mluvčí, Národní protidrogová centrála

--------------------

Tato věc vyšla z iniciativy našeho pana ředitele, který v momentě, kdy se tahle ta událost stala, tak bezprostředně hned volal na místo hlídku místního oddělení policie Jáchymov.

Legalizace konopí

28.6.2012

ČT 1

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka

--------------------

Aktivistu Stanislava Pence na několik hodin zadržela policie. Na výjezdním jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví, které se týkalo legalizace konopí pro léčebné účely, přinesl krabici právě s konopím. Chtěl ji předat ministrovi Leoši Hegerovi. Přítomní zavolali policii. Kriminalisti Pence vyslechli a po několika hodinách zase pustili. Bez konopí.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

--------------------

Poklidný výjezd zdravotnického výboru se změnil v nečekané drama. Stanislav Penc chtěl prý poslance upozornit na rizika přijetí zákona.

Stanislav PENC, aktivista

--------------------

Navrhovaný zákon o léčivém konopí není nic jiného, než tunel na státní rozpočet. Poslanci chtějí konopí vykupovat, chtějí ho vykupovat velice draze.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

--------------------

Jenže nezůstalo jen u slov. Penc chtěj ministrovi zdravotnictví předat krabici s konopím, které sám vypěstoval, s tím, že je to na léčené účely.

Boris ŠŤASTNÝ, předseda sněmovního zdravotnického výboru /ODS/

--------------------

Já jsem byl nucen přerušit jednání výboru. V tu chvíli bylo evidentní, že tam dochází k porušování zákona.

Jakub FRYDRYCH, ředitel Národní protidrogové centrály

--------------------

Budeme, jen abychom nerušili, nerušili výbor, normálně se zpracuje to podezření, podezření z trestného činu.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor ČT

--------------------

Incident se odehrál v tomto jednacím sále lázeńského hotelu v Jáchymově. Konfliktu přihlíželi desítky zdravotnických odborníků a politiků.

Edurard BLÁHA, generální ředitel, Léčebné lázně Jáchymov

--------------------

Základní problém bylo množství té marihuany a snaha za každou cenu jít před kamerou, vnutit ministrovi darovat mu jí.

Jitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČTJitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČT

--------------------

U konfliktu v Jáchymově byl taky propagátor legalizace konopí v Izraeli Gil Luxembourg, který v pondělí přiletěl do Prahy. Sám byl prý v minulosti několikrát v podobné situaci, jako Stanislav Penc.

Gil LUXEMBOURG, pacient s Crohnovou chorobou

--------------------

On překročil zákon a přišel jim ukázat, že ten ten zákon musí porušovat.

Jitka SZÁSZOVÁ, redaktorka ČT

--------------------

Projednávání novely zákona, která má legalizovat využívání marihuany k léčbě, nakonec poslanci přerušili do konce srpna. Antonín Bruštík a Jitka Szászová, Česká televize.

Aktivista přinesl poslancům na výjezdní zasedání v Jáchymově marihuanu

28.6.2012

denik.cz

Jáchymov - Aktivistu Stanislava Pence z Mílkovic na Jičínsku, který narušil výjezdní zasedání výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pro zdravotnictví, zadržela ve středu večer policie. Zasedání se konalo ve středu 27. června v jednom z hotelů v Jáchymově na Karlovarsku.

Dvaačtyřicetiletý aktivista měl na zasedání členům výboru předat plastovou dózu s obsahem rostlinné sušiny. „O té dóze prohlašoval, že se jedná o konopí. Předával ji společně s tiskovým materiálem, který zobrazoval pěstování a výrobu extraktů a potravin z konopí," řekl karlovarský policejní mluvčí Pavel Valenta.

Svým aktivistickým jednáním narušoval seminář, proto ho policisté museli za použití donucovacích prostředků vyvést. „U muže byla zajištěna látka rostlinného původu s podezřením, že se jedná o drogu marihuana," uvedl dále mluvčí Valenta.

Kriminalisté zahájili proti Pencovi úkony trestního řízení pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Aktivista na policii strávil několik hodin.

Tímto jednáním chtěl Penc upozornit na novelu zákona, kterou má být za jistých podmínek umožněno pěstování marihuany pro léčebné účely.

„Chtěl jsem pouze upozornit, že není vůbec potřeba svěřit legální pěstování léčebného konopí pouze vybraným subjektům, od nichž by ho stát posléze za ohromné částky kupoval. Za výpěstky z jednoho hektaru by tak podle mých propočtů získaly vybrané firmy tři sta milionů korun," řekl pro server Novinky.cz aktivista Stanislav Penc."

Včerejší jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví proběhlo hodně netradičně

28.6.2012

Frekvence 1

10:00 Zprávy

moderátor

--------------------

Včerejší jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví proběhlo hodně netradičně. Policie totiž během něj totiž zatkla aktivistu a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence. Ten během jednání propagoval lehké drogy a ministru Hegerovi nabízel krabici usušené marihuany.

Aktivista Stanislav Penc z Milovic na Jičínsku přinesl poslancům marihuanu

28.6.2012

Frekvence 1

12:00 Zprávy

moderátor

--------------------

Aktivista Stanislav Penc z Milovic na Jičínsku přinesl poslancům marihuanu. Krátce potom ho zatkla policie, stalo se to večer na jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví, který zasedal v Jáchymově u Karlových Varů. Penc chtěl upozornit na novelu zákona, kterou má být za určitých podmínek umožněno pěstování marihuany pro léčebné účely. Aktivista tvrdí, že jde o tunel na daňové poplatníky.

Aktivista Penc byl zatčen, poslancům přinesl krabici konopí

28.6.2012

lidovky.cz

Lidovky.cz, Markéta Žižková, Lidové noviny, Adéla Čabanová

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl ve středu zatčen přímo během jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví. Penc přinesl na jednání, kde byl i ředitel Národní protidrogové centrály, plastovou krabici s konopím, informoval poslanec ODS Boris Šťastný.

Aktivista poslance překvapil během projednávání zákona legalizujícího léčebné využití konopí. Penc také zveřejnil mobil na poslance Šťastného a tomu teď volají desítky lidí.

„Penc vystoupil na podporu legalizace a přinesl na jednání velké množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci. Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví,“ popsal událost Šťastný.

Na jednání byl ale i ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který Pence nechal zatknout. Přivolaní policisté ho pak vyvedli ze sálu.

Penc chtěl svým činem upozornit na to, že přijetí konkrétního bodu v zákoně by mohlo znamenat tunel ve státním rozpočtu, uvedl server iDNES.cz .

Po podání vysvětlení byl aktivista propuštěn.

Ředitel NPC nechal zatknout aktivistu Pence, který poslancům předváděl marihuanu

28.6.2012

mediafax.cz

Aktivistu Stanislava Pence (na snímku) zadržela ve středu večer policie na výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to ve čtvrtek potvrdil.

Na jednání poslanců o novele zákona o léčivech se mimo jiné probírala také možná legalizace konopí pro léčebné účely. Stanislav Penc, letitý známý zastánce legalizace marihuany, na jednání přinesl dózu se sušenými rostlinami, kterou nechal kolovat mezi poslanci a poté ji chtěl předat ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09).

"Otevřeli jsme možnost diskutovat. Jedním z diskutujících byl pan Penc. Ten najednou, zničehonic, začal vytahovat různé předměty," popsal pro Mediafax předseda zdravotního výboru Boris Šťastný (ODS).

"Nejdřív vytáhl schémata ve formátu A3 s fotografiemi marihuany, ta nechal kolovat. Pak jakousi mastičku a potom vytáhl větší krabici, do které si nakládáte maso na víkend. Víko odstranil. Podle mého názoru měla tak čtvrt kila. Byla napěchovaná rostlinou, u které i přítomní odborníci shledali, že je to marihuana," přiblížil Štastný.

Penc podle Šťastného řekl, že jde o několik set gramů marihuany a že ji takto předává ministru Hegerovi. "Ministr si to vzít nechtěl. Ředitel protidrogové centrály začal situaci řešit. Strhl se incident, kdy pan Penc nechtěl jednání výboru opustit," uvedl Šťastný. Dodal, že krabici s drogou policisté zabavili. "Já nemohu na mém výboru tolerovat flagrantní porušování zákona," uzavřel.

Podle Frydrycha držením většího množství marihuany Penc naplnil skutkovou podstatu trestného činu, a proto "jako jediný přítomný policista v sále konal, jak mu zákon ukládá". Přivolal hlídku policie a nechal Pence předvést na služebnu pro podezření ze spáchání trestného činu. Zda zajištěné rostliny obsahovaly zakázanou látku THC nebo šlo o konopí technické, prokáže laboratorní zkoumání.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo "velmi profesionálně ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence."

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil by mu až rok vězení.

Michal Hrbek, Jan Kálal

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

28.6.2012

novinky.cz

Aktivistu Stanislava Pence z Milkovic na Jičínsku ve středu večer zadržela policie a několik hodin ho vyslýchala, načež ho bez obvinění propustila. Policii zavolal poslanec Boris Šťastný poté, co Penc přišel na jednání sněmovního výboru pro zdravotnictví, který zasedal v Jáchymově u Karlových Varů, a přinesl tam marihuanu a mast z ní vyrobenou.

Tímto činem chtěl Penc upozornit na novelu zákona, kterou má být za určitých podmínek umožněno pěstování marihuany pro léčebné účely. Aktivista tvrdí, že jde o tunel na daňové poplatníky.

„Poslancům jsem přinesl dokumentaci pěstování jedné rostliny konopí od semene až po sklizeň a výsledek této sklizně. Pokud se má 1 gram vykupovat za 150 korun, pak za tuto jednu rostlinu zaplatí VZP 30 tisíc korun,“ řekl Právu. Za výpěstky z jednoho hektaru by tak podle Pencových propočtů získaly vybrané firmy 300 miliónů korun.

„Chtěl jsem pouze upozornit, že není vůbec potřeba svěřit legální pěstování léčebného konopí pouze vybraným subjektům, od nichž by ho stát posléze za ohromné částky kupoval," dodal.Konopí chtěl předat Hegerovi

Dění na středečním výboru potvrdil Novinkám i jeho člen Aleš Roztočil (TOP 09). „Penc tam propagoval marihuanu, dostal slovo, ukazoval mák a ukazoval jakousi krabici se sušenou marihuanou,“ řekl Novinkám Roztočil. „Potom řekl ministrovi, že je to dárek pro něho,“ pokračoval poslanec s tím, že samotnému zatčení nebyl přítomen, jelikož právě venku telefonoval. „Pak se tam ale objevila policie a Pence odvedla,“ dodal.

„Marihuanu i mastičku z ní vyrobenou jsem předal ministru Hegerovi s tím, aby ji dal nemocným. Místo toho na mne předsedající Boris Šťastný zavolal policii,“ popsal Penc.

Podle Šťastného (ODS) přinesl aktivista velké množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci. "Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví. Následně byl zatčen přítomným ředitelem Národní protidrogové centrály a odvlečen přivolanými policisty," řekl Šťastný.

Aktivista strávil na policii několik hodin, nakonec byl propuštěn bez obvinění. V policejním protokolu, který Penc uveřejnil, stojí, že mu policisté svým údajně tvrdým zacházením způsobili pohmožděniny.

Policie zatkla Stanislava Pence, přinesl Hegerovi konopí

28.6.2012

parlamentnilisty.cz

bob

Při jednání zdravotnického výboru Poslanecké sněmovny v hotelu Akademik Běhounek v Jáchymově došlo k neočekávanému incidentu. Příslušníci policie zde zatkli a za použití násilí odvedli známého aktivistu Stanislava Pence. Policii přivolal poslanec ODS Boris Šťastný. Informuje o tom portál Česká pozice. Zadržení Pence potvrdil ParlamentnímListům.cz Šťastný.

K zákroku policie proti Pencovi došlo poté, poté, co jednajícím poslancům předvedl léčivou látku získanou z konopí a o jejichž legalizaci právě jednali.

Legální konopí pouze pro bohaté?

Během výměny názorů, která byla přístupná i veřejnosti Stanislav Penc varoval poslance před schvalováním nedostatečně připraveného zákona. Podle jeho názoru by jeho zavedení do praxe mělo negativní dopad na finanční zátěž daňového poplatníka i na jeho osobní svobodu.

Penc kritizoval navrhovanou cenu 150 až 300 korun za gram a přísné sledování všech článků v distribuci, od lékaře přes lékárníka po pacienta. Lepší cestu vidí Stanislav Penc spíše v podpoře individuálního pěstování nenáročné léčivky.

Jedna rostlina za třicet tisíc

Penc poslancům přinesl popis postupu pěstování konopí, výroby masti a konopného másla. "Dále jeho prezentace sestávala z masti, kterou sám vyrobil, a také z kontejneru obsahujícího kolem 200 gramů sušeného kanabisu. Tento kontejner by měl podle “ceníku” nově navrhovaného zákona hodnotu kolem 30 000 korun. Vznikl usušením jedné rostliny, která se pro svou nenáročnost dá pěstovat doslova všude," uvádí Česká pozice.

Šťastný povolal policii

Penc předal věci které přinesl ministru zdravotnictví. To se ovšem nelíbilo šéfovi výboru Šťastnému a vyzval Pence, aby si svoji rostlinu odnesl. Aktivista však trval na tom, aby si ji nechal ministr Heger. Boris Šťastný následně Pencovi sdělil, že pokud skutečně kontejner obsahuje to, co tvrdí, bude muset upozornit orgány činné v trestním řízení a skutečně to udělal.

"Policisté dorazili během minut a před zraky rozpačitých a lhostejných poslanců aktivistu vyvlekli do policejního auta," uvádí portál, který zveřejnil i sérii smínků zachycující Pencovo zatčení. Po podání vysvětlení byl Stanislav Penc z policejní služebny propuštěn.

Zadrželi Pence, poslancům ukázal marihuanu

28.6.2012

prvnizpravy.cz

Aktivistu Stanislava Pence zadržela ve středu večer policie na výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání účastnil.

"Otevřeli jsme možnost diskutovat. Jedním z diskutujících byl pan Penc. Ten najednou, zničehonic, začal vytahovat různé předměty," popsal předseda zdravotního výboru Boris Šťastný (ODS).

Zadržení podle Frydrycha proběhlo "velmi profesionálně ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence."

"Dvaačtyřicetiletý aktivista svým jednáním narušoval seminář, proto ho policisté vyvedli za použití donucovacích prostředků. U muže jsme zajistili látku rostlinného původu s podezřením, že se jedná o drogu marihuana. Kriminalisté proti muži zahájili úkony trestního řízení pro podezření z přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu," popsal policejní mluvčí Pavel Valenta.

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil by mu až rok vězení.

(abb, mfx; foto: arch.)

Penc byl zatčen za marihuanu na výboru sněmovny

28.6.2012

prvnizpravy.cz

Aktivista Stanislav Penc zadržela ve středu večer policie na výjezdním jednání zdravotnického výboru sněmovny v Jáchymově na Karlovarsku.

Policisty přivolal ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to ve čtvrtek potvrdil.

Na jednání poslanců o novele zákona o léčivech se mimo jiné probírala také možná legalizace konopí pro léčebné účely. Stanislav Penc, letitý známý zastánce legalizace marihuany, na jednání přinesl dózu se sušenými rostlinami, kterou nechal kolovat mezi poslanci a poté ji chtěl podle serveru iDnes, který na případ jako první upozornil, předat ministru zdravotnictví.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo "velmi profesionálně ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence."

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil by mu až rok vězení.

(kou, mfx, foto: nwoo.org.)

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, odvedli ho v poutech

28.6.2012

tn.cz

Aktivistu Stanislava Pence zadržela ve středu večer policie. Zastánce legalizace marihuany přinesl na jednání poslanců krabici plnou konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví Hegerovi.

Policii na Stanislava Pence přivolal ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych, který se jednání účastnil a Mediafaxu to ve čtvrtek potvrdil.

Zadržení podle Frydrycha proběhlo "velmi profesionálně ze strany policie a velmi divadelně ze strany pana Pence."

Pokud by se prokázalo, že Penc držel zakázanou drogu, hrozil by mu až rok vězení.

Aktivista Penc přinesl poslancům marihuanu, policie ho zadržela

28.6.2012

TV Nova

12:00 Polední Televizní noviny

Renáta CZADERNOVÁ, moderátorka

--------------------

Aktivistu Stanislava Pence večer zatkla policie. Na jednání poslaneckého výboru o legalizaci marihuany pro léčebné účely, které probíhalo v Jáchymově, totiž nechal mezi poslanci kolovat krabici plnou konopí a pak se jí pokusil předat ministru zdravotnictví. Na místě byl i ředitel Národní protidrogové centrály, který zavolal policejní hlídku. Ta Pence zatkla kvůli podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky. Po výslechu odjel aktivista domů.

Aktivistu Pence zatkla policie, přinesl poslancům marihuanu

28.6.2012

tyden.cz

- red -

Stanislav Penc, někdejší člen Strany zelených a aktivista, přinesl na zasedání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vlastní konopí v krabici. Rozhodl se je předat ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi. Měl ovšem smůlu, protože jednání se zúčastnil také ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Pence vzápětí na jeho rozkaz zatkla policie. Informovala o tom MF Dnes. Informaci potvrdil Boris Šťastný z ODS.

Stanislav Penc, někdejší člen Strany zelených a aktivista, přinesl na zasedání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vlastní konopí v krabici. Rozhodl se je předat ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi. Měl ovšem smůlu, protože jednání se zúčastnil také ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Pence vzápětí na jeho rozkaz zatkla policie. Informoval o tom iDnes.cz. Informaci potvrdil Boris Šťastný z ODS.

Stanislav Penc nechal na zasedání kolovat nádobu plnou konopí, načež zareagoval přítomný policista. Aktivista byl obviněn z přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. "Nebylo to žádné drama, pan Penc byl předveden k podání vysvětlení," řekl ředitel Národní protidrogové centrály.

Sám Penc se k zatčení vyjádřil tak, že chtěl upozornit na možný tunel ve státním rozpočtu, pokud by došlo k přijetí určitého bodu v zákoně. "Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí. To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů - to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak to vyjde stát na 300 milionů," vysvětlil serveru iDnes.cz Penc.

Konopí chtěl věnovat ministru zdravotnictví, aby ji poskytl potřebným lidem se zdravotními problémy. Podle Pence šlo o domácí marihuanu, kterou si sám vypěstoval, aby státu ušetřil třicet tisíc korun. Policie Pence pouze vyslechla a nakonec pustila bez obvinění domů.

Podle schvalovaného zákona by bylo možné pořídit konopí za lékařským účelem legálně, avšak pouze na lékařský předpis.

Policie zadržela aktivistu Pence, poslancům nabízel krabici konopí

28.6.2012

zpravy.iDNES.cz

iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Petra Škraňková

Aktivistu a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence zadržela policie. Na jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví. Na jednání byl i ředitel Národní protidrogové centrály, ten Pence nechal zadržet.

O zadržení Pence informoval poslanec za ODS Boris Šťastný. iDNES.cz to potvrdil i ředitel NPC Jakub Frydrych. Poslanci jednali o možnosti legalizace marihuany pro léčebné účely ve středu večer na výjezdním zasedání v Jáchymově.

"Nebylo to žádné drama, pan Penc byl předveden k podání vysvětlení," dodal šéf Národní protidrogové centrály.

Podobně událost popsal i Boris Šťastný. "Penc vystoupil na podporu legalizace a přinesl na jednání velké množství konopí v plastové krabici, kterou nechal kolovat mezi překvapenými poslanci. Poté se oficiálně pokusil konopí předat ministrovi zdravotnictví. Následně byl zatčen přítomným ředitelem Národní protidrogové centrály a odvlečen přivolanými policisty," napsal poslanec ODS. InsertSingleVideo

Stanislav Penc vysvětlil, že chtěl upozornit na možnost obrovského tunelu, kterou by přijetí konkrétního bodu v zákoně znamenalo pro státní rozpočet.

"Poslanci chtějí určit firmu, která bude pro stát pěstovat konopí. To bude stát stoprocentně vykupovat za cenu 150 korun za gram. Já jsem kvůli nim zasadil květinu, zdokumentoval, jak vypadá semínko, jak vypadá, když naroste, když se sklízí. To vše jsem nakonec usušil a přinesl. Ta sušená hmota z jedné rostliny váží 210 gramů - to je 31 tisíc korun. Kdyby někdo na hektaru zasadil jednu rostlinu na metr čtvereční, tak stát to vyjde na 300 milionů," řekl Penc.

Dózu se sušeným konopím Penc na místě daroval ministru zdravotnictví Hegerovi, aby ji věnoval potřebným k léčbě. "Předsedající poslanec Boris Šťastný řekl, abych si konopí odebral. Já jsem odvětil, že jsem ho vypěstoval pro léčebné účely, abych státnímu rozpočtu ušetřil 30 tisíc korun. On zareagoval tak, že je nucen zavolat policii. Tomu pak asistoval pan Frydrych," popsal událost Penc.

Hlídka ho vyvedla ven, kde musel počkat na příjezd kriminální policie. "Ti mě vyslechli a bez obvinění propustili. Teď jsem doma na kopci a nemám žádný problém," řekl Penc.

Zákon, díky kterému by bylo možné koupit konopí pro léčebné účely v lékárnách, už poslanci projednali a schválili v prvním čtením. Konopí má být na recept a nebude ho možné předepsat mladistvým ani dětem ( více o schvalování zákona zde) .

Aktivista Penc byl zatčen, ministru zdravotnictví přinesl krabici konopí

28.6.2012

zpravy.rozhlas.cz

Kateřina Kozmová,Květa Moravcová, mta

Aktivista a bývalý člen Strany zelených Stanislav Penc byl zatčen, když se ministrovi zdravotnictví Leoši Hegerovi pokusil předat krabici s rostlinami konopí. Stalo se tak při jednání sněmovního výboru o legalizaci konopí pro léčebné účely.

Stanislav Penc na středečním večerním jednání poslaneckého výboru pro zdravotnictví o legalizaci marihuany v Jáchymově vytáhl krabici s rostlinami konopí a chtěl ji předat ministru zdravotnictví. Penc chtěl podle svých slov upozornit na to, že jedna usušená rostlina by stát přišla na 31 tisíc korun."Kdyby licencovaná firma, kterou chtějí vytvořit a chtějí dát možnost stoprocentního výkupu od státu, na jednom hektaru po jednom metru vypěstovala podobnou květinu, tak by taková firma získala ze státního rozpočtu 300 milionů korun," uvedl Penc.„Projednávala se novela čtyř zákonů, které mají umožnit lékařské využití konopí. A já jsem tam to konopí přivezl, i s fotografickou dokumentací, abych dokázal, že konopí se dá velice jednoduše vypěstovat bez toho, aniž by bylo potřeba cokoliv, a to konopí jsem daroval ministru zdravotnictví,“ objasnil Penc svůj motiv v Ozvěnách dne.Na jednání byl přítomen i ředitel Národní protidrogové centrály, ten Pence nechal zatknout pro podezření z trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu."Co jsme měli prosím pěkně dělat? Ve chvíli, kdy vám nějaký občan přinese čtvrt kila usušené marihuany, dopouští se trestného činu v přímém přenosu, při stenozáznamu, za přítomnosti desítek svědků a odmítá tu látku vzít zpátky, odnést ji a dokonce ji nutí ministru zdravotnictví?“ hájil zatčení aktivisty předseda zdravotnického výboru Boris Šťastný (ODS).Podle něj byl celý incident Stanislavem Pencem a ‘lidmi kolem něj‘ uměle vyprovokován."On určitě nebojoval za využití konopí pro léčebné účely, ale v podstatě za legalizaci konopí jako takového. Já prostě na mém jednání výboru nebudu trpět nelegální činnost a distribuci omamných látek," řekl Šťastný.Sněmovní výbor nakonec diskusi o novele odložil na dva měsíce. Návrh počítá s tím, že by marihuanu dodávali do lékáren výrobci a pěstitelé s příslušnou licencí, a že by ji pacienti dostávali na předpis. Podle kritiků je předloha nedotažená a poslanci by ji měli doladit s odborníky.Z Evropy se stává velmoc v pěstování marihuanyMarihuanu pro léčebné účely povolilo už 17 států USA. Ne však federální úřadyV Izraeli dostávají nemocní marihuanu v lékárnách už létaMladí Češi vedou v pití alkoholu, kouření cigaret i marihuanyTisíce lidí s nadějí očekávají zákon o léčebných účincích konopíMinistři projednají novelu poslanců o legalizaci léčby marihuanouKonopí je lék, říká otec. Pěstuje ho pro svou dceru

Cirkus v Senátu: Jednalo se o úřadu vyšetřující zvěrstva komunistů

20.6.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

Takový cirkus, který se odehrál v Senátu na zasedání o situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), se často nevidí ani ve sněmovně. Kromě vzájemného osobního napadání byly k mání i fotky rozbordeleného pracoviště.

Na jedné straně stáli současní, na druhé bývalí pracovníci ústavu a jeho kritici. Publicistka Petruška Šustrová se divila, že za čtyři roky existence vydal ÚSTR pouze pět vlastních vědeckých publikací, což je prý ostuda.

V Zaháňském salonku českého Senátu byla při veřejném slyšení k aktuální situaci v ÚSTR hlava na hlavě. Veřejná rozprava, která následovala po něm, připomínala cirkus, za který by se zúčastnění nemuseli stydět vybírat vstupné. Bývalí a současní zaměstnanci si tam vyčítali i nos mezi očima a to způsobem, který je nejčastěji vidět v současné Poslanecké sněmovně. Prostě cirkus plný invektiv a špiclování.

Pět vlastních publikací

V salonku bylo dusno až k padnutí a při diskusi se všichni zapotili. “Ústav a archiv neplní funkci, ke které vznikli. Člověk, co pátrá ve své minulosti, raději hledá v mé databázi EZO. Na ÚSTRU jsou totiž přepojeni k nějaké paní Palečkové, která jim řekne, ať se obrátí na Pence. To je zarážející. Máme o dvě stě padesát přístupů více než státní instituce, která má rozpočet skoro dvě stě milionů korun a x desítek zaměstnanců. Ústav by se měl zrušit “ řekl aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc.

Chartistka a publicistka Petruška Šustrová se vyjádřila o personálních čachrech v ústavu, kdy kritičtí vedoucí pracovníci buď dostanou výpověď anebo jsou donuceni sami odejít. “Minule jsem dostala do ruky katalog publikací ÚSTR a udělala si srovnání. Ve vědeckých monografiích a záznamech vědeckých konferencí. Týká se to šestadvaceti publikací. ÚSTR totiž má vykonávat hlavně vědeckou činnost. Sedm publikací napsali autoři, kteří nemají s ústavem nic společného, dalších šest lidé, co byli propuštěni anebo odmítli s institucí spolupracovat. Osm dalších jsou diplomové nebo disertační práce, které autoři nevypracovali během působení na ÚSTR. Dalších jedenáct je vydáno ve spolupráci s některým nakladatelstvím. Na ty ústav přispíval. Je to bohulibá činnost, ale není na ni potřeba sto dvaceti lidí, co tam pracují. Zůstává tam pět publikací, co vznikly z činnosti ÚSTR, což se mi zdá za čtyři roky jeho působení málo,“ sdělila s tím, že podobná zoufalá situace je i v zahraniční spolupráci.

Mimo některých ostatních kritiků se ke slovu dostal i archivář Antonín Slavíček, který dříve v ÚSTR a v s ním propojeném Archivu bezpečnostních složek (ABS) pracoval. Ten sdělil, že dnes je na ÚSTR klid hřbitovní, protože řada kritických pracovníků byla z instituce propuštěna.

Nepořádek a osobní narážky

Do sálu občas nahlédnul velmi kritizovaný první ředitel ÚSTR Pavel Žáček, který tam dnes dělá šéfa kanceláře a podle některých kritiků ÚSTR reálně opět řídí. V rozpravě nejdříve na kritiku zareagoval zástupce ÚSTR a ABS Lubomír Augustín. Ten se snažil na některá kritická slova reagovat a ukázal fotografie z pracoviště archiváře Slavíčka, na nichž bylo vidět velký nepořádek. Na to hned napadený zareagoval, že Augustín potřeboval jednou vysvětlit, co to je samizdatová literatura.

Pak se do toho vložil ředitel ÚSTR Daniel Herman s tím, že se nebude zabývat osobními invektivami, které zazněly. “Musím rezolutně odmítnout výtky na politizaci našeho ústavu. Za celé dva roky, kdy jsem ve funkci, jsem nezažil jediný politický tlak z jediného stranického sekretariátu. Snažit se podsouvat nám stranickopolitickou orientaci je nečestné,“ reagoval na výtku, že vede ústav, který je přímo napojen na ODS. “Jsme pod kontrolou ministerstva financí a nebylo nalezeno žádné pochybení. Kontrolorky, které skončily před několika měsíci zevrubnou čtyřměsíční práci, mi řekly, že kdyby se výsledky kontrol klasifikovaly, tak my bychom obdrželi jedna mínus,“ dodal s tím, že by nebylo dobré rozdělit ÚSTR od ABS, protože je nutné sčítat energii a IQ. Ohledně propouštění prý nebyl veden jediný soudní spor.

“Doktorka Poddaná zde zmínila mou personální politiku vůči ABS. Já žádné personální pravomoci vůči archivu nemám kromě jmenování a odvolání jejího ředitele po konzultaci s radou ÚSTR a ABS. Dovolím si vznést dotaz, jestli osoba, která je s ní v blízkém příbuzenském vztahu figurovala v některých ekonomických aktivitách ABS nebo ne,“ zaútočil na bývalou ředitelku ABS, kterou odvolal na začátku roku.

Vyhazov kvůli květináčům?

Exředitelka ABS Jana Poddaná reagovala: “Nikdy jsem neudělala věc, která by vedla k vlastnímu obohacení. To mi nikdo nemůže podsouvat, mám čisté svědomí. Udělala jsem asi netaktický tah. Potřebovala jsem vyřešit naprosto směšnou drobnost. Oddělení kuchyňky od sekretariátu nakoupením pár květináčů a poliček. Také jsme pořídili nějaké drobnosti i do jiných kanceláří. Jednalo se o částku devět tisíc sedm set čtyřicet jedna korun. Je to doloženo účtenkami. Materiál pořídil syn, který se zabývá bytovým designem a to proto, že věděl, kde ty předměty nakoupit, a jak to řešit. Tento materiál se stal podkladem honu, kterým na mě ředitel uskutečnil. Označoval to za střet zájmů. Byl udělán audit, ale ředitel ho považoval za nedostatečný. Byla jsem odvolána. Nenapadlo by mě, že to může vést k takovým závěrům.“ Odvolaná ředitelka ještě sdělila: “Nepovažuji to za korektní. Vše je očíslované a zavedené do evidence. Doma žádný nepoctivý květináč nemám. Nebyla to však jediná věc, kterou na mě ředitel tlačil.“ Někteří kritici ÚSTR odcházeli s očividným zhnusením.

Nutno dodat, že Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archiv bezpečnostních složek (ABS) vznikly zákonem z roku 2007 a jejich radu jmenuje Senát. Na konci roku 2010 pracovalo v ÚSTR 131 osob, v ABS 126 osob. Pár z nich však s kratším úvazkem. Roční rozpočet institucí činí do 150 do 200 milionů korun.

Kladivo na stát: Veřejná sbírka na odsouzence

24.5.2012

Ekonom

kauza Smetana

Okresnímu soudu v Olomouci, který poslal do vězení bývalého řidiče autobusů Romana Smetanu za odpírání trestu kvůli pomalování billboardů, hrozí kolaps. Aktivista a někdejší šéf Strany zelených na Pardubicku Stanislav Penc chce totiž zintenzivnit dosavadní protesty proti Smetanovu odsouzení a plánuje vyhlásit veřejnou sbírku na jeho podporu.

„Chtěl bych rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu korunu a napsali, že jde o veřejnou sbírku na Romana Smetanu,“ uvedl Penc pro týdeník Ekonom.

Počítá s tím, že zákon jakoukoli sbírku na odsouzenou osobu zakazuje. Soud by tak musel všechny přispěvatele předvolat, což by ho mohlo zcela ochromit. Penc chce přitom ke sbírce vyzvat všech 1300 lidí, kteří se dosud na Facebooku připojili k jeho dopisu soudkyni Markétě Langerové. I tento text je otevřeným „políčkem“ státní moci – schvaluje totiž Smetanův čin. „Byl-li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení zákona,“ upozorňuje Penc v dopise.

Připomíná, že trestem za vychvalování pachatele pro jeho zločin je podle platné legislativy odnětí svobody až na jeden rok. To teď teoreticky hrozí všem třinácti stovkám Smetanových sympatizantů.

Okresní soud v Olomouci ani soudkyně Langerová dosud na „schvalovací“ dopis nereagovaly. Je však pravděpodobné, že soud „schvalovače“ nepotrestá, protože Smetanův delikt zřejmě nedosahuje zákonem stanovené hranice společenské závažnosti – a to je také důvod pro pořádání sbírky. Když Smetana namaloval postavám z billboardů tykadla, soudkyně Langerová, choť politika Ivana Langera z ODS, ho zprvu potrestala 15tisícovou pokutou a veřejnými pracemi. Smetana zaplatil, ale trest neodpracoval, takže dostal 100 dní vězení. Ani tam nenastoupil, měsíc se ukrýval, až se 21. dubna přihlásil policii.

EKONOM: Aktivista Penc chce zahltit soud kvůli odsouzenému řidiči Smetanovi

21.5.2012 iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz

Jan Štětka

Aktivista a někdejší člen vedení Strany zelených Stanislav Penc vymýšlí konkrétní kroky na podporu řidiče odsouzeného za pomalování předvolebních plakátů politických stran.

Protesty proti uvěznění olomouckého šoféra autobusů Romana Smetany za malování tykadel na volební plakáty ODS a vyhýbání se trestu nabývají podoby otevřené vzpoury.

Jak řekl týdeníku Ekonom aktivista a někdejší člen vedení Strany zelených na Pardubicku Stanislav Penc, chce svou dosavadní kampaň v případě potřeby dovést až k absurdnímu konci, kdy bude soud nucen stíhat stovky “schvalovačů“ Smetanova činu. Olomouckému okresnímu soudu tak hrozí kolaps.

Už dnes visí na Pencových facebookových stránkách dopis soudkyni Markétě Langerové (která Smetanu odsoudila), v němž je čin ostentativně schvalován.

“Byl-li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení zákona“ upozorňuje Penc v dopise a připomíná, že trestem za vychvalování pachatele pro jeho zločin je podle platné legislativy odnětí svobody až na jeden rok. K výzvě se do minulého týdne připojilo na 1 300 sympatizantů. Teoreticky všichni riskují až rok za mřížemi.

Sbírka pro Smetanu

Okresní soud v Olomouci ani soudkyně Langerová dosud na výzvu nereagovaly. Samotný Smetana je nyní ve věznici v Olomouci a nemá žádného obhájce. Penc zatím předpokládá, že soud sankce vůči “schvalovačům“ odmítne, protože Smetanův delikt zřejmě nedosahuje zákonem stanovené hranice společenské závažnosti.

V takovém případě ovšem aktivista chystá další krok. “Chtěl bych rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu korunu s tím, ať napíšou, že je to veřejná sbírka pro Romana Smetanu. Finanční sbírku ve prospěch odsouzené osoby totiž zákon jasně zakazuje a nerozlišuje míru společenské závažnosti, takže soud by musel věc řešit. Představa, že by bylo předvoláno a vyšetřováno třináct set lidí - to by olomoucký soud zkolaboval. Není to náš záměr, ale chceme, aby si soud uvědomil svou odpovědnost ke společnosti,“ říká Penc pro týdeník Ekonom.

Zdůrazňuje při tom, že na rozdíl od tisícihlavých anonymních protestů odborářů mu jde o občanskou neposlušnost, kde se za svůj cíl lidé postaví jmenovitě a s vědomím eventuálního postihu.

Pokuta bez práce

Roman Smetana zhruba před rokem přimaloval politikům na předvolebních plakátech tykadla a různé nápisy. Soudkyně Okresního soudu v Olomouci Markéta Langerová - shodou okolností manželka politika Ivana Langera z ODS - jej nejprve potrestala patnáctitisícovou pokutou a veřejnými pracemi.

Smetana zaplatit, ale trest neodpracoval, takže byl podruhé poslán na sto dní do vězení, kam rovněž demonstrativně nenastoupil. Měsíc se ukrýval, až se při odborářské demonstraci v Praze 21. dubna sám přihlásil policii. Případ vyvolal vlnu veřejných protestů.

Na rok do vězení kvůli podpoře řidiče Smetany? Přes tisíc lidí je pro

21.5.2012

parlamentnilisty.cz

pan

Aktivista a bývalý člen vedení Strany zelených Stanislav Penc vymyslel způsob, díky němuž může každý člověk podpořit řidiče Romana Smetanu, který přikresloval politikům na billboardech tykadla. Stačí schvalovat jeho trestný čin.

Aktivista Stanislav Penc popsal týdeníku Ekonom, jak provádí veřejnou podporu olomouckého řidiče Romana Smetany. Na svých facebookových stránkách vyvěsil dopis soudkyni Markétě Langerové, která Smetanu odsoudila. Zde demonstrativně schvaluje Smetanův čin.

“Byl-li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení zákona“ upozorňuje v dopise Penc. Znamená to tedy, že kdo by podobně jako on schvaloval trestný čin, sám by se jednoho také dopouštěl. A za to hrozí až rok vězení.

Penc tím chce v případě nutnosti dosáhnout až absurdní situace, kdy by se nahromadily stovky lidí, kteří Smetanův čin schvalují. Okresní soud v Olomouci by pak mohl zkolabovat. Už teď má Penc více než 1300 sympatizantů.

Pokud by soud odmítl sankce vůči těmto “schvalovačům“, protože by Smetanův čin nedosahoval stanovené hranice závažnosti, má Penc další plán. “Chtěl bych rozeslat Smetanovým příznivcům žádost, aby na účet soudu poslali jednu korunu s tím, ať napíšou, že je to veřejná sbírka pro Romana Smetanu. Finanční sbírku ve prospěch odsouzené osoby totiž zákon jasně zakazuje a nerozlišuje míru společenské závažnosti, takže soud by musel věc řešit. Představa, že by bylo předvoláno a vyšetřováno třináct set lidí - to by olomoucký soud zkolaboval. Není to náš záměr, ale chceme, aby si soud uvědomil svou odpovědnost ke společnosti,“ uvedl Penc v týdeníku.

Smetana přibližně před rokem přimalovával politikům na billboardech tykadla. Za to od soudkyně, mimochodem manželky Ivana Langera, dostal pokutu 15 tisíc korun a veřejné práce. Peníze zaplatil, pracovat však nešel, a tak byl poslán na 100 dnů do vězení.

Osobnosti grilují Žáčka. Výzkumu totality prý škodí a spáchal trestný čin

14.4.2012 parlamentnilisty.cz str. 00 Kauzy

Jan Rychetský

Výzkumu totalitního systému spíše škodí. Některé spisy StB odvezl nezákonně do USA. Takové výtky se snášejí na hlavu Pavla Žáčka, jenž zastává několik funkcí v Ústavu pro studium totalitních režimů, který zanedlouho oslaví pět let svého působení. Žáček však moc nekomunikuje a obhajuje se kvalitou vydaných publikací. Jeho kritiky jsou například aktivista Stanislav Penc anebo novináři Petruška Šustrová či Petr Uhl.

“Pro mě je nedůvěryhodnou osobou, která výzkumu totalitního systému spíše škodí, než aby mu pomáhala. Navíc byl za minulého režimu svazáckým funkcionářem,“ říká aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc. “Některé spisy kopíroval a odvezl do USA, což je trestný čin,“ tvrdil nedávno levicový novinář Petr Uhl. Ostatně zmíněné spisy v archivu americké univerzity objevila chartistka Petruška Šustrová. Obvinění se týkají bývalého ředitele a současného šéfa kanceláře Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Pavla Žáčka. Ostatně ústav zanedlouho oslaví pět let působnosti.

Vyvezl spisy do USA

Asi nejvážnějším obviněním na adresu Pavla Žáčka je to, že vyvezl jako bývalý zaměstnanec Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) kopie některých svazků StB do USA. “Jde o archiv Hooverova institutu v americkém Stanfordu. Je tam jeho sbírka, která obsahuje dva archivní vozíky, zhruba šestatřicet krabic kopií různých materiálů. Některé, co jsem tam viděla, tehdy ještě nebyly veřejně přístupné a nepochybně je jako náměstek ÚDV získal služební cestou. Žáček to tam, jak sám tvrdí, daroval, ale to je jediný. Když se ptali novináři kurátora tamních sbírek, jestli šlo o dar, odkázal je na Pavla Žáčka. Kdyby šlo o dar, tak by s tím takové tajnosti podle mého nedělali,“ říká pro ParlamentníListy.cz novinářka a jedna z mluvčích Charty 77 Petruška Šustrová.

Šustrová, jak sama napsala, Hooverovu institutu před léty prodala fotografie a korespondenci ze svého archivu, necelou jednu archivní krabici, za třicet tisíc korun. Když se tam poté v roce 2009 opět vydala, dostala se ke zmíněným materiálům. “Byly mezi nimi třeba spisy ze 17. listopadu, které v té době ležely v archivu parlamentu a nebyly přístupné. Dnes už jsou. Navíc i výslechové spisy Alojze Lorence, Petra Žáka a dalších. Podle mě jde ze strany pana Žáčka o zneužití pravomoci veřejného činitele,“ míní Šustrová, která je členkou Rady ÚSTR, a dodává: “Myslím si, že Žáček nebyl dobrý ředitel. Také jsem ho nevolila. Jeho současné působení v ústavu není dobré. Ústav pod jeho vlivem nedělá to, co by dělat měl. Ani personálně není dobrý vedoucí. Je vzteklý, křičí na lidi a má způsoby, jaké by vedoucí mít neměl.“

Žáček dnes mlčí

Veškeré snahy o aktuální kontakt s Pavlem Žáčkem vyšly naprázdno. “Ústav pro studium totalitních režimů komunikuje s novináři o své činnosti naprosto standardně, jeho mediální politika je stanovena vedením instituce a realizována jednotlivými organizačními celky, zejména pak kanceláří ústavu,“ napsal ParlamentnímListům.cz kdysi. V současnosti je ředitelem kanceláře ÚSTR a sedí v redakčních radách dvou tamních časopisů. “Profesionální přístup k pramenné základně i badatelské činnosti sleduje a kontroluje nejenom management ÚSTR, ale také orgán k tomu zřízený zákonem, tedy Vědecká Rada ÚSTR, o čemž svědčí mimo jiné nesporná kvalita našich odborných publikací,“ napsal ještě ve svém tehdejším vyjádření.

“Má přezdívku Pažout. Byl jedním z lidí ve Stuze, tedy ve sdružení nezávislých studentů, v dobách sametu. Po 17. listopadu vydával Studentské listy, což byly v té době bezvadný noviny. Mám ho rád, je to dobrý kamarád. Jeho roli v ÚSTR jsem moc nesledoval, čili nevím a jako manažera ho neznám. Hodnotit jeho činnost v ÚSTR si proto netroufnu,“ vyjádřil se redakci poslanec ODS Jan Vidím.

Byl svazáckým funkcionářem

Trestní oznámení na Pavla Žáčka podal levicový novinář Petr Uhl. “Kopíroval spisy do USA, a i kdyby to bylo zadarmo, jde o trestný čin. Jako veřejný činitel měl totiž zvláštní povinnosti,“ sdělil kdysi Uhl, ale nyní se odmítl pro ParlamentníListy.cz k čemukoliv vyjadřovat. “Pavel Žáček byl celkem vysokým funkcionářem ve Svazu socialistické mládeže. Nebýt převratu, byl žhavým kandidátem na vstup do KSČ,“ soudí Stanislav Penc, dlouhodobý kritik praktik ÚSTR .

“ÚSTR by zde měl být proto, aby mladá generace pochopila, z jakých důvodů vzniká totalitní systém a aby se to v zemi už neopakovalo. ÚSTR nám ale svou praktičností ukazuje, jak totalitní režim funguje. Problém tkví v tom, že je ústav schopen a ochoten dějiny pozměňovat. Konkrétně, když jsem vešel do sporu s ÚSTR, protože nebyli ochotni zveřejnit databáze, tak některé události spojené s mou osobou vymazali, neboť jsem se pro ně stal nepřítelem. ÚSTR totiž na svých stránkách zveřejnil chronologii o roce 1989, kde uvedl, že jsem byl souzen v rámci Palachova týdne a pak, že mě StB chtěla hodit z Karlova mostu, ale přihlížející občané se mě zastali a pomohli mi utéct. Pak už tam ty informace nebyly,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Penc.

Očima historika

Poněkud mírnější názor na činnost Pavla Žáčka v ÚSTR předkládá historik z Ústavu pro soudobé dějiny AV Vít Smetana. “Po odborné stránce je Pavel Žáček považován za velmi pracovitého a výkonného dokumentaristu. Pokud bych se měl vyjádřit i k jeho činnosti manažersko - organizační, pak se uchýlím k terminologii ze sportovního prostředí. Bude to ostatně případné, protože situace na politické scéně, a ve vědní politice v posledních letech obzvlášť, silně připomíná poměry například v českém fotbalu. Pavel Žáček má nepochybný “tah na branku“. Občas se dopouští faulů, ale to pro něj mnoho neznamená, protože má co nabídnout “svazovému vedení“ - tj. části politické scény, která se za něj postaví i v případě, že by náhodou rozhodčí či disciplinární komise zapomněli na roli, jež se od nich očekává, a ukázali Žáčkovi červenou kartu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Smetana.

Podle Smetany Žáček opět reálně ÚSTR řídí, jako když jej oficiálně vedl v letech 2008 až 2010. Odborná úroveň publikací Ústavu pro studium totalitních režimů se prý liší, případ od případu. “Některé jsou nepochybně kvalitní, na jiných je až příliš znát, že vznikaly vlastně na objednávku, k nějakému výročí a podobně. Ze všech je ovšem patrný dostatek financí na jejich vznik,“ doplňuje Smetana. Zanedlouho uběhne pět let od založení ÚSTR. Byl totiž založen zákonem z roku 2007. Na většinu jeho kritiků však působí účinkování Pavla Žáčka v této instituci jako memento zmaru.

Veřejně schvalujeme čin Romana Smetany

2.4.2012

blisty.cz

Okresní soud v Olomouci

K rukám soudkyně Markéty Langerové

Na sociální síti Facebook je vytvořena komunitní stránka, kde ti, kteří se k

ní přihlásí veřejně, schvalují čin Romana Smetany. Jde o vyjádření občanské

neposlušnosti a demonstrací nesouhlasu s klasifikací činu Romana Smetany

jako společensky nebezpečného chování, píše Stanislav Penc.

Byl li to opravdu trestný čin, dopouštíme se tímto porušení zákona:

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, Část druhá, Zvláštní část, Hlava X:

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.

§ 365 Schvalování trestného činu:

Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin

jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

ZDE je odkaz na onu stránku.

Mašínová se vrací k činům bratrů: Zabíjet komunisty - teroristy byla povinnost

18.3.2012

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Hrdinové nebo vrazi? Na tato dvě hodnocení se v současné době zploštila debata o činech protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů. Jejich sestra Zdena, která zůstala doma a zažila si od soudruhů tu nejhorší formu šikany, pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, jak byla její rodina nastavena a proč krvavý boj s komunismem byl jediným možným vyústěním dospívání jejích bratrů.

“Od samého začátku je v tomto případě položena otázka falešně. Hrdinové nebo zločinci? To nemá s hrdinstvím nic společného. Přeneste se do té doby. Bolševismus začal rozkládat společnost. Nejlepší přátele mých rodičů komunisti popravili. Horákovou, Píku a dále. Bojovat proti nim byla povinnost. Za prvé to vyžadoval odkaz našeho otce, ale i ta brutální tyranie. Šlo o teroristický režim. Je třeba to mít natrvalo na paměti,“ říká exkluzivně pro server ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová žijící v Olomouci. Nebýt zdravotního postižení, šla by prý s bratry do krvavého boje proti komunistům také! Za tím si stojí.

Totalita stojí na pěšácích

Činy odbojové skupiny bez jména, kde měli hlavní slovo bratři Mašínové, hodnotí jejich sestra jako zcela legitimní. “Nevinní policajti? Totalitu drží právě lidé bez funkcí. Pěšáci. Bez nich by nemohli existovat a tak dlouho se držet u moci ani Hitlerové, ani Stalinové. Jako první si každý krutý režim uzurpoval justici, armádu a policii. Udělali to nacisti i komunisti. Nicméně u pěšáků to začíná. Ano, jistě, bráchové se chovali krutě, ale kdo tady tu krutost nastolil? Bolševici,“ podotýká k tomu Zdena Mašínová, jíž se v rodině říkalo Nenda.

Rodina člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové Josefa Mašína byla středně stavovskou a ze stran obou rodičů celkem dobře zaopatřenou. Mašínová vzpomíná, že se otec s maminkou o boji v ilegalitě dlouho radil. Ta mu nakonec, přičemž na sebe vzala odpovědnost za výchovu tří malých dětí, k jeho zapojení do odboje dala svolení. “Normální pud sebezáchovy je zachovat si život a dobrý bidlo. Každá totalita staví na tom žvanci. My jsme v tomhle byli vždy trochu anomální rodina. U nás se vždy vyrůstalo v zájmu o politiku a věci veřejné. I dnes se většina lidí zajímá jen o materiální požitky a důležité věci berou velmi povrchně,“ doplňuje.

Mašínové chtěli žít v Československu

Skutky Mašínů dlouhodobě kritizuje třeba levicový novinář Petr Uhl a poslanec Stanislav Huml je rovnou přirovnal k norskému vrahu Andersi Breivikovi. Nicméně nutnost vnímání činů odbojové skupiny bratří Mašínů v reáliích krutých padesátých let zdůrazňuje třeba aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc. “To neodnesl jen generál Píka, ale i generál Přikryl v domečku a další. Spousta důstojníků, co se vraceli z východní a západní fronty, byla likvidována. Ruku na srdce, mí bratři nikdy nechtěli nikam utíkat. Chtěli žít tady v demokratické a svobodné zemi, ale nemohli,“ vysvětluje Zdena Mašínová.

Vždy tvrdila, že nebýt zdravotních potíží, bojovala by po boku bratrů. Fyzická náročnost, která byla například na útěku celým NDR extrémní, by ji prý neodradila. Nicméně už v mládí musela prodělat šestnáct operací, aby mohla chodit a to rozhodlo.“Jsem racionální typ. O věcech nad mé možnosti jsem nikdy neuvažovala. Četla jsem sice mnoho romantických knih, ale vnitřně mě to nepostihlo. Ostatně i babička Emma mi vždy radila, že si mám v životě vždy dovolit jen to, co můžu. Jako mladá jsem to házela za hlavu, ale pak jsem jí za to začala být hluboce vděčná a usnadnilo mi to osobní život,“ vyznává se.

Tohleto sedí v parlamentu za mé peníze?

Anketa Za projevy podpory činů svých bratrů a vyjádření, že zabíjet komunisty bylo správné, na ni loni podaly poslankyně KSČM Marta Semelová a Marie Nedvědová trestní oznámení s tím, že takové chování naplňuje po objektivní i subjektivní stránce znaky skutkové podstaty přečinu schvalování trestného činu. “Je strašné, že něco takového ještě dnes sedí v parlamentě. Konkrétně za moje peníze. Stačí mi Grebeníček a tato individua, abych měla o KSČM jasno,“ sdělila ParlamentnímListům.cz Mašínová, která Martu Semelovou již dříve nazvala zrůdou prznící naše děti.

“Osobně takové výrazy nepoužívám. Nicméně, kdo je používá, měl by jimi spíše titulovat lidi, co zákeřně zabíjejí civilisty,“ řekla tehdy v reakci Semelová, která učila na pražské základní škole matematiku, tělesnou výchovu, český jazyk a vlastivědu. Česká školní inspekce však u ní v hodinách neprokázala porušení školního zákona.

Za režimu byla vnitřně svobodná

Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů byla mladou slečnou. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu v Praze. Jelikož Zdena Mašínová mladší zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. “Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná. Za happeningu, jak říkám změně režimu v roce 1989, jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje.

Synové generála Josefa Mašína, jenž byl za odbojovou činnost za druhé světové války popraven gestapem, bojovali se zbraní v ruce v letech 1951 až 1953 proti komunistickému režimu v Československu a posléze emigrovali přes východní Německo do západního Berlína. Protože při přípravě útěku zabili šest osob, je česká veřejnost v hodnocení jejich činů rozdělena na dva tábory. Jedna strana je považuje za vrahy a teroristy, druhá za národní hrdiny.

Dočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?

6.3.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

V červnu 1989 zbili tehdejší příslušníci pražské Státní bezpečnosti (StB) Petra Placáka, jednoho z nejaktivnějších oponentů komunistického režimu v jeho posledních letech. Letos na začátku ledna pak začal Obvodní soud pro Prahu 7 projednávat případ skupiny Antonína Prchala, takzvaného bicího komanda. Vyšetřování sice bylo zahájeno už na konci roku 1989, ale před soud se tito příslušníci StB dostali až díky Placákovu opakovanému trestnímu oznámení.

V červnu 1989 příslušníci StB Antonín Prchal, Ladislav Irovský, Petr Vrbický a René Špringer, který mezitím zemřel, naložili Placáka, jednoho z organizátorů protestních demonstrací za zachování Stromovky, do auta a odvezli za Prahu do křivoklátských lesů. Tam ho fyzicky napadli, uráželi a nechali na lesní cestě desítky kilometrů od domova. Nebyl to jediný případ fyzického násilí, jehož se Prchalova skupina před listopadem 1989 dopustila.

Příslušníci StB tvrdí, že ve Stromovce vůbec nebyli. Několik svědků však uvádí, že je viděli, jak Placáka nakládají do auta. Existují i další důkazy, například situační zpráva, v níž se píše o Placákově zatčení. A také zpráva inspekce ministerstva vnitra před listopadem 1989, kdy Placák podal na tyto příslušníky StB trestní oznámení, a v níž je celá událost popsaná a přiloženo i lékařské svědectví. Není to tedy tvrzení proti tvrzení.

Na základě Placákova podání se v roce 2007 začal případem zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Za tři roky vyslechl řadu svědků a shromáždil informace a svědectví k mnoha násilným činům této skupiny. Podivné je, že ÚDV obvinil jen tři příslušníky StB a pouze v jednom případě.

Během lednového soudního líčení vyšlo najevo, že příslušníci StB nejsou schopní žádné sebereflexe, natož doznání viny či omluvy. Naopak tvrdili, že Placáka neznají. Prchal dokonce sdělil soudu, že v době, kdy měl být Placák zbit, byl na návštěvě u svých ruských přátel. Soud odročil jednání na 1. března, kdy byla vyslechnuta další svědkyně obhajoby, dle níž Prchal v době spáchání násilného činu nebyl v Československu. Soud odročil líčení na 19. března, kdy by měl vynést rozsudek.

Vyšetřování nejen této skupiny násilníků, ale i dalších příslušníků StB za mnoho násilných činů začalo už v listopadu 1989. Vojenská prokuratura například ve zprávě pro parlamentní vyšetřovací komisi k událostem 17. listopadu 1989 necelý rok od něj informovala poslance, že vyšetřuje tři případy celkem jedenácti příslušníků StB včetně jejího náčelníka Aloise Lorence. Z materiálů Komise 17. listopadu vyplývá, že na Prchalovo komando byla obžaloba podaná 12. září 1990.

Prchal je dnes jediným obžalovaným za fyzické napadení demonstrantů na Národní třídě během policejního zásahu 17. listopadu 1989 (dle prokuratury se tento jeho čin podařilo dokázat). Opakovaně bil občany obuškem do různých částí těla. On a jeho tři společníci byli také obviněni a již v září 1990 obžalováni z toho, že v Karlově ulici v Praze v létě 1989 mne napadli pěstmi a zkopali, což mnoho svědků potvrdilo, protože jsem na Karlově mostě pořádal diskusní klub.

V těchto případech prokuratura do podzimu 1990 vyslechla 53 svědků, provedla 18 rekognicí a čtyři konfrontace. Spis měl 432 stran. Do rozpadu Československé republiky v roce 1993 se však soud s Prchalovou skupinou nekonal. V roce 1991 vyšetřování po zrušené vojenské prokuratuře převzal nově zřízený Útvar federálního ministerstva vnitra pro dokumentaci a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, z nějž se 1. ledna 1995 stal dnešní ÚDV.

Ten je od 1. ledna 2002 součástí služby kriminální policie a vyšetřování dle zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, a proto mají jeho pracovníci i právní zodpovědnost za maření vyšetřování špatnou prací. Možná by tedy bylo dobré zvážit, zda nepodat na vyšetřovatele Prchalova komanda trestní oznámení, protože svou liknavosti bránili řádnému vyšetření případu.

Historie vyšetřování Prachalova bicího komanda

Po několika pokusech Petra Placáka do roku 1995 zahájil ÚDV nové vyšetřování Prchalova komanda v roce 2007 – téměř 20 let od spáchání násilných činů. ÚDV však nepoužil již shromážděné důkazy a výpovědi, ale začal si znovu zvát postižené a svědky k výslechům. Upozornil jsem sice vrchní komisařku Šárku Prouzovou na již provedené výslechy, rekognice a posudky a podal přímo do protokolu při svém výslechu podnět k prošetření 21 případů násilného jednání příslušníků StB nebo jiných policistů zahájenému v devadesátých letech, ale dostal jsem na něj odpověď až na základě mnoha urgencí čtrnáct měsíců od podání.

V odpovědi o dvou větách mi vrchní komisařka Hana Tomanová sdělovala, že „uvedená čísla jednací byla prostudována se zjištěním, že se jedná z části o případy již meritorně rozhodnuté po roce 1989 orgány činnými v trestním řízení, další jsou v držení Obvodního soudu pro Prahu 3“. Když na začátku tohoto roku bylo nařízeno hlavní líčení ve věci příslušníků StB bicího komanda Antonína Prchala, vyšlo najevo, že statní zástupce zjevně na základě špatné práce ÚDV – instituce, která by se měla činnosti represivních složek před rokem 1989 zabývat –, zažaloval jen tři příslušníky StB.

Co ÚDV udělal s výpověďmi lidí, kteří se v letech 2007 až 2010 na výzvu dostavili a vypovídali o dalších případech násilí této Prchalovy skupiny, je záhadou. A také to, jak mohl Antonín Prchal navzdory platnému lustračnímu zákonu podnikat v ostraze majetku a osob.

Několik případů, za něž nebyl nikdo odsouzen

Dne 21. srpna 1988 major Šípek napadl a zbil signatáře Charty 77 inženýra Vladimíra Hajného tak, že musel vyhledat lékařské ošetření.

Téhož dne byl večer přepaden člen Nezávislého mírového sdružení Jan Chudomel. Příslušníci StB pod vedením Reného Špringera mu stříkli do očí slzný plyn, srazili ho na zem, kopali do něho, naložili do zavazadlového prostoru automobilu a odvezli do věznice v Ruzyni a odtud po dvou dnech do psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Dne 17. ledna 1989 byl ze svého pracoviště v Národní galerii předveden do úřadovny StB v Bartolomějské ulici sedmnáctiletý David Kabzan, aktivista nezávislých iniciativ. Když u výslechu nevypovídal podle přání vyšetřovatelů, začal ho příslušník StB Beran (přezdívaný podle šikmých očí „Číňan“) bít obuškem do zad, zátylku a rukou, až se Kabzan zhroutil.

Dne 21. června 1989 příslušníci StB pod vedením Antonína Prchala a Reného Špringera unesli z Královské obory v Praze 4 mluvčího Českých dětí Petra Placáka. Odvezli ho do křivoklátských lesů a tam na opuštěné lesní cestě zbili.

Dne 30. srpna 1989 napadli a zbili příslušníci StB Prchal a Karel v pražské Karlově ulici mluvčího Mírového klubu Johna Lennona Stanislava Pence. Předtím mu na Karlově mostě vyhrožovali, že ho z něj shodí.

Dne 29. září 1989 přepadli příslušníci StB pod Prchalovým vedením u Negrelliho viaduktu členku Českých dětí a signatářku Charty 77 Janu Miklušákovou. Vtáhli ji do auta a vyvezli za město, kde jí vyhrožovali násilím, provedli jí nezákonnou osobní prohlídku a poté ve tmě vysadili v polích.

Dne 5. října 1989 příslušníci StB na třídě Politických vězňů surově zmlátili Václava Svobodu. Utrpěl otřes mozku a bylo mu vyraženo několik zubů. A poté ho „varovali“, že bude-li ještě jednou spatřen na nějaké akci nezávislých iniciativ, zabijí ho.

Dne 15. listopadu 1989 příslušník StB Prachal napadl a zbil během ekologické demonstrace na Starém Městě signatáře Charty 77 Kamila Černého.

Příležitost mlátit bezbranné lidi si pražští příslušníci StB nenechali ujít ani 17. listopadu 1989 – na videozáznamech jsou vidět v „akci“ Šípek, Prchal, Beran, Karel, Havlíček.

Psáno pro Českou pozici: http://www.ceskapozice.cz/domov/pravo-bezpecnost/dockaji-se-byvali-prislusnici-stb-spravedlnosti

Co jsou dnes novináři?

13.2.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Úvaha: co když za marast naší společnosti, za blbou náladu a pocit, že se nedá nic změnit, můžou novináři. A to proto, že je to vesměs lína banda zakompexovaných hňupů, kteří nejsou schopni přehodnotit svůj pocit na zakladě faktů.

Bojovník od koz, který jde proti všem

11.2.2012

Magazín Víkend DNES

Alice Horáčková

Nahlas říká, co si myslí, i když to ostatní naštve. Z města odešel žít bioživot, ještě než se z toho stala móda. STANISLAV PENC bojoval proti minulému režimu, s tím současným se také nepáře a teď se chystá promluvit do kampaně za lékařské využití marihuany. Je to jen notorický kverulant, nebo má v něčem pravdu?

Stanislava Pence jsme na samotě za Mladou Boleslaví málem nenašli. Po telefonu nám cestu vysvětloval zhruba takto: „Vždyť jsem vám to říkal: od svatýho doleva a pak se podívejte do nebe. Že mě nevidíte? Tak si jeďte třeba do Libáně.“

Jednačtyřicetiletý Penc je skoro tak umanutý jako kozy, o které se stará vedle oslů, psů, koček, včel a tří dětí. Někteří mu říkají „magor od koz“ pro sveřepý boj za své názory, padni komu padni. Nebojí se kritizovat dokonce ani lidi z undergroundu či kamarády. Před revolucí se dostával do častých konfliktů s komunistickým režimem, po roce 1989 narážel na úřední odpor třeba v otázce zveřejňování jmen agentů někdejší Státní bezpečnosti na internetu. Za to mu hrozila desetimilionová pokuta, ale soudní spor nakonec vyhrál.

Dávno před tím, než se rozjela móda farmářských trhů a nastal boom zájmu o všechno bio, se odstěhoval z hlavního města na samotu a začal chovat kozy, protože prý z českých kopců mizí rychleji než velryby z oceánů. I tady provokoval neústupností, když třeba došlo na kácení stromů v okolí. Ale za paranoidního blázna se nepovažuje, jen žije skromně a prostě se nebojí nahlas ozvat, jak sám říká. Kdyby to tak dělali všichni, vyřeší se problémy hned a nemusí se pak tolik demonstrovat a podepisovat petice, domnívá se.

Teď se pere za marihuanu. Skupina poslanců v těchto týdnech rozjíždí kampaň za průlomový zákon, který by umožňoval prodávat konopí v lékárnách pro léčebné účely. Penc to však považuje za největší český podvod od dob velké privatizace. A zase jde proti všem.

* Máte pověst kverulanta. Ale dá se kverulovat takhle na samotě? Nepotřebujete k tomu nějaké lidi, úřady?

Podívejte se, já nejsem kverulant, ale aktivní člověk. A to právě proto, že žiju na samotě. Kdybych byl v centru Prahy, tak bych se pořád musel někde na úřadě někoho doprošovat. Ale tady si můžu dělat, co chci. Když se s někým dohaduju, tak jenom z vlastní vůle.

* Jste tady vůbec připojený na internet?

Vy jste si toho o mně moc nezjistila. Určitě jste si říkala: Penc, ten mluví furt vo hulení, to bude ňákej zhulenej týpek. Jenže moje stránka Kozy.cz byla jedna z prvních v republice! Já bych dokázal žít v kanále, na ulici, v lese, ale proč bych to dělal? Chci komunikovat na internetu, používat elektriku a kromě toho, bez mobilního telefonu byste mě tady ani nenašli.

* Budete si chodit kupovat marihuanu do lékárny, jak teď navrhují poslanci?

Nebudu. Parta moralistů nám tady vypráví, že jedna rostlina bude stát od třiceti do šedesáti tisíc korun, bude to jen na předpis a bude to dělat deset vyvolených firem. Zdá se vám normální umožnit pár hajzlíkům obrovský byznys na něco, co si každý může vypěstovat zadarmo? Konopí vypěstujete v každé hlíně, za každého počasí, vydrží kdeco, je to v podstatě plevel! Podle mě tady jde o největší podvod od velké privatizace.

* Jinými slovy si o státní licenci na pěstování konopí asi nezažádáte...

Je dost pravděpodobné, že si o licenci zažádám. Ne že bych chtěl konopí prodávat, ale abych v tom konkurzu dokázal, že ho do lékáren dodám za pár korun. Počítal jsem to a jedna kytka by neměla stát šedesát tisíc, ale nejvýš pět set korun.

* Co na tom konopí vlastně máte?

Je to léčivá a k tomu magická rostlina.

* K čemu ji používáte?

K léčebným a relaxačním účelům.

* Konkrétně?

K léčebným a relaxačním účelům.

* A to byste mi nic neřekl ani jako známé, kterou to zajímá?

Známé bych to řekl, ale ta známá by to pak nedala do novin. No dobře. Před dvaceti lety jsem měl bouračku v autě a od té doby mám všechno rozlámaný, posunutý pánevní lopaty, zítra jdu mimo jiné na operaci s loktem. Když si večer zakouřím, tak mě nic nebolí. A pomáhá mi to nejen tělesně, ale i psychicky. Když se takhle zrelaxuju, tak si můžu v klidu přečíst noviny a podívat se na všechny televizní zpravodajství, aniž bych tady mlátil věcma a propadal beznaději.

* Vy kouříte každý večer?

Kouřím, když chci.

* To jsem nevěděla, že marihuana pomáhá i na záchvaty vzteku.

Nemám záchvaty vzteku, možná i proto, že užívám konopí. Podle mě je konopí stejný jako alkohol nebo cigarety. Není to všelék, neměl by to kouřit každej. Má svý rizika, a jestliže ho někdo prodává nebo dává dětem, měl by jít do vězení. Ale kdybych musel do vězení já kvůli čtyřem kytkám na zahrádce, tak se budou dít takový věci, že z toho půjde všem hlava kolem.

* Kdy jste si takhle zapálil poprvé?

Na otázky týkající se sexu a užívání jakýchkoli látek už zásadně neodpovídám. Pro vás je to jedna věta v článku a pro mě tři měsíce, kdy budu řešit s policajty, kde mám a nemám konopí.

* Ale na Facebook fotografie konopí přece dáváte.

Dělám to především proto, abych dokázal, že konopí je naprosto normální rostlina. A co je na tom, ukázat svý usměvavý děti u konopí? Třeba z nich jednou budou zemědělci.

* Kromě marihuany se angažujete v desítkách dalších aktivit. Co pohání to vaše dynamo?

To vám nedokážu říct. Mně nepřipadá, že by to bylo něco světoborného. Když to člověk má postavený tak jako já, nemůže jinak. Prostě neumím držet hubu. I když mi minulý týden přišly tři anonymy, že mě někdo zastřelí. Pokaždý, když něco zveřejním na Facebooku, hned se ozvou mraky lidí: „A nebojíš se? Co když ti něco udělaj? Dávej pozor!“

* Myslíte, že ten strach souvisí i s komunismem, kdy se lidi báli ozvat?

Je to několik věcí dohromady. Zaprvý: lidi se domnívaj, že sami nic nezměněj. Zadruhý se divěj: Proč to někdo dělá, když z toho nic nemá? Hodně jich má pocit, že za všechno musí něco bejt. A třetí důvod je ten, co říkáte. Že maj lidi obavu.

* Já si taky nejsem jistá, že se toho dá tolik změnit.

Tady v obci Libáň se donedávna kácelo cokoliv jakkoliv, a teď už se tu dodržují pravidla. To se změnit dalo. Dá se taky změnit klima ve společnosti, když se pozavírá pětadvacet papalášů a v novinách se bude psát o tom, jak je bývalý předseda vlády v kriminálu sexuálně ponižován od jedenadvacetiletého zločince. Jediný, co se nedá změnit, jsou lidi. Čtěte na straně 14 *

* Jenže každý nemá tolik energie, jako máte vy.

Každý by se taky neměl angažovat. Já se angažuju, protože jsem si život nezablokoval jako spousta jinejch, kteří si ho hodili rovnou do půjčky nebo na kariéru. Podle mě má být angažovanost doplněk k vyrovnanému životu, ale jestli se to má zúžit na podepisování petic, chození k volbám a na demonstrace, tak to není demokracie. To je na nic.

* A co tedy jiného?

Často slyším blbosti typu „všechny shodit do Vltavy“ nebo „za komunistů bylo líp“. Přitom tady od roku 1999 platí zákon o svobodném přístupu k informacím. A tenhle zákon umožňuje každému občanovi, aby se státní instituce na cokoli zeptal. A kolik lidí si myslíte, že se tak v průměru jednoho úřadu zeptá?

* Pár stovek?

Tři čtyři za rok. A z toho dvě žádosti podáte vy a tu třetí člověk, který ji s vámi konzultoval. Nejvíc žádostí je v Praze, tak sto za rok. Ale co to je? Tam teďko jsme: skoro každý aktivní občan se za těch dvacet let nějak angažoval, podepsal petici, šel na demonstraci. A většinou se nic nestalo. Neodpověděli, udělali z nich blbce a ty lidi zapškli.

* Býval jste takhle napružený už v dětství?

Já osobně se domnívám, že jsem furt dítě, a budu si to hejčkat co nejdýl. Například z filozofického pohledu jsem přesvědčen, že chlap si ženskou nachází proto, aby ho trochu stahovala k zemi a říkala mu: „Neblázni úplně.“

* Ale děti nemají odpovědnost.

Ale já vím, co dělám. Kdybych nedávno prohrál spor o zveřejnění databáze Státní bezpečnosti na internetu, ve kterém mi hrozila desetimilionová pokuta, tak bychom museli prodat barák, nevím, co bychom dělali. Ale já se dokážu od toho problému oddělit, jako by se děl někomu jinýmu. Což by asi v dospělým pohledu nešlo. Vidím to u táty a mám ho rád, ale máme jiný uvažování.

* Jak vás vlastně směrovali rodiče?

Mě rodiče nijak nesměrovali.

* Neříkali vám nic o komunismu?

My jsme se s rodičema o politice moc nebavili. Ale nebyli ve straně, neangažovali se a to je dobře, protože velká část generace si tu páteř pokřivila. Zásadní okamžik nastal v naší rodině před 21. srpnem roku 1988, kdy mě policajti přišli preventivně zatýkat. Otevřel jim tatínek, který řekl, jak na to byl zvyklej, že nejsem doma, a zavřel dveře. Jenže oni zazvonili znovu a zeptali se: „A vy se jmenujete jak?“ „No Stanislav Penc.“ „Tak půjdete s námi.“ Odvezli ho do Karlína na policejní stanici, kde byl s Johnem Bokem a Rudou Battěkem, který si tam sundal boty a mlátil s nimi do oken. Do tý doby mi táta říkal: „Do toho mě netahej, to mě nezajímá,“ ale tehdy všechno pochopil.

* Četla jsem, že rodiče chtěli, abyste si ostříhal dlouhé vlasy.

Tohle řešila celá moje generace. Byla to divná doba, to už se dneska neděje. Naše dítě mělo do podzimu dlouhý háro, pak zvedlý číro a teď vypadá zubatě. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Dneska jsou lidi pomalovaný i v obličeji.

* Proč jste nikdy nepodepsal Chartu 77?

Pro mě to byla zbytečná záležitost. Nebo zbytečná... Zbytečná nebyla. Ale když jsem někdy kolem roku 1986 vstoupil do veřejných aktivit a dělali jsme první demonstrace, tak starý chartisti čekali doma připravený s kartáčkem na zuby, až na ně v šest hodin zazvoní policajti, aby je na osmačtyřicet hodin odvezli na cépézetku, celu předběžného zadržení. Kdežto my jsme policajtům utíkali, schovávali jsme se, nebyli jsme věčně doma. Taky na základě toho dostávalo hodně z nás na těch fízlárnách přes držku.

* Vy taky?

Mockrát. Na Karlově mostě jsem dělal takový diskuse a zastavoval tam lidi: „Pojďme proti komunistům.“ Klidně i pět set lidí tam kolem mě stálo. Jednou, když jsem šel na most dřív, se objevili estébáci. Prý když okamžitě neodejdu, tak mě shodí z mostu. Kousek jsem poodešel do Karlovy ulice, ale přiřítili se znova, srazili mě na zem a začali kopat. Jeden mě zrovna držel pod krkem, když tu najednou prásk a pustil mě. Dostal do držky od tří frajerů, kteří tam najednou vlítli a zachránili mě.

* Jak dlouho jste byl ve vězení?

Krátce, já si nemůžu stěžovat. Měl jsem několik čtyřicet osmiček a dvacet čtyřek brzy po Palachově týdnu. Tehdy jsem si myslel, jak je ten kriminál strašně přecpanej. Ale teď je přecpanější mnohem víc.

* Jak to víte?

Já se dostal do konfliktu s policií mockrát, dokonce i po revoluci. To jsem indickému aktivistovi Kumarovi Vishwanathanovi, který žije v Ostravě, ukázal pražskou hospodu U Kafků. Sotva jsme si sedli, hned byl u nás kordon policajtů - občanku. A já na to: „To nám nejdřív musíte říct důvod.“ „Tak ty chceš znát důvod?“ A už mě vlekli za vlasy do Konviktský, jeden policajt se pak na mě přišel podívat do cely a říká: „Tak si tady chcípni!“ Ale když jsem zkusil svůj indiánský pokřik, nevydrželi to a v jednu v noci mě vynesli ven. Stál tam Kumar, s mobilem v ruce, celej nešťastnej. „Nikomu se nemůžu dovolat a ještě je tam někdo zatčenej a strašně řve.“ Ten den jsme totiž byli oba jmenováni do vládní rady pro lidská práva.

* Taky jsem četla, že vás jednou zatkli kvůli letákům.

To bylo v Doksech roku 1988. Převezli mě antonem z České Lípy do Prahy, a když jsem po výslechu vyšel z Bartolomějský, sáhl jsem do tašky a zase ty letáky rozdával.

* Jak to bylo možný?

Myslím, že si nebyli schopný připustit, že bych měl takovou drzost. (Kolem Pence proběhne koza) Kozo, běž. Hnát někam kozy není jednoduchý, to nejsou ovce. Potřebuju ještě najít oslíky.

* Kolik máte vlastně těch koz?

Kolik vidíte.

* Takže dvacet?

Čtyřiadvacet. A dáte je do novin?

* Určitě. Mají jména?

Všechny.

* Znáte tu studii amerických vědců, podle které pojmenované krávy dojí víc mléka než ty nepojmenované?

Ale je to logický, ne? Na začátku jsem si řekl, že kozy nebudu zabíjet ani prodávat, a dodržuju to. Už dvanáct let pořádáme pro děti prohlídky s výkladem, můžou se podívat i na dojení. To vše zdarma. Když už jsme u toho, jedna zajímavost: tahle stodola byla jednou tak velká. Teď ji chceme znovu dostavět a ve druhém patře plánujeme ubytování pro děti s handicapem. Jenom potřebujeme peníze na investici.

* A zažádal jste si o dotaci?

Nedali nám ani pětník. Ale ekologické středisko ve třetím patře činžovního domu v Hradci Králové dostává šest milionů a tam děti učí lepit draky a ukazují jim zvířata na obrázku. A my tady máme divočáky, srnky, koroptve, zajíce, všechno je v sadu, protože jsme vyhnali myslivce, už tady nestřílej. Tady jsou velké porodnice! Když si člověk odpoledne stoupne, tak vidí divočáky, jak běhají po loukách, to je krásná věc.

* Ale proč zrovna kozy? Proč ne třeba lamy?

Lamy jsem chtěl taky. Ale kozy jsou typická česká zvířata, kterým v přeneseném smyslu vděčíme za život. Po druhé světové válce tady bylo jeden a půl milionu koz. A dneska? Jedenadvacet tisíc. Což je v tomto období procentuálně větší úbytek českých koz než velryb na světě! A potom, ty kozy jsou sice stádový zvířata, ale chovají se individuálně. První kozu jsem dostal z Kunratic, ale to jsem potřeboval přesvědčit rodinu, abychom prodali baráček na Jižním Městě a odstěhovali se pryč. Jinak bych se z toho města zbláznil.

* Bylo to těžké přesvědčování?

No když jsem si pořídil ke dvěma kozám a čtyřem psům ještě včelíny, tak myslím, že bylo přesvědčeno.

* Nevadí vám, že jste pro některé lidi ten „magor od koz“?

Mně je to v podstatě jedno. Já věci dělám bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.

* Z čeho vlastně žijete?

Z jídla a pití, odjakživa. Žijeme skromně.

* Ale když kozy nezabíjíte ani neprodáváte...

Mám kozy pro radost, a ne pro byznys. To radši ať nám občas vypnou elektriku a jíme brambory, ať je to ze dne na den než s vidinou, že budu otrokem ňákých šušní. Jsem už dost starej na to, abych věděl, že ve svým životě nic zásadního měnit nebudu. Škoda jen, že kamarádů, se kterými mi ta práce líp ubíhala, jezdí pořád míň a míň... No možná je to i tím, že jsem je musel všechny naučit, aby mi tu neházeli vajgly. Protože stačí, aby koza sežrala tři vajgly, a je po ní. Ale asi je teď taková divná doba. Všichni se zabývají spíš sami sebou nebo jen choděj do hospody.

* Ale vy prý do hospody chodíte taky, a navíc s kozama...

Ale to je v rámci propagace. Když jsem žil v Praze, tak jsem skoro denně chodil po ulicích se čtyřmi psy a dvěma kozami. Mně se týden co týden stává, že mi někdo zavolá: tady kácej stromy, tady chtěj rozšířit fabriku, tady někoho vyhazujou z práce. Ty lidi se na mě obracejí proto, že se o mně někde doslechli. Tak třeba i v tomhle rozhovoru. *

***

Stanislav Penc Narodil se 28. února 1970. Vyučil se zedníkem, v době komunismu spoluzakládal Mírový klub Johna Lennona, angažoval se v Jazzové sekci. Stál u počátků Občanského fóra. Koncem roku 1998 byl jmenován na čtyři roky do Rady vlády pro lidská práva. O rok později se přestěhoval z Prahy na samotu kousek od Českého ráje, kde založil Spolek přátel koz. Působil také ve Straně zelených, odkud kvůli neshodám s politikou strany v roce 2008 odešel. Roku 2009 zveřejnil na internetu databáze Státní bezpečnosti (evidence zájmových osob), za což mu hrozila až desetimilionová pokuta. Spor však vyhrál. Žije s partnerkou na statku, kde otevřel ekologické centrum pro školní děti, a vychovává tři děti. O marihuaně Konopí není všelék a ten, kdo ho prodává dětem, by měl jít do vězení. Ale kdybych musel do vězení já kvůli čtyřem kytkám na zahrádce, tak se budou dít věci.

Co stojí za tunelem v Mostecké uhelné společnosti?

17.1.2012

blog.aktualne.cz

Stanislav Penc

Již několik měsíců sdělovací prostředky propírají aktivity ministerstev financí a spravedlnosti, státních zastupitelství, policie i soudů ve věci švýcarského trestního řízení nad částí privatizačních manažerů Mostecké uhelné společnosti. Hovoří se o tom, jestli a jak má Česká republika nárokovat nějaké peníze z kont, která jsou Švýcarskou prokuraturou blokována. Dnes o tom bude dokonce jednat Vláda ČR.

Myslím, že by stálo za to připomenout malinko z faktů, jak to vlastně s privatizací dolů na severu Čech v 90 letech minulého století bylo. Tenkrát v podstatě na občanku vláda privatizovala doly, stroje a další zařízení s podmínkou, že nový vlastník zajistí, aby na vzniklý fond pro pozemní úpravy po vytěžených dolech odcházela pravidelně část ze zisku. Ovšem zdá se, že tento fond není. O tom pravidelně informovala ve svých zprávách pro Vládu ČR Bezpečnostní informační služba. S touto informací Vláda nikterak nepracovala. Vyšetřování v ČR skončilo s tím, že se nic nestalo. Třeba tyto řádky přimějí některého z novinářů, aby se těmito fakty zabýval.

Adam B. Bartoš: Aktualizovaný seznam pravdoláskařů

17.1.2012

parlamentnilisty.cz

tan

Aktualizovaný seznam pravdoláskařů. 100 dalších jmen, celkem 400 pravdoláskařů.

GURU:

Václav Havel

Kulturní fronta:

Režiséři:

Břetislav Rychlík, režisér

Ljuba Václavová, režisérka

František Fenič, producent a režisér

Olga Sommerová, režisérka

Marhoul Václav, režisér

Jan Hřebejk, režisér

Vladimír Michálek, režisér

Helena Třeštíková, dokumentaristka

+ Ladislav Smoljak, dramatik, režisér

David Smoljak, dramatik, režisér

Jaroslava Šiktancová, režisérka

Jiří Havelka, divadelní režisér, dramatik a herec

Monika Rychlíková, režisérka a dramaturgyně

Petr Zelenka, scénárista a režisér

Martina Schlegelová, divadelní režisérka

Nina Vangeli, divadelní režisérka, publicistka

Zdeněk Suchý, režisér

Petr Štindl, režisér

Tomáš Jančařík, režisér

Petr Vachler, režisér

Jiří Menzel, režisér, zakládající člen české pobočky CFR

Igor Chaun, býv. studentský vůdce, angažoval se ve výzvě Děkujeme, odejděte

Jan Svěrák, režisér

Jan Vedral, dramaturg a dramatik, profesor AMU v Praze

Jan Štern, dramaturg

Jiří Just, scénárista

David Jařab, umělecký šéf Divadla Komedie v Praze

Alena Müllerová, dramaturgyně, scénáristka

Spisovatelé:

Ludvík Vaculík, spisovatel

Pavel Kohout, spisovatel

Michal Viewegh, spisovatel

Antonín Bajaja, spisovatel

Ivan Klíma, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR, člen výboru české asociace Římského klubu

Jáchym Topol, spisovatel

Tereza Brdečková, spisovatelka, scenáristka

Pavla Jazairiová, cestovatelka a spisovatelka

Bohumila Zelenková, scénáristka a dramaturgyně

Oto Zelenka, spisovatel, dramaturg a scénárista

Jiří Blažek, scénárista a dramaturg

Ondřej Neff, spisovatel

Pavel Brycz, spisovatel

+ Jaroslava Moserová, překladatelka

Radka Denemarková, spisovatelka

Jaroslav Rudiš, spisovatel

Ivan Binar, spisovatel

Jiří Gruša, spisovatel

Irena Obermannová, spisovatelka

Ivan Arsenjev, scénárista a dramaturg

Petr Jarchovský, scénárista

Václav Jamek, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří Stránský, spisovatel, zakládající člen české pobočky CFR

Ivan Kraus, spisovatel

+ Jiří Křižan, scénárista

Eva Kantůrková, spisovatelka

Eva Hauserová, publicistka, spisovatelka

Herci:

Eva Holubová, herečka, členka správní rady Knihovny Václava Havla

Zdeněk Svěrák, herec a spisovatel

Bohumil Klepl, herec

Táňa Fischerová, herečka, bývalá poslankyně, členka dozorčí rady Knihovny Václava Havla

Jan Kraus, moderátor, herec

Jan Kašpar, herec

Tomáš Hanák, herec a moderátor

Petr Forman, herec a divadelník

Milan Forman, herec

Jan Budař, herec

Pavel Landovský, herec

Milan Šimáček, herec, publicista

Bára Seidlová, herečka

Jaroslav Dušek, herec

Vlasta Chramostová, herečka

Magdalena Vášáryová, herečka, politička

Muzikanti:

Vladimír Mišík, hudebník

Jiří Václav, hudební skladatel

Marta Kubišová, zpěvačka

Jiří Dědeček, básník a písničkář, předseda Českého centra Mezinárodního P.E.N. klubu

Jiří Suchý, zpěvák

Pavel Bobek, zpěvák

Vladimir 518, hudebník

Vladimír Merta, hudebník

Radim Hladík, hudebník

Lenka Dusilová, zpěvačka

Pavel Fajt, hudebník

Tomáš Klus, hudebník

Radoslav Banga, hudebník

Martin Věchet, pořadatel festivalů

Michal Prokop, hudebník, bývalý politik

Aneta Langerová, zpěvačka

Jaroslav Hutka, zpěvák

Jan Burian, písničkář

Architekti:

Eva Jiřičná, architektka

Jiří Boudník, architekt

David Vávra, architekt, herec a spisovatel

Maxim Velčovský, designér

Josef Pleskot, architekt

Bořek Šípek, architekt

+ Jan Kaplický, architekt

Miroslav Masák, architekt, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Zdeněk Lukeš, historik architektury

Jiní umělci:

David Černý, “sochař“

Jiří David, “sochař“

Jindřich Štreit, fotograf

Igor Malijevský, fotograf

Arnošt Goldflam, divadelník

Jiří Králík, ředitel filmového festivalu

Federico Díaz, umělec

Miroslav Huptych, básník

Alan Pajer, fotograf

Olbram Zoubek, sochař, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří Kolář, básník a výtvarník, zakládající člen české pobočky CFR

Michaela Fukačová, violoncellistka, zakládající členka české pobočky CFR

Václav Sokol, výtvarník

Stanislav Milota, kameraman

Mediální fronta:

Kateřina Šafaříková, novinářka

Luboš Palata, novinář, Středoevropan, člen české pobočky CFR

Jaroslav Plesl, novinář

Václav Moravec, moderátor

Jiří Pehe, politolog, publicista, účastník schůzky Bilderberg

Erik Tabery, šéfredaktor Respektu

Petruška Šustrová, novinářka

Jan Macháček, novinář

Jan Ruml, publicista

Miroslav Balaštík, šéfredaktor časopisu Host

Vladimír Just, divadelní kritik a publicista

Petr Minařík, publicista

Jan Rejžek, novinář

Ladislav Špaček, odborník na eitketu, bývalý mluvčí Václava Havla

Jiří Peňás, redaktor LN

František Kostlán, publicista

Karel Hvížďala, publicista

Pavel Bouda, novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Jan Žižka, novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Petr Fleischmann, novinář, zakládající člen české pobočky CFR

Tomáš Vrba, předseda české sekce Asociace evropských novinářů, chartista, zakládající člen české pobočky CFR, člen Nadace Fora 2000

Josef Pazderka, televizní korespondent ČT

Václav Žák, chartista, programátor, politik, novinář

Tomáš Němeček, novinář, vyučující na New York University

Jana Šmídová, novinářka

Josef Brož, novinář

Erik Best, novinář

Petr Fischer, novinář

Silvie Lauder, novinářka

Zbyněk Petráček, novinář

Petr Volf, novinář

Bob Fliedr, novinář

Michaela Gübelová, novinářka

Jan Urban, novinář

Renata Kalenská, novinářka

Ivan Štern, novinář

Roman Staněk, novinář

Politická fronta:

Martin Mejstřík, bývalý senátor

Michael Kocáb, bývalý ministr

Alexandr Vondra, místopředseda ODS

Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09

Mirek Topolánek, bývalý předseda ODS

Marek Dalík, bývalý poradce bývalého politika, psával Havlovi projevy

Martin Bursík, bývalý poslanec za SZ

Kateřina Jacques, bývalý poslanec za SZ

Ondřej Liška, předseda SZ

Soňa Paukertová, senátorka

Jaromír Štětina, politik TOP 09

Jan Švejnar, univerzální politik, ekonom

Josef Zieleniec, bývalý europoslanec

Cyril Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL

Petr Pithart, místopředseda Senátu za KDU-ČSL

+ Jiří Dienstbier, bývalý ministr zahraničí, senátor ČSSD

Jiří Dienstbier ml., komunální politik za ČSSD

Vladimír Mlynář, bývalý politik

Stanislav Penc, aktivista, bývalý politik SZ

Jiří Zlatuška, bývalý senátor

Daniel Herman, ředitel ÚSTR

Jana Hybášková, bývalá europoslankyně

Bedřich Moldán, býv. politik

Eduard Outrata, bývalý senátor

Zdeněk Bárta, bývalý senátor

+ Otakar Motejl, ombudsman

Vladimír Dlouhý, exministr za ODA, člen Trilateral Commission

Josef Jařab, bývalý senátor

Richard Falbr, poslanec EP, zakládající člen české pobočky CFR

+ Rita Klímová, bývalá čs. velvyslankyně v USA, zakládající členka české pobočky CFR

Václav Valeš, bývalý místopředseda vlády ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR

Josef Vavroušek, bývalý ministr životního prostředí, zakládající člen české pobočky CFR

Marian Čalfa, bývalý předseda federální vlády ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR

gen. Karel Pezl, bývalý náčelník generálního štábu AČR, zakládající člen české pobočky CFR

Zdeněk Drábek, WTO, Ženeva, zakládající člen české pobočky CFR

Jan Kasl, exprimátor Prahy

+ Ivan Medek, bývalý kancléř Václava Havla

Ladislav Miko, exministr životního prostředí, úředník EU

Jiří Lobkowicz, předseda strany Cesta změny

Daniel Kroupa, bývalý politik

Jana Ryšlinková, děkanka US Business School Praha, politička, členka výkonného výboru Sdružení Lípa

Luboš Dobrovský, býv. politik

Hana Marvanová, právnička, býv. politička

Ivan Pilip, bývalý politik

Jan Kalvoda, býv. politik, právník

Stanislav Devátý, bývalý ředitel BIS

Václav Fischer, bývalý politik

+ Josef Lux, politik

Markéta Reedová, bývalá politička

Josef Tošovský, bývalý premiér

Přemysl Rabas, bývalý poslanec SZ

Václav Krása, bývalý politik

Karel Randák, detektiv, zpravodajec

Radek John, politik

Stehlíková Džamila, exministryně SZ

Petr Havlík, Občané.cz

Bohuslav Sobotka, politik

Pavel Rychetský, soudce

Jan Litomiský, zmocněnec vlády pro lidská práva

Martin Dvořák, bývalý politik, diplomat

Diplomatická fronta:

Michael Žantovský, býv. politik, velvyslanec v Londýně

Martin Palouš, velvyslanec, zakládající člen české pobočky CFR

Karel Kovanda, vysoký diplomat NATO a EU, účatník schůzky Bilderberg Group

Petr Janyška, novinář, diplomat

Otto Pick, bývalý náměstek ministra zahraničí, zakládající člen české pobočky CFR

Jiří Schneider, náměstek ministra zahraničních věcí

Zdeněk Matějka, bývalý náměstek ministra zahraničí ČSFR, zakládající člen české pobočky CFR

Jaroslav Šedivý, bývalý ministr zahraničí, zakládající člen české pobočky CFR

Ivo Šilhavý, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, býv. výkonný ředitel Greenpeace v Československu, býv. poradce Václava Havla

Václav Bartuška, člen dozorčí rady Nadace Forum 2000, diplomat, politik, publicista, býv. studentský vůdce

Heřman Chromý, básník, chartista, diplomat

Helena Bambasová, diplomatka

Pavel Fischer, předseda správní rady Nadace Forum 2000, pracoval v kanceláři Václava Havla, nyní v diplomacii

Martin Krafl, diplomat

Tomáš Pojar, diplomat

Gabriela Svárovská, diplomatka

Politologická fronta:

Petr Just, politolog, člen české asociace Římského klubu

Michael Kraus, profesor politologie na Midlebury College (USA), externí poradce ČT, člen Švejnarova volebního týmu, bratr Ivana a Jana Krause

Jacques Rupnick, historik, politolog

Vladimíra Dvořáková, politoložka

Jan Hartl, ředitel STEM

Jakub Klepal, zástupce výkonného ředitele Nadace Forum 2000, předseda správní rady DEMAS (Asociace pro podporu demokracie a lidských práv), člen Správní rady Asociace pro mezinárodní otázky

Jaroslav Veis, poradce Petra Pitharta

Aleš Chmelař, politolog

Václav Nekvapil, politolog, člen správní rady AMO

“Intelektuální“ fronta:

Martin C. Putna, literární historik

Jiřina Šiklová, socioložka

Lukáš Macek, “odborník“ na Lisabonskou smlouvu

Jiří Hromada, gayaktivista

Karel Matoušek, poradce Jana Švejnara

Erazim Kohák, filosof

Petr Uhl, intelektuál, novinář

František Janouch, jaderný fyzik, předseda SR Nadace Charty 77

Anna Šabatová, zástupce veřejného ochránce práv

Věra Tydlitátová, aktivistka, umělkyně, spisovatelka, blogerka, bojovnice za lidská práva, pedagog, básnířka, publicistka, judaistka, religionistka, expertka na extrémismus, odbornice na xenofobii

Fedor Gál, slovenský politik

Ivan Gabal, sociolog

Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny

Tomáš Klvaňa, lobbista

Jiří Musil, sociolog, člen správní rady Nadace Forum 2000, býv. ředitel Středoevropské univerzity v Praze, profesor na CEU Budapešti, člen české asociace Římského klubu

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea

Petr Matějů, sociolog

Petr Příhoda, psychiatr

Ladislav Hejdánek, filosof, emeritní profesor UK v Praze

Daniel Münich, ekonom

Martin Škabraha, filosof

Pavel Štern, státní úředník

NGO fronta:

Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnosti o.p.s. / ProCulture

Adriana Krnáčová, konzultantka a bývalá ředitelka Transparency International

Ondřej Šteffl, ředitel SCIO

Igor Blaževič, lidskoprávní aktivista (Jeden svět)

Monika MacDonagh-Pajerová, profesionální revolucionářka

Jiří Tutter, šéf české pobočky Greenpeace

Šimon Pánek, šéf Člověka v tísni

Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, zakládající člen české pobočky CFR

Olga Sozanská, ředitelka nadace SYMPOSION, zakládající členka české pobočky CFR

Ivan Rynda, politik, akademik, spoluzakladatel a místopředseda Společnosti pro trvale udržitelný život či české asociace Římského klubu

Jaroslav Kalous, výkonný předseda České asociace Římského klubu

Michal Paulus, sekretář České asociace Římského klubu

Božena Jirků, ředitelka Nadace Charty 77, členka správní rady Knihovny Václava Havla

Ivo Šlosarčík, vyučuje na New York University Praha, FSV UK a Jean Monnet Center of Excellence, zakladatel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

Jakub Landovský, člen správní rady Nadace Forum 2000

Karel Holomek, romský aktivista

Tereza Kaslová, ředitelka Nadace Ferdinanda Peroutky

Ondřej Cakl, levicový aktivista, expert občanského sdružení Tolerance a občanská společnost

Czeslav Walek, vládní úředník a homosexuální aktivista

Jan Jařab, lékař a překladatel, bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva

Libuše Šilhánová, bývalá předsedkyně ČHV

Jan Beránek, ekolog

Irena Kalhousová, analytička Prague Security Studies Institute

Jakub Kašpar, náměstek ředitele KRNAP

Daniel Vondrouš, ekolog

Michaela Appeltová, aktivistka

Jiří Boudal, Ekologický právní servis, Inventura demokracie

Petr Lebeda, Glopolis

Michal Komárek, Greenpeace

Pavel Košák, Člověk v tísni

Vojtěch Kotecký, Hnutí Duha

Jaroslav Kuchař, Vyměňtepolitiky.cz

Linda Sokačová, Gender Studies

Matěj Spurný, Antikomplex

Rut Kolínská, aktivistka, zakladatelka mateřských center

Robert Miller, zakladatel American Czech & Slovak Association (ACSA)

Michaela Marksová-Tominová, Gender studies

Vědecko-akademická fronta:

Filip Karfík, profesor filosofie na Université de Fribourg

Vladimír Karfík, literární vědec

Antonín Kostlán, historik

Petr Koťátko, filosof, profesor na UK v Praze

Zdeněk Kratochvíl, docent filosofie na UK v Praze

Richard Müller, překladatel, literární vědec

Jan Payne, docent biotiky na 1. LF UK

Miloslav Petrusek, profesor sociologie na FSV UK, zakládající člen Knihovny Václava Havla, člen české asociace Římského klubu

Petr Pokorný, profesor na ETF UK

Lenka Karfíková, profesorka filosofie na ETF a FF UK Praha

Petr Kocna, Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1.LF UK

Štěpán Špinka, proděkan FF UK v Praze

Matěj Spurný, historik

Jiří Fajt, historik umění

Martin Hilský, překladatel, profesor na UK v Praze

Ivan Chvatík, filosof, vedoucí archivu Jana Patočky

Miroslav Petříček, filosof, VŠ učitel, Praha

Ondřej Matějka, historik

Jana Pilátová, pedagog DAMU

Jan Trlifaj, profesor matematiky na MFF UK v Praze

Petr Zamarovský, fyzik, ČVUT Praha

Petr A. Bílek, profesor české literatury na FFUK v Praze

Jan Hančil, děkan DAMU

Jan Sokol, profesor, člen české pobočky Římského klubu

Ivo Mathé, rektor AMU

Jiří Černý, hudební publicista

Pavel Seifter, historik, zakládající člen české pobočky CFR

Martin Potůček, česká asociace Římského klubu, CESES

Pavel Nováček, prezident České asociace Římského klubu, vedoucí katedry rozvojových studií na Palackého univerzitě v Olomouci

Jiří Drahoš, vědec, úřadující předseda české asociace Římského klubu

+ Jiří Niederle, akademik, člen české asociace Římského klubu

Eduard Schmidt, emeritní rektor Masarykovy univerzity, člen české asociace Římského klubu

Vilém Prečan, historik, disident, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Jarmila Doubravová, přednáší filosofii na ZČU, členka výboru české asociace Římského klubu

Helena Illnerová, bývalá předsedkyně Akademie věd

Jiří Pavlíček, biochemik, hostující na National Institutes of Health, Maryland, USA

Zdeněk Pavlíček, fyzikální chemik, profesor UK v Praze

Jan Keller, sociolog, profesor UP v Olomouci

Radim Palouš, emeritní rektor Karlovy univerzity

Marcel Rejmánek, ekolog, profesor na University of California Davis, USA

Eliška Rejmánková, ekolog, profesorka na University of California Davis, USA

Jan Palouš, profesor astronomie a astrofyziky UK v Praze

Milena Bartlová, historička umění (dcera R. Klímové)

Petr Mareš, sociolog, profesor MU v Brně

Václav Cílek, geolog

Ivan M. Havel, vědec

Duchovní fronta:

Tomáš Halík, katolický kněz a profesor na FF UK v Praze

Svatopluk Karásek, evangelický farář

Miloslav Vlk, arcibiskup pražský, zakládající člen české pobočky CFR

Efraim Karol Sidon, rabín, pražský rabín, zakládající člen české pobočky CFR

Miloš Rajchrt, vikář Českobratrské církve evangelické, zakládající člen české pobočky CFR

Václav Malý, biskup

Jakub Trojan, evangelický farář, Evangelická teologická fakulta UK

Václav Umlauf, duchovní, jezuita

Marek Vácha, kněz

Lékařská fronta:

Jan Hnízdil, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Slavomil Hubálek, psycholog

Jiří Pothe, lékař

Martin Jan Stránský, lékař, osnovatel komplotu na prezidenta Klause

Zdeněk Bašný, lékař

Dana Němcová, psycholožka, předsedkyně Správní rady Výboru dobré vůle

Peter Pöthe, psychoanalytik

Václav Mikota, psychoanalytik

Jan Poněšický, psychoanalytik

Jiří Šimek, psychoanalytik

Jiří Šavlík, psychosomatik

Vladislav Chvála, psychoterapeut

Věra Fischelová, psychoanalytička

Martin Bojar, býv. min. zdravotnictví, chartista, lékař

Pavel Klener, přednosta 1. interní kliniky, zakládající člen české pobočky CFR

Helena Klímová, psychoterapeutka

Finančně-manažersko-podnikatelská fronta:

Zdeněk Bakala, průmyslník, vlastník médií

Zdeněk Tůma, exguvernér ČNB

Tomáš Sedláček, ekonom

Diana Phipps-Šternberková, podnikatelka, zakládající členka české pobočky CFR

Meda Mládková, galeristka a mecenáška umění

Michal Horáček, textař, člen správní rady Knihovny Václava Havla

Pavel Telička, lobbista, podnikatel, člen Trilateral Commission

Jiří Kunert, předseda představenstva Živnostenské banky, člen Trilateral Commission

Gabriel Eichler, podnikatel, zakladatel Benson Oak, člen Trilateral Commission

Jan Bubeník, býv. studentský vůdce, manažer

Radomíra Hoffmeisterová, podnikatelka a ekoložka, zakládající členka české pobočky CFR

Tomáš Kosta, vydavatel, zakládající člen české pobočky CFR

Radomír Dočekal, podnikatel, zakládající člen české pobočky CFR

Hana Lešenárová, Nadace Forum 2000, konzultantka Control Risks

Lucie Pilipová, podnikatelka, býv. výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní rady Nadace Forum 2000

Ivana Štefková, manažerka, výkonná ředitelka Nadace Bohemiae, členka správní rady Nadace Forum 2000

Dita Stejskalová, Nadace Forum 2000, členka dozorčí rady Knihovny Václava Havla, šéfa české pobočky Ogilvy

Radek Špicar, Nadace Forum 2000, ředitel pro vnější vztahy Škoda Auto

Mark Vydra, spoluzakladatel developerské společnosti Portland Trust s.r.o., člen správní rady Knihovny Václava Havla

Luboš Řežábek, býv. šéf představenstva Telecomu, sdružení Lípa

Jana Marcová, býv. mluvčí ODS, lobbistka, spolumajitelka AMI Communication, sdružení Lípa

Aleš Barabas, člen představenstva a náměstek generálního ředitele UniCredit Bank Czech Republic, sdružení Lípa

Petr Budinský, manažer, sdružení Lípa

Michaela Erbenová, bankéřka, sdružení Lípa

Jan Dobrovský, lobbista, syn ministra Luboše Dobrovského

Dana Bérová, podnikatelka

+ Pedro J. Pick, zakladatel Sdružení Lípa

Karel Janeček, podnikatel, Nadace proti korupci

Martin Čáslavka, sociální podnikatel

Právnická fronta:

Luboš Tichý, právník, zakládající člen české pobočky CFR

Ota Turek, advokát, zakládající člen české pobočky CFR

Karel Přibáň, právník

Martin Radvan, advokát, člen správní rady Nadace Forum 2000, poradce M. Čalfy

Emil Holub, právník americké firmy Clifford and Chance, člen dozorčí rady Knihovny Václava Havla

Ať se Klaus přejmenuje na Havla, žádá petice ve jménu lásky

12.1.2012

parlamentnilisty.cz

Pavel Kozdera

Fantazii se meze nekladou a na facebooku už vůbec ne. Posledním hitem je stránka zřízená "obdivovateli" Václava Havla, kteří se nespokojí s tím, aby jeho jméno nesla knihovna v Paříži či letiště na Ruzyni. Požadují, aby jeho jméno nesl jakýkoli prezident České republiky i ten dosluhující, a zřídili proto petici.

První, kdo se rozhodl uctít památku zesnulého exprezidenta České a Československé republiky Václava Havla byl polský Gdaňsk, kde Třídu nesoucí jeho jméno slavnostně otevřeli již pár dní po exprezidentově úmrtí. Na počest Václava Havla pojmenují v Litoměřicích park, V Děčíně a v Paříži knihovnu a celá řada obcí jako Frýdek-Místek či Český Těšín nabízí ulice. Podobné iniciativy lze očekávat i v následující době, nicméně recesistům je to pořád málo.

“Vážení přátelé, tato iniciativa znamená definitivní konec nesmyslným dohadům o přejmenování kdejaké kadibudky jménem Václava Havla. Jméno Václava Havla musí nést něco majestátního, co bude navždy a věčně přesahovat životy nás běžných smrtelníků a to je prezidentský úřad! Proto požadujeme okamžité přejmenování Václava Klause na Václava Havla! Proto apelujeme na parlament, aby přijal zákon, aby každý budoucí prezident České republiky byl automaticky přejmenován na Václava Havla. Tímto způsobem pravda a láska navždy zvítězí nad lží a nenávistí, tak jak o to Václav Havel celý život usiloval,“ stojí v úvodníku petice.

Podle ekologického aktivisty a bývalého člena Strany zelených Stanislava Pence recese do politiky a do světového myšlení určitě patří. “ Nejde o to, že by Václav Klaus, ale také každý prezident musel zaplatit tisíc korun za přejmenování, ale jde o naklonování Havlových myšlenek do současných politiků, kterým povětšinou chybí,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz s nadsázkou Penc. Podle něj by změna jména měla být doprovázena i tím, aby prezident hájil skutečné zájmy ČR a nemohl lhát.

Média jej dehonestovala

Počet petentů, respektive sympatizantů, se okamžitě po založení vyšplhal ke třem tisícovkám a zeď se příspěvky jen hemží.

“Někdo tu tvrdil, že Češi nedokáží uctít památku osobnosti světového formátu, kterou pan Havel bezesporu byl...mně spíš přijde, že máme averzi vůči všemu patetickému, přehranému apod. To, co česká media a následně lidé na facebooku udělali ze smrti pana prezidenta, jeho pohřbu a pokusu o přejmenování ruzyňského letiště, to prostě k smíchu je...a je mi to líto, protože jsem měl a mám pana Havla rád,“ píše přispěvatel, který naráží na rekordní počet zpráv vychrlených v souvislosti se smrtí Václava Havla. Na serveru Novinky.cz se čtenost článků vyšplhala na neuvěřitelných 24 milionů.

Režisér Fero Fenič, jenž inicioval petici za přejmenování ruzyňského letiště, návrh recesistů kritizuje. “Nemá to žádnou hodnotu, je to jen na úrovni vtípků lidí, kteří sami neumí nic dotáhnout do konce, pro něco se obětovat a něco pro tuto společnost udělat,“ uvedl pro server IDNES.cz Fenič

Hlavně originál

S netradičním návrhem na uctění památky Václava Havla přišel také herec Petr Čtvrtníček, který spustil veřejnou anketu, zda má pojmenovat svého syna Havel. “Dovoluji se na Vás obrátit v rodinné záležitosti. Jedná se o jméno mého syna. Rád bych, aby až se narodí, nosil jméno Havel. Havel Čtvrtníček. Havel je krásné mužské křestní jméno latinského původu a vykládá se jako obyvatel Galie (slovensky a maďarsky též Gál, polsky Gawel a francouzsky Gall, či Gallien). Můj syn však bude přirozeně obyvatelem České republiky a platným členem naší společnosti,“ píše Čtvrtníček na svých stránkách.

Teď všechno napíšeš, smrade

9.1.2012

Lidové noviny

VÁCLAV DRCHAL

Soud s příslušníky StB, kteří měli zmlátit disidenta Petra Placáka, je dost možná poslední velký „estébácký“ proces

První den léta roku 1989 byl teplý a slunečný. „Výlet“ na Křivoklát přesto nebylo Petru Placákovi proč závidět.

Estébáci jej odvezli do lesa, zbili ho, hrozili mu smrtí a nakonec jej tam bez prostředků nechali.

Někdejší major StB Antonín Prchal je ve vzpomínkách disidentů zapsán jako chronický agresor a jeden z prominentů „bicího komanda“, které na konci 80. let fungovalo při pražské správě StB. Vojenská prokuratura shromáždila už v roce 1990 řadu svědectví o jeho násilnostech, nyní Prchal a dva jeho kolegové - Ladislav Irovský a Petr Vrbický - stojí před soudem kvůli únosu a zbití disidenta Petra Placáka.

Prokázat zločin po dvaadvaceti letech je nutně obtížné. Tady o to víc, že týrání proběhlo v lese a na služebně - tedy beze svědků. Obžaloba přesto není bez šancí. Někteří svědkové viděli, jak Prchal & spol. Placáka před „výletem“ na Křivoklátsko nakládají do auta, jiným se disident hned poté, co se dostal do Prahy, se svým zážitkem svěřil. Důležitý je dokument, který prokazuje, že disidentská Východoevropská informační agentura o události napsala hned 22. června 1989, tedy druhý den.

Sovětská spojka Ani jeden z trojice estébáků (čtvrtý René Špringer už zemřel) se minulý čtvrtek u Obvodního soudu pro Prahu 7 k přiznání neměl. Dvaašedesátiletý Prchal, který se pyšní titulem JUDr. a má dnes v Benešově vlastní advokátní kancelář a bezpečnostní agenturu Loogius, byl s výslechem hned hotový. „V době, kdy se tato událost měla odehrát, jsem byl v zahraničí,“ prohlásil. Pak stejně jako při starších výsleších na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) odmítl vypovídat.

Prchalovu verzi o dovolené rozvedla před soudem jeho exmanželka Eva (rovněž někdejší zaměstnankyně ministerstva vnitra). Manželé podle jejího svědectví byli v druhé polovině června 1989 na soukromé návštěvě sovětských přátel: „Odlétali jsme 15. června a do 30. června byli v Poltavě na Ukrajině.“ Na dotaz státního zástupce Luďka Litery, jak si po tolika letech může tak přesně pamatovat na den odletu, Prchalová s úsměvem odpověděla: „Víte co, my jsme patnáctého měli takzvaného,berouse‘. Musela jsem žádat o předčasnou výplatu peněz, proto si to pamatuji.“

Prchalovo alibi ovšem neprokazuje žádný dokument. Soudce Alexandr Malý si proto do příštího jednání chce vyžádat stanovisko historiků, jestli zaměstnanci vnitra mohli odjet do zahraničí bez písemného povolení. Prchal chce zase předvolat dceru svého někdejšího kolegy, která ho prý vezla se ženou na letiště, a nechat na Ukrajině vyslechnout jejich údajného hostitele Vitalije Guzkova. To říkáte vy, já nevím Na rozdíl od bohorovného Prchala bylo na Irovském vidět, že se u soudu necítí. Když ho novináři fotili, tvářil se ztrápeně, po celé čtyři hodiny líčení se potil a nervózně „šil“ do rytmu levou nohou. Čtyřiapadesátiletý estébák nicméně hned na začátku prohlásil: „Pana Placáka jako fyzickou osobu vůbec neznám a dnes jej vidím poprvé. Akce jsem se neúčastnil.“ Když se jej Litera zeptal, proč jej Placák označil, vysvětlil Irovský, že před listopadem 1989 svědčil u soudu proti disidentům: „Nejspíš se jedná vyřizování účtů.“

Sedmačtyřicetiletý Vrbický vypovídal podobně, navíc tvrdil, že v práci u StB vlastně nic nedělal. Měl prý sice na starosti vysoké a střední školy, ale ve skutečnosti prý jen chodil po školeních, studoval spisy a starší kolega jej představil na ČVUT. Na dotaz státního zástupce, jak mohl vůbec nic nedělat, odvětil: „To říkáte vy, já nevím.“ Ty tři pány znám Placák o potrestání čtveřice usiloval od začátku. Jeho první trestní oznámení „zazdila“ komunistická justice, druhé, polistopadové skončilo na vojenské prokuratuře fiaskem: „Seděli tam tehdy samí agenti vojenské kontrarozvědky,“ vysvětloval Placák před soudem. V roce 2007 sepsal o svém „soužití“ s StB knihu Fízl, teprve pak podal třetí trestní oznámení: „Nechal jsem to dlouho ležet, připadalo mi, že případy z 50. let jsou důležitější.“ Placákův výslech zahájil soudce otázkou, jestli „tyto pány“ poznává.

„Znám je všechny tři,“ zněla odpověď.

21. června 1989 byl čtyřiadvacetiletý Placák na demonstraci jím založené iniciativy České děti proti kácení v pražské Stromovce. Ještě než se protest rozjel, vtáhli ho estébáci do auta. Podle Placáka řídil Vrbický, Prchal seděl vepředu a on sám „byl vmáčknutý vzadu mezi Špringerem a Irovským“. Po cestě prý estébáci vyhrožovali, že ho „zabijou, fyzicky zlikvidujou, že je konec legrace, že už toho mají dost“.

Auto dojelo kamsi za Beroun do křivoklátských lesů a začalo bití. Vrbický prý jen přihlížel, Irovský držel Placáka zezadu a další dva jej mlátili. Když upadl, bití prý pokračovalo - Irovský se přidal a Špringer jej párkrát kopl do hlavy: „Moc jsem se nebránil, Irovský měl jistě 110 kilo, snažil jsem se jejich úkon ve zdraví přečkat.“

Nakonec Prchal Placákovi podle jeho vzpomínek sebral tašku s doklady a řekl, že si pro ni má zítra přijít na služebnu do Bartolomějské ulice: „Chtěl jsem tašku zpět, Prchal ale řekl - ty hajzle, to ti nestačilo - a srazil mě pěstí.“ Estébáci pak odjeli a Placák se do Prahy vrátil v noci stopem. Hned volal disidentce Anně Šabatové a vše jí vylíčil. Její manžel Petr Uhl o tom pro svoji Východoevropskou informační agenturu sepsal zprávu. Její originál Šabatová soudu ve čtvrtek předložila. Jména estébáků v ní chybí. Prchal a Irovský podle ní „patřili do skupiny, které jsme říkali bicí komando.“

Druhý den šel Placák k Prchalovi vyzvednout doklady. „Smrade, napíšeš, co všechno České děti dělají, nebo pojedeme zase na výlet a už se nevrátíš,“ řekl prý na uvítanou estébák a dal spisovateli list papíru. „Napsal jsem na něj, že se bavím jen se slušnými lidmi, Prchal mě vší silou udeřil a srazil na zem.“ Byl to Prchal Mimořádně důležitým svědkem je lékař a Placákův známý Antonín Hradilek. K němu se šel disident nechat prohlédnout druhý den po napadení a incident mu popsal. „Zmínil jméno Prchal, které jsem již znal v souvislosti s jinými podobnými útoky,“ vyprávěl hematolog. Spisovatel byl podle něj zjevně vystrašený a bylo vidět, že byl bit. Hlavu zraněnou neměl, nicméně na hrudníku měl prý velkou rudou podlitinu.

Účastník demonstrace Martin Holata jako jediný přímo viděl Prchala, jak Placáka vleče do vozu: „Jsem si stoprocentně jistý, že tam byl Prchal. Seděl v autě vepředu.“ Prchala prý tehdy znal víc než dobře: „Párkrát jsem od něj dostal přes držku.“ Stejně zázračnou paměť jako Prchalová ukázal soudu bankéř a Placákův známý Karel Tlustý. Ten s jistotou označil Irovského, i když nepatřil k disentu a před demonstrací estébáka neznal. „Stoprocentně poznávám pána na kraji. Byl u toho, když Petra nakládali,“ ukázal soudci. Prchal tam byl podle něj asi také, tím si však Tlustý jistý nebyl: „Možná kdyby měl stále černé vlasy...“

Jana Netopilová (dřív Miklušáková) byla členkou Českých dětí a na demonstraci šla s Placákem. Poznat estébáky, kteří jej táhli do auta, se jí kvůli špatnému zraku nepodařilo. U soudu nicméně popsala vlastní scénu s Prchalem z 25. října 1989: „Odvezli mě za Prahu, někam do Počernic. Nutili mě, abych šla směrem od nich 10 kroků, a tvrdili, žemě zastřelí. Měla jsem strach, bylo mi 18.“ Podobné zážitky popisoval u soudu i další svědek Miroslav Černý.

Kritika Z předložených důkazů jasně plyne - a nelze o tom pochybovat -, že Placák byl naložen do auta a odvezen pryč (to potvrzuje i situační zpráva místní služebny VB, ve které stojí, že „byl izolován“). Sotva lze pochybovat (nehledě na alibi) o tom, že byl zbit, a také o tom, že u odvážení byl Prchal, případně Irovský. Samotné bití však proběhlo o samotě a bude jen na soudu, jestli viníky pojmenuje. Někteří pamětníci pražského „bicího komanda“ (kromě Prchala a Irovského tam měl patřit třeba Zdeněk Šípek, Petr Beran nebo Jan Karel) ÚDV kritizují za to, že Prchala poslal k soudu pouze za jeden skutek. „Je to ukázka toho, jak se to dělat nemá. Z devíti věcí se k soudu dostala jediná, navíc taková, kde nejsou svědci a slovo stojí proti slovu,“ tvrdí disident Stanislav Penc. Kromě zmíněných zážitků Miklušákové a Černého upozorňuje Penc na svůj případ - 30. srpna 1989 mu prý Prchal a Karel hrozili shozením z Karlova mostu a pak jej zbili: „Bylo u toho 20 svědků.“ ÚDV Penc upozornil, že z 90. let existují rozsáhlé materiály vojenské prokuratury, které činnost Prchala & spol. mapují. Úřad mu nicméně odpověděl, že je nepoužije. Reakci úřadu LN nedokázaly zjistit, jeho mluvčí Jan Srb ji přislíbil na pondělí.

Jedno je jasné. Podobných procesů už moc nebude. Srb to potvrzuje a říká, že do konce se snad podaří dotáhnout ještě vyšetřování zásahu StB proti návštěvníkům koncertu skupiny Plastic People v Rudolfově u Českých Budějovic z března 1974.

***

Co se ještě podaří vyšetřit? Největší šance existuje v případě zásahu StB proti „Plastikům“ z března 1974.

Příslušníci StB Antonín Prchal, Petr Vrbický a Ladislav Irovský (zleva) se u Obvodního soudu pro Prahu 7 zpovídají z únosu a zbití disidenta Petra Placáka. Trojice spolu s dnes již mrtvým kolegou Reném Špringerem Placáka podle jeho svědectví vyvezla 21. června 1989 do křivoklátských lesů. Vrbický prý jen přihlížel, ostatní Placáka podle obžaloby zbili, vyhrožovali mu zastřelením a nakonec jej v lese zanechali. O případu hned druhý den informovala Východoevropská informační agentura (VIA) disidenta Petra Uhla. Dnes je tento dokument jedním z důkazů.