Praha - O zvolení do třetiny Senátu se v říjnových volbách utká 243 kandidátů, což je o deset více než před dvěma lety. Největší výběr budou mít voliči v Praze 1, kde kandiduje 15 lidí. Naopak ve Vyškově budou lidé vybírat jen z pěti kandidátů.

O zvolení do třetiny Senátu se v říjnových volbách utká 243 kandidátů, což je o deset více než před dvěma lety. Největší výběr budou mít voliči v Praze 1, kde kandiduje 15 lidí. Naopak ve Vyškově a Přerově budou lidé vybírat jen z pěti kandidátů. Před šesti lety, kdy se volilo ve stejných obvodech, úřady zaregistrovaly rovných 200 uchazečů. Lhůta pro registraci senátních kandidátek dnes skončila.

Několik kandidátů úřady odmítly zaregistrovat. Odmítnutým uchazečem je například nezávislý kandidát Roman Gawlas z Karviné, který podle karvinského úřadu ani nesložil kauci, ani v zákonné lhůtě nedodal potřebných tisíc podpisů. Ze stejných důvodů nebyla v Kladně zaregistrována přihláška nezávislé kandidátky Miloslavy Chalupové. Ještě před registrací svou kandidátku na Českolipsku stáhl zástupce politického hnutí SMĚR – česká cesta.

Nejvíce mandátů, a to 23, bude obhajovat sociální demokracie. Pokračovat v senátorském křesle chce například ministr školství Marcel Chládek i ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Opoziční ODS bude obhajovat tři posty, komunisté jeden. Také vládní hnutí ANO vyšle do boje svého ministra, a to šéfa dopravy Antonína Prachaře.

Mezi kandidáty jsou rovněž sportovci, lékaři a vědci. Ve volebním obvodě Žďár nad Sázavou se bude o hlasy voličů ucházet trenér rychlobruslařky Martiny Sáblíkové Petr Novák.

Někteří senátoři, kteří mandát obhajují, vyměnili politický dres. Například v Brně Miloš Janeček, který před šesti lety uspěl za ČSSD, nyní kandiduje za stranu Republika, kterou založil bývalý poslanec za Věci veřejné Otto Chaloupka. Podobně v Hradci Králové dosluhující senátor za ČSSD Vladimír Dryml nyní kandiduje za stranu Domov.

Ne všechny sněmovní strany postavily kandidáty ve všech 27 obvodech. Občanští demokraté se v několika obvodech dohodli s TOP 09 na společné podpoře jednoho kandidáta.

První kolo senátních voleb se uskuteční společně s komunálními volbami 10. a 11. října. Kromě toho budou lidé v Praze 10 volit 19. a 20. září nástupce za Jaromíra Štětinu (za TOP 09), který se stal europoslancem.

Přehled známých kandidátů v jednotlivých volebních obvodech pro letošní volby do Senátu 10. a 11. října (v rámci obvodu řazeni abecedně, v závorce navrhující politický subjekt):

Volební obvod č. 3 – Cheb

dosavadní senátor: Miroslav Nenutil (ČSSD)

kandidáti:

Jaroslav Bradáč (SPO) – konstruktér, člen rady města Skalná

Jiří Dufka (ANO) – zemědělec

Pavel Hojda (KSČM) – bývalý poslanec

Václav Jakl (Svobodní) – živnostník

Jaroslav Kočvara (ODS) – ředitel gymnázia

Miroslav Nenutil (ČSSD) – senátor

Vítězslav Padevět (TOP 09) – podnikatel

Libor Špaček (Piráti) – vědecký pracovník

Volební obvod č. 6 – Louny

dosavadní senátor: Marcel Chládek (ČSSD)

kandidáti:

Zdeňka Hamousová (ANO) – starostka Žatce

Marcel Chládek (ČSSD) – senátor a ministr školství

Eva Kašová (KSČM) – lékařka

Jiří Loskot (nezávislý) – podnikatel

Leo Steiner (KDU-ČSL) – manažer, učitel

Luděk Štíbr (ODS) – školní inspektor

Ivo Trešl (Město pro vás) – lékař

Vladimír Záhorský (Nezávislí) – lékař

Volební obvod č. 9 – Plzeň-město

dosavadní senátor: Jiří Bis (ČSSD)

kandidáti:

Lumír Aschenbrenner (Koalice pro Plzeň) – starosta obvodu Slovany

Ladislav Cabada (TOP 09) – politolog, vysokoškolský učitel

Michal Drabík (Alternativa pro Plzeň)

Jiřina Holotová (Úsvit) – učitelka

Karel Kvit (KSČM) – pracovník bezpečnostní agentury

Miloslava Rutová (ANO) – speciální pedagožka

Petr Rybář (KDU-ČSL) – manažer, starosta Jednoty Orel

Václav Šimánek (ČSSD) – náměstek hejtmana, lékař

Volební obvod č. 12 – Strakonice

dosavadní senátor: Miroslav Krejča (zvolen za ČSSD)

kandidáti:

Vítězslava Baborová (KSČM) – učitelka

Martin Gregora (TOP 09) – dětský lékař

Robert Huneš (KDU-ČSL) – ředitel hospicu

Karel Kratochvíle (ČSSD) – ředitel hřebčince

Miroslav Krejča (Republika) – senátor

Jiří Mánek (ODS) – přírodovědec, bývalý ředitel NP Šumava

Petr Martan (SPO) – lesník, publicista

Elvíra Tomášková (Úsvit) – právnička

Václav Trojan (Svobodní) – psycholog

Mario Vlček (ANO) – podnikatel

Volební obvod č. 15 – Pelhřimov

dosavadní senátor: Milan Štěch (ČSSD)

kandidáti:

Zdeňka Bečková (Starostové pro občany) – starostka Červené Řečice

Josef Doubek (ODS) – advokát

Josef Fučík (ANO) – jednatel společnosti

Lubomír Havránek (Svobodní) – živnostník

Ivo Jahelka (TOP 09) – advokát

Stanislav Kovář (SZ) – architekt

Tomáš Křišťan (KDU-ČSL) – místostarosta Humpolce, učitel, zemědělec

Miroslav Lidinský (Občanská konzervativní strana) – prezident České golfové asociace hendikepovaných

Radek Nejezchleb (KSČM) – revizor ČD

Milan Štěch (ČSSD) – předseda Senátu

Volební obvod č. 18 – Příbram

dosavadní senátor: Josef Řihák (ČSSD)

kandidáti:

Martin Bartoš (Otevřená radnice + Úsvit) – podnikatel

Karel Beneš (Svobodní) – lékař

Jiří Burian (ODS) – starosta Sedlčan

Vladimír Danda (ANO) – lékař

Josef Hála (KSČM) – starosta Jinců

Josef Řihák (ČSSD) – senátor, bývalý hejtman

Václav Švenda (TOP 09) – středoškolský učitel

Volební obvod č. 21 – Praha 5

dosavadní senátor: Miroslav Škaloud (ODS)

kandidáti:

Věra Adámková (ANO) – kardioložka

Vladimír Balaš (TOP 09) – pedagog

Karol Hrádela (Úsvit) – advokát

Milan Jančík (Konzervativní aliance 2014) – bývalý starosta Prahy 5, právník

Miluše Korbelová (Svobodní) – ekonomka

Václav Láska (KDU-ČSL se SZ) – advokát

Lubomír Ledl (KSČM) – ředitel obchodní společnosti

Dimiter Petrov (Republika) – právník

Daniel Solis (Ne Bruselu – Národní demokracie) – politolog

Stanislav Štech (ČSSD) – profesor psychologie

Pavel Žáček (ODS) – historik

Volební obvod č. 24 – Praha 9

dosavadní senátor: Tomáš Kladívko (ODS)

kandidáti:

Zuzana Baudyšová (ANO) – ředitelka Nadace Naše dítě

Miroslav Froněk (Konzervativní aliance 2014) – bývalý starosta Prahy 14

Petr Hannig (Strana zdravého rozumu) – skladatel

Tomáš Kladívko (ODS) – senátor

František Křížek (KSČM) – odborář

Ivan Noveský (Domov) – ředitel společnosti

František Pecka (Svobodní) – podnikatel

Oldřich Pelčák (ČSSD) – důchodce, někdejší vojenský pilot a kandidát kosmického letu

Ilona Picková (SZ s KDU-ČSL) – pražská zastupitelka

Uwe Ludvik Vanik (Republika)

Jiří Vávra (TOP 09) – vědec

Volební obvod č. 27 – Praha 1

dosavadní senátor: Zdeněk Schwarz (ODS)

kandidáti:

Martin Bursík (TOP 09) – předseda Liberálně ekologické strany, bývalý ministr životního prostředí

Miloslav Dočekal (SNK Evropští demokraté) – bývalý policejní rada

Dagmar Gušlbauerová (KSČM) – referentka

Václav Hampl (KDU-ČSL s SZ) – profesor 2. lékařské fakulty UK, bývalý rektor UK

Zdeňka Chromíková (Domov) – ekonomka

Laura Janáčková (ANO) – sexuoložka

Eva Jurinová (Republika) – bývalá hlasatelka

Milan Jurových (SPO) – vrtař a geolog

Ivo Kasal (Antibursík – Stop ekoteroru) – právník, předseda strany

Rudolf Mládek (Občanská konzervativní strana) – dopravní specialista

Petr Pavlík (ČSSD) – šéf poradců ministra školství

Aleš Rykl (Svobodní) – manažer prodeje

Zdeněk Schwarz (ODS) – senátor a lékař, ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy

Vladimír Stwora (NE Bruselu – Národní demokracie) – publicista

Petr Šefl (Úsvit) – hudebník

Volební obvod č. 30 – Kladno

dosavadní senátor: Jiří Dienstbier (ČSSD)

kandidáti:

Rudolf Carvan (KSČM) – policista

Jiří Dienstbier (ČSSD) – senátor, ministr pro lidská práva

Josef Hausmann (NE Bruselu – Národní demokracie) – spisovatel

Otto Chaloupka (Republika) – podnikatel a politik

Karel Kasal (Spojení demokraté-Sdružení nezávislých) – podnikatel

Lenka Kohoutová (ODS) – bývalá poslankyně

Jiří Landa (ANO) – lékař

Radek Stehlík (Aktiv nezávislých občanů) – výtvarník

Jana Šrámková (Klub angažovaných nestraníků) – středoškolská učitelka

Michaela Vojtová (TOP 09) – ekonomka

Volební obvod č. 33 – Děčín

dosavadní senátor: Jaroslav Sykáček (ČSSD)

kandidáti:

Josef Holub (ODS) – viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR

Marcela Dvořáčková (ANO) – manažerka

Vladimír Gregor (Svobodní) – podnikatel (distribuce olejů), finanční poradce

Jaroslav Kuba (NE Bruselu – Národní demokracie) – ústavní právník

Zbyněk Linhart (STAN) – starosta Krásné Lípy

Jaroslav Sykáček (ČSSD) – senátor

Václav Šenkýř (KSČM) – organizační a ekonomický poradce

Petr Šmíd (SPO) – ředitel ZŠ ve Varnsdorfu

Martin Zíka (Piráti) – podnikatel

Josef Zoser (PRO!Zosera) – starosta Jiřetína pod Jedlovou

Volební obvod č. 36 – Česká Lípa

dosavadní senátor: Karel Kapoun (ČSSD)

kandidáti:

Milan Adamec (ANO) – úředník

Miroslav Coufal (SPO) – lékař, bývalý senátor

Jan Dvořák (KSČM) – strážník, krajský zastupitel

Josef Jadrný (SZ) – náměstek hejtmana Libereckého kraje

Karel Kapoun (ČSSD) – senátor, místostarosta města Doksy

Libor Kleibl (PRO Sport a Zdraví) – ředitel FC Slovan Liberec

Karel Tejnora (ODS) – lékař, bývalý senátor

Jiří Vosecký (STAN) – starosta Okrouhlé

Oldřich Voženílek (Svobodní) – advokát

Volební obvod č. 39 – Trutnov

dosavadní senátor: Pavel Trpák (ČSSD)

kandidáti:

Slavomír Brádler (KSČM) – důchodce

Jaroslava Hamerková (SPO) – specialistka obchodu

Jiří Hlavatý (ANO) – podnikatel, majitel společnosti Juta

Pavel Káňa (ODS) – trutnovský radní, učitel

Adolf Klepš (TOP 09) – náčelník krkonošské horské služby

Stanislav Penc (Kozí alternativa) – obhájce lidských práv, chovatel

Stanislav Rudolfský (Hnutí dobrých proměn) – vinař

Pavel Trpák (ČSSD) – senátor, lékař

Volební obvod č. 42 – Kolín

dosavadní senátor: Pavel Lebeda (za ČSSD)

kandidáti:

Regina Davídková (ANO) – ekonomka

Pavel Kárník (TOP 09) – ředitel knihovny

Pavel Lebeda (Republika) – senátor

Milan Rak (ODS) – lékař

Roman Škrabánek (Úsvit) – podnikatel

František Švarc (KSČM) – předseda okresního výboru strany

Emilie Třísková (ČSSD) – ředitelka centra sociálních a zdravotních služeb

Volební obvod č. 45 – Hradec Králové

dosavadní senátor: Vladimír Dryml (zvolen za ČSSD, nyní nezařazený)

kandidáti:

Vladimír Dryml (Domov) – senátor, lékař

Jiří Hejhálek (Svobodní) – vydavatel odborných technických časopisů, fyzik

Jiří Hladík (Doma) – daňový poradce

Pavel Křížek (SZ) – podnikatel

Anna Maclová (KDU-ČSL) – náměstkyně hradeckého primátora

Jaroslav Malý (ČSSD) – náměstek ředitele FN Hradec Králové

Ladislav Minařík (Úsvit) – bývalý velitel vojenského letectva

Jiří Oliva (TOP 09) – bývalý poslanec

Přemysl Škácha (ANO) – generál

Lubomír Štěpán (KSČM) – zastupitel Hradce Králové

Oldřich Vlasák (ODS) – bývalý europoslanec a bývalý primátor Hradce Králové

Volební obvod č. 48 – Rychnov nad Kněžnou

dosavadní senátor: Miroslav Antl (ČSSD)

kandidáti:

Miroslav Antl (ČSSD) – senátor, právník

Václav Cempírek (TOP 09) – bývalý poslanec

Soňa Hlavová (SPO) – lékařka

Roman Kučera (Piráti) – servisní technik a fotograf

Josef Lukášek (KSČM) – krajský radní

Petr Sadovský (ANO) – podnikatel

Luboš Řehák (KDU-ČSL) – starosta obce Val

Volební obvod č. 51 – Žďár nad Sázavou

dosavadní senátorka: Dagmar Zvěřinová (ČSSD)

kandidáti:

František Bradáč (KDU-ČSL) – technik, manažer investic

Josef Fendrych (Svobodní) – živnostník

Jiří Havlíček (TOP 09) – starosta Krucemburku

Ivo Kaštan (Občanské konzervativní strana) – podnikatel a motokrosový závodník

Miloš Komínek (Solidarita, vlast a zákon) – podnikatel

Josef Mička (SPO) – podnikatel

Jiří Nekovář (Úsvit) – hasič

Petr Novák (nezávislý) – trenér rychlobruslení

Jaroslav Ptáček (ODS) – ředitel ZŠ

Ladislav Stalmach (Starostové pro občany) – starosta obce Vír

Petr Stoček (KSČM) – projektant

Dagmar Zvěřinová (ČSSD) – senátorka, starostka Žďáru n. Sázavou

Volební obvod č. 54 – Znojmo

dosavadní senátorka: Marta Bayerová (KSČM)

kandidáti:

Marta Bayerová (KSČM) – senátorka

Petr Firbas (ANO) – odborník na jadernou energetiku

Petr Krátký (nezávislý) – jihomoravský zastupitel

Petr Michek (Ano prosperitě Znojemska) – podnikatel

Jiří Němec (KDU-ČSL) – krajský radní, zemědělec

Karel Podzimek (ODS) – lékař

Pavel Štohl (ČSSD) – prorektor Soukromé vysoké školy ekonomické Znojmo

Vladimír Železný (Nezávislí demokraté) – žurnalista

Volební obvod č. 57 – Vyškov

dosavadní senátor: Ivo Bárek (ČSSD)

kandidáti:

Ivo Bárek (ČSSD) – senátor, místostarosta Vyškova

Roman Celý (KDU-ČSL) – náměstek jihomoravského hejtmana

Zdeněk Koudelka (KSČM) – krajský zastupitel

Zdeněk Šigut (TOP 09/STAN) – pedagog a mediátor

Pavel Zůna (ANO) – pedagog

Volební obvod č. 60 – Brno-město

dosavadní senátor: Miloš Janeček (ČSSD)

kandidáti:

Jan Bobrovský (ODS) – basketbalový trenér

Karel Doležal (ČSSD) – ředitel Úrazové nemocnice Brno

Miloš Janeček (Republika) – senátor, lékař

Michal Marek (TOP 09/STAN) – vědec

Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL) – sociolog a pedagog, ředitel Fondu ohrožených dětí v Brně

Miloslava Pošvářová (SZ) – expertka na dopravní stavby

Karel Schmeidler (ANO) – architekt

Helena Sýkorová (KSČM) – zastupitelka Brna

Jiří Šoltys (Občané ČR) – poradce v oblasti legislativy

Volební obvod č. 63 – Přerov

dosavadní senátor: Jiří Lajtoch (ČSSD)

kandidáti:

Dušan Hluzín (TOP 09) – náměstek primátora

Michal Chromec (ČSSD) – ředitel družstva Medeor

Antonín Prachař (ANO) – ministr dopravy

Miroslav Raindl (KSČM) – psycholog, zastupitel města Hranice

Jitka Seitlová (KDU-ČSL a SZ) – manažerka a specialistka v oblasti ochrany životního prostředí a územního rozvoje

Volební obvod č. 66 – Olomouc

dosavadní senátor: Karel Korytář (ČSSD)

kandidáti:

Zdeněk Beňo (KSČM) – OSVČ, zastupitel Uničova

Pavel Foretník (Úsvit) – ředitel Rádia Haná

Karel Korytář (ČSSD) – senátor, zastupitel

Jiří Novák (Domov) –

Alena Šromová (KDU-ČSL) – lékařka, členka rady města Litovle

Radek Vincour (ODS) – ředitel Městského kulturního zařízení v Uničově, obecní zastupitel

Zdenka Wagnerová (Republika) – podnikatelka

Jan Zahradníček (ANO) – starosta Medlova

Volební obvod č. 69 – Frýdek-Místek

dosavadní senátorka: Eva Richtrová (ČSSD)

kandidáti:

Martin Adamec (Naše město F-M) – lékař

Slavomír Bača (TOP 09/STAN) – agronom

Jiří Carbol (KDU-ČSL) – starosta obce Dobrá

Stanislav Fridrich (ANO) – podnikatel

Jiří Hájek (ČSSD) – ředitel a zakladatel cestovní kanceláře

Eva Pastušková (ODS) – prezidentka občanského sdružení Kiwanis na pomoc nemocným dětem

Ivan Vrba (KSČM) – právník

Volební obvod č. 72 – Ostrava-město

dosavadní senátor: Petr Guziana (zvolen za ČSSD, nyní člen hnutí Šance)

kandidáti:

Pavel Bartoš (ODS) – předseda představenstva FITE a.s., prezident sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje

Lukáš Curylo (KDU-ČSL) – ředitel Charity České republiky

Petr Gajdáček (KSČM) – technolog

Petr Guziana (SPO) – senátor, lékař

Petr Chodura (Toryové) – podnikatel

Jiří Joneš (TOP 09/STAN) – poradce pro finanční plánování

Peter Koliba (ANO) – lékař

Petr Mihálik (ČSSD) – místostarosta městského obvodu Ostrava-Poruba

Věra Racková (Ostravské fórum) – nezávislý konzultant v oblasti sociálních služeb

Radoslav Štědroň (Strana práce) – ekolog a geograf

Radim Žebrák (Ostravak) – biolog a ekolog

Volební obvod č. 75 – Karviná

dosavadní senátor: Radek Sušil (nestraník za ČSSD)

kandidáti:

Werner Bernatík (ODS) – vysokoškolský pedagog

Tomáš Gallik (KSČM) – horník

Martin Gebauer (ANO) – lékař

Česlava Lukaštíková (Nezávislí) – ředitelka školy

Radek Sušil (ČSSD) – senátor, lékař

Vladislav Szkandera (KDU-ČSL) – farář Slezské církve evangelické augsburského vyznání

Volební obvod č. 78 – Zlín

dosavadní senátorka: Alena Gajdůšková (ČSSD)

kandidáti:

Vlastislav Antolák (KSČM) – důchodce, bývalý poslanec

Jan Bravenec (Úsvit) – podnikatel, manažer

František Čuba (SPO) – krajský radní

Aleš Dufek (KDU-ČSL) – advokát, náměstek primátora Zlína, předseda hnutí Zlín 21

Alena Gajdůšková (ČSSD) – senátorka

Aloisie Jurkovičová (ANO) – advokátka

Olga Křížová (Republika) – bývalá lyžařka, zaměstnankyně sportovního zařízení

Luděk Maděra (Piráti) – počítačový odborník, aktivista

Karel Nedbálek (Česká Suverenita) – právní a ekonomický poradce

Jiří Sýkora (ODS) – lékař

Jan Zlínský (Nezávislí) – právník

Petr Žůrek (STAN) – místostarosta obce Lhotsko

Volební obvod č. 81 – Uherské Hradiště

dosavadní senátorka: Hana Doupovcová (ČSSD)

kandidáti:

Alessandro Alagia (Vize 2014) – podnikatel, majitel zámku v Ořechově

Pavel Botek (KDU-ČSL) – místostarosta Ostrožské Nové Vsi

Zdeněk Botek (ANO) – ředitel gymnázia

Hana Doupovcová (ČSSD) – senátorka

Luděk Galuška (nezávislý) – historik a archeolog

Václav Hučík (nezávislý) – živnostník

Ivan Mařák (KSČM) – náměstek hejtmana Zlínského kraje

Stanislav Mikula (Zdravé Hradiště a Masarykova demokratická strana) – podnikatel

Jan Pijáček (ODS) – starosta Vlčnova

Ivo Valenta (Strana soukromníků ČR) – podnikatel, zakladatel skupiny Synot"

V hlavní roli kozy

16.8.2014

Magazín Víkend DNES

CHUŤOVKA

Většinou na tomhle místě bývají tipy čistě kulinářské, ten dnešní balancuje mezi chutí, muzikou a pozoruhodným zážitkem. Stejně jako v minulých letech se tento víkend koná Kozí mejdan v Milkovicích u Libáně. Pokud máte plné zuby komerčních akcí, kde na vás z každého kouta vykukují stánky s klobásami, europivem a předsmaženými bramboráky, je tohle záležitost právě pro vás. Akci konanou na půl cesty mezi zámky Dětenice a Staré Hrady má na svědomí aktivista a letitý chovatel koz Stanislav Penc. Stádo oslů, koz a kozlíků, které v Milkovicích chová hlavně pro radost, pomáhá udržovat rozsáhlé pozemky ekologického statku. Svérázný vousáč (a vlasáč) Penc, který celý zvířecí cirkus koordinuje, se tituluje „občan, pasáček koz a oslů“. Kozím mejdanem chce oslovit hlavně volnomyšlenkáře: „Kozy a osli jsou svobodomyslná zvířata. Jsou sice stádová, ale nechovají se tak. Koza je velká individualita a navíc je předkřesťanským symbolem hojnosti a plodnosti.“ Přestože pan domácí chová kozy, návštěvníci mejdanu se můžou těšit jen na vegetariánskou kuchyni - kozy se totiž v Milkovicích ani nezabíjejí, ani neprodávají. Vstupné je dobrovolné, ubytování ve vlastních stanech.

Zápisník Lukáše Beka

11.8.2014

Týden

Lukáš Bek

VLÁDA A PREZIDENT

Oznámení Zdeňka Škromacha, že by možná kandidoval na prezidenta, se jeví jako nejdůležitější událost léta. Kněz Tomáš Halík se dokonce nechal vyprovokovat v LN k tomuto prohlášení: „Modlím se, aby se objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost do toho jít.“ Čili ani trochu mi nejde o moc a zápis do učebnic, naopak, obětuji se národu. Marian Jurečka se kvůli sankcím rozhodl čelit Rusku. „Jako ministr zemědělství České republiky a člen KDU-ČSL, tedy strany, která prosazuje principy demokracie, práva a svobody, vyzývám všechny občany, aby v co největší možné míře podpořili naše zemědělce a potravináře nákupem českých potravin. Jedná se především o mléko a mléčné výrobky, maso, ovoce a zeleninu.“ Jinými slovy, sněz českou (moravskou, slezskou) mrkev, posílíš mír!

PARLAMENT

Tomio Okamura to zchytal za výrok, podle něhož v Letech u Písku nebyl žádný romský koncentrák. Odvolal se přitom na historiky a Václava Klause. „Tomio Okamura svůj populismus dovedl daleko za hranu slušnosti. Za voličské hlasy je ochoten zjevně udělat cokoli – třeba i popírat historické skutečnosti,“ reagoval například místopředseda ODS Martin Kupka. Co přesně řekl zakladatel jeho strany v roce 2005? „Samozřejmě se tam odehrála celá řada tragických věcí. Rozumím-li ale tomu, tak oběti toho tábora byly primárně spojené s epidemií skvrnitého tyfu, a nikoli s tím, co bývá tradičně chápáno jako oběť koncentračního tábora.“

POLITICKÉ STRANY

Více než čtvrtina hlasů odevzdaných ve stranickém referendu ČSSD byla neplatná. Předseda Bohuslav Sobotka to vysvětlil: „Bylo to první takové hlasování v ČSSD a systém spojený s verifikačním lístkem není úplně jednoduchý. Při dalším referendu počet neplatných hlasů nepochybně klesne.“ Jak ten zapeklitý lístek vypadal? Tři otázky, u každé dva čtverečky pro zaškrtnutí s nápisy ANO a NE. Pak ještě bylo třeba obálku odnést na poštu. Tak snad se to všichni přátelé a přítelkyně do příště naučí.

Před komunálkami vznikají další a další politická hnutí. Mezi nimi Kozí alternativa bývalého disidenta Stanislava Pence. V programu můžeme číst jalové věty typu: „Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo.“ Ach jo.

Dnes začíná Kozí mejdan, setkání svobodomyslných

7.8.2014

Mladá fronta DNES Kraj Hradecký

JIČÍN

I když na statku Stanislava Pence v Milkovicích u Jičína bude o nadcházejícím úplňku už po čtrnácté znít řízný rock, autorské čtení či se bude hrát divadlo, na slovo festival je zakladatel setkání alergický. A nejen na něj: Kozí mejdan, který začíná už dnes a končí až v pondělí ráno, je zapovězený rovněž pro ochranku, dealery, stánkaře či reklamní agentury.

Z Pence, který se nedávno rozhodl kandidovat na senátora, rovněž za žádných okolností nevydolujete program.

Není tajný, jen prostě neexistuje stejně jako přesný seznam interpretů.

„Na rozdíl od jiných kulturních akcí, kdy si pořadatelé pronajmou halu, zajistí účinkující a pozvou lidi na konkrétní hodinu, my se řídíme tím, že si to každý udělá sám a podle svého,“ řekl Penc, podle něhož je jisté snad jen to, že na dvou pódiích zahraje asi sto nejrůznějších interpretů.

„Přijet a zahrát může každý, stačí vzít jen hudební nástroj. Aparát, nástrojovka a zvukaři na obou pódiích jsou zajištěni,“ podotýká.

Kozí mejdan je šancí pro začínající kapely, avšak ve výčtu účinkujících se v minulosti najdou i velmi známá jména jako třeba Jablkoň, Echt!, Ivan Magor Jirous, Sváťa Karásek, Kohout Plaší Smrt, N. V. Ú. nebo Dáša Vokatá.

A protože vstupné je dobrovolné a nocleh ve vlastním úplně zadarmo, organizátor nedokáže ani odhadnout, kolik lidí mejdan navštívilo. „My nejsme festival, jsme především setkání. Oproti jiným akcím, jako je Open Air Festival Trutnov, které se také prezentují jako setkání, se ale snažíme, aby k nám mohli přijet všichni bez ohledu na své finanční možnosti. Nezaplatíte přes tisíc korun za vstup, za guláš nedáte padesát a za pivo, které bývá pouze desítka, třicet,“ říká Penc a pokračuje: „My zde čepujeme pořádné pivo, alespoň dvanáctku, nikoho nešidíme jen kvůli zisku.“

Na rozdíl od dealerů však Penc na svém statku plném koz a oslů rád uvidí rodiny s dětmi, ale třeba i psy. „Jezdí sem malinkatá miminka, ale i devětadevadesátiletí kmeti. Je nám jedno, jestli jste černí, nebo bílí, holka, nebo kluk. Takové věci nás tu upřímně nezajímají,“ dodal svérázný ekologický hospodář.

***

„My zde čepujeme pořádné pivo, alespoň dvanáctku, nikoho nešidíme jen kvůli zisku.“ Stanislav Penc, organizátor

Aktivista Penc kandiduje s Kozí alternativou do Senátu

6.8.2014

MF DNES

Petr Záleský

Nejznámější český chovatel koz a neúnavný kritik politiků Stanislav Penc se sám rozhodl kandidovat na senátorský post. Velmi rychle pořídil nutných tisíc podpisů a popularitu může získat hlavně u mladých.

Když se před šesti lety ve zlém rozešel se Stranou zelených, politické ambice trochu přidusil, raději se věnoval své farmě na samotě v Milkovicích u Jičína a upozornil na sebe jen výjimečně.

Povedlo se mu to třikrát, zato ve velkém stylu: prošetřoval jej Úřad pro ochranu osobních údajů, když zveřejnil databázi zájmových osob StB.

Předloni ho přímo při jednání poslaneckého výboru zadržela policie kvůli velkému množství konopí, které nechal kolovat mezi překvapenými poslanci ( výsledky vyšetřování najdete zde ).

A potřetí si neváhal nahněvat ministra obrany, protože letos v květnu odmítl převzít ocenění pro účastníka třetího odboje za to, že armáda se stále neoprostila od zastánců komunismu ( čtěte zde ). Kozí alternativa

Teď se ale Stanislav Penc znovu pustil do politické práce. Přestože název jeho hnutí může vzbuzovat nedůvěru, čtyřiačtyřicetiletý aktivista, který však mnohem raději vystupuje coby pasáček koz a oslů či zahradník, má vše promyšlené. Penc se za svou Kozí alternativu chce stát rovnou senátorem na Trutnovsku.

A přestože půjde do přímého souboje s miliardářem, majitelem textilky Juta a současně oblíbeným podnikatelem Jiřím Hlavatým (ANO), populárním šéfem Horské služby Krkonoše Adolfem Klepšem (TOP 09) či současným senátorem Pavlem Trpákem (ČSSD), rozhodně není bez šancí.

Poslanecký mandát mu už v roce 2006 unikl o pouhých 75 hlasů a také nyní může sbírat kladné body především mezi mladšími voliči.

„Kdybych cítil, že nemám šanci, určitě bych nekandidoval. Jde o to přesvědčit lidi, kteří běžně k volbám nechodí anebo prvovoliče nejen aby přišli, ale aby nevolili politický systém, privatizační podnikatele či funkcionáře, kteří se vyšvihli jen díky stranické podpoře,“ přemýšlí spoluzakladatel Občanského fóra, které pomáhal dávat dohromady v pouhých devatenácti letech.

„V Senátu by jeho kandidatura měla smysl, protože může vystupovat sám za sebe. Osobnosti všeobecně mohou horní komoru jen obohatit,“ říká politolog Univezity Karlovy Kamil Švec.

Boj proti neposkytování informací

Možné naděje Pence ilustruje rovněž rychlost, s jakou tříčlenný výbor Kozí alternativy shromáždil tisíc nutných podpisů.

„Při úplňku v pátek 13. června jsme se rozhodli, sepsali základní prohlášení a aniž by si toho všimla média, ve třech týdnech jsme bez problémů získali přes tisíc podpisů,“ chlubí se nejznámější český chovatel koz.

Nepřekvapí, že Pence do voleb dohnala nespokojenost. Dlouhodobě bojuje proti neposkytování informací, což by chtěl sám změnit.

„Politici a úřady se prostě rozhodli nekomunikovat. Když se obrátíte na poslance, senát či výbory s nějakým problémem, buď se nikdo neobtěžuje odpovědět, anebo přijdou asertivní žvásty lidí, kteří mají manažerské kurzy. To je potřeba přerušit, protože tu máme mladé lidi, kteří přišli na svět po revoluci a ti se mohou mylně domnívat, že před pětadvaceti lety nám šlo právě o takový paskvil,“ zlobí se otec tří dětí.

Jeho cíl v areálu Valdštejnského, Kolovratského a Malého Fürstenberského paláce může na někoho působit jak z příručky Rychlých šípů: „V případě, kdybych se dostal do Senátu, začal bych pomáhat lidem v jednotlivých problémech. Na rozdíl od mnoha jiných si myslím, že právě od toho tady senátor je.“

Přestože Kozí alternativu kromě Pence zatím reprezentují pouze hudebník a výtvarník Lukáš Detail Černoch a básník Tomáš Rogo Rogowski, hnutí je prý pro každého. „Na říjen nebo listopad chystáme valnou hromadu. Uvidíme, kdo vstoupí a bude chtít být aktivní,“ dodává Penc.

Přijeďte na Kozí mejdan do Milkovic!

1.8.2014

kralovehradeckenovinky.cz

Letošní Kozí mejdan proběhne od čtvrtka 7. do pondělního rána 11. srpna 2014. Milkovice jsou u města Libáň v okrese Jičín, a to mezi Kopidlnem a Sobotkou a zámky Dětenice a Staré Hrady.

Již skoro 15 let na samotě Milkovice v Českém ráji chováme kozy a osly pro radost, nikoliv na maso, poskytujeme rozsáhlý prostor v rámci ekologické výchovy školním výletům, lidem dobré vůle možnost přijet si odpočinout od tlaku velkoměst nebo všedního života a pomoci při pracích na statku a v neposlední řadě pořádáme během srpnového úplňku kulturně-společenskou slavnost věnovanou kozám a svobodomyslnému způsobu života s názvem Kozí mejdan informuje Kralovehradeckenovinky Stanislav Penc.

Kozí mejdan je nekomerční setkání ve volné přírodě, kde nenajdete pokladny,ploty, stánkaře, dealery, reklamy a ani předem vytvořený program. Přesto jsou zde k dispozici limonády, pivo, víno, bezmasá kuchyně, pekařské výrobky a samozřejmě muzika, divadlo, autorské čtení a další kulturní zážitky na dvou pódiích, ve stodole a na louce. To vše mezi stádem koz a oslů. To je také důvod, proč více než jinde návštěvníci dodržují to, že nic, ani nedopalky neodhazují na zem, ale vše umísťují do popelníků, košů a kontejnerů na odpad. Spát je možné ve vlastním stanu nebo pod širákem v sadu mezi stromy, případně v kupkách sena.

Na Kozím mejdanu není předem stanovený program. To znamená, že může přijet v podstatě každý a zahrát jak v rámci hudební kapely nebo zajamovat s jinými muzikanty. Stačí vzít tedy jen hudební nástroj. Aparát, nástrojovka a zvukaři na obou podiích jsou zajištěny. Chcete-li tedy v rámci muziky, divadla nebo autorského čtení lidem něco předvést, neváhejte a přijeďte, případě tuto informaci předejte těm, kterým by se mohla hodit. Dění na pódiích bude jako v předchozích letech přenášeno v živém přenosu na www.kozitelevize.cz. dodává Stanislav Penc.

Kauza marihuana v Česku: Na ulici koupíte trávu mnohem levněji než na předpis v lékárně. Absurdita! A velká lumpárna. Stát dostal na frak

21.7.2014 krajskelisty.cz

Anička Vančová

EXKLUZIVNĚ, VIDEO Tendr na pěstitele léčebného konopí v ČR? Nesmyslné podmínky na úkor pacientů, tvrdí zkušená firma Carun Pharmacy, která se výběrového řízení nakonec ani neúčastnila. Carun Pharmacy je přední tuzemská společnost, která na trh dodává produkty z konopí a vlastní síť konopných lékáren. Do tendru se nakonec podle prohlášení Jiřího Stably, majitele Carun Pharmacy a provozovatele sítě franšízových Konopných lékáren, nehlásila, z důvodu nesmyslných podmínek. A odpověď SÚKL? Když jste se nehlásili, nic vám do toho není. Poněkud arogantní, že? Ani politici nejsou, mírně řečeno, postupem státu nadšeni. Co všechno jsme zjistili?

V pátek 11. července skončil tendr Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) na výběr firem, kterým bude povoleno pěstovat léčebné konopí přímo v České republice. V dvoukolovém řízení bude vybrána firma, která by mohla dodat 40 kilogramů léčivého konopí.

„Pacienti stále čekají na den, kdy budou moci dostat léčebné konopí v lékárnách. S přihlášením do tendru jsme tudíž počítali. Naši odborníci zjistili, že zadávací podmínky jsou naprosto nesmyslné a odrazující. Nepřihlásíme se. Přihlásil by se jen blázen,“ reaguje kriticky Jiří Stabla, majitel Carun Pharmacy s.r.o. a provozovatel sítě Konopných lékáren po celé České republice s tím, že zadávací dokumentace trpí zejména mnoha nedostatky: „V zadávacích podmínkách je požadována odrůda s 19 % THC a 1 % cannabidiolu. Tato odrůda ovšem nebude fungovat na problémy českých pacientů, navíc jim bude špatně kvůli nízkému obsahu cannabidiolu. Víme, že stát měl možnost vybrat ze čtyř odrůd, nakonec vybral v podstatě tu nejhorší variantu. Tuto odrůdu má přitom podle slov ministra zdravotnictví dodávat z Nizozemí firma Bedrocan. Dalším důvodem, proč se v tomto kole zúčastnit nechceme, je nesmyslně vysoká pokuta až 1 milion korun za nesplnění. Dalším důvodem jsou rozbory látek ze sklizní. Každý z těchto rozborů stojí okolo 100 tisíc korun. Zároveň víme, že v ČR cannabinoidy nikdo neumí správně laboratorně otestovat. Tak, jak je to postavené, je docela zřejmé, že stát nechce, aby tento tendr dopadl dobře. Podmínky nelze v realitě splnit,“ uvádí Stabla důvody.

Vstup silného českého partnera i seriózní cena

Stále firma trvá na tom, že je jejím posláním vrátit konopí zpět lidem. Rovněž, aby cena byla pro pacienty seriózní. „Očekáváme vstup silného českého partnera, který má veliké zkušenosti, odborné zázemí a experty a zná konopí takřka nejlépe v České republice. Jsme v této hře od začátku a tak nám už nyní stovky lidí nabízí pomoc, jak s legislativou, tak s technikou a zabezpečením. Nejde zdaleka jen o jednotlivce, ale i o firmy působící na světových trzích,“ prozradil Jiří Stabla z Carun Pharmacy.

Co se týče ceny Stabla potvrdil, že je Carun Pharmacy schopný cenu snížit pod 300 korun za gram. „Máme to spočítané, bude to hluboko pod 300 Kč za gram. Přesněji to nechceme sdělovat kvůli konkurenci,“ potvrdil Jiří Stabla.

Máme tým expertů z Izraele, tvrdí Carun Pharmacy

Carun Pharmacy disponuje týmem expertů na konopí. „Myslím, že disponujeme největším a nejzkušenějším týmem v České republice. Carun působí nejen v ČR i ve světě. Zde máme otevřenou síť konopných lékáren. Máme nejen dostatečný a vyškolený personál a také dobrou distribuční síť,“ říká Jiří Stabla.

Za jak dlouho je Carun Pharmacy schopna dodat konopí do lékáren není otázka přímo na firmu, i když by to plně zvládla. „Nikoliv my, ale SÚKL a navázané distribuční společnosti mají dle současné legislativy v kompetenci distribuci. My jim jsme schopni dodávat produkci. Takže dodávat do lékáren dle současné legislativy bohužel stejně nemůžeme, byť máme síť vlastních Konopných lékáren. Co se týče času, je to otázka v řádu měsíců,“ míní Stabla.

Podmínky pěstování v ČR nejsou ideální, haly by to prý změnily

V České republice nejsou ideální podmínky, jako například v Izraeli, kde svítí slunce celý rok. Carun Pharmacy má technologii i vlastní know-how, rovněž know-how z Izraele, které toto celé vynahradí.

Jiřího Stablu a jeho kolegy zajímá uzdravený pacient, ten je na prvním místě. Málokdo z firem, které se okolo tendru ukazovaly, vůbec ví, jak nemocný pacient vypadá, natož co potřebuje. „My se s nimi setkáváme každý den. Konopné lékárny a my tak dnes děláme víceméně práci za stát – informujeme, zprostředkováváme. Mnoho našich prací o konopí bylo bez uvedení autora již zkopírováno a dále vydáváno,“ říká Stabla.

Státní agentura pro konopí pro léčebné použití (ne)odpovídá na obvinění

Pátrali jsme, co stát, reprezentovaný Státní agenturou pro konopí pro léčebné použití, odpoví na tato závažná obvinění. Vyjádření, jehož se nám dostalo, je napsáno typickým úřednickým ptydepe, které věc jen zamlží: „Podmínky výběrového řízení na dodávku léčebného konopí byly stanoveny v souladu s platnou legislativou. V případě jakékoli nejasnosti v zadávací dokumentaci výběrového řízeni mohly všechny subjekty, které zamýšlely přihlásit se do výběrového řízení, zaslat (v souladu se zákonem o veřejných zakázkách) doplňující dotazy, na které jim bylo v zákonné lhůtě odpovězeno. V rámci 1. kola výběrového řízení byly dne 11. 7. 2014 otevírány obálky s žádostí o účast, v celkovém počtu 16. Informace je k dispozici na webu Státní agentury pro konopí pro léčebné použití. V 2. kole výběrového řízení bude hlavním hodnotícím kritériem cena. V zadávací dokumentaci bylo stanoveno, že se požaduje 40 kg léčebného konopí za max. 4.200.200 Kč, předpokládáme však, že nabídky v 2. kole týkající se ceny léčebného konopí budou o mnoho nižší. Výběrové řízení však běží a proto nemohu sdělovat více informací. K útokům a komentářům soukromých subjektů, které navíc nejsou účastníky výběrového řízení, se Státní ústav pro kontrolu léčiv ani Státní agentura pro konopí pro léčebné použití nebudou vyjadřovat,“ stojí arogantně na závěr zde s podpisem Mgr. Jana Venclíková.

Zelení neříkají tak ani tak, ale na jejich slova dojde...

Oslovili jsme též strany, které mají k problematice blízko. Odpověď dorazila i ze Strany zelených. Tomáš Jungwirth ale politika nezapřel: „Aktuálně probíhající tendr není zadán optimálně z medicínského ani ekonomického hlediska. Zjištěné nedostatky nicméně mohou být vyladěny v dalších plánovaných výběrových řízeních. Je dobře, že nové vedení SÚKL začalo hledat způsoby, jak naplnit literu zákona a zvýšit dostupnost léčebného konopí pro pacienty, zatímco předchozí vedení pouze hledalo cesty k zablokování jeho dostupnosti. Prioritou však zůstává zprovoznění registru elektronických receptů, který je nezbytný pro umožnění výdeje léčebného konopí indikovaným pacientů - ať už lokální produkce nebo importovaného.“ Ptali jsme se i u Pirátů, ti neodpověděli, tak jsme zkusili Svobodné.

Svobodní: Stejná pravidla jako u alkoholu, stačí koncese

Místopředseda Svobodných Radim Smetka sdělil: „Farmaceutické společnosti dováží gram konopí za víc, než za kolik se prodává jako droga na černém trhu. Nejraději bych byl, aby mohla konopí dodávat do lékáren jakákoliv společnost, která bude chtít a splnila pravidla koncese. A aby platila pro výrobu z konopí v principu stejná pravidla, jako třeba pro výrobu alkoholu.“ Nutno dodat, že v tomto mají Svobodní naprostou pravdu. V Praze se gram nejsilnější odrůdy, takzvaného skunku, prodává za 300 korun, ostatní odrůdy za 100 až 150. Je tedy zjevné, že nelegální pěstírny dosáhnou na cenu, o níž se státu může leda zdát.

Penc: Konopí se nemá vůbec prodávat!

Stanislav Penc, muž s historií obhájce lidských práv sahající hluboko do let před sametovou revolucí, který na svém statku v Milkovicích na Jičínsku pořádá každoroční oblíbené Kozí mejdany, festivaly opravdu nezávislé kultury a životního stylu, nedávno vstoupil znovu do politiky založením hnutí Kozí alternativa. Kozí alternativa je občanské politické hnutí vzniklé prý proto, aby byl slyšet hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí na tomto světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a společenském postavení, ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání vlastní životní cesty. „Vědomi si toho, že lidský život je rozmanitý a různorodý, založený především na svobodném rozhodování a lidské pospolitosti s tím, že svoboda je zároveň zodpovědnost,“ dodávají ještě Penc a jeho přátelé v prenambuli nového politického hnutí.

A na otázku, co říká tendru Státního ústavu pro kontrolu léčiv na výběr firem, kterým bude povoleno pěstovat léčebné konopí přímo v České republice, odpovídá lakonicky: „Dle mého je celé rozdělování konopí na léčivé a jiné i celá ta věc kolem zákona o léčivém konopí jedna velká lumpárna. Konopí se v první řadě nemá vůbec prodávat. To je základ. Když už o tom takto někdo mluví, jde jednoznačně o lumpy,“ říká Penc a ještě dodává: „Dealeři na ulici, kteří tu na základě represe vytvořili trh, prodávají konopí za 100 korun za gram a to jen díky ´zakázanému ovoci´. V Česku lze konopí vypěstovat v podstatě kdekoliv a to za nulové náklady!“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na redakce@krajskelisty.cz.

Podpořte vznik nového politického hnutí s názvem Kozí alternativa

23.6.2014 nazory.aktualne.cz

Stanislav Penc

O co jde

Vědomi si toho, že lidský život je rozmanitý a různorodý, založený především na svobodném

rozhodování a lidské pospolitosti, rozhodli jsme se založit politické hnutí s názvem Kozí alternativa.

Smyslem našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí na tomto

světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a společenském postavení,

ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání vlastní životní cesty.

Navazujeme na předrevoluční občanské aktivity, které de facto zanikly před 25 lety při změně

totalitního režimu v ten dnešní. Idealizmus je důležitější než pragmatický kalkul.

Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo.

Náplní naší práce je prosazovat svobodné rozhodování každého z nás s vědomím,

že svoboda je zároveň zodpovědnost.

Trvale udržitelný život, tedy rozhodování ve věcech přírody a jejich zdrojů, s vědomím, že majetek

zavazuje, musí vycházet z pohledu ještě nenarozené generace.

Máte-li podobný pohled na život a svět, nelíbí se Vám populistická politika současných

politických seskupení, která je především založená na snaze vládnout na místo služby a na vytváření

závisti a nevraživosti mezi spoluobčany, podpořte naši snahu vytvořit alternativu.

Za přípravný výbor vznikajícího politického hnutí Kozí alternativa

Lukáš Detail Černoch – hudebník a výtvarník

Stanislav Penc – ochránce lidských práv a ekologický hospodář

Tomáš Rogo Rogowski – básník

Více informací s podpisovým archem najdete na www.kozialternativa.cz

Dle zákona vznik nového politického hnutí musí svým podpisem podpořit 1000 lidí. Prosíme vytiskněte podpisový arch, podepište případně i s Vašimi blízkými přáteli či rodinnými příslušníky a pošlete na adresu uvedenou na listině. Tento podpis podporovatele nezavazuje k žádné další aktivitě, nestává se automaticky členem hnutí a není nikterak zodpovědný za jeho činnost. Vyjadřuje vůli, aby toto politické hnutí vzniklo a musela být na jeho myšlenky brána zřetel.

Stanislav Penc: Podpořte vznik nového politického hnutí s názvem Kozí alternativa

23.6.2014

Názory, ParlamentniListy.cz

Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo.

O co jde

Vědomi si toho, že lidský život je rozmanitý a různorodý, založený především na svobodném rozhodování a lidské pospolitosti, rozhodli jsme se založit politické hnutí s názvem Kozí alternativa.

Smyslem našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí na tomto světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a společenském postavení, ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání vlastní životní cesty.

Navazujeme na předrevoluční občanské aktivity, které de facto zanikly před 25 lety při změně totalitního režimu v ten dnešní. Idealizmus je důležitější než pragmatický kalkul.

Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo.

Náplní naší práce je prosazovat svobodné rozhodování každého z nás s vědomím, že svoboda je zároveň zodpovědnost.

Trvale udržitelný život, tedy rozhodování ve věcech přírody a jejich zdrojů, s vědomím, že majetek zavazuje, musí vycházet z pohledu ještě nenarozené generace.

Máte-li podobný pohled na život a svět, nelíbí se Vám populistická politika současných politických seskupení, která je především založená na snaze vládnout na místo služby a na vytváření závisti a nevraživosti mezi spoluobčany, podpořte naši snahu vytvořit alternativu.

Za přípravný výbor vznikajícího politického hnutí Kozí alternativa

Lukáš Detail Černoch - hudebník a výtvarník

Stanislav Penc - ochránce lidských práv a ekologický hospodář

Tomáš Rogo Rogowski - básník

Více informací s podpisovým archem najdete na www.kozialternativa.cz

Penc: Kozí alternativa je výzva politikům

20.6.2014 Právo

(lž)

MILKOVICE – První stovky podpisů již získali iniciátoři nového politického hnutí Kozí alternativa. „Každé politické hnutí či strana musí získat k registraci 1000 podpisů. Sbírat jsme je začali při úplňku v pátek třináctého a získat je hodláme do 14 dnů,“ řekl Právu jeden ze zakladatelů nového subjektu, Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku, s tím, že podpis podporovatele nezavazuje k žádné další aktivitě. „Vyjadřuje vůli, aby toto politické hnutí vzniklo,“ vysvětlil.

Nové politické hnutí není podle něho zakládáno primárně kvůli účasti ve volbách. „Chceme aktivně v dnešním světě nálepek a předem daných reakcí vnést do politické diskuse jiné otázky. Politika není otázka moci, ale služby. Chceme ukázat, že existují i jiné pohledy,“ pokusil se zestručnit hlavní myšleny této iniciativy. Problémy ve společnosti se podle něho mají řešit, ne odkládat. „Vznikneme, aby měla diskuse nějaký začátek, aby na jedné straně nestáli aktivisté a na druhé politické strany, které se s nimi nebaví. Proto tu bude politický subjekt s právy a povinnostmi,“ dodal Penc.

Kozí hnutí nastavuje zrcadlo prohnilé společnosti

18.6.2014 denik.cz

Liberec – Vznikající politické hnutí Kozí alternativa poukazuje na prohnilou společnost. Chce ji změnit.

Při úplňku v pátek 13. června 2014 spustilo nově vznikající politické hnutí Kozí alternativa podpisovou akci, jejímž cílem je získat 1000 podpisů. Takový počet je totiž potřeba pro oficiální registraci hnutí na Ministerstvu vnitra ČR. Ambice v podobě vstupu do aktivní politiky ale zakladatelé hnutí zatím nemají.

„V první řadě chceme konzumní společnosti nastavit zrcadlo. Smyslem našeho konání je zvednout hlas za všechny ty, co vědí, že se naše bytí na tomto světě nezakládá jen na ekonomickém růstu, výkonech, výsledcích a společenském postavení, ale i na radostech, odpočinku, možnosti změny a hledání vlastní životní cesty," uvedl pro Deník jeden ze zakladatelů hnutí, ochránce lidských práv a ekologický hospodář Stanislav Penc.

S čím nesouhlasí?

Zakladatelé hnutí zásadně nesouhlasí se současnými politickými představiteli, pro které je podle nich na prvním místě vlastní prospěch. Na lidi prý myslí vždy jen před volbami, pak už je nepotřebují.

Zakladateli politického hnutí Kozí alternativa jsou: Lukáš Detail Černoch – hudebník a výtvarník, Stanislav Penc – ochránce lidských práv a ekologický hospodář, Tomáš Rogo Rogowski – básník. Podpisové listiny si mohou zájemci stáhnout na webových stránkách www.kozialternativa.cz.

„Navazujeme na předrevoluční občanské aktivity, které de facto zanikly před 25 lety při změně totalitního režimu v ten dnešní. Idealizmus je důležitější než pragmatický kalkul. Jsme přesvědčeni, že stát je zde založen pro občany, aby se nám všem lépe žilo," míní čtyřiačtyřicetiletý Stanislav Penc, který stál u zrodu Občanského fóra po tzv. Sametové revoluci. V 80. letech působil jako aktivista nezávislých iniciativ. Komunistickým režimem byl trestně stíhán za distribuci letáků k připomenutí 20. výročí Pražského jara a okupace ČSSR armádami Varšavské smlouvy. Byl také členem Strany zelených, ze které vystoupil. Nesouhlasil se směřováním strany.

Penc má výhrady také k opozici. Podle něj ve většině měst a obcí nefunguje správně. A jaký je jeho názor na poměrně hlasitou opozici v Liberci, kterou tvoří především Změna pro Liberec v čele s Janem Korytářem?

„Je to strana, která odstartovala kariéru v době, kdy se v Liberci začaly budovat areály pro lyžařský šampionát, ač bylo zřejmé, že je to nesmysl, když vezmeme v potaz fakta o sněhové situaci v této nadmořské výšce. Byl to byznys pro pár jedinců. Nyní nechci hodnotit, zda Změna pracuje správně či ne," hodnotí Penc.

Kozí alternativa odsuzuje populistickou politiku, která je založená na snaze vládnout a na vytváření závisti a nevraživosti mezi lidmi."

Během a okurkovými pendreky proti totalitě

26.5.2014

Lidové noviny

PETR BLAŽEK

Společnost za veselejší současnost byla jedním z nejoriginálnějších opozičních hnutí v komunistickém Československu

První květnový den roku 1989 se u Petschkova paláce, někdejšího sídla pražského gestapa, sešlo několik mladých lidí. Jejich cíl - běh od pamětní desky s proslulým Fučíkovým citátem „Lidé bděte“ k budově pošty v Jindřišské ulici. „Běh třídou Politických vězňů za politické vězně“, jak svůj happening nazvala Společnost za veselejší současnost, se odehrával pod heslem „Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás!“. Běžci měli posílat pohlednice a korespondenční lístky politickým vězňům a nahlásit svou účast na adresy tří zakladatelů společnosti: Luboše Rychvalského, Petra Payneho a Báry Štěpánové. Akce se měla každý den opakovat do té doby, než budou všichni političtí vězni propuštěni.

Společnost podle vzpomínek Báry Štěpánové vznikla jen několik hodin před samotným během: „Seděli jsme ve Slavii. Pamatuji si, že tam byl Saša Vondra a něco tam pořád strašně vážně řešil - Sašo, promiň - a nás napadlo zkusit to jinak. Tak, aby se k tomu lidi připojili, nebáli se.“

Název vymyslel Luboš Rychvalský, který se stal hlavní duší nové nezávislé iniciativy. Tehdy pětadvacetiletý absolvent stavební průmyslovky pracoval jako noční hlídač a snažil se dostat na husitskou fakultu, kde se chtěl věnovat studiu religionistiky. Sympatizoval s opozičnímhnutíma zúčastnil se několika pouličních demonstrací. Tři měsíce před vznikem SVS stanul před soudem, který mu za účast na demonstraci 28. října 1988 udělil pokutu dva tisíce korun...

Zkusit to jinak Strategie, kterou Luboš Rychvalský společně s přáteli zvolil, byla jednoduchá a současně velmi efektivní. Zatímco účastníky tradičních demonstrací rozháněli policisté pomocí pendreků, slzného plynu či vodních děl, v případě běžících osob, které neskandovaly hesla a nevydávaly politická prohlášení, nebylo možné tyto postupy tak snadno použít. Navíc zvolenou formou běžecký happening s humorem odkazoval na různé sportovní akce, které režim pořádal na podporu „světového míru“.

O popularitu běžeckého happeningu se zasloužilo předevšímRádio Svobodná Evropa, které informovalo i o přibývajícím počtu běžců. Dne 25. května 1989 společnost oznámila, že se happeningu už zúčastnilo 488 osob. O tři dny později již byl celkový počet běžců téměř o stovku vyšší.

Kromě běháníměl happening ještě jeden význam. Místo před Petschkovým palácem se každý den před pátou hodinou proměnilo v improvizovaný „Hyde Park“, kde se lidé seznamovali, debatovali a vyměňovali si informace. Měli příležitost podepsat různé petice, přečíst si letáky a půjčit si samizdatové časopisy. Společnost také vedle běhání postupně uspořádala řadu dalších akcí, z nichž některé se staly legendárními. Dne 19. května 1989 její zástupci nabídli maďarské vládě pomoc s odstraňovánímzabezpečovacího zařízení na hranici s Rakouskem. Akci plánovali uspořádat pod heslem „Dnes budeme stříhat my u vás, zítra budete stříhat vy u nás“.

Snad jedinou akcí, na jejíž organizaci se zástupci SVS podíleli a kde se neprojevil jejich smysl pro humor, byl „Týden solidarity s čínskými studenty“ na Karlově mostě v červnu 1989. Luboš Rychvalský připomněl oběti masakru na náměstí Tchien-an-men černým plátnem s nápisem China, na které přítomní pokládali květiny. Přednesl také krátký projev. Následně byl s několika dalšími účastníky zadržen. Dne 6. července 1989 SVS uspořádala setkání na lodičkách u Karlova mostu pod heslem „Pořád jste u vesla vy, dneska jsme u vesla my“.

Veselá bezpečnost Největší proslulost vedle běžecké akce ovšem získal happening, který se uskutečnil na pražských Příkopech. Opoziční skupiny zde před 21. výročím srpnové okupace organizovaly protestní korzo, na němž se 21 dnů procházeli v tichosti protestující občané.

Dne 15. srpna 1989 proti nim zasáhlo čtrnáct příslušníků „Veselé bezpečnosti“ vyzbrojeni okurkovými a salámovými obušky. Na hlavách měli někteří z nich helmy z vydlabaných melounů. K dispozici měli plastikové stříkací slony, umělohmotného psa Alíka na kolečkách, zdravotnickou službu a několik „tajných“ agentů. Napadení demonstranti se nedali a srdnatě zahnali zasahující „jednotku“ na útěk. Jeden z příslušníkůVeselé bezpečnosti byl následně zadržen skutečnou tajnou policií a dostal pokutu za „imitaci policejního zásahu“, jak bylo doslova v příslušném úředním záznamu uvedeno.

Před očekávanou velkou demonstrací 21. srpna 1989 panovaly u části opozice velké obavy z možného čínského scénáře. Zmíněný happening v tomto kontextu uvolňoval dusnou atmosféru a prolamoval bariéru strachu. Stejný účel splnila také další akce SVS, která se uskutečnila již přímo v předvečer očekávaného výročí. Dne 20. srpna 1989 seuKarlova mostu odehrála Intervence velryb, jak byl happening nazván. Podle předpovědi astrologů měla do Prahy připlout velká modrá velryba. V ohlášené době čekala na místě řada lidí, kteří skutečně spatřili vytoužený objekt.

Jednalo se o kašírovaný model, který Luboš Rychvalský společně s přáteli spustil na hladinu Vltavy. Velrybu následně za potlesku diváků lovili příslušnici tajné policie na nafukovacím člunu. Druhý den byl autor velryby předveden ze svého pracoviště na služebnu SNB ve Vlašské ulici, kde mu byl úředně nakázán úklid torza objektu, který zasahující příslušníci StB rozdupali na Klárově.

Krátce před pádem komunistického režimu uspořádala SVS akci nazvanou „Každý na svém písečku“. Parodovala neschopnost opozičního hnutí domluvit se na společném postupu. Představitelé SVS pozvali opoziční aktivisty (Václav Havel, Hana Marvanová, Petr Placák, Stanislav Penc a Jiří Gruntorád) na dětské pískoviště, rozdali jim bábovičky a nechali je hrát si s dětmi v jeho jednotlivých koutech. Happening ukončil příjezd bagru, na kterém byla plachta s nápisem SVS. Bábovičky nekompromisně zasypal pískem.

Jak vzpomínal Luboš Rychvalský na semináři, který se nedávno uskutečnil v Ústavu pro studium totalitních režimů, neměli zdaleka všichni disidenti pro jejich aktivity pochopení. Některým z nich se nezdál být humor namístě ve vážné situaci, ve které se tehdy Československo nacházelo. Na pískoviště odmítl s takovým vysvětlenímpřijít například představitel Hnutí za občanskou svobodu (HOS) Rudolf Battěk, strýc Báry Štěpánové, který jinak rozhodně smysl pro humor nepostrádal.

Několik týdnů po vypuknutí listopadové revoluce uspořádala SVS jeden z posledních happeningů, když její zástupci přinesli převlečení v pionýrských krojích karafiáty představitelům Občanského fóra. Podařilo se jim k nim skutečně dostat. Konsternovaného Václava Klause tehdy Bára Štěpánová oslovila jako soudruha Havla. Politikům také rozdávali zpětná zrcátka, aby se dokázali na sebe podívat.

Největší ohlas u světových agentur ale mělo založení skanzenu totality ve vesničce Bezpráví, které bylo připravováno ještě před 17. listopadem 1989. Nakonec byl slavnostně odhalen ve zcela jiných podmínkách 10. prosince 1989 při příležitosti Dne lidských práv. Luboš Rychvalský vzpomínal, jak měl skanzen vypadat: „Představa byla prostá. Navézt do přírodního prostoruvBezpráví sochy potentátů a symboly komunismu - a že jich tehdy bylo v každém městě dost - volně je zasadit do krajiny a nechat je postupně zarůst mechem.“

Na počátku roku 1990 se uskutečnila poslední veřejná akce SVS, když její zástupci předali Václavu Havlovi koloběžku, se kterou pak před novináři jezdil dlouhými chodbami Pražského hradu. Bára Štěpánová se poté na dva roky stala jeho sekretářkou, následně se vrátila k herecké profesi. Dva spoluzakladatelé SVS se na několik let stali manželi, kterým se narodila dcera Dominika. Přestože se životní osudy Luboše Rychvalského a Báry Štěpánové nakonec rozešly, zůstali dobrými přáteli.

Dobrá čajovna Na Silvestra 1989 spoluorganizoval Luboš Rychvalský s přáteli na přání Václava Havla oslavu na počest jeho zvolení prezidentem. Když pochopil, že zástupci SVS byl tento úkol svěřen jako údajným odborníkům na „humor“, vymyslel záměrně poklidnou čajovnu, kterou umístil do vedlejšího sálu. Nápad slavil velký úspěch a předurčil jeho další osudy.

V září 1991 otevřel Luboš Rychvalský první pražskou čajovnu pod pevnou střechou, v Dlouhé ulici. Krátce poté založil s přáteli firmu Spolek milců čaje a v roce 1993 otevřeli na Václavském náměstí Dobrou čajovnu, která se stala počátkem největší sítě čajoven v republice. Po osmi letech pak založil známý lounge restaurant Dahab. V současné době „šéfkuchaří“ a lektoruje v Chefparade.

Příští pondělí: Politolog Josef Mlejnek ml. píše o vůdci polského hnutí Solidarita Lechu Walesovi

Parodie na invazi * Na rozdíl od ostatních nezávislých iniciativ zvolila Společnost pro veselejší současnost (SVS) jako hlavní formu své činnosti pouliční happeningy. Obdobně jako Pomerančová alternativa v Polsku zesměšňovala vládnoucí režim pomocí humoru a recese. * Společnost založili 1. května 1989 Luboš Rychvalský, Bára Štěpánová a Petr Payne. Jejich nejznámější akcí byl Běh třídou Politických vězňů za propuštění politických vězňů, který se konal každodenně v Praze nedaleko Václavského náměstí. Zúčastnily se ho tisíce osob. Mezi další známé akce SVS patří imitace policejního zásahu proti demonstrantům v Praze Na Příkopech či parodie na srpnovou invazi v podobě vítání modré velryby.

Seriál LN přináší portréty výrazných postav přelomového roku 1989 z tehdejšího Československa i okolních zemí. Dojde jak na postavy kladné, tak několik záporných z pomyslné druhé strany barikády. Seriál vychází každé pondělí.

Papaláši jsou na tom pořád stejně, říká Penc

16.5.2014

Mladá fronta DNES

Michaela Rambousková

Bojovník proti komunismu Stanislav Penc dostal od ministerstva obrany ocenění za třetí odboj. Přijet na vyhlášení však odmítl

ČESKÝ RÁJ Platí za nejmladšího účastníka protikomunistického odboje. V 80. letech ještě jako teenager aktivně vystupoval proti tehdejšímu režimu a byl jedním ze svolavatelů Palachova týdne v lednu 1989, za což si téměř dva měsíce odseděl ve vyšetřovací vazbě.

Stanislavu Pencovi z Milkovic v Českém ráji udělilo ministerstvo obrany ocenění jako účastníku třetího odboje. Ten se ale nyní odmítl zúčastnit slavnostního předání, podle něj především proto, že českou armádu stále řídí zastánci komunistického režimu. „Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci,“ napsal ministerským úředníkům na vysvětlenou Penc.

Sám odmítá označení aktivista, kterým ho média obvykle častují. „Proti tomu slovu brojím celý život. Aktivista pokládá bomby, váže se ke stromům nebo sepisuje petice. Já si ale dělám své věci, pohlížím na svět kritickýma očima a zajímám se o to, jak společnost funguje,“ vysvětluje oceněný muž, který sebe označuje především jako ekologického zemědělce.

Můžeme něco změnit

Byť současné politiky srovnává s těmi ze znormalizované minulosti, doba podle něj srovnatelná není. „Na rozdíl od tehdejších poměrů teď můžeme něco změnit, ovlivnit,“ tvrdí. Minulý režim byl prý horší, neboť byl zabarvený ideologicky. Lidé, kteří tu dobu zažili, by si ji proto měli přestat idealizovat, jak se tomu u některých v posledních letech děje. Prohlášení „za komunistů bylo líp“ jsou však čím dál častější: „Místo toho, aby lidi vyprávěli vnukům, jak stál rohlík korunu a jak všichni měli práci, by jim spíše měli vylíčit, jak je nahnali do ROH a jak do ciziny mohli cestovat možná tak do východního Německa.“

Přiznává, že v postupnou změnu současné společnosti věří. „V momentě, kdy budou normální věci, které jsou normální logicky, může změna nastat. Až bude normální nekrást, nelhat, novináři budou psát stylem padni komu padni a politici budou brát politiku jako službu. Věřím, že se věci změní, protože věřím v dobro v lidech,“ uvažuje.

Sám se o politickou funkci Penc ucházel několikrát. Před osmi lety kandidoval do poslanecké sněmovny za Stranu zelených, letos se bude na Trutnovsku ucházet o senátorské křeslo jako nezávislý. O uznání účastníkem odboje a odporu požádal prý zejména proto, aby se jasně vymezil od „dnešních samozvaných bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989“. Součástí ocenění je i finanční náhrada ve výši 100 tisíc korun. Té se Penc nevzdal, věnoval ji romské rodině, která žije nedaleko jeho kozí farmy v Milkovicích.

„Rodina léta ne vlastní vinou žije v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím dotace na poli sociálním, v podstatě skoro jedno,“ říká muž, který se do širokého podvědomí dostal například v roce 2005, kdy z pódia trutnovského festivalu volal tehdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi kvůli brutálnímu zásahu policie na technoparty CzechTek. Jeho telefonní číslo poté oznámil nahlas. Paroubek na něj podal stížnost pro možný přestupek, tu však soud v Trutnově zamítl.

Stanislav Penc: Armádu stále řídí komunisté, prospěcháři a podporovatelé okupace

15.5.2014

Názory, ParlamentniListy.cz

Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. 1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.

2. 2. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé dějiny jsou se státní podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu, kterému nastupující generace nerozumí a pamětníci nevěří.

3. 3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci.

4. 4. Během vyřizování mé žádosti o uznání účastníka III. odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co toto právě mají na starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování trvá tak neúnosně dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav nadále trvá.

5. 5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora popsaném zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou propagandou, která se stálým opakováním stává jakoby pravdou.

Upozorňuji, že finanční náhradu 100 tisíc Kč, která náleží k ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení trvale usídlené romské rodině nedaleko od mého bydliště. Rodina léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím subvence a dotace na poli sociálním, skoro jedno.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Kozy nechtějí odbojáře. TOP 09 chce češtinu

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Václav Dolejší

Nejslavnější chovatel koz a pěstitel marihuany Stanislav Penc dál zůstává „disidentem“ – odmítl převzít osvědčení účastníka třetího odboje.

S vysvětlením, že 25 let po pádu komunismu řídí českou armádu „tehdejší zastánci režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu“.

To je docela ojedinělá situace. Dosud totiž Ministerstvo obrany, které vydává osvědčení spojené s finanční odměnou sto tisíc korun a případně navýšením důchodu, čelilo spíše opačným pokusům.

Oficiálními bojovníky proti komunismu se statusem odbojáře by se rádi občas stali i lidé, jejichž odvážný boj spočíval asi tak v zadrmolení věty v soukromí „komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině“, jako to udělal Míla Břečka ve filmu Pupendo. Stanislav Penc svůj odboj spočívající třeba v distribuci letáků proti sovětské okupaci dokazovat nemusí.

Je však prvním, kdo přiznané osvědčení odmítl. Prostě dál dělá totéž, co před rokem 1989 – kritizuje státní úřady, politiky i soudy. A snad proto dál výstižně zůstává máničkou s dlouhými vlasy: „Ostříhat bych se nenechal, ale o vlasy se mimo mytí a česání nijak nestarám.“

Stanislav Penc chce svým krokem poukázat na to, že ve vyřizování žádostí o protikomunistickém odboji, na něž veteráni dlouhé roky čekali, je dnes chaos.

Ministerstvo obrany ve snaze odhalit „Míly Břečky“ občas nesmyslně odmítne jasné odbojáře. Jako třeba letce Miroslava Nového, který byl bolševiky odsouzen na 30 let za velezradu. Vzhledem k věku veteránů úřady postupují při vyřizování žádostí o osvědčení třetího odboje hlemýždím tempem. Mají jich na stole přes čtyři tisíce, zatím rozhodly jen o třetině.

TOP 09, konkurent Okamury

Pojďme do Poslanecké sněmovny, kde nám přibyl další ochránce národních zájmů. Po ODS (petice za českou korunu) a Úsvitu (práci našim, ne imigrantům) přichází se svým vlastním příspěvkem do diskuse nečekaně i původně kosmopolitní Schwarzenbergova TOP 09.

Její vlastenecký poslanec Daniel Korte chce prosadit, aby se v parlamentu mluvilo správně česky. Mimochodem – filolog Korte, jenž dříve pracoval jako učitel latiny a řečtiny, je ten pan poslanec, který, když se hlasuje o vládě, tak u toho zpívá nebo mluví hebrejsky.

Svým návrhem si samozřejmě střílí z pověstné českoslovenštiny Andreje Babiše, jímž je celá topka poněkud uhranutá. Korte říká, že jeho „hatmatilce“ nerozumí.

Ať se Babiš buď naučí mluvit, nebo si příště najde tlumočníka.

Je to nedůstojný nápad zrovna od strany TOP 09, která ještě vloni v kampani před prezidentskými volbami těžce odrážela tytéž nevkusné útoky na svého předsedu Karla Schwarzenberga. Příznivci a podporovatelé jeho soupeře Miloše Zemana se tehdy vysmívali Schwarzenbergově výslovnosti, nesrozumitelné češtině, typickému žbrblání. Nebo tomu, že pořádně nezazpívá českou hymnu a jeho manželka vůbec neumí česky.

Tehdy Daniel Korte mlčel a tlumočníka pro svého kandidáta na prezidenta, tedy nejvyšší ústavní funkci, nežádal. Dnes mlčí i celá TOP 09, svého poslance Korteho neokřikla. Asi tušíme, že Daniel Korte to ani nemyslí vážně. V situaci, kdy partneři a konkurenti zároveň – ČSSD s ANO – dominují politické scéně, ostatní zastíněné strany logicky hledají různé cesty ke zviditelnění. Ta Korteho je dostává do IV. cenové.

Za komunistů bylo líp. Vážně jsme příčetní? Zápisník

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Petr Mareček

Naše dějiny, a jistě to není jen naše národní specialita – stačí vzpomenout francouzskou revoluci či Napoleona, mají smysl pro černý humor. Nejsme totiž daleko od momentu, kdy medaili za třetí odboj bude s pevným stiskem pravice předávat taťka z bývalých lidových milicí, nebo dokonce někdejší esenbák, machr přes pendreky, rozhánění a vodní děla.

Někdo holt kvůli svědomí nedělal kariéru, protože v zemi byl nepřítel, statečnější zas dával najevo, že celý marxleninský podfuk prokoukl, a někdo naopak sloužil do roztrhání těla, tu za funkci, tu za moře v Jugoslávii nebo za telecí. Je smutný pohled, co i dnes dokážou bývalí pinglové, veksláci a svazáci, ale ještě smutnější je, když od lidí jinak soudných slyšíme tu prokletou větu, o níž na protější straně mluví Stanislav Penc: Za komunistů bylo líp! Byl jsem tam třiadvacet let, o rok déle jsem v kapitalismu. Je sice, jak říká Jiří Suchý, horší, ale jen než jsme čekali, měnit by chtěl snad jen ten, kdo tvrdí, že Beatles, Sinatra, Cash i Šlitr stáli za starou belu, protože nejlepší muzika je na televizi Šlágr.

Penc: Nejsem aktivista, jen se dívám na svět kritickýma očima

14.5.2014

Mladá fronta DNES

Michaela Rambousková

Bojovník proti komunismu Stanislav Penc dostal od Ministerstva obrany ocenění za třetí odboj.

Přijet na vyhlášení však odmítl „kvůli propojenosti armády s minulým režimem“.

JIČÍN Platí za nejmladšího účastníka protikomunistického odboje. V 80. letech ještě jako teenager aktivně vystupoval proti tehdejšímu režimu a byl jedním ze svolavatelů Palachova týdne v lednu 1989, za což si téměř dva měsíce odseděl ve vyšetřovací vazbě.

Stanislavu Pencovi z Milkovic na Jičínsku udělilo Ministerstvo obrany ocenění jako účastníku třetího odboje. Ten se ale v pondělí odmítl zúčastnit slavnostního předání, podle něj především proto, že českou armádu stále řídí zastánci komunistického režimu. „Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci,“ napsal ministerským úředníkům na vysvětlenou Penc.

Můžeme něco změnit

Sám se o politickou funkci Penc ucházel několikrát. Před osmi lety kandidoval do Poslanecké sněmovny za stranu Zelených, letos se bude na Trutnovsku ucházet o senátorské křeslo jako nezávislý. O uznání účastníkem odboje a odporu požádal prý zejména proto, aby se jasně vymezil od „dnešních samozvaných bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989“. Součástí ocenění je i finanční náhrada ve výši 100 tisíc korun. Té se Penc nevzdal, věnoval ji romské rodině, která žije nedaleko jeho kozí farmy v Milkovicích.

Aktivista Penc daroval stotisícovou náhradu Romům

14.5.2014 Právo

Vladislav Prouza

Gesto za sto tisíc korun udělal nejmladší účastník třetího odboje 44letý Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku.

Aktivista, který v pondělí odmítl převzít z rukou ministra národní obrany Martina Stropnického (ANO) osvědčení za aktivní odbojovou činnost proti komunismu, věnuje celou finanční náhradu na opravu romského domu v sousední Libáni.

„Aktivitu proti tehdejšímu zřízení jsem dělal s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom podobně. Příkladem je právě ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství a zneužívání svěřené moci,“ vysvětluje Penc.

„Pan Penc je svérázný člověk, jehož počin chápeme jako gesto. Osvědčení dostane poštou. Armádu by podle něho museli vést pouze lidé studující po listopadu 1989, což není z hlediska jejich zkušeností možné. Byli bychom asi světovou výjimkou,“ reagoval mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

„Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem, která má už dnes potřebné zkušenosti,“ kontruje Penc.

Peníze, které obdržel jako finanční náhradu, věnuje na obecně prospěšný projekt. „Finanční náhradu 100 tisíc korun, která náleží k ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení romské rodině nedaleko mého bydliště. Rodina, nikoliv vlastní vinou, léta žije v neskutečně neutěšených podmínkách,“ pokračuje Penc.

Dům v dezolátním stavu, který obývala romská rodina, koupil Penc před dvěma lety v dražbě. „Jde o rodinu, s níž doposud nebyly žádné problémy. Její členové patří v Libáni mezi starousedlíky,“ přiblížil libáňský starosta Petr Soukup (nezávislý).

Studii přeměny zchátralého domu na lidský příbytek vypracoval architekt David Vávra. Záměr pomoci chudé romské rodině alespoň k důstojnému obydlí našel po počátečních rozpacích kladný ohlas u většiny zastupitelů Libáně.

„Donedávna se o Pencově projektu mnoho nevědělo. Nyní, když existuje studie, jak by měl dům vypadat, tak obec schválila prodej pozemku pod domem panu Pencovi, aby mohl získat nezbytné dotace,“ konstatoval starosta Soukup.

Gestem odmítnutí osobně převzít odbojářské osvědčení a stotisícovým vkladem do romského domu chce Penc „vzedmout ustálenou hladinu české společnosti“. „Je to nutné hlavně proto, aby lidé viděli, že nejsou sami,“ apeluje Penc.

Ti, co páchali bezpráví, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, dodnes nebyli potrestáni!

13.5.2014

Anička Vančová

Ministr pozval odbojáře, ten nejmladší ho poslal do háje

Nejmladší účastník tzv. III. odboje - tedy odporu proti komunismu, Stanislav Penc, se zlobí. Dne 12. května měl z rukou ministra obrany Martina Stropnického převzít osvědčení, pamětní dekret ministra obrany a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. Rozhodl se však, že se tohoto aktu neúčastní, aby vyjádřil značnou nespokojnost s polistopadovým vývojem ve své vlasti. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání, shrnuje své výhrady v prohlášení, které zaslal serveru KrajskéListy.cz.

I dvacet pět let po revoluci na vysokých postech v České republice podle Pence působí lidé, kteří před listopadem 1989 pomáhali udržet režim v chodu a mimo jiné vyjadřovali souhlas se sovětskou okupací Československa.

Banda ideologických lumpů

„Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci,“ upozorňuje Penc.

Nelíbí se mu ani to, že vyřízení žádosti o uznání účasti ve třetím odboji trvá neúnosně dlouho a dodnes nebyl učiněn žádný pokus o nápravu v této věci. Nelibost vyjadřuje i nad tím, že řada dnešních odpůrců komunismu začala svůj odpor vůči tomuto ideologickému učení projevovat až po roce 1989

Finanční náhradu 100 tisíc věnoval romské rodině

„Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora popsaným zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou propagandou, která se stálým opakováním stává jakoby pravdou?“ pokračuje občanský aktivista.

K dokreslení celého obrazu dodává, že finanční náhradu 100 tisíc korun, která mu jako účastníkovi třetího odboje náležela, věnoval jedné romské rodině v okolí svého bydliště na udržení jejich bydlení. Tato rodina, prý ne vlastní vinou, žije v tak nuzných podmínkách, že je až zarážející, jak je to státu, sociálním pracovníků i lidem z neziskového sektoru v podstatě jedno.

Stanislav Penc na archivním snímku

Navzdory všem popsaným špatným zkušenostem Penc na závěr prohlašuje, že neztrácí naději. „I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír,“ uzavírá.

Odbojář Penc pro metál nepřišel

13.5.2014 Lidové noviny

ONDŘEJ STRATILÍK

MILKOVICE/PRAHA Česká republika má po včerejšku dalších 35 státem uznaných bojovníků proti komunismu. Pamětní medaile jim předal ministr obrany Martin Stropnický. Jedním z oceněných je i aktivista Stanislav Penc. V 80. letech se mimo jiné podílel na roznášení letáků, které připomínaly výročí Pražského jara a srpnové okupace.

Ze své kozí farmy si ovšem včera pro vyznamenání nepřijel. „Mám pocit, že rozhodovací proces trvá tak dlouho jen proto, aby ti lidi měli nějakou práci. Nevidím žádný důvod, aby posuzování žádosti trvalo dva tři roky. Já jsem mladý, je tam však spousta devadesátiletých, kteří si to ocenění zaslouží, ale nechtějí se s ministerstvem hádat,“ kritizuje Penc pomalé uznávání odbojářů.

Jemu samotnému prý ministerský úředník nejdřív vystavil zamítavé stanovisko. A když pak Penc podal námitky, k jeho překvapení jim tentýž člověk vyhověl a své původní rozhodnutí změnil.

I když Stanislav Penc pro uznání nedorazil, ministerstvo obrany mu dekret a medaili dodá poštou. „Sto tisíc korun, které náleží k ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení romské rodině nedaleko od mého bydliště,“ popisuje Penc.

Napravujeme to, tvrdí resort Ministerstvo obrany přes negativní reakci tvrdí, že celý systém práce se žádostmi zrychlilo. Díky přeorganizování příslušného odboru.

A zatímco letos v únoru rozhodlo ve čtyřiceti případech, v březnu jich už napočítalo šedesát. Podle ministra Stropnického se změnil přístup k práci. Dřív se prý dokumenty zbytečně přeposílaly z jedné adresy na druhou, což trvalo týdny a měsíce, a řada protikomunistických bojovníků se oficiálního poděkování nedočkala. Protože mezitím umřela.

Zákon o třetím odboji platí od 17. listopadu 2011. Zatím o uznání požádaly čtyři tisícovky lidí. Osmina z nich už dekret, metál a peněžní kompenzaci získala, u dalších osmi stovek případů úředníci ocenění zamítli.

Aktivista Penc odmítl osvědčení a dal sto tisíc na charitu

13.5.2014 novinky.cz

Vladislav Prouza

Gesto za sto tisíc korun udělal nejmladší prověřený účastník třetího odboje 44letý Stanislav Penc z Milkovic na Jičínsku. Aktivista na protest proti současným poměrům odmítl převzít z rukou ministra obrany Martina Stropnického (ANO) osvědčení a odznak za aktivní odbojovou činnost proti komunismu a celou finanční náhradu věnoval na charitu.

„Aktivitu proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom podobně,“ uvedl Penc. Příkladem je podle něj právě ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství a zneužívání svěřené moci.

„O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989,“ řekl Penc.

Během vyřizování žádosti se podle svých slov setkal s naprostou neprofesionalitou. Vyřizování trvalo podle jeho slov neúnosně dlouho.Peníze dá na bydlení pro romskou rodinu

Na výtku, že vyřízení žádosti trvá příliš dlouho Pejšek odpověděl: „Chybou je, že příslušný zákon platí teprve dva roky a je nutné prověřit okolo čtyř tisíc žádostí“.

Částku 100 tisíc korun, která náleží k ocenění, věnuje Penc na bydlení jedné romské rodině v Libáni. „Jde o rodinu, s níž doposud nebyly žádné problémy. Její členové patří v Libáni mezi starousedlíky,“ přiblížil libáňský starosta Petr Soukup (nezávislý).

Stanislav Penc: Armádu stále řídí komunisté, prospěcháři a podporovatelé okupace

13.5.2014 parlamentnilisty.cz

Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Penc odmítl převzít medaili, vadí mu komunisté a bezpráví

12.5.2014

ECHO24.cz

NOVÉ 12. květen 2014

Někdejší disident Stanislav Penc se odmítl zúčastnit slavnostního předání osvědčení účastníkovi III. odboje, které se konalo v pondělí na ministerstvu obrany. Vadí mu bývalí komunisté v armádě, stejně jako nepotrestání zločinů komunismu.

„Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu tzv. III. odboje.

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.

2. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé dějiny jsou se státní podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu, kterému nastupující generace nerozumí a pamětníci nevěří.

3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci.

4. Během vyřizování mé žádosti o uznání účastníka III. odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co toto právě mají na starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování trvá tak neúnosně dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav nadále trvá.

5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.“

Štvou mě poměry, napsal Penc a nepřevzal si odbojářský odznak. Peníze dal Romům

12.5.2014

lidovky.cz

Marie Valentová, ČTK

Třicet pět odbojářů si mělo v pondělí přijít převzít osvědčení o svém boji proti komunismu z rukou ministra obrany Martina Stropnického. Aktivista Stanislav Penc však účast odmítl. A přidal pět důvodů, proč setkání bojkotoval. Mimo jiné totiž podle něj ministerstvo obrany slouží jako příklad špatných poměrů v zemi.

Za ukrývání lidí pronásledovaných komunistickým režimem, šíření protirežimních materiálů nebo převádění komunistům nepohodlných osob přes hranice ocenil ministr obrany Martin Stropnický (ANO) dalších 35 lidí. Všichni si měli odnést zakzvané osvědčení o účasti ve třetím odboji.

Mezi oceněnými byl i aktivista Penc - jako nejmladší účastník odboje a odporu proti komunismu III. odboje. Na protest proti současným poměrům v Česku si však osvědčení a odznak odbojáře převzít nepřišel.

Podle Pence samotné Ministerstvo obrany znázorňuje, že s pádem komunismu nepřišla pozitivní změna a dnešní papaláše srovnává s těmi komunistickými.´"Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody," napsal Penc v prohlášení, které přišlo do redakce serveru Lidovky.cz. Penc také říká, že už při podávání žádosti o uznání účastníka III. odboje se setkal s nefunkčností a neochotou úřadů, které špatný stav země potvrzují. Obnos 100 tisíc Kč, který obdržel s osvědčením, daroval romské rodině.

Celkem už český stát uznal zásluhy z třetího odboje více než 500 odvážným z let 1948 až 1989, 64 z nich získalo statut válečného veterána.

Aktivista Penc odmítl převzít ocenění za účast ve třetím odboji

12.5.2014

iDNES.cz

Věra Žilková

Aktivista Stanislav Penc odmítl převzít ocenění za účast ve třetím odboji z rukou ministra obrany Martina Stropnického. Odůvodnil to tím, že podle něj ve vysokých funkcích i dnes zůstávají zastánci komunistického režimu a tehdejší pachatelé bezpráví dosud nebyli odsouzeni.

Penc o osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji sám žádal, podle svých slov se chtěl vymezit proti "tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989".

Na slavnostní předání, kde měl od ministra obrany převzít osvědčení a odznak, ale přijít odmítl. Jako důvod uvedl to, že se řada dnešních politiků a úředníků chová podobně jako jejich předchůdci před rokem 1989.

"Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci," uvedl Penc v tiskovém prohlášení s tím, že se při vyřizování své žádosti setkal s řadou problémů.

Armádu ČR podle něj řídí "tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu".

Ti, kdo za minulého režimu páchali bezpráví - zejména policisté, prokurátoři a soudci - podle Pence vesměs dodnes nebyli potrestáni, často přitom pobírají vysoké důchody a odslužné. "Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách," tvrdí Penc.

"Pan Penc je svérázná osobnost a vlastně jsme ani nic jiného nečekali," reagoval na Pencovo prohlášení mluvčí ministerstva Jan Pejšek.

Penc se sice odmítl zúčastnit slavnostního předání, osvědčení nicméně dostal i s finanční náhradou ve výši 100 tisíc korun. Tu Penc podle svých slov věnoval romské rodině, která žije nedaleko něj. "Rodina léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím subvence a dotace na poli sociálním, skoro jedno," stěžuje si aktivista. Stropnický kritizuje dřívější práci komise

Ministr obrany Stropnický v pondělí za účast ve třetím odboji ocenil celkem 35 lidí, kteří v letech t 1948 až 1989 ukrývali pronásledované, šířili protirežimní materiály nebo převáděli komunistickému režimu nepohodlné lidi přes hranice. Česká republika už takto uznala zásluhy více než 500 lidí, 64 z nich získalo statut válečného veterána.

Za necelé tři roky platnosti zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu, který umožnil morálně i finančně ocenit bojovníky proti totalitnímu režimu v Československu, požádalo o uznání účasti v třetím odboji požádalo přes čtyři tisíce lidí. V 515 případech pracovníci ministerstva osvědčení schválili, více než 800 žádostí naopak zamítli a přes 200 jich zastavili. Zatím tak rozhodli ve zhruba 1500 případech.

Stropnický po nástupu do funkce do čela odboru, který se žádostmi zabývá jmenoval vojenského historika Eduarda Stehlíka, jemuž se podle ministra podařilo množství vyřízených žádostí téměř zdvojnásobit. "Ani to nebylo nasazením více lidí, ale změnou přístupu," uvedl Stropnický, podle něhož dřívější práce "vykazovala známky nevůle".

Neúspěšní žadatelé se pak mohou ještě obrátit na speciální etickou komisi, která případ přezkoumá.

Sobotka a Zaorálek kašlou na milion mrtvých Tibeťanů

11.5.2014 prvnizpravy.cz

Vaření zaživa, znásilňování žen a dívek, uřezávání rtů, čtvrcení koňmi, stahování z kůže, vytrhávání očí... To je jen nepatrný výčet zvěrstev, kterým byli a jsou vystavováni podle doložených svědectví občané suverénního státu Tibet, který od roku 1950 okupuje Čína.

Následkem okupace doposud přišlo o život 1 200 000 Tibeťanů. Tak hovoří všeobecně známá a doložená fakta.

Sobotka a Zaorálek zahodili odkaz Václava Havla

Kvůli porušování lidských práv v Tibetu odmítal spolupráci s čínským režimem zesnulý prezident Václav Havel, který svým postojem získal České republice respekt po celém světě. V uplynulých dnech, ale šokoval mnoho občanů premiér Bohuslav Sobotka a ministr zahraničních věcí Zaorálek, kteří změnili dosavadní směr české zahraniční politiky o sto procent..

Lubomír Zaorálek: Rusko na Krymu porušuje mezinárodní právo

Překvapený Penc

Tato ostrá změna kurzu zahraniční politiky ČR přivedla známého aktivistu v oblasti lidských práv Stanislava Pence k rozhodnutí, že nebude usilovat o schůzku s členem Sobotkovy vlády Jiřím Dientsbierem, který má v kabinetu na starost oblast lidských práv. "K takovémuto závěru jsem dospěl, i přestože jsem se s ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti legislativu chtěl sejít již od jeho jmenování do ministerské funkce. Názor jsem změnil na základě neskutečna ve změně principiální zahraniční politiky vůči komunistickému čínskému režimu," píše Penc ve své glose.

"Předseda vlády Sobotka a ministr zahraničních věcí Zaorálek jasně předvedli, jak vypadá v reálu podlomeni charakteru a sehnuti zad za mrzký peníz zakázek s režimem,jenž vězní vlastí občany za jiný názor, upírá národnostním menšinám právo na sebeurčení a v neskutečných životních podmínkách zaměstnává i děti," dodal aktivista.

Záveň uvedl, že setkat se s ministrem Dienstbierem chtěl v souvislosti s problematikou sociálního bydlení a vyloučených lokalit. "Hodlal jsem ho informovat o tom, jak na konkrétní případy reaguje nejen statní správa a samospráva, ale i občanská sdružení a iniciativy, kteří deklarují zájem v této oblasti," konstatoval aktivista.

"Ovšem na základě toho, že se Jiří Dienstbier ml. nebyl ochoten zastat lidských práv v Číně a Tibetu, že se nevyhranil vůči populistické a bezpáteřní změně zahraniční politiky v oblasti lidských práv našeho státu,a že si v této souvislosti nevzpomněl na tisíce mrtvých a zmasakrovaných studentů z roku 1989 z náměstí nebeského klidu v Pekingu, mně jasně vede k tomu, že když jsou ministrovi lidská práva v zahraničí cizí budou mu zjevně i v Čechách," ukončil Stanislav Penc.

Okupace Tibetu

Je odhadováno, že asi 1 200 000 Tibeťanů přišlo o život od roku 1950 v důsledku čínské invaze a okupace. Přes 400 000 lidí zemřelo v boji nebo během povstání, dalších 300 000 zahynulo hladem, 150 000 zemřelo ve vězení a v koncentračních táborech. Nejméně 150 000 lidí bylo popravano a asi 100 000 zemřelo mučením.

Počet mrtvých znázorňoval, podle tibetských údajů, asi jednu šestinu populace, což bylo asi 6 miliónů před rokem 1950. Čínské odhady počtu populace jsou okolo 4,5 miliónů, což možná znázorňuje, že čtvrtina populace byla vyhlazena. Některé tibetské skupiny přežily hlavní nápor plánovitého vraždění.

Byla to skupina Goloks R Amdo provincie, severovýchodní Tibet, v počtu 120 000, nyní 5000. Okolo 120 000 Tibeťanů bylo zabito bezprostředně po více než padesáti hlavních povstáních od roku 1959. Vyšetřovací komise jmenována Mezinárodní právnickou komisí, nevládní organizace s poradním postavením kategorie B, Ekonomická a sociální rada OSN zveřejnila dvě šokující zprávy roku 1959 a 1960.

Komise se nekompromisně staví k vyvraždění národů v Tibetu a tvrdí, že Čína se pokoušela zničit tibetské náboženství, etnickou a rasovou skupinu vražděním a způsobováním tělesné a duševní újmy obyvatelům Tibetu. Takto bylo popsáno vyvraždění národů svým záměrem i skutečností.

Zpráva dodává, že by bylo těžké najít jiný případ, kde by se objevovalo tak soustavné potlačení lidské důstojnosti. Mezinárodní komise byla schopna dokázat všech šestnáct bodů Všeobecné deklarace lidských práv, která byla porušena v Tibetu.

Sej konopí - legálně

11.4.2014

parlamentnilisty.cz

Martin Šmída

Mohl bych říct, že konopí je rostlina jako každá jiná a když není důvod zakazovat kopretinu nebo kopřivu, není důvod zakazovat konopí.

Jenže konopí není rostlina jako každá jiná. Konopí je vyjímečné. Lidstvo ji po staletí hojně využívalo v nejrůznějších oblastech (konopné lano, konopný papír, na kterém je napsána Americká ústava, konopný olej, o kterém se píše už v Bibli, a spousta dalších). Konopí najdeme v českých a moravských lidových písních (Když jsem já konopě močila; Rostó rostó rostó konopě za cestó, a spousta dalších). Naše babičky a dnes už nejen ony používají konopné masti, které mají prokazatelné léčivé účinky.

Není to tak dávno, co bylo konopí ( Marihuana) označeno za drogu a zakázáno. Nastartovala se náročná a především velmi drahá mašinerie pod záminkou války proti drogám. Pěstování konopí je najednou kriminalizováno (Dušan Dvořák by mohl vyprávět), uživatelé postihováni (Stanislav Penc by mohl vyprávět) a dokonce i neškodný vtip o marihuaně může nadělat trable s policií (J.X. Doležal by mohl vyprávět).Dnes už víme, že ona "válka proti drogám" absolutně selhala a doplácí na ni mnohdy ti, kteří nic špatného nedělají.

Kdyby se peníze vynaložené na nefungující a drahý boj proti drogám investovaly do objektivní informovanosti, věřím, že bychom dosáhli lepších výsledků, než máme nyní. Česká republika v drogových statistikách "vyniká". Mnoho mladistvých má zkušenosti s různými drogami, aniž by měli informace o jejich složení či účincích, pijí pravidelně alkohol, jsou závislí na nikotinu. Nezletilí se dostávají k alkoholu velmi brzy, často z rukou rodičů či příbuzných. Záhy se začnou o víkendech opíjet do němoty. Nejde se tvářit, že alkohol je vpohodě, ale "tráva" je zlá droga, která ničí zdraví a životy lidí. Často je to přesně naopak.

Osobně nevidím nic špatného na tom, aby si dospělý člověk dal jednou za čas "špeka" (jointa) tak, jak si může dát cigaretu, alkohol nebo kávu.

Jsem pro, aby se dospělý člověk mohl sám rozhodnout, jakým způsobem bude relaxovat nebo se bavit.

Piráti nabízejí zrušení černého trhu s drogami tak, že na něj posvítí. Stát by kontroloval distributory i složení a dával by pravdivé a kompletní informace. Zároveň by dále postihoval distribuci mladistvým a dětem a nadále potíral řízení pod vlivem alkoholu a omamných a psychotropních látek.

Každý by měl právo vypěstovat si pár kytek pro vlastní potřebu, tak jak si dnes může uvařit pivo, vypálit slivovici nebo vylisovat víno na burčák.

Zkrátka dospělý, ať si sám rozhodne,zda si občas dá pivo, kafe a cigára, sklenku vína nebo "pár tahů z trávy".

Prosím tedy všechny: Neberte drogy, neberte dospělým jejich drogy.

Odbojář Penc: Cibulka byl statečný člověk, ale neustál tlak a zbláznil se

5.3.2014

parlamentnilisty.cz

Jan Rychetský

JINÝMA OČIMA Čtvery odbory, výkony pod psa, propaganda příživníků a bývalých svazáků. Tak líčí práci bývalých, ale i některých současných zaměstnanců Ústavu pro studium totalitních režimů bývalý disident Stanislav Penc, jenž se stal, nyní i na papíře, asi nejmladším účastníkem odboje proti komunismu. Současné vedení protitotalitního ústavu naopak hodnotí pozitivně.

“O potvrzení účasti v třetím odboji jsem si zažádal kvůli dvěma osobám. Kvůli oběti komunistického režimu Naděždě Kavalírové, která si mě několikrát vzala do úst. Chápu, že tento režim byl strašný také kvůli tomu, že byl schopen zavřít i lidi loajální režimu, jímž byla. Žila totiž s komunistickým právníkem, co dělal na ministerstvu spravedlnosti. Odbojem proti komunismu se nezabývala. Stejně i Pavel Žáček byl nomenklaturní kádr v osmdesátých letech, a kdyby nedošlo k převratu, vstoupí do komunistické strany a dělal by kariéru,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Stanislav Penc. Nedávno získal osvědčení, že byl účastníkem odboje a odporu proti komunismu.

O zklamání z obrany

Ostatně s bývalým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Žáčkem a předsedkyní Konfederace politických vězňů České republiky Kavalírovou vede Penc občas vypjatou polemiku dlouhá léta. Ani jeden z nich se však k nařčení pro ParlamentníListy.cz nikdy nevyjádřil. Zažádáním o osvědčení účastníka třetího odboje chtěl navíc, jak sám říká, prověřit práci odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, který ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek (ABS), popřípadě i s ÚSTR a dalšími vědeckými institucemi, dokument vydává. A byl prý velmi zklamán.

“Zjistil jsem, že je to velice tristní. Na institutu ministerstva obrany dělají lidé, co se v novodobých dějinách vůbec nevyznají. To je pro mě velkým zklamáním. Časové prodlení, které se při tom nabírá, je způsobeno tím, že si ti lidé nedokáží rozložit práci. Nejprve vyzvou ABS, a když jim po několika měsících odpoví, vyzvou další instituci, čímž se vše prodlužuje. Normálně uvažující člověk, a nemusí mít ani vzdělání, by vyzval všechny spolupracující instituce najednou a během krátké doby, i kdyby trvala tři měsíce, se mu všechny informace shromáždí. Následně je může zpracovat. Já jsem s největší pravděpodobností nejmladší. Nicméně si vezměte, že ty žádosti podávají lidé, kterým je osmdesát až devadesát let. Kvůli věku se někteří z nich dobrozdání nemusí dožít. Jde o ukázku, jak na odboru dělá nespočet lidí, co se tam hezky živí a vše prodlužují. Kdybyste si rozložil práci stejně jako oni, tak byste redaktorem nebyl ani dva dny. To by vás rovnou vyhodili,“ sdělil.

O odborářích v ÚSTR

Sdělovací prostředky podle něj nejsou schopné informovat o dění v ÚSTR pravdivě. “Bývalá Rada ÚSTR jednala naprosto nedemokraticky, ale nikomu to nevadilo. Byl v ní třeba dnešní předseda ODS Petr Fiala a Rada byla velmi uzavřená. Její zápisy nebyly zveřejňované. Když jsem požádal o nahrávky, byly smazány a sami si to odhlasovali. Když se Rada obměnila, hned zveřejnila svá jednání všem a dělá to tak pořád. Chlapci a děvčata z SSM současnému vedení ÚSTR vyčítají, že zaměstnává komunisty. Myslí tím třeba historika Viléma Prečana. Člověka, co odtud emigroval po roce 1968. V rámci KSČ byl v šedesátých letech v historické komisi, která zveřejnila Černou knihu komunismu a umožnila rehabilitaci lidí z padesátých let. Založil dokumentační středisko v zahraničí. Po revoluci založil Ústav soudobých dějin při AVČR, který pracuje dodnes a kvalitněji než ÚSTR. Tak nevím,co mu vyčítají,“ podotýká Penc.

Jako badatel prý v současnosti, na rozdíl od minulého vedení ÚSTR, nemá problémy se dostat během krátké doby k různým materiálům. “Teď jsem začal studovat materiály týkající se undergroundu. A co týden dostávám pětadvacet svazků buď v elektronické či papírové podobě. Dříve jsem se k nim dostal až po dvou, třech měsících. Jako badatel jsem spokojený. Komunikace s vedením probíhá dobře. Neříkám, že je vše v pořádku, ale brzdí to tam starý kádry. Jsou tam například čtyři odborové svazy, což nemá ani Škodovka Mladá Boleslav. Každý lempl si tam založí odbory, protože zde platí zákony, že odborář nemůže být vyhozen z práce. Tahle parta příživníků ale nevykoná skoro žádnou práci. Třeba Pavel Žáček byl v ÚSTR veden jako ředitel i jako badatel. Měl na starosti strukturu státní bezpečnosti. Pět let za to bral peníze a o struktuře státní bezpečnosti se i dnes houby dozvíme. František Stárek Čuňas napsal o undergroundu třeba knihu Baráky. Souostroví svobody. S historií ale nemá nic společného, jde o vyprávění lidí. To je samozřejmě zajímavé, ale nejde o vědeckou publikaci. Vznikla údajně za osm let práce. A když to někdo řekne nahlas, tak je označen za komunistu, který zamezuje bádání. A všichni novináři na to kývají,“ podotýká. Ostatně ani František Stárek Čuňas oslovení ParlamentníchListů.cz k rozhovoru nevyslyšel.

O peripetiích s ÚDV

Na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) dokonce podal stížnost. “Nyní je to na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). I na ÚDV pracoval Pavel Žáček a vyvezl některé svazky do USA. Zeptal jsem se ÚDV na ztracené věci a co udělali s mým podnětem po pěti letech. Oni mě chtěli vyslýchat kvůli témuž. Přestože jsem se z výslechu omluvil, požádali policii v Kopidlně, aby mě zadržela. Druhý den sem poslali policejní patrolu z Prahy. V Kopidlnu jsem pak podal vysvětlení a rovnou i stížnost na GIBS, kde se to řeší. Doufám, že je potrestají. A takhle se tady vypořádáváme s minulostí,“ stěžuje si pro ParlamentníListy.cz.

Penc zveřejnil databázi EZO, tedy evidence zájmových osob, asi 770 tisíc jmen lidí, o které měla komunistická moc zájem. Nicméně srovnávání s Cibulkovými seznamy odmítá. “Cibulka zveřejnil databázi, co byla vytvořena pro parlamentní komisi vyšetřování událostí 17. listopadu, kterou okleštil o maminku a pár kamarádů. Místo toho, aby věcně argumentoval, tak se z toho zbláznil. Nechci být spojován s Petrem Cibulkou. Na rozdíl od něj si nemyslím, že by se záznamy měly brát doslova, protože StB byla zločineckou organizací. Cibulky mi je líto, protože si odseděl spoustu let v kriminále, byl to statečný a skvělý člověk, ale zbláznil se. Neustál ten tlak,“ podotýká Stanislav Penc, jenž se nyní může vytasit osvědčením, že byl účastníkem odboje a odporu proti komunismu. V roce 1988 byl trestně stíhán za distribuci letáků na připomenutí dvacátého výročí okupace Československa a v lednu 1989 byl spolu s dalšími disidenty zatčen a odsouzen za položení květin k soše svatého Václava v Praze k uctění památky Jana Palacha.

Penc se zajímal o činnost policie v kauze Placák. Ta ho chtěla předvést

7.2.2014

Lidovky.cz

Ondřej Golis

Aktivista Stanislav Penc si stěžuje na postup policie. Vyšetřovatelé z Úřadu dokumentování a vyšetřování komunismu se ho prý zbytečně snažili předvolat po tom, co se opakovaně zajímal o jejich činnost. Když odmítl, přijeli si pro něj až domů. Výslech se měl týkat případu disidenta Petra Placáka.

Když v roce 2010 Penc vypovídal kvůli zmlácení Placáka příslušníky StB z roku 1989 na Úřadu dokumentování a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), předal policistům 20 spisových značek vyšetřovacích spisů vojenských prokuratur. "Dal jsem jim podnět, aby staré případy prošetřili. Je tam totiž celá řada výpovědí a věcí týkajících se estébáků z Placákovy kauzy," řekl serveru Lidovky.cz.

Když se ale nic nedělo, začal se aktivista zajímat o to, jak policisté se spisovými značkami naložili. "Oni odepsali, že jde o případy zahájené po revoluci a ÚDV se tím proto nemůže zabývat," diví se dodnes Penc.

Petr Placák

Podruhé se o vývoj v případech zajímal na začátku roku. Místo odpovědi dostal výzvu, aby se dostavil k výslechu. "Ale věc je přece pravomocně odsouzená, tak jsem jim zavolal, jestli se nezbláznili. O den později mi přišlo předvolání na výslech, který měl být ve čtvrtek. Prý jsem měl objasnit, jaké osoby byly stíhány pod spisovými značkami, což logicky nemohu vědět. To jsem chtěl zjistit já od nich," popisuje Penc absurdní situaci.

Nakonec se rozhodl, že na výslech nepůjde, protože kriminalistům nemá co sdělit. Jenže policie si pro něj přijela. "Měl se konat ve čtvrtek ve 14 hodin, ve 14:10 k nám domů 110 kilometrů od Prahy přijela policie z Kopidlna na základě podnětu z ÚDV, aby mě zajistili a předvedli," upozorňuje Penc. V tu dobu ale nebyl doma, zprávu mu telefonovala manželka.

Policie prý na aktivistu tlačí kvůli tomu, že se zajímá o činnost ÚDV. "Z mého pohledu je to proto, že jim volám a 'prudím' je tím, že se ptám, co dělají. Proto se rozhodli, že mě taky 'zaprudí'," myslí si.

Soud potrestal tři estébáky, kteří v červnu 1989 do křivoklátských lesů odvezli disidenta Petra Placáka, kde ho následně zbili

Proti policejnímu postupu se hodlá bránit. "Dozorujícímu státnímu zástupci v Placákově případu vše sdělím. Podám stížnost na Generální inspekci bezpečnostních sborů kvůli nečinnosti, ale i kvůli mému předvedení. Také požádám ÚDV, co za 15 let činnosti udělalo. Oni téměř vše odložili. A když se někdo ptá, tak jsou schopni ho šikanovat, možná mu dají pokutu a možná ho zavřou," zlobí se.

Rozsudek v kauze Placáka padl v roce 2012 . Tři estébáky odsoudil Obvodní soud pro Prahu 7 za to, že disidenta v červnu 1989 odvezli do lesů na Křivoklátsku, kde ho zbili. Antonín Prchal dostal od Obvodního soudu pro Prahu 7 1,5 roku a Ladislav Irovský rok nepodmíněně, Petr Vrbický vyvázl s dvěma roky podmíněně. Proti rozsudku všichni podali stížnost.

Policie mě šikanuje kvůli kauze Placák, stěžuje si aktivista Penc

6.2.2014

Lidovky.cz

Ondřej Golis

Aktivista Stanislav Penc si stěžuje na policejní šikanu. Vyšetřovatelé z Úřadu dokumentování a vyšetřování komunismu se ho prý zbytečně snažili předvolat po tom, co se opakovaně zajímal o jejich činnost. Když odmítl, přijeli si pro něj až domů. Výslech se měl týkat případu disidenta Petra Placáka.

Petr Placák

Chování policie považuje aktivista za šikanu kvůli tomu, že se zajímá o činnost ÚDV. "Z mého pohledu je to proto, že jim volám a 'prudím' je tím, že se ptám, co dělají. Proto se rozhodli, že mě taky 'zaprudí'," myslí si.

Soud potrestal tři estébáky, kteří v červnu 1989 do křivoklátských lesů odvezli disidenta Petra Placáka, kde ho následně zbili

SPOLEČNOST: Vítězové a poražení palachiády

17.1.2014

Neviditelný pes

Zbyněk Petráček

Fakt, že 25. výročí Palachova týdne časově provází utváření nové vlády, je symbolický i užitečný zároveň. Chtě nechtě sugeruje otázku: kdo je vítězem a kdo poraženým čtvrtstoletí po událostech, jež předznamenaly pád komunismu v Československu?

Výročí si připomínáme v době, kdy pro vládní elity už není pád komunismu životní satisfakcí

Až do loňska se všechny polistopadové vlády – ať pravicové či levicové, ať uctívané či vysmívané, ať úspěšné či neúspěšné – opíraly o "sametovou revoluci" a vývoj, který odstartovala. Opíraly se o osobnosti, pro které byl ten vývoj životní satisfakcí. O osobnosti, které by bez pádu komunismu zůstaly v disentu, v "šedé zóně" či v nejlepším případě na spodních stupíncích systému.

Teď je to jinak. Dílem kvůli generačnímu posunu, ale dílem i kvůli posunu společenskému. Vláda – ať už ta v demisi či ta ve stavu zrodu – se opírá o osobnosti, které buď byly příliš mladé na to, aby se mohly za komunismu profilovat, či o takové, které by dělaly kariéru i bez pádu Jakešova režimu. Ne že by takové v dřívějších vládách neexistovaly, nebyly ale jejich pilíři. Teď je to spíše naopak: nositelem jediného jména, které evokuje revoluci roku 1989, je Jiří Dienstbier. A ten ještě nemá svou vládní účast jistou.

I z tohoto pohledu se ohlížejme za Palachovým týdnem. Kde dnes najdeme jeho vítěze a poražené? Jde samozřejmě o to, v kom vidíme vítěze a v kom poražené. Zda v těch, kteří před 25 lety zkusili probudit společnost, nebo v těch, kteří fandili pořádku a klidu pro práci. Člověk se neubrání dojmu, že teď jsou na koni spíše ti druzí – soudě už podle toho, jak se ve vládním establishmentu prosazují někdejší normalizační komunisté, aniž by to společensky vadilo.

Proti normalizačním komunistům

Palachiáda byla společenským průlomem, ale nespadla z Měsíce. Je užitečné připomínat, že první masovou protirežimní demonstraci uspořádalo Nezávislé mírové sdružení 21. srpna 1988. A stejně tak je férové přiznat, že k té přelomové akci se "oficiální" Charta 77 nehlásila, přesněji řečeno vůbec k ničemu nevyzvala.

Posun Palachova týdne spočíval přinejmenším ve dvou věcech. Jednak v tom, že k akci vyzvala široká škála opozičních skupin – od Charty 77 přes České děti, Nezávislé mírové sdružení, Mírový klub Johna Lennona po Společnost přátel USA. Už to nebyli jen tradiční "odpadlíci a rozvraceči", úzký kruh disidentů. Ahlavně v tom, že vůbec poprvé se demonstrovalo po celý týden. Už to nebyly jen jednorázové akce (k 21. srpnu, 28. říjnu či 10. prosinci), ale ukázka širšího potenciálu – řekněme potenciálu příštího vítěze.

K pozdějšímu vítězství opozice ale nechtěně přispěl i samotný režim. I když necháme konspirační úvahy (nestála za tím "progresivní" část StB?) stranou, zůstávají některé spekulativní otázky: proč ve středu 18. ledna policie nezasáhla? A hlavně: proč byl nejenom zatčen, ale i odsouzen i Václav Havel? To byl přelomový bod, který povzbudil širší solidaritu i u těch, kteří sice režim nesnášeli, ale pravidelně se objevovali na obrazovkách režimní televize. I oni pak podepisovali protestní petice.

Jinými slovy: kdyby komunistický režim Václava Havla po pár dnech vazby pustil a těmméně známým opozičníkům by to řádně "osolil", tak by se široká solidarita i od celebritních osobností asi nezdvihla.

Pro názornost: 16. ledna bylo při kladení květin zatčeno čtrnáct lidí: Stanislav Penc, Jana Petrová, Alexandr Vondra, Jana Sternová, David Němec, Josef Žáček, Marek Ptáček, Dana Němcová, Václav Kratochvíl, Otakar Veverka, Jitka Vavříková, Petr Placák, Jiří Fiala a Václav Havel (tedy podle tehdejší ČTK, podle webu Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zatčených celkem šestnáct). Ruku na srdce, kdyby tam nebylo Havlovo již slavné jméno, mohlo by jakékoliv z těch ostatních vyvolat tak širokou a celebritní solidaritu? Při vší úctě k těm osobnostem asi těžko.

Ale to jsou jen spekulace. Faktem zůstává, že teprve leden 1989 oživil původní ideu samotného Palacha z ledna 1969. Ačkoliv Palach byl a je považován za symbol vzdoru proti sovětské okupaci z 21. srpna 1968, jeho apel nemířil na okupanty (v první vlně tu bylo přes 5000 tanků, pětkrát více, než Američané nasadili v roce 2003 v Iráku), ale na domácí letargii. Na to, čemu se později začalo říkat normalizace. Přesně to odrážela atmosféra v lednu 1989. Zatímco sovětská okupace už byla de facto neviditelná, domácí poměry jí nastolené nás ovlivňovaly všudypřítomně. Palachův týden ozřejmil, že dusno tu nedělají sovětské tanky, ale domácí normalizační komunisté. Vyjádřil to řečník z 18. ledna 1989 na Václavském náměstí, nyní citovaný v Respektu: "Chceme žít důstojně... Nechť odejdou lidé, kteří již dvacet let nekvalifikovaně řídí tuto zemi a dovedli ji do současného neutěšeného stavu."

Palachův matrix?

Tím se opět dostáváme k dnešku. Nepřipomínají slova řečníka z ledna 1989 volební atmosféru roku 2013? I loni zaznívalo, že hlavním viníkem marasmu je "matrix" (výraz Andreje Babiše), prostě celý establishment za uplynulých 23 let, a že vše, co se za tu dobu udělalo, bylo špatně.

Ale je tu zásadní rozdíl. Dnešní elity už ztrácejí stud za někdejší legitimace KSČ a za spolupráci s režimem, jehož policie mlátila demonstranty při palachiádě. A šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka tvrdí, že Nečasova vláda byla horší než Adamcova – rozuměj poslední vláda komunistického režimu, vláda, jíž v lednu 1989 policie podléhala!

Chtě nechtě se tak vrací úvodní otázka: Ohlížíme se za palachiádou z pozice vítězů, z pozice těch, pro něž je porážka Husákova režimu životní satisfakcí? Částečnou odpověď dává osud lustračního zákona. Nebyl zamýšlen ani formulován jako platící na věky, to je jasné. Ale člověk si mohl myslet, že bude nahrazen nějakým gestem velkorysosti vítězů – ne kvůli člověku, který by udělal kariéru i bez 17. listopadu 1989 a Palachův týden mu mohl být ukradený.

LN, 15.1.2014

Vítězové a poražení palachiády

15.1.2014 Lidové noviny

ZBYNĚK PETRÁČEK

KOMENTÁŘ

Výročí si připomínáme v době, kdy pro vládní elity už není pád komunismu životní satisfakcí

Až do loňska se všechny polistopadové vlády – ať pravicové či levicové, ať uctívané či vysmívané, ať úspěšné či neúspěšné – opíraly o „sametovou revoluci“ a vývoj, který odstartovala. Opíraly se o osobnosti, pro které byl ten vývoj životní satisfakcí. O osobnosti, které by bez pádu komunismu zůstaly v disentu, v „šedé zóně“ či v nejlepším případě na spodních stupíncích systému.

Proti normalizačním komunistům Palachiáda byla společenským průlomem, ale nespadla z Měsíce. Je užitečné připomínat, že první masovou protirežimní demonstraci uspořádalo Nezávislé mírové sdružení 21. srpna 1988. A stejně tak je férové přiznat, že k té přelomové akci se „oficiální“ Charta 77 nehlásila, přesněji řečeno vůbec k ničemu nevyzvala.

Posun Palachova týdne spočíval přinejmenším ve dvou věcech. Jednak v tom, že k akci vyzvala široká škála opozičních skupin – od Charty 77 přes České děti, Nezávislé mírové sdružení, Mírový klub Johna Lennona po Společnost přátel USA. Už to nebyli jen tradiční „odpadlíci a rozvraceči“, úzký kruh disidentů. Ahlavně v tom, že vůbec poprvé se demonstrovalo po celý týden. Už to nebyly jen jednorázové akce (k 21. srpnu, 28. říjnu či 10. prosinci), ale ukázka širšího potenciálu – řekněme potenciálu příštího vítěze.

K pozdějšímu vítězství opozice ale nechtěně přispěl i samotný režim. I když necháme konspirační úvahy (nestála za tím „progresivní“ část StB?) stranou, zůstávají některé spekulativní otázky: proč ve středu 18. ledna policie nezasáhla? A hlavně: proč byl nejenom zatčen, ale i odsouzen i Václav Havel? To byl přelomový bod, který povzbudil širší solidaritu i u těch, kteří sice režim nesnášeli, ale pravidelně se objevovali na obrazovkách režimní televize. I oni pak podepisovali protestní petice.

Jinými slovy: kdyby komunistický režim Václava Havla po pár dnech vazby pustil a těmméně známým opozičníkům by to řádně „osolil“, tak by se široká solidarita i od celebritních osobností asi nezdvihla.

Ale to jsou jen spekulace. Faktem zůstává, že teprve leden 1989 oživil původní ideu samotného Palacha z ledna 1969. Ačkoliv Palach byl a je považován za symbol vzdoru proti sovětské okupaci z 21. srpna 1968, jeho apel nemířil na okupanty (v první vlně tu bylo přes 5000 tanků, pětkrát více, než Američané nasadili v roce 2003 v Iráku), ale na domácí letargii. Na to, čemu se později začalo říkat normalizace. Přesně to odrážela atmosféra v lednu 1989. Zatímco sovětská okupace už byla de facto neviditelná, domácí poměry jí nastolené nás ovlivňovaly všudypřítomně. Palachův týden ozřejmil, že dusno tu nedělají sovětské tanky, ale domácí normalizační komunisté. Vyjádřil to řečník z 18. ledna 1989 na Václavském náměstí, nyní citovaný v Respektu: „Chceme žít důstojně... Nechť odejdou lidé, kteří již dvacet let nekvalifikovaně řídí tuto zemi a dovedli ji do současného neutěšeného stavu.“ Palachův matrix?

Tím se opět dostáváme k dnešku. Nepřipomínají slova řečníka z ledna 1989 volební atmosféru roku 2013? I loni zaznívalo, že hlavním viníkem marasmu je „matrix“ (výraz Andreje Babiše), prostě celý establishment za uplynulých 23 let, a že vše, co se za tu dobu udělalo, bylo špatně.

Palachiáda byla společenským průlomem, ale nespadla z Měsíce. Je užitečné připomínat, že první masovou protirežimní demonstraci uspořádalo Nezávislé mírové sdružení 21. srpna 1988. A stejně tak je férové přiznat, že k té přelomové akci se „oficiální“ Charta 77 nehlásila, přesněji řečeno vůbec k ničemu nevyzvala.

Případ Placák a vyrovnání se s komunistickou totalitou

8.1.2014

ceskapozice.cz

Jan Brabec

Do dalšího průběhu čtvrt století trvající bitvy disidenta a spisovatele Petra Placáka o spravedlnost přeci jen svitla nějaká naděje.

Už je tomu bezmála pětadvacet let, co disidenta a spisovatele Petra Placáka odvezli v roce 1989 příslušníci StB z demonstrace za pražskou Stromovku do křivoklátských lesů nedaleko Rakovníka a tam ho brutálně zmlátili a zkopali. Pak mu sebrali doklady a nechali ho v lesích napospas svému osudu.

A pro představu - na jednoho bezbranného člověka byli čtyři a v té době nebyla před takovými lidmi ve službách komunistické StB žádná možnost úniku ani obrany, natož cestou zákona. Jak známo, tehdy si tito "státní zaměstnanci" mohli dělat, co chtěli, a takto postiženému člověku tím připravili hodně velké trápení - všudypřítomnou hrůzu, kdy se zase zjeví a co zlého zase provedou.Dlouhý příběh

Pro Petra Placáka tím započal hodně dlouhý příběh - nejen jak osobně odolat takové hrozbě, ale také jak se něčemu takovému vůbec postavit a posléze jak se v této zemi domoci spravedlnosti. A co je asi nejdůležitější - prostřednictvím relevantní právní klasifikace a posléze soudním verdiktem takové jednání jednou provždy vyloučit z našeho života.

Jenže co nikdo nečekal - ten příběh už dávno překročil hranici lidsky srozumitelné představivosti. Přesto je to jeden z mála případů, který má pořád reálnou šanci na pozitivní konec.

Související články ČESKÉ POZICE:Petr Placák: I dávné zločiny je třeba postihovat, kvůli budoucnostiDočkají se bývalí příslušníci StB spravedlnosti?

Petr Placák totiž po marných pokusech během polistopadových devadesátých let až na potřetí dosáhl toho, že demokratické státní úřady po jeho podnětu v roce 2007 komunistické "bicí komando" - jak se mu mezi disidenty přezdívalo - konečně obžalovaly.

Na to, jakou pověstí se tito pánové honosili, byl rozsudek vcelku milosrdný...Po dalších letech pak v roce 2012 konečně nad estébáky Antonínem Prchalem, Ladislavem Irovským a Petrem Vrbickým (čtvrtý René Špringer mezitím zemřel) vynesl soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Alexandr Malý rozsudek. A na to, jakou pověstí se tito pánové honosili a jakou dokumentaci k jejich činnosti nashromáždil disident Stanislav Penc (podobných případů, jako bylo zmlácení Petra Placáka, mají na svém kontě několik), vcelku milosrdný; význam měl hlavně v rovině společenské a v rámci kodifikace demokratického soudního a právního systému.

Tak to chápala i jejich oběť, spisovatel Petr Placák. Prchal dostal nepodmíněně rok a půl, Irovský rok a Vrbický dvouletou podmínku. "Konečně se soudy začaly projevovat nikoliv jako nástroj nějakého odosobněného práva, ale jako lidsky dosažitelný nástroj spravedlnosti, čili že by ve svých verdiktech měly odrážet především lidskou rovinu," komentoval tenkrát rozsudek Petr Placák.Podivné odvolací řízení

Jenže všemu nebylo konec: v říjnu roku 2012 totiž odvolací městský soud v čele se soudcem Jaroslavem Cihlářem rozsudek kompletně zrušil - případ byl údajně dávno promlčený. Podle svědků si u toho počínal dosti podivně.

Soud do promlčecí doby zahrnul i dobu před rokem 1989, což ale nové zákony neumožňujíNejdříve o soudním řízení nevyrozuměl Petra Placáka ani jeho právního zástupce, pak zase obžalované (podle zúčastněných se tehdy projednávání případu nápadně podobalo soudní praxi za komunismu - soud zvolil k projednání tu nejmenší místnost, aby se tam vešlo co nejméně zástupců veřejnosti). Po takovýchto "minelách" se projednávání případu odehrálo s vyloučením veřejnosti za zavřenými dveřmi.

"Soud sice uznal, že se případ stal a že co se týče procesního rámce, je všechno v pořádku. Jenže do promlčecí doby zahrnul i dobu před rokem 1989, což ale nové zákony neumožňují. Celé to proto působilo naprosto nepochopitelně, spíše jako značná svévole," říká dnes Placák.Nová šance

Nicméně po více než roce svitla do dalšího průběhu Placákovy bitvy o spravedlnost přece jen nějaká naděje. Nejvyšší soud s předsedou Milanem Miklášem totiž v těchto dnech rozsudek odvolací instance městského soudu zrušil a nařídil v rámci stejné instance nové projednání celého případu. Podle jeho názoru případ promlčený není, protože komunistický režim "toleroval kriminální postupy v údajně politickém a státním zájmu, a absentovala tak snaha a ochota státu určité trestné činy stíhat".

Výrok Nejvyššího soudu dává větší prostor i k otevření dalších případůI když to stále vypadá hodně zmateně - jeden soud řekne to a jiný zase ono, a přitom jde o týž případ se stejnými důkazními materiály -, výrok Nejvyššího soudu možná vypovídá o tom, že si české soudcovství na jisté úrovni přece jen začíná být poměrně jistější, jak má na dobu komunismu a praxi jejího represivního aparátu nahlížet. Dává tak šanci či větší prostor i k otevření dalších případů - třeba hodně tristnímu příběhu komunisty umučeného Pavla Wonky.

Přesto, jak dnes říká k celému případu Petr Placák: "Čtvrt století, které uběhlo od začátku celého případu, je jenom vizitkou, do jaké míry jsme se dokázali vyrovnat s komunistickou totalitou."